Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav pěstování, šlechtění rostlin a rostlinolékařství Ochrana proti škůdcům v ekologickém systému hospodaření Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Eva Hrudová, Ph.D. Vypracovala: Daša Mihálková Brno 2007
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Ochrana proti škůdcům v ekologickém systému hospodaření vypracoval(a) samostatně a použil(a) jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana AF MZLU v Brně. dne podpis bakaláře: 3
Poděkování: Dovoluji si poděkovat vedoucí bakalářské práce Ing. Evě Hrudové, Ph.D. za poskytnutí cenných rad, připomínek a materiálů k práci. 4
Anotace Práce obsahuje přehled významných škůdců vyskytujících se na: pšenici (Triticum aestivum), ječmeni (Hordeum vulgare), řepce (Brassica oleracea), hořčici (Sinapis alba), sóji (Glycine max) a světlici barvířské (Carthamus tinctorius). Popisuje vlastnosti, výskyt a rozmnožování jednotlivých druhů škůdců a také škody, které působí. Jelikož je práce zaměřena na ekologické hospodářství, ve kterém je chemická ochrana zakázána, jsou zde popsány možnosti biologické ochrany. Najdeme ji u jednotlivých škůdců a v kapitole užitečné organismy, která popisuje několik skupin těchto organismů. Řadíme sem např. původce chorob (viry, bakterie, houby), nebo parazity, parazitoidy, predátory aj. This work contains a review of the significant pests, which occur on the wheat, barley, rape, mustard, soya and safflower. It describes characteristics, occurrence and reproduction of the individual species of pest and also describes the damages that implicate. As this work is focused on the ecological agriculture, in which a chemical protection is prohibited, there are described the possibilities of biological protection. We find them in the particular pests and in a chapter "useful organismus" that describes some groups of these organismus. We class here for example the etiological agens (viruses, bacteria, fungi) or parasites, parasitoides, predators and the others. 5
OBSAH: 1. ÚVOD 2. CÍL PRÁCE 3. LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 PŘEHLED ŠKŮDCŮ 3.1.1. Škůdci pšenice (Triticum aestivum) a ječmene (Hordeum vulgare) 3.1.2. Škůdci pšenice (Triticum aestivum) 3.1.3. Škůdci ječmene (Hordeum vulgare) 3.1.4. Škůdci řepky ozimé (Brassica oleracea) 3.1.5. Škůdci řepky ozimé (Brassica oleracea) a hořčice seté (Sinapis alba) 3.1.6. Škůdci sóje luštinaté (Glycine max) 3.1.7. Škůdci světlice barvířské (Carthamus tinctorius) 3.2 UŽITEČNÉ ORGANISMY 3.2.1. Přirození nepřátelé 3.2.2. Tvůrci humusu 3.2.3. Opylovači 3.3 EKOLOGICKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ 3.3.1. Rozvoj ekologického zemědělství 3.3.2. Ekologické zemědělství v ČR 3.3.3. Charakteristika ekologického zemědělství 4. ZÁVĚR 5. POUŽITÁ LITERATURA 6
SEZNAM OBRÁZKŮ: Obr.1 bejlomorka sedlová (foto www.syngenta.cz 2007)28.3.2007 Obr.2 bejlomorka sedlová larva (foto www.syngenta.cz 2007) 28.3.2007 Obr.3 zelenuška žlutopásá (foto www.syngenta.cz 2007) 23.4.2007 Obr.4 zelenuška žlutopásá larva (foto www.syngenta.cz 2007) 23.4.2007 Obr.5 kohoutek černý (foto www.syngenta.cz 2007) 23.4.2007 Obr.6 kohoutek černý larva (foto www.syngenta.cz 2007) 23.4.2007 Obr.7 bzunka ječná (foto www.syngenta.cz 2007) 28.3.2007 Obr.8 bzunka ječná larva (foto www.syngenta.cz 2007) 28.3.2007 Obr.9 kyjatka travní (foto www.syngenta.cz 2007) 23.4.2007 Obr.10 kyjatka travní kolonie (foto www.syngenta.cz 2007) 23.4.2007 Obr.11kyjatka osenní (foto www.syngenta.cz 2007) 23.4.2007 Obr.12 kyjatka osenní- kolonie (foto www.syngenta.cz 2007) 23.4.2007 Obr.13 bodruška obilná (foto www.syngenta.cz 2007) 27.4.2007 Obr.17 bejlomorka kapustová (foto www.syngenta.cz 2007) 28.3.2007 Obr.18 bejlomorka kapustová-larvy(foto www.syngenta.cz 2007)28.3.2007 Obr.19 pilatka řepková (foto www.syngenta.cz 2007) 20.4.2007 Obr.20 pilatka řepková-housenice (foto www.syngenta.cz 2007) 20.4.2007 Obr.21 osenice polní (foto www.syngenta.cz 2007) 20.4.2007 Obr.22 osenice polní-housenka (foto www.syngenta.cz 2007) 20.4.2007 Obr.23 krytonosec čtyřzubý (foto www.syngenta.cz 2007) 28.3.2007 Obr.24 krytonosec čtyřzubý-larva (foto www.syngenta.cz 2007) 28.3.2007 Obr.25 krytonosec šešulový (foto www.syngenta.cz 2007) 28.3.2007 Obr.26 krytonosec šešulový-larva (foto www.syngenta.cz 2007) 28.3.2007 Obr.27 krytonosec řepkový (foto www.syngenta.cz 2007) 28.3.2007 Obr.28 krytonosec řepkový-larva (foto www.syngenta.cz 2007) 28.3.2007 Obr.29 krytonosec zelný (foto www.syngenta.cz 2007) 28.3.2007 Obr.30 krytonosec zelný-larva (foto www.syngenta.cz 2007) 28.3.2007 Obr.32 mšice zelná (foto www.syngenta.cz 2007) 20.4.2007 Obr.33 mšice zelná-vajíčka (foto www.syngenta.cz 2007) 20.4.2007 Obr.34 blýskáček řepkový (foto www.syngenta.cz 2007) 28.3.2007 Obr.35 blýskáček řepkový-larvy (foto www.syngenta.cz 2007) 28.3.2007 Obr.36 dřepčík černý (foto www.syngenta.cz 2007) 28.3.2007 7
Obr.37 dřepčík olejkový (foto www.syngenta.cz 2007) 28.3.2007 Obr.38 dřepčík olejkový-larva (foto www.syngenta.cz 2007) 28.3.2007 Obr.39 mšice maková-kolonie (foto www.syngenta.cz 2007) 28.3.2007 Obr.40 mšice maková (foto www.syngenta.cz 2007) 1.5.2007 Obr.41 larva kovaříka (foto www.syngenta.cz 2007) 1.5.2007 Obr.42 kovařík-imago (foto www.syngenta.cz 2007) 1.5.2007 8
1. ÚVOD Jsou-li udržovány populace všech organismů v přiměřeném stavu, můžeme předpokládat, že daný ekosystém bude v rovnováze. Dojde-li k poklesu početnosti přirozených nepřátel některého z druhu, začne se tento druh nekontrolovatelně množit a poté způsobovat škody, pak můžeme daný druh označit jako škůdce. Živočichové se tedy jako škůdci nerodí, ale stávají se jimi, až v době kdy se objeví v nadbytečném počtu a zahájí destruktivní a pro člověka nežádoucí činnost (Tichá, 2001). Uživatelé ekologicky šetrné ochrany rostlin by tuto rovnováhu v ekosystému měli podporovat například jeho druhovou rozmanitostí, nepoužívat chemické prostředky, kterými zničí škůdce, ale i užitečné druhy. V zahradě by měli také vytvářet vhodné životní podmínky pro tyto užitečné druhy a to vhodné úkryty jako jsou hromady listí a větví, kompost, husté živé ploty a křoviny. Pro mnohé druhy hmyzu jsou dobrým zdrojem potravy ovocné stromy a květiny (Colditz, 1999). Sám člověk podporuje zvýšený výskyt škůdců například udržováním velkých populací kulturních rostlin, které bychom v přírodě v normálním případě nenašli (Tichá, 2001). 9
2. CÍL PRÁCE Cílem této bakalářské práce bylo podat přehled o škůdcích pěstovaných plodin, jejich výskytu, bionomii a škodách, které způsobují. Dále shromáždit poznatky o možnosti ochrany v ekologickém hospodářství proti těmto škůdcům. Zpracovat přehled přirozených nepřátel, kteří jsou důležitou součástí této ochrany. 10
3. LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1. Přehled škůdců 3.1.1. Škůdci pšenice (Triticum aestivum) a ječmene (Hordeum vulgare) Bejlomorka sedlová (Haplodiplosis equestris) Řád: Dvoukřídlí (Diptera) Čeleď: Bejlomorkovití (Cecidomyiidae) 2-3 mm velký hmyz připomínající komárka, hnědě zbarvený. Samičky kladou vajíčka na horní listy rostlin, v době před metáním. Larvy, které se líhnou, jsou oranžově až červeně zbarvené asi 5 mm velké a zalézají ke kolénku, kde sají (Zimolka et al., 2006). Na stéblech se tvoří sedlovité hálky, které jsou nejvíce koncentrované v místě předposledního a posledního kolénka. Většinou takto poškozené klasy nevymetají, nebo jen částečně. Dorostlé larvy přezimují v půdě a na jaře se zde kuklí. Dospělci se objevují v polovině května. Mají jednu generaci (Kazda et al., 2003). Obr.2 bejlomorka sedlová larva (foto www.syngenta.cz 2007) Obr.1 bejlomorka sedlová (foto www.syngenta.cz 2007) Zelenuška žlutopásá (Chlorops pumilionis) Řád: Dvoukřídlí (Diptera) Čeleď: Zelenuškovití (Chloropidae) Dospělci mají asi 4 mm, žlutá hruď je zdobena pěti černými pruhy, na hlavě vynikají výrazně zelené oči. Samičky kladou vajíčka převážně na lícní stranu listů a to po jednom nebo dvou kusech (Zimolka et al., 2006). Larvy jsou apodní, acephalní, tzv. strusky žlutobílé barvy. Mají háčkovité ústní ústrojí, díky kterému se pohybují a 11
vytvoří si s jeho pomocí i povrchovou rýhu na stéble, v níž se nakonec zakuklí. Larvy způsobují zpomalení růstu klasů a tedy horší metání klasů. V konečné fázi ovlivňují hmotnost a kvalitu zrna. Takto škodí první generace, která se objevuje v období od dubna do června. Druhá generace škodí v místech srdéček, která se zduřují a zasychají. Jako obranná reakce rostlin je zvýšené odnožování. Je to v období od července do září (Kazda et al., 2003). Obr.3 zelenuška žlutopásá Obr.4 zelenuška žlutopásá larva (foto www.syngenta.cz 2007) (foto www.syngenta.cz 2007) Kohoutek černý (Oulema melanopa) Řád: Brouci (Coleoptera) Čeleď: Mandelinkovití (Chrysomelidae) Brouci jsou 4-5 mm velcí, jejich tělo má zelený nebo modrý kovový lesk, předohruď a nohy jsou červené. Samičky kladou na líc listu žlutavá vajíčka, jednotlivě nebo ve skupinkách (Kazda et al., 2003). Vylíhlé larvy mají charakteristický vzhled, neboť jejich tělo je pokryto slizem a výkaly. V listu vykusují dlouhá úzká okénka, která jsou ovšem patrná ve svrchní části listu, pokožka spodní strany není poškozená. Asi po dvou týdnech vývoje larva zalézá do půdy, ale již bez svého slizového obalu, zde se kuklí. Za měsíc se líhnou brouci, kteří škodí na přelomu dubna, května, kdy vykusují podélná okénka v listech. Má jednu generaci za rok. (Zimolka et al., 2006). Obr.5 Kohoutek černý Obr.6 Kohoutek černý larva (foto www.syngenta.cz 2007) (foto www.syngenta.cz 2007) 12
Bzunka ječná (Oscinella frit) Řád: Dvoukřídlí (Diptera) Čeleď: Zelenuškovití (Chloropidae) Dospělec je svým vzhledem podobný dlouhé mušce. Jeho zbarvení je černé, jen 1.článek zadečku je žlutý. Povrch celého těla je lesklý. Velikostí dosahuje asi 2 mm (Zimolka et al., 2006). Samičky kladou bíle zbarvená vajíčka 0,7 mm velká za pochvy listů osení nebo na koleoptile vzcházející rostlinky (Kazda et al., 2003). Vyhledávají ke kladení mladé rostlinky se 2 3 listy a počet nakladených vajíček se pohybuje mezi 30 40 vajíčky (Zimolka et al., 2006). Z vajíček se vyvíjejí bělavé průhledné larvičky, kterým se daří především na mladých rostlinách a mladých odnožích. Jsou apodní, acephalní strusky asi 5 mm. Dorostlé larvy vnikají do srdéčka a sáním způsobují jeho odumírání. Napadení se také projevuje zežloutnutím a odumřením nejmladšího listu (Kazda et al., 2003). Druhá generace bzunky ječné vzniká z vajíček nakladených v létě na pochvy mladých listů, mladé klasy nebo opožděné rostliny. Larvy se živí základy kvítků a tvořícími se obilkami v klasech, do kterých pronikají. Samičky kladou vajíčka na vzešlý výdrol, později na osení a v srpnu se z nich líhnou jedinci třetí generace. Larvy všech generací se kuklí v půdě. Kukla se nazývá pupárium a je žlutohnědé barvy. Na ječmeni škodí nejvíce první a třetí generace (Kazda et al., 2003). Obr.7 Bzunka ječná Obr.8 Bzunka ječná larva (foto www.syngenta.cz 2007) (foto www.syngenta.cz 2007) 13
Mšice Řád: Sternorrhyncha Čeleď: Mšicovití (Aphididae) Na obilninách jsou velmi rozšířenými škůdci mšice Aphidinea. Tento drobný, zavalitý hmyz má mnoho druhů. Velikost se pohybuje od 0,5 6 mm. Mšice mají tělo hladké, lysé, lesklé nebo matné na povrchu s voskovým popraškem, někdy pokryté voskovými vlákny. Mšice mohou být okřídlené nebo bezkřídlé. Většina mšic má tři formy samiček: okřídlené živorodé, bezkřídlé živorodé a bezkřídlé vejcorodé. Samci jsou buď okřídlení, nebo bezkřídlí (Zimolka et al., 2006). Mšice na rostlinách sají rostlinné šťávy a do rostliny vypouští svoje jedovaté sliny, tímto způsobují mnohé škody jako jsou deformace, opadávání posátých částí, celkově rostlinu oslabují. V některých případech vše vede k úhynu rostliny. Mšice vylučují medovici, která způsobuje ucpání pórů listů. Podporují rozvoj škodlivých bakterií a hub. Také přenášejí nebezpečné virózy (Tichá, 2001). Kyjatka travní (Metopolophium dirhodum) Je 3 mm velká mšice s protáhlým tělem zelené barvy. Na hřbetě má zelený proužek. První generaci můžeme vidět jak na obilí tak i na růžích, travách, jahodnících a kosatcích. Jsou to okřídlené samičky, usazené na lícní straně listu, latách nebo klasech. Druhá generace má jedince převážně bezkřídlé a třetí opět okřídlené (Zimolka et al., 2006). Škodí nejvíce v období kvetení i mléčné zralosti, v konečné fázi dochází k tvorbě malých obilek, snížení jejich hmotnosti a obsahu bílkovin v zrně. Jsou také přenašeči rostlinných virů (Zimolka et al., 2006). Přezimuje vajíčko na růžích (Kazda et al., 2003). Obr.9 Kyjatka travní Obr.10 Kyjatka travní kolonie (foto www.syngenta.cz 2007) (foto www.syngenta.cz 2007) 14
Kyjatka osenní (Sitobion avenae) Je mšice o velikosti 2-3,2 mm, zbarvení bezkřídlých samiček je žluto až hnědozelené (Kazda et al., 2003). Patří mezi migrující mšice, které se v našich podmínkách objevují v létě na obilninách a travách. Sají především v klasech. Obilky jsou světlejší a hůře se vyvíjejí. Na obilninách škodí bezkřídlé samičky (Zimolka et al., 2006). Přezimuje vajíčko na travách nebo ozimých obilninách (Kazda et al., 2003). Obr.11Kyjatka osenní Obr.12 Kyjatka osenní- kolonie (foto www.syngenta.cz 2007) (foto www.syngenta.cz 2007) Mšice střemchová (Rhopalosiphum padi) Je 2-3 mm velká mšice. Bezkřídlé samičky jsou zeleně zbarvené s tmavými sifunkuli, okřídlené samičky mají zelený pouze zadeček, hlava s hrudí jsou černé (Kazda et al., 2003).Škodí na obilninách svým letním pokolením. Jsou ve spodní části listů, v listových pochvách, na stéblech a klasech (Zimolka et al., 2006). Přezimuje vajíčko na střemše (Prunus padus) (Kazda et al., 2003). 3.1.2. Škůdci pšenice (Triticum aestivum) Vrtalka ječná (Agromyza megalopsis) Řád: Dvoukřídlí (Diptera) Čeleď: Vrtalkovití (Agromyzidae) Dospělec měří necelé 3 mm a vzhledem připomíná černou mouchu. Samičky kladou vajíčka v období měsíce května a června, a to do listových čepelí. Vylíhlá larva je apodní, acephalní tzv. struska, bělavé barvy, u které můžeme vidět prosvítající tělní obsah. Larvy škodí minováním v listech, které bělají a zasychají. Takto napadené rostliny předčasně dozrávají. Dochází ke snížení výnosu (Kazda et al., 2003). 15
Bodruška obilná (Cephus pygmaeus) Řád: Blanokřídlí (Hymenoptera) Čeleď: Bodruškovití (Cephidae) Je hmyz černého zbarvení, se žlutými skvrnami a pruhy, připomínající vosičku. Z nakladených vajíček se líhnou larvy, jejichž potravou je dřeň stébla. S žírem postupují odshora směrem dolů a na bázi stébla se otvorem dostávají ven. Kuklí se v půdě. Dospělec se objevuje v květnu, červnu (Zimolka et al., 2005). Obr.13 bodruška obilná (foto www.syngenta.cz 2007) Křísi (Auchenorrhyncha) Jsou většinou polyfágní, na obilninách se vyskytují od jara do podzimu. Škodí nymfy a dospělci, kteří sají na listech. Poškození se objevuje v podobě světlých skvrn. Jsou významnými přenašeči virů. Např. zakrslost pšenice (Wheat dwarf virus WDV) a další. Zástupcem je křísek polní (Psammotettix alienus) (Kazda et al., 2003). Plodomorka pšeničná (Contarinia tritici) Řád: Dvoukřídlí (Diptera) Čeleď: Bejlomorkovití (Cecidomyiidae) Citrónově zbarvený malý hmyz podobný komárku o velikosti asi 2,5 mm. Vajíčka nakladou samičky do klasů a vylíhlé larvy se živí obsahem květů, tedy pylem, tyčinkami a pestíkem, proto květ je v konečné fázi hluchý a klas nerovnoměrně vyvinutý (Kazda et al., 2003). Sáním se snižuje hmotnost zrna. Dorostlé larvy přezimují a kuklí se v kokonu těsně pod povrchem půdy. Mohou přežít až 10 let (Zimolka et al., 2005). Dospělci neškodí (Kazda et al., 2003). 16
Do stejné čeledi řadíme i plodomorku plevovou (Sitodiplosis mosellana), u které je zbarvení dospělců i larev oranžově červené. Larvy poškozují obilná zrna, snižuje se tedy hmotnost, jakost i klíčivost zrna (Kazda et al., 2003). Zvýšený výskyt plodomorek může zapříčinit chladnější a vlhčí počasí v období května a června, kdy se líhnou dospělci (Kazda et al., 2003). Obr.14 plodomorka pšeničná (foto www.syngenta.cz 2007) Třásněnky a truběnky Řád: Třásnokřídlí: (Thysanoptera) Hmyz o velikosti 1 2 mm, má štíhlé, dlouhé tělo, zbarvení je různé podle druhu. Nakladená vajíčka můžeme najít za pochvami listů a později v tvořících se kláscích. Dospělci a nymfy sají především na mladých pletivech rostlin, hlavně na listech, kláscích a později také na květech a obilkách. Svým sáním způsobují stříbřité povlaky, s drobnými černými kousky trusu. Posáté části se deformují, bělají, zasychají a bývají hluché (Kazda et al., 2003). Podle Kazdy mezi nejčastěji se vyskytující druhy řadíme: Třásněnka obilná (Frankliniella tenuicornis) Třásněnka ostnitá (Limothrips denticornis) Třásněnka ovesná (Stenothrips graminum) Truběnka travní (Haplothrips aculeatus) Truběnka pšeničná (Haplothrips tritici) 17
Obr.15 třásněnky- poškozený klas Obr.16 třásněnky (foto www.syngenta.cz 2007) (foto www.syngenta.cz 2007) Hrbáč osenní (Zabrus tenebrioides) Řád: Brouci (Coleoptera) Čeleď: Střevlíkovití (Carabidae) Dospělí brouci jsou asi 14 17 mm velcí, černé barvy se skvrnami na hřbetě. Mají tři páry nohou a na tmavé hlavě mohutná kusadla (Zimolka et al., 2005). Vajíčka nakladou samičky do půdy ve snůškách. Larvy, které se líhnou, jsou oligopodní, kampodeovité, až 35 mm velké. Zbarvení těla larvy je žlutavé s tmavými skvrnami na hřbetní straně. Vyhledávají živné rostliny, v jejichž blízkosti si vyhrabávají chodbičky, ve kterých se ukrývají během dne. Za setmění jsou aktivní, do svých chodeb zatahují konce listů. Listy osení nebo trav rozžvýkávají a také je vysávají (Kazda et al., 2003). Listy jsou nakonec rozděleny na jednotlivá vlákna, která zasychají a vytváří chomáče (Zimolka et al., 2005). Cévní svazky u takto poškozených listů bývají zachovány. Zimu přečkají larvy v půdě a brzy zjara pokračují v žíru (Kazda et al., 2003). Kuklí se a nová generace brouků se objevuje v červnu (Zimolka et al., 2005). Potravou brouků jsou květy a obilky obilnin (Kazda et al., 2003). 18
3.1.3. Škůdci ječmene (Hordeum vulgare) Bejlomorka obilná (Mayetiola destructor) Řád: Dvoukřídlí (Diptera) Čeleď: Bejlomorkovití (Cecidomyiidae) Drobný hmyz podobný komárkům, 3-4 mm velcí, zbarvení u samiček je černé a u samečků hnědavé (Zimolka et al., 2006). Samička klade do 500 vajíček na lícní stranu listu podél nervů, a to jednotlivě nebo ve skupinkách (Kazda et al., 2003). Larva je 4-5 mm dlouhá, apodní, zelené barvy a její tělo je tvořeno zřetelnými články. Vylíhlé larvy zalézají za pochvy listů a podél stébla ke kolénku. Po svlečení se proměňují v nepohyblivé larvy a sají. Asi za tři týdny dojde ke změně v pupárium. Toto období může být různě dlouhé. Imago se objevuje v polovině května. Poškození, které vzniká sáním jarní generace na kolénkách, je zasychání a lámání klasu. Podzimní generace škodí na srdéčkových listech, které se rourkovitě kroutí, žloutnou a zasychají (Zimolka et al., 2006). 3.1.4. Škůdci řepky ozimé (Brassica oleracea) Bejlomorka kapustová (Dasyneura brassicae) Řád: Dvoukřídlí (Diptera) Čeleď: Bejlomorkovití (Cecidomyiidae) Hmyz podobný malému komárkovi o velikosti 1,5 2,0 mm, tělo s černými a bělavými chloupky, nohy a tykadla dlouhá. Samičky kladou vajíčka do mladých šešulí o velikosti 1 2 mm. Pokud do jedné šešule naklade vajíčka více samiček najednou, může zde být více než 100 vajíček. Do větších šešulí mohou vyklást vajíčka pouze v případě, pokud byly poškozeny krytonoscem šešulovým nebo kroupami (Häni et al., 1993). Larvičky jsou apodní, štíhlé, se silně redukovanou hlavou 2 3 mm dlouhé. Bílé až žlutobílé barvy. Sají na vnitřní straně šešulí, které jsou později zdeformované, zduřelé a rychleji dozrávají. Také se dříve otevírají a vydrolují. Larvy se kuklí v půdě. Bejlomorka kapustová má 4 6 generací, ale nejvíce škodí na řepce ozimé generace první. Dospělci neškodí (Kazda et al., 2003). 19
Obr.17 bejlomorka kapustová Obr.18 bejlomorka kapustová-larvy (foto www.syngenta.cz 2007) (foto www.syngenta.cz 2007) Pilatka řepková (Athalia rosae) Řád: Blanokřídlí (Hymenoptera) Čeleď: Pilatkovití (Tenthredinidae) Velikost dospělce 6 10mm. Hlava je černé barvy, lesklá s krátkými tykadly. Tělo štíhlé, na červenožluté hrudi je patrná černá kresba, zadeček je žlutý. Kouřová křídla jsou široká a první pár má přední okraj černý. Samičky kladou vajíčka do listů pomocí kladélka asi 200 300 ks. Larva se nazývá housenice. Je polypodní, má tři páry hrudních nohou a sedm párů panožek. Tělo housenice je válcovitého tvaru, má malou hlavu a za ní masivní hrudní články, které tvoří hrb. Na posledním zadečkovém článku mají srostlé pošinky. Housenice mají zprvu šedou barvu, stářím pak tmavnou až do modročerné barvy. A později se objevují i dva žluté pruhy na bocích těla. Potravou housenic jsou listy a lodyhy rostlin. Pokud se teplota vzduchu zvýší na 28 C housenice hynou (Rod et al., 2005). Kukla je asi 10 mm velká. Je vždy v hliněném kokonu vystlaném hedvábnými vlákny. Kuklí se v půdě, další generace škodí na květenstvích a šešulích (Kazda et al., 2003). Pilatky jsou napadány entomopatogenními hlísticemi př. Mermis albicans, někdy kuklicemi rodu Lydella, Meigenia, Tachina. V menší míře jsou napadány chalcidkami a lumky (Rod et al., 2005). 20
Obr.19 pilatka řepková Obr.20 pilatka řepková-housenice (foto www.syngenta.cz 2007) (foto www.syngenta.cz 2007) Osenice polní (Agrotis segetum) Řád: Motýli (Lepidoptera) Čeleď: Můrovití (Noctuidae) Motýl s rozpětím křídel 35 45 mm, zbarvení předních křídel tmavší hnědé barvy, zadní křídla jsou světlejší a olemovaná bílými třásněmi. Samičky kladou vajíčka na mladé rostlinky. Líhnou se housenky, které ožírají lístky řepky. Jsou hnědé, asi 50 mm dlouhé a při vyrušení se stáčejí. Později se housenky zavrtávají do půdy a zde se živí kořínky rostlin. Poškození kořenového systému a přízemních listových růžic bývá silné. Kukla má jen 20 mm, je hnědá mumiová s dvěma ostny na posledním článku. Osenice mají 1 2 generace, škodlivá na řepce je druhá generace, která se vyvíjí v teplejších oblastech a nebo v nadprůměrně teplých letech (Kazda et al., 2003). Jsou napadány drobněnkami rodu Trichogramma (Rod et al., 2005). Obr.21 osenice polní Obr.22 osenice polní-housenka (foto www.syngenta.cz 2007) (foto www.syngenta.cz 2007) 21
Krytonosci Řád: Brouci (Coleoptera) Čeleď: Nosatcovití (Curculionidae) Krytonosec čtyřzubý (Ceutorhynchus pallidactylus) Brouk velký 2,5 3,2 mm. Má na povrchu těla velké množství bělavých šupinkovitých chloupků. Na začátku krovek je zřetelná bílá rozpitá skvrnka. Typická jsou rezavě žlutá tykadla a chodidla. Samičky kladou vajíčka, asi 100-150 ks, na spodní stranu řapíků a podél hlavního listového nervu. Larvy, bílé rohlíčkovitě zahnuté, prožírají řapíky listů a postupují dále do stonků. Kuklí se v hliněných kokonech v půdě. Vylíhlí brouci již neopouštějí půdu a přezimují zde. Na jaře škodí hlavně brouci, kteří okénkují listy a vyžírají jamky do stonků. Listy žloutnou, stonky se deformují, praskají, snadno se lámou a předčasně dozrávají (Kazda et al., 2003). Krytonosec čtyřzubý se vyskytuje na všech řepkových polích, neškodí v takové míře jako krytonosec řepkový, ztráta bývá do 25 % (Häni et al., 1993). Přirozeným nepřítelem je blanokřídlý parazitoid Thersilochus obscurator (Rod et al., 2005). Obr.23 krytonosec čtyřzubý Obr.24 krytonosec čtyřzubý-larva (foto www.syngenta.cz 2007) (foto www.syngenta.cz 2007) 22
Krytonosec šešulový (Ceutorhynchus assimilis) Brouk je 2,5 3 mm velký a má zašpičatělé hrbolky po stranách štítu. Zbarvení těla je jednobarevné šedé a je hustě pokryto chloupky. Přezimující brouci se objevují v dubnu (Kazda et al., 2003). Na řepkové pole se stěhují v době před květem, samice kladou vajíčka do mladých šešulí (Häni et al., 1993). Pomocí nosce vyhloubí otvor v mladých šešulích a kladélkem, které mají na zadečku, umístní dovnitř vajíčko. Vajíčka se nacházejí u semene nebo přímo v něm a jsou kladena po jednom.po nakladení vajíček samičky hynou. Líhnou se larvy bílé, apodní, eucephalní, rohlíčkovité (Kazda et al., 2003). Larva ožírá semena uvnitř šešule, dokud není prázdná, což trvá asi čtyři týdny. Vykousaným otvorem se dostávají ven a spouští se na půdu, ve které se kuklí v hliněném kokonu. Imaga způsobují pak velké škody žírem. (http://home.zf.jcu.cz/, 2007) Obr.25 krytonosec šešulový Obr.26 krytonosec šešulový-larva (foto www.syngenta.cz 2007) (foto www.syngenta.cz 2007) Krytonosec řepkový (Ceutorhynchus napi) Dospělec o velikosti 3-4 mm má zavalité tělo, jednobarevně šedé, pokryté hustými jemnými chloupky. Nohy černé. Hlava s dlouhým noscem a lomenými tykadly.(kazda et al., 2003). Imaga přezimují v půdě na loňských pozemcích brukvovitých a zjara nalétávají na řepku a košťáloviny (Häni et al., 1993). Ožírají listy, do čepelí vykusují drobné otvory, po dvou týdnech žíru začínají klást samičky vajíčka do stonků asi 1 cm pod vegetační vrcholy. Kladení vajíček způsobuje deformace rostliny tvorbu hálek. 23
Larvy líhnoucí se z vajíček jsou asi 5 mm dlouhé, apodní, eucephalní, rohlíčkovitě prohnuté, bílé s hnědožlutou hlavou. Prožírají stonky směrem dolů. Dospělé larvy opouštějí rostliny a kuklí se v půdě. Kukla je volná bělošedá. Brouci líhnoucí se během léta v půdě zůstávají do příštího jara. Napadení se projeví deformací a praskáním stonků. Uvnitř je stonek vyžraný, je zde velké množství larev a rezavého trusu. Rostliny jsou malého vzrůstu a mají malé květenství, snadno se lámou (Kazda et al., 2003). Ochrana spočívá v dodržování přiměřené dávky dusíku a zaměření se na pěstování odolných odrůd. Menší napadení se vyskytuje u vzrostlejších a vyšších rostlin. Přirozenými nepřáteli jsou blanokřídlí parazitoidi (Häni et al., 1993). Obr.27 krytonosec řepkový Obr.28 krytonosec řepkový-larva (foto www.syngenta.cz 2007) (foto www.syngenta.cz 2007) Krytonosec zelný (Ceutorhynchus pleurostigma) Imago je 2,3-3 mm dlouhé, jeho tělo je šedočerně až černě zbarveno. Povrch je lesklý, téměř bez chloupků. Hlava s noscem nese lomená tykadla, na štítu se nachází podélná rýha. Typické pro tohoto škůdce jsou dva vývojové kmeny:jarní a podzimní. Jarní kmen: Přezimují brouci, kteří pocházejí z vajíček nakladených časně zjara minulého roku.v červenci a srpnu se uchýlí do zimovišť. Zjara se objevují na různých brukvovitých rostlinách a živí se květy, listy a mladými šešulemi. Asi po šesti týdnech žíru začínají samičky klást vajíčka. Jedna samička naklade průměrně asi 60 vajíček.vajíčka jsou kladena jednotlivě do otvorů, které vyhloubí samičky noscem na kořenovém krčku rostliny. Otvor zalepí zátkou, která vznikne ztuhnutím žluté lepkavé tekutiny, již samička vypouští na konci kladení. Larvy se 24
líhnou po sedmi dnech, jsou bílé rohlíčkovitě zahnuté, apodní, eucephalní. Živí se rostlinnými pletivy uvnitř hálek a asi po 10 týdnech za teplého počasí a po dešti vylézají ven a hledají vhodné místo k zakuklení mezi kořeny hostitelských rostlin. Kuklí se v hliněném kokonu, který si sami zhotovují. V červenci až říjnu se objevují mladí brouci. Přezimují v zimních úkrytech. (http://home.zf.jcu.cz/, 2007) Podzimní kmen: Brouci se živí asi dva týdny na rostlinách, následuje pauza, během které zalézají do půdy, kde se asi měsíc ukrývají. Teprve potom se objevují na hostitelských rostlinách, na kterých škodí žírem a páří se. Brouci nepřežijí zimu. Z nakladených vajíček se líhnou larvy přezimující v hálkách. Na jaře dále pokračují v žíru a poté se kuklí v půdě. Brouci se líhnou začátkem léta. Hálky krytonosce zelného si můžeme splést s nádory hlenky kapustové (Plasmodiophora brassicae). Liší se tak, že hálky krytonosce jsou na povrchu vždy hladké, uvnitř s komůrkou, nádory hlenky mají síťovaný povrch, nemají žádnou dutinu a tvoří se na kořenech. (Kazda et al., 2005) Přirozeným nepřítelem je parazit Diospilus oleraceus. Obr.29 krytonosec zelný Obr.30 krytonosec zelný-larva (foto www.syngenta.cz 2007) (foto www.syngenta.cz 2007) Obr.31 krytonosec zelný-hálka s larvou (foto www.syngenta.cz 2007) 25
3.1.5. Škůdci řepky ozimé (Brassica oleracea) a hořčice seté (Sinapis alba) Mšice zelná (Brrevicoryne brassicae) Řád: Sternorrhyncha Čeleď: Mšicovití (Aphididae) Tato mšice je kosmopolitně rozšířená a velmi škodlivá. Žije na různých rostlinách, ale vývoj probíhá pouze na brukvovitých rostlinách, je tedy monoekní. Je 2 2,5 mm velká, má zavalité tělo, krátké sifunkuli i tykadla. Celý povrch těla kryje šedý voskový výpotek. Mšice přezimují na ozimé řepce a plevelných brukvovitých rostlinách a počátkem května můžeme pozorovat první samičky. V červnu se intenzivně množí a vytváří se rozsáhlé kolonie, které sají na všech částech rostlin (Kazda et al., 2003). Za sezónu tvoří až 16 generací, od srpna však díky přirozeným nepřátelům mšic početnost kolonií slábne. Po sání mšic, nejvíce v červnu, se objevují na listech vrstvy medovice, voskového prášku a zbytků kožek ze svléknutých mšic. Listy jsou pokryty žlutými skvrnami, deformují se a mohou i usychat. Mšice mohou napadat i květenství. (http://home.zf.jcu.cz/, 2007) V tomto případě květní pupeny i mladé šešule zasychají (Kazda 2003). Největší škody působí mezi kvetením a počátkem zrání, dochází k předčasnému odumírání rostlin a vypadávání semen (Häni et al., 1993). V říjnu se objevuje tzv. amfigonní generace, kdy vznikají samci i samice. Oplodněné samičky kladou vajíčka do trhlin stonku rostliny. Mšice je také přenašečem virových chorob (Kazda et al., 2003). Mšici zelné prospívá suché a teplé počasí. Mezi přirozené nepřátele patří rod mšicomarovití především Diaretiella rapae, larvy pestřenek, mšicomorky rodu Aphidoletes, slunéčka. Někdy jsou napadány entomopatogenními houbami př. Enthomophtora aphidis, Verticillium lecanii (Rod et al., 2005). 26
Obr.32 mšice zelná Obr.33 mšice zelná-vajíčka (foto www.syngenta.cz 2007) (foto www.syngenta.cz 2007) Blýskáček řepkový (Meligethes aeneus) Řád: Brouci (Coleoptera) Čeleď: Lesknáčkovití (Nitidulidae) Brouk velký 2 2,5 mm má černé zbarvení s modrým, zeleným nebo fialovým odleskem. Má krátká paličkovitá tykadla. Přezimují brouci, kteří se na jaře živí pylem. Na řepková pole se stěhují až v době, kdy se začínají tvořit poupata. Malá poupata sežírají zcela, do větších se vžírají ze strany a vyžírají vnitřek. Poškozená poupata žloutnou a opadávají. Samičky kladou vajíčka do květů, z nich se líhnou larvy, které mají asi 4 mm a mají po stranách těla tmavé skvrny. Živí se pouze pylem, proto na rostlinách skoro neškodí. Kuklí se v půdě a vylíhlí brouci se živí opět pylem a hledají místo k přezimování (Kazda et al., 2003). K menšímu napadení rostlin dochází při pěstování časně kvetoucích odrůd. Přirozenými nepřáteli jsou blanokřídlí parazitující na larvách (Häni et al., 1993). Obr.34 blýskáček řepkový Obr.35 blýskáček řepkový-larvy (foto www.syngenta.cz 2007) (foto www.syngenta.cz 2007) Dřepčíci Řád: Brouci (Coleoptera) Čeleď: Mandelinkovití (Chrysomelidae) 27
Dřepčík černý (Phyllotreta atra) Imago o velikosti 2,5 mm má černé tělo s modrým kovovým leskem. Tykadla červenohnědě zbarvená (Kazda et al., 2003). Vajíčka nakladou samičky jednotlivě na povrch půdy a po týdnu až 14 dnech se líhnou larvy, které okusují kořínky rostlin. (http://home.zf.jcu.cz/, 2007) Jejich tělo je bělavé, hlava a skvrnky na bocích těla jsou černé. Jsou oligopodní a mají protáhlý tvar těla. Dorostlé larvy se pak kuklí v půdě a po 14 dnech se líhnou brouci. Způsobují perforace listů (Kazda et al., 2003). Obr.36 dřepčík černý (foto www.syngenta.cz 2007) Dřepčík zelný (Phyllotreta nemorum) Dospělec je 2,5 3,0 mm velký. Tělo je černě zbarveno a krovky zdobí dva žluté pruhy, které nejsou narozdíl od dřepčíka polního (Phyllotreta undulata) nikde vykrojené (Kazda et al., 2003). Samičky kladou oválná, dlouhá, nažloutlá vajíčka na spodní stranu listů. Vylíhlé larvy se zavrtávají do listů, kde minují.během svého vývoje, který trvá přibližně 30 dní se třikrát svlékají. Poté opouští listy, padají k zemi a zakuklují se ve vejčitých komůrkách v půdě. Po 14 dnech se líhnou noví brouci, kteří společně s původními ožírají listy rostlin. Staří brouci hynou. Mladí brouci dospívají až na jaře. Má tedy pouze jednu generaci v roce. (http://home.zf.jcu.cz/, 2007) 28
Dřepčík černonohý (Phyllotreta nigripes) Velikost jako u předešlých druhů 2,5 3,0mm. Černě zbarvený s modrozeleným leskem a spíše protáhlým tělem. Bionomie a škodlivost je stejná jako u ostatních dřepčíků. Dřepčík olejkový (Psylliodes chrysocephala) Imago je 3 4,5 mm velké a zbarvení těla je černé se zeleným nebo modrým leskem. Zatímco hlava a tykadla jsou rezavě žlutá, nohy jsou rezavě červené. Třetí pár nohou je skákavý. Vajíčka kladou samičky jednotlivě k patám rostlin, z nich se později líhnou štíhlé oligopodní larvy pokryté štětinkami, které jim vyrůstají z kůže. Najdeme je nejčastěji zavrtané v řapících srdéčkových listů. Postupně ožírají kořenový krček a báze lodyh. Kuklí se na začátku léta mělce v půdě. Brouci škodí perforací listů, ale i okusem šešulí. Poškození ale není tak závažné jako u larev, kdy srdéčka zahnívají, žloutnou a vadnou listy a celé lodyhy se mohou lámat a podélně praskat (Kazda et al., 2003). U tohoto druhu je příznivý včasný výsev, snižuje škody. Také moření osiva uplatnitelné v konvenčním způsobu zemědělství. Mezi přirozené nepřátele řadíme parazitické blanokřídlé a parazitické hlístice (Häni et al., 1993). Obr.37 dřepčík olejkový Obr.38 dřepčík olejkový-larva (foto www.syngenta.cz 2007) (foto www.syngenta.cz 2007) 29
Dřepčík polní (Phyllotretta undulata) Imago je do 3 mm velké a černé krovky zdobí dva žluté pruhy, které jsou zúžené v ramenní části. Dospělí brouci se objevují počátkem dubna. Samičky kladou bílá vajíčka na půdu jednotlivě nebo ve skupinkách. Larva se vylíhne asi po týdnu, je bílá a lesklá. Živí se kořínky. Kuklí v oválných kolébkách. První dospělí brouci se líhnou již za týden. (http://home.zf.jcu.cz/, 2007) 3.1.6. Škůdci sóje (Glycine max) Zavíječ sójový (Etiella zinckenella) Řád: Motýli (Lepidoptera) Čeleď: (Pyralidae) Motýlek s rozpětím křídel asi 22 mm, zbarvení na zadních křídlech je hnědavé, s fialovým leskem a přední křídla jsou zdobena na okrajích bílou páskou (Rod et al., 2005). Samička klade vajíčka na lusky, vylíhlé housenky se vžírají do lusků, kde se živí semeny. (http://oldwww.upol.cz/, 2007) Housenky mají zelenou až červenavou barvu. V napadeném lusku najdeme trus, který je zapředený v pavučince. Přirozenými nepřáteli jsou parazitoidi rodu Trichogramma (Rod et al., 2005). Sviluška chmelová (Tetranychus urticae) Podtřída: Roztoči (Acarina) Řád: Prostigmata Čeleď: Sviluškovití (Tetranychidae) Dospělec je do 0,6 mm velký, má zelené zbarvení a na zadečku dvě tmavé skvrny. Rozdílnou barvu mají přezimující samičky, které jsou oranžové až červené. Samičky kladou vajíčka dospod listů rostlin. Z vajíček se nejprve líhnou larvy, které mají tři páry 30
nohou a dalším stádiem jsou nymfy, které mají čtyři páry nohou. Nymfy i dospělci sají pouze na spodní straně listů, následkem tohoto sání jsou žluté skvrny a bílá pavučinka, která je pro některé druhy svilušek typická. Takto napadené listy usychají. Svilušky jsou polyfágní, napadají tedy různé druhy rostlin (Kazda et al., 2003). Vysoký výskyt svilušek je za teplého počasí, kdy teploty přesahují 22 C a je omezená přítomnost přirozených nepřátel. Mezi přirozené nepřátele řadíme dravé ploštice (rod Orius), zlatoočky, bejlomorku Feltiella acarisuga (Rod et al., 2005) Listopas čárkovaný (Sitona lineatus) Řád: Brouci (Coleoptera) Čeleď: Nosatcovití (Curculionidae) Imaga jsou hnědé barvy, asi 5 mm dlouhá. Nakladená vajíčka, která jsou žlutavá a později zčernají. Jsou kladena jednotlivě na povrch půdy, zde se líhnou larvy, které jsou apodní a eucephalní, a jejich potravou jsou kořínky nebo bakteriální hlízky na koříncích bobovitých rostlin (Kazda et al., 2003). Dospělí brouci způsobují půlkruhovité výkusy na listech. Přezimují. (Rod et al., 2005). Listopasi se objevují v hojnějším počtu v letech, kdy jsou chladnější a sušší jara. Ochrana: Vajíčka napadají třásněnky rodu Aeolothrips, střevlíci a také chalcidka rodu Anaphes. Počet brouků je regulován houbami rodu Beauveria a Metarhizium v půdě a mimo půdu také blanokřídlými parazitoidy (Rod et al., 2005). 31
3.1.7. Škůdci světlice barvířské (Carthamus tinctorius) Mšice maková (Aphis fabae) Řád: Sternorrhyncha Čeleď: Aphididae Mšice o velikosti kolem 2,5 mm je černozeleně nebo černohnědě zbarvená. Tykadla a nohy má bělavé (Kazda et al., 2003). Přezimují vajíčka, která najdeme na primárních hostitelích. Jsou to například brsleny a kaliny (Häni et al., 1993). Na jaře se z těchto vajíček líhnou tzv. zakladatelky, množí se pouze viviparně a partenogeneticky, tvoří 2 4 generace, vznikají také okřídlené formy tzv. migrantes, ty přeletují na další byliny a dřeviny. Tímto způsobem rozšiřují svůj areál působení. Vše probíhá až do podzimu, kdy vzniká generace amphimiktická, při které se rodí jak samice tak samci a pokračují v rozmnožování pohlavně. Samičky kladou velká, černá a lesklá vajíčka k pupenům rostliny. Mšice škodí především sáním, a to spíše na mladých pletivech, vegetačních vrcholech a na generativních orgánech. Dále škodí vylučováním medovice a přenášejí rostlinné viry. Rostliny poškozené sáním se deformují, listy zasychají a květy opadávají (Kazda et al., 2003). Podpora přirozených nepřátel a to parazitoidů čeledi Braconidae, kam řadíme rody Aphidius, Ephedrus, Lipolexis, Lysiphlebus, Praon a Trioxys. Významný je také rod Aphelinus z čeledi Aphelinidae. Mezi predátory řadíme slunéčka např. Adalia bipunctata. Mšice bývají napadány také houbami a v tomto případě především rodem Entomophthora (Rod et al., 2005). Obr.39 mšice maková-kolonie Obr.40 mšice maková (foto www.syngenta.cz 2007) (foto www.syngenta.cz 2007) 32
Larvy kovaříků drátovci Řád: Brouci (Coleoptera) Čeleď: Kovaříkovití (Elateridae) Oligopodní larva s protáhlým tělem, krátkýma hrudníma nohama a silně chitinizovaným povrchem těla. Může dorůstat až 30 mm, zbarvení je žluté až hnědé (Kazda et al., 2003). Larvální vývoj je poměrně dlouhý, trvá asi 4 5 let. Larvy jsou citlivé na sucho vyhledávají hustě porostlé plochy a vlhčí prostředí. Mají raději kyselejší půdu (Häni et al., 1993). Najdeme je ale také pod kůrou stromů. Jejich potravou jsou podzemní orgány rostlin. Jsou polyfágní (Kazda et al., 2003). Mladé vylíhlé larvy se ale nejprve živí humusem. Zavrtávají se do stonků rostlin v jejich dužnaté části. (Häni et al., 1993). Dospělci přezimují. Vývoj drátovců zlepšují příznivé podmínky jako je dostatečně vlhká půda s dostatkem organické hmoty (Rod et al., 2005). Výskyt drátovců můžeme regulovat pomocí kultivačních zásahů, vhodným sledem plodin. Antagonisté jsou hrabaví ptáci, havrani, hmyzožravci. Přirozenými nepřáteli jsou blanokřídlí hmyz a entomopatogenní hlístice (Rod et al., 2005). Obr.41 larva kovaříka Obr.42 kovařík-imago (foto www.syngenta.cz 2007) (foto www.syngenta.cz 2007) Klopušky Řád: Ploštice (Heteroptera) Čeleď: Klopuškovití (Miridae) Ploštice s vejčitým, plochým tělem, červenohnědě nebo žlutozeleně zbarvené. Samičky kladou vajíčka banánovitého tvaru do rostlinných pletiv rostlin. Nymfy i dospělci škodí sáním hlavně na listech, vegetačních vrcholech a plodech. Posáté části rostlin se 33
deformují, mohou zasychat, květy a plody mohou opadávat. Mají jednu generaci (Kazda et al., 2003). 3.2. Užitečné organismy 1.Přirození nepřátelé 2.Tvůrci humusu 3.Opylovači 3.2.1. Přirození nepřátelé Přirození nepřátelé jsou organismy, které žijí na úkor živočišných škůdců a svým působením vážně snižují jejich životaschopnost. Mohou snižovat schopnost rozmnožování, nebo zapříčiní rovnou jejich smrt. Velikost populace každého organismu je dána čtyřmi faktory. Například maximální počet jedinců daného škůdce je dán: imigrací (jedinci přistěhovaní odjinud), emigrací (jedinci, kteří odejdou), natalitou (jedinci, kteří se narodí) a mortalitou (jedinci, kteří uhynou) (Bagar et al., 2003). Přirození nepřátelé ovlivňují jen dva z těchto faktorů, přímo ovlivňují úmrtnost a nepřímo porodnost škůdce. Mezi přirozené nepřátele řadíme dvě skupiny organismů. První skupina zahrnuje tzv. původce chorob, mezi kterými jsou různé druhy mikroorganizmů, hlavně viry, bakterie, houby a prvoky. Do druhé skupiny patří paraziti, parazitoidi a predátoři (Bagar et al., 2003). 1.viry, bakterie, houby Viry: Virových onemocnění hmyzu, neboli entomopatogenních viróz můžeme u nás zjistit přes 400 druhů. V tělech hmyzích hostitelů je obrovské množství namnožených virů, které se nedá srovnávat s množstvím virů u jiných živočichů, nebo člověka. Tvoří až 20 % celkové hmotnosti napadeného organismu. Dobře množitelné v hmyzím těle jsou tzv. bakuloviry (Baculoviridae). Jsou podobné tyčinkám a známe dva druhy: 34
polyedrózy a granulózy. U obou typů virů napadený organismus zbělá, jeho tělo se nafoukne a z jeho rozpadlých tkání vytéká bílá tekutina. Inkubační doba je 7 12 dní a hostitel umírá do 48 hodin. Hmyz se může nakazit potravou, mechanickým porušením povrchu těla kladélkem parazitoida (Rod et al., 2005). Bakteriální nemoci hmyzu: v každém hmyzím trávicím systému najdeme určité bakterie. Jsou součástí střevní mikroflóry a škodlivé pro hmyz mohou být pouze při proniknutí bakterií do tělních dutin. V tomto případě mohou být pro hmyz i smrtelné (Rod et al., 2005) Entomopatogenní bakterie lze zařadit do čtyř skupin: 1. potenciální: najdeme je na běžně se vyskytujících organických a minerálních substrátech, za příznivých podmínek se vyvíjí v hmyzím těle př. Pseudomonadaceae) 2. fakultativní v trávícím traktu: jsou přítomny běžně v trávícím traktu hmyzu, při proniknutí do tělních dutin způsobí smrt. Př. Bacillus cereus, u kterého proniknutí umožní větší množství enzymu fosfolipázy. 3. obligátní: bakteriální spóry jsou pozřeny hmyzem a po určité době se vegetativní buňky skrz střevní stěnu rozrůstají do celého tělního prostoru, který postupně zaplňují. Vytváří se také bělavé spóry. Př. Bacillus fribourgensis. 4. obligátní spirálující s krystalem: V průběhu sporulace se tvoří na jednom konci uvnitř bakterie spóra a na druhém konci bílkovinný krystal delta endotoxinu. Tento krystal se uvolní do prostředí v čase, kdy spóra dozraje a bakteriální buňka se rozpadá. U hmyzu způsobuje okamžité ochrnutí střeva, zastavení příjmu potravy a celkové ochrnutí a následnou smrt organismu. Strukturu endotoxinu může narušit vysoká teplota 80 100 C, silné alkoholy, kyseliny a zásady. U hmyzu najdeme výjimky, které jsou vůči krystalu odolné a to díky velmi zásaditému ph v trávicím traktu. Př. housenky můry zelné (Mamestra brassicae). A také všechny organismy nereagují na endotoxin, poněvadž jeho jedovatá povaha vzniká přítomností určitých žaludečních enzymů, které ovšem u některých organismů nenajdeme (Rod et al., 2005). 35
Houbové choroby: U hmyzu je způsobují tzv. fungi imperfecti. Tvoří větvené mnohobuněčné podhoubí. Množí se nepohlavně, konidiemi, nebo tzv. sklerociemi nebo pouze podhoubím. Dělíme je na dvě skupiny: 1. Hyphomycetales, tvoří konidie. Řadíme sem např. rody Lecanicillium, které napadají mšice, molice, červce, třásněnky. Na napadeném organismu tvoří bílé až žlutavé mycelium. Dále pak rody Aspergillus a Paecilomyces, které zneškodňují rovnokřídlé, stejnokřídlé, blanokřídlé, dvoukřídlé a motýly. Rod Beauveria způsobuje u hmyzu onemocnění nazývané muskardiny (Rod et al., 2005). 2.Sphaeropsidales, tvoří piknidy. Entomopatogenní houby regulují mnoho druhů škodlivého hmyzu. Napadají různá stádia hmyzu. Kromě Deuteromycetes jsou důležité ještě Zygomycetes, do kterých řadíme také skupinu Entomophthorales. Ta vytváří rozpadající se podhoubí uvnitř těla hmyzu. Jednotlivé části podhoubí se pak přemísťují hemolymfou po celém těle a zaplňují prostor tělních dutin (Rod et al., 2005). 2. paraziti, parazitoidi a predátoři Paraziti: živočichové, kteří získávají výživu z jednoho hostitele, kterého poškozují, ale obvykle ho nezabíjejí. Dále pak parazitoidy, živočichy, kteří v jednom hostiteli uskutečňují svůj vývoj a následně ho usmrtí. A posledním typem jsou predátoři, živočichové, kteří svou kořist zabijí a následně sežerou. Pro biologickou ochranu jsou méně významní parazité, jelikož svou kořist neusmrtí, naopak parazitoidi a predátoři patří k těm významným. Parazitoidi: podle způsobu parazitace rozdělit do dvou skupin na endoparazitoidy a ektoparazitoidy. Endoparazitoidi usmrcují hostitele tím, že larvální vývoj probíhá uvnitř těla hostitele a živí se jeho tkáněmi. Ektoparazitoidi požírají hostitele zvenčí. 36
Parazitoidy můžeme ještě rozdělit podle toho, na které vývojové stádium hostitele se specializují. Jsou to parazitoidi vajíček, larev, kukel, dospělců. Pokud se samička parazitoida chystá klást vajíčka, svého hostitele si hledá hlavně podle pachových signálů, které charakterizují jeho přítomnost a činnost na rostlině. Samičky některých druhů blanokřídlého hmyzu mohou také rozhodovat o pohlaví právě kladených vajíček, proto se snaží vybírat pro budoucí samičky většího hostitele a naopak pro samečky menšího. Může se stát, že hostitel se ubrání svou imunitní reakcí a vajíčka usmrtí. Některé druhy parazitoidů svého hostitele nejprve omráčí. Parazitoidi se kuklí uvnitř těla hostitele a vytváří tzv. mumii, nebo ho opouštějí. Dospělci se živí většinou rostlinnou potravou. Mezi hospodářsky významné druhy řadíme parazitoidy z řádů blanokřídlých Hymenoptera a dvoukřídlých Diptera (Bagar et al., 2003). Predátoři: jsou většinou polyfágní a nerozlišují vývojová stádia, která napadají, svůj výběr potravy doplňují také rostlinnou potravou. Existují také specializovaní predátoři, jejichž kořistí je určitá skupina živočichů, která se vyskytuje hojně (Bagar et al., 2003). Metody použití živých organismů pro biologickou ochranu: 1. Introdukce, záměrné dovezení přirozených nepřátel do jiných částí světa. Tuto metodu můžeme využít v případě, kdy je na určité místo dovlečen škůdce s pěstovanou plodinou a nemá v této oblasti žádné přirozené nepřátele, kteří by jeho počet regulovali. Introdukce do tropických oblastí bývá úspěšnější než do oblastí mírného pásu a také je větší úspěch introdukce na ostrovy než na pevninu. Tento způsob se ve velké míře nevyužívá, jelikož je složitý (Bagar et al., 2003). 2. Umělé množení přirozených nepřátel a vysazení do porostu. U této metody využíváme dvou typů: inokulativní zásah, při kterém jsou vypuštěni přirození nepřátelé v malém množství a v napadeném porostu se dále množí sami. Druhým typem je inundativní zásah, při kterém je přirozených nepřátel nadbytek, a ti škůdce ihned zahubí, ale poté sami podlehnou (Bagar et al., 2003). 37
3. Podpora a udržování přirozených nepřátel. V období, kdy se vyvíjí populace škůdců, je důležité zvýšit abundanci, tedy počet jedinců přirozených nepřátel na jednotku plochy (Bagar et al., 2003). Přehled přirozených nepřátel Parazitoidi z řádu blanokřídlých: 1. Čeleď: Mšicomarovití (Aphididae) patří sem asi 300 druhů, jsou 2-3 mm velcí a hnědě zbarvení. Parazitují převážně na stejnokřídlém hmyzu, a to především na mšicích. Samička klade jedno vajíčko do těla hostitele a vylíhlá larva požírá hostitele zevnitř, povrch těla pokrývá vláknem. Takto napadený hostitel je nepohyblivý, nafouklý a přichycený k listu vláknem. V biologické ochraně se k hubení mšic využívá druh Aphidius matricaria. 2. Čeleď: Lumčíkovití (Braconidae), jsou 1-10 mm velcí, tmavě zbarvení. Parazitují na larvách brouků, housenkách motýlů a dvoukřídlých. Při kladení vajíček samička nejprve hostitele ochromí a poté teprve klade vajíčka na povrch, nebo dovnitř těla hostitele. Larvy, které se vylíhnou, vyžírají tkáně uvnitř těla hostitele a opouštějí ho teprve v čase kuklení. Hostitel umírá. Nejznámější u nás je lumčík běláskový (Apanteles glomeratus), který parazituje na housenkách běláska zelného (Pieris brassicae). Mají tedy velký hospodářský význam, regulují počet škodlivých housenek a tím zabraňují jejich přemnožení. 3. Čeleď: Lumkovití (Ichneumonidae) z této čeledi můžeme nalézt asi 300 druhů jen ve střední Evropě, kromě hmyzu mohou parazitovat také na pavoucích. Mají až několik centimetrů a jsou tmavě zbarveni. Většinou je přítomna také žlutá kresba. Velmi důležitým druhem této čeledi je lumek dráždivý (Pimpla instigator), který se zaměřuje hlavně na lesní škůdce, převážně na kukly motýlů. 4. Čeleď: Drobněnkovití (Trichogrammatidae), jsou to parazitické vosičky rodu Trichogramma,jsou příbuznými chalcidek.vajíčka kladou do vajíček svého hostitele (Colditz, 1999). Predátoři: 1. polyfágní druhy Řád: brouci (Coleoptera) Čeleď: Střevlíkovití (Carabidae) 38
Střevlíci jsou brouci o velikosti od 20 do 40 mm, převážně mají všichni tmavé zbarvení a někteří vynikají svým kovovým leskem. Mají silné, dlouhé, dobře vyvinuté nohy, díky kterým se dokáží velmi rychle pohybovat. U mnohých druhů jsou křídla i jejich svalstvo málo vyvinutá, výjimku tvoří například svižníci, kteří jsou naopak výborní letci. V Evropě jich existuje asi 600 druhů (Bagar et al., 2003). Převážná část se živí dravě a to hmyzem, larvami, plži. Jejich potrava je objemově třikrát větší než jejich hmotnost (Häni et al. 1993). Loví jak ve dne, tak především v noci. Při lovu i k obraně vylučují páchnoucí tekutinu. Samičky kladou asi 50 vajíček jednotlivě do půdních komůrek. Larvy, které se líhnou, jsou štíhlé, dravé a prochází třemi instary. Kuklí se v zemi a noví brouci v půdě přezimují. Žijí asi čtyři roky. Zástupců je mnoho, například střevlík Agonum dorsale je velmi důležitým predátorem mšic. Rody Agonum a Bembidion požírají vajíčka a larvy dvoukřídlých př. bzunky ječné (Häni et al., 1993). Čeleď: Drabčíkovití (Staphylinidae) Jsou nejbohatší čeledí brouků, mají více než 2000 druhů, mají zkrácené krovky a pod nimi blanitá křídla, která jsou velmi složitě poskládána. Zadeček nosí většinou směrem vzhůru. Mají protáhlé tělo asi 10-30 mm dlouhé. Jejich zbarvení je černé, hnědé nebo červenočerné. Jsou dobrými letci. Najdeme je pod dřevem, listím, kameny a v kompostu. Larvy drabčíků rodu Aleochara parazitují na kuklách květilek (Colditz, 1999). V našich polních plodinách se vyskytuje asi 70 druhů z celkových 1200, nejhojnější jsou zástupci rodu Pholonthus (Bagar et al., 2003). Čeleď: Páteříčkovití (Cantharidae) Brouci této čeledi mají své tělo a krovky mnohem méně chitinizované a tedy měkčí než u ostatních brouků. Zbarvení těla je černé až červené, modré i žluté. U larev pozorujeme sametové ochlupení. Dospělci se živí dravě, hlavně mšicemi, housenkami, roztoči, ale také sají nektar na květech. Larvy loví především plže (Colditz, 1999). Řada druhů těchto brouků vylučuje velmi nepříjemně páchnoucí tekutinu (Häni et al., 1993). Dávají přednost vlhčím stanovištím (Häni et al., 1993). Dravé ploštice: V Evropě najdeme asi 800 druhů. Liší se od sebe tvarem i barvou, jejich společným znakem je však zobákovitě utvářený chobot k sání a také stavba křídel a jejich postavení v klidové poloze. V klidu jsou křídla ploše složena nad zadečkem. 39