Trestní sankce postihující majetek

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva Trestní sankce postihující majetek Bakalářská práce Autor: Erik Baraniak Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: JUDr., Pavel Zelenka Praha Duben, 2014

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Trestní sankce postihující majetek zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Praze, dne 30. 4. 2014 Erik Baraniak

Poděkování Děkuji tímto vedoucímu bakalářské práce JUDr. Pavlovi Zelenkovi, za její vedení, konzultace a cenné rady, podněty i připomínky a v neposlední řadě, za zapůjčení literatury při zpracovaní bakalářské práce.

Anotace Obsahem bakalářské práce je analýza vývoje trestních kodexů a jejich dopad na trestní sankce postihující majetek. Klíčová slova: trest, zákon, ochranná opatření, výkon sankcí. Annotation The content of this thesis is to analyze criminal codes and their impact on criminal penalties affecting the property. Key words: penalty, law, protective measures, performance penalties

Obsah Úvod... Chyba! Záložka není definována. 1. Sankce v trestním právu ČR... 7 1.1 1918 1948... 7 1.2 1948 1989... 8 1.3 1989 2014... 11 2. Charakteristika trestních sankcí v aktuálních právních předpisech... 12 2.1. Trestní zákoník... 12 2.2. Zákon o odpovědnosti mládeže za protiprávné činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů... 15 2.3. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim... 17 3. Tresty postihující majetek... 22 3.1. Peněžitý trest... 22 3.2. Trest propadnutí majetku... 24 3.3. Propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty... 25 4. Ochranná opatření... 28 4.1. Ukládání ochranných opatření... 29 4.2. Ochranné léčení... 29 4.3. Zabezpečovací detence... 32 4.4. Zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty... 34 4.5. Ochranná výchova... 35 5. Výkon majetkových sankcí... 38 5.1. Zásady pro výkon trestů a ochranných opatření... 39 5.2. Výkon trestu peněžitého... 42 5.3. Výkon trestu propadnutí majetku... 46 5.4. Výkon trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty nebo výkonpropadnutí náhradní hodnoty... 49 Závěr... 50 Seznam použité literatury... 51 Seznam použitých zkratek... 53 5

Úvod Při úpravě trestních sankcí postihujících majetek se vychází z trestního zákona. Jeho přijetí předcházely události spojené především s rozpadem totalitní moci na přelomu 80. a 90. let, k němuž významnou měrou přispělo dění v listopadu roku 1989 a došlo k přerodu režimu z komunistického na demokratický s touhou občanů ČSR po větší svobodě a ochraně lidských práv, zejména v oblasti práv osobní svobody Svou práci vedu jako analýzu trestněprávních předpisů starého trestního zákona a subsidiárních zákonů, jež se promítají do nových úprav plynoucích z legislativních změn po roce 2009. V první kapitole se zaměřuji na historický vývoj od doby po první světové válce až po současnost ve spojitosti se základními prvky, které nasměrovaly trestní právo do aktuální podoby. V následující kapitole je stručný souhrn trestního zákoníku, zákona o soudnictví ve věcech mládeže a zákon o trestní odpovědnosti právnických osob. V kapitole třetí čtenáře čekají jednotlivé majetkové tresty, zúžené pouze na tři nejdůležitější. Ve čtvrté kapitole obšírně zpracovávám ochranná opatření jakožto jeden z druhů uložení trestu. Poslední kapitola pojednává o řízení výkonu trestních sankcí vycházející z trestního řádu, jako hlavního pramene pro procesní řízení trestních sankcí. 6

1. Sankce v trestním právu ČR 1.1. 1918 1948 Zrod Československé republiky vyvolal mimo jiných i problém, které právo bude v novém státě platit. Stát se s touto otázkou vypořádala ve svém prvním zákoně č. 11/1918 Sb., recepční normě. Recepce práva znamenala konkrétně v oblasti hmotného trestního práva, že zůstal v platnosti Trestní zákon o zločinech, přečinech a přestupcích z roku 1852 s pár změnami a doplňky. Na Slovensku pak platil uherský trestní zákon z roku 1878 a zákon o přestupcích z roku 1879 na základě čehož dochází ke snahám o unifikaci práva v celém státě a za tímto účelem bylo zřízeno ministerstvo unifikací. Prvním pokusem z roku 1921 bylo vypracování osnovy obecné části trestního zákona, zakládající se na rozdělení trestných činů na zločiny a přečiny, přičemž kritériem tohoto dělení byla tzv. nízká pohnutka činu. U osob mladších třiceti let byl trest odnětí svobody vykonáván v tzv. polepšovnách pro dospělé, přičemž jim byla stanovena jen horní hranice délky trestu. Novým prvkem v osnově zákona byla i tzv. zabezpečovací zařízení, jimiž byli donucovací pracovny, do nichž mohli být provinilci odsuzování na dobu od jednoho do deseti let, nebo převychovatelny, bez stanovené délky pobytu zákonem, s možností prodlužení na neurčito. Dalším významnějším rysem považuji volnost soudcovského uvažování. Po projednání obecné části bylo přikročeno k přípravě zvláštní části trestního zákona, která byla skončena v roce 1924. Charakteristická je úprava tzv. politických deliktů, jako např. trestné činy proti republice, úklady o republiku, vyzvědačství, nedovolené zpravodajství apod. K celkové kodifikaci však nedošlo, převládal legislativní konzervatismus. Kromě této profesorské osnovy byla v roce 1937 vypracována ještě tzv. úřednická osnova trestního zákona, ani ta však nebyla přijata. Dualismus trestního práva vedl k vydávání řady vedlejších zákonů. 7

V první řadě je to zákon č. 562/1919 Sb., o podmíněném odsouzení a propuštění. 1 Druhou podstatnou změnou, již však přizpůsobenou novodobým požadavkům, ve které do té doby československé právo poměrně zaostávalo, byla nová úprava trestního práva mládeže zákonem č. 48/1931 Sb., o trestním soudnictví nad mládeží. 2 Rozhodně nejvýznamnější trestněprávní normou, vydanou v ČSR ve dvacátých letech, byl zákon na ochranu republiky č. 50 Sb. z. a n. z roku 1923. Byl přijat po atentátu na ministra financí Aloise Rašína. V první hlavě zákona postihuje jako zločin úklady o republiku. Druhá hlava zákona mj. poskytovala zvýšenou ochranu bezpečnosti a cti ústavních činitelů a prezidenta republiky. Nejvíce uplatňovaná byla ustanovení hlavy třetí o ohrožování míru v republice a její vojenské bezpečnosti, o nedovoleném ozbrojování, schvalování trestných činů, šíření nepravdivých zpráv apod. Současně s přijetím zákona na ochranu republiky byl zřízen zákonem č. 51/1923 Sb. z. a n. nový typ soudu státní soud určený pro projednávání nejzávaznějších skutků stíhaných na základě zákona na ochranu republiky. 3 Zevrubnější pozornost vývoji trestního práva na území Československa za nacistické okupace není třeba, neboť poměry tu byly podobné jako v jiných obsazených zemích. Pro německé státní příslušníky bylo zavedeno trestní právo německé, pro příslušníky tzv. Protektorátu bylo ponecháno v platnosti dosavadní právo, které však bylo na nátlak okupačních orgánů měněno a doplňováno ve směru kriminálně politických zásad Velkoněmecké říše. Zejména byla zavedena ustanovení podobná norimberským zákonům na ochranu rasy. Tato opatření byla zrušena po roce 1945. 4 1.2. 1948 1989 Politické změny z roku 1948 přinesly nový trestní zákoník, první původní trestní československý zákon vůbec, který nabyl účinnosti dnem 1. srpna 1950. Tvořil ovšem 1 VLČEK, Eduard. Dějiny trestního práva v českých zemích a v Československu. 2. nezměn. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004, s. 36-38. ISBN 80-210-3506-4 2 SOLNAŘ, Vladimír a kol. Systém českého trestního práva. 1. vydání. Praha: Novatrix, 2009, s. 48. ISBN 978-80-254-4033-9 3 MALÝ, Karel a kol.: Dějiny českého a československého práva do roku 1945. 4. přeprac. vyd. Praha: Leges, 2010, s. 400-401. ISBN 978-80-87212-39-4 4 SOLNAŘ, Vladimír a kol. Systém českého trestního práva. 1. vydání. Praha: Novatrix, 2009, s. 50. ISBN 978-80-254-4033-9 8

tu smutnou etapu ve vývoji československého trestního práva jako zákon, jenž byl přijat v době tzv. politických trestních procesů z konce čtyřicátých a první poloviny padesátých let minulého století. 5 Byl to zákon unifikační, sjednotil trestní právo dříve platné v českých krajích a na Slovensku, ale i trestní právo obecné, vojenské, pro mládež, atd. Dosah trestního bezpráví zúžil jen na činy významnější, protispolečenské činy méně závažné odkázal jako přestupky do trestního zákona správního, současně vydaného; rozhodovaly o nich národní výbory, nikoli soudy. 6 Jako hlavní body nového trestního práva je třeba uvést tzv. materiální pojetí trestného činu a nový systém trestů. Mimo jiné upravovalo ochranu hospodářských vztahů znamenající podporu a ochranu opatření v další legislativní oblasti potlačující soukromé vlastnictví a vedla jednoznačně k přísnému a účelovému postihu za činy, které ohrožovaly nebo poškozovaly společenské vlastnictví, či jinak vyjadřovaly odpor ke zřízení a kolektivizaci zemědělství. 7 Tzv. materiální pojetí trestného činu spočívá v tom, že trestným činem je jedině jednání, které má nejen znaky uvedené v trestním zákoně v obecné i zvláštní části, ale které je také pro společnost nebezpečné, tj. které ohrožuje v podstatné míře zájmy chráněné trestním zákonem. V rámci systému trestů zachovávajícím trest smrti, jehož základem byl trest odnětí svobody, podmíněné odsouzení a podmíněné propuštění, bylo novým trestem tzv. nápravné opatření jako jedna z náhražek krátkodobých trestů odnětí svobody po vzoru sovětských nápravných prací. Dalším mezníkem ve vývoji československého trestního práva byla rozsáhlá novelizace z roku 1956 prohlubující zásadu individualizace trestu a tím posilovala jeho výchovný účinek, dále rušila doživotní trest odnětí svobody a vedle trestu smrti byl alternativně stanoven trest odnětí svobody na 25 let. Mnohé trestní sazby byly sníženy, zároveň však bylo možné účinněji postihnout pachatele závaznějších trestních činů. Po přijetí nové Ústavy ČSSR z 11. července 1960 proběhla v tomto a následujícím roce kodifikace trestního práva, jíž předcházelo vydání dvou zákonů. 5 SOLNAŘ, Vladimír a kol. Systém českého trestního práva. 1. vydání. Praha: Novatrix, 2009, s. 51. ISBN 978-80-254-4033-9 6 SOLNAŘ, Vladimír a kol. Systém českého trestního práva. 1. vydání. Praha: Novatrix, 2009, s. 51. ISBN 978-80-254-4033-9 7 SOLNAŘ, Vladimír a kol. Systém českého trestního práva. 1. vydání. Praha: Novatrix, 2009, s. 51-52. ISBN 978-80-254-4033-9 9

Zákon o místních lidových soudech č. 38/1961 Sb. přinesl především vznik instituce, která připomínala tzv. soudružské soudy v Sovětském svazu, měla však odlišný charakter, neboť spojovala prvky organizace občanů, jakož i prvky státního orgánu, neboť byla obsazena výlučně soudci z lidu a současně byla složkou československého soudnictví a podléhala do jisté míry přezkumné pravomoci ostatních soudů. Místní lidové soudy působily především výchovnými prostředky, měly však výsadu v případě potřeby ukládat různá opatření, například pokutu do 500 Kčs. Méně závažná kategorie přestupků byla vtělena do zákona o úkolech národních výborů a jiných orgánů. Ukládaná opatření byla analogická pravomoci místních lidových soudů a národní výbory fungovaly nadto na místě místních lidových soudů v těch obcích a podnicích, kde místní lidové soudy zřízeny nebyly. V nestejnoměrnosti pravomocí rozhodování o proviněních spočívala zároveň jedna ze slabých stránek této úpravy. Po úpravě zmíněných dvou zákonů bylo nově kodifikováno vlastní trestní právo hmotné trestním zákonem č. 140/1961 Sb., který nabyl účinnosti 1. ledna 1962. Nejvýznamnější změny, které přinesl, se týkají jednak obecných podmínek trestní odpovědnosti v podstatné míře systému trestů, dále pak přináší novou kodifikaci zvláštní části, kde ke změnám dochází v oblasti trestných činů proti republice a trestných činů hospodářských jakožto činů, které nejvíce souvisejí se společenskou a státní organizací. Tento zákon zpřesnil kritéria pro tzv. materiální pojetí trestného činu stanovením stupně nebezpečnosti činu pro společnost, který je určován zejména významem chráněného zájmu, způsobem provedení činu a jeho následky a okolnostmi, za kterých byl čin spáchán. Posuzována byla i osoba pachatele, míra jeho zavinění a jeho pohnutky. Ukládat trest vyšší umožňoval zákon jenom tam, kde nestačil trest lehčí. 8 Trest smrti je považován jako trest výjimečný, uložitelný pouze, když to zákon dovoluje ve zvláštní části zde to činí vždy alternativně vedle trestu odnětí svobody, jsou-li zároveň splněné obecné podmínky pro tento trest v obecné části. Trest smrti v této podobě byl zrušen až v roce 1990. 9 8 SOLNAŘ, Vladimír a kol. Systém českého trestního práva. 1. vydání. Praha: Novatrix, 2009, 52-55 s. ISBN 978-80-254-4033-9 9 Diskuse za znovuobnovení trestu smrti vzhledem k ustanovení čl. 1 Protokolu č. 6 k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.), kterým se trest smrti zrušuje, budou vždy narážet na tento mezinárodní závazek. Listina základních práv a svobod ostatně v čl. 6 odst. 3 stanoví, že se trest smrti nepřipouští. In SOLNAŘ, Vladimír a kol. Systém českého trestního práva. 1. vydání. Praha: Novatrix, 2009, s. 55 ISBN 978-80-254-4033-9 10

Bohužel se výrazně nezměnily zásady trestní zodpovědnosti u mladistvých osob. Speciální úprava soudnictví ve věcech mládeže, která nahradila nedostačující úpravu v trestním zákoně a trestním řádu z roku 1961, byla přijata dokonce až v roce 2003. 10 1.3. 1989 2014 Z novelizací a přijatých zákonů v oblasti trestního práva zde uvádím ty nejdůležitější změny v jednom sledu: Zákon č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby, Zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, Zákon č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační službě a o změně zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstvech a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, v znění pozdějších předpisů, zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí (zákon o probační a mediační službě), Zákon č. 137/2001 Sb., o zvláštní ochraně svědka a dalších osob v souvislosti s trestním řízením a o změně zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), Zákon č. 129/2008 Sb., o výkonu zabezpečovací detence a o změně některých souvisejících zákonů, Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, Zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, Zákon č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních a novela trestního řádu č. 105/2013 Sb. 11 10 SOLNAŘ, Vladimír a kol. Systém českého trestního práva. 1. vydání. Praha: Novatrix, 2009. 55-56 s. ISBN 978-80-254-4033-9 11 Zvýrazněné předpisy jsou zpracovány v následující kapitole 11

2. Charakteristika trestních sankcí v aktuálních právních předpisech 2.1. Trestní zákoník Po pádu totalitního režimu, na sklonku roku 1989, bylo nutné kodifikovat trestní zákon a přizpůsobit se aktuálním potřebám společnosti. Trestní zákon č. 140/1961 Sb. byl v praxi užíván od 1. 1. 1962 a doznal bezmála 70 novelizací. Od 1. 1. 2010 jej po 47 letech účinnosti nahradil nový trestní zákoník (zákon č. 40/2009 Sb.), který výrazně mění a modernizuje české trestní právo. 12 Hlavní změny, které s sebou přinesl nový trestní zákoník: Změna systematiky trestního zákoníku Trestní zákoník je členěn do tří částí (obecné 1-139, zvláštní 140-418, v části třetí upravuje přechodná a závěrečná ustanovení 419-421). Toto uspořádání zákoníku proporcionálně vystihuje závažnost chráněných zájmů a jednotlivé hlavy, díly, oddíly i jednotlivá ustanovení ve zvláštní části vyjadřují pořadí důležitosti chráněných zájmů podle požadavků dnešní moderní společnosti. 13 Zásada retroaktivity V 1 je vyslovena zásada retroaktivity, to znamená, že trestní zákony nemají působnost nazpět a použije se zákona účinného v době spáchání činu. Novějšího zákona se použije, a to ve všech směrech, je-li to pro pachatele příznivější, i když byl čin spáchán za účinnosti staršího zákona. Zákaz retroaktivity je atributem práva na tzv. spravedlivý proces a je zakotven mimo jiné ve Všeobecné deklaraci lidských práv (čl. 11 odst. 2). 14 Jestliže se zákon změní během páchání činu, užije se zákona, který je účinný při dokončení jednání, kterým je čin spáchán ( 2 odst. 2). 15 Dobou spáchání trestného činu 12 VANTUCH, Pavel. Nový trestní zákoník č. 40/2009 Sb. Právní rádce. 2009, č. 10, s. 50. ISSN 1210-4817 13 MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI ČESKÉ REPUBLIKY. Reforma Justice-Obecně o trestním zákoníku. Reformajustice.cz [online]. Ministerstvo spravedlnosti ČR [cit. 2014-04-27]. Dostupné z: http://www.reformajustice.cz/cz/trestni-zakonik/obecne-o-trestnim-zakoniku.html 14 Srov. VANTUCH, Pavel. Nový trestní zákoník č. 40/2009 Sb. Právní rádce. 2009, č. 10, s. 50-51. ISSN 1210-4817 a JELÍNEK, Jiří a kol.: Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. 4. aktualiz. vyd. Praha: Leges, 2013, s. 18. ISBN 978-80-87576-69-4 15 ČESKO. Zákon č. 40 ze dne 8. ledna 2009 trestní zákoník. In: Sbírka zákonů České republiky. 2009, částka 11, s. 354. 12

se rozumí doba jednání, nikoli doba následku, resp. účinku, neboť hrozba trestem má právě ovlivnit jednání pachatele. 16 Zásada zákonnosti a subsidiarity trestní represe Jen trestní zákon vymezuje trestné činy a stanoví trestní sankce, které lze za jejich spáchání uložit. ( 12 odst. 1). 17 Zde je obsažena zásada zákonnosti, která navazuje na princip nullum crimen sine lege, nulla poena sine lege. 18 Kromě toho se bude vycházet se zásady subsidiarity trestní represe, která vyžaduje, aby stát uplatňoval prostředky trestního práva zdrženlivě, tedy především tam, kde jiné právní prostředky (správněprávní, občanskoprávní, obchodněprávní apod.) selhávají nebo nejsou efektivní. Trestní právo a trestněprávní kvalifikaci určitého jednání jako trestného činu, je třeba považovat za krajní prostředek, který má význam z hlediska ochrany základních celospolečenských hodnot tam, kde jsou jiné prostředky z hlediska ochrany práv fyzických a právnických osob vyčerpané, neúčinné nebo nevhodné. 19 K pojmu trestného činu, zločiny a přečiny V 13 je vymezena definice trestného činu jako činu, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně příslušné skutkové podstaty, uvedené ve zvláštní části trestního zákona. Jedná se o nově vytvořené formální pojetí trestného činu, které má v praxi vést ke zvýšení jednotnosti při výkladu a aplikaci trestního zákoníku a k posílení rovnosti všech občanů před zákonem. Z formálního pojetí trestného činu, musí být zjevný společensky škodlivý charakter. Zákonodárce dělí trestné činy na přečiny (všechny nedbalostní trestní činy, úmyslné trestní činy, na něž trestní zákoník stanový trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do pěti let) a zločiny (všechny trestné činy, které nejsou přečiny; zvlášť závažné zločiny, úmyslné trestné činy s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let). 20 Trestní odpovědnost od patnácti let Kdo v době spáchání činu nedovršil patnáctý rok svého věku, není trestně odpovědný. ( 25). 21 16 JELÍNEK, Jiří a kol.: Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. 4. aktualiz. vyd. Praha: Leges, 2013, s. 18. ISBN 978-80-87576-69-4 17 ČESKO. Zákon č. 40 ze dne 8. ledna 2009 trestní zákoník. In: Sbírka zákonů České republiky. 2009, částka 11, s. 355. 18 VANTUCH, Pavel. Nový trestní zákoník č. 40/2009 Sb. Právní rádce. 2009, č. 10, s. 50. ISSN 1210-4817 19 VANTUCH, Pavel. Nový trestní zákoník č. 40/2009 Sb. Právní rádce. 2009, č. 10, s. 51. ISSN 1210-4817 20 VANTUCH, Pavel. Nový trestní zákoník č. 40/2009 Sb. Právní rádce. 2009, č. 10, s. 51-52. ISSN 1210-4817 21 ČESKO. Zákon č. 40 ze dne 8. ledna 2009 trestní zákoník. In: Sbírka zákonů České republiky. 2009, částka 11, s. 358. 13

U osob, které v době spáchání trestného činu nedovršili 15 let věku, je trestní odpovědnost vyloučena. Takové osoby nemohou být subjektem trestného činu. Trestní odpovědnost nastává dnem následujícím po dni patnáctých narozenin, jak vyplývá z pravidla stanoveného v 139 TrZ. Spáchání trestného činu ve věku blízkém věku mladistvých je polehčující okolností podle 41 písm. b) TrZ. 22 Zpřísnění postihů za nejzávažnější trestné činy Za nejzávažnější trestné činy proti životu a zdraví (vražda, úmyslné ublížení na zdraví atd.) a některých trestných činů proti svobodě a proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti (např. loupež, znásilnění), došlo ke zpřísnění postihů, neboť jsou reakcí na nové negativní jevy ve společnosti, nové formy trestné činnosti, zvyšující se brutalitu či organizovaný zločin. horní hranice sazby trestu odnětí svobody z 15 na 20 let, výjimečný trest: nejen doživotí, ale i trest odnětí svobody od 20 do 30 let, výrazně přísnější trestání recidivy. 23 Příprava a pokus trestného činu Příprava trestného činu je jednání, které záleží v úmyslném vytváření podmínek pro spáchání zvlášť závažného zločinu, zejména v jeho organizování, opatřování nebo přizpůsobování prostředků nebo nástrojů k jeho spáchání, ve spolčení, srocení, v návodu nebo pomoci k takovému zločinu. ( 20 odst. 1 TrZ). Od 1. 1. 2010 je trestnost přípravy možná jen u zvlášť závažných zločinů. Jestliže pachatel dobrovolně upustil od dalšího jednání směrujícího k trestní činnosti (odstranil v době, kdy mohlo být nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem, nebo učinil oznámení orgánům činným v trestním řízení), trestní odpovědnost zaniká ( 20 odst. 3 TrZ). Alternativní tresty Posílení úlohy alternativních trestů je jednou z hlavních nových koncepčních změn. Trest odnětí svobody má být určen především těm, které musí společnost izolovat, a proto také již zmíněné zpřísnění. V případě méně závažné trestné činnosti však často účinnější než vězení mohou být jiné, tzv. alternativní tresty, např. obecně prospěšné práce, peněžitý trest, 22 JELÍNEK, Jiří a kol.: Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. 4. aktualiz. vyd. Praha: Leges, 2013, s. 54. ISBN 978-80-87576-69-4 23 MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI ČESKÉ REPUBLIKY. Reforma Justice-Obecně o trestním zákoníku. Reformajustice.cz [online]. Ministerstvo spravedlnosti ČR [cit. 2014-04-27]. Dostupné z: http://www.reformajustice.cz/cz/trestni-zakonik/obecne-o-trestnim-zakoniku.html 14

zákaz činnosti aj. Nově se zavádí alternativní trest domácího vězení či zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce až do deseti let. Více prostoru pro individualizaci trestání tak, aby uložený trest lépe odpovídal konkrétnímu pachateli a konkrétnímu činu. 24 Snaha o větší vyváženost prevence a represe v oblasti trestní politiky Stejně jako jiné moderní trestní kodexy evropských států vychází i náš nový trestní zákoník z přesvědčení, že ochranu demokratického státního a společenského zřízení, práv a svobod jednotlivců a ochranu jejich života, zdraví a majetku je třeba dosahovat především mimo trestními prostředky. Na protiprávní jednání je proto třeba reagovat prostředky trestního práva až v krajních případech, což odpovídá jedné ze základních zásad trestního práva, tzv. zásadě subsidiarity. Úspěšná trestní politika proto spočívá ve vhodném vyvažování prevence a represe. 25 2.2. Zákon o odpovědnosti mládeže za protiprávné činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů Dnem 1. ledna 2004 nabyl účinnosti zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávné činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví mládeže). Zákon významně změnil a doplnil českou právní úpravu odpovědnosti mladistvých, jejich sankcionování i řízení ve věcech mladistvých. Zabývá se také postihem delikventních projevů dětí. Upravuje podmínky odpovědnosti za protiprávní činy uvedené v trestním zákoně, kterých se dopustily osoby mladší patnácti let a mladiství, opatření jim za takové činy ukládaná, postup, rozhodování a výkon soudnictví ve věcech mládeže. 24 MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI ČESKÉ REPUBLIKY. Reforma Justice-Obecně o trestním zákoníku. Reformajustice.cz [online]. Ministerstvo spravedlnosti ČR [cit. 2014-04-27]. Dostupné z: http://www.reformajustice.cz/cz/trestni-zakonik/obecne-o-trestnim-zakoniku.html 25 MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI ČESKÉ REPUBLIKY. Reforma Justice-Obecně o trestním zákoníku. Reformajustice.cz [online]. Ministerstvo spravedlnosti ČR [cit. 2014-04-27]. Dostupné z: http://www.reformajustice.cz/cz/trestni-zakonik/obecne-o-trestnim-zakoniku.html 15

Zákon má tedy komplexní povahu, protože obsahuje kromě hmotně-právních ustanovení rovněž procesní úpravu řízení s mladistvými a osobami mladšími patnácti let. 26 Významnou novinkou v zákone č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávné činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví mládeže) je ustanovení 5 pojednávající o trestní odpovědnosti mladistvého. (1) Mladistvý, který v době spáchání trestného činu nedosáhl takové rozumové a mravní vyspělosti, aby mohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný. (2) Dopustí-li se mladistvý uvedený v odstavci 1 činu jinak trestného nebo není-li z jiných zákonných důvodů trestně odpovědný, lze vůči němu použít vedle ochranných opatření obdobně postupů a opatření uplatňovaných podle tohoto zákona u dětí mladších patnácti let. 27 Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávné činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví mládeže) přinesl změnu v tom smyslu, že podle současné právní úpravy hovoříme o tzv. relativní trestní odpovědnosti. Relativní trestní odpovědnost je chápána jako podmíněná způsobilost jedince být pachatelem trestného činu. Předmětem pozornosti, a to obligatorně, musí být (kromě věku a příčetnosti) také rozumová a mravní vyspělost jednajícího v každém jednotlivém konkrétním případě. Zjednodušeně lze říci, že děti mladší patnácti let jsou trestně neodpovědné vždy, osoby starší osmnácti let jsou vždy trestně odpovědné. Mladiství jsou odpovědni relativně, podmíněně, tj. při splnění požadavku rozumové a mravní vyspělosti ve vztahu k tomu či onomu trestnému činu. 28 Mladistvému lze podle zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávné činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví mládeže) uložit následující druhy opatření: a) výchovná opatření (dohled probačního úředníka, probační program, výchovné povinnosti, výchovná omezení, napomenutí s výstrahou), b) ochranná opatření (ochranná výchova, ochranné léčení, zebezpečovací detenci, zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty), 26 JELÍNEK, Jiří. K trestní odpovědnosti mladistvých. Kriminalistika. 2005, č. 2, s. 125. ISSN 1210-9150. 27 ČESKO. Zákon č. 218 ze dne 25. června 2003 o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže). In: Sbírka zákonů České republiky. 2003, částka 79, s. 4031 28 JELÍNEK, Jiří. K trestní odpovědnosti mladistvých. Kriminalistika. 2005, č. 2. ISSN 1210-9150. 16

c) trestní opatření (obecně prospěšné práce, peněžité opatření, peněžité opatření s podmíněním odkladem výkonu, propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, zákaz činnosti, vyhoštění, domácí vězení, zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, odnětí svobody podmíněně odložené na zkušební dobu, odnětí svobody podmíněně odložené na zkušební dobu s dohledem, odnětí svobody nepodmíněné) 2.3. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim Právnické osoby nejsou z masa a kostí, a přesto mají orgány. Neznají pocity, přesto mají vůli. Jsou neviditelné, a přece jednají a mohou být volané k odpovědnosti za své činy. Nemají bydliště, avšak mají sídlo. Již více než století jiná právní odvětví než trestní právo uznávají právní existenci těchto osob, které nejsou lidmi. Trestní právo reagovalo pomaleji, a když už jejich trestní odpovědnost připustilo, učinilo tak v malém rozsahu a v návaznosti na splnění zvláštních podmínek. 29 Zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob ustupuje od zásady individuální trestní odpovědnosti. Zavedení pravé zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob je v přímém rozporu se samotnými základy trestní odpovědnosti v kontinentálním systému právní kultury, byť jde o institut anglo-americký. Česká trestněprávní nauka, legislativní i aplikační praxe zpravidla znají tuto oblast jen zprostředkovaně, bez vlastní zkušenosti a účasti na běžném životě hospodářských institucí. 30 V Anglii jsou četné případy trestního postihu právnických osob zaznamenány již v 17. a 18. století. Delikty spočívaly v zanedbávání veřejnoprávních povinností, např. neudržování řádného stavu cest, mostů a průplavů. V 19. století je známa řada velkých procesů proti železničním a vodním společnostem. 31 Důvodem pro zavedení trestní odpovědnosti právnických osob je souhrn několika závažných fenoménů současného hospodářského a společenského života. Hospodářská činnost, v jejíž sféře dochází k trestné činnosti nejčastěji, se uskutečňuje zejména činností právnických osob. V důsledku globalizace ekonomiky, slučováním hospodářských subjektů 29 JELÍNEK, Jiří: Trestní odpovědnost právnických osob. Praha: Linde, 2007, s. 28. ISBN 978-80-7201-683-9 30 JELÍNEK, Jiří: Trestní odpovědnost právnických osob. Praha: Linde, 2007, s. 28-29. ISBN 978-80-7201-683-9 31 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní odpovědnost právnických osob. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2. ISBN 978-80-7400-116-1 17

se mohou projevovat a projevují četné protispolečenské aktivity, které se týkají zejména následujících oblastí: podvody a korupce v oblasti veřejných zakázek, získávání úvěrů podvodem, rozvoj podvodných modelů kapitálových investic, různé způsoby krácení nebo neplacení daní, zejména prováděné prostřednictvím bankovních převodů do ciziny, různé typy porušování zákazů exportů a embarga, výroba, skladování, přeprava, distribuce a prodej výrobků nebezpečných pro život a zdraví, průmyslové znečistění životního prostředí, respektive jeho složek, porušování požadavků ekologicky bezpečné výroby, přesun odpadu na území jiného státu, tzv. praní špinavých peněz provázané do legální ekonomiky. 32 Od konce 70. let minulého století se v řadě mezinárodněprávních, politických nebo vědeckých dokumentů objevuje požadavek, aby státy svým vnitrostátním právem sankcionovaly právnické osoby za jejich protiprávní jednání. Dokumenty tohoto druhu vznikají zejména na půdě Organizace spojených národů a jejich orgánů a organizací, OECD, Rady Evropy, Evropského parlamentu, Evropských společenství, Evropské unie, ale též na vědeckých fórech, např. na konferencích Mezinárodní společnosti pro trestní právo (AIDP). 33 Reformní úsilí, směrující k zavedení trestní odpovědnosti právnických osob, posléze vyvrcholilo v konkrétních legislativních krocích jednotlivých evropských zemí. Trestní odpovědnost právnických osob byla zaváděna buď speciálními trestními zákony, nebo novelizací a doplněním trestních zákoníků. V České republice to bylo až dne 27. října 2011 zákonem č. 418/2011 Sb. o trestní odpovědnosti právnických osob. Je možno dodat, že snaha o zavedení trestní odpovědnosti v České republice se prosadila až na druhý pokus. Poprvé byl vládní návrh zákona předložen Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky již dne 21. 7. 2004 (tisk 745, 4. volební období), nebyl však tehdy Poslaneckou sněmovnou 32 JELÍNEK, Jiří: Trestní odpovědnost právnických osob. Praha: Linde, 2007, s. 81-82. ISBN 978-80-7201-683-9 33 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní odpovědnost právnických osob. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 17. ISBN 978-80-7400-116-1 18

schválen; proto byl v roce 2011 předložen nový vládní návrh (tisk 285, 6. volební období), který byl přijat. 34 Předmětem úpravy zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a ze změn provedených zákonem č. 105/2013 Sb., o změně některých zákonů v souvislosti s přijetím zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních jsou po vzoru zahraničních úprav tři základní okruhy: a) podmínky trestní odpovědnosti právnických osob, b) trestní sankce, tedy tresty a ochranná opatření, které lze za spáchání stanovených trestných činů právnickým osobám uložit, c) postup v řízení proti právnickým osobám. 35 Podmínky trestní odpovědnosti právnických osob jsou stanoveny: v části první upravující obecná ustanovení, přičemž jde o ustanovení o použití trestného zákoníku ( 1 odst. 2), o místní působnosti ( 2 až 5), o vyloučení odpovědnosti některých právnických osob za trestní čin ( 6), v části druhé o základech trestní odpovědnosti, v rámci níž jsou vymezené trestné činy, kterých se může dopustit právnická osoba ( 7), TOPO založená na přičitatelnosti ( 8), pachatel, spolupachatel a účastník ( 9), trestní odpovědnost právního nástupce právnické osoby ( 10), účinná lítost ( 11), promlčení trestní odpovědnosti ( 12) a vyloučení z promlčení ( 13). 36 Podle 8 odst. 1 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob trestným činem spáchaným právnickou osobou je jen protiprávní čin spáchaný jejím jménem nebo v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti, jednal-li tak: a. statutární orgán nebo člen statutárního orgánu, anebo jiná osoba, která je oprávněna jménem nebo za právnickou osobu jednat, b. ten kdo u této právnické osoby vykonává řídicí nebo kontrolní činnost, i když není osobou uvedenou v písmenu a), c. ten, kdo vykonává rozhodující vliv na řízení této právnické osoby, jestliže jeho jednání bylo alespoň jednou z podmínek vzniku následku zakládajícího TOPO, nebo 34 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní odpovědnost právnických osob. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 21-25. ISBN 978-80-7400-116-1 35 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní odpovědnost právnických osob. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 54. ISBN 978-80-7400-116-1 36 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní odpovědnost právnických osob. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 61. ISBN 978-80-7400-116-1 19

d. zaměstnanec nebo osoba v obdobném postavení, při plnění pracovních úkolů, i když není osobou uvedenou v písmenech a) až c), e. jestliže jí ho lze přičítat podle odstavce 2 8 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. 37 Trestní sankce u právnických osob se stejně jako u fyzických osob nazývají tresty a ochranná opatření (srov. 14 až 27). Z toho vyplývá, že systém trestních sankcí obsažený v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob je shodně s trestním zákonem koncipován jako dualistický, což je zdůrazněno v 1 odst. 1, kde se nehovoří o sankcích, ale přímo o trestech a ochranných opatřeních. Za trestné činy spáchané právnickou osobou lze uložit pouze tyto tresty: a. zrušení právnické osoby, b. propadnutí majetku, c. peněžitý trest, d. propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, e. zákaz činnosti, f. zákaz plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži, g. zákaz přijímání dotací a subvencí, h. uveřejnění rozsudku. 38 Postup v řízení proti právnickým osobám je vymezen v části čtvrté, která obsahuje zvláštní ustanovení o řízení proti právnickým osobám. V této části jsou upraveny odchylky trestního řízení vedeného proti právnické osobě, které se týkají: vztahu k řízení o správním deliktu ( 28), místní příslušnosti ( 29), vyrozumění o zahájení a skončení trestního stíhání ( 30), společného řízení ( 31), zrušení, zániku a přeměny právnické osoby ( 32), zajišťovacího opatření ( 33), úkonů právnické osoby ( 34), obhájce ( 35), 37 ČESKO. Zákon č. 418 ze dne 27. října 2011 o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. In: Sbírka zákonů České republiky. 2011, částka 146, s. 5444 38 ČESKO. Zákon č. 418 ze dne 27. října 2011 o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. In: Sbírka zákonů České republiky. 2011, částka 146, s. 5445-5446 20

předvolání, předvedení a pořádkové pokuty ( 36), výslechu a závěrečné řeči v hlavním líčení a ve veřejném zasedání ( 37), výkonu trestu zrušení právnické osoby ( 38), výkonu trestu zákazu plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži ( 39), výkonu trestu zákazu přijímání dotací a subvencí ( 40), výkonu trestu uveřejnění rozsudku ( 41).39 Část pátá obsahuje zvláštní ustanovení o řízení o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, v níž je upraveno dožádání ( 42). Převzetí a předání trestních věcí ( 43), uznání a výkon rozhodnutí ve vztahu k cizině ( 44), uznání a výkon rozhodnutí o zajištění majetku nebo důkazního prostředku s členskými státy Evropské unie ( 45), uznání a výkon rozhodnutí ukládajících propadnutí nebo zabrání majetku, věcí nebo jiných majetkových hodnot s členskými státy Evropské unie ( 47) byly zrušeny. 40 39 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní odpovědnost právnických osob. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 62-63. ISBN 978-80-7400-116-1 40 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní odpovědnost právnických osob. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 63. ISBN 978-80-7400-116-1 21

3. Tresty postihující majetek Trest lze chápat jako právní následek trestného činu a je vyjádřením negativního právního chovaní a etickým zhodnocením pachatele a jeho činu, který je ukládán soudem na základě trestního zákoníku, pokud mu bude tato vina uznána. Cílem trestu je ochrana společnosti. Trest může být uložen i nepřímo, např. pokud jde o podmíněné odložení výkonu trestu. Trestání je založeno na jistých zásadách, které představují předpoklady a podmínky pro ukládání trestů, mezi které patří zásada zákonnosti, zásada přiměřenosti, či např. zásada personality. Tresty lze pak ukládat buď samostatně, nebo více vedle sebe, dále ve spojení s jinými tresty a naopak některé tresty vedle sebe nelze uložit vůbec, z důvodu kumulování jejich účinků. 41 3.1. Peněžitý trest Peněžitý trest je jednou z nejdůležitějších alternativ krátkodobých trestů odnětí svobody. Přestože je u tohoto trestu zřejmá majetková povaha, neuplatní se tento trest pouze u majetkových trestných činů. Limity tohoto trestu zejména spočívají ve skutečnosti, že nepostihuje pouze pachatele, ale i jeho rodinu a osoby, vůči nimž má pachatel závazky, tedy dokonce i samotného poškozeného. Peněžitý trest tedy představuje výjimku ze zásady, že trest představuje osobní újmu pachatele trestného činu. Peněžitý trest může být uložen buď jako trest samostatný, nebo jako trest vedlejší. Samostatně může být tento trest uložen v případě, že vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a osobně a poměrům pachatele uložení jiného trestu není třeba ( 67 odst. 3). Peněžitý trest nelze uložit vedle trestu propadnutí majetku ( 53 odst. 1) a dále se ukládá, jestliže pachatel pro sebe nebo pro jiného úmyslným trestným činem získal nebo se snažil získat majetkový prospěch nebo uložení tohoto trestu trestní zákon výslovně dovoluje, anebo jej soud ukládá za přečin, a vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného přečinu a osobně a poměrům pachatele nepodmíněný trest odnětí svobody současně neukládá. 41 FRYŠTÁK, Marek a kol.: Trestní právo hmotné obecná část. 3. aktualiz. vyd. Ostrava: Key Publishing, 2012, s. 100-109. ISBN 978-80-7418-158-0 22

Výměra peněžitého trestu je v trestním zákoníku nově stanovena ve formě tzv. denních pokut. Jejich podstatou je vyjádření povahy a závažnosti činu počtem denních sazeb, přičemž za každý den musí být uhrazena určitá peněžitá částka stanovena na základě pečlivého hodnocení majetkových poměrů pachatele. Při stanovení výše denní sazby se přihlíží k majetkovým poměrům pachatele a vychází se především z čistého příjmu, který pachatel má nebo by mohl mít při náležitém využití svých schopností průměrně za jeden den ( 83 odst. 3). Systém denních pokut je třeba chápat jako způsob výpočtu celkové částky tvořící peněžitý trest a není nutně spojeno jeho placení ve formě řady jednotlivých termínovaných splátek. Peněžitý trest se ukládá v denních sazbách a činí nejméně 20 a nejvíce 730 celých denních sazeb ( 68 odst. 1). Denní sazba činí nejméně 100 Kč a nejvíce 50 000 Kč ( 67 odst. 2). Maximální výměra peněžitého trestu je tedy až 36,5 mil. Kč (dle předchozí úpravy byl maximální trest 5 mil. Kč). Soud v rozhodnutí uvede počet a výši denních sazeb a může i stanovit, že trest bude zaplacen v přiměřených měsíčních splátkách ( 68 odst. 5). Soud peněžitý trest neuloží, je-li zřejmé, že by byl nedobytný ( 68 odst. 6). Zaplacené částky peněžitého trestu připadají státu ( 68 odst. 7). Ukládá-li soud peněžitý trest, stanový pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, náhradní trest odnětí svobody až na 4 léta. Tento trest však nesmí spolu s uloženým trestem odnětí svobody přesahovat horní hranici trestní sazby stanovené pro daný trestný čin ve zvláštní části trestního zákoníku ( 69 odst. 1). Je-li uložen trest odnětí svobody ve výši horní hranice trestní sazby, náhradní trest odnětí svobody se neukládá, ale peněžitý trest uložit lze (č. 28/1972 Sb. rozh.). Peněžitý trest je vykonán v okamžiku, kdy byl odsouzeným řádně zaplacen v celé výměře, jak byl uložen, na výzvu soudu, ve stanovené lhůtě podle ustanovení 341 TrŘ. Podle ustanovení 344 odst. 1 TrŘ lze pravomocně upustit od výkonu peněžitého trestu nebo jeho zbytku, jestliže se odsouzený v důsledku okolnosti na jeho vůli nezávislých stal dlouhodobě neschopným peněžitý trest zaplatit nebo výkonem trestu by byla vážně ohrožena výživa nebo výchova osoby, o jejíž výživu nebo výchovu je odsouzený podle zákona povinen pečovat. V ustanovení 69 odst. 2 je upravena fikce neodsouzení, tj. že na pachatele, kterému byl uložen peněžitý trest za přečin spáchaný z nedbalosti, se hledí, jako by nebyl odsouzen, jakmile byl trest vykonán nebo bylo od výkonu trestu nebo jeho zbytku pravomocně upuště- 23

no. V případě, že byl peněžitý trest uložen vedle podmíněného trestu odnětí svobody nebo podmíněného trestu odnětí svobody s dohledem, vedle trestu obecně prospěšných prací, vedle trestu zákazu činnosti nebo vedle trestu propadnutí věci, účinky této fikce nastávají až tehdy, když jsou splněny i podmínky pro vznik této fikce u těchto ostatních trestů. U úmyslných trestných činů se peněžitý trest zahlazuje postupem uvedeným v 105 odst. 1 písm. e). 42 3.2. Trest propadnutí majetku Trest propadnutí majetku je nepřísnější majetkovou sankcí. Představuje výjimku z ústavní ochrany nedotknutelnosti majetku jako základního lidského práva (čl. 11 LPS). S ohledem na citlivost tohoto trestu je možno jej uložit pouze za nejzávažnější trestní činy za splnění dalších omezujících podmínek. Oproti předchozí právní úpravě byl zúžen okruh případů, v nichž lze tento druh trestu uložit, a to na zvlášť závažné zločiny, byl rozšířen počet skutkových podstat, u nichž trestní zákoník výslovně dovoluje tento trest uložit dle zásady v 66 odst. 2, a to tak, aby touto sankcí bylo možno postihnout ty nejzávažnější případy, u nichž je zištný motiv sice zpravidla hlavním motivem, nicméně nemusí tomu tak být vždy, resp. jeho prokázání nemusí být vždy snadné. Cílem změny bylo prohloubit individualizaci trestu a poskytnout soudu co nejširší možnost k vyjádření všech okolností každého jednotlivého případu i v ukládání sankcí. Podmínky pro uložení trestu propadnutí majetku jsou následující: a. je ukládán výjimečný trest, b. odsuzuje-li soud pachatele za zvlášť závažný zločin, jimž pachatel pro sebe nebo pro jiného získal nebo se snažil získat majetkový prospěch ( 66 odst. 1), c. jedná se o trestní čin, jehož uložení za spáchaný zločin trestní zákon dovoluje, a to jako samostatný i vedle jiného trestu ( 66 odst. 2). Jako samostatný trest může být trest propadnutí majetku uložen jen tehdy, jestliže vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a k osobě a poměrům pachatele uložení jiného trestu není třeba. S ohledem na citelnost tohoto trestu musí soud při jeho ukládání zvážit jak okolnosti spáchaného trestného činu, tak i majetkové a rodinné poměry pachatele, jeho závazky a oprávněné zájmy poškozeného (č. 46/1961 Sb. rozh.). 42 JELÍNEK, Jiří a kol.: Trestní právo hmotné. 1. vydání. Praha: Leges, 2009, s. 382-384. ISBN 978-80-87212-24-0 24

Trest propadnutí majetku nelze uložit vedle trestu peněžitého ( 53 odst. 1). Mladistvému nelze uložit trestní opatření odpovídající trestu propadnutí majetku (srov. 24 odst. 1 ZSM). Trest propadnutí majetku může být uložen tak, že postihuje veškerý majetek pachatele nebo tu jeho část, kterou soud určí. Propadnutí majetku se však nevztahuje na prostředky nebo věci, které jsou nezbytné třeba k uspokojení životních potřeb odsouzeného nebo osob, o jejichž výživu nebo výchovu je odsouzený podle zákona povinen pečovat (např. běžné oděvní součásti, snubní prsten, zdravotnické potřeby, hotovostní peníze do částky 1000,- Kč aj.) Majetkem se rozumí souhrn všech majetkových hodnot, kterými jsou věci, pohledávky a jiná práva a penězi ocenitelné hodnoty. Trest propadnutí majetku se nevztahuje na věci, které pachatel nabyl po nabytí právní moci příslušného rozsudku. Ex lege je s trestem propadnutí majetku spojen zánik společného jmění manželů ( 66 odst. 4). Do práv odsouzeného manžela vstupuje stát, jenž může uzavřít dohodu o vypořádání s druhým manželem. Propadlý majetek připadá státu ( 66 odst. 5). 43 3.3. Propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty Hlavním účelem tohoto majetkového trestu je zneškodnit věc či jinou majetkovou hodnotu, která by mohla sloužit k dalšímu páchání trestné činnosti, ztížit pachateli pro páchání dalších trestních činů a v neposlední řadě odejmout pachateli prospěch z trestné činnosti. Trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty spočívá v odnětí vlastnického či jiného majetkového práva odsouzenému okamžikem nabytí právní moci rozsudku. Toto právo přechází na stát ( 70 odst. 5). Soud může uložit trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty za těchto podmínek: 1. Jedná se o věc nebo jinou majetkovou hodnotu: a. které bylo užito ke spáchání trestného činu, převážně se jedná o věci zhotovené či přizpůsobené ke spáchání trestného činu, tzv. reálná instrumenta sceleris např. kasařské náčiní, ale i věci sloužící k běžným činnostem, například legálně držená zbraň či fotoaparát, 43 JELÍNEK, Jiří a kol.: Trestní právo hmotné. 1. vydání. Praha: Leges, 2009, s. 380-382. ISBN 978-80-87212-24-0 25

b. která byla ke spáchání trestného činu určena, tzv. potenciální instrumenta sceleris, věci, které dosud ke spáchání trestného činu užity nebyly, ale byli úmyslem je užít opatřeny nebo přechovávány, c. kterou pachatel získal trestným činem nebo jako odměnu za něj, tj. věci vyrobené trestním činem tzv. producta sceleris, např. nelegálně vypálený líh, a dále to, co bylo trestním činem získáno tzv. celere quaesita, např. úplatek, d. kterou pachatel byť jen z části nabyl za věc či jinou majetkovou hodnotu uvedenou pod písmenem c), pokud hodnota věci nebo jiné majetkové hodnoty uvedené pod písmenem c) není ve vztahu k hodnotě nabyté věci či jiné majetkové hodnoty zanedbatelná, například úplatek činil 300 000 Kč a pachatel koupil dům za 5 mil. Kč. 2. Věc či jiná majetková hodnota musí náležet pachateli ( 70 odst. 2). Podle 135 věc nebo jiná majetková hodnota náleží pachateli, jestliže ji v době rozhodnutí o ní vlastní, je součásti jeho majetku nebo s ní fakticky jako vlastník nebo majitel nakládá, aniž je oprávnění vlastník, majitel nebo držitel takové věci nebo jiné majetkové hodnoty znám. Ve vztahu k věcem či jiným majetkovým hodnotám náležícím osobám odlišným od pachatele trestného činu lze vyslovit zabrání věci či jiné majetkové hodnoty za podmínek uvedených v ustanovení 101 odst. 1. Věcí se rozumí ovládatelný hmotný předmět, který slouží potřebám lidí a může být předmětem vlastnictví, a dále podle definice v 134 odst. 1 i ovládatelná přírodní síla, ustanovení o věcech se vztahují i na zpracované oddělené části lidského těla, peněžní prostředky na účtu a na cenné papíry, nevyplývá-li z jednotlivých ustanovení trestního zákona něco jiného ( 134 odst. 1). Věc, které se má sankce týkat, musí být individuálně určená a samostatná (č. 12/1969 - II. SB. rozh. tr.). Jinou majetkovou hodnotou se podle 134 odst. 2 rozumí majetkové právo nebo jiná penězi ocenitelná hodnota, která není věci, a nevztahují se na ni ustanovení o věcech podle odst. 1. Uložení tohoto trestu zákon neomezuje pouze na úmyslné trestné činy, ale z povahy tohoto trestu je zřejmé, že jej není možné v případu věci, která byla určena ke spáchání trestného činu, uložit za trestní čin nedbalostní (č. 17/1995 SB. rozh. tr.). Trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty může být uložen buď jako trest vedlejší, anebo jako trest samostatný, pokud to trestní zákon dovoluje a zároveň je splněna 26

podmínka, že vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a osobě a poměrům pachatele uložení jiného trestu není třeba ( 72). Zákon navíc přikazuje obligatorně uložit trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty v případě, že pachatel drží v rozporu s jiným právním předpisem věc či jinou majetkovou hodnotu, ve vztahu k níž je možné uložit tento trest ( 70 odst. 3); to se může týkat např. zbraně, kterou pachatel drží v rozporu se zákonem č. 119/2002 Sb., o zbraních. Před právní mocí rozhodnutí platí zákaz zcizení propadlé věci nebo jiné majetkové hodnoty, který zahrnuje i jiné dispozice směrující ke zmaření trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty ( 70 odst. 4). Jestliže pachatel věc nebo jinou majetkovou hodnotu, kterou soud mohl prohlásit za propadlou, před uložením trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty zničí, poškodí nebo jinak znehodnotí, zcizí, učiní neupotřebitelnou, odstraní nebo zužitkuje, zejména spotřebuje, anebo jestliže jinak propadnutí takové věci nebo jiné majetkové hodnoty zmaří, může mu soud uložit propadnutí náhradní hodnoty, a to až do výše, která odpovídá hodnotě takové věci nebo jiné majetkové hodnoty ( 71 odst. 1). Hodnotu věci nebo jiné majetkové hodnoty, kterou soud mohl prohlásit za propadlou, může soud stanovit na základě odborného vyjádření nebo znaleckého posudku. Navíc je-li věc nebo jiná majetková hodnota, byť i jen zčásti, znehodnocena, učiněna neupotřebitelnou nebo odstraněna, může soud uložit propadnutí náhradní hodnoty vedle propadnutí věci podle 70 ( 71 odst. 2). Rovněž propadlá náhradní hodnota připadá státu ( 71 odst. 3). Podmínky pro zahlazení odsouzení k trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty jsou stanoveny v 105 odst. 1 písm. e). 44 44 JELÍNEK, Jiří a kol.: Trestní právo hmotné. 1. vydání. Praha: Leges, 2009, s. 384-386. ISBN 978-80-87212-24-0 27