Jana Kutnohorská
Nejen matematik
O životě velkého mudrce toho bohužel příliš nevíme, ale existují dohady, že procestoval celý tehdy známý svět. Údajně se oženil až ve věku šedesáti let se svou žačkou, mladou dívkou jménem Theano, a měl s ní sedm dětí.
Podle pověsti jeho rodiče navštívili těsně před narozením věštírnu delfskou, aby konzultovali své plány ohledně cesty do Sýrie. Místo toho jim však kněžka Pýthia sdělila, že Parhenis je těhotná a porodí syna. Ten předčí všechny muže v kráse i moudrosti a přinese lidstvu mnoho dobrého.
Na paměť této významné věštby změnil Pythagorův otec Mnesarchus jméno své manželky na Phýthasis a svému synovi dal jméno Pythagoras.
Říká se dokonce, že byl zasvěcen do mystérií v Thébách a do mystérií babylónských a chaldejských. Dokonce snad studoval u bráhmanů v Indii. Měla to být právě tato země, kde se seznámil s myšlenkou reinkarnace. Po návratu z cest se Pythagoras usadil v dórské kolonii ve městě Krotónu, dnešním Crotone, v jižní Itálii.
Připisuje se mu také první použití slova filozof milovník moudrosti či pravdy. Pythagoras měl být prvním, kdo pojmenoval vesmír použil pro něj výraz kosmos, tedy souhrn všeho a systém mající řád.
Vycházel z názoru, že nikdo není moudrý, kromě Boha. Člověk může pouze tíhnout k moudrosti, milovat ji a přibližovat se k ní.
Crotóne / Krotóne Tam založil organizaci, která je někdy nazývaná univerzitou. Nešlo však o později obvyklý typ školy, ale o zasvěcovací středisko, kde Pythagoras zastával funkci zasvětitele a laického kněze boha Apollona. Vychovával zde aristokraty ducha, filozofie výchovy byla založena na podřízenosti vládě dobra.
Pythagorovo společenství mělo také velký politický vliv. Tvrdilo se, že pythagorejci se snažili učinit své společenství centrem jižní Itálie. Pythagoras byl díky svému vysoce morálnímu přístupu k životu trnem v oku jak stoupencům aristokracie, tak zastáncům demokracie.
Někdy v 5 stol.př.n.l. bylo jeho středisko vypáleno a mnoho Pythagorových stoupenců bylo pobito a vyhnáno. Údaje o Pythagorově konci se různi. Podle některých zemřel při napadení střediska, podle jiných se vypráví, že odešel do nedalekého města Metapontum, kde se dožil sta let.
Vzdělání ve vědách si pythagorejci velmi vážili a vedle hudby, gymnastiky a lékařství ho velmi podporovali.
Stát se členem Pythagorejské školy nebyla snadná záležitost. Pythagoras přijímal žáky až poté, co se podrobili přísným zkouškám. Nejprve zkoumal kandidáty z hlediska fyziologického, což vyplývalo z názoru, že vzhled člověka, způsob jeho chování, jeho gesta a různá znamení na těle a obličeji prozrazují skryté povahové vlastnosti.
K jedné z nejtěžších zkoušek mělo patřit pětileté mlčení. Mlčení a neplýtvání slov bylo pro Pythagora mimořádně důležité. Zasvěcovaní byly vázáni slibem mlčenlivosti, který znemožňoval vynášení informací mimo školu. Dokonce i uvnitř školy samé bylo dbáno na to, aby se nemluvilo zbytečně.
Členové museli při přijetí slíbit: že budou žít zdrženlivě a skromně, že neusmrtí zvíře, které nenapadá člověka, že každý večer budou zpytovat své svědomí, zkoumat, jakých chyb se dopustili, které příkazy zanedbali.
Spolek přijímal i ženy a pythagorejské ženy, které byly vzdělány ve filozofii a literatuře, ale i v ženských a domácích dovednostech, byly prý ve starověku uctívány jako nejvyšší typ ženství, jaký kdy Řecko zplodilo.
Autorita Mistra (Pythagora) přitom stála nade vším. objevy učiněné v řádu byly připisovány jemu a autosefa on sám to řekl bylo nejsilnějším myslitelným potvrzením správnosti nějakého výroku.
Nauka Pythagorova je nám známa hlavně později se sepsaných spisů Filoláových, od Pythagora samého se nezachovala ani řádka.
Vliv učení neskončil se zánikem řádu, naopak, rozšířil se daleko za okruh bezprostředních stoupenců a byl živý po celý starověk. V prvních stoletích našeho letopočtu po dlouhou dobu vzkvétala a došla vážnosti škola novopythagorovců, která na Pythagoru navazovala.
Pythagoras za základ všech umění a věd považoval matematiku, hudbu a astronomii.
Pozorování tvořilo hlavní zdroj znalosti. Moudrost se rovnala vyzdvihování intelektu do výšin, kde je možné vidět či intuitivně poznat neviditelné, které se manifestuje prostřednictvím viditelného. Spojování intelektu spíše s duchem věcí než s jejich formou.
Péči o tělo a životosprávě přikládal velkou váhu. O masu tvrdil, že zatemňuje mysl, a doporučoval soudcům, aby před soudním jednáním nejedli masité pokrmy. Sám byl vegetariánem. Pythagorejci se dělili o společný majetek. Chodili oblečeni velice prostě v bílém lněném rouše, protože vlněné oblečení bylo považováno za nečisté.
Jednou ze základních nauk bylo i učení o nesmrtelnosti duše a její schopnosti oddělit se od těla a procházet různými převtělováními. Pythagoras učil umírněnosti ve veškerém konání a přehnanou ctnost považoval za nectnost.
Jeho oblíbeným rčením podle tradice bylo: Musíme se snažit vyplenit nemoc z těla, nevědomost z duše, nadbytek z břicha, buřičství z města, neshodu z rodiny a přemíru ze všech věcí. Nejvyšší dokonalostí a kvalitou všech vztahů bylo pro Pythagora přátelství.
Přátelství nacházel v přírodě v nejrůznějších formách: přátelství bohů a lidí, duše a těla, filozofie a teorie, přátelství muže a ženy, dětí a jejich služebníků, přátelství mezi krajany a cizími lidmi a mnohá další. Vztahy, které však na přátelství nejsou postaveny, jsou podle Pythagora nepevné a není tedy žádnou ctnosti je udržovat při životě.
Podle Pythagora znamenalo číslo základ všeho. Tvrdil, že řád je nejvyšší dobro. Viděl vesmír jako matematický uspořádaný celek, kde se čísla popisují a vyjadřují tu nejhlubší podstatu.
Z pythagorejských číselných teorii se vznikla numerologie. Je založena na dvou prastarých principech: 1) Ćísla jsou stopy vedoucí ke skutečné struktuře vesmíru, která je základem všeho. Jména, která lze převést do čísel, obsahují podstatu bytí.
Tvrdil, že naše smysly na základě přijímání vibrací různých frekvencí lze vyjádřit číselně. Každé číslo má svou formu. Mezi vesmírem a člověkem existuje neustalá hra a komunikace. Odhalil léčebné účinky pozemské hudby, tedy, že určité harmonie léčí určité nemoci.
Písmeno Y, zvané Litera Pythagorae, je hlubokým symbolem, který můžeme číst na různých úrovních. Vzhůru nohama pak reprezentuje smrt. Může znamenat: životní křižovatku, bílou a černou magii, dvě stezky: ctnost a neřest, symbol života a zdraví
S Pythagorejským Y se setkáváme v mysterijních školách, kde znamená možnost výběru, která je daná svobodnou vůli. Je to rozdvojení cesty doprava a doleva. Pravá cesta je božskou a levá pozemskou moudrostí. Zasvěcovaný kráčí po cestě života (noha, spodní část Y) a dostane se do místa, kde se cesty rozdvojují. Tam se musí rozhodnout buď pro cestu levé ruky (nižší přirozenost, bláznovství, sebezničení), či cestu pravé ruky (počestnost, pracovitost, upřímnost), a znovu tak získat spojení s nesmrtelnými ve vyšších sférách.
Přísloví Krm kohouta, ale neobtěžuj ho Kohout reprezentuje lidské tělo. Život je posvátný, a proto pečuj o tělo. Ubližování tělu a sebevražda jsou znesvěcením.
Přísloví Nepřijímej vlaštovku ve svém domě Přelétavé myšlenky a přelétaví lidé mají špatný vliv. Obklop se inspirujícími lidmi, kteří mají svědomí. Hlídej svůj jazyk jako bohové Mlčeti zlato. Když si nejsi jist, raději mlč.
Přísloví Nepodávej snadno svou pravou ruku Nedávej radu a moudrost těm, kteří to nejsou schopni přijmout.