FRÁŇA ŠRÁMEK Autor Mgr. Jiří Ondra Anotace Práce s klíčovými texty české poezie 1. poloviny 20. století, ukázky, práce s textem, interpretace Očekávaný přínos Procvičení čtenářské gramotnosti, procvičení navazujících znalostí (autor, dílo, literární teorie) Tematická oblast Umění a literatura (česká poezie 1. pol. 20. stol.) Téma Fráňa Šrámek Předmět Český jazyk a literatura Ročník 3. Obor vzdělávání Maturitní obory Stupeň a typ vzdělávání SOŠ Název DUM Š7/S2/09 Datum 30. 11. 2013 SOŠ JOSEFA SOUSEDÍKA VSETÍN ZLÍNSKÝ KRAJ
Fráňa Šrámek Cvičení 2
Psaní/Zas mne držíš kolem krku Píšou mi psaní vojanští páni, a tam stojí psáno, dvanáctého ráno že já musím rukovat, oh, rukovat. Voják je voják, musí bojovat vloží k líci pušku, vezme si na mušku třeba vlastní srdce své, oh, srdce své. Zdrávi vzkázali, zdrávi napsali, já jsem rezervista, básník, anarchista, zpívám si a proklínám, oh, proklínám. Pomašíruju, zpívat si budu: modrý rezervista, rudý anarchista, v modré dálce rudý květ, oh, rudý květ! Zas mne držíš kolem krku, vojno moje milá, sladkou krev mám, proto jsi se na mne přilepila, kde se vemeš, tu se vemeš, už to jinak nedovedeš, vojno moje milá. Tak už, ženo, stříhej, stříhej na onučky plátno, levá - pravá, musí to být, není to nic platno, hejbejte se, nohy moje, když vás císař potřebuje, není to nic platno. Nesložím já svoji hlavu v sena vonné kupy, složím já ji na tornistru, na zrzavé chlupy: tornistřičko znejmilejší, co už s tebou hochů spalo, přísahalo, přísahalo - ale žádný falešnější... 3
Psaní/Zas mne držíš kolem krku Otázky Do jakého žánru byste zařadili obě básně? Jaký postoj autor zastával vůči státní moci? Do jaké literární skupiny bývá básník obvykle řazen? Kdo mu byl duchem svých textů ještě blízký? Z jaké doby dílo pochází? V kterých sbírkách jsou k nalezení podobně laděné texty? Jak byste vysvětlili barevnou symboliku z první básně? Dalo by se v případě druhé básně hovořit o personifikaci? Potvrďte, nebo vyvraťte citací. 4
Splav Trápím se, trápím, myslím si, kde bych tě nejraděj potkal. Ulice střídám, parky a nábřeží, bojím se krásných lží. Bojím se lesa. V poledním lese kdo miluje, srdce své neunese. Na můj práh kdybys vstoupila, snad bys mne tím zabila. Chtěl bych tě potkati v lukách. V lukách je vlání na všechny strany, pokorné odevzdávání. V lukách je nejprostší života stůl, rozlomíš chleba, podáš ženě půl, chléb voní zemí, bezpečný úsměv svítí, až k pláči je prostý věneček z lučního kvítí, a oblaka jdou, přeběhlo světlo, přeběhl stín, muž má touhu rozsévače, žena má úrodný klín Chtěl bych tě potkati v lukách. Šel bych ti vstříc. A až bys mi odešla, ach, zvečera již, bys na mne nemyslila víc, jen na prosebný a děkovný můj hlas, jako bych jen splavem byl, který v lukách krásně zpívat slyšelas 5
Splav Otázky Do jakého literárního proudu báseň (a stejnojmenná sbírka) patří? Jaký byl Šrámkův postupný literární vývoj? Má postoj lyrického subjektu v básni nějaký vztah k minulému (antimilitaristickému) období? Je v básni k nalezení nějaká stopa nonkonformisty? Pokud ano, v jakém smyslu? Vyhledejte stopy přítomnosti přírodní i milostné lyriky. V jakém jsou poměru? Mohli bychom dílo řadit k (post)impresionismu? Kterými znaky? Jaká nebásnická díla je ve Šrámkově tvorbě možno řadit k impresionismu? 6
Voják v poli Vrátím-li se domů půjdu naší ulicí, půjdu naší ulicí, pomalu a tiše, shledám se s chodníkem, se všemi okny, promluví někdo, neodpovím. Pak ale uvidím, pak ale uvidím podivnou věc. Seschnu se touhou, až já ji uvidím, až já ji uvidím, a já jí řeknu: Domečku, krbe můj, hnízdo! Na každém schůdku, ach, jak se seschnu, to bude bitva! To bude bojování, vstříc mi půjde krásná paní, do hluboké trávy padnu, do hluboké trávy. Do hluboké trávy Vrátím-li se domů, usednu k ženě, tři dny z ní nespustím oči. V noci budu u ní tiše spát. Ráno krásné, ach, krásné budou na pokrývce její ruce. Povím jim všechno. A budu čist. Pak vstanu, zaliji květiny v oknech. Naleznu pod jejich lístky zelený, blažený život. Budu jak rolník a pastýř. Nebudu voják. To bude krásné. 7
Voják v poli Otázky Kdo je mluvčí básně? Z jaké perspektivy k nám hovoří? Čeho si v dané situaci nejvíce váží? Z jakého (pochopitelného) důvodu? Podobné texty ze současné poezie víceméně zmizely? Čím myslíte (je-li tomu tak), že je to dáno? Vyhledejte obrazy prostých tužeb. Myslíte, že obdobné vize jsou žádoucí pouze v aktuálním strádání? Diskutujte. Vyhledejte informace o dobové povinné vojenské službě. Zdůrazněte subjektivně nepřijatelné prvky. 8
Na levém křídle a poslední já budu stát, a tušit nebude, oč prosit chci, žádný kamarád - a paty k sobě, špičky od sebe, pro tebe, sne můj divný, pro tebe já budu meldovat. Hlásím, pane hejtmane, že se mi zdál sen, vojna byla a já ležel v poli zastřelen; a zrovna u mne váš kůň taky pad, nám přáno bylo spolu umírat, to z boží vůle jen. To k ránu bylo as, neb měsíc zrud, a váš kůň hlavu zdvih, a zvláštní věc měl jako já prostřelený břich, a v jeho očích takový styd žal, kdos divil se v nich, kdos se ptal a ruce lomil v nich. Raport Oh, v hrdle vysychá A chtěl by ržát že neví, neví proč?: sluníčko zlaté, což neměl on tě rád - ty už ho nechceš proč? proč necinkne už nikdy podkova, proč nebe v krvi, nohy z olova - hó, toč se, světe, toč Hlásím, pane hejtmane, že byl to strašný sen, ty oči zvířete, ty křičely a z důlků lezly ven, křičely na mne, jestli já to vím, proč ležíme tu s břichem děravým - co měl jsem říci jen? Hlásím, pane hejtmane, a já to musím říc: tož, člověk rád jde, člověk musí jít, když pán chce, smrti vstříc - však koní šetřte, prosím tisíckrát, to dobytče se strašně umí ptát, proč nesmí žíti víc Že louky voní kol a jetely a kvete řeřicha - a on kůň což byl vinen čím? má díru do břicha, že na něm seděl kdos, už nesedí a oči vědět chtí, však nevědí a v hrdle vysychá 9
Raport Otázky Kde se odehrály obrazy z básně? Vyhledejte stopy ironie. Na jakém principu je báseň vystavěna? Jaké je poselství básně? Co znamená název díla? Jaký prvek se v básni nápadně často opakuje? Lze vůči myšlenkám v básni něco namítnout? Znáte jiná básnická antimilitaristická díla? 10
Přišel mne pan lajtnant navštívit Přišel mne pan lajtnant navštívit, já ještě na pryčně ležím, přišel se po ránu podívat, jak asi ležím. Ležel jsem, jak už se ležívá, člověku špatně když stelou, na levé straně, co srdce mám, noc já jsem proležel celou. Já mám s mým srdcem trápení, já mu už tolikrát říkal, že člověk je proto jen na světě, aby si hloupostem zvykal. Podívej, hlupáčku, - říkal jsem, abych to znázornil zhruba - věř mi to, na světě platí jen veliká huba. Jsou-li v té hubě tesáky, tu huba na ceně stoupá - nemáš-li na ni však licenci, je to věc velice hloupá. Nakonec plivnou nám do tlamy, řeknou, že bohu čas kradem - pro jedny tesáky s licencí ostatní leží tu ladem. Sed jsem si na pryčně, potom vstal, zvolna si zapínal blůzu. Pan lajtnant váhal, jak oslovit takzvanou lůzu. Pan lajtnant věděl, s kým má čest, k lepšímu nepatřím světu, takzvané lůzy jsem já květ, jejími barvami kvetu. Přece však náhle byl v rozpacích. Šavlí břink a váhal zase. Nemoh as vzpomenout, co vše je Arschgesicht, Schweinehund, prase. Nevěděl, kterou z těch distinkcí dal by mi ke cti a chvále. Často tak stávají tváří v tvář poddaní jednoho krále. Modrý a rudý, barvy dvě, helmic lesk - kokarda lůzy, někdy též rudé se oblékne do modré blůzy. Modrý a rudý, barvy dvě, tma jedna, druhá je plamen, jedna je políček, druhá je náručí rozpjatých ramen. Modrý a rudý, modrý bdí: Dále jen od hradu, dále! Často tak stávají tváří v tvář poddaní jednoho krále. Pane můj, dole v tmách blýsklo cos. Dále jen od hradu, dále! Někdy si špatně rozumí poddaní jednoho krále. Stín rudý na srubech! Smolný vích! Chachacha, chachacha - dále! Někdy si podivně zahrají poddaní jednoho krále. Na to as myslil jsem, zatímco pan lajtnant váhal tu dále, kterou z těch řečených distinkcí dal by mi ke cti a chvále. Náhle vzdych, hloupoučce usmál se, čapkou trh a už byl v prachu. Známo jest, co voják, to nemá před ničím strachu. 11
Přišel mne pan lajtnant navštívit Otázky Jaké je poselství básně? Vyhledejte informace o dobovém přijetí veršů. Jaký byl osud Šrámkových knih? Měl potíže s rakouskouherskou cenzurou? Kdo jsou postavy z básně a jaké jsou jejich charaktery? V jakém jsou vzájemném vztahu? Vyhledejte narážky na dobu a politické uspořádání? Jakými způsoby charakterizuje barvy u titulu sbírky v této konkrétní básni? Přeložte cizojazyčné výrazy. Jaký mají vztah k obsahu? 12
Zdroje Literatura: ŠRÁMEK, Fráňa. Básně. Praha: Československý spisovatel, 1954. Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Jiří Ondra 13