CO VŠECHNO JE ŠIKANA A CO DĚLAT metodické materiály Mgr. David Kryštof 2014 2015

Obsah Obsah... 2 Co už je šikana - definice šikany, její hranice, šikana v čase, kde končí sranda a začíná teror 4 Stádia a vývoj šikany... 6 Vnější znaky šikany, jak ji rozpoznat... 7 Charakteristika aktérů šikany... 9 Kdo bývá dětskou obětí šikany?... 9 Jak poznáme dítě-agresora?... 9 Jaké může být dítě-agresor?... 9 Jaké následky může mít šikanované dítě?... 10 Na co upozornit začínajícího školáka!... 10 Je útok sebeobrana? Jak řešit šikanu sám... 11 Co dělat, když je dítě šikanováno... 12 Co dělat, když můj mladší kamarád je šikanován... 13 Prevence a řešení šikany... 14 Metodické listy... 15 Je mi úzko!... 15 Kouzelná skříňka... 16 Moje teritorium... 17 Hledání východiska... 18 Koláž mého já... 19 Výměna názorů... 20 Pravda, nebo lež... 21 Výměna míst... 22 Aréna... 23 Podívej se, jaké to je... 24

Střídání trojic... 25 Strach z nepohodlí... 26 Největší idiot... 27 Přednáškové bingo... 28

Co už je šikana - definice šikany, její hranice, šikana v čase, kde končí sranda a začíná teror Podle M. Koláře (2001), známého odborníka na problematiku šikany, jde v případě šikanování o takové chování, kdy jeden nebo více žáků úmyslně, většinou opakovaně týrá a zotročuje spolužáka či spolužáky a používá k tomu agresi a manipulaci. Toto násilí může být jak fyzické (kopání, bití, zabránění opuštění třídy ) tak psychické (urážky, pomluvy, ignorování ). Hranice, která odlišuje šikanování od škádlení, bývá někdy nezřetelná. Jedním z rozlišujících prvků je schopnost dítěte škádlení opětovat, bránit se mu, zastavit ho. Ve chvíli, kdy škádlení přestává být pro jednu stranu zábavné, ale přesto pokračuje, přerůstá v šikanu. Překročení této hranice může posoudit pouze ten, kdo je škádlen, neboť nikdo jiný nezná jeho prožívání dané situace! Je třeba upozornit na to, že šikanování není pouze záležitostí agresora a oběti. Odehrává se v kontextu vztahů ve třídě a má tendenci se prohlubovat. Postupuje o ostrakismu, kdy je jde o mírné, převážně psychické formy násilí, až po tzv. dokonalou šikanu, kdy se ideologie šikanování stává ve třídě normou a může prorůst až do oficiální struktury školy. Šikanování je jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit jedinci, ohrozit nebo zastrašovat jiného žáka, případně skupinu žáků. Je to cílené a obvykle opakované užití násilí jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině žáků, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemohou bránit. Zahrnuje jak fyzické útoky v podobě bití, vydírání, loupeží, poškozování věcí druhé osobě, tak i útoky slovní v podobě nadávek, pomluv, vyhrožování či ponižování. Může mít i formu sexuálního obtěžování až zneužívání. Šikana se projevuje i v nepřímé podobě jako nápadné přehlížení a ignorování žáka či žáků třídní nebo jinou skupinou spolužáků. Nebezpečnost působení šikany spočívá zvláště v závažnosti, dlouhodobosti a nezřídka v celoživotních následcích na duševním a tělesném zdraví. Pocit bezpečí každého jedince je neodmyslitelnou podmínkou vytváření produktivního prostředí a dobrého sociálního klimatu školy. Všechny školy a školská zařízení mají proto povinnost předcházet všem náznakům agresivity a všem způsobům šikanování mezi žáky a svěřenci. Šikanování nesmí být pracovníky školy v jakékoli formě akceptováno. Šikanování se ve své zárodečné formě vyskytuje prakticky na všech školách. Probíhá nejčastěji mezi žáky ve stejné třídě či výchovné skupině a odehrává se v době přestávek, cestou do školy a ze školy nebo v době osobního volna.

Projevy šikanování Šikanování má ve svých projevech velice různou podobu s následky především na psychickém zdraví. Jejich znaky je možno rozdělit podle různých hledisek přibližně do následujících skupin: 1. Fyzické aktivní přímé (útočníci oběť kopou, fackují či jinak fyzicky napadají) 2. Fyzické aktivní nepřímé (ničení věcí oběti, agresor pošle někoho, aby oběť zbil) 3. Fyzické pasivní přímé (agresor fyzicky brání oběti dosahovat svých cílů, např. ji nepustí sednout do lavice) 4. Fyzické pasivní nepřímé (agresor odmítá splnit požadavky oběti - odmítne požádání oběti odejít na záchod) 5. Verbální aktivní přímé (nadávání, urážení, zesměšňování) 6. Verbální aktivní nepřímé (rozšiřování pomluv, symbolická agrese - vyjádřená v kresbách, básních apod.) 7. Verbální pasivní přímé (neodpovídání na pozdrav, otázky apod.) 8. Verbální pasivní nepřímé (spolužáci se oběti nezastanou, když je obviněna z něčeho, co udělal agresor) Za určitých okolností může šikanování přerůst až do forem skupinové trestné činnosti a v některých opravdu závažných případech nabýt i rysy organizovaného zločinu. Příklady znaků šikanování, které neustále přibývají, jsou uvedeny dále.

Stádia a vývoj šikany M.Kolář označuje pět stádií šikany, které zachycují postupný proces narušení vztahů ve skupině. Tento proces je opakem budování bezpečného prostředí a příznivého sociálního klimatu třídy a směřuje k úplnému přijetí postojů, norem a hodnot šikanování žáky. První stádium: Zrod ostrakismu představuje mírné, převážně psychické formy násilí. Obvykle se nějaký člen třídy necítí dobře, je neoblíbený a není uznávaný. Ostatními je více či méně odmítán, spolužáci se s ním nebaví, pomlouvají ho, intrikují proti němu, dělají na jeho účet drobné legrácky apod. Takováto situace je zárodečnou podobou šikanování, která obsahuje riziko dalšího negativního vývoje. Druhé stádium: Fyzická agrese a přitvrzování manipulace znamená upevňování soudržnosti skupiny na účet obětního beránka, přitvrzování zábavy" na úkor nejzranitelnějšího spolužáka a opakování agresivního chování jako potvrzení si vlastní moci. V této fázi pokusy o šikanování nemusí uspět, pokud ve skupině existuje soudržnost, kamarádské vztahy, převažují zásadně negativní postoje k násilí a celkově pozitivní morální hodnoty. Třetí stádium: Klíčový moment - vytvoření jádra znamená nezabránění přitvrzujícím manipulacím a počáteční fyzické agresi jednotlivců. Často se tak utvoří skupinka agresorů, úderné jádro, které začne spolupracovat a systematicky šikanovat nejvhodnější oběti. Tato fáze je stále ještě považována za počáteční, nezabránění šíření vlivu skupiny agresorů však přeroste k pokročilé šikaně. Čtvrté stádium: Většina přijímá normy agresorů, takže se šikanování stane nepsaným zákonem a málokdo se dokáže postavit tlaku ke konformitě. Platí, že i mírní a ukáznění žáci se začnou chovat krutě a účastní se šikanování. Páté stádium: Totalita neboli dokonalá šikana představuje rozdělení žáků na dvě skupiny (otrokáře a otroky). Otrokáři využívají materiální hodnoty otroků (peníze, osobní věci), jejich tělo, city, rozumové schopnosti apod. Ve skupině zcela vítězí zlo. Brutální násilí začíná být považováno za normální. Nejvyšší stupeň dokonalosti šikanování nastává v případě, že agresor je sociometrickou hvězdou třídy, je jejím předsedou, má výborný prospěch, ochotně pomáhá učitelům, takže je plně podporován třídním učitelem i ostatními pedagogy.

Vnější znaky šikany, jak ji rozpoznat Nepřímé (varovné) znaky šikanování mohou být např.: Žák je o přestávkách často osamocený, ostatní o něj nejeví zájem, nemá kamarády. Při týmových sportech bývá jedinec volen do mužstva mezi posledními. O přestávkách vyhledává blízkost učitelů. Má-li žák promluvit před třídou, je nejistý, ustrašený. Působí smutně, nešťastně, stísněně, mívá blízko k pláči. Stává se uzavřeným. Jeho školní prospěch se někdy náhle a nevysvětlitelně zhoršuje. Jeho věci jsou poškozené nebo znečištěné, případně rozházené. Zašpiněný nebo poškozený oděv. Stále postrádá nějaké své věci. Odmítá vysvětlit poškození a ztráty věcí nebo používá nepravděpodobné výmluvy. Mění svoji pravidelnou cestu do školy a ze školy. Začíná vyhledávat důvody pro absenci ve škole. Odřeniny, modřiny, škrábance nebo řezné rány, které nedovede uspokojivě vysvětlit. (Zejména je třeba věnovat pozornost mladším žákům nově zařazeným do třídy, neboť přizpůsobovací konflikty nejsou vzácností!) Příznaky šikanování: Za dítětem nepřicházejí domů spolužáci nebo jiní kamarádi. Dítě nemá kamaráda, s nímž by trávilo volný čas, s nímž by si telefonovalo apod. Dítě není zváno na návštěvu k jiným dětem. Nechuť jít ráno do školy (zvláště když dříve mělo dítě školu rádo). Dítě odkládá odchod z domova, případně je na něm možno při bedlivější pozornosti pozorovat strach. Ztráta chuti k jídlu. Dítě nechodí do školy a ze školy nejkratší cestou, případně střídá různé cesty, prosí o dovoz či odvoz autem. Dítě chodí domů ze školy hladové (agresoři mu berou svačinu nebo peníze na svačinu).

Usíná s pláčem, má neklidný spánek, křičí ze snu, např. "Nechte mě!" Dítě ztrácí zájem o učení a schopnost soustředit se na ně. Dítě bývá doma smutné či apatické nebo se objevují výkyvy nálad, zmínky o možné sebevraždě. Odmítá svěřit se s tím, co je trápí. Dítě žádá o peníze, přičemž udává nevěrohodné důvody (například opakovaně říká, že je ztratilo), případně doma krade peníze. Dítě nápadně často hlásí ztrátu osobních věcí. Dítě je neobvykle, nečekaně agresivní k sourozencům nebo jiným dětem, možná projevuje i zlobu vůči rodičům. Dítě si stěžuje na neurčité bolesti břicha nebo hlavy, možná ráno zvrací, snaží se zůstat doma. Své zdravotní obtíže může přehánět, případně i simulovat (manipulace s teploměrem apod.) Dítě se vyhýbá docházce do školy. Dítě se zdržuje doma víc, než mělo ve zvyku. Přímé znaky šikanování mohou být např.: Posměšné poznámky na adresu žáka, pokořující přezdívka, nadávky, ponižování, hrubé žerty na jeho účet. Rozhodujícím kritériem je, do jaké míry je daný žák konkrétní přezdívkou nebo "legrací" zranitelný. Kritika žáka, výtky na jeho adresu, zejména pronášené nepřátelským až nenávistným, nebo pohrdavým tónem. Nátlak na žáka, aby dával věcné nebo peněžní dary šikanujícímu nebo za něj platil. Příkazy, které žák dostává od jiných spolužáků, zejména pronášené panovačným tónem, a skutečnost, že se jim podřizuje. Nátlak na žáka k vykonávání nemorálních až trestných činů či k spoluúčasti na nich. Honění, strkání, šťouchání, rány, kopání, které třeba nejsou zvlášť silné, ale je nápadné, že je oběť neoplácí. Rvačky, v nichž jeden z účastníků je zřetelně slabší a snaží se uniknout.

Charakteristika aktérů šikany Kdo bývá dětskou obětí šikany? Dítě, které se neumí nebo nemůže bránit. Dítě, které se jakýmkoliv způsobem odlišuje od očekávaného průměru (nosí brýle, přestěhovalo se, má nadváhu apod.) Dítě fyzicky slabé, popř. uzavřené, které těžko navazuje osobní kontakt s ostatními dětmi. Dítě duševně zaostalejší, popř. pomalejší v uvažování. Dítě jiné barvy pleti, často příslušník národnostní menšiny. Dítě nadprůměrně duševně vybavené, dětský genius. Jak poznáme dítě-agresora? Bývá zpravidla starší, tělesně zdatný, agresivní k vrstevníkům a mnohdy i k učitelům, mívá kázeňské problémy. Může být všeobecně oblíbený, temperamentní, sebevědomý, méně nadaný a někdy až překvapivě nebezpečný. V kolektivu častu vystupuje v roli vůdce. Pochází často z rodiny, kde je fyzické, popř. psychické násilí používáno jako běžný komunikační prostředek. K maskování svých činů často používá "důvěryhodné vysvětlení", které se snaží opřít o tvrzení svých obdivovatelů. Jaké může být dítě-agresor? 1. "Hrubián" - primitivní, impulsivní, hrubý, s kázeňskými problémy, má narušený vztah k autoritě, mnohdy zapojený do gangů páchajících trestnou činnost, forma - šikanuje tvrdě a nelítostně, vyžaduje absolutní poslušnost, šikanování používá cíleně k zastrašování ostatních, rodinné prostředi - častý výskyt agrese a brutality rodičů, agresoři násilí napodobují a vracejí. 2. "Elegán" - velmi slušný, kultivovaný, zvýšeně úzkostný, forma - násilí a mučení je cílené a rafinované, skryté, bez přítomnosti svědků, rodinné prostředí - časté uplatňovaní důsledného a náročného přístupu, někdy až vojenského drilu bez lásky. 3. "Vtipálek" - optimistický, dobrodružný, "srandista", se značnou sebedůvěrou, výmluvný, většinou oblíbený a vlivný, forma - šikanuje pro pobavení sebe i ostatních, má snahu vypíchnout "humorné a zábavné"

stránky oběti, rodinné prostředí - obecně - citová deprivace, nepřítomnost duchovních a mravních hodnot. Jaké následky může mít šikanované dítě? V dlouhodobém horizontu může šikana vést k poškození fyzického a psychického zdraví. Poškození bývají mnohdy nevratného charakteru, osobnost jedince je narušena dříve, než se stačila plně rozvinout. Dochází k přetrhání citových vazeb na své nejbližší. Ponižování lidské důstojnosti vedoucí ke ztrátě důvěry k autoritám, která je doprovázená ztrátou iluzí o celé společnosti, která nedokáže garantovat alespoň minimální ochranu před násilím slabým a bezbranným jedincům společnosti. Na co upozornit začínajícího školáka! Při nástupu do školy informujte své dítě o možném nebezpečí a jednotlivých projevech šikany, např. formou pohádky či příběhu. Zdůrazněte, že se nemusí bát o šikaně otevřeně mluvit. Věnujte se svému dítěti, naslouchejte mu, všímejte si detailů vyprávění o dění ve škole i mimo ni. Seznamte se dítě s širším okruhem osob, na které se může v případě potřeby obrátit. Zdůrazněte, že nikdo nemá právo ubližovat druhým. Vhodné je použít nějaké ukázky z pohádky, např. nad nikoho se nepovyšuj a před nikým se neponižuj. Upozorněte dítě na kriminální pozadí těchto skutků mezi dospělými a možnost stíhání případných aktérů. Informujte dítě o tom, že vhodnou obranou proti šikaně je dobrá parta a kamarádi, kteří se nebojí pomoci jeden druhému a projevy šikany oznámit. Při pravidelných návštěvách rodičovských schůzek se informujte nejen na prospěch Vašeho dítěte, ale i na zařazení dítěte v kolektivu, popř. na jeho chování o vyučování i mimo něj. Promluvte o svých obavách s učitelem, ptejte se učitele na jeho názor na šikanu a nebojte se s ním spolupracovat. Je to Váš spojenec. Ptejte se učitelů, zda se problémem šikany zabývají, jak šikanu zjišťují, jak následně postupují a zda sledují projevy chování i mimo vyučování.

Je útok sebeobrana? Jak řešit šikanu sám Kdo šikanuje? Nejčastěji chlapci, kteří vyrůstají v chladném a odmítavém rodinném prostředí. Rodiče akceptují násilí jako řešení nejrůznějších problémů, tolerují je svým dětem a sami je často tvrdě trestají. Násilník bývá tělesně zdatný, agresivní k vrstevníkům, verbálně i k učitelům. Může být temperamentní, sebevědomý, bystrý, ale i méně nadaný, všeobecně oblíbený a také vynalézavě krutý. Obětí šikanování se zpravidla stává dítě, které nemělo možnost naučit se obranným postojům, jinak řečeno zdravé agresivitě. Bývá plaché, úzkostné, pasivní, někdy i tělesně slabší nebo neobratné. Jeho pasivita provokuje často násilníky, kteří testují co všechno si bezmocná oběť nechá líbit. Oběti šikany velmi často sami agresivitu nepoužijí, protože ji nemají vybudovanou. Je ovšem možné, že zareagují velmi neadekvátně. Agresivita nic šikanu nezastaví, maximálně ji může stupňovat.

Co dělat, když je dítě šikanováno Pokud se vaše dítě ve třídě necítí dobře, bojí se chodit do školy, stěžuje si na atmosféru a myslí si, že vztahy ve třídě jsou problematické to znamená, že někdo někomu jinému nebo přímo jemu ubližuje (opakovaně, často, různými způsoby), mluvte s ním o tom, projevte mu důvěru a podporu. Hledejte společně cestu k řešení situace. Dál by bylo dobré si o tom promluvit s lidmi, kteří situaci ve třídě mohou přímo ovlivnit. Jděte za třídním učitelem, výchovným poradcem, ředitelem školy nebo jiným učitelem, ke kterému máte důvěru. Kde dál hledat pomoc: nejlepší je ta pomoc, která je nejblíže a může být nejrychlejší. Zkuste se s obrátit na pedagogicko psychologickou poradnu, středisko výchovné péče, nebo jakéhokoli psychologa v místě bydliště. V případě, že máte pocit, že Vám nikdo nepomáhá, oslovte školské odbory orgánů místní samosprávy nebo českou školní inspekci.

Co dělat, když můj mladší kamarád je šikanován 1. Zjistěte od dítěte dopodrobna, co se stalo, kdy se to stalo a kde. Vyptejte se, kdo všechno byl situaci přítomen. Je důležité, aby rozhovor s dítětem probíhal v atmosféře důvěry a podpory. 2. Poskytněte dítěti veškerou ochranu (např. při cestě do školy a ze školy, i za cenu, že se budete uvolňovat z práce, viz dále šikana a paragrafy). 3. Poskytněte dítěti dostatek péče, více s ním komunikujte, věnujte se mu ve volném čase, odjeďte na chatu, chalupu či k prarodičům. 4. Nemáte-li jistotu, že dítě nebude ohroženo během pobytu ve škole, ponechejte dítě doma, ale pozor zvažte, zda v jeho situaci může být samo. 5. Znovu ubezpečujte dítě, že udělalo dobře, že vám vše sdělilo, mluvte s ním více než dříve. 6. Zhodnoťte a to velice kriticky, co mohlo vyvolat stav, který skončil šikanou. Neobviňujte pouze školu, nastavte si zrcadlo pravdy". Neomlouvejte sebe, ani své dítě. Se svým zjištěním se v první fázi dítěti nesvěřujte, ale připravujte nápravu. 7. Hledejte, jak dítěti dále pomoci prostřednictvím příslušného odborníka.

Prevence a řešení šikany Stejně jako u jiných asociálních a sociálně patologických jevů by také u šikany a agresivity dětí měla být upřednostňována především primární prevence. Primární prevence se uplatňuje v případech, kdy k šikaně dosud nedošlo a spočívá ve výchově harmonické osobnosti dítěte (především rozvoji sociálních dovedností, kladného sebepojetí dítěte, odreagování stresu, napětí, agresivity, strachu apod.) a informovanosti dětí, rodičů i veřejnosti o šikaně. Základem primární prevence proti šikanování je budování pozitivního klimatu školní třídy a celé školy, dále pak všech pedagogizovaných prostředí, ve kterých se dítě pohybuje, rozvoj kamarádských, otevřených a bezpečných vztahů. Měla by zahrnovat prevenci specifikou i nespecifickou. Důležitou součástí primární prevence by měl být rozvoj sociálních dovedností žáků. Kvalitní sociální dovednosti jsou v pedagogickém prostředí velmi důležité, protože se spolupodílí na celkovém fungování žáků ve škole, na jejich schopnosti týmové práce, schopnosti otevřeně vyjadřovat pocity a názory, na rozvoji pozitivního postoje k sobě i ostatním. Gresham definuje sociální dovednosti jako situačně specifické chování, které má u dětí a mládeže ve školním prostředí významné sociální důsledky, ovlivňuje akceptaci spolužáky, obraz sebe samého, školní adjustaci, školní úspěšnost a hodnocení sociálních dovedností ostatními." Rozlišuje pět složek sociálních dovedností: kooperaci, asertivitu, odpovědnost, empatii a sebekontrolu. Na rozvoj těchto složek se může učitel (popř. ve spolupráci se školním psychologem) zaměřit a působit tak preventivně na celou skupinu.

Metodické listy Je mi úzko! Cíl: Děti se snaží rozpoznat situace, ve kterých jsou fyzicky či psychicky sužovány naučit se dívat se na situace s rozvahou a hledat způsoby, jak je zvládat. Doba: 45min Věk: +8 Posaďte se na zem a zavřete oči. Představte si dno krabice, její stěny i víko nad hlavou. Zavřete ve svých představách víko. Představte si, že se krabice zmenšuje. Stáhněte se, aby vás krabice nezmáčkla. Víko nechte zavřené, pokud to vydržíte. Nepohybujte se, aby krabice nepraskla. Ještě více se zmenšete, tak jak je to možné. Jak je vám v tak malé krabici? V krabici je stále tepleji a vzduch se zhoršuje. Cítíte, že potřebujete více vzduchu. Víte, že musíte z krabice ven. Krabice vás chce tísnit dále, ale vy se musíte dostat ven, abyste mohli zase dýchat. Roztáhněte stěny, které vás tísní. Pojďte ven. Nadechněte se zhluboka a prožívejte, jak je příjemné se takto nadechnout! Vstaňte a prudce se oklepejte. Vraťte se na svá místa. Už jste někdy v životě měli stejný pocit stísněnosti jako v té krabici? Stalo se, že vám někdo váš prostor záměrně omezil, popřípadě ho stále omezuje? Jak se v této situaci cítíte? (Hermochová, Hry pro život 1, str. 144)

Kouzelná skříňka Cíl: rozvinout jedinečnost člověka, zdůraznění hodnot člověka, komunikace Doba: 30min Věk: +8 Sestavte kouzelnou skříňku ve které je umístěno zrcadlo. Cvičení začněte otázkou: Kdo si myslíte, že je ten nejzajímavější člověk na světě? Nechte děti přemýšlet a následně odpovědět. Pokračujte: tak já tu mám dnes kouzelnou skříňku a každý z vás se může podívat dovnitř a objevit toho nejzajímavějšího člověka na světě. Ať se děti podívají do skříňky vždy, když se jich zeptáte, koho si myslí, že tam uvidí. Mějte v zásobě pár následujících poznámek: Překvapuje tě to? Jaké je zjistit, že jsi ten nejzajímavější ty? Smál ses tolik proto, že jsi šťastný, že víš, že jsi zajímavý člověk? Všem dětem řekněte, aby si tu zvláštní novinu nechaly pro sebe jako tajemství, až se vrátí k ostatním. Když se všichni žáci vystřídají, zeptejte se skupiny, kdo byl ten nejzajímavější člověk. Když každé dítě řekne já, poznamenejte, že ta kouzelná skříňka je vzácná proto, že ukazuje, že každý z nich je nejzajímavější. (Canfield,Wells, Hry pro zlepšení motivace a sebepojetí žáků, str. 39)

Moje teritorium Cíl: Uvědomění si osobního prostoru Věk: +10 Doba: 30min Příprava: velká role provazu, nůžky, papír a tužky Někdy potřebujeme místa více, jindy méně. Často nevíme, kolik prostoru můžeme vyžadovat. Ustřihněte si každý tolik provazu, abyste jím ohradili teritorium, jaké byste zde chtěli mít. Provázkem pak své teritorium ohraničte. Vezměte si ho tolik, abyste se ve svém teritoriu cítili dobře. Položte si teď provázek tak, aby se vám tvar teritoria zvláště líbil. - Co všechno byste v tomto teritoriu chtěli mít, aby se vám v něm líbilo? -Své desky nebo kazety? Svůj psací stůl? Něco jiného? -Napište si na papír několik věcí, které byste ve svém prostoru rádi měli. Dále komunikujeme ve skupině: -Překáželi jsme si občas ve vytváření svých teritorii? -Jak jste v takové situaci postupovali? -Šlo o kompromis nebo o to kdo má větší přesvědčovací schopnosti? -Jak pronikají jiní lidé do vašeho teritoria? -Kdy dochází k tomu, že někdo pronikl do vašeho teritoria? -Kdy mohou ostatní do vašeho teritoria proniknout? -Jak se nejlépe zachovat k člověku který proniká do vašeho teritoria záměrně a vy sami nechcete, aby to dělal? (10min k napsaní odpovědi, nápadů, na tuto otázku) Lektor postupuje v debatě dále a doptává se na konkrétní situace vzniklé při hře. (Hermochová, Hry pro život 1, str. 146)

Hledání východiska Příprava: pro každou čtveřici velký arch papíru a voskovky nebo fixy Cíl: Úvaha o tom jak se lze rozvahou, promyšlením a vzájemnou podporou vyhnout nebezpečí. Doba: 60min Věk:+10 Vedoucí: Co podle vás je nejdůležitější podmínkou pro zvládnutí velmi obtížné situace? Dobrý kamarád? Chladná hlava? Dobré nervy? Zvažte, se kterými kamarády byste byli nejraději pohromadě, kdybyste se ocitli v neobvyklé a obtížné situaci. Vytvořte s těmito dětmi čtveřice. Představte si, že jste se vydali na dlouhou cestu. Podejte si ruce a slibte si, že i v obtížné situaci budete dobrými kamarády. Na své cestě jste se dostali do podzemí jeskyně, kde jste zabloudili. Jeskyně má mnoho chodeb a několik východů. Nejprve dostanete strach. Máte tři minuty na to, abyste se strachem vyrovnali. Panika by všechno ještě zhoršila. Musíte vytvořit plán, jak se z jeskyně dostat. Jak budete postupovat? Svůj plán napište a doplňte ho případně skicou, která by vaše chování vysvětlovala. Můžete si zvolit různé pomocné prostředky, jak se ze situace dostat.(30min) Jednotlivé čtveřice potom své plány předvedou ostatním. (Hermochová, Hry pro život, str. 39)

Koláž mého já Příprava: nůžky, karton nebo A3formát papíru, časopisy, lepidla, noviny Cíl: rozvíjení osobnosti, povzbuzení sebevědomí Doba: 30min Věk: +12 Vysvětlete žákům, jak udělat koláž nazvou Já! Dejte každému žákovi karton nebo soilnou čtvrtku formátu A3. Měli by nasbírat a vystříhat obrázky slova a symboly, které je charakterizují v tom, co rádi dělají, co vlastní, co by rádi měli, odkazují na místa, která navštívili, na lidi, které obdivují atd. Pak tyto slova symboly a obrázky nalepí na karton papíru. Řekněte žákům, aby tyto koláže nepodepisovali. Jakmile jsou jednotlivé koláže hotovy, vystavte je ve třídě. Nejdříve nechejte žáky uhodnout, kdo dělal jakou koláž. Potom nechejte každého žáka, aby třídě vysvětlil, co jednotlivé části koláže představují. Zdůrazněte třídě, že každá koláž je v něčem odlišná jedinečná zrovna tak jako každý člověk. Přestože má každý člověk s mnoha lidmi mnoho společného, je od ostatních odlišená a jedinečná individualita. Na dokončení tohoto projektu budete patrně potřebovat několik hodin. Postarejte se, aby žáci měli k dispozici dostatek obrázkových časopisů. (Canfield,Wells, Hry pro zlepšení motivace a sebepojetí žáků, str. 30)

Výměna názorů Příprava: prázdné jmenovky, tužky Cíl: naslouchání, komunikace na téma šikany a konfliktů Doba: 40 min Věk: +11 Rozdejte žákům prázdné jmenovky. Žáci na jmenovku doplní své jméno a připnou si ji na oděv. Vyzvěte žáky, aby se s někým seznámili a vytvořili dvojice. Potom dejte žákům ve dvojicích úkol vyměnit si názory na určitou provokativní otázku (necháš se lehce vyprovokovat ke konfliktu, či slovní hádce?) Po uplynutí určeného času řekněte žákům, aby si vyměnili jmenovku se svým partnerem a poté vytvořili nové dvojice. Jejich úkolem nyní bude tlumočit názor svého předchozího partnera ) (žáka, jehož jmenovku mají aktuálně připnutou.) Potom si každý vezme zpět jmenovku a v kruhu se hovoří se žáky o dané otázce. Kdo měl jaký názor, který názor považuje za správný většina žáků, kdo má naopak zcela jiný názor? (Silberman, 101 metod pro aktivní výcvik a vyučování, str. 106)

Pravda, nebo lež Příprava: kartičky pro každého účastníka Cíl: Podpora okamžitého vtažení do tématu šikana. Podpora budování zdravého prostředí Doba: 45min Věk: +10 Vytvořte seznam výroků souvisejících s tématem výuky, z nichž polovina je pravdivá a polovina nepravdivá. Každý výrok napište na jednu kartičku, Kartiček musí byt tolik, kolik je žáků. Rozdejte každému žákovi po jedné kartičce a vysvětlete jim, že jejich úkolem bude rozhodnout, který výrok je pravdivý a který ne. Řekněte jim, že ke splnění tohoto úkolu mohou použít jakoukoli metodu. Po dokončení této práce nechte žáky přečíst výrok na kartičce nahlas a zjistěte názor kolektivu na to, zda je výrok pravdivý, nebo nepravdivý. Dejte prostor menšinovým názorům. Poskytujte ke každému výroku zpětnou vazbu a všimněte si, jak žáci spolupracovali na splnění úkolu. Typy výroků: -Ve škole mi ubližují a často mám z toho boule na hlavě a modřiny. Je to ale jen můj problém a nikoho s tím nechci otravovat! -Mám strach, že se o mém problému s Patrikem dozví rodiče nebo paní učitelka. Vyhrožoval mi, že mě zbije, pokud někdo zjistí, že mi krade peníze, proto to nikomu raději neřeknu. On snad někdy přestane. - Když mi naposledy Patrik vyhrožoval, rozhodl jsem se mu s kamarády postavit. Je nás víc a mí kamarádi za mnou stojí! - Včera dal Patrik na facebooku fotku, kde mě nahého vyfotil ve sprše. Nejdřív to byla sranda, ale teď se cítím trapně. Nechce ji oddělat, když jsem ho o to prosil. Budu to muset asi vydržet. - Povídali jsme si s holkami o tom, která spolužačka má pěknější vlasy. Holky se shodli, že Agáta, naše spolužačka, je má z nás holek nejhnusnější! Já se za ni ale postavila, protože ji mám ráda a chová se ke mně pěkně. -Včera dali Lukášovi přezdívku kužel. Všichni se mu za jeho obezitu posmívali a on prohlásil, že se mu tato přezdívka nelíbí. Přestože s tím nesouhlasí, všichni mu tak říkají. Ale on si zvykne! (Silberman, 101 metod pro aktivní výcvik a vyučování, str. 108)

Výměna míst Cíl: komunikace na téma šikana a konflikt, posílení sebevědomí v daných situacích Doba: 40min Věk:+10 Rozdejte žákům jeden nebo více adhezivních poznámkových lístků. Vyzvěte žáky, aby své lístky napsali některou z následujících informací: -Hodnotu, kterou uznávají -Nedávný zážitek nebo zkušenost (s konfliktem) -Tvůrčí řešení nebo nápad týkající se problému, který jste nastínili -Otázku související s tématem (šikany) -Názor na téma opravdu existují hrozby na internetu a sociálních sítích? -Určit skutečnost o sobě, jak bych se v pozici (šikanovaného/šikanujícího) choval a cítil Vyzvěte žáky, aby se s odpověďmi procházeli po třídě a své odpovědi prezentovali ostatním žákům. Poté mohou žáci s poznámkami obchodovat. Obchody by měly být založeny na touze vlastnit na krátkou dobu uvedenou hodnotu, zkušenost, myšlenku, otázku, názor nebo skutečnost. Povzbuďte žáky, aby uzavřeli co nejvíce obchodů. Následně vyhodnoťte, kdo je nejlepší obchodník. Hlavní část aktivity by ale měla být zahrnuta do zpětné vazby, kdy debatujete s žáky na téma šikana a konflikt. (Silberman, 101 metod pro aktivní vyučování, str. 62)

Aréna Příprava: 6 židlí Cíl: řízená debata ve skupině na téma šikana, osobnostní rozvoj Doba: 60min Věk: +11 Připravte výrok, který vyjadřuje jednoznačný postoj ke kontroverznímu tématu souvisejícímu s tématem studia. Např.: Sociální sítě mohou ohrozit osobnost dětí a mladistvých. Rozdělte skupinu na týmy, v nichž bude probíhat debata. Zadejte jednomu týmu úkol obhajovat myšlenku, druhý tým jí bude oponovat. Potom vytvořte v každém týmu dvě až čtyři podskupiny (zastánci x oponenti). Vyzvedněte jednotlivé skupiny, aby připravily argumenty v souladu s přiděleným postojem. Na konci diskuse skupin každá skupina zvolí svého mluvčího. Postavte proti sobě dvě řady židlí po dvou až čtyřech židlích v každé z nich (podle toho, kolik bylo v každé skupině podskupin) pro mluvčí jednotlivých týmů. Ostatní žáci se posadí za své mluvčí. Debatu zahajte tím, že mluvčí předloží své stanovisko. Nazvěte tento proces úvodní argumentace. Po vyslechnutí úvodní argumentace debatu zastavte a znovu spojte původní skupiny. Podskupiny budou mít za úkol připravit oponenturu úvodní argumentaci zastánců opačného stanoviska. Znovu si zvolí svého mluvčího, pokud možno jiného než v předchozím kole. Pokračujte v debatě. Mluvčí předloží protiargumentaci. V průběhu debaty (dbejte na střídání stran) povzbuzujte ostatní žáky, aby svým mluvčím posílali psané poznámky s návrhy argumentů a informacemi pro vyvrácení argumentů zastánců opačného stanoviska. Také jim poraďte, aby povzbuzovali své řečníky a tleskali jejich zdařilým argumentům. Ve vhodnou chvíli debatu ukončete. Nevyhlašujte vítěze, ale spojte celou skupinu do kruhu. Rozsaďte žáky tak, aby vedle sebe seděli lidé, kteří zastávali opačná stanoviska. Veďte diskusi celé skupiny o tom, co se studenti v průběhu debaty o probíraném tématu naučili. Také je požádejte, aby vybrali nejlepší argumenty obou stran. (Silberman, 101 metod pro aktivní výcvik a vyučování, str. 142)