ANTICKÁ FILOSOFIE J. Čechová Práce slouží pouze ke studijním účelům. Zákaz jakéhokoliv šíření bez předchozího souhlasu autora.
Opakování Miléťané hledání arché Tháles z Milétu - voda Anaximandros - neomezené Anaximénes - vzduch
PYTHAGORAS 570 (590) 500 původem ze Samu = východ řecké oblasti 532 př. Kr. přesídlil do Krotónu tzv. Pythagorovci - Pythagoras sám nic asi nenapsal dohady, míchá se dohromady s jinými fil. mluví se spíše o Pythagorovské škole tzv. Pythagorovská škola - město Krotón v Jižní Itálii; prý jako náboženský řád doba mystiky - tzv. mystické obce = orfika + kult boha Dionýsa či Bakcha (syn nejvyšších bohů, bůh vína a vinařství, úrody a plodnosti); představy o uvěznění duše v tělesném vězení možnost osvobození = obcování s Bakchem nebo účast na bakchanáliích; hlásal tzv. metempsychósu = předuševňování (převtělování) lidských duší do jiných lidí nebo zvířat podle množství hříchů nezabíjel zvířata (mohli by to být převtělení lidé) vzbouření proti Pythagorovcům okolo roku 440 př. Kr. vzbouření lidu násilí, vypálení domů, rozvrácení školy Busta v Kapitolském muzeu v Římě
PYTHAGORAS 570 (590) 500 matematika a geometrie fascinován čísly Pythagorova věta - a2 + b2 = c2 neboli součet čtverců nad odvěsnami pravoúhlého trojúhelníku se rovná čtverci nad přeponou - Pythagorovi možná jen připisováno politika soudí se, že Pythagorovská škola měla i silnou politickou moc (souvisí to s náboženským charakterem školy a s dobou = mystika)
PYTHAGORAS číslo - zákon světa řízen číselnými vztahy; číslo = základní podstata věcí; všemu společné, nevzniklo, nezanikne, nezaměnitelné, nehybné; pohyby nebeských těles = čísla; stupnice tónů = čísla jednička - monas, monáda bod; čára vzniká spojením 2 nebo 3 bodů = jedniček vše se skládá z jedniček číslo = vymezené, přesné x řada čísel = neomezená, bez začátku a konce; když platí tato poučka pro matematiku platí pro celý svět sudá a lichá - sudé číslo = nedokonalé x liché = dokonalé; liché - vydělí dvěma zůstane ve středu jednička = symbol dokonalosti, střed světa x když se vydělí sudé číslo dvěma nezůstane nic; princip dualismu = dobro a dokonalost (lichá) x zlo a nedokonalost (sudá), principy sudé a liché se vyrovnávají jedničkou = sudá i lichá, na ní je vybudována harmonie světa
XENOFANÉS asi 570-asi 470 údajně zemřel stoletý! tzv. elejská škola - eleatská - podle města Elea (nebo Hyela) = dnešní Velia v Jižní Itálii = založena kolonisty z Iónie = Malé Asie, kteří utíkali před možnou Perskou invazí; nebyl zakladatelem školy, ale škola z jeho myšlenek hodně čerpala; vlastní elejská škola = Parmenides, Zenón, Melissos možná Anaximandrův žák - není jisté, ale je možné, že jím byl ovlivněn (oba ze stejného prostředí)
XENOFANÉS pocházel z Kolofónu = významné kulturní, politické a obchodní centrum v Iónii (podobně jako Milét) potulný básník, rapsód epigramy = posměšné krátké básně, dochovalo se dost zlomků, historik doby = v epigramech jako mimochodem popisuje např. zvyky při stolování (kadidlo, čistota, mazání se olejem) nebo popisuje místa, na kterých se pohyboval
XENOFANÉS kritika antropomorfismu příklad o koních a volech (zlomek z Klementa) = kdyby koně a voli uměli kreslit jako lidi, vytvořili by Panteon bohů, kde by všichni bozi vypadali jako koně a voli, kritizoval Homéra a Hesioda = epické verše, elegie a jamby proti nim!
XENOFANÉS kritika polyteismu - Bůh je jeden = čistý monoteismus Bůh je všechno a všechno je Bůh = panteismus Bůh je největší mezi bohy a lidmi a není ani myšlenkou a postavou lidem podoben = proti antropomorfismu x ale se zbytky polyteismu - odraz doby = v Palestině Izajáš - doba přísného monoteismu Xenofanův důkaz monoteismu - kdyby byl Bůh dvojí nebo mnohý, nebyl by nejmocnější, protože by nemohl dělat všechno, co chce (v Panteonu mají bohové omezenou sílu, moc a pravomoce) teologie ve službách politiky = novým náboženstvím chtěl sjednotit lid - proti Peršanům (polyteismus = roztříštěná síla x monoteismus = jednota) užíval termín religio = náboženství, ale i svazek, spojení
XENOFANÉS představa Boha - Bůh zůstává na stejném místě (je nehybný), nijak mu nesluší, aby přecházel sem nebo tam; beze vší námahy všechno koná myšlenkou ducha vlastnosti Boha jeden největší ( x monotheismus) odlišný od lidí (Ψ i fyzicky) všudypřítomný svým myšlením a vnímáním nehnutý, nepohyblivý, spočívající na místě x aktivní a výkonný svou duchovní aktivitou kulové podoby (zabředává do hmoty) hranice lidského poznání - první v historii se tím zabýval - pravda a poznání spojeno s jediným = božským x vše ostatní je jen mínění, domněnka; existují jevy, které lze 100% jasně pozorovat a komentovat x nejde ale říct, proč takové jevy existují astronomické představy - Slunce složené z malých jisker; denně se pohybuje nad plochou Země jako na dráze - hvězdy vznikají ze žhavých mraků, ve dne hasnou a v noci se zažehnou jako uhlíky
HÉRAKLEITOS, Ἠράκλειτος asi 540-asi 480 PŘ.K autodidakt - sám sebe tak označoval královský původ - z nejurozenějšího zakladatelského efezského rodu anachoreta - neboli poustevník, vzdal se královského titulu ve prospěch bratra, odchod do chrámu bohyně Artemis, později odchod do ústraní z Efesu = významné kulturní, ekonomické a politické centrum v Iónii (v Malé Asii, dnešním Turecku) tzv. plačící filosof - kvůli životnímu pesimismu temný filosof - kvůli stylu jeho vyjadřování = tajemný hieratický (posvátný), antitetický jazyk mystérií (nikdo mu nerozuměl)
HÉRAKLEITOS Díogenés uvádí, že poté, co nalezl azyl v Artemidině svatyni, "hrál s dětmi v kostky; když ho pak Efesané obstoupili, vzkřikl na ně: "Co se divíte, ničemové? Což není lepší dělat toto, než s vámi spravovat obec? Panta rhei: "všechno se pohybuje a nic netrvá". Nevstoupíš dvakrát do téže řeky ; "Slunce je vždy nové.
HÉRAKLEITOS K vysvětlení původu a podstaty světa využívá oheň. Nechápe jej ale jako miléťané - ohni pouze připisuje jisté významné vlastnosti (je "aktivní", "věčný", "sám se živí" a "stoupá"). Jeho "pohasínáním" se vydělují protiklady a jeho "vzplanutím" se zase sjednocují a koloběh látek se ve světě děje skrze "obraty ohně". "Svět, stejný pro všechny, neutvořil žádný z bohů ani z lidí ale byl vždy a je a bude stále živý oheň který se zažehává podle míry, a dle ní uhasíná."
HÉRAKLEITOS - dualismus "Protikladné se shoduje z neshodných věcí je nejkrásnější harmonie, a všechno vzniká sporem." Strana protikladů, kterou nazýváme "zlou", umožňuje tu "dobrou": "Nemoc činí zdraví příjemným a dobrým, hlad nasycení, únava odpočinek. "Naše žití je smrt jiných a žití jiných je naše smrt." "Bůh den noc, zima léto, zápas mír, sytost hlad." Protiklady jsou zároveň v možné souvislosti s věčným "zápasem", který podle Hérakleita pohání svět. Boj" je hnací silou světa, která ho nutí být; opakem zápasu je pak "odpočinek", který udržuje boj v míře aby se totiž celý svět "zápasem" nezbortil. "Je-li třeba, je zápas oním společným, a právo je sporem, a všechno vzniká sporem, i podle onoho potřebného. "Zápas je všech otec, všech král, a jedny předvádí jako bohy, druhé jako lidi; jedny činí otroky, druhé svobodnými."
HÉRAKLEITOS - logos Rozum, který řídí svět - logos - "Bůh" nebo "to jedno moudré". Hérakleitův logos má povahu jakési pravidelnosti a zákonitosti světa, tak jako jeho "protiklady" a "zápas", případně souvislost s ohněm to všechno jsou aspekty a podoby logu. Logos je součástí světa a nikoliv jeho stvořitelem. Nejvyšší rozumná síla, jíž se svět řídí ("kybernésai," tedy "kormidluje" udává směr něčemu, co už je v pohybu).
HÉRAKLEITOS předchůdce Hegela a Marxe - hlavní podmínka vývoje je boj doba nadvlády Peršanů - král Kýros i Xerxes, známí z biblického podání); zažil povstání Iónie proti Persii skončilo špatně (x ale Iónové nemuseli převzít náboženství Peršanů = novum!) Hérakleitova škola poměrně velká a navštěvovaná až do doby Aristotela Kratylos a řeka žák Hérakleitovy školy myšlenka o řece dotažená do extrému = do téže řeky nemůžeš vkročit ani jednou, není žádná tatáž řeka, všechno je jen změna Kratylos a Logos zakazoval lidem mluvit, protože slovo (Logos) je něco stálého, kdežto svět se mění, proudí sám opravdu nemluvil, jen prý hýbal prstem (ale psal!) Kratylos a Platón dialog Kratylos (název díla) + Sókrates + Hermogenés (od Platóna) jeden z nejstarších spisů o původu řeči, základ etymologie a lingvistiky (i moderní)
PARMENIDÉS 510BC-450BC tzv. filosof bytí - x rozdílná od filosofie Hérakleitovy elejská škola narozdíl od Xenofana z Kolofonu je pravý zakladatel školy (další je Zenón a Melissos) první skutečný filosof - Platón jej pokládal za otce filosofie -jako první soustavně pochyboval o smyslovém poznání a věnoval se otázce bytí. Hegel o Parmenidovi = Parmenidés se zbavil všeho mytického a hlavně se zabýval bytím Údajně napsal jediné veršované dílo, O přírodě (Peri fyseós), které prý mělo asi 3000 veršů, z nichž se zachovalo asi 150.
PARMENIDÉS 510BC-450BC O přírodě - předmluva: vědoucí kobyly v doprovodu panen unášejí cestou bohyně ke bráně cest noci a dne, jejíž veřeje ovládá neúprosná Diké (osud, spravedlnost). Když ji průvodkyně ale uprosí, vpustí vůz k bohyni (snad Persefoně), jež básníka přivítá a sdělí mu to hlavní: je to božský úradek, že se dostal na tuto cestu, vzdálenou od běžných cest lidí, kde se dozví neotřesitelnou pravdu, na rozdíl od pouhých mínění smrtelníků, v nichž žádná pravda není. Další zachované zlomky - hledáním metody, pravdy a omylu, dále poznání Vesmíru, živlů a jejich původu, zárodků a plození, a konečně běžného lidského vědomí.
PARMENIDÉS o Poznání se musí zakládat na rozumové kritice, na požadavku bezespornosti a na pevných pojmech. o Poznat lze jen to, co je stálé a se sebou samým totožné, kdežto změna, pohyb, vznik a zánik jsou jen povrchní zdání, na něž se nelze spolehnout. o Závislost našeho smyslového poznání na stavu našich orgánů (smyslů) o Předchůdci snaží se vysvětlovat zkušenostní svět z principu či živlu X Parmenidés hovoří o bytí, které je jedno a stojí v jasném protikladu k nejsoucímu. o První teoretik, který nevychází ze zkušenosti, ale naopak ji poměřuje a kritizuje racionálními kategoriemi.
PARMENIDÉS bytí je a nebytí není = základní teze, tzv. ontologický princip totožnosti (filosofie bytí x filosofie dění) smysly x rozum - smyslové poznání X rozumové poznání Smyslům není co věřit, svědectví smyslů jsou šalebná. Pravdu má jedině rozum. Myšlenka je i předmět myšlení. Myšlenka = bytí. jsoucno - bez vzniku a zániku; celé, jednorodé bytí; bez pohybu, bez dění - proti jsoucnu Hŕakleitovu - není změn, není historie, není plynutí do nenávratna Na cestě jsoucího je mnoho znamení: že jsoucí nevzniklo a nelze je zničit, je jediné a z jednoho kusu, neotřesitelné a nezdokonalitelné; nebylo ani nebude, neboť je nyní vcelku a pohromadě, jedno a sevřené. [6 Jsoucí není v nějakém ohledu nedostatečné kdyby totiž bylo, chyběla by mu celistvost je ze všech stran dokonalé, jako hmota dokonalé koule, jež se ze středu rozkládá stejně všemi směry. Nemůže totiž být, aby zde nebo tam bylo větší nebo menší.
ZENÓN Z ELEJE, asi 490 BC 430 BC učedník a následovník Parmenida, jeho myšlenky rozvinul a v mnohém překonal aporie = myšlenková obtíž, bezvýchodnost prostor je nemožný? Je-li prostor, v čem bude? Vše, co je, je v něčem, je také v prostoru. Je tedy prostor v prostoru a to jde donekonečna. Prostor tedy není pohyb pohyb je nemožný čtyři Zenonovy důkazy nemožnosti pohybu dichotomie = půlení - aby těleso mohlo projít určitou vzdálenost z místa A do místa B, musí těleso nejdřív projít polovinou této vzdálenosti, aby mohlo projít touto polovinou vzdálenosti, musí nejdřív projít polovinou této poloviny, čili čtvrtinou původní vzdálenosti - tak to jde až do nekonečna - výsledek je ten, že těleso nemůže přejít z bodu A do bodu B, nemůže dokonce ani opustit výchozí bod A letící šíp, Achilleus a želva, stadión smysly x myšlení předmět otázek = ne zda můžeme vnímat pohyb a prostor smysly x ale zda ho můžeme myslet, zda je myslitelný
Empedoklés navazuje na elejskou školu žákem Parmenida zhruba v té době, jako jím byl Zenon Zenon = pokračovatel Parmenida jeho učení pravdy x Empedoklés = učení zdání (mínění) asi 490 př. Kr, - asi 430 př. Kr. ačkoli byl aristokrat x podporoval demokratická hnutí ve své době z Akragantu pův. název = Akragás, latinsky Agrigentum, dnes Agrigento, na Sicílii jedno z nejvýznamnějších měst Sicílie, okraje Velkého Řecka, v té době (obchodně, politicky, kulturně) lékař biolog zbýval se zvláště smyslovým vnímáním - viz poznání v myšlení hlásal jistou profesionalitu v lékařství (že člověka nemůže léčit ten, kdo předtím člověka nezkoumal), proti mastičkářství básník své filosofické názory nevyjadřoval v prozaických traktátech x ale v poezii (není neobvyklé) dílo O přírodě (jiný překlad, asi lepší = O podstatě světa) ze 2000 veršů se jich dochovalo asi 340 fyzik geniální myšlenka = světlo potřebuje určitou dobu na šíření se v prostoru myšlenka natolik revoluční, že ji odmítal i Aristoteles (v díle O duši) první důkaz o rychlosti šíření světla = Olaf Römer, 17. století, rychlost 300 000 km/s astronom viz kosmologické představy v myšlení řečník mistr řečnictví přisuzuje se mu objev rétoriky = umění + prostředek dosažení cíle (například v politice) x i když pravý rozvoj (až zneužití) rétoriky nastal až u sofistů