MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA DIPLOMOVÁ PRÁCE

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA DIPLOMOVÁ PRÁCE BRNO 2013 Bc. LUCIE SMUTNÁ

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav pěstování, šlechtění rostlin a rostlinolékařství Pesticidní ochrana kmínu kořenného (Carum carvi L.) Diplomová práce Vedoucí práce: Vypracovala: Ing. Blanka Kocourková, CSc. Bc. Lucie Smutná Brno 2013

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci s názvem Pesticidní ochrana kmínu kořenného (Carum carvi L.) vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne 30.4.2013 podpis autora

PODĚKOVÁNÍ Děkuji vedoucí diplomové práce paní Ing. Blance Kocourkové, CSc. za trpělivost, veškeré rady a připomínky, které mi poskytla při zpracování této práce. Dále chci poděkovat panu Ing. Antonínu Vaculíkovi, Ph.D. za vstřícný přístup, poskytnutí konzultací a materiálu potřebného ke zpracování mé závěrečné práce. Velké poděkování patří také mé rodině, která mne podporovala během celého studia.

ABSTRAKT Diplomová práce je zaměřena na pesticidní ochranu kmínu. Kmín je u nás nejpěstovanější kořeninová rostlina, pěstuje se na ploše od 2 000 do 4 000 ha. Pěstuje se v konvenčním systému hospodaření, to znamená s pesticidním ošetřením proti chorobám, škůdcům a především proti plevelům. Ošetřením proti plevelům byly věnovány pokusy v této diplomové práci. Použil se herbicid LAUDIS s účinnými látkami tembotrione a isoxadifen-ethyl, ve dvou koncentracích (2,25 l/ha, 4,5 l/ha) a v termínech 22.3.2012, 29.3.2012, 6.4.2012, 13.4.2012, 20.4.2012, 27.4.2012, 3.5.2012. Herbicid byl aplikován na kmín odrůdy REKORD ve druhém roce vegetace. Byl sledován vliv herbicidního ošetření na fytotoxicitu, výnos nažek a hmotnost tisíce semen kmínu kořenného. Klíčová slova: kmín kořenný, herbicid, fytotoxicita, výnos nažek, hmotnost tisíce semen.

ABSTRACT This diploma thesis is focused on a pesticide protection of a caraway. Caraway is our most commonly grown seasoning herb, it is grown on 2000 to 4000 ha large areas. It is grown with a conventional system of a farming, that means pesticide protection agains diseases, pests and primarily against weeds. In this thesis there were a tratment experiments targeted mostly against weeds. The herbicide LAUDIS with tembotrione and isoxadifen active substances was used in two concentrations (2,25 l/ha, 4,5 l/ha) in following dates 22.3.2012, 29.3.2012, 6.4.2012, 13.4.2012, 20.4.2012, 27.4.2012, 3.5.2012. The herbicide was applied to a caraway of a REKORD species in its second year of a vegetation. An influence of a herbicide protection on a phytotoxicity was observed, the achenes yield and a weight of a thousand seeds of caraway was also observed. Key words: caraway, herbicide, fytotoxicity, the achenes yield, the weight of a thousand seeds.

OBSAH 1 ÚVOD 9 2 CÍL PRÁCE 12 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 13 3.1 Charakteristika čeledi Apiaceae 13 3.2 Botanická a biologická charakteristika 13 3.2.1 Kořenový systém 14 3.2.2 Lodyha 14 3.2.3 List 14 3.2.4 Květenství 14 3.2.5 Plod 14 3.3 Význam pěstování kmínu 14 3.4 Obsahové látky kmínu 15 3.4.1 Chemické složení nažek 15 3.5 Požadavky na prostředí 17 3.5.1 Půda 17 3.5.2 Voda 17 3.5.3 Teplo 17 3.5.4 Světlo 18 3.5.5 Živiny 18 3.6 Technologie pěstování kmínu 19 3.6.1 Zařazení v osevním postupu 19 3.6.2 Výběr odrůdy 19 3.6.3 Založení porostu 21 3.6.4 Příprava pozemku 21 3.6.5 Hnojení a výživa 22 3.6.6 Termín výsevu a výsevní množství 22 3.6.7 Ošetřování porostu během vegetace 23 3.6.8 Zrání, sklizeň a posklizňová úprava 39 3.7 Kvalita a prodej kmínu 40 3.8 Využití kmínu 42 3.8.1 Kulinářské 42

3.8.2 Terapeutické 42 3.8.3 Farmaceutické 42 3.8.4 Ostatní 42 4 MATERIÁL A METODIKA 43 4.1 Charakteristika společnosti 43 4.2 Charakteristika stanoviště 43 4.3 Průběh počasí v letech 2011 2012 44 4.4 Metodika pokusu 46 4.4.1 Charakteristika herbicidu LAUDIS 46 5 VÝSLEDKY A DISKUZE 47 5.1 Hodnocení fytotoxicity 47 5.2 Výsledky hodnocení výnosu 48 5.3 Výsledky hodnocení HTS 49 6 ZÁVĚR 52 7 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 54 8 SEZNAM TABULEK 56

1 ÚVOD Rod Carum čítá kolem 30 druhů, většina z nich je tvořena dvouletými nebo vytrvalými bylinami (jen minimum z nich je tvořena jednoletými). Ty, které se vyskytují přirozeně, spadají do několika subtropických a mírných oblastí. Mimo pěstované druhy existují druhy další, které byly v přírodě sbírány původními obyvateli různých oblastí již od pradávna (Small, 2006). Starší literatura informuje o druhu Trachysparmum mammi (L.) Sprague, také znám pod názvem Carum copticum (L.) Benth. & Hook. Tento druh, pro který jsou typická silně aromatická semena, původně pochází z Malé Asie a přilehlých oblastí Afriky, v Indii, Afghanistánu, Egyptě a Íránu je pěstován. Semena jsou přimíchávána do karí a přidávána do různých pokrmů. V Indii je z listů této rostliny lisován olej označovaný jako Ajowan oil, který je využíván v parfumerii a jako dochucovadlo pokrmů (Small, 2006). Dalším zajímavým druhem z rodu Carum je bulvuška hlíznatá (Bunium bulbocastanum L.), též Carum bulbocastanum Koch nebo Conopodium denudatum Koch. Tyto rostliny, jež jsou součástí mírných a subtropických oblastí Euroasie, jsou tvořeny hlíznatými oddenky s vysokým obsahem škrobu, proto je možné tyto rostliny zpracovávat jako zeleninu. Listy mají příchuť petržele, květy a semena se využívají jako koření (Small, 2006). Kmín kořenný (Carum carvi L.) se řadí mezi nejstarší rostliny, které jsou využívány jako koření, uplatnění najde ale i v lékařství. Je pěstován pro aromatické plody, nažky. Listy kmínu lze také využít v kulinářství, kdy jimi můžeme obohatit saláty, polévky a omáčky. Kmín je považován za žádanou tržní plodinu a jeho pěstování v českých zemích se pojí s dlouholetou tradicí (Kocourková a kol. in Růžičková, 2013). Pěstování kmínu má v ČR dlouhou tradici šlechtění, výzkumu i samotného pěstování. Díky těmto tradicím získal kmín specifické postavení mezi kořeninovými rostlinami i obecně mezi zemědělskými komoditami. Za limitující faktor pěstování kmínu v tuzemském prostředí je považován vývoj cen rozsah pěstebních ploch tento vývoj v podstatě kopíruje. V posledních letech se také zvyšuje poptávka po levném (tudíž méně kvalitním) produktu. V roce 2009 byl kmín sklizen z 1 944 ha, což oproti roku 2008 představuje 30% nárůst pěstebních ploch. Produkce v tomto roce činila 1 405 t s výnosem 0,72 t/ha. V roce 2010 došlo k výraznému vzrůstu sklizňových ploch kmínu na 3 670 ha, sklizeno bylo 2 619 t s výnosem 0,71 t/ha. K dalšímu nárůstu pěstování kmínu 9

došlo i v roce 2011, kdy pěstební plocha činila 4 372 ha, sklizeno bylo 3 475 t s výnosem 0,79 t/ha. Důsledkem této vysoké sklizně a následným snížením ceny poklesly v roce 2012 osevní plochy na 2 954 ha, což představuje cca 67% plochy kmínu v roce 2011 (Tošovská, Buchtová, 2012). Tabulka 1: Vývoj ploch a produkce kmínu v ČR (Tošovská, Buchtová, 2012) Rok Sklizňová plocha Produkce (t) Výnos (t/ha) (ha) 1985 3 692 2 215 0,60 1990 6 124 6 549 1,07 1995 6 000 5 000 0,83 2000 2 210 1 800 0,75 2001 2 500 2 600 1,10 2002 2 700 2 449 0,91 2003 2 500 2 375 0,95 2004 2 100 1 050 0,50 2005 1 850 1 758 0,95 2006 1 620 1 701 1,05 2007 2 319 1 603 0,80 2008 1 490 1 411 0,95 2009 1 944 1 405 0,72 2010 3 670 2 619 0,71 2011 4 372 3 475 0,79 S bohatou tradicí je spojena i celá řada úspěšných pěstitelů, mezi jejichž zásluhy patří odrůdy Moravský (1941) a Český (1952). Další odrůdou, díky které došlo k posunu úrovně pěstování kmínu, byla odrůda Ekonom (1964). Zrod této odrůdy je připisován úspěšnému šlechtiteli Františku Procházkovi (1926 1989). Jednalo se o odrůdy opadavého typu, což mělo negativní vliv na pěstování a následné použití sklízecích mlátiček. Povolení neopadavé odrůdy Rekord v roce 1978 mělo velký vliv na pěstování kmínu. Další neopadavé odrůdy Prochan a Kepron zajistily kmínu výnosovou stabilitu (Vaculík a kol., 2009). 10

V roce 1996 vzniklo v ČR sdružení Český kmín. V roce 2004 sdružení požádalo, aby bylo českým odrůdám kmínu v ČR uděleno označení původu. Princip označení původu spočívá v půdních a klimatických podmínkách a v tradici pěstování kvalitního kmínu v ČR. Dne 20. května 2008 bylo do Rejstříku chráněných označení původu a chráněných zeměpisných označení zapsáno označení ČESKÝ KMÍN. Tím došlo k potvrzení vysoké úrovně českého kmínařství, což pro pěstitele a zpracovatele kmínu v ČR znamená nejen závazek, ale i významný obchodní faktor (Vaculík a kol., 2009). 11

2 CÍL PRÁCE Cílem práce bylo sledovat na pokusech s kmínem kořenným, založených v AGRITECU s.r.o. Šumperk, vliv herbicidního ošetření na fytotoxicitu, výnos nažek a hmotnost tisíce semen, kdy byly jednotlivé hodnoty zaznamenány do tabulek a statisticky vyhodnoceny. 12

3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Charakteristika čeledi Apiaceae Druhy čeledi miříkovitých jsou převážně byliny, řídce keře (Németh, 1998). Listy jsou střídavé, čepel listů je dělena na segmenty a laloky, které jsou často zpeřené a několikrát dělené. Řapík je nafouklý, s pochvatou bází (Németh, 1998). Květenstvím je složený okolík. Rostliny jsou tvořeny oboupohlavnými nebo jednopohlavnými květy. Kališní lístky jsou malé nebo chybí. Květy jsou složeny z pěti okvětních lístků, pěti tyčinek, dvou, zřídka jedním pestíkem. K centrální ose (karpofor) jsou připojeny pestíky. Karpofor drží dva perikarpy po dozrání kremokarpu. Čnělky jsou 2, zřídka 1, báze je ztlustlá (stylopodium). Každé pouzdro obsahuje po jednom vajíčku, které je navíc apokarpní a převislé (Németh, 1998). Plodem miříkovitých je dvojnažka, která se v době zralosti rozpadá na dva merikarpy. Perikarpy mají obvykle vypouklý tvar, švy směřují jeden k druhému a zůstávají spojeny na společném karpoforu (columella). Každý perikarp je tvořen pěti hlavními hřebeny (dva švové, dva laterální, jeden dorzální), přičemž jsou tyto hřebeny od sebe oddělené čtyřmi žlábky, podél kterých je veden jeden nebo více sekrečních kanálků (vittae) (Bruneton, 1999). Osemení je tenké, semeno pak bílkovitého charakteru. Terminální okolíky bývají většinou dobře vyvinuté, velikost postranních okolíků bývá většinou menší, s méně paprsky. Součástí menších okolíků, zpravidla na konci kvetení, bývají samčí květy. Klíčení je epigeické (Németh, 1998). Podle tvaru dělohy je tato čeleď dělena do dvou skupin. První skupinu představují druhy s dlouhými úzkými dělohami, druhá skupina je tvořena druhy s dělohami více či méně kulovitými. Zralé plody jsou důležité k identifikaci některých druhů. Jednotlivé druhy lze charakterizovat také dle tvaru primárních listů (Németh, 1998). 3.2 Botanická a biologická charakteristika Kmín kořenný (Carum carvi L.) je považován za fakultativně dvouletou bylinu, patřící do čeledi miříkovitých (Apiaceae) (Kocourková a kol. in Růžičková, 2013). 13

3.2.1 Kořenový systém Podzemní orgány kmínu kořenného jsou tvořeny kůlovým kořenem (Kocourková a kol. in Růžičková, 2013). 3.2.2 Lodyha Tvarem jsou lodyhy přímé až obloukovitě vystoupavé, chudé na větvení, povrch je hladký, někdy i jemně rýhovaný. Výška lodyhy se pohybuje v rozmezí 0,30 1,20 m (Kocourková a kol. in Růžičková, 2013). 3.2.3 List Přízemní a dolní lodyžní listy, o délce 0,15 m a šířce 0,07 m, jsou řapíkaté, jejich čepel je úzce eliptická, 1 2x peřenosečné, vytvářející čárkovité úkrojky. Horní lodyžní listy jsou menších rozměrů a jejich členění je také jednodušší a přisedají dlouhou, blanitě lemovanou pochvou (Kocourková a kol. in Růžičková, 2013). 3.2.4 Květenství Květenstvím kmínu jsou okolíky, tvořené z 8 11 okolíčků, jež obsahují 15 18 květů. Obal a obalíčky nejsou přítomny. Květy jsou převážně oboupohlavné, s chybějícími kališními cípy a obvejčitými korunními lístky, s přehnutým lalokem, o délce asi 1,5 mm. Barva květů je převážně bílá, méně často růžová (Kocourková a kol. in Růžičková, 2013). 3.2.5 Plod Plodem kmínu jsou dvounažky s elipsovitým až vejčitým tvarem a vytváří tenký poltivý karpofor. Dále jsou navíc z boku smáčklé, měsíčkovitě prohnuté, zašpičatělé, s 5 vystouplými žebry (Kocourková a kol. in Růžičková, 2013) 3.3 Význam pěstování kmínu Kmín kořenný je pěstován za účelem zisku semen a silice (Small, 2006). Mezi země, jež se zabývají pěstováním kmínu, patří Bulharsko, Kanada, Německo, Holandsko, Polsko, Rusko, dále část Skandinávie, Anglie, USA, také Maroko, Indie a Sýrie (Small, 2006). 14

Za největšího vývozce kmínových semen je považováno Holandsko, které se může pyšnit roční produkcí 15 000 20 000 t (Small, 2006). Také kmínová silice je řazena mezi žádanou komoditu. Mezi nejvýznamnější producenty silice patří opět Holandsko, dále Polsko a Egypt (Small, 2006). 3.4 Obsahové látky kmínu 3.4.1 Chemické složení nažek Mezi významné látky, které jsou obsaženy v semenech kmínu kořenného, patří silice (minimální obsah dle lékopisu 3 7 %), olej (10 18 %), proteiny (20 %), sacharidy a flavonoidy, vápník, draslík, hořčík, fosfor, β-karoten (Kocourková a kol. in Růžičková, 2013). Od složení silice se odvíjí její využití. Za hlavní složku je považován nositel pachu (S) (+) karvon a (R) (+) limonen (Kocourková a kol. in Růžičková, 2013). Kromě těchto dvou látek jsou součástí silice i další látky, jako myrcen, β-caryofylen, thujon, anetol a pinen (Small, 2006). Za kvalitní kmínovou silici je považována ta silice, která obsahuje 50 80 % karvonu (Kocourková a kol. in Růžičková, 2013). Právě tato silice vytváří jak typické kmínové aroma, které je některými charakterizováno jako teplé, bylinné, připomínající chleba, tak i kmínovou chuť, která je charakterizována jako teplá, lehce kořeněná (Small, 2006). Druhá složka kmínové silice, limonen, by měla být zastoupena v obsahu 50 % (Kocourková a kol. in Růžičková, 2013). Pro tuto silici je typická čerstvá, nasládle citronová vůně (Small, 2006). Silici je možné získat rozdrcením semen kmínu, na které po dobu 8 hodin působí horká pára. Byl proveden i pokus, kdy se zkoušela destilace z nerozdrcených semen, ale výsledkem bylo, že ze semen rozdrcených je možné získat mnohem více kvalitní silice, než jak je tomu u semen nerozdrcených. Vylisovaná a vydestilovaná semena s vysokým obsahem proteinů je možné použít ke zkrmování dobytka (Small, 2006). 15

Tabulka 2: Požadavky na kmín celý, tmavý a světlý (ČSN ISO 5561) (Kocourková a kol. in Růžičková, 2013) Požadavky na kmín celý, tmavý a světlý (ČSN ISO 5561) Kmín tmavý s tvorbou Kmín tmavý jsou téměř zralé plody (dvounažky) Carum carvi L. Plody se plodů v druhém roce po sušení mlácením rozdělí na dvě nažky. Nažky jsou 4 6 mm dlouhé, srpovitého tvaru, s pěti podélnými světle žlutými až okrovými žebry. Povrch mezi žebry je hnědý. Kmín světlý s tvorbou Kmín světlý vykazuje stejné znaky jako kmín tmavý. Nažky jsou však plodů v prvním roce Vůně a chuť Napadení hmyzem, plísněmi apod. Příměsi poněkud menší a světlejší. Chuť kmínu musí být typická a aromatická. Výrobek musí být bez cizích pachů a příchutí, vč. zatuchlosti. Vůně tmavého kmínu je poněkud výraznější než kmínu světlého. Kmín celý nesmí obsahovat živý hmyz a plísně a musí být v podstatě prostý mrtvého hmyzu, částic hmyzu a znečištění způsobeného hlodavci, viditelných pouhým okem. Pokud je zvětšení větší než desetinásobné, musí být tato skutečnost uvedena v protokolu o zkoušce. Kmín tmavý a kmín světlý nesmějí být napadeny houbou Sclerotinia. Pro účely této normy se za příměsi považují všechny části rostlin kmínu tmavého nebo kmínu světlého kromě semen všechny ostatní příměsi živočišného, rostlinného nebo minerálního původu Celkový obsah příměsí v kmínu tmavém a v kmínu světlém, stanovený podle metody uvedené v ISO 927, nesmí být vyšší než 1 % (mm/mm) Chemické požadavky Vlastnosti Kmín tmavý dvouletý Kmín světlý jednoletý Vlhkost, %, nejvýše 13 12 Celkový popel, %, nejvýše 8 9 Popel nerozpustný v kyselině, % v sušině, 1,5 2 nejvýše Silice, % v sušině, nejméně 2,5 1,5 Obsah silic musí být stanoven po rozemletí Kvalita, množství a složení kmínové silice je závislá na podmínkách, ve kterých byly rostliny kmínu pěstovány. Semena, která byla sklizena v severnějších oblastech, jsou charakteristická větším obsahem silic. Za teplého a suchého počasí se snižuje obsah silice v semenech a zvyšuje podíl karvonu. Naopak za chladného a vlhkého počasí se zvyšuje nejen sklizeň silice, ale i podíl limonenu na úkor karvonu. Podíl karvonu je ovlivněn také dobou skladování (Small, 2006). Z kmínu je také možné průmyslovou cestou získat oleoresin. Jedná se o roztok zelenožluté barvy, kdy jeden jeho díl, co se týče vůně i chutě, nahradí zhruba 20 dílů čerstvých drcených semen. Proto bývá často využíván v pekařství (Small, 2006). 16

3.5 Požadavky na prostředí 3.5.1 Půda Kmín pro své pěstování vyžaduje semiaridní oblasti, s půdami středními a lehčími, zásobené dostatečným množstvím humusu a vápna. Nejvhodnější jsou pozemky s dobrou půdní sílou, chráněné před větrem a ph půdy by se mělo pohybovat v rozmezí 6 7,5 (Kocourková a kol. in Růžičková, 2013). Nevhodnou půdou pro pěstování kmínu jsou půdy zamokřené, těžké, velmi mělké, písčité, vysychavé, silně zaplevelené pýrem plazivým (Elytrigia repens), neboť prostřednictvím podzemních výběžků pýru dochází vlivem metabolitů k inhibici klíčení semen kmínu a následnému vzcházení rostlin; během vegetace také zpomaluje růst a vývoj rostlin kmínu. Dále způsobuje komplikace jak při základní a předseťové přípravě půdy, tak při samotnému sklízení kmínu, neboť semena pýru, která jsou považována za nepřípustnou organickou příměs, se při čištění velmi těžko separují (Habán a kol., 2001). 3.5.2 Voda Kmín je rostlinou velmi náročnou na vodu, a to jak v prvním, tak i ve druhém roce vegetace. V prvním roce vegetace je důležitým měsícem srpen, kdy dochází ke vzniku kořenového systému a listové růžice. Co se týče náročnosti kmínu na vodu ve druhém roce vegetace, důležitým obdobím je konec dubna až konec května, neboť právě tato doba je spojena s intenzivním růstem kmínu (Kocourková a kol. in Růžičková, 2013). V suchých letech a na méně vlhkých půdách je dobré používat závlahu (Habán a kol., 2001). Pozdější srážky nemají šanci vyrovnat škodlivé působení nedostatečného množství zimní vláhy. Dlouhodobé srážky během kvetení zapříčiňují prodloužení doby kvetení, dochází tak k nerovnoměrnému dozrávání kmínu a ke snížení kvality produkce. Celkové množství srážek ovlivňuje výnos, což odůvodňuje kolísání výnosů během let (Kocourková a kol. in Růžičková, 2013). 3.5.3 Teplo Kmín kořenný není řazen mezi plodiny, které by byly náročné na teplo. Rostliny kmínu jsou mrazuvzdorné, jsou schopné odolávat i nejvyšším mrazům (-30 C). Minimální 17

teplota klíčení se pohybuje v rozmezí 6 8 C, optimální teplota v rozmezí 12 24 C. Vzcházení rostlin nastává při teplotě půdy 9 C, za vhodné teploty vzduchu 10 14 C za 14 21 dní. Maximální teplota během jarovizace činí 12 C v hloubce půdy 50 100 mm (Habán a kol., 2001). 3.5.4 Světlo Rostliny kmínu kořenného vyžadují dostatečné množství světla. V prvním roce se světlo podílí na vzniku vegetativních orgánů a základu orgánů generativních (Kocourková a kol. in Růžičková, 2013). Ve druhém roce dochází k růstu a vývoji generativních orgánů, světlo má také vliv na výšku a kvalitu úrody (Habán a kol., 2001). Kmín patří mezi dlouhodenní rostliny. Nedostatečné množství světla má za následek opožděný vývoj a snížený výnos nažek (Kocourková a kol. in Růžičková, 2013). 3.5.5 Živiny Kmín kořenný má vysoké nároky na živiny, především na dusík a draslík. Nejvíce dusíku je potřeba prvním rokem vegetace, a to v měsících červenec srpen, kdy dochází k intenzivnímu rozvoji listové růžice. Ve druhém roce vegetace je dusík potřeba zejména ve fázi metání, kdy se tvoří stonky a větve (Vaculík a kol., 2009). K nejvyššímu odběru draslíku dochází ve fázi metání a počátkem kvetení (Vaculík a kol., 2009). V prvním roce vegetace rostliny kmínu vyžadují také fosfor a vápník, a to nejvíce počátkem podzimu a v době, kdy se začínají tvořit plody (Vaculík a kol., 2009). Pouze jednotkami výnosu není možné u kmínu vyjadřovat případný účinek živin. Porovnáním sklizně semen s celkovou hmotou rostliny, kterou kmín vytvoří v průběhu dvou let, zjistíme, že je tento podíl velice malý. Na výnos 1 2 t semen je nutné v době květu vytvořit 30 40 t/ha zelené hmoty. Aby bylo dosaženo správného vývojového cyklu rostlin, optimálního vývinu výnosotvorných prvků a zdravé kondice, je pro kulturu kmínu nutná dávka živin 120 180 kg/ha N, 140 kg P 2 O 5 (62 kg P) a 120 kg K 2 O (100 kg K) (Vaculík a kol., 2009). Nedostatečným množstvím živin, spolu s nedostatkem světla a půdní vlhkostí, může nastat situace, kdy rostliny kmínu i v druhém roce vegetace zůstávají jen ve fázi listové růžice (Habán a kol., 2001). 18

3.6 Technologie pěstování kmínu S úspěšným pěstováním kmínu se pojí dodržování některých agrotechnických zásad, jako je správný výběr odrůdy, příprava pozemku, dostatečná výživa, správná doba sklizně a řada dalších faktorů (Kocourková a kol., 2009). 3.6.1 Zařazení v osevním postupu Pro pěstování kmínu je vhodné zaměřit se na pozemek s jednotnou předplodinou a agrotechnikou. Za vhodné předplodiny jsou považovány obilniny a okopaniny. Naopak nevhodnými předplodinami jsou jeteloviny, rozorané louky, jiné travní porosty a olejniny, především řepka (Vaculík a kol., 2009). Po sobě je kmín zařazován nejdříve za šest let, aby se minimalizoval přenos chorob a škůdců. Stejným důvodem je také výsev kmínu na pozemek o vzdálenosti nejméně 200 m od již existujících kultur či zaoraných porostů (Vaculík a kol., 2009). 3.6.2 Výběr odrůdy K pěstování kmínu je doporučováno vybírat odrůdy ze Seznamu odrůd, jež jsou zapsány ve Státní odrůdové knize, přičemž je tento seznam vydáván zpravidla k 1. 7. daného roku, druhou možností pro výběr odrůdy je využití Přehledu odrůd vydávaný každoročně ÚKZÚZ (Kocourková a kol., 2009). Pro pěstování v ČR jsou zaregistrovány tři české dvouleté odrůdy kmínu: Rekord, Prochan a Kepron (Odstrčilová, 2005). 3.6.2.1 Rekord Původ této odrůdy je připisován šlechtitelské stanici Česká Bělá, zaregistrována byla v roce 1978 (Vaculík a kol., 2009). Odrůda Rekord je dvouletá forma, která neopadává a slouží k produkci semene pro potravinářské využití. Řadí se mezi středně rané odrůdy kmínu se střední výškou. Obsahuje vysoké procento silice, podíl karvonu v silici je standardní (Vaculík a kol., 2009). Tato odrůda je vhodná do všech pěstitelských oblastí kmínu kořenného. Přednost této odrůdy spočívá ve vysokém obsahu silice v semeni, naopak jako riziko se uvádí nižší výnos. Udržovatelem odrůdy Rekord je Sativa Keřkov, a.s., SEMPRA PRAHA a.s. a OSEVA PRO, s.r.o., Praha (Vaculík a kol., 2009). 19

3.6.2.2 Prochan Odrůda též dvouletá, neopadávající, též se uplatňuje k produkci semene pro potravinářské využití. Jedná se o středně ranou a polopozdní odrůdu se střední výškou. Obsah silice v semeni se uvádí středně vysoký až vysoký, podíl karvonu v silici je standardní (Vaculík a kol., 2009). Stejně jako odrůda Rekord, tak i odrůda Prochan je vhodná do všech pěstitelských oblastí kmínu kořenného. Přednost této odrůdy spočívá ve vysokém výnosu, pěstitelská rizika nejsou nijak významná. Udržovatelem je Sativa Keřkov, a.s. a SEMPRA PRAHA a.s. (Vaculík a kol., 2009). 3.6.2.3 Kepron Stejně jako předcházející odrůdy, tak i tato odrůda slouží k produkci semene pro potravinářské využití. Opět se jedná o dvouletou, neopadavou formu. Patří mezi středně rané odrůdy se střední výškou rostlin. Obsahuje středně vysoké až vysoké procento silice a podíl karvonu je opět standardní (Vaculík a kol., 2009). Rovněž i tato odrůda je vhodná do všech pěstitelských oblastí kmínu. Předností je vysoký výnos s nevýznamnými pěstitelskými riziky. Udržovatelem je Sativa Keřkov, a.s., která ale v ČR neprodloužila registraci, tudíž byla odrůda Kapron ze Státní odrůdové knihy vyřazena, ale ve Společném katalogu EU zůstává (Vaculík a kol., 2009). V současnosti nám trh nabízí i neregistrované odrůdy kmínu. Jsou to odrůdy se zkrácenou dobou vegetace. Jedná se o ozimou formu kmínu, dříve označována jako Alfa, a jarní formu, Sprinter. Jestliže nejsou tyto odrůdy součástí Seznamu odrůd zapsaných ve Státní odrůdové knize nebo v Evropském katalogu odrůd, není jejich pěstování v souladu se zákonem č. 219/2003 Sb. o oběhu osiva a sadby. Tyto neregistrované odrůdy, pěstované v některých zemědělských podnicích, se následně objevují na trhu spolu s kmínem dvouletým, Odrůdy těchto kmínů jsou charakteristické menším množstvím silic a samozřejmě dochází i ke snižování výnosu (Kocourková a kol., 2009). V současné době jsou šlechtitelské práce zaměřeny jak na kmín se standardní délkou vegetace, tak i na kmín se zkrácenou dobou vegetace (ozimý). Součástí státních zkoušek je již třetím rokem odrůda ozimého kmínu, která je schopna dosahovat podobných výnosů nažek, jako je tomu u kmínu se standardní délkou vegetace, obsahuje nad 3% silice a rostlina je odolná vůči napadení vlnovníkem kmínovým. Tato odrůda by měla být 20

koncem roku 2013 dostupná všem pěstitelům pod názvem Aprim. (Kocourková a kol. in Růžičková, 2013). 3.6.3 Založení porostu Porost kmínu se zakládá dvěma způsoby, setím do krycí plodiny, nebo jako čistá kultura. Jedná-li se o čistou kulturu, může kmín představovat buď hlavní plodinu, nebo následnou plodinu po časně sklizených předplodinách (Vaculík a kol., 2009). Pěstováním kmínu v krycí plodině jsou za vhodné krycí plodiny považovány řídce seté obilniny (jarní pšenice, jarní ječmen, jarní tritikale), bob na zeleno, mák. Vhodně se jeví také hrách sklizený v zelené zralosti (Vaculík a kol., 2009). 3.6.4 Příprava pozemku Na zpracování půdy má vliv předplodina, způsob zakládání porostu a doba setí. Přípravou půdy vytváříme vhodné podmínky pro setí a vzcházení semen kmínu (Vaculík a kol., 2009). Jelikož je kmín plodinou, která je pěstována na stejném pozemku dva roky, je důležité provést důkladnou přípravu pozemku před vlastním setím. Po sklizni předplodiny je nutné provést podmítku, aby došlo k dokonalému zničení plevelů, také se zabrání nežádoucímu výparu (Vaculík a kol., 2009). Po podmítce nebo na strniště předplodiny je vhodné aplikovat některý z registrovaných totálních herbicidů na bázi glyfosátu, kde dávku doporučuje výrobce (Vaculík a kol., 2009). Dalším krokem je střední orba do hloubky 22 26 cm spojená se zapravením průmyslových hnojiv. Pokud není možné dodržet postup podmítka střední orba v časovém odstupu alespoň 18 dní, můžeme podmítku vynechat, poté však provedeme hlubokou orbu do hloubky 30 35 cm, přičemž se řídíme hloubkou orničního profilu (Vaculík a kol., 2009). V oblastech neohrožených vodní a větrnou erozí se naskýtá možnost již na podzim provést hrubé urovnání brázd spolu s orbou, čímž se usnadní jarní příprava pozemku a ušetří zimní vláha. Při přípravě půdy je důležité dbát na konkrétní podmínky na stanovišti (Vaculík a kol., 2009). 21

3.6.5 Hnojení a výživa Hnojiva aplikujeme před setím, část fosforu může být aplikována na podzim formou superfosfátu, a to v množství 40 50 kg/ha P 2 O 5 (17,6 22 kg P). Dusík aplikujeme dělenými dávkami, kdy 2/3 dávky dusíku jsou použity v roce výsevu kmínu. Při výsevu do čisté kultury je dusík aplikován před setím ve formě ledku nebo síranu amonného. Pozitivní vliv má i DAM 390. Druhým způsobem je setí kmínu do podsevů, tehdy se dusík aplikuje po sklizni krycí plodiny (Vaculík a kol., 2009). Pokud jsou porosty kmínu ve druhém vegetačním roce dobře zapojené, s vyvinutými kořeny (síla alespoň 5 mm), husté, pak není nutné dusík aplikovat. V opačném případě, tedy u porostů velmi řídkých (méně než 100 rostlin na m 2 ), s nedostatečně vyvinutými rostlinami, je nutné dusíkem přihnojit. Je možné opět použít ledkovou formu a dávku dusíku určíme aktuálním rozborem půdy. DAM 390 neaplikujeme brzy na jaře z důvodu popálení rostlin, které byly poškozeny mrazem (Vaculík a kol., 2009). Pěstováním kmínu v krycí plodině dochází ke zvyšování dávek hnojiv o potřebu krycí plodiny (Vaculík a kol., 2009). 3.6.6 Termín výsevu a výsevní množství 3.6.6.1 Výsev čisté kultury Hloubka výsevu kmínu činí 15 20 mm, meziřádková vzdálenost se pohybuje v rozmezí 210 250 mm (technologie bez kultivace) nebo 300 400 mm s meziřádkovou kultivací (Habán a kol., 2001). Při stanovení výsevního množství bereme ohled na půdní a klimatické podmínky při vzcházení a na způsob pěstování. Výsevky činí zhruba 2,25 mil. klíčivých semen na ha. Pokud máme horší půdní podmínky, je zde možnost navýšení výsevku na 3,37 mil. klíčivých semen, což činí zhruba 8 12 kg/ha osiva. Optimální hustota porostu po vzejití by měla čítat 130 160 rostlin na m 2 (Vaculík a kol., 2009). Pro bramborářskou výrobní oblast musí být výsev čisté kultury ukončen do 15. června, pro řepařskou výrobní oblast do 20. června (Vaculík a kol., 2009). 3.6.6.2 Výsev do krycí plodiny Výsev do krycí plodiny je náročnější, neboť vyžaduje dodržování agrotechnických postupů, které musí být v souladu s oběma plodinami. Pokud se rozhodneme pro pěstování 22

kmínu s hrachem, pak je nutné kmín vysévat do hloubky 15 20 mm a hrách 40 60 mm. Kmín je set v odstupu 50 mm od hrachu do řádků 0,375 m (Habán a kol., 2001). Krycím plodinám, které budou přítomny na pozemku déle než do 20. července, je třeba snížit výsevní množství (Vaculík a kol., 2009). V teplejších oblastech ČR je nutné vysévat kmín co nejdříve, nejlépe do konce dubna. S pozdějším výsevem (červen, červenec) souvisí také zpožděný termín kvetení, zrání a sklizeň porostu, tím pádem dochází i k podstatnému snížení výnosu (Vaculík a kol., 2009). 3.6.7 Ošetřování porostu během vegetace Ošetřování porostu během vegetace se odvíjí od způsobu pěstování. Porosty, které jsou vysévány do širších řádků, je nutné ošetřovat v průběhu vegetace, podobně jako okopaniny, a to plečkováním. V minulosti bylo zvykem používání bran kolmo na řádky, přičemž dnes se tato metoda nedoporučuje, neboť může dojít k infekci kořenů houbovými chorobami. K meziřádkové kultivaci se přikláníme až tehdy, vyprchala-li reziduální účinnost herbicidu, který jsme zvolili (Habán a kol., 2001). Během vegetace je důležité sledovat výskyt plevelů, chorob a škůdců a samozřejmě proti nim směřovat patřičnou pesticidní ochranu. Podle určení k hubení určitého škodlivého činitele se pesticidy dělí na herbicidy, fungicidy, insekticidy. 3.6.7.1 Herbicidní ochrana kmínu kořenného Definice herbicidů Herbicidy jsou považovány za syntetické látky, jež působí proti nežádoucím rostlinám (plevelům). V rámci celosvětového měřítka představují náklady na herbicidy více než 50 % celkových nákladů na pesticidy. Ačkoli existují metody nepřímé ochrany, ochrany mechanické a biologické, zůstávají metody chemické nezbytnou součástí pěstování většiny plodin, zejména pak těch, jejichž konkurenční schopnost není nijak vysoká (Hron a kol., 1988). Herbicidy jsou aplikovány buď foliárně, tj. po vzejití rostlin nebo před jejich vzejitím. Pokud aplikujeme před vzejitím rostliny, je možné zvolit takové herbicidy, které se aplikují před setím nebo až po zasetí, před vzejitím rostliny. Účinné látky jednotlivých 23

herbicidů mají obvykle specifické působení a pokud jsou dodržovány platné metodické pokyny, působí také selektivně vůči kulturní plodině (Hron a kol., 1988). Rozdělení herbicidů - Neselektivní herbicidy Časté označení těchto herbicidů je také jako totální. Tyto herbicidy likvidují prakticky veškerou růstově aktivní vegetaci a pomocí nadzemních i podzemních částí jsou rozváděny do rostlin. Pravidlem bývá, že nemají vliv na dormantní semena a dormantní orgány vegetativního rozmnožování (Vaculík a kol., 2007). Tyto herbicidy se dle perzistence dělí na: Neselektivní herbicidy s dlouhou perzistencí v půdě Jelikož tyto herbicidy dlouho přetrvávají v půdě, používají se k odstranění vegetace na delší dobu. Výhodou je déletrvající účinek, likvidace vzcházejících semen a rašících vegetativních orgánů. Nevýhoda spočívá v nemožnosti přesnějšího stanovení délky reziduálního působení a u látek, které jsou méně rozpustné ve vodě, hrozí únik do spodních nebo povrchových vod (Vaculík a kol., 2007). Neselektivní herbicidy s krátkou perzistencí v půdě Po aplikaci pronikají účinné látky do rostliny převážně pouze nadzemní částí a pokud dojde ke styku s půdou, nastává jejich poměrně rychlá inaktivace. Tyto herbicidy mají poměrně široké spektrum využití a uplatňují se v meziporostním období, v podlistových nebo u předsklizňových aplikací. Je zde možná aplikace jak bodová, tak i plošná. Uplatňují se také při pěstování geneticky modifikovaných plodin, kdy byl do těchto plodin vložen gen odolnosti vůči účinné látce herbicidu (Vaculík a kol., 2007). - Selektivní herbicidy Selektivní herbicidy využívají některé kvalitativní rozdíly mezi kulturní rostlinou a plevelem, např. odlišné postavení a tvar listů, ochlupení, absence voskové vrstvy aj. Princip spočívá v druhové odolnosti určitých skupin rostlin vůči určité chemické sloučenině. Aby byla zachována potřebná selektivita zvoleného herbicidu, platí pro všechny druhy a typy herbicidů správně zvolený termín aplikace, zejména ve vztahu k růstové a vývojové fázi kulturní plodiny a cílových plevelů (Vaculík a kol., 2007). Selektivní herbicidy se dělí podle způsobu účinku na: 24

Kontaktní herbicidy Tyto herbicidy působí pouze v místě kontaktu s rostlinou, nedochází zde k rozvádění účinných látek v rostlině. Kontaktní herbicidy jsou účinné především na plevele v nižších růstových fázích (děložní listy až šest pravých listů). Naopak na vytrvalé plevele nemají tyto herbicidy nijak významný účinek (Vaculík a kol., 2007). Systémové herbicidy s převahou účinku přes listy Po aplikaci na vzešlé plevelné rostliny pronikají účinné látky do rostliny, kde jsou pak rozváděny po celém těle. Tento druh herbicidu likviduje jak rostliny v rané růstové fázi, tak i dospělejší jedince a díky translokaci hubí i podzemní orgány vytrvalých plevelů (Vaculík a kol., 2007). Systémové herbicidy s převahou účinku přes kořeny Jejich aplikace je prováděna před setím nebo po zasetí, před vzejitím plodiny. Z půdy se dostávají do kořenů klíčících rostlin. Nevýhoda spočívá v tom, že účinnost těchto herbicidů je závislá na vlhkosti půdy, na půdním druhu a na obsahu humusu v půdě (Vaculík a kol., 2007). Nejvýznamnější plevele kmínu Heřmánkovec nevonný (Tripleurospermum maritimum (L.) KOCH.) Jedná se o jednoletý ozimý plevel patřící do čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae). Svou vysokou konkurenční schopností se řadí mezi velmi nebezpečné plevele. Rozmnožuje se pouze generativně (semeny). Hlavním zdrojem šíření jsou rostliny, které vysemeňují na stanovišti. Průměrný počet nažek na rostlině čítá kolem 500. Nažky jsou charakteristické svou nepravidelnou dormancí, jejich životnost v půdě je více jak 5 let. Klíčí z povrchových vrstev půdy. Rostliny kvetou od června do pozdního podzimu (listopad). Nažky se mohou dále šířit osivem, statkovými hnojivy a vodou. Rostliny tohoto plevele, které vzejdou na podzim (září listopad), velmi dobře přezimují. Další vlnou vzcházení je březen duben, za deštivého počasí však i pozdní jaro a léto. Rostliny heřmánkovce nevonného vytváří kůlový, jednoduchý až silně větvený kořen. Lodyha je přímá až poléhavá, dosahující výšky až 150 cm, větvená, lysá. Listy jsou střídavé, přisedlé, v obrysu vejčité, 2 3x peřenosečné, dělené v nitkovité úkrojky. 25

Květní úbory, které dosahují průměru až 4 cm, vyrůstají na dlouhých stopkách. Okrajové květy jsou jazykovité, jednopohlavné (samičí), bílé barvy. Terčovité květy jdou trubkovité, oboupohlavné, barvy zlatožluté. Lůžko úboru má polokulovitý tvar, je plné a lysé. Nažky tvoří klínovitý tvar o délce až 2,5 mm, na vrcholu jsou límcovitě rozšířené, matné, drsné, s hnědou až černohnědou barvou. Hřbetní strana nažek je tvořena dvěma okrajovými žebry, břišní strana pak třemi podélnými žebry. Vyskytuje se prakticky na území celé republiky od nížin až pod horské oblasti. Vykazuje toleranci k půdním podmínkám, je schopen růst jak na chudých, suchých, písčitých půdách, tak i na vlhkých, živinami zásobených lokalitách s hlinitou půdou. Spíše však preferuje půdy hluboké, humózní s nízkým obsahem vápníku. Zapleveluje všechny plodiny, obzvlášť ozimé obiloviny a ostatní ozimy, okopaniny, víceleté pícniny. Rezistentní populace zatím nebyly zjištěny (Mikulka a kol., 1999). Svízel přítula (Galium aparine L.) Jedná se o jednoletý přezimující plevel patřící do čeledi mořenovitých (Rubiaceae). Svou vysokou konkurenční schopností se řadí mezi významné plevele. Na orné půdě je tento druh klasifikován jako jeden z nejnebezpečnějších plevelů světa. Na území naší republiky je hojně rozšířen. Rostě v křovinách, lužních lesích, na mezích, rumištích, úhorech, na pobřežních nivách a houštinách. Má rád půdy bohaté na živiny, na kterých vytváří rozsáhlé monokultury. Jeho výskyt je spojen téměř se všemi plodinami, zejména s ozimými obilninami a luskovinami. Lodyha je popínavá nebo poléhavá, 30 150 cm vysoká, čtyřhranná, silná, na hranách chlupatá, přilnavá. Listy se nachází po 6 9 v přeslenech, jsou osténkaté, na líci krátce chlupaté až olysalé, tupé. Květenství je tvořeno z mnoha úžlabních 1 7 květních vidlanů, květy mají nazelenale bílou barvu. Plodem je dvounažka, o délce 3 7 mm, s hustě háčkovitými stětinami. Rozmnožuje se pouze generativně (semeny). Kvete od dubna do podzimu, semena se objevují od konce června. Semena po dozrání vstupují do dormance a pro své klíčení potřebují krátkou expozici chladem. Vzchází postupně během celé vegetace. Nažky se mohou šířit pomocí zvířat, lidí, statkovými hnojivy. Výskyt rezistentních populací není dosud znám (Mikulka a kol., 1999). 26

Penízek rolní (Thlaspi arvense L.) Jednoletý ozimý druh, čeleď brukvovité (Brassicaceae). Klíčí od března do května a na podzim od září do listopadu. Kvete brzy z jara až do pozdního podzimu (duben říjen). I když jeho schopnost konkurence není příliš vysoká, svým výskytem způsobuje problémy zvláště v okopaninách a zelenině, kde je nutné použít mechanickou nebo herbicidní regulaci. Je silným konkurentem plodin, které se nachází v počátečních fázích vývoje, což u kořeninových a aromatických rostlin znamená několik týdnů až měsíců. V hustě setých obilninách má své uplatnění pouze okrajové. Vyskytuje se prakticky na území celé republiky od nížin až po horské oblasti. Vyhovují mu půdy především vlhké, bohaté na živiny, humózní, obvykle slabě kyselé, kypřené i ulehlé. Není náročný na teplo. Vytváří přímou, hranatou, podélně rýhovanou, lysou, 10 60 cm vysokou lodyhu, která se často větví. Kořen je tenký a vřetenovitý. Přízemní listy jsou řapíkaté, s úzce obvejčitým nebo podlouhlým tvarem, jejichž obvod je celokrajný nebo zubatý. Lodyžní listy jsou přisedlé, podlouhle kopinaté, objímavé, se špičatými oušky na bázi. Vytváří oboupohlavné, čtyřčetné květy a vytváří hroznovité květenství. Kališní lístky mají eliptický tvar a žlutozelenou barvu, korunné lístky jsou obvejčité, bílé barvy, 2x delší, než lístky kališní. Plody mají též eliptický tvar, který může přecházet až do okrouhlých šešulek. Jejich délka se pohybuje v rozmezí 10 15 mm. Semena jsou oválná, zploštělá, o délce až 2 mm, lesklá, s tmavě hnědou až hnědočernou barvou. Osemení je charakteristické tím, že za vlhka slizovatí. Rozmnožuje se pouze generativně (semeny). Počet semen na rostlině čítá kolem 900. Šíří se několika způsoby, buď zralá semena vypadávají na stanovišti do okolí mateřských rostlin, nebo se také šíří chlévským hnojem a kompostem. Semena jsou schopná přežít v půdě až 10 let (Mikulka a kol., 1999). Opletka obecná (Fallopia convolvus (L.) A. Löve) Jedná se o jednoletý časně jarní plevel, řazen do čeledi rdesnovité (Polygonaceae). Kvete od června do září, plody zrají od července do podzimu. Rostliny přes zimu vymrzají. Opletka obecná je běžným, u nás velmi rozšířeným plevelem, vyskytuje se od nížin až po horské oblasti. Není na půdu nijak náročná. Nejčastěji zapleveluje časně seté jařiny (obilniny, luskoviny, len, mák). Může se vyskytovat také v okopaninách, víceletých pícninách a zelenině. Jelikož má popínavý charakter, jedná se o konkurenčně velmi schopnou rostlinu. V plodinách, které mají vyšší vzrůst, se prosazuje při jejich prořídnu- 27

tí nebo v mezerovitých porostech, kde se ovíjí kolem stébel nebo lodyh a způsobuje tak polehnutí rostlin. Rostliny sice nehynou, ale je pozdržen jejich vývoj a dozrávání. Vytváří poléhavou nebo ovíjivou lodyhu, 15 80 cm dlouhou, větvenou, hranatou, na bázi načervenalou. Kořen má kůlový tvar, je jednoduchý až slabě větvený. Listy jsou střídavé, dlouze řapíkaté, čepel vytváří trojúhelníkový obrys, na bázi srdčitý až střelovitý, někdy se zašpičatělými laloky, na vrcholu též špičatý. Květy jsou drobné, pětičetné, s růžovým až nazelenalým okvětím. Plodem je trojhranná nažka, 3 4 mm dlouhá, matná, na povrchu bradavčitá, černá, obalená zaschlým vnějším okvětím. Opletka obecná s rozmnožuje pouze generativně (semeny). Počet semen na rostlině čítá 140 200. Šíří se vypadáváním semen na půdu, dalším zdrojem šíření je také špatně vyčištěné osivo (Mikulka a kol., 1999). Pýr plazivý (Elytrigia repens (L.) Desv.) Vytrvalá rostlina, čeleď lipnicovité (Poaceae). Setrvává na stanovišti díky svému mohutnému kořenovému systému s vysokou regenerační schopností oddenků. Svou vysokou konkurenční schopností je řazen mezi velmi nebezpečné plevele a při silném výskytu má tu schopnost zcela potlačit všechny kulturní plodiny. Pýr plazivý je znám tím, že do půdy vylučuje alelopatické látky (glykosid agropyren), čímž potlačuje ostatní rostliny. Pýr plazivý je velmi rozšířeným plevelem ve všech oblastech. Vyskytuje se ve všech kulturních a speciálních plodinách pěstovaných na orné půdě. Jeho výskyt je odhadován na 70 80 % orné půdy. Jedná se o středně vysokou trávu, která setrvává v půdě článkovitými oddenky. Na každém článku se nachází pupen, který je skrytý šupinou. Vytváří vzpřímené stéblo o délce až 1 m. Stéblo je zakončeno lichoklasem s 15 20 klásky. Listy mají sytě zelenou až šedozelenou barvu. Kvítky jsou sestaveny po pěti do klásků. Rozmnožuje se generativně (semeny) i vegetativně (oddenky). Kvete v letních měsících (červen srpen). Obilky mohou dosahovat délky až 7 mm, po dozrání mají poměrně dobře klíčí. Počet semen na rostlině čítá až 100. Oddenky jsou charakteristické svou obrovskou regenerační schopností. Z jednoho segmentu o délce 10 cm je rostlina schopna v průběhu vegetace vytvořit až 30 m oddenků. Přestože v polních podmínkách převládá vegetativní způsob rozmnožování, je nutné mít na paměti také generativní rozmnožování obilkami. Poklesem úrovně zpraco- 28

vání půdy a minimalizací agrotechnických opatření dochází k podporování šíření tohoto plevele. Pýru vyhovují osevní postupy s vysokým zastoupením obilnin a řepky. Zahraniční literatura upozorňuje na rezistentní populace vůči herbicidům s účinnou látkou glyfosát (Mikulka a kol., 1999). Ochrana kmínu proti plevelům Kmín kořenný patří mezi rostliny s velmi malou konkurenční schopností a jeho počáteční vývoj je pomalý (Vaculík a kol., 2009). Při pěstování, zejména dvouletého kmínu, je důležitá správná volba a vhodné načasování herbicidní ochrany. Na pozemku by se neměly nacházet vytrvalé a obtížně hubitelné plevele (pcháč oset, šťovíky). Tyto plevele je vhodné likvidovat již v předplodině (Vaculík a kol., 2009). Spektrum registrovaných herbicidů, které lze použít v porostech kmínu, je velmi úzké. Pokud jsou herbicidy aplikovány do krycí plodiny, hraje zde důležitou roli rozdílná citlivost kmínu a krycí plodiny. Stejně je tomu tak i s koordinací herbicidního zásahu z hlediska účinnosti i citlivosti k účinné látce (Vaculík a kol., 2009). Pýr se doporučuje tlumit již v předplodině, např. v obilovinách, a to předsklizňovou aplikací glyfosátu. Tím pádem, po zasetí kmínu, je nutné mít na paměti pomalejší vývoj pýru plazivého, oproti jednoletým trávám. Pokud se jednoleté trávy vyvíjí rychle a oddenky pýru obrůstají jen pozvolna, doporučuje se aplikace nižší dávky cíleně na tyto trávy a likvidaci pýru si nechat na pozdější dobu (Vaculík a kol., 2009). Jako mechanický způsob tlumení plevelů je vhodné jarní vláčení porostu plecími branami, ale to jen v případě, že je porost kmínu dostatečně hustý. Po jarním vláčení je aplikace herbicidů možná až po 7 10 dnech (Vaculík a kol., 2009). Aplikací na jaře užitkového roku kmínu proti dvouděložným plevelům se může objevit málo výrazná fytotoxicita, která plně odezní většinou v průběhu 5 8 dnů, což je závislé na zvoleném herbicidu, dávce a na povětrnostních podmínkách. Může však dojít k intenzivnímu zbrzdění růstu a vývoje rostlin kmínu, což se později odrazí i na výnosu. Přípravek ATONIK urychluje odeznění fytotoxicity herbicidů. Přípravky použité v tank-mixu spolu s ATONIKem urychlily odeznívání fytotoxických projevů o 2 4 dny ve srovnání se standardní technologií, s přihlédnutím k druhu a dávce použitého přípravku a průběhu počasí po aplikaci (Vaculík a kol., 2009). 29

3.6.7.2 Fungicidní ochrana kmínu kořenného Definice fungicidů Za fungicidy jsou označovány pesticidy, které slouží k ničení fytopatogenních hub, jež škodí na kulturních plodinách a látkách organického původu. Teoretické základy jejich vývoje byly položeny již v minulém století. Používání fungicidů je závislé na spektru účinnosti vůči jednotlivým houbovým patogenům, dále pak na místě, kde se patogen nachází, na principu primární infekce a cykličnosti choroby (Zvára, 1998). Většina fungicidů po aplikaci ovlivňuje životní proces patogenních hub tím, že pronikne do jejich buněk, čímž dojde k narušení průběhu biochemických reakcí. Pokud se tak stane na více místech, naruší se obranné reakce v buňkách patogenních hub, což má za následek spolehlivou účinnost fungicidu, a to i přesto, že je v průběhu vegetace opakovaně používán. Pro fungicidy tohoto typu je charakteristické široké spektrum účinnosti. Na tomto principu fungují převážně kontaktně, či hloubkově působící fungicidy, které ovšem vyžadují preventivní aplikaci, kdy dochází k inhibici klíčení spor hub (Zvára, 1998). Avšak většině moderním fungicidům tyto vlastnosti chybí, neboť se řadí k tzv. jednopolohovým účinným látkám (one side inhibitors). Tyto látky v buňkách patogenních hub narušují biochemické reakce na jednom, výjimečně dvou místech řetězce, řízených jedním nebo dvěma geny. Zde postupně nastává to, že metabolismus patogenní buňky najde způsob, jak obejít fungicidem blokovaný proces nebo jsou v přirozené populaci patogena přítomni určití jedinci, kteří mají dotčenou biochemickou reakci pozměněnou tak, že na ni aplikovaný fungicid nemá účinek. Zde pak záleží na virulenci nově vyštěpených ras patogena, jak moc převládnou ve stávající populaci a založí populaci rezistentní vůči fungicidu tohoto typu, který se pak stává postupem času neúčinným. Aby k těmto situacím nedocházelo, kombinují se tyto fungicidy s přípravky, které vykazují kontaktní účinek nebo obsahují další účinnou látku (Zvára, 1998). Rozdělení fungicidů dle aplikace Povaha patogena a způsob, jakým se fungicid pohybuje v rostlině, jsou považovány za určující prvky jeho aplikace, která může být: - preventivní tj. dříve, než patogen pronikne do hostitele 30

- eradikativní využívá se u lokálně systémových nebo fumigačních fungicidů, které pronikají hluboko do pletiv rostlin, zde se dostávají do styku s patogenem a zlikvidují ho - kurativní je využívána u systémově působících fungicidů. Tyto fungicidy pronikají hluboko do pletiv, zde se šíří buď akropetálně (směrem k vrcholu) nebo bazipetálně (směrem k bázi), čímž zajišťují dokonalé rozdělení účinné látky v pletivech. Doba účinku jednotlivých přípravků, jež pracují na tomto principu, je udávána v hodinách (Zvára, 1998). Choroby kmínu Mezi nejpěstovanější plodinu z čeledi miříkovitých (Apiaceae) patří kmín. Co se týče výskytu škodlivých činitelů, je kmín po této stránce dobře zmapován (Odstrčilová, Ondřej, 2007). Mezi patogeny, kteří způsobují choroby kořenů a krčků, patří rody: Rhizoctonia, Pythium, Fusarium, Cylindrocarpon, Phoma, Colletotrichum, Sclerotinia. Onemocnění stonků a listů mají na svědomí: Mycocentrospora, Septoria, Ascochyta, Itersonilia, Erysiphe. Choroby květenství a nažek způsobují: Erysiphe, Phomopsis, bakterie. Za snadno likvidovatelné choroby jsou považovány: Mycocentrospora, Erysiphe a Septoria. Mezi málo a obtížně likvidovatelné choroby patří: Phomopsis, Ascochyta, Itersonilia a choroby kořenů a krčků (Vaculík a kol., 2009). Choroby mohou být přenášeny několika způsoby: - semeny (Mycocentrospora, Septoria, Ascochyta, Itersonilia) - hmyzem (Phomopsis diachenii, bakteriózy) - větrem z divoce rostoucích rostlin čeledi Apiaceae (Erysiphe, Ascochyta phomoides) - půdou (Rhizoctonia, Pythium, Fusarium, Cylindrocarpon, Phoma, Mycocentrospora, Itersonilia, Colletotrichum, Sclerotinia) (Vaculík a kol., 2009). V posledních několika letech se mění spektrum chorob kmínu a jejich škodlivost. Škodlivost houby Mycocentrospora acerina, jež byla dříve označována za nejzávažněj- 31

šího patogena kmínu, se snížila a do popředí se dostávají jiné druhy hub, jako padlí (Erysiphe heraclei) nebo Ascochyta carvi (Odstrčilová, Ondřej, 2007). Na choroby kmínu je v rámci Evropy zaměřeno jen několik pracovišť. Tato pracoviště především zjišťují samotný výskyt patogena, popřípadě se zabývají detailním studiem vybraných druhů hub (Odstrčilová, Ondřej, 2007). Mycocentrospora acerina Tato houba je původcem antraknózy kmínu. V devadesátých letech 20. století způsoboval tento patogen závažné škody, avšak v poslední době se v porostech objevuje jen zřídka (Odstrčilová, Ondřej, 2007). Mycocentrospora acerina má za následek stonkové a listové skvrnitosti. Poté dochází k nekrotizaci a odumírání stonků a listů (Odstrčilová, Ondřej, 2007). Zdrojem infekce v nově zakládaných porostech jsou okolíky a nažky, na které houba přechází při dozrávání kmínu. Mimo napadené osivo může být dalším zdrojem infekce i infikovaná půda nebo rostlinné zbytky (Odstrčilová, Ondřej, 2007). Silnější napadení porostů kmínu antraknózou nastává v letech s chladným počasím spolu s vyšším úhrnem srážek v průběhu vegetace (Odstrčilová, Ondřej, 2007). Septoria carvi Tento patogen způsobuje žloutnutí a skvrnitosti listů. Při silném výskytu může nastat i nekrotizace listů, houba přechází na stonky, poté i na okolíky a nažky a zapříčiňuje předčasné dozrávání rostlin (Odstrčilová, Ondřej, 2007). První příznaky napadení jsou viditelné na listech již u osmitýdenních rostlin. Septoria carvi vytváří drobné nekrotické skvrny se světlým středem a tmavým okrajem. Dochází k rychlému zvětšování těchto skvrn, až na celou listovou plochu. Dále dochází k žloutnutí listů, ty později odumírají a na jejich povrchu vznikají pyknidy (Odstrčilová, 2007). Ve druhém roce vegetace je tato houba charakteristická svým silnějším výskytem. U kvetoucích a dozrávajících rostlin napadá patogena také květy, okolíky a semena. Takto postižené rostliny předčasně usychají, semena jsou drobnější a dochází k jejich opadu (Odstrčilová, 2007). Infekce může pronikat průduchy nebo přímou penetrací rostlinného pletiva. Dalším zdrojem infekce mohou být rostlinné zbytky v půdě nebo na semenech (Odstrčilová, 2007). 32