Starověká Palestina Mgr. Jakub Němec VY_32_INOVACE_D1r0204
Na pobřeží Středozemního moře na jih od Foinikie se usazoval mořský kmen Pelištejců okolo roku 1200 př. n. l. V této době bylo území pod nadvládou Egypta. V průběhu 13. století př. n. l. se na území severovýchodně od Egypta stahují hebrejsko izraelské kmeny (Mojžíš a vyvedení lidu z egyptského zajetí), které zde vytváří kmenový svaz. Oblasti, kde se Pelištejci a hebrejsko-izraelské kmeny usadili, se říkalo Kanaán (jméno Palestina tomuto území přisoudili až Římané, kteří tuto oblast později obsadili).
Území Kanaánu 1) Na mapce lze sledovat území, kde se usadili Pelištejci a izraelsko-hebrejské kmeny.
V čele jednotlivých kmenů (dle tradice 12) stáli soudcové (doba soudců), kteří vedli kmenový svaz a kteří měli ve svých kmenech pozici náčelníka a náboženského vůdce. Hebrejsko-izraelské kmeny vedly války proti kmenu Pelištejců. Jedním z významných bojovníků byl Saul, který se okolo roku 1020 př. n. l. stal prvním hebrejským králem (doba králů). Hlavním městem se stal Jeruzalém. Saulovým nástupcem se stal David, který založil silnou dynastii, vládnoucí v Palestině do roku 587 př. n. l. Nejvýznamnějším panovníkem raného království byl Šalamoun, který byl vynikajícím diplomatem (styky s Egyptem, Foinikií a jinými státy), což vedlo k tomu, že se během jeho vlády na území Palestiny neválčilo. V Jeruzalémě nechal vybudovat chrám (později znám jako Šalamounův). Šalamoun byl znám svou moudrostí a proslavil se jako soudce a spisovatel (tradice mu připisuje tři biblické knihy Starého zákona knihu Přísloví, knihu Kazatel a Píseň písní; poslední bádání však jeho autorství vyvrací). Po Šalamounově smrti asi v roce 926 př. n. l. dochází k rozkolu mezi jednotlivými kmeny a království se rozpadá na dvě části.
Šalamoun 2) Šalamoun dle představ italského umělce Duccia di Buoninsegna z 14. století.
Od konce 10. století př. n. l. vzniká na severu Kanaánu izraelské království. Královské dynastie se zde velmi často měnily, nebylo ani pevně určené hlavní město, což vedlo k oslabení celého státu. K nejvýznamnějším městům izraelského království patřilo Samaří. Oslabení izraelského království využila poblíž sílící asyrská říše (novoasyrské období), která království v roce 721 př. n. l. vyvrátila a která Izraelce odvedla jako zajatce na své území (tzv. asyrské zajetí).
Samaří 3) Město Samaří bylo Asyřany srovnáno se zemí v roce 722 př. n. l. během bojů s izraelským královstvím. Z ruin města se dochovalo sloupořadí.
Na jihu Kanaánu vzniklo judské království, v němž vládli potomci Davidova rodu. Judské království bylo mezi dvěma mlýnskými kameny rozpínavou asyrskou říší (později nahrazena babylonskou říší) ze severu a východu a Egyptem z jihu. Nakonec i judské království podlehlo agresorovi v roce 587 př. n. l. byl dobyt Jeruzalém babylonským králem Nabukadnesarem II. a lid judského království odveden do otroctví (tzv. babylonské zajetí). Částečnou svobodu pro Židy znamenala porážka novobabylosnké říše Persií. Vládci perské říše povolili židovskému obyvatelstvu návrat na území Palestiny, ale židovský stát nebyl svobodný, byl pouze perskou provincií.
Nabukadnesar II. 4) Podobizna Nabukadnesara II. z babylonské mince.
Samostatnosti židovský stát nedosáhl ani po rozpadu perské říše, resp. říše Alexandra Makedonského, protože se stal součástí říše Seleukovců. V této době byly na území Palestiny zaváděny kulty řeckých božstev. Proti tomu se vzbouřil rod Makkabejských, což vedlo k posílení jeho moci. Seleukovci se pokusili usmířit si židovské etnikum přidělením titulu velekněze právě makkabejskému rodu. Přesto se obyvatelstvo Palestiny na konci druhého století př. n. l. vzbouřilo proti seleukovské nadvládě a vytvořilo samostatné království (asi čtyřicetileté období bývá nazýváno hasmoneovské království). Jejich snahu ukončilo římské obsazení Judeje (jak se oblasti také říká) v roce 64 př. n. l. Římané poté dosazovali judské krále sami. Posledním z judských králů byl Herodes Veliký (popř. Ukrutný). Přestože byl vynikající vojevůdce a úředník je spíše znám z Bible jako vrah neviňátek v době narození Ježíše Krista Po smrti Heroda v roce 4 n. l. se judské království rozpadlo do několika provincií, které byly pod správou římských úředníků. Během prvního století n. l. došlo k několika povstáním Židů proti římské moci. Největší vzpoura proběhla v letech 66-70 a je známa pod názvem židovská válka. Poslední povstání Židů vedl ve 30. letech 2. století Šimon Bar Kochba (tzn. Syn hvězdy). Poté došla Římanům trpělivost a Židy rozehnali z území Palestiny do všech koutů své říše období diaspory.
5) Fiktivní podoba krále Heroda I. (vlevo). Herodes Veliký 6) Vraždění neviňátek (obraz z 15. století; vpravo).
Veškerá činnost Židů, tedy i kultura byla ovlivněna náboženstvím. Hlavním rozdílem od ostatních náboženství starověkých státu byla víra v jednoho boha monoteismus. Bůh se nesměl zobrazovat (bylo zakázáno tvořit modly), ani vyslovovat jeho jméno, které bylo zaznamenáváno tetragramem JHVH, což se dle tradice četlo jako Jahve. Židé oslovují Boha výrazem Adonaj (Pán), v češtině se vžil výraz Hospodin. Bůh nebyl spojován s žádným místem, s žádným zvířetem, s žádnou rostlinou, s žádným předmětem ani s žádným přírodním jevem. Jeho podstata tkví v morálním pochopení Boha, který ověřuje víru svého lidu krutými zkouškami.
Posvátná kniha Židů, a zároveň historický a literární pramen, se nazývá Starý zákon. Starý zákon byl původně napsán hebrejsky, ale některé části byly aramejsky, popř. kombinací těchto dvou jazyků. Starý zákon je sbírka textů, které se zmiňují o stvoření světa, o prvotním hříchu, o prvních lidech a jejich osudech, o životě hebrejského národa a o jeho usazení v zemi zaslíbené (Kanaán). Ve Starém zákoně nalezneme také právní a náboženské předpisy (Mojžíšovo Desatero a další) nebo básnické texty. Starý zákon se dle dělení Židů skládá z Pěti knih Mojžíšových (Tóra), knihy Proroci a knihy Spisy. Hlavní podstatou Starého zákona není podat historickou pravdu o hebrejském národě (ne vše je věrohodné a velmi často jsou situace popisovány s velkým odstupem, třeba i po staletích), ale na situacích přinést lidem ponaučení a morální oporu v životě. Smyslem dějin dle Starého zákona je příchod Spasitele (Mesiáše), který ukončí útrapy Židů. Starý zákon se stal předlohou pro další dvě náboženství, která jsou v současnosti rozšířena po celém světě křesťanství a islám.
Starý zákon 7) Částečně zachovaný text Starého zákona z Codexu Aleppo z 9 století.
8) Socha Mojžíše od známého renesančního umělce Michelangela Buonarroti. 9) Mojžíš s Desaterem podle představ Rembrandta ze 17. století. Mojžíš
1) Vysvětli pojmy: asyrské zajetí, babylonské zajetí, diaspora, Mesiáš, Tóra, tetragram JHVH a Adonaj. 2) Popiš vznik hebrejského království a jeho následný rozpad. 3) Přibliž život Židů v rámci antických států.
POPELKA, Miroslav; VÁLKOVÁ, Veronika. Dějepis 1 pro gymnázia a střední školy: Pravěk a starověk. 1. vydání. Praha: SPN - pedagogické nakladatelství, 2001, 143 s. ISBN 80-7235-145-1. MANDELOVÁ, Helena; KUNSTOVÁ, Eliška; PAŘÍZKOVÁ, Ilona. Dějiny pravěku a starověku. Vydání první. Liberec: Dialog, 2002, 179 s. ISBN 80-86218-57-0.
1) ANSGAR. Wikipedia.cz [online]. [cit. 22.10.2013]. Dostupný na WWW: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/93/kenaan_mapa_s_popisky.jpg 2) DUCCIO DI BUONINSEGNA. Wikipedia.cz [online]. [cit. 22.10.2013]. Dostupný na WWW: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/71/duccio_di_buoninsegna_067.jpg 3) GOLF BRAVO. Wikipedia.cz [online]. [cit. 22.10.2013]. Dostupný na WWW: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/7e/ruins_of_samaria.jpg 4) HEDNING. Wikipedia.cz [online]. [cit. 22.10.2013]. Dostupný na WWW: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/5/5f/nebukadnessar_ii.jpg 5) AUTOR NEZNÁMÝ. Wikipedia.cz [online]. [cit. 22.10.2013]. Dostupný na WWW: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/f6/herodthegreat2.jpg 6) BERTRAM, Meister Von Mindem. Wikipedia.cz [online]. [cit. 22.10.2013]. Dostupný na WWW: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/20/meister_bertram_von_minden_001.jpg 7) DANIEL.BABANEK. Wikipedia.cz [online]. [cit. 22.10.2013]. Dostupný na WWW: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/3/3c/aleppo_codex_%28deut%29.jpg 8) MAYRING, Ulrich. Wikipedia.cz [online]. [cit. 30.10.2013]. Dostupný na WWW: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/3/37/michelangelo_mose_2007.jpg 9) REMBRANDT. Wikipedia.cz [online]. [cit. 30.10.2013]. Dostupný na WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/soubor:rembrandt_harmensz._van_rijn_079.jpg