Ventil Podzim - 2013 Polemika - Měla by se ČSSD Historie - Volby od založení více věnovat agendě LGBT? dodnes. Jaká je naše bilance? Komentář - Sociální bydlení není sprosté slovo Albert Camus - filozofie a levicové myšlení jdou k sobě Předvolební číslo časopisu Mladých sociálních demokratů Drzost jménem školné Nejsnazší způsob jak zkomplikovat mladým lidem život? Zavést školné! Za co stojí dnes bojovat Proč si nedáme s tou politikou pořád pokoj? Co motivuje mladou levici? Volby 2013 Záleží nám na tom! Kráčí sociální demokracie k volebnímu vítězství? www.votesforyoung.eu...a trocha levičácké kultury: Slavoj Žižek, The Coup, Camus
Ruce nemusí jen ubližovat Soukromí domova může být někdy nebezpečné. Domácí násilí je téma, o kterém se u nás dostatečně nemluví a ani nepíše. Přitom nejde o nijak ojedinělý jev. Ruce ale nemusí v našich domácnostech pouze zraňovat. Michaela Marksová a Mladí sociální demokraté z Prahy chtějí pomoct. Násilí není nakonec nikdy řešení. Chceš-li i ty pomoci, sleduj v budoucnu kampaň Ruce nemusí jen ubližovat a zapoj se. Masarykova demokratická akademie Pokud Vás zajímá politika a zároveň akademická sféra, pak se určitě podívejte na stránky www.masarykovaakademie.cz. Tento sociálnědemokratický think-tank pod vedením Vladimíra Špidly za poslední roky připravil desítky přednášek, seminářů a odborných článků, které mají za úkol zlepšit naše povědomí o levicové politice. 2 Ventil
Ventil - Editorial Dvojitý editorial... Po politicky bouřlivém létě nás čeká neméně horký podzim, během kterého se rozhodne, jakým směrem se bude ubírat naše země v následujících letech. O posledním říjnovém víkendu vyšlou voliči jasný signál, zda si přejí pokračovat pod taktovkou pravice v postupné privatizaci a demontáži státu, ze které profituje privilegovaná vrstva společnosti, či dají přednost sociálnědemokratické vizi fungujícího demokratického státu s kvalitními veřejnými službami a dobře pracujícími úřady. Všichni jsme si během sedmi let pravicových vlád užili mnoho neoliberálních experimentů, které pouze přispěly k přidušení české ekonomiky a ke zhoršení životní úrovně obyvatel. Podnikatelské záměry v podobě nových politických stran uspěly především na poli překračování hranice morálky i zákona, přesto se však objevují stále nové projekty stejného typu. Sociální demokraté chtějí opět vrátit lidem důvěru v politiku a politiky. Stát a jeho instituce musí být pro občana opět oporou. Společnými silami se nám to určitě podaří! Lukáš Kaucký předseda MSD S předčasnými volbami přichází restart české politické scény. Spousta novinek čeká také nás v MSD. Máme novou facebookovou kampaň a spoustu čerstvé energie po letních prázdninách. A když už se věci mění, tak ať se mění pořádně! Je mi tedy ctí Vám představit nový Ventil. Po šesti letech se obměnila redakce a spolu s ní i celý desing časopisu. Rád bych proto také poděkoval Jakubu Štědroňovi, který se nám o Ventil až doteď staral. Všichni teď máme před sebou spoustu práce, a vy máte navíc před sebou právě předvolební číslo Ventilu. Na co se můžete těšit? Je toho víc než dost. Lukáš Kaucký ve svém titulním článku shrnuje naši pozici před volbami. Pokud byste snad měli pochybnosti o tom, jak (ne)kvalitních bylo posledních sedm let vlády pravice, myslím, že je tento text bezpečně rozptýlí. Dále se můžete podívat na články diskutující náš program. Školství s Lukášem Ulrychem, sociální bydlení, jak o něm píše Stijn Croes, evropské projekty v podání Lucie Válové - to jsou jen některé příklady. Kromě toho se také můžete mrknout na rozhovor s Janem Hamáčkem o vztahu ČSSD a MSD a analýzu boj s extremismem od Jeronýma Tejce. Pro ty hloubavější zase máme rubriku kultura. Přeji pěkné čtení! Matouš Hruška šéfredaktor Ventilu Ventil - magazín Mladých sociálních demokratů / Vydává MSD, Lidový dům, Hybernská ulice 7, 110 00 Praha 1 / Šéfredaktor Matouš Hruška / Redakce Dan Steindler (kultura) / Členové redakční rady: Lukáš Kaucký, Tomáš Meisner, Lucie Válová, Monika Hermannová, Jakub Štědroň / Grafická úprava Matouš Hruška / Korektury kolektiv editorů / Tisk Cíl a. s. v Praze / Články, podněty, připomínky a komentáře zasílejte na adresu: ventil@mladi.cz / Ventil 3
Obsah téma Záleží nám na tom! Mladí sociální demokraté se spolu s ČSSD připravují na volby, které rozhodnou nadouho o budoucnosti české politiky. /strana 6 Text: Lukáš kaucký rozhovor Mladí by se měli účastnit. S Janem Hamáčkem o tom, jaký úkol mají mladí lidé v politice, jak dělat kampaň pro mladé a co plánuje jako stínový ministr obrany po volbách /strana 14 naše agenda Svoboda patří levici! Jak si česká pravice přisvojuje pojem svobody. Má na něj nárok? /strana 10 Text: Jan PŠikal, Matouš hruška... a dále si přečtete: článek komentář komentář Domácí násilí by mělo být politcké téma. /str. 21 Jak selhává česká pravice v boji s korupcí. /str. 10 V čem se lišíme od našich oponentů? /str. 13 Jak řešit složitou bytovou situaci v ČR. /str. 19 Text: Radim Hejduk Text: Dan hrčka Text: monika hermannová Text: Stijn Croes Au revoir! Stop politice domácímu násilí korupce 4 Ventil Mýtus pravice a levice článek Sociální bydlení
Ventil - Zeptali jsme se Co vy na to? Svět by byl nuda, kdyby měli všichni stejné názory. Zeptali jsme se tak členů předsednictva MSD na dvě záludné otázky. Kolik žen podle nich nakonec zasedne v nové vládě? A za druhé, kolik by jich ideálně mělo být? Lukáš Kaucký - Předseda MSD 1. V tomto směru nejsem příliš velkým optimistou. Vycházím totiž z personálního složení stínových vlád opozičních politických stran a složení vlád minulých, včetně té poslední úřednické. Zde se bohužel příliš velké množství žen nenacházelo a nenachází. Proto odhaduji, že žen bude v nové vládě opět žalostně málo. 2. Ženy mají stejné schopnosti a vzdělání jako muži, představují polovinu obyvatel i daňových poplatníků, proto je logické, aby jejich počet ve vládě směřoval k polovině. K tomu je nutné vytvořit jim takové podmínky, aby mohly naplno využít svůj potenciál a prosadit se do nejvyšších ústavních funkcí, včetně funkcí ministryň. Stijn Croes - místopředseda pro zahraničí 1. Co se týká povolební situace, tak jsem velice skeptický. Dokonce i kdyby se jednalo o menšinovou vládu sociální demokracie, pochybuju, že bychom se dostali na průměr rozvinutějších západních zemí. Politická kultura bohužel ještě tak daleko nedospěla. Bylo by navíc naivní si myslet, že pohlaví rozhoduje o kvalitě politické práce. Stačí se podívat, kam jsme to dotáhli s muži politiky. 2. To je snadné. Žen by ve vládě a v politice jako takové mělo být 50%. Přesně tolik jich totiž je v celé populaci. Představa, že politika je mužský sport, nikam nevede. Ovšem kdybych měl být realista, tak bych považoval za obrovský úspěch, aby jakákoliv vláda dokázala představit alespoň třetinu ministryň. Lucie Válová - Místopředsedkyně MSD 1. Myslím si, že pokud se do vlády dostanou naše dvě stínové ministryně, bude to úspěch. Bohužel nejde o klasické stínové ministryně, ale o mluvčí stínové vlády, takže je jejich angažmá ve vládě velmi nejisté. 2. Záleží, podle čeho si definujeme ideál :-). Líbila by se mi třetina, ale důležité je, aby šlo o osoby kvalifikované a manažersky schopné. Nemyslím si, že v této otázce něco vyřeší např. kvóty. Ministerský post je velmi vysoká funkce, ve které jde především o kompetence a zkušenosti. Na druhou stranu je zřejmé, že nejefektivnější týmy jsou složené padesát na padesát z mužů a žen, na to již začínají pomalu přicházet i firmy v ČR. Ventil s úsměvem... Ventil 5
Té m a Záleží nám na tom! Ventil - Téma ČSSD si kráčí pro své volební vítězství a Mladým sociálním demokratům na tom záleží. zdroj: http://acrossthemargin.com/ Volby... Konečně! Po třech letech máme opět možnost říct ne těm, kdo nás zklamali. Pravice vládne v naší zemi (s krátkou přestávkou) už od roku 2006. Jak ale v posledních měsících mnohokrát zaznělo, vítr vane doleva. A česká demokratická levice je připravená. O tom, co chceme dělat jinak, o tom, kdo by měl pečlivě poslouchat, když začneme hovořit o svém programu i o tom, kteří kmotři by se měli bát, píše Lukáš Kaucký, předseda Mladých sociálních demokratů. 6 Ventil
Po třech letech se naše země dočkala dlouho vyhlíženého a očekávaného konce pozoruhodného divadelního představení, které před zraky všech občanů rozehrávala pravicová vládní koalice. Zahrnovalo v sobě střídavě prvky komedie i tragédie, dojímalo nás svými hrdiny, vítězi a poraženými, a hlavně spoustou zápletek, ve kterých se postupem času přestali orientovat i představitelé hlavních hereckých rolí a možná i samotní režiséři v zákulisí. Celé představení navíc bylo většinově hodnoceno jako vysoce podprůměrné a u kritiků, kterými jsou všichni obyvatelé této země, podle průběžných průzkumů naprosto propadlo. S velkým napětím je proto očekáván okamžik, kdy budou konečně otevřeny dveře volebních místností a bude vystaven Celé vládní angažmá bylo hodnoceno jako velmi podprůměrné finální účet těmto politickým umělcům. Někteří z nich dokázali přitom ve svých rolích excelovat už od nástupu pravice v roce 2006. Od občanů naší země tak budou moci dostat důvěru političtí představitelé dosud hlavní opoziční strany, kteří napraví škody pravicových dobrodruhů, postaví Českou republiku zpět na nohy a vrátí nám všem víru v budoucnost. DůvĚra není zadarmo Důvěra občanů se však nezískává jednoduše a rozhodně není zadarmo. Sociální demokracie, přestože je hlavním favoritem nadcházejících voleb, musí být schopná voliče přesvědčit, že má skutečně nejlepší recept na řešení současné tíživé ekonomické a sociální situace. Kromě toho musí jasně ukázat, že její představitelé mají dostatečné schopnosti a zkušenosti tyto recepty uvést v praxi a že důvěra vložená v ČSSD nepřijde za dva, za tři roky nazmar, podobně jako se tomu stalo u stran Nečasova kabinetu. V okamžiku očekávaného vítězství ČSSD v předčasných volbách musí vystřídat v útrobách Lidového domu atmosféru triumfu velmi rychle pocit obrovské zodpovědnosti. Pokud se nám podaří voliče přesvědčit o své vizi, v okamžik, kdy dorazí do volební místnosti a vhodí do urny svůj hlas pro ČSSD, vkládají tím do nás svou poslední naději na zlepšení poměrů v naší zemi. Sociální demokracie je však připravena vynaložit veškerý svůj potenciál, aby všem závazkům dostála a nemusela se v příštích volbách stydět jít skládat svým voličům účty. V řadách sociální demokracie máme dostatečné množství respektovaných odborníků, zkušených celostátních, regionálních a komunálních politiků, osobností z nejrůznějších společenských skupin a vrstev. Ti všichni jsou připraveni v rámci jednotlivých resortů i v rámci celku věnovat maximum svých schopností a energie k realizaci našeho volebního programu. Jeho uskutečnění se pozitivním způsobem promítne do života většiny občanů naší republiky a nebude zvýhodňovat pouze úzkou privilegovanou skupinu nejbohatších obyvatel, ke kterým patří i nejrůznější kmotři a oligarchové úzce propojení zejména s ODS a TOP 09. Kdo by měl naslouchat Ke klíčovým skupinám, které byly nejvíce znevýhodňovány pravicovými vládami, patří zejména mladé rodiny s dětmi, senioři, ale například i čerství absolventi vysokých a středních škol. Kvůli politice Topolánkova a Nečasova kabinetu je pro mladé rodiny čím S volebními průzkumy je to těžké. Tento si nechala vypracovat Česká televize ve dnech 5. až 9. září a v době přípravy čísla byl nejaktuálnější. Společnost Aisa, která jej připravila, se ptala více než tisíce lidí a statistická chyba se pohybuje mezi jedním až třemi procenty. Ventil - Téma Volby ve střední Evropě Česká republika není jediná středoevropská země, která se připravuje na volby. V Německu a Rakousku se budou volby konat do konce září a v Lucembursku pak v říjnu. Ve všech těchto volbách budou kandidovat také socialistické strany, a protože jsme byli vždy internacionalisté, existuje mezi námi síť kontaktů. V tomto případě je jednou z klíčových institucí frakce socialistů a demokratů v Evropském parlamentu, která právě tyto strany sdružuje. Pokud byste měli zájem podívat se na další informace o celoevropské levicové politice, podívejte se na stránku Socialists and Democrats Group in the European Parliament na Facebooku. A nezapomeňte, že jedním z evropských hesel je take International solidarity! Kurz na vítězství ČSSD Pokud byste si chtěli na ČSSD vsadit, bohatství nejspíš nevyděláte. Kurzy na volby vyhlásila sázková kancelář Fortuna. Na vítězství ČSSD je to pouhých 1,03 koruny za každou vsazenou korunu. Na to, že bychom se nedostali do sněmovny, pak 1000 Kč. Že překročíme hranici 28 % hlasů, je kurz 1,91 a na to, že ne, 1,71. A na to, že mít bude sociální demokracie více hlasů než KSČM, je pak kurz 1,2. dál obtížnější sehnat dostatečné finanční prostředky na pořízení či splácení vlastního bydlení, pro mnoho absolventů škol je šance nastoupit do zaměstnání souvisejícího s jejich kvalifikací takřka mizivá a senioři měli v posledních letech pouze jedinou jistotu, a sice že jim bude jejich životní úroveň v meziročním srovnání setrvale klesat. Je přitom absurdní, že hlavním zaklínadlem pravicových vlád byla nezbytnost realizace reforem, které měly zabránit údajnému masivnímu zadlužení budoucích generací. Se zadlužením si pravicoví politici nijak neporadili, naopak se dále prohlubovalo, a současně se zvyšovala nezaměstnanost. Jejich pseudoreformy způsobily pouze masivní výpadky v příjmech státního rozpočtu a z toho plynoucí škrty, které na nás všechny tvrdě dopadají. Důsledkem neoliberální politiky pravicových představitelů v čele s geniálním Miroslavem Kalouskem bylo v době hospodářské krize pouze fatální přidušení české ekonomiky, ze Ventil 7
Být předsedou největší opoziční strany a snažit se naplnit všechna očekávání není snadné... to ví i Bohuslav Sobotka. Strategii ČSSD ve volební kampani má letos na starosti Milan Chovanec kterého se nemůže dlouhodobě vzpamatovat, a to navzdory současné konjunktuře v sousedním Německu. Jedním z klíčových úkolů pro nové sociálnědemokratické ministry tak musí být realizace takových opatření, která znovu nastartují hospodářský růst a vytvoří množství nových pracovních příležitostí. Současně s tím je nezbytné zrušit chybné a sociálně nespravedlivé pravicové reformy, jež měly pouze negativní dopad na životní úroveň obyvatelstva a vývoj české ekonomiky. Spravedlivý stát Samotnou kapitolou ve snažení pravicových ministrů byla předstíraná snaha o provedení důchodové reformy. Ta měla pomoci řešit budoucí negativní dopady nepříznivého demografického vývoje na průběžný důchodový systém. Toto vládou požehnané tunelování státních financí formou jejich vyvádění z průběžného pilíře důchodového systému nakonec skomírá vinou svého nastavení. Nejasné záruky a obavy o uložené úspory vedly k odmítnutí druhého pilíře většinou obyvatel i některými bankovními ústavy. Jediným řešením je zrušení druhého pilíře důchodové reformy a následná motivace občanů a jejich zaměstnavatelů zvyšovat částky spořené ve třetím pilíři. Zároveň zdravý selský rozum napovídá, že nejlepším způsobem, jak řešit hrozící budoucí nedostatek finančních prostředků v důchodovém systému, je učinit veškerá opatření pro zvýšení porodnosti. Zdravý rozum byl ale, jak se zdá, mezi pravicovými ministry nedostatkovou komoditou, neboť ti se z nepochopitelných důvodů snažili dělat vše pro to, aby mladé rodiny co možná nejvíce znevýhodnili, případně je o řadu výhod postupně připravili. Je přitom zřejmé, že každá politická strana zaštiťující se dlouhodobě udržitelným růstem musí mít jako prioritní podporu mladých rodin s dětmi. Přitom konkrétní kroky, jež je potřeba realizovat, nejsou nijak složité. Jedná se například o prosazení podpory zaměstnavatelů, kteří vytvoří pracovní místa pro matky a otce po rodičovské dovolené, a podpora služeb, jež umožní skloubit péči Zdravý rozum byl mezi ministry nedostatkovou komoditou... o dítě s pracovní aktivitou. S využitím evropských fondů a dotací ze státního rozpočtu lze zároveň poskytnout obcím prostředky na vytvoření dostatečné kapacity mateřských škol a jeslí. Ruku v ruce s těmito opatřeními pak musí jít i podpora zvýšení daňové slevy na dítě. Jedním z cílených útoků proti mladým rodinám i studentům a absolventům byla snaha minulých vlád zavést školné na vysokých školách. Vysloveně směšné přitom byly návrhy ODS a TOP 09, na základě kterých by se jednalo pouze o odložené školné, které by studenti začali splácet až po absolvování vysoké školy a nástupu do zaměstnání. Absolvent vysoké i střední školy musí po studiu vyvíjet maximální úsilí, aby našel adekvátní zaměstnání, což kvůli objektivně malé možnosti získání předchozích pracovních zkušeností v oboru je velmi obtížné. Následně se musí postarat o pořízení vlastního bydlení a v dalších letech uvažuje o založení vlastní rodiny, což je vše velmi finančně nákladné. Proto je poměrně šílená a mimo realitu postavená představa politiků napravo od politického středu, že v rámci tohoto mimořádně složitého a finančně náročného období budou mladí lidé navíc splácet své studium. Sociální demokraté dlouhodobě odmítají zavedení školného na veřejných a státních vysokých školách. Každý má podle našeho přesvědčení právo na kvalitní a dostupné vzdělání. S tím souvisí i náš záměr posílit kontrolu úrovně vzdělávání včetně kvality středních a vysokých škol tak, aby ji stát mohl garantovat. Kudy dál? Po sedmi letech vlád pravice se nacházíme v tristní situaci. Máme stát, který řádně nefunguje, nepomáhá, nechrání ani nepodporuje své občany. Sociální demokraté chtějí tuto situaci změnit. Hlavním cílem ČSSD, s nímž jde do předčasných voleb, je prosadit dobře fungující demokratický stát. Nechceme jeho postupnou privatizaci, kterou zde zejména na poli zdravotnictví, sociální péče a školství realizovala v uplynulých 8 Ventil
Ventil - Téma letech česká pravice. Budeme usilovat o stmelení společnosti rozdělené neúspěšným vládnutím pravicových kabinetů. Je nejvyšší čas ukončit rozvrat státu a jeho institucí. Lidé si za své daně zaslouží kvalitní veřejné služby, bezchybně pracující úřady, které budou pro občana oporou a u kterých budou lidé cítit zastání. Nyní je rozhodnutí o budoucím směřování naší země v rukou občanů České republiky a sociální demokraté mají krátký čas zbývající k volbám na to, aby je přesvědčili o své vizi. Zda se to podaří, uvidíme o posledním říjnovém víkendu. Kde má kdo podporu? Tato obtížná otázka se vždy stává předmětem debat politologů. Podívejte se na mapu výsledků z prvního kola prezidentské volby. Co z ní jasně vyplývá, je vítězství pravicového Karla Schwarzenberga v Praze, Brně, Olomouci, Plzni a Středočeském kraji. Kromě toho také silná pozice v kraji Jihočeském, Libereckém a Hradeckém. Zbytek patří levici a Miloši Zemanovi. Menší města pak byla také částečně nakloněná Janu Fischerovi, a to hlavně v Plzeňském kraji. Z těchto čísel lze vyčíst, že rozložení elektorátu se příliš nemění. Doufejme jen, že nyní bude dominující oranžová patřit ČSSD. Lukáš Kaucký předseda MSD a zastupitel hl.m. Prahy Komentář MSD Naděje a zklamání malé politické strany Prožíváme období politické krize. Všeobecná deziluze a naštvanost přitom může v nadcházejících předčasných volbách od základu změnit naši politickou mapu. První část tohoto procesu nastala již ve volbách 2010, kdy obě doposud dominantní strany ČSSD a ODS ztratily řadu voličů ve prospěch nových politických subjektů. Tento proces může být v předčasných volbách ještě rychlejší a to především v důsledku rozkladu ODS na straně jedné a příchodu nového aktéra, Miloše Zemana, na straně druhé. Nové neznamená lepší Malé politické strany mohou být příležitostí i zklamáním a etablované strany, jako je například ČSSD, by mezi nimi měly dobře rozlišovat. V zásadě můžeme malé strany rozdělit do tří skupin: 1. Ideové strany (zelení, lidovci), 2. Single issue strany (tedy strany zaměřující se na jedno konkrétní téma, např. Pirátská strana bojující za svobodu sdílení informací na internetu), 3. Marketingové strany (strany bez jasného konceptu či programu, většinou stojící na konkrétní osobnosti, typicky ANO Andreje Babiše či Úsvit přímé demokracie). Zvláštní stranou je pak SPOZ, kterou lze označit jako servisní prezidentskou stranu. Marketingová politika Největším nebezpečím je třetí skupina, tedy strany marketingové. Tyto strany v čele s antipolitickými hrdiny (jak by řekl Václav Bělohradský), parazitující na blbé náladě ve společnosti, jsou největším nebezpečím pro současný parlamentní režim, neboť jsou nečitelné a obsahově prázdné. Je skoro až s podivem, s jakým nadšením jsou řadou lidí tyto subjekty přijímané. Je přece takřka nemožné nevidět podobnost s Věcmi veřejnými. Stejný autoritativní a charismatický lídr v čele, nulová názorová pluralita uvnitř strany a v neposlední řadě programová vyprázděnost. Stačí si vzpomenout, co byl program Věcí veřejných a jaký je například program ANO. Máte problém si vzpomenout na konkrétní program? Samozřejmě. Možná si ale vzpomenete na Stop politickým dinosaurům nebo na Řídit stát jako firmu. Ale zkuste si vzpomenout na politický bod programu těchto stran. Na programové prohlášení, které by museli hájit, za kterým by museli stát a jehož tíhu by před voliči museli nést. Žádné takové nenajdete. ČSSD jako strana s ambicí převzít po volbách vládní odpovědnost musí principiálně odmítnout spolupráci s takovými subjekty. Spolupráci je možné opřít pouze o programový základ, který je čitelný a jasný. Bylo by vážnou chybou opakovat chybu pravice s Věcmi veřejnými. Martin Bártík člen MSD Ventil 9
Ventil - Články MSD Sloupek MSD Protikorupční vláda plná paradoxů Máme za sebou necelé 3 roky vlády Nečasovy koalice, která se vznosně označila za vládu rozpočtové odpovědnosti, vládu práva a boje proti korupci. Konkrétně poslední přívlastek vyvolává vzhledem k dosaženým výsledkům trochu rozpaky. Paradox první sliby a realita. Nový zákon o státním zastupitelství, zákon o úřednících, posílení kontrolních pravomocí NKÚ, zákon o regulaci lobbingu, omezení poslaneckých přílepků a novela jednacího řádu nebo zákon o financování politických stran. To vše si vláda stanovila v Programovém prohlášení z roku 2010. Dodnes nic z toho nesplnila. Paradox druhý statistika. Přes veškerý důraz kladený vládnoucími elitami na boj s korupcí se podle Transparency International Česká republika v roce 2012 umístila v žebříčku transparentnosti CPI na 54. místě (21. v rámci EU), těsně za Rwandou a Seychelami. V průzkumu Global Corruption Barometer z tohoto roku pouhá 4 % vyslovila důvěru v efektivitu vládního protikorupčního programu. Na ministerských postech se během 3 let objevilo stěží uvěřitelných 35 ministrů, čímž byla překonána i bilance vlády Mirka Topolánka (ta měla jenom 30 ministrů) Paradox třetí boj s větrnými mlýny. Vláda si za cíl vytkla boj s nešvarem, který ji kvůli bezpočtu skandálů po celou dobu ohrožoval, aby nakonec vedl i k jejímu konci. V souvislosti s vládní krizí dokonce přirovnal německý list Berliner Zeitung ČR k banánové republice. Země prý nepotřebuje jen změnu vlády, nýbrž hlubokou změnu celé politické kultury. Žádné osobnosti schopné provést tyto změny se však nedostává. Pro nás, jako současnou opozici, je tak výzvou dokázat, že tyto osobnosti máme. Daniel Hrčka studuje Právnickou fakultu UK a pracuje v neziskovém sektoru Svoboda nepatří žádné straně, svoboda je víc než politické téma. Ve volbách jde o svobodu! I když by si to česká pravice sebevíc přála, svoboda není pravicový pojem. Napříč historií to byla právě demokratická levice, která se snažila přinést lidem možnost realizovat se. Proč jsme si nechali tento pojem ukrást? Je na čase vzít si jej zpět! těchto volbách půjde o svobodu, V prohlášuje první místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek od doby, co začala předvolební kampaň. Zřejmě se tak snaží volbám dodat potřebný emocionální náboj a vyburcovat část voličů. Podobně se mu to ostatně už podařilo před necelými čtyřmi roky s tématem zadluženého Řecka. Na jednom informačním serveru je možné k tomuto výroku najít komentář čtenáře, že tím pan Kalousek hlavně myslel v těchto volbách půjde o můj pobyt na svobodě, ale to případně ponechme k vyhodnocení nezávislým policejním a justičním orgánům... Konečně a snad v každých volbách si pravicoví politici nárokují, že jsou ochránci svobody oproti zlé levici, která se prý voliče chystá o onu svobodu připravit. Jedna z malých neparlamentních neoliberálních stran má ostatně svobodu, resp. svobodné občany dokonce v názvu. Svoboda v pravicovém pojetí totiž znamená hlavně nižší daně a zabránění nástupu komunistů k moci. Nově také boj proti absolutistické moci prezidenta Miloše Zemana. Takhle jednoduché to ale samozřejmě není. Jak tedy souvisí levice a svoboda? Co to znamená svoboda? Svobodu většinou chápeme jako možnost volby, možnost učinit rozhodnutí z více alternativ, bez toho, aby výběr jedné z alternativ znamenal šikanování od státu či od lidí z vašeho okolí (případně od zaměstnavatele, rodičů, atd..). Stoprocentní svoboda je ideál, který neexistuje a nikdy existovat nebude, nicméně míra svobody se v různých koutech světa liší. Kromě toho taky svoboda závisí na materiálním zajištění jedince ve společnosti. Představte si, že si chcete pořídit dítě. Máte po boku milujícího partnera či partnerku a zvažujete, jestli jste připraveni. Nežijete ovšem ve vzduchoprázdnu. Okolní společnost vám určuje, jaké další faktory musíte vzít v potaz. Budu moct své dítě uživit? Udržím si svoji životní úroveň? Představte si, že kolem sebe v tu chvíli nemáte žádné školky, síť jeslí, žádnou rodičovskou dovolenou, žádný příspěvek na děti. Můžete po dítěti sebevíc toužit, ale nebudete si moct dovolit si jej pořídit. Vaše zdroj: http://www.coroflot.com/languageisalie/illustrations 10 Ventil
ekonomická situace vaši svobodnou volbu výrazně limituje. Podobně se třeba budete rozhodovat o studiu na vysoké škole a opět musíte vzít v úvahu školné a například výpověď bez udání důvodu (populární trhák naší pravice). Budeli vás zaměstnavatel navíc šikanovat a vyžadovat práci přes čas a nebude-li vás chránit legislativa, jak svobodně se vám bude volit, zda půjdete studovat? K čemu je vám tedy možnost volby, když vnější faktory, které vás ovlivňují, prakticky udávají, mezi jakými možnostmi můžete volit? Ne, se svobodou to vážně není tak snadné, jak pravice tvrdí. Právě tyto vnější faktory do velké míry ovlivňuje stát. Ten opravdu může vytvořit daňový ráj pro úzkou skupinu nejbohatších lidí a zprivatizovat všechny služby. Zajistit jim tak větší míru svobody, protože si budou moci všechno koupit. Problém ale je, že pro 99 % společnosti to znamená ničivý zásah do jejich svobody, neboť jejich možnosti budou výrazně omezené. Zlí komunisté Druhý strašák pravice jsou komunisté. Míra svobody v naší zemi byla před rokem 1989 zcela jistě nižší. Sociální zajištění, jež jsme výše popsali, totiž není všechno. Bylo tady mnoho lidí, kteří nemohli studovat, cestovat, vykonávat určitou pracovní pozici. Lidí, již byli státem šikanováni, protože si nesli nějaký politický prohřešek z minulosti, lidí, kteří nemohli vyjádřit svůj názor. Hrozí dnes návrat něčeho takového? Ne. Současná KSČM je levicová konzervativní strana, která si nese hlavně stigma čecháčkovství a malosti. Není to leninsko-marxistický předvoj proletariátu, jenž organizuje revoluci (sedmdesátiletí lidé moc revolucí nikdy neudělali). Nesouhlasíte s nimi? Dobře, my také ne, ale to neznamená, že jejich postoje jsou nedemokratické. Je snad nedemokratické to, že Boj pravice za svobodu je jenom zneužitím a překroucením tohoto pojmu. je KSČM proti členství naší země v NATO? Co omezuje naší svobodu víc? KSČM, která chce vyšší daně, nebo že si pod vládou pravice nebudeme moci dovolit vysokou školu, bydlení nebo přivést na svět potomka? Diktátor Zeman? Miroslav Kalousek a část politických komentátorů Miloše Zemana vykresluje jako člověka, který usiluje o převzetí moci v naší zemi. Tato kritika vychází především z postupu, jejž prezident uplatnil při jmenování Jiřího Rusnoka premiérem a následného sestavení vlády. Je pravda, že současný prezident České repuliky postupoval jinak, než to bylo v případě jeho předchůdce. Na druhou stranu klíčovým heslem Zemanovy kampaně byl boj Ventil - Články MSD Kam dál? Pokud vás zajímá, jak se k tématu politické svobody staví odborníci - společenští a političtí filozofové, tak si zkuste vygooglovat jména jako Michael Sandel, Nancy Hirschmann a zejména John Rawls. Tito moderní filozofové jsou čelními představiteli kritického uvažování o svobodě. Zatímco u nás si tento pojem přivlastňuje pravice, všude na Západě je svoboda pojmem primárně levicovým. proti pravicové vládě. Jmenováním Nečasovy vlády bez Nečase by porušil svůj příslib voličům. Kromě toho se rozhodně nedá říct, že by prezident Zeman nějak tvrdě válcoval opozici Rusnokova vláda důvěru nezískala a levicový senát odmítl Zemanovi schválit jeho kandidáty na ústavní soudce. Otázka je opět stejná: Souhlasíte s tím, co Zeman dělá? Ne? Také v pořádku, ale nejedná se o žádný boj za naši svobodu. V každých volbách jde o svobodu, ovšem svoboda má mnoho aspektů. Není pojmenovatelná jednoduchými hesly, ani není spojena výhradně s jedním pólem politického směru. Není možné si myslet, že vhozením volebního lístku té či oné straně jsem udělal všechno, co šlo v boji za svobodu. Každá strana, která si svobodu uzurpuje pouze pro sebe, k ní ve skutečnosti bude mít pochybný vztah. Matouš Hruška člen MSD a šéfredaktor Ventilu Jan Pšikal člen MSD inz na DR - autori - A6.pdf 1 7.8.13 15:39 Jak jsme na tom s Facebookem? Myslet si, že v České republice řešíme problémy, na které ještě nikdo na světě nenarazil, by byla chyba. Nejsme sami, kdo se zajímají o levicovou politiku. Pokud ovládáte alespoň základy angličtiny, máte řadu možností, jak se zapojit do celosvětové komunity lidí s podobnými zájmy jako vy. A protože nejpřístupnější platformou je dneska Facebook, mrkněte na některé z těchto stránek. Třeba by vás mohli zajímat. Ventil hodnotí Radikální Kvantita obsahu selanka provokujem revoluční! málo občas každý den DENÍK REFERENDUM Patrik Eichler O všem kromě sportu, protože o něm se vše podstatné dozvíte jinde Vladimír Špidla Reklama Lukáš Jelínek František Kostlán Ivan Štampach Saša Uhlová Being liberal USA Velká stránka napojená na americké demokraty. Autoři vynikají v parodování konzervativní politiky a mají rádi Obamu. Radikální Obsah Noam Chomsky Global Facebooková stránka slavného disidenta kapitalismu a světového intelektuála, lingvisty a aktivisty. Radikální Obsah Idealisté.cz Čr Pražský klub Mladých sociálních demokratů, který má na facebooku aktivní stránku s komentáři k dění u nás. Radikální Obsah Jakub Patočka Ondřej Vaculík Ondřej Slačálek Alena Zemančíková www.denikreferendum.cz Ventil 11
Ventil - Články MSD Chceme evropské peníze do Česka?! Programovací období 2007 2013 je téměř u konce. Během těchto sedmi let mohla Česká republika vyčerpat až 26,7 miliard eur prostřednictvím svých operačních programů. Jak píše Lucie Válová, s blížícím se koncem roku a krachem Nečasovy vlády je na čase trochu bilancovat. Pokud by Česká republika měla dostat vysvědčení za efektivitu a schopnost čerpání prostředků z fondů EU, za rámeček by si ho určitě nedala. Naše země vyniká v počtu operačních programů vzhledem ke své velikosti, celkem jich má sedmnáct. V dalších disciplínách se ale bohužel řadíme na chvost pomyslného žebříčku úspěšnosti. Evropská komise vydala zprávu o čerpání fondů a ČR se umístila mezi posledními společně se zeměmi, jako jsou Bulharsko a Rumunsko.Důvodem, který sdělilo Ministerstvo pro místní rozvoj (koordinátor v oblasti strukturálních fondů), jsou značné problémy u zhruba poloviny operačních programů. ČR byla schopna ke konci programovacího období načerpat jen pouhých 32 procent určené částky. Nejenže je zřejmé, že se nezdaří vyčerpat všechny peníze, navíc budeme muset značnou část Bruselu vracet. Nečasova vláda mohla zabránit velkým ztrátám přesunem peněz z kritických operačních programů do jiných. Bohužel, chovala se pasivně, nejednala o přesunech s Evropskou komisí a ponechala ČR v rukou černého Petra. Dalším, ještě závažnějším problémem je Evropskou komisí kritizovaná neschopnost při kontrole čerpání evropských peněz. Vyplývá to z výroční zprávy Evropské komise za rok 2012. Dokument generálního ředitelství pro regionální politiku kritizuje české Ministerstvo financí, které má na starost kontrolu systému čerpání peněz v jednotlivých operačních programech. Ministerstvo financí, řízené Miroslavem Kalouskem, mělo vést metodický dohled nad dodržováním pravidel čerpání a mělo provádět audity v jednotlivých programech. Dle sdělení Evropské komise Ministerstvo financí tuto roli naprosto nezvládlo. Pan ministr se ve své reakci typicky zřekl jakékoli zodpovědnosti a vinu svedl na kraje. Nečasova vláda nám skutečně dala Černého Petra. byla schopna reagovat na závažná pochybení. Důkazem neuspokojivé situace při správě evropských fondů byla i proklamace Rusnokovy vlády odborníků, že čerpání evropských peněz a napravení škod bude jednou z programových priorit. Pro sociální demokracii musí být efektivní čerpání prostředků z EU rovněž jednou z priorit. Nečasova vláda, zahnaná do kouta díky vlastní neschopnosti, vytahuje falešnou argumentaci, která útočí na samotnou Evropskou unii. Nenechme si vnutit od představitelů ODS a volných radikálů kroužících kolem euroskeptického Klause, že přitakání Evropské unii znamená akceptaci evropských dluhů, ztrátu suverenity. Evropská unie disponuje zdroji, které napomáhají dosahovat ekonomické a sociální soudržnosti. Cílem této politiky je zvýšení konkurenceschopnosti jednotlivých regionů jako odraz solidarity mezi členskými státy. Prostředky z těchto fondů slouží k modernizaci, adaptaci a rozvoji. Jsou to peníze, které přispívají inovacím, díky nim se vytvářejí nová pracovní místa anebo se pomáhají udržet ta současná. Za penězi z evropských fondů stojí postavené mosty, zmodernizovaná dětská hřiště, rekonstruované památky, protipovodňová opatření, rekvalifikace a vzdělávání znevýhodněných osob, stáže studentů i pedagogů, přenos dobré praxe z vyspělejších zemí do České republiky a mnoho dalších projektů, ve kterých pracují tisíce lidí v naší zemi. Lucie Válová místopředsedkyně MSD a zastupitelka hlavního města Prahy Sloupek MSD Co je psáno, to je dáno! Blíží se volby a média jsou zahlcená politickými komentáři, články a analýzami Když se ale podíváme pořádně, zjistíme, že v Česku chybí levicově zaměřené zpravodajství. Bohužel se jistá dávka novinářské manipulace projevuje i ve veřejnoprávních médiích a nemusí jít nutně o politické komentáře, ale třeba o zdánlivě nepodstatné konstatování událostí v zahraničí. Stačí změnit slovosled nebo říct jen část pravdy a význam se posune jinam. Občan, který se o média hlouběji nezajímá (zvláště o jejich vlastnictví), je pak nevědomě názorově tvarován anebo hledá oporu pro své argumenty v různých, často pochybných zdrojích z internetu. Pro oba totiž platí, že co je psáno či bylo v televizi, 12 Ventil My ne, to ti druzí... Nečasova vláda vůbec ráda poukazovala na vinu kolem sebe: slýchali jsme výroky, že peníze se špatně čerpají, protože operačních programů je příliš mnoho, protože odpovědnost nad programy nesou kraje, protože čerpání prostředků provází byrokracie a korupce na úrovni krajů apod. Ve finále jsme od některých politiků mohli slyšet, že by nejlépe bylo žádné peníze od EU nečerpat. Výborný argument pro zastření vlastní neschopnosti. Faktem zůstává, že vláda Petra Nečase neje pravda. Roztříštěné zprávy, analýzy či komentáře se v obrovském množství informačního balastu na internetu jednoduše ztrácejí. Proč zcela zapadají články předních levicových politologů a sociálních vědců? A proč nejsme schopní předat levicové myšlenky svým vlastním voličům? Jistý potenciál je v Deníku Referendum nebo Britských listech, ale kolik sympatizantů levice o nich ví a kolik tato periodika čte? A jsou jim vůbec srozumitelná? Příliš často se mezi přívrženci socdem setkávám s konzervativními názory v oblastech, kde je sociální demokracie do značné míry volnomyšlenkářská, nebo s obecně negativním pohledem na EU. Pokud nám nebudou rozumět naši, tak jsme dlouhodobě na cestě do pekel. Nesmírně mě těší, že se tento článek objevuje ve Ventilu s novou tváří, která nepochybně přitáhne nové čtenáře a snad i nové sympatizanty a členy MSD. Nemějme však malých cílů a usilujme o vznik kvalitního levicového média pro všechny! Chybějící kvalitní zpravodajství je totiž pro sociální demokracii zásadním handicapem, který by měla chtít ze všech sil odstranit. Michal Mencl člen MSD v Olomouci, pracuje na Univerzitě Palackého
Mýtus levice a pravice Proč je dělení na levici a pravici dnes už nefunkční a jakým způsobem toho česká pravice zneužívá? Co se nám snaží tito oponenti podsouvat a kde sami chybují? O těchto a dalších politologických problémech píše Monika Hermannová. Pojmy levice a pravice jsou triviálním rozdělením politických stran a zároveň čím dál tím víc nejednoznačnějšími termíny s velkým množstvím interpretací. Rozdělení politického spektra je takto realizováno na základě zjednodušených postojů dané politické strany k některé z ideologických otázek. Dvoustranné dělení pak vede k situaci, kdy je velké množství stran politického spektra nacpáno do dvou nesourodých pytlů. Ani původ těchto termínů k lepšímu porozumění nepřispěje, protože vznikly za jiným účelem. Vztahují se totiž k 18. století, kdy na pravé straně francouzského Národního shromáždění zasedali příznivci konstituční monarchie roajalisté, levá strana pak náležela příznivcům tehdejšího nového řádu republikánům. Překonané stereotypy Pro oba termíny jsou však dnes zažité určité stereotypy, které se alespoň směrem Ventil - Články MSD k levici zdají být překonané. Jako priorita pravice je nejčastěji uváděna podpora podnikatelské aktivity, u levice pak sociální politika a jistoty. Tato charakteristika však vytváří mylný dojem, že jediným cílem levicových stran je vytvářet štědré a plýtvající sociální systémy. Přitom se ale jedná zejména o podporu důstojného života seniorů, vytváření pracovních míst nebo podporu rodin nejen finančně, ale také například vznikem rodinných center nebo školek. Levice je rovněž často charakterizována regulací trhů, oproti pravici, která považuje neviditelnou ruku trhu za dokonalou. Regulace však zahrnuje také například ochranu spotřebitelů, bezpečnost zaměstnanců nebo minimální mzdu, které jsou standardem všude ve světě. Přestože je navýsost pravicové sestavovat rozpočty jako vyrovnané, čistě pravicová vláda ve výši schodků za těmi levicovými nikterak nezaostávala. Jediným rozdílem byla skutečnost, že přerozdělovacím kritériem nebyla potřebnost občanů. Pravice je často charakterizována prosazováním rovných příležitostí oproti levici, jíž je přisuzována rovnost výsledků a průměrnost. Školné na VŠ téměř zavedené pravicovými vládami vyrovnaný start mladým lidem do života ale příliš neumožní. Čím vyhrocenější je politický souboj, tím přibývá prostších a agresivnějších argumentů. Tím nejjednodušším je strašení návratem komunismu, kterým se pravice levici snaží podsouvat nedemokratičnost, a využívat tak předsudků a fobií, jako kdyby bylo dnes reálné zavřít hranice a znárodnit soukromé firmy. Hit minulých voleb, klip Přemluv bábu, levici vylíčil jako tu, která zničí životy současné mladé generace. Mladí všude na světě ale volí právě levici, protože je progresivní a bez předsudků a snaží se nabídnout opravdu každému příležitost využít svůj život, jak nejlépe dokáže. Monika Hermannová studentka VŠE a PF UK, místopředsedkyně ÚKK MSD. Pracuje jako asistentka náměstka hejtmana pro finance a ekonomiku Plzeňského kraje Politický kompas Zkuste si komplexnější politický kompas a zjistěte, kde jste vy... Komunisti Ekonomicky levicoví a společensky ultrakonzervativní - takoví jsou čeští komunisté. V podání KSČM není komunismus radikálním emancipačním a revolučním proudem, ale odkazem k minulosti. ČSSD Sociální demokracie patří spíše do středu, co se týká vztahu k autoritě ve společnosti. Ekonomicky jasně levicoví, ale v řadě společenských otázek umírnění. Zelení Zejména po odchodu Martina Bursíka patří zelení k levicovým liberálům. Přímá demokracie, slabá hierarchie strany a progresivní, postmateriální témata je tam bezpečně řadí. ODS ODS je konzervativní strana, zejména některé její frakce. Zakládá si na čistě materialistických ideových základech, zajímá ji volný trh a svoboda podnikání. Top 09 Ačkoliv se tváří konzervativně, ve skutečnosti je TOP 09 společensky liberální stranou s tolerantními postoji k tématům jako LGBT či ochrana přírody. Ekonomicky jde však tvrdě doprava. svobodní Čeští anarchokapitalisté. Žádný stát, žádná autorita a úplná osobní i ekonomická svoboda. Strana svobodných občanů požaduje společnost nesvázanou žádnými vnějšími pravidly. Stát by měl zajistit jen bezpečnost, na ostatní jsou tu jednotlivci. Ventil 13
Dialog Mladí by se měli účastnit Jana Hamáčka naše návštěva potěšila... Jan Hamáček je stínový ministr obrany sociální demokracie, místopředseda Poslanecké sněmovny (ačkoliv by se dalo říct, že v této práci nedávno došlo k masovému propouštění) a lídrem kandidátky sociální demokracie ve Středočeském kraji. Pro nás je ale hlavně bývalým dlouholetým předsedou Mladých sociálních demokratů, technicky stále ještě naším členem a osobností nám nakloněnou. Povídali jsme si s ním o mladých lidech v politice i o jeho rezortu obrany. V e vyostřené vnitrostranické debatě před hlasováním o Rusnokově vládě se Mladí sociální demokraté postavili proti, i když bylo už dost zřejmé, že strana vládu podpoří. Když jsi viděl toto vyjádření, co ti přitom běželo hlavou? Já si především vzpomínám na živou debatu uvnitř samotné ČSSD a je jen přirozené, že podobná debata probíhala i uvnitř Mladých sociálních demokratů. Situace po pádu vlády pravice byla naprosto bezprecedentní. Rozpad provládní většiny v Parlamentu a skandály pravice vedly k opravdové krizi vládnutí. Z této situace bylo jen jediné východisko, a to předčasné volby a nové rozdání karet. Bohužel zpočátku to vypadalo, že i přes patovou situaci ve sněmovně strany bývalé koalice nehodlaly z různých důvodů souhlasit z rozpuštěním. Do toho přišel prezident Zeman se jmenováním úřednické vlády premiéra Rusnoka. Bylo nutné celou situaci hodnotit nejen z úzkého 14 Ventil pohledu ČSSD, ale i z toho širšího, co bude dobré pro tuto zemi. Emoce a názory byly opravdu rozjitřené nejen v naší straně. Je naprosto přirozené, že se objevovaly různé názory a často i značně vyhraněné, a to do určité míry byl i případ stanoviska MSD. Sledoval jsem tu debatu a s řadou mladých sociálních demokratů jsem na toto téma diskutoval. A věř mi, kromě řady zamítavých názorů jsem se často u Mladých sociálních demokratů setkával s názorem, že ČSSD nesmí umožnit návrat bývalé pravicové koalice k moci. předčasných voleb, byli jsme už schopni táhnout za jeden provaz. Výsledkem hlasování jsou vskutku předčasné volby a to je dobře. Schopnost vystupovat jednotně bude v příštích několika týdnech důležitá více než kdy jindy. Jaký by měl vlastně obecně být vztah mládežnické organizace ke své domovské straně? Předně, mládežnické organizace jsou pro politické strany nesmírně důležité. A tady nemluvím jen jako bývalý předseda MSD, aby mě někdo nemohl osočit z přílišné zaujatosti (smích). Obecně je v českém prostředí velice složité pro politické strany oslovit mladé lidi. Stranictví je v naší zemi vnímáno značně negativně a tahle nedůvěra je mnohem více patrná u mladých lidí. Můžeme si za to tak trochu sami. Ale je potřeba ukazovat mladým lidem, že pokud chtějí věci kolem sebe měnit, musí se více angažovat ve správě věcí veřejných. A upřímně, při veškeré jejich nedokonalosti lze politické strany jako nástroj k propojování lidí s podobnými názory a jejich prosazení v demokratickém zřízení jen těžko nahradit. Mládežnické organizace tak mohou lépe zprostředkovávat mladým lidem první opravdový kontakt s politikou. V tomto ohledu je autonomie na mateřské straně důležitá, neboť omezuje počáteční nedůvěru a neochotu svazovat se s tou či onou stranou. Následně je pak na každém, zdali se rozhodne více zapojit do činnosti strany samotné. Myslíš si, že financování mládežnické organizace pouze stranou je v pořádku? Neměly by se hledat další zdroje? Vždyť třeba na Západě je normální model cestou spolufinancování státem... Tak to je trošičku složitější. V ideálním případě by se měl stát určitě snažit tyto organizace finančně podporovat jako prostředek k lepší občanské společnosti. Sociální demokraté si berou za své řadu témat, která trápí mladé lidí, ať už se jedná o zajištění volného přístupu ke vzdělání, nebo je to ekologie, či podpora mladých v uplatnění na trhu práce. Politika je nicméně vždy o kompromisu a o schopnosti se dohodnout. To se ukázalo i v rámci naší vnitrostranické debaty. Podstatné je, že poté, co padlo rozhodnutí podpořit dočasnou Rusnokovu vládu se záměrem dosáhnout Model financování (mládežnických organizací pozn. red.) státem funguje například v Rakousku. Nicméně v dnešní složité situaci a napjatém rozpočtu by se takováto změna u nás obhajovala jen těžko. Odpovědnost tedy zůstává především
na mateřské straně a schopnosti mládežnické organizace zajistit si dodatečné financování z jiných zdrojů. Analýza české mladé společnosti, která vznikla pod vedením prof. Kellera, tvrdí, že mladí chápou pojem levice negativně, i když konkrétní levicová témata jim imponují. Jak myslíš, že by ČSSD i MSD mohla tento problém řešit? Ano, je to trochu paradox, který částečně vychází z naší historické zkušenosti. Myslím si ale, že je to do určité míry generační věc, která postupně odeznívá. A zde vidím příležitost pro ČSSD i MSD. Sociální demokraté si berou za svá řadu témat, která trápí mladé lidi, ať už se jedná o zajištění volného přístupu ke vzdělání, nebo je to ekologie či podpora mladých v uplatnění na trhu práce. Víš, ono je zároveň podstatné připomínat, že i témata jako mezigenerační solidarita či otázka zajištění adekvátní zdravotní péče se dotýkají nás všech. Nechci vůbec moralizovat, ale kolem devatenácti řešíš úplně jiné starosti, než proč je například důležité mít dostupné zdravotnictví pro všechny. Ono je potřeba se i o těchto věcech bavit a z vlastní zkušenosti vím, že mnozí mladí lidé si jsou těchto problémů dobře vědomi. Důležité je tato témata komunikovat a upozorňovat na ně. Bavit se o nich a nabízet řešení. Prvovoliči ať se pak rozhodnou, komu dají svůj hlas. Mladí sociální demokraté pak představují ideální platformu, jak mladé lidi napřímo oslovit a přiblížit se jim, a to nejen z hlediska věku členů MSD. Obrana a bezpečnost ČR V Česku zůstává bez většího zájmu i problematika NATO. Jak by podle stínového ministra obrany ČSSD měla Severoatlantická aliance lépe reagovat na výzvy 21. století? Do jaké míry vyhovuje role Aliance jako globálního účastníka potřebám Evropy s jejími specifickými potřebami a problémy? Tak předně si nemyslím, že menší zájem veřejnosti o NATO není v případě České republiky - v porovnání s ostatními členskými státy - nijak výjimečný. Prostě v Evropě žijeme v bezprecedentní době, kdy nám nehrozí žádné přímé vojenské ohrožení, a proto se otázkám národní bezpečnosti dostává omezené pozornosti. To je na jednu stranu pochopitelné a jsem za to rád, nicméně bylo by poměrně krátkozraké bezpečnostní témata, včetně budoucnosti NATO, přehlížet. Vždyť přeci za bezpečností České republiky v Evropě stojí v prvé řadě naše pevné spojenecké svazky a ochota s našimi spojenci spolupracovat. NATO samozřejmě zůstává základním pilířem naší obranyschopnosti, a proto jsme také do Aliance vstupovali. Nicméně je třeba MSD a Svět Myslet si, že jsme na boj za práva na 99 % sami, je naivní. Po celé Evropě, a dokonce i po celém světě existují organizace, které sdružují mladé sociální demokraty. Jan Hamáček by mohl vyprávět. Byl totiž jak viceprezidentem IUSY Mezinárodní unie mladých socialistů, jež po celém světě sdružuje mladé levicově smýšlející lidi, tak členem řídícího výboru YES Mladých evropských socialistů, kteří se specializují na levicovou agendu v rámci Evropy a EU. Čeští mladí demokraté mají být na co pyšní. si uvědomit, že primární role NATO je zajišťování obranyschopnosti jeho jednotlivých členů. A do budoucna si myslím, že se NATO bude muset vrátit zpátky ke svým kořenům tedy zajišťování bezpečnosti v euroatlantickém regionu. Snaha o globální NATO byl trochu úkrok vedle a NATO si to uvědomuje. Pravice se často odkazuje na hájení českých národních zájmů, aniž by je konkrétně definovala. Celospolečenská diskuse na toto téma také neexistuje a elity s tímto souslovím pracují víc než opatrně. Jaké jsou české národní zájmy podle Jana Hamáčka? Přesně tak, pravice se ráda ohání národními zájmy, ale často opomene vysvětlit, co tím vůbec má na mysli. Navíc mně připadá, že v jejich podání (v podání české pravice - pozn. red.) národní zájmy vlastně existují jen ve vztahu k Evropské unii. Kritika EU se tak u nás často točí jen kolem těchto mytických zájmů, což má za následek, že zde není moc prostor pro debatu. Ono - zkus se bavit o něčem, co nejde moc popsat. Pokud bych se tedy měl pouštět do definice národních zájmů, tak v úplně základní podobě se jedná o zajištění bezpečnosti a prosperity České republiky. A od toho se pak musí rozvíjet naše krátkodobé a dlouhodobé cíle. Takto uvažovat dokáží velice dobře ve Velké Británii či v sousedním Německu. U nás se to bohužel stále učíme. Pokud se například shodneme, že naším dlouhodobým zájmem je udržet funkční Evropskou unii, kde je slovo menších členských států adekvátně zastoupeno, je potřeba tomu uzpůsobit naši strategii a cíle. To je debata, kterou je třeba vést nejen mezi jednotlivými politickými stranami, ale především s širokou veřejností a pečlivě vysvětlovat a naslouchat. Připravil Matouš Hruška Sloupek MSD Ventil - Rozhovor Chcete více zeleně? My rozhodně ano! Kdo by nechtěl žít v obci s množstvím zeleně. Tlumí hluk, čistí a osvěžuje vzduch, je to pastva pro oči a čím je jí více, tím více příležitostí přináší například pro hnízdění ptáků. Pro oči developerů je to ale jenom nezastavěná plocha prozatím! Záleží ale především na zájmu občanů, zda se v jejich obci bude věnovat více pozornosti sázení alejí a péči o přírodní památky, nebo přednost dostanou asfalt s betonem. Ani zeleň ale není zadarmo, a také vyžaduje nějakou údržbu. S ohromným nadšením se do rozšiřování zeleně pustili třeba v Úvalech u Prahy. Stačí chtít Místostarosta Petr Petržílek zde připravil koncept rozvoje městské zeleně a koncept obnovy pěšin a výsadby alejí v extravilánu. Po schválení Radou města se na území města vysázely stovky nových stromů. Cenné je zejména propojení občanských iniciativ s těmito projekty. Žákovský parlament při základní škole se podílel na výsadbě 22 hlohů na náměstí a v Husově ulici, rodiče zaplatili výsadbu 60 dubů v aleji úvalských dětí na Vinici (a druhá alej dětí se připravuje na Hodově) a penzisté vysázeli za své krásnou dubovou alej seniorů u požární zbrojnice. Když se chce, tak to jde. A platí to i o chráněných územích. Středočeský kraj na základě řady jednání se zástupci města vyhlásil Přírodní park Škvorecká obora a později v jeho rámci i Přírodní památku Králičina. Vyhlášení navázalo na dosavadní práci několika pečujících dobrovolníků. Městu se také podařilo vysoudit desítky hektarů lesa v oboře, které po téměř sto letech nedokončené první pozemkové reformy připadly z původního lichtentejnského panství do vlastnictví města Úvaly. Ovšem důležité je pořád totéž musí se chtít. Jiří Jakl botanik dendrolog, absolvent Přírodovědecké fakulty UK, tajemník ekologické platformy Zvonečník Ventil 15
1873 1919 1925 1935 1946 1948 1990 1992 1996 1998 2002 2006 2010 2013 Století historických Voleb 7. dubna 1878 byla ve výletní hospodě U Kaštanu napjatá, a přitom povznesená atmosféra. Společnost, která se zde sešla, dobře věděla, že kdyby na ni rakouské úřady přišly, tak by její členové neunikli tvrdé represi. Účelem této schůzky bylo totiž založení socialistické demokratické strany. Tak vznikla původně Československá sociálnědemokratická strana dělnická, později Česká strana sociálnědemokratická. Po sto třiceti pěti letech se můžeme ohlédnout na bohatou historii naší strany. A protože se také blíží volby, podíváme se na největší volební úspěchy a porážky naší strany. Čím více se sociálnědemokratické hnutí rozvíjelo a rostlo, tím rychleji rostl počet lidí, kteří se rozhodli aktivně zapojit, vzít do ruky vlastní osud. Lidí kteří se rozhodli přijmout odpovědnost vedení svých společností a určit, kudy se budou jejich životy ubírat. Rosa Luxembourg - filozofka, revolucionářka a klíčová představitelka středoevropské levice Předseda Vlastimil Tusar První polovinu dvacátých let byla československá V roce 1893 se prvních pět První poválečné volby svobodného politika ovládaná levi- zástupců Českoslovanské Československa covými stranami. Ovšem sociálnědemokratické strany dostalo do parlamentu. byly volby komunální. Na základě nich pak byli také ve volbách v roce 1925 Sociální demokraté propadli. Volby 1935 jasně odrážely V roce 1907 to už bylo dvacet kooptováni zástupci do Nejdůležitějším důvo- celoevropskou krizi. Su- čtyři mandátů a strana tomu vděčila zejména za rozšiřování volebního práva. Kromě strany samotné celostátního Revolučního národního schromáždění. Sociální demokraté spolu s národními socialisty dem této porážky byl totiž vnitřní rozkol levice. Komunistické křídlo a sociálnědemokratické křídlo se detoněmecká strana posílila a socialistické strany, ačkoliv pořád měly silnou pozici, nebyly schopné přehlasovat existovalo již tehdy mnoho v nich drtivě zvítězili. nebyla schopná dohodnout sudetoněmecký přidružených organizací V těchto volbách také a ve straně roku 1921 došlo blok spolu s českými nesocialistickými jako například Dělnická mohly poprvé volit ženy. k rozkolu, který levici stranami. akademie. oslabil. 1907 1919 1925 1935 16 Ventil
1946 1948 1996 2010 Složitá poválečná situace a snaha o rychlou stabilizaci vedly ve volbách roku čtyřicet šest k umožnění kandidatury pouze v rámci tzv. Národní fronty. Sociální demokraté pod vedením Zdeňka Fierlingera (ve skutečnosti komunistického agenta NKVD) tak tvořili vládní koalici. V roce 1947 ale demokratické křídlo vedené Bohuslavem Laušmanem dokázalo komunistům odolat. A během krize v roce čtyřicet osm se také sociálnědemokratičtí ministři přidali ke svým kolegům a podali hromadnou demisi. Lidové milice - ozbrojená složka komunistické strany Komunistický puč roku 1948 potřeboval legitimizační formuli v podobě voleb. O demokracii však nemohla být ani řeč. Kandidátka Národní fronty byla jediným volebním subjektem a v zemi panovala atmosféra zastrašování a násilí. Sociálním demokratům pak byly po volbách jednoduše rozeslány komunistické stranické legitimace a ti, kteří odmítli vstup do strany, čelili tvrdým perzekucím. V porevolučních letech se sociální demokracie soustředila na navázání na demokratickou tradici strany. Ve volebních střetech s Občanským fórem nejprve nebyla příliš úspěšná, ale ve volbách v roce 1996 přišel první skutečný výsledek. Předseda Miloš Zeman dovedl stranu k zisku 26 % a tím znemožnil pravici vytvoření většinové vlády. Demokratická levice tak poprvé od doby první republiky ukázala, že se s ní musí v novém zřízení počítat. V dalších letech se pak ČSSD stala klíčovým hráčem na české politické scéně. I přes kritiku opoziční smlouvy o dva roky později si náklonnost voličů udržela až dodnes, což se o ODS rozhodně říct nedá. Poslední volby dopadly smutně. I když se ČSSD povedlo zvítězit, bohužel nebyla schopná sestavit většinovou koalici, a prezident Klaus dokonce ani nepověřil předsedu strany tím, aby se vládu pokusil sestavit. Na druhou stranu jsme tak díky tomu nebyli v pokušení hledat příliš pragmatické kompromisy a ústupky v našem volebním programu. Od roku 2010 se toho mnoho změnilo. Nyní máme levicového prezidenta, levicový Senát a nálada ve společnosti je od roku 2010 také výrazně odlišná. Máme za sebou sto třicet pět let demokratické historie a máme na co navazovat. Připravil Matouš Hruška Miloš Zeman slaví volební úspěch Jiří Paroubek smutně přihlíží neschopnosti mladých příznivců pravice vyjádřit svůj nesouhlas kultivovaně... Ventil 17
Ventil - Články MSD Školné? Prý osobní motivace studenta! Česká pravice si ráda vypůjčuje osvědčené modely ze Západu. Jedním z nápadů, který se v různých proměnách stále vrací, je také zavedení školného. Škoda jen, že se zapomíná, že ani na Západě tento model nefunguje dobře. A stejně nám nakonec pan Kalousek bude tvrdit, že školné je osobní motivací pro studenta! Právě toto heslo totiž hlásá program TOP 09. Ta by údajně tímto opatřením ráda zvýšila kvalitu českého vysokého školství. Není ale motivace jako motivace. O jaké motivaci je vlastně řeč? Ze strany pravice často slyšíme, že si studenti studia za veřejné peníze neváží, a místo toho se oddávají téměř každý den mejdanům a flákání (když se podíváme na studijní výkony a plzeňské tituly pravicových politiků, nejde si nemyslet, že hlavně podle sebe soudím nejspíš tebe ). TOP 09 tak přichází s návrhem zavést školné, které má být bičem na údajnou zahálku ve školách, dle logiky, co si zaplatíme, toho si také vážíme. Jenže abychom si mohli dovolit platit, musíme mít taky čím. TOP 09 sice tvrdí, že vláda navrhne efektivní systém stipendií a půjček umožňující financovat všechny náklady na vzdělání tak, aby žádný talent nebyl ztracen ze sociálních důvodů. Už tady ale není těžké poznat trochu populisticky zbožné přání. I kdyby zmiňovaný efektivní systém podpory fungoval, bude znatelně omezena možnost studovat na školách lidem z chudších rodin. Představa, že každý student dostane půjčku, je nesmysl, stejně tak, že tato půjčka bude bezúročná. Umí si vůbec někdo dnes představit bankovní instituci, která půjčí peníze bez úroku a bez nároku na výdělek? Banky žádnou půjčku neposkytnou, když nemají jistotu navrácení investic, a už vůbec ne v situaci, kdy ani absolventi nemají jistotu zaměstnání. Půjčky nic nevyřeší Nezaměstnanost absolventů vysokých škol není totiž velká jen proto, že jich je podle pravice příliš mnoho, ale protože pracovní místa zkrátka nejsou. Jako smutný žert pak zní argument, že právě školné by skoncovalo s nadbytečným počtem vysokoškoláků v poměru se západními zeměmi. V této situaci by na tom byli hlavně biti nynější studenti a po nich ještě několik dalších ročníků. Pracovní trh je totiž už stejně přesycen absolventy, kteří nenašli zaměstnání. My všichni bychom tak zaplatili pouze za možnost stát ve frontě na práci. Samotná studijní půjčka navíc může být přítěží při začátcích kariéry, kdy jen menšina studentů má po studiích dostatek kapitálu na rozjezd své kariéry. Např. chcete-li podnikat a musíte si nejprve půjčit peníze na rozjetí svého startupu. A tak bude už zadlužený student nucen opět požádat banku o půjčku, přičemž zdroj: izun.eu Týden neklidu Reforma českého školství je jedním z nesplněných snů české pravice. Pustit trochu více trhu do veřejných vysokých škol a zaprivatizovat si, jak to má pravice ráda. Studentů se na názor samozřejmě nikdo neptá. Protesty proti pravicovým reformám veřejných VŠ jsou tak v ČR poměrně časté. Nejlepší ministr školství Josef Dobeš svými absurdními návrhy omylem stvořil velkou koalici studentských odborů a organizací, které si v roce 2012 vyprotestovaly jeho odchod z funkce. první půjčka na studium bude přitěžující okolností pro půjčky další. Tím pravice škodí i začínajícím podnikatelům, jejichž zájmy tvrdí, že hájí. Vliv bank na náš život navíc vzroste svým rozhodnutím půjčit či nepůjčit na studia. Ani optimistický scénář není příliš radostný. I když se náhodou uchytíme mezi konkurencí, zatíženi půjčkami budeme nuceni zakládat rodiny ještě později než dosud. To vede k dalšímu snížení porodnosti, k urychlení vymírání národa a dalším krizím důchodového systému. Slovy klasika všechno prostě souvisí se vším. Placením školného si na sebe dobrovolně pleteme bič. V některých západních zemích již školné zavedené je. I zde rostlo pomalu, ale jistě. I zde se slibovalo, že školné bude malé, že na něj bude mít každý, ale to byly pouze plané sliby. Dnes je v těchto zemích běžnou praxí prodávat rodinné automobily, aby měly děti na univerzitní studium. V USA se vytrvale vede debata, jak snížit vliv bank na život studentů. Je to tak poučení i pro nás. Musíme umět říct ne ničení naší budoucnosti. Vzdělání a dluhy je špatná kombinace... Lukáš Ulrych student Pedagogické fakulty UK, člen volebního teamu MSD 18 Ventil
Ventil - Článek MSD Sociální bydlení je pro mladé Jedním z hlavních problémů mladých lidí žijících u nás je nemožnost sehnat si dostupné bydlení. Deregulované nájemné v kombinaci s kolísající ekonomikou nás mohou v budoucnu dovést až do chvíle, kdy zjistíme, že podmínky, ve kterých mladí lidé žijí, jsou otřesné. Stijn Croes navrhuje dlouhodobé řešení. Tím je sociální bydlení. Bydlení je lidské právo, ale zároveň i nenahraditelný statek, jehož spotřeba je v zájmu nás všech. Kvalita prostředí, ve kterém žijeme, do velké míry ovlivňuje naše chování. Zároveň je dostupnost a kvalita bydlení jednou z podmínek dalšího rozvoje osobnosti. Respektování této zásady je i jedním ze základních předpokladů, proč na trh s bydlením vstupuje stát za účelem pomoci těm skupinám osob, které nemohou na trhu uspět samy. A přesto můžeme vidět, že pro mnoho mladých lidí zůstává cenově dostupné a solidní bydlení pouze vzdáleným snem. Soukromé nájemní byty jsou každým rokem dražší a dražší, aniž by existovaly záruky kvality takového bydlení. A při tom, jak se vyvíjí česká ekonomika, je jasné, že značná část obyvatel ČR a mezi nimi mnoho mladých lidí si nebude schopna vlastními silami zajistit a udržet vlastní bydlení. Jak může tomu všemu pomoci právě sociální bydlení? Situace v oblasti sociálního bydlení v ČR je dle mého názoru velmi problematická(konec konců stejně jako ve všech oblastech sociálního zabezpečení). Mnoho lidí si myslí, že problematika bydlení není zásadní, protože to doteď nějak fungovalo a měli jsme kde bydlet. A je pravda, že různé formy bydlení skutečně podporovány jsou, ale rozhodně nelze tvrdit, že by stát občanům bytovou situaci jakkoliv usnadňoval. Ačkoliv k demokracii a k tržnímu systému jsme se vrátili už před dlouhou dobou, pořád ještě v České republice neexistuje prakticky žádný ucelený systém sociálního bydlení. Není nijak řešen, legislativně upraven, a dokonce ani definován. Je tak na nové vládě, která bude doufejme levicová, stanovit jasnou koncepci, která určí budoucnost sociálního bydlení v ČR. A přitom, koho by mělo sociální bydlení zajímat víc než právě nás, mladé lidi? Přechod do světa, ve kterém už nemáme možnost se Bytová politika by neměla být zcela neregulovaná, ur jisté plánování je na místě. Kvalita bydlení je faktorem v rozvoji osobnosti. spolehnout na pomoc rodičů, není finančně snadný. Zejména v současné ekonomické situaci je skutečně obtížné shánět bydlení. Vše se navíc točí v začarovaném kruhu. Práce je hodně ve městech, ovšem abyste ji mohli vykonávat, musíte zde sehnat bydlení, a to zase stojí mnoho peněz. Stáváte se tak závislými na rozmarech nejen svých nadřízených, ale i svého pronajímatele. Evropská zkušenost V západní Evropě a částečně také v zemích bývalého Rakouska-Uherska má přitom sociální bydlení dlouhou tradici, a to již od první poloviny 19. století. V současnosti je z celkového počtu evropských nájemních bytů v průměru dokonce 20 % vyčleněno pro sociální bydlení! U nás šla ale od pádu komunismu města i stát cestou privatizace bytových fondů. Nájmy se průběžně zvyšují, zatímco investice do bytů se postupně snižují. Starý systém regulovaného nájmu se kradmo začal deregulovat. Sociální demokraté by měli prosadit jednotnou koncepci sociálního bydlení. Kritéria musí být jasně definovaná, aby nedošlo k eventuálnímu zneužití systému sociálního bydlení. V některých státech EU funguje systém tzv. nájemného podle průměrného výdělku z posledních pěti let. To znamená, že nájemné se postupně zvyšuje na základě rostoucích příjmů do jistého momentu, kdy systém sociálního bydlení už později přestane být zajímavý pro ty, kteří dosahují vyšších příjmů. Tito lidé se potom raději přesunou do tržního bydlení, protože sociální bydlení přestává být výhodné. Co se týká výstavby sociálních bytů, mají stát, regiony, města a obce pořád k dispozici různé prostředky z Evropské unie. V České republice se nám ale zatím nedaří tyto prostředky efektivně využit a rozsáhlý plán na výstavbu sociálních bytů nepomáhá jen konceptu takového bydlení, ale zejména oživení českého stavebního sektoru a hospodářství. Stijn Croes místopředseda MSD pro zahraničí, pracuje v Evropském parlamentu Ventil 19
Ventil - Postřehy MSD Srozumitelná politika Je možné jedním jednoduchým opatřením přiblížit politiku lidem, zlepšit úroveň politické kultury a zvýšit úroveň politických expertů? Ano! A navíc omezíme privatizaci veřejné sféry. Jak? To nám prozradil Patrik Eichler Devadesát milionů korun činí limit, který si ČSSD stanovila pro všechny své výdaje na kampaň do předčasných voleb. Už nějaký čas do svých programů také píše, že chce výdaje na kampaně omezit zákonem. Po posledních sněmovních volbách k tomu byly ochotné i další strany. Tím se otevřela možnost prosadit změny, které učiní politiku srozumitelnější. Právě nesrozumitelnost politiky a její uměle budovaná odtrženost od běžného života je to, co nám brání spolurozhodovat o prostředí, ve kterém žijeme. Přitom těžko říct, proč bychom se měli stranit 63 tisíc lidí, kteří se dnes a denně věnují politické práci ve volených orgánech obcí, krajů a státu. A proč v politice získávají na úkor tak či onak fungujících stran prostor nekontrolovatelné firmy. Stačí si vzpomenout na Víta Bártu a ABL, pardon, Věci veřejné. Politické nadace Jak tento problém řešit? Například ve volebním programu ČSSD čteme, že strana prosadí zákon o politických nadacích. Cílem těchto nadací pak bude zkvalitnit demokratickou politickou soutěž a vhled veřejnosti do politických dějů. Politické nadace budou financovány ze státních prostředků ušetřených zavedením nových státních limitů na činnost a volební kampaně stran. Politická nadace je navíc celoevropsky srozumitelný termín. Jde o organizaci, která má za úkol vzdělávat veřejnost v politických programech a vysvětlovat úlohu jednotlivých demokratických institucí. Mimo to politické nadace vzdělávají členy politických stran a rozšiřují stranické expertní zázemí. Ne každý akademik nebo novinář totiž může spolupracovat přímo se stranou. S politickou nadací už ale problém nebývá. Nadace je instituce na pomezí akademického světa a politiky. Na západ od nás tam například běžně pracují profesoři renomovaných univerzit. Nadace také udělují stipendia a jsou nástrojem zahraniční politické i kulturní spolupráce. Zárodkem politických nadací by se v českém prostředí mohly stát sociálnědemokratická Masarykova demokratická akademie nebo lidovecká Evropská akademie pro demokracii. Suma, kterou by politickým nadacím mohl dávat český stát, jistě bude předmětem vášnivé debaty. V sousedním Německu je na provozní náklady určena asi třetina rozpočtu nadací. Zbytek využívají na různé projekty. Při stejném poměru by nadace menší české politické strany pro zaplacení kanceláře a platů pěti lidí potřebovala získat celkový roční příjem kolem osmi milionů korun. To je výrazně méně, než kolik strany oproti předchozím letům ušetří zavedením limitů na předvolební kampaně. A bude to i výrazně levnější, než kdybychom museli pracně sanovat škody způsobené privatizací politiky. Patrik Eichler člen MSD a Masarykovy demokratické akademie Máš bolesti? Zaplať! Měli jste někdy ledvinové kameny? Doufám, že ne. A nikomu z vás bych to ani nepřál. Nemůžete se hýbat a zvracíte bolestí. S těmito příznaky jsem nedávno přivezl svou manželku do nemocnice. Po čtvrthodinových peripetiích jako rozměnění peněz a použití automatu na poplatek jsme tedy zaplatili vstupenku. Jestliže mají být regulační poplatky využity na zkvalitnění péče, tak mi vysvětlete, co je kvalitního na tom, nechat člověka patnáct minut v bolestech, dokud nezaplatí poplatek. Nedalo mi to a začal jsem pátrat, zda by ženu vůbec ošetřili, kdybych s sebou těch 90 Kč neměl. V případě, že bychom neměli poplatek jak zaplatit, čekali bychom, až zdravotní sestra na příjmu vypíše fakturu. Kdybychom 20 Ventil u sebe z nějakého důvodu neměli ani doklady, bylo by na dobré vůli zdravotní sestry, zda manželku vůbec přijme. A to není vše. Pokud zapomenete zaplatit 90 Kč, může se tato částka při soudním Je šokující, že někdy naše zdraví závisí na tom, zda u sebe máme 90 Kč v drobných. vymáhání vyšplhat až na několik desítek tisíc. Osobně si myslím, že člověku, který v nočních hodinách vyhledá nemocnici, se honí v hlavě úplně něco jiného než poplatek 90 Kč. Pojišťovny proplácí nesmyslné příspěvky na helmy a permanentky do fitnesscenter, ale za tuto základní platbu je člověk trochu jednou nohou v kriminále. Po propuštění manželky do domácí péče nám bylo připomenuto, že na zákrok, který žena podstoupí za dva týdny, si máme přinést vlastní obvazy. Ano, platíme si zdravotní pojištění, budeme platit opět 100 Kč za každý den v nemocnici, ale cenu dvou obvazů tyto částky zřejmě nepokryjí. Při představě, že důchodci mají 8 000 Kč měsíčně, z toho 2 000 Kč utratí za léky a za zbývajících 6 000 Kč musejí zaplatit byt, jídlo a další poplatky, se mi dělá mdlo. Stát jakýkoli přeplatek nad 2 500 korun za rok sice seniorům za dva měsíce vrátí, ale může si zrovna tato sorta lidí dovolit žít s dluhem v peněžence? Pavel Machala místopředseda MSD