Ekonomie 1 RNDr. Ondřej Pavlačka, Ph.D. pracovna 5.052 tel. 585 63 4027 e-mail: ondrej.pavlacka@upol.cz 8. Hospodářská politika Hospodářská politika (HP) = soubor cílů, nástrojů, rozhodovacích procesů a opatření státu v jednotlivých oblastech života společnosti. Mladá ekonomická disciplína, která vznikla ve 30. létech 20. století. Vychází z teoretických poznatků, ale zároveň reaguje na praktický vývoj v ekonomice daného státu. Nositelé HP jsou: stát = vláda a parlament, orgány státní samosprávy, měst a obcí, soudy, zájmové svazy = družstva, odbory, atp. centrální banka, mezinárodní organizace MMF,WTO; na základě dohod mezi státy brání střetu jejich zájmů, nadnárodní instituce různě silná ekonomická seskupení členských států, např. EU. V rámci HP by měl platit tzv. princip subsidiarity = pravomoc výkonu je ponechána na té úrovni, kde je to nejefektivnější. Cíle HP: ekonomický růst (= růst produktu), ekonomická rovnováha zahrnuje v sobě: o cenovou stabilitu cílem je zabraňovat nečekaným cenovým šokům, ideální je stabilní nízká míra inflace, o plnou zaměstnanost na úrovni přirozené míry nezaměstnanosti, o vyrovnanou platební bilanci výsledek rovnováhy ve vnějších obchodních vztazích (export, import, peněžní toky ze a do zahraničí). 1
Konfliktnost cílů - v praxi při realizaci HP dochází k tomu, že přiblížení se jednomu cíli vede ke ztrátě jiných cílů. Např.: Při expanzivní politice roste produkt a klesá nezaměstnanost, ale obvykle roste i inflace a vzniká nerovnováha v platební bilanci (např. nízké úrokové sazby způsobují odliv kapitálu do zahraničí zahraniční subjekty si v dané zemi půjčují, domácí subjekty si ukládají v zahraničí peníze). Při restriktivní politice klesá inflace, ale obvykle roste nezaměstnanost a zpomaluje se růst produktu. Graficky je úspěšnost HP politiky znázorněna pomocí tzv. magického čtyřúhelníku, jehož tvar vypovídá o tom, jak byla vláda úspěšná při plnění jednotlivých cílů. Vrcholy magického čtyřúhelníku: ekonomický růst průměrné roční tempo růstu reálného HDP, PB (saldo obchodní bilance)/hdp nominální v %, kde saldo obchodní bilance = kapitál ze zahraničí kapitál do zahraničí, π cenová stabilita (průměrné roční tempo inflace v %), u nezaměstnanost (průměrná roční míra v %). Čím leží vrcholy čtyřúhelníku dále od počátku, tím lépe plnila vláda vytyčené cíle. Čím je plocha větší, tím byla HP účinnější. Magický čtyřúhelník slouží: a) k porovnání situace v rámci jedné země v různých letech, b) k porovnání situace v různých zemích v témže roce. 2
Nástroje HP = soubor prostředků, opatření a metod, které vedou k dosažení cílů. Rozlišujeme: monetární politika = regulace nabídky peněz v ekonomice, ovlivňování úrokových sazeb, fiskální politika = vládní výdaje, zdanění, důchodová politika zaměřena zejména na regulaci mezd, vnější obchodní a vnější měnová politika např. ovlivňování měnových kurzů a cel. 8.1 Hospodářsko - politické koncepce Hospodářsko-politická koncepce je soubor názorů, které orientují aktéry hospodářské politiky při výběru cílů a nástrojů. Existují 3 základní hospodářsko-politické koncepce: a) liberální, b) intervencionistická, c) marxistická. Ad a) Liberální koncepce: Je založen a na přesvědčení, že všechny hlavní ekonomické otázky (co, jak a pro koho vyrábět) jsou řešeny prostřednictvím tržního mechanismu. Předpoklad: trhy se pružně přizpůsobují změnám v nabídce a poptávce, odchylky od rovnováhy jsou způsobeny právě nevhodnými zásahy státu; sledování individuálních zájmů každého subjektu přináší užitek celé společnosti, protože existuje harmonie individuálních a společenských zájmů. Závěr: vláda nemá nárazově usměrňovat vývoj makroekonomických veličin (korigovat trh), ale její úloha se má omezit pouze na vytváření právního rámce podnikání (legislativní podmínky, zabezpečení vlastnických práv a smluvních podmínek), vytváření podmínek pro stimulaci konkurence (protimonopolní zákony), zabezpečení produkci některých veřejných statků (armáda, policie, školství), zabezpečení stabilního vývoje množství peněz v ekonomice. Priority: stabilní cenová hladina, vyrovnaný státní rozpočet. Nástroje: hlavně monetární politika regulace nabídky peněz. Zástupci: klasická ekonomie (A. Smith), neoklasikové, monetaristé (M. Friedeman), škola racionálního očekávání (zastánci tohoto proudu říkají, že vládní zásahy jsou neúčinné, protože jsou očekávané, neočekávané zásahy naopak ekonomiku rozkmitají), ekonomie strany nabídky (Laffer), ordoliberalismus (politika řádu a procesu, Walter von Eucken, jeden ze strůjců německého hospodářského zázraku po 2. sv. válce). 3
Ad b) Intervencionistická koncepce: Shoduje se s liberální koncepcí v tom, že koordinace ekonomických aktivit prostřednictvím trhu je hlavním procesem, který v ekonomice probíhá, nicméně existuje mnoho oblastí, kde tržní mechanismus selhává, resp. kde je jeho působení nedostatečné, např. externality, veřejné statky, udržování konkurence, životní rizika (ztráta pracovního místa, pracovní úrazy, ), rozdělení důchodů a majetku (tržní systém má tendenci k jejich nerovnoměrnému rozdělení, měly by být přerozdělovány), existence nerovnovážných stavů (tržní systém nedisponuje účinnými mechanismy pro jejich odstranění). Předpoklady: ekonomika je vnitřně nestabilní systém, který bez zásahu státu není schopen racionálně rozmístit a využít ekonomické zdroje, ceny a mzdy jsou nepružné, není možnost automaticky udržovat vysokou úroveň využití výrobních faktorů, hrozí tržní selhání. Závěr: stát má reagovat na vývoj hospodářství a eliminovat selhání trhu, aniž by však ohrozil základní principy tržní ekonomiky svobodnou vůli jednotlivce a soukromé vlastnictví. Priority: plná (vysoká) zaměstnanost, hospodářský růst. Nástroje: fiskální politika (monetární politika je jí podřízena) regulování agregátní poptávky prostřednictvím státních výdajů a daní, často i za cenu rozpočtového deficitu, roste veřejný sektor. Zástupci: Keynesiánská ekonomie (J. M. Keynes), neokeynesiánci (Samuelson). Tato koncepce dominovala zejména od 30. let do 70. let 20. stol. Ad c) Marxistická Předpoklad: tržní mechanismus totálně selhává při řešení ekonomických i sociálních problémů v ekonomice. Závěr: Tržní mechanismus má být nahrazen příkazovým systémem, je potlačena svoboda rozhodování všech hospodářských subjektů. Výběr cílů a nástrojů se stává doménou centra (vláda, resp. vládnoucí politická strana), které samo rozhoduje o všech hlavních ekonomických otázkách. Tato koncepce při svém uplatnění v praxi v dlouhodobém horizontu vždy selhala (krátkodobě v řádu několika let se může naopak jevit jako úspěšná). Stát je považován za univerzálního správce celé ekonomiky, kterou reguluje centrálně bilančním ukazatelovým plánem. Povaha plánových ukazatelů však ve skutečnosti vede ke vzniku tzv. převráceného minimaxu: podniky postupem času maximalizují vstupy (pracovní síla, materiál, energie, investice) a minimalizují výstupy (množství a kvalita výrobků a služeb), chovají se tedy obráceně než podniky tržní. Výsledkem tohoto chování je fakt, že skutečná poptávka se odklání od plánované, čímž dochází k nedostatkovosti určitých produktů na jedné straně při současném růstu neprodejných zásob u jiných produktů, postupně se snižuje produktivita práce (zejména při absenci soukromého vlastnictví není motivace rozvíjet veřejný majetek) a klesá kvalita i technická úroveň výrobků a služeb. Příkazová ekonomika deformuje hospodářskou politiku na pouhé sestavení plánu a jeho plnění, ve své podstatě potlačuje jakoukoliv svobodu a podnikavost v jednání ekonomických subjektů. 4
Závislost mezi výkonností ekonomiky a mírou státní regulace popisuje tzv. m-model (Camel model): 5