KATECHEZE A DIAKONIE Diakonie jako funkce církve ve službě Božímu království zahrnuje různé projevy křesťanské lásky vůči bližnímu. Vyvstává otázka jejich vztahu vůči evangelizaci a katechezi. Jak jsou propojeny evangelizace, katecheze a diakonie? K identitě diakonie Pojem diakonie lze nazírat z různých úhlů pohledu. Obvykle se překládá jako služba lásky. Diakonii chápeme jako konkrétní projevy lásky člověka k člověku v Bohu. Církevní dokumenty chápou diakonii jako službu, která je základním posláním křesťanů podle slov Krista, který přišel sloužit. Diakonická složka života církve je spolu s hlásáním evangelia a svátostnou službou podstatnou a neoddělitelnou součástí jejího poslání jak vůči potřebným členům církve, tak vůči světu. Diakonie v Písmu svatém Kořeny křesťanské charitativní služby jsou především v Novém zákoně, některé podněty najdeme však již ve Starém zákoně. V Exodu se některé texty zabývají pravidelným osvobozením zadlužených či zotročených lidí; v izraelské společnosti to však byl problém, který pravidelně pranýřovali zejména proroci. Součástí zákoníku v Levitiku je i zákonodárství o jubilejním roce, kdy každý padesátý rok měly být odpuštěny dluhy a vrácena svoboda i majetek, a ustanovení o sobotním odpočinku. Ježíš projevoval solidaritu s nejchudšími a ztotožňoval se s nejnepatrnějšími. Člověka osvobodil radikálně od hříchu, smrti a otroctví. V evangeliu jsou obsaženy některé základní pravdy, které utvářely sociální myšlení církve v následujících staletích univerzální zaměření Ježíšovy služby pro všechny bez rozdílu nebo požadavek milovat nepřátele. Ve Skutcích apoštolů už je charitativní služba v konkrétní kompetenci prvních jáhnů. Obnova vztahu církve k diakonii Někdejší individualistický, asistenční a statický pohled na diakonii se mění ve prospěch vize více společenské, která zkoumá a odstraňuje příčiny nespravedlnosti a zla (srov. učení magisteria od encykliky Rerum novarum po Kompendium sociální nauky církve. Teologická reflexe prohloubila některá základní témata: - Jednota řádu stvoření a vykoupení. - Překonání tradičního dualismu mezi posvátným a profánním, církví a světem. Skutečnost, že poslání církve není povahy světské, ale náboženské, neznamená to, že ho církev ohraničila jen na náboženskou oblast. - Překonání dualismu mezi hierarchií a laiky spolu s tendencí identifikovat církev s hierarchií a laikům svěřovat úkoly pozemského rázu. Výsledky této reflexe lze shrnout do následujících bodů: - Podpora integrálního rozvoje člověka a proměna společnosti náležejí podstatně k poslání církve. - Přikázání lásky zahrnuje také požadavek angažovat se ve světě. - Integrální rozvoj člověka a proměna společnosti představují základní prvek evangelizace; práce pro spravedlnost je konstitutivní dimenze hlásání evangelia. 1
- Současný svět je svět ovládaný strukturami hříchu tato situace je východiskem pro evangelizaci. Základní body obnovené podoby diakonie: - Univerzální rozměr: diakonie není určena jen členům církve, ale je službou světu. Zahrnuje všechny oblasti: osobní rodinnou, společenskou, ekonomickou Každá má specifický vliv a angažuje jak jednotlivce, tak celé skupiny různým způsobem. - Evangelijní styl: Diakonie má překládat evangelium do života ve formě služby, sdílení a lásky. Má být projevem lásky upřednostňující ty nejslabší. - Spoluzodpovědnost všech: Svědectví lásky a služby nemůže spočívat na iniciativách jednotlivců nejde je delegovat jen jim. Je úkolem celé církevní komunity a ona za ně nese zodpovědnost. I když je na některé činnosti třeba specialistů, ti mají pociťovat podporu celé komunity. - Součást základního poslání. Diakonie nesmí být chápána jako účelový nástroj pro získávání potřebných lidí je to jedno ze základních poslání církve. - Kritérium autentičnosti: ústřední postavení přikázání lásky dává diakonii určitou prioritu mezi ostatními činnostmi církve a je známkou jejich autentičnosti. Vztah diakonie a katecheze Tento vztah je velmi úzký. Identita a úkol katecheze je zevnitř určován vztahem mezi výchovou víry a svědectvím lásky. Je třeba vyvarovat se dvou extrémů: omezení katecheze na duchovní rozměr nebo její ztotožnění výhradně s pozemskými věcmi. Diakonie je nejen cílem katechetické iniciace, ale také jedním ze základních prvků růstu a dozrávání víry, nesmí tedy chybět v žádném katechetickém projektu. Obsahem katecheze je zejména výklad křesťanského učení s cílem uvádět do plného křesťanského života, k čemuž patří i apoštolské a misijní svědectví. Katecheze má za úkol vychovávat k diakonii, tedy informovat a vést, zapojovat, motivovat, učit kriticky přemýšlet, podporovat specifická povolání v oblasti služeb atd. Mladým lidem pak tato katecheze může pomoci převzít zodpovědnost za vlastní život, u dospělých nabývá zvláštní důležitosti katecheze zaměřená na výchovu k politické diakonii. Obsah katecheze zaměřené na výchovu k diakonii Zařadit je třeba témata týkající se sociálního učení církve. Podněty k těmto typům katechezí je celá řada, některé z nich naleznete v poznámkách níže. - Podněty vycházející z teologie služby. Charitativní služba je jedním z typických výrazů křesťanské spirituality a křesťanského pojímání světa věrohodnost hlásání má souvislost s tím, jak je doprovázeno praktickou službou. Službou člověk chválí Boha a slouží potřebným. Služba vede k díkůvzdání. Služba živému Bohu je nejdokonalejší formou svobody. - Podněty vycházející ze sociálního učení církve. Na prvním místě je třeba dbát na důstojnost lidské osoby a užití jemného křesťanského svědomí a sociální citlivosti. Svědomí je nutno vychovávat, aby se člověk mohl rozhodovat v konkrétních situacích. Třeba jsou i odborné vědomosti nutné ke kvalifikovanému posouzení daného problému, zkušenosti z vlastní profese, které pomáhají zprostředkovat správný výklad zkušenosti, praxe čestného dialogu, jímž lze hledat optimální způsoby řešení 2
problémů, otevřenost charismatům a darům Ducha. Skutky lásky mají pronikat činnosti laiků v sociální oblasti. - Podněty vycházející z pojetí chudoby v Novém zákoně. Ježíš staví otázku chudoby před každého; Starý zákon vnímá chudobu spíše jako zlo k odstranění, Nový zákon vnímá význam chudoby jako způsobu radikálního následování Krista. K diakonické katechezi patří i výchova pozitivního postoje vůči chudobě. To obnáší porozumět chudobě v souvislosti s Božím královstvím, kterému církev slouží, a vidět chudobu jako radikální způsob následování Krista. - Katecheze a politická diakonie. Otázka po podstatě spravedlnosti je problémem praktického rozumu a tady je bod, kde se stýkají víra a politika a kde je místo vztahu katecheze k politické diakonii. Ta je vyjádřením zodpovědné péče o osoby, politické uspořádání a struktury sloužící občanské společnosti. Církev chce formovat svědomí lidí v politice. Vzhledem k složitosti oblasti politiky a autonomii časných záležitostí je vztah mezi vírou a politickými uskupeními problematický. Církev potvrzuje učení o důležitost angažovanosti katolických křesťanů v politice. Katolická církev u nás též připomíná, že vedle pomáhající diakonie je třeba věnovat pozornost diakonii politické. Věřící laici jsou zavazováni k plnění všeobecných politických povinností od účasti na volbách až po přejímání zodpovědnosti na různých stupních. - Katecheze a služba světu kultury. Veškeré lidské konání se odehrává v kultuře. Člověk vnáší do formování kultury svou schopnost ochoty podporovat obecné blaho. Přínos církve pravé kultuře spočívá ve výchově člověka, aby chápal správně sám sebe a svůj cíl. Metoda katecheze zaměřené na diakonii Fáze metodologicky správného postupu pro tvorbu takto zaměřených katechetických projektů je následující: poznání a analýza situace, evangelijní interpretace ve světle víry, pojmenování a odmítnutí dehumanizujících aspektů ve společnosti a církvi, vedení ke konkrétním akcím ve prospěch změn. Diakonie a pozornost vůči sociálně nejslabším Diakonická dimenze katecheze se má projevovat zvláštní pozorností vůči osobám s handicapem a také lidem bez domova. Současný stav společnosti i pedagogických věd umožňují přístup ke katechezi i těmto osobám. Není tedy žádoucí ponechávat pastoraci těchto osob na okraji našeho snažení. 3
KATECHEZE A KOMUNITA Katecheze církve je s komunitou spojena tak úzce, že bez ní téměř nemůže existovat. Křesťanské společenství je počátkem, místem i cílem katecheze. Křesťanské společenství Plné křesťanství si žádá osobnost, která se otvírá druhým a žije ve společenství. Pro nemálo věřících je skutečnost křesťanského společenství, resp. církve jako společenství v teorii vzdáleným ideálem, v praxi občas radostí, někdy spíš problémem. Výhrady ukazují na samu podstatu utváření společenství: my lidé ho netvoříme, ale spíše se obtížně rodí. Sociálně-kulturní kořeny hnutí za společenství Hledání nových forem společenství v církvi má vedle teologicko-pastoračních motivů souvislost i s jistou nostalgií po společenství, kterou se vyznačuje dnešní pluralitní společnost. Ta je superstrukturovaná, členové přináležejí různým seskupením, ale komunikace a vztahy slábnou. Rozdíl mezi společenstvím a společností: společnost je místo, kde se lidé shromažďují ne kvůli sobě samým, ale kvůli nějakému dalšímu účelu. Jednotlivec je natolik uvnitř skupiny, nakolik jí je prospěšný. Naproti tomu společenství přijímá člověka jako originál s celou jeho hodnotou, jako osobnost. V naší společnosti je pociťována potřeba komunitních struktur, ale mnoho lidí často nenajde skupinu sobě na míru. Něco analogického existuje i v církvi, samozřejmě se specifickými charakteristikami. Realita je dodnes taková, že církev je spíše společností než společenstvím a vnímána je jako strukturovaná instituce než autentická komunita. Kritéria autentičnosti křesťanského společenství Vznik a působení malých komunit navozuje otázku kritérií autentičnosti církevní komunity. Ne všechny komunity jsou bezproblémové, některé problémy i vytvářejí, některé se izolují a přijímají některé rysy sekt. Pavel VI. v exhortě Evangelii nuntiandi stanovuje pět podstatných prvků autentičnosti základní církevní komunity - Evangelium jako základní prvek. Autentická komunita vždy naslouchá evangeliu a vyznává víru v Ježíše jako Pána; jiné motivy mají cenu pouze tehdy, jsou-li v tomto zakotveny. - Spojení s univerzální církví. Každá autentická komunita posiluje své spojení s celou světovou církví a nevzniká a není činná na základě výlučně soukromé iniciativy. - Přítomnost církevních funkcí. Každá autentická komunita musí poskytovat vhodný prostor všem čtyřem funkcím (martyria, koinonia, diakonia, liturgia). - Kritérium různosti charismat a služeb. Zdravá komunita respektuje organickou rozličnost charismat a služeb, a to kolem biskupské služby nebo prostřednictvím biskupových zástupců kněží. - Komunita je autentická, když probouzí misijní nadšení a nová povolání, a to až po vznik nových komunit. 4
Komunitní dimenze v oblasti výchovy víry Nové docenění komunity jako pastoračního prostředku našlo své vyjádření i v oblasti katecheze; napřed jsou katecheti a potom katechismy. V tomto smyslu lze hovořit o zřetelném zdůraznění komunitní dimenze v oblasti katecheze ze strany magisteria: křesťanskou komunitu prohlašuje za podmínku, místo, subjekt, objekt a cíl katecheze. - Společenství je podmínkou pro katechezi. Svědectví komunity je podstatnou podmínkou katechetické činnosti. Společenství = samo o sobě živá katecheze, přičemž katecheta je jeho zástupcem a vykladačem jejího života katechizovaným. - Společenství je přirozeným prostředím katecheze. Nelze-li na určitém místě potvrdit existenci společenství, bylo by pochybné se domnívat, že se tam může realizovat katecheze s trvalými účinky. Uskutečňuje-li se katecheze bez zapojení celé farní obce či bez osobního svědectví víry všech pedagogů, bývá považována za záležitost vybraných jedinců a redukována na vyučování. Katecheze však není nic výjimečného, ale součást každodenního života církve. - Společenství je vlastním subjektem katecheze; a to i když si poslouží jednotlivými osobami nebo strukturami. Překonává to tradiční koncepce, kde je katecheta učitelem. V komunitním kontextu neexistují příjemci, ale účastníci katecheze. Katecheze je pak průvodcem a zprostředkovatelem. - Společenství je adresátem katecheze. Ta neoslovuje jen jednotlivé osoby, ale vidí před sebou celé společenství a jeho růst ve víře. Je třeba překonávat individualistické chápání, které katechezi považovalo za věc mezi katechetou a jeho svěřencem. Proto je nutno promyslet tradiční dělení katecheze podle věku nebo společenského statutu. Aniž by se popírala vhodnost částečných či dočasných dělení kvůli potřebám účastníků, je nosnější vzájemné obohacování účastníků různého věku. - Společenství je cílem katecheze. Katechezí je vytvářeno společenství, účelem je formovat, obnovovat a umožňovat zrání společenství. Katecheta přichází často do nepřipraveného prostředí, ale musí trpělivě komunikovat, aby eliminoval případné animozity a napětí. Katecheta by měl danou skupinu lidí stmelovat a pomáhat mu. KATECHEZE A LITURGIE Vztah katecheze a liturgie má za sebou dlouhou tradici. Liturgie představovala vždy pro realizaci katechetické činnosti výchozí bod a přednostní prostředí. Dialog a napětí Ze strany liturgie na adresu katecheze výtky, že katechetická praxe podcenila požadavky liturgické katecheze; nekladla důraz na liturgická znamení a obřady a neupřednostňovala příliš liturgické slavení v katechetických programech. Liturgie bývá instrumentalizována za účelem dosáhnout cílů, které nerespektují identitu liturgie jako symbolického jednání a slavení Božích tajemství. Katechetici poukazují zase na tendenci prezentovat liturgii takovým způsobem, že se považuje za výlučné místo spásonosné přítomnosti Kristova tajemství. 5
Liturgická katecheze plní vzhledem ke svátostem tři úkoly: - Motivuje věřící, aby svátosti nejen přijímali, ale taky slavili. Zde se setkáváme s různými přístupy, nejčastějším problémem je nesrovnalost chápání svátostí ze strany žadatelů a nabídky církve. - Disponuje žadatele k přijetí svátosti ve víře. Může docházet k choulostivým situacím, pokud motivace žadatele moc s vírou nesouvisí. - Uvádí přijímajícího do hlubšího chápání tajemství svátostí a k životu s Bohem. Obnovená tvář liturgie církve Liturgické hnutí a liturgická pokoncilní reforma vedla k revizi identity liturgie. Připomeňme jen několik bodů. II. vatikánský koncil obrací pozornost k podstatným dimenzím liturgie dějiny spásy, christologický a eklesiologický aspekt. Každé slavení liturgie je činnost posvátná, a přestože nevyčerpává veškerou činnost církve, představuje zároveň její vrchol a zdroj. - Liturgie je místem slova a znamením víry. Liturgická teologie vyzvedla podstatnou roli slova v liturgickém slavení, kdy není pouze prvkem doplňujícím obřad, ale konstitutivní součástí. Úzký vztah mezi liturgií a slovem existuje především ve svátostech. Nemenší vztah je mezi liturgií a vírou. Liturgie jako slovo víry církve se stává účinná, jestliže je slavena a prožívána ve víře. K liturgické a sakramentální skutečnosti náleží vnitřně postoj víry; bez víry neexistuje svátostná událost. Liturgii nelze slavit bez vnitřní dispozice a ochoty k upřímnému obrácení. - Křesťanská liturgie jako liturgie života. Chápání liturgie jako vykonávání kněžství Ježíše Krista má dalekosáhlé důsledky, Kristovo kněžství představuje radikální novost vzhledem k chápání kněžství ve Starém zákoně nebo u pohanských národů. Ježíš je knězem od svého vtělení a jeho kněžství se neuskutečňuje rituály a oběťmi, je to kněžství darovaného života. Novozákonní terminologie i praxe dosvědčuje originalitu křesťanského kultu jako duchovní bohoslužby a oběti sebe samého. V tomto smyslu je třeba znovu promýšlet význam liturgické dimenze křesťanského života. Vztah katecheze a liturgie Katecheze a liturgie jsou vnitřně spojeny jako formy jedné pokračující či na sebe navazující služby, a to s poukazem na Ježíšovo působení v příběhu dvou učedníků směřujících do Emauz. Mystagogický ráz katecheze a liturgie. V prvních staletích církve vrcholila formace novokřtěnců mystagogickou katechezí. V mystagogické metodě Otců lze rozlišit tři dodnes aktuální prvky: - Hodnota znamení (gest, slov), která jsou bezprostředně prožívána - Interpretace rituálů ve světle dějin spásy - Uschopnění novokřtěnce ke křesťanské angažovanosti jako projevu nového života v Kristu. Mystagogická katecheze je nezbytná i dnes, protože všichni by měli být pozváni k hlubšímu chápání tajemství a významu svátostí. Zvlášť aktuální je tento požadavek ve vazbě na hromadné udělování svátostí v určitém věku, pro ty, kdo nežijí v křesťanském prostředí, a pro ty, jejichž motivace nevycházela z osobní víry. 6
Liturgickou dimenzi katecheze lze popsat ve třech bodech: - Katecheze je iniciací, uváděním do liturgie. Vychovávat k liturgii je jeden ze základních úkolů katecheze. Plnění tohoto úkolu začíná už odhalováním významu liturgické činnosti v dějinách spásy a životě církve a poukazem na antropologické základy křesťanských rituálů. Liturgická katecheze se stává iniciací do liturgických znamení. Katecheta má správně vysvětlovat skrytý, ale bohatý a živý smysl liturgických symbolů a znamení. - Samotná liturgie je katechezí. Křesťanská bohoslužba je od počátků místem zprostředkování víry. Katecheticky účinnou roli má liturgie slova včetně homilie a zpěvu. Co je běžnými formami katecheze evokováno a vysvětlováno, liturgickým zpřítomněním se stává skutečností. - Liturgie je pramenem katecheze. Liturgie poskytuje katechezi nepřeberné množství symbolů a podnětů pro uvádění do jednotlivých dimenzí tajemství Krista a církve. Katecheze se zpravidla uskutečňuje ve vazbě na liturgický rok v organickém spojení se svátostmi proces růstu víry se jeví jako členěný v úzké návaznosti na momenty slavení svátostí. Formy výrazových prostředků V liturgii i katechezi zaujímají významné místo dvě formy náboženských výrazových prostředků: symbol a slavení. Symbol patří mezi základní prostředky lidského vyjadřování; je to znamení, které kromě svého bezprostředního významu má a vyjadřuje další bohaté a komplexní významy, které nelze vyjádřit jiným způsobem. Je vhodným prostředkem k vyjádření tajemství, proto patří k elementární řeči víry. Křesťanská liturgie je charakteristická velkým množstvím symbolů, jež jsou vynikajícím prostředkem k vyjádření Božího tajemství a umožňují lidem obracet se k Bohu způsobem, který hluboce zasahuje do jejich života a vyjadřuje jej. Didaktika katechetické práce se symboly. Připomeňme, že pod pojmem didaktika práce se symboly můžeme rozumět tři koncepty: - Zprostředkování obsahu víry pomocí řeči symbolů. Zde je zapotřebí jejich řeči rozumět. - Didaktikou symbolu lze sledovat záměr, aby se lidé kriticky zabývali svým okolím, které má jako takové charakter symbolu. - Úkol podporovat lidi v rozvoji jejich schopnosti vyjadřovat sebe samé symbolických způsobem; zde je účelem spíše pomoci dosáhnout kompetence v oblasti sebevyjadřování pomocí symbolu. Katecheze má co do činění se všemi rovinami. Je odkázána na řeč symbolů jako na médium a je třeba brát v úvahu, že roste množství symbolů původně či typicky křesťanských, které dostávají v jiných strukturách jiný obsah. Navíc má napomáhat lidem k tomu, aby se učili vnímat své tělo jako reálný symbol osoby a vyjadřovat se jím. Slavnost a slavení. Má základní antropologický dosah i v řádu sdílení víry. Hraje v životě významnou roli, protože znamená stvrzení základních životních hodnot, odpovídá na potřebu sounáležitosti, naznačuje eschatologickou budoucnost a vybízí k angažovanosti pro ideály a hodnoty. 7
Katecheze a liturgické slavení. Řeč rituálů a symbolů se nachází v centru liturgického slavení, které má výraznou pastorační dimenzi, potvrzuje křesťanskou identitu a sounáležitost s církví, má eschatologickou dimenzi. Vnitřní souvislost mezi výchovným významem liturgického slavení a úkolem katecheze je zřejmá: co není slaveno, nemůže být pochopeno ve své hloubce a významu pro život. Nicméně z toho nevyplývá, že by každý katechetický proces nutně musel mít styl nebo průběh liturgického charakteru. 8