2. kapitola. Co je stárnutí a proč k němu dochází?

2. kapitola Co je stárnutí a proč k němu dochází?

Mládněte jídlem i po 50! Proč stárneme? To je přece jasné! Protože to je ta jediná spravedlnost na světě. Dobře, ale to platí v lidském světě. Proč tedy stárnou všechny organismy, i když ne všechny stejně rychle? A proč se najdou určité druhy, jejichž existence je v našich očích pro přírodu zcela nepodstatná, které stárnou velmi pomalu? To je spravedlnost? Jaký to má smysl, když nedisponují něčím, co by se dalo byť jen vzdáleně nazvat užitečnou a smysluplnou existencí? Toto jsou otázky naprosto elementární, jimiž se může a MUSÍ zabývat filozofie, které však nejsou rozhodující z pohledu autora této publikace, protože zde nepůjde o filozofii, ale o fakta. Stárnutí je proces, který mají všechny živé organismy (a ještě přesněji různé druhy buněk mnohobuněčného organismu) různě rychlý, a jakýmsi způsobem zakódován. Vlastně říci, že všechny buňky, je sporné. Existují totiž výjimky! Jsou jimi buňky nádorové, a vlastně také buňky kmenové. Uvažujme, co se stane, když jejich dispozici k nesmrtelnosti vložíme do genetické informace ostatních buněk. Inu, možná se to brzy dozvíme jsem přesvědčen, že se budeme divit. Ale na druhou stranu, co když jsme nesmrtelní už teď? Není snad nesmrtelnost zajištěna neustávajícím procesem smrti a zrození? Nejde přírodě ve skutečnosti jen o to, aby nebyl přerušen proces předávání genů? Třeba jsou úvahy tohoto typu proti vašemu přesvědčení nebo si říkáte, že jen Bůh má právo rozhodovat, co jsme a co budeme a jak dlouho budeme. Možná se vám nezdá reálné, že by existovala jakási entita, která rozhoduje o tom, jak dlouho kdo z nás bude žít? Ale co když je náš život řízen působením Prozřetelnosti na genetickou výbavu každého z nás? Je to, co s námi bude po narození (a jak dlouho to bude) určeno dopředu, aniž bychom tuto předurčenost mohli jakkoliv korigovat? Pokud ano, pak vyvstává otázka, proč se naši dávní předci (jak je psáno v Bibli) dožívali několika set let věku, ale postupně se dosahovaný věk lidí zkracoval až na současných dejme tomu 80 let? Je to proto, že jsme snad za něco trestáni? Můj názor je ANO. Až na to, že exekutorem není pouze Bůh nebo pro někoho dejme tomu příroda, ale oním exekutorem jsme z větší části my sami! Ano, trestáme se vlastní nezodpovědností. Ale ještě daleko horší je, že nás trestají svým nevhodným jednáním jiní lidé. Jsme totiž ve spárech civilizace. Naskočili jsme do rychlíku, který uhání čím dál rychleji. 34

Co je stárnutí a proč k němu dochází? Úvahy tohoto typu mne inspirují k přemýšlení o nutnosti pochopení smyslu lidské existence. Možná vás jako mne osloví někteří myslitelé, například Johannes von Buttlar, autor publikace (edice Největší záhady světa) Klíč k věčnému mládí (Dialog 2005). Četba jeho knížky je velmi hodnotný předkrm ke studiu další knížky, autorem výstižně nazvané Kniha poznání (Osho: Kniha poznání, vyd. Pragma, 2007). Buttlar předkládá informace a formuluje konkrétní testy, díky nimž zjistíte, jak na tom jste. Osho se naopak zabývá analýzou a řešením otázek zásadního významu, především cílenou manipulací s lidským vědomím a podvědomím. Pokud vás jeho názory zaskočí, možná se vám bude hodit jiná kniha, jež se zabývá odlišnou formou manipulace, kterou vám vnucuje vaše ego. Jmenuje se Čtyři dohody a jejím autorem je Don Miquel Ruiz (Pragma 2001, originál z roku 1999). Co víme o stárnutí Výzkum Zjistilo se, že se daří prodloužit život experimentálním zvířatům, když se vypnou určité geny. Zdá se tudíž, že jedině genová manipulace skýtá jakousi naději, že budeme žít déle. Lze si však jen obtížně představit, že by takový zákrok byl zadarmo. Přesněji, umím si představit, k jakým situacím by docházelo před jeho realizací. To by mohl být námět na sci-fi horor. Jediná velká a přitom seriózní vědecká studie, zabývající se příčinami stárnutí pochází z USA. Trvala desítky let! Dostala označení BLSA (Baltimorská vertikální studie stárnutí). Fakt, že jejím jediným závěrem bylo konstatování, že: nelze prokázat žádné jednoznačné příčiny stárnutí byl a je obrovským zklamáním, ale díky tomu také inspirací k dalšímu studiu, protože studie byla užitečná, neboť potvrdila, že rychlost stárnutí je zcela individuální 35

Mládněte jídlem i po 50! Cvičení jako součást životního stylu Tak trochu bez varování a bez oslího můstku jsem přešel k tématu, které je veskrze nutné. Cvičení tak banální věc, kterou mnozí (ale hlavně mnohé) zcela odmítají. Tyto osoby asi nepřesvědčí ani výsledky studií, které prokazují, že osobám nad 55 let pravidelné cvičení chrání paměť Část mozku zvaná hipokampus účinkuje jako regulační a skladovací místo pro vzpomínky a paměť. Jiná část mozku zvaná prefrontální kůra je ústředním místem, kde se sestavují data z jiných částí mozku, když si chcete na něco vzpomenout. Stárnutí působí zmenšování (!) mozku (může to být způsobeno jen mírnou ztrátou vody, i když ) a souběžnou ztrátu nervových spojení, která přenášejí zprávy. Cvičení vyvolává v mozku produkci látky zvané brain derived neurotropic factor ( BNDF, volně přeloženo mozkem produkovaný faktor podporující obnovu neuronů), která obnovuje původní zaniklá spojení a dokonce způsobí růst spojení nových (citace: Proceedings of the National Academy of Sciences, USA, May 2007). Odborníci použili metodu MRI (nukleární magnetická rezonance), aby prokázali, že již jen jedna hodina cvičení denně po 4 dny v týdnu už za 3 měsíce vyvolá vzestup počtu neuronů v hipokampu. Několik předcházejících studií ukázalo, že cvičení zvětšuje hipokampus u krys a současně zdvoj- až ztrojnásobuje úroveň tvorby nových neuronů. Jediný rozdíl od člověka spočívá v tom, že krysy jsou přirozeně fyzicky daleko aktivnější než člověk a nedělá jim problém každý den dlouho běhat na běhacím pásu. Ale pojďme dál! V současnosti je už jasné, že fyzická aktivita je ochranným prvkem před nervovými onemocněními včetně Alzheimerovy choroby, senilní demence, Parkinsonovy choroby, mozkové mrtvice a zraněními krční páteře. A tak vás už jistě nepřekvapí, že odborníci z New York Presbyterian Hospital a Weill Cornell Medical Center mají pro starší lidi důležitý vzkaz: 36

Co je stárnutí a proč k němu dochází? Nikdy není pozdě pomocí pravidelného cvičení a změnou stravovacího režimu zlepšit zdravotní stav. Souhrn výzkumných prací ukázal, že osoby nad 65 let mají díky této kombinaci značnou šanci snížit riziko vzniku takových onemocnění, jakými jsou obezita (jistě, nejde o nemoc, ale poruchu, která je s řadou onemocnění potencionálně spojena), rakovina, oběhové nemoci a osteoporóza. Jedna ze studií, které prokazují důležitost neustávající fyzické aktivity (a v tomto případě ještě v kombinaci s přiměřenou konzumací vhodných alkoholických nápojů!) autorek z University of Los Angeles, je zveřejněna na www.medscape.com pod názvem Staying active and drinking moderate is key to a long life (volně přeloženo trvalá fyzická aktivita a střídmé pití alkoholických nápojů je klíčem k dlouhému životu ). Opakuji tedy: Je velmi důležité změnit stravovací návyky, což znamená přejít na stravu se sníženým obsahem energie, zato s výrazně vyšším podílem kvalitních čerstvých a pokud možno tepelně jen minimálně zpracovaných potravin, snížit značně příjem jednoduchých sacharidů a naopak zvýšit příjem vhodných zdrojů bílkovin. Co lze očekávat od tohoto postupu? Snížení vysokého krevního tlaku téměř o 30 %. Kombinace pravidelného cvičení a stravy se sníženým obsahem energie snižuje riziko vzniku rakoviny až o 50 %. Výhodou posilování je zlepšené využití tuků a prevence osteoporózy. Vápník a vitamin D ve formě doplňků snižuje riziko úbytku kostní hmoty a fraktur. Sníží se intenzita stresu. Zvýší se produkce steroidních hormonů. Zlepší se spánek. 37

Mládněte jídlem i po 50! Kromě toho je prokázán příznivý vliv nového životního stylu na prevenci vzniku diabetu a stařecké záduchy (či astmatu). (Kompletní text najdete v listopadovém vydání vědeckého časopisu American Journal of Clinical Nutrition, 2007, USA.) Stárneme naneštěstí už od útlého (!) věku Pokud bychom proces stárnutí chápali čistě biologicky, je jasné, že ke stárnutí dochází ihned po dokončení fyzického vývoje, přibližně od 18 let věku. A kdyby jen to někteří odborníci jdou ještě dál tvrzením, že mozek stárne mnohem dříve! Naštěstí nové studie prokázaly, že to není pravda. Dokonce i mozek staršího člověka je schopen regenerace, nikoliv jen aby ztrácel každý den statisíce neuronů! Nebuďme tedy přehnaně skeptičtí a připomeňme, že také v případě mozku možná sice stále něco ztrácíme, ale současně také leccos získáváme. Ano, jsou to zkušenosti a vědomosti. Úkoly pro odborníky v rámci medicíny proti stárnutí Jak prodloužit období aktivního života jak stárnout pomaleji Jak omezit negativní důsledky předčasného stárnutí, k němuž má daný jedinec dědičné sklony Rozhodující roli v rychlosti stárnutí evidentně hrají vrozené dispozice, a tak bychom mohli říci, že je to osud. Pokud by tomu tak bylo, ještě to neznamená, že je nutné nechat se zaskočit okolnostmi a rezignovat, nebo k životu přistupovat způsobem, který se velmi často používá: Tělo musí přijít do hrobu zhuntované, ostatně na něco člověk umřít musí. Stejně často se lze setkat i s tvrzením, že: Lepší je žít krátce, ale intenzivně. (A ani netvrdím, že je nutné stále, byť podvědomě, myslet na zadní kolečka a šetřit se.) Těmi, kdo si to myslí a podle toho se také chovají, jsou samozřejmě mladí lidé. Tomu se nelze divit. Historie skýtá dostatek příkladů potvrzujících, jak často lidé nemyslí na smrt a žijí zcela spontánně. Přitom to nejsou jen fakta historická, ale také současná, jinak by neexistovaly například adrenalinové sporty. Z historie však také na druhou stranu dobře známe, že někteří lidé jako by podvědomě tušili, že jejich život bude krátký. A tak bychom mohli vyprávět o životě některých geniálních lidí, kteří tvořili jako po- 38

Co je stárnutí a proč k němu dochází? sedlí a skutečně brzy zemřeli. Bylo to tím, že se maximálně a ve velmi krátké době vydali? Jak už to tak v životě bývá, výjimky potvrzují pravidlo. Mám na mysli fakt, že hodně vynikajících akčních lidí zemřelo až v pože hnaném věku. Dalo by se dokonce říci, že statisticky významně mnoho osobností, k našemu překvapení především z politických kruhů, se dožívá vysoce nadprůměrného věku. Paradoxně navzdory stálému stresu a nepřetržité práci včetně časté změny místa pobytu. Tento jev je hodně specifický, a tak je velmi pravděpodobné, že to ti lidé zvládají jen díky vrozené odolnosti ke stresu. Ostatně hovoří o tom jedna z teorií stárnutí. Jedno je jisté je třeba stále zaměstnávat mozek i svaly Když už jsme u těch svalů právě tento fakt dal vznik sloganu pohyb je život. Pod stejným názvem působí hnutí, disponující dokonce i vlastním časopisem. A mně to dalo inspiraci upozornit vás na důležitost neustávající fyzické aktivity. Co je to produktivní věk Je to období, kdy jsme schopni se reprodukovat dejme tomu do té doby, než by hrozilo neúnosně vysoké riziko vývojových vad. Možná, že nejaktivnější období života (řekněme do 45 let věku, starší aktivní lidé prominou), v jehož průběhu sice stárneme, ale relativně pomalu, je shodné s produktivním věkem. Takto to alespoň bývá prezentováno, aniž by se hledělo na četné výjimky, které tím, jak jsou četné, se spíše stávají pravidlem. Na tomto místě vzniká první nesrovnalost, která spočívá v tom, že produktivní věk ženy je v daném kontextu maximálně do 45 let, a to ještě v optimistické verzi. Neboť optimální věk pro těhotenství je maximálně do 30-35 let, ale ideální od 18 do 25 let. Zatímco produktivní věk muže je minimálně do 55 let, aniž by v jeho případě hrozilo vysoké riziko genetických vad. Stárnou ženy rychleji? Možná, i když to nelze tvrdit s určitostí. Už jen proto, že se nakonec dožívají vyššího věku než muži. Určitě však stárnou rychleji z hlediska reprodukční schopnosti. Je tedy evidentní, že pojem reprodukč- 39

Mládněte jídlem i po 50! ní období, použité k vyjádření produktivního věku, se neshoduje se schopností pracovat (ve smyslu duševní práce). Člověk je schopen tvořivé práce i ve velmi pokročilém věku V procesu postupné ztráty fyzické i intelektuální výkonnosti hrají hlavní roli hormony a to hormony pohlavní. Šokující konstatování, které by puritáni totálně odsoudili a označili za harašení. Podobně by se vyjádřily i feministky, které se rozhodly žít nezávisle na mužích poté, co dosáhly 50 let, nebo dokonce i mnohem dřív. Bohužel tyto osoby musím zklamat prohlášením, že v případě žen je to prokázaný fakt. To není projev mého negativního přístupu k ženám, nýbrž tvrdá realita! Zkusme se nyní chvíli věnovat něčemu méně kontroverznímu pokud se diskuse o schopnosti rozmnožovat se dá označit za nevinnou. A tak směle do toho! Budeme-li považovat člověka za součást přírody (jak jinak) a jeden ze standardních biologických druhů (a to hodně svérázný), pak je jisté, že cílem produktivního věku není nic jiného než reprodukce čili rozmnožování. Příroda zřejmě chce, aby ženy prošly oním, pro ně důležitým obdobím plodnosti, kterou však v určitém věku zastaví, aby následovalo období poněkud specifické, totiž menopauza. Je hodně důležité, jak se s oběma obdobími žena vyrovná (a nejenom ona, bohužel). Také vás napadá, že je to zvláštní, protože život jako by se točil jen kolem sexu? Ostatně Freud si to rozhodně myslel. Jak jsme na tom momentálně? Jsou na tom ženy lépe? Už jsme je vymanili ze závislosti na přírodě tím, že jsme jim prodloužili reprodukční období? Nikoliv! Tedy, ono by to šlo, ale tak trochu uměle a s jistou dávkou rizika. Právě proto okolo této možnosti vzniká mnoho diskusí a vynořují se další nejasnosti a také etické a psychologické problémy. Nicméně existuje řada žen, které měly děti i ve svých 40 letech, aniž by ony nebo jejich dítě mělo problémy. Nicméně ideální to podle současných názorů opravdu není. Je prodlužování menstruačního cyklu bezpečné pro matku a pro v tomto relativně pozdním životním období 40

Co je stárnutí a proč k němu dochází? počaté dítě? To je téma k diskusi, která ostatně již dlouho probíhá, aniž by vedla k uspokojivému jednoznačnému závěru. Ale život připravuje překvapení a nerespektuje názory odborníků. Pokud si nejste jisti, udělejte si představu o tom, v jakém jste stavu, využitím testu uvedeného v publikaci Klíč k věčnému mládí Johannese von Buttlara (autor publikace však není autorem níže uvedeného testu). Pravděpodobně jste překročili hranici skutečného stáří, pokud: Myslíte si, že jste se už naučili vše, co potřebujete vědět. Občas se přistihnete, že si v nějaké situaci říkáte: Na to jsem už moc starý. Zdá se vám, že nemáte v co doufat. Nebaví vás špásování. Raději mluvíte než nasloucháte. S nostalgií vzpomínáte na staré zlaté časy. Nemáte náladu v případě nutnosti pomoci druhým lidem. Neplánujete budoucnost. Víte, že v diskusi nemáte pravdu, přesto se snažíte prosadit svůj názor. V souvislosti se stárnutím existují vážné otázky zcela zásadního významu: Proč člověk jako jediný z tvorů na Zemi má (přinejmenším teoreticky) možnost žít ještě relativně dlouho po překročení spekulativního prahu reproduktivního věku bez ohledu na to, zda se jedná o muže nebo ženu? Je možné hledat vysvětlení ve snaze člověka žít co nejdéle strach ze smrti? Je možné uvažovat v tom smyslu, že strach ze smrti mají především ti, kdo se nedokázali vyrovnat s touto tvrdou realitou nebo si dosud nesrovnali myšlenky, nebo dokonce ještě nesplnili svoje vyšší mocí určené poslání? Nebo to jsou lidé nespokojení s tím, co až do pozdního věku vykonali a snaží se to za každou cenu dohnat? 41

Mládněte jídlem i po 50! Může být pro některé věřící strach ze smrti totožný se strachem z posledního soudu? Pokud ano, souvisí to s ovlivňováním podvědomí věřících křesťanským náboženstvím? Kupodivu k něčemu podobnému nutně nemusí dospět jenom ortodoxní věřící. Stále víc lidí totiž věří v reinkarnaci, aniž by věřilo v nějakého Boha. Skutečně převtělování existuje? Lze to předpokládat, když se tvrdí, že duše je nesmrtelná? Lze vysvětlit snahu po dlouhém životě přesvědčením, že přece jen snad celý život není jenom práce a že by tedy konečně mohlo přijít období sladkého lenošení a užívání si života? Pasuje takováto úvaha do materialistické filozofie konstatující, že po smrti už není nic? Obávám se, že se nejedná o otázky stárnutí, nýbrž o filozofii stárnutí a lidského života vůbec. Otázka poslední je však v zásadě chybná, protože největší problémy vzniknou, když člověk přestane pravidelně pracovat, a v tom případě především tehdy, není-li na to připraven a nemá například žádné koníčky. Nezaměstnaní nebo chronicky nemocní v invalidním důchodu by mohli vyprávět A co když je snaha po dlouhém životě vyjádřením touhy dokázat něco i ve starším věku? Myslím, že ani tento motiv není podstatný. Tyto filozofické otázky nakonec motivují k formulaci otázky nejdůležitější: Víme, proč žijeme? Nečekejte, že tato knížka vám na položenou otázku odpoví. Rozhodně ne přímo. Není to jejím cílem. Lidský život nelze chápat zjednodušeně, to znamená v podstatě jen biologicky, nežijeme totiž s jediným cílem, kterým je zachování druhu. V tom je zásadní rozdíl mezi člověkem a zvířetem. Tato úvaha by nakonec zase skončila u již nastolené otázky, proč žijeme. Jsem přesvědčený, že život není pouze plození a výchova potomstva. To co je život je podle mého názoru především sebevýchova a neustálé učení, i když současně je zřejmé, že bychom měli být přínosem i pro druhé (nejen však pro vlastní rodinu). I když to tak na první 42

Co je stárnutí a proč k němu dochází? pohled nevypadá. V každém případě je pozemský život obdobím duchovního vývoje a cesty k poznání smyslu lidské existence. Jestliže si to včas neuvědomíme, podlehneme (a čím jsme starší, tím snadněji) pocitu marnosti a depresím. Dojde k fyzické i duševní devastaci a hrozí vážné choroby. To je důvod k označení nemocí vyplývajících ze stresu a opotřebení jako Z toho logicky plyne, že onemocnění psychosomatická čím horší psychická odolnost, tím větší riziko onemocnění Ženy viděné prizmatem procesu stárnutí Na ženách je (k jejich velké nelibosti) víc než na mužích vidět postupující stárnutí. Tento proces není v porovnání s mužským organismem způsoben fyziologicky. Podle mého názoru je to subjektivní dojem způsobený daleko intenzivnějším zájmem o vzhled (a zdraví) žen a to ať již ze strany jich samých, tak ze strany mužů, nebo přeneseně médií. Ženy samy o svém zjevu mnohem více hovoří mezi sebou. Žena má ve zvyku sledovat jiné ženy, což jí umožňují média, která prezentují ženy mladé, krásné a nejlepší ( i když bulvár dělá mnohdy opak). Poté se nutně musí srovnávat, což v nich většinou budí nespokojenost. Nedivme se ženám, že jsou aktivnější ve vyhledávání ochranných prostředků proti stárnutí. Problém je v tom, že snaha zachovat si pěkný vzhled a dobrou kondici se naneštěstí ve většině případů omezuje pouze na exteriér. Ještě horší je, že se k tomuto typu péče v drtivé většině případů používají výhradně kosmetické prostředky. Z neutuchající ženské touhy být stále atraktivní tak těží především výrobci (dozajista mimořádně účinné ) kosmetiky, kosmetické salony, plastičtí chirurgové a nyní také různá nestátní zdravotnická zařízení a sanatoria. Odborníci zde pracující se tváří, že klientky zásadním způsobem fyzicky omlazují. Přitom je nezajímá podstata problému, který spočívá v nezbytnosti naučit ženy zabývat se vlastním organismem komplexně, nejen po exteriérové, ale také po fyzické a duchovní stránce. 43

Mládněte jídlem i po 50! Nedivím se, že většina žen nad 40 let (někdy daleko dříve) není ochotna spojit fyzickou a duchovní prevenci stárnutí do jednoho celku. Nikdo je k tomu nevedl, když to ještě nepotřebovaly, navíc je třeba mít k takové činnosti mnoho času, věnovat tomu hodně úsilí, a především být přesvědčena, že čas a prostředky takovým postupům věnované budou mít úspěch. Těmito fakty lze vysvětlit, proč se v dnešní době jen obtížně najde žena, která by se o sebe starala naprosto všestranně. Pokud by významnou část dne strávila prací, zabrala by péčí o sebe větší část času zbývajícího dne. Což pro zaměstnanou ženu nebo ženu s více dětmi je prakticky neřešitelný problém. Zajímavé jsou důvody, které ženy uvádějí v odpovědi na otázku, proč se o takový komplexní postup obrany proti stárnutí nepokusily. Většinou se dozvíme, že aplikace celé řady různých postupů nevedly k požadovanému efektu. Jde o to, že mnoho žen podlehne přehnaným slibům odborníků, aplikujících různé fyzikální postupy, a kosmetiček. Je to hodně podobné problému hubnutí. Nicméně musím připomenout, že ani v případě, kdy se daří zajistit realizaci velmi všestranného komplexu procedur, nemusí být výsledek příliš uspokojivý. Tedy přinejmenším navenek. Vina přitom nemusí v procedurách, ale v genetice! Dalším argumentem, omlouvajícím minimální snahu pečovat o sebe, je tvrzení, že já to nepotřebuji, mám dáno geneticky, že mám a budu mít pěknou pleť. Jistě. Až na to, že ne vždy lze dát rovnítko mezi pěkná pleť a velmi dobrý celkový stav. A naopak, mnohé ženy budou tvrdit, že nepřízeň osudu je tak silná, že žádné postupy nemají smysl a tím spíše, že už toho zkusily hodně. (Možná ano, až na to, že nedůsledně, jen jednou atd.) Teorie příčin stárnutí Existuje mnoho teorií stárnutí. Jedna z nich tvrdí, že jde o důsledek nepříznivého působení volných radikálů. Pravda je, že s těmito nepříjemnými potvůrkami se nejenom v dalším textu, ale na stránkách různých magazínů budete setkávat na každém kroku. Možná nepřímo a pravděpodobně nikoliv ihned přímo o nich. Z tohoto důvodu si všímejte textu, kde bude zmíněn výraz antioxidanty. Jsou to totiž 44

Co je stárnutí a proč k němu dochází? látky, které působí v organismu jako likvidátory volných radikálů. Vědci se jimi začali zabývat, protože si stále neumí vysvětlit příčinu stárnutí a tak se jim volné radikály hodí. Tím však tato causa nekončí, a to proto, že ony současně mohou být příčinou nádorových onemocnění! Zajímavé zprávy přicházejí dokonce i ze sportu. Sportovní lékaři totiž vysvětlují příčiny četných náhlých nezaviněných zranění profesionálních sportovců působením nadměrného množství radikálů vznikajících působením maximální zátěže, nedostatečnou regenerací a nevhodnou stravou. Než se pustíme do (dalších) teorií stárnutí, podívejme se do jiné dimenze. Jde o to, že nestárnou pouze lidé, stárne totiž všechno, včetně vesmíru. Tento jev je podle některých odborníků projevem platnosti teorie chaosu. (Tedy, hned po teorii strun ale tím bychom to jen zkomplikovali.) Pravda je, že chaos evidentně ohrožuje existenci všeho. (Teď mne zase napadá něco z jiné oblasti, totiž teorie formulované slavným fyzikem Higinsem.) Prozatím vycházejme z představy, že k tomu, abychom udrželi v chodu jakýkoliv otevřený systém včetně vlastního organismu (jak těla, tak duše ), musíme do něj vkládat energii. Nyní jde o to, že zdroje energie mohou mít zcela rozdílný charakter. Může jít o energii hmotnou (strava), tak na první pohled nehmotnou (například sluneční záření a bioenergie živých organismů). Je to právě existence nějakých nehmotných zdrojů energie, co může vysvětlit svým způsobem mýtickou existenci čistě duchovních bytostí. V nedávné historii snad existovali lidé, kteří byli tak nenároční na příjem tradičních forem energie, že byli schopni několik let žít zcela bez jídla. Pokud by lidé dokázali využívat energii slunce a ještě lepší zdroj totiž energii vesmírnou, nemuseli bychom se obávat, čím nakrmíme stále stoupající množství populace na Zemi. V souvislosti se stárnutím se vynořují mnohé další otázky zásadního významu. Pro zpestření uvádím některé z nich: Proč se různí lidé (nebo také celé skupiny lidí, nebo dokonce celé národy) dožívají značně odlišného věku od celosvětového průměru? (Díky statistickým metodám jde o hodnotu přibližně 75 let.) 45

Mládněte jídlem i po 50! Proč se jeden národ dožívá významně vyššího průměrného věku než druhý? (Jak to, že nejvíc lidí přes 65 let, je ve Švédsku a nikoliv v Japonsku, jak mylně tvrdí některé prameny?) Proč je tak velmi málo lidí velmi starých, to znamená ve věku nad 100 let? (Fakt, že žijí, je totiž silně zneklidňující jde snad jen o šťastnou souhru náhod, danou ideálními vnějšími okolnosti a genetickou dispozicí?) Zajímavé je, že stále žije relativně hodně lidí, kteří značně překročili průměrně dosahovaný věk, a přestože jim je dost přes 80, jsou velmi čilí. Většinou víc psychicky než fyzicky. Je dost dobře možné, že hodnota 80 let je ona magická věková hranice, po jejímž dosažení se celkový stav organismu stárnoucího člověka doslova rok od roku, ne-li dokonce měsíc od měsíce progresivně zhoršuje. Přesto lze těmto lidem závidět, když uvážíme, že mnoho jiných je již ve věku mezi 45 až 50 lety udržováno při životě jen díky lékům. Smutné, protože tak reálné. Vzpomínám si (ano, stále ještě mi paměť slouží, však mi také není 80) na období okolo roku 2000, kdy jeden odborník konstatoval, že po roce 1989 se zvyšoval dosahovaný věk díky lepšímu životnímu stylu. Načež jiný, podle mého názoru naprosto realistický odborník prohlásil, že kolega se mýlí, protože vysokého věku se v té době dožívali lidé narození v letech 1920-1930. Tito lidé žili ve zcela odlišných podmínkách ve zdravém prostředí, jedli mnohem méně, než jíme my dnes, kromě toho jedli velmi málo masa a nejedli slazené moderní mléčné výrobky, nebrali antibiotika, nebyli očkovaní a hodně fyzicky pracovali. Když přežili první dvě až tři desetiletí života, bylo dost pravděpodobné, že se dožijí vysokého věku. Tyto úvahy uvádím cíleně jako připomenutí významného vlivu mnoha faktorů, z nichž řada dosud není známa a vliv jiných je podceňován. 46

Co je stárnutí a proč k němu dochází?

Mládněte jídlem i po 50! Základní informace o nejdůležitějších současných teoriích stárnutí Než začnu s vědeckými teoriemi, musím se zmínit o něčem, s čím si mnoho z nás neví rady, totiž s fatalismem. Stále rostoucí řady stoupenců alternativních životních filozofií, inspirovaných především Východem (konkrétně to mohou být stoupenci New Age ), věří, že všechno, co se v lidském životě děje, je předem určeno. Přiznám se veřejně, že k něčemu dost podobnému také inklinuji. Jsem totiž přesvědčen, že délka života každého z nás je do značné míry dána předem Jak by ne, vždyť jsme dětmi svých rodičů a dokonce si neseme geny svých hodně vzdálených prapředků, pokud ne samotných Adama a Evy. Genetické vlohy můžeme nazývat vědecky genetickou predeterminací (vrozeným předurčením), ale také zcela jednoduše osudem. Možná jste také zaznamenali existenci palmové knihovny osudu všech lidí (kteří kdy žili, žijí a žít budou), která je kdesi v Indii. Stárnutí je nevyhnutelné a stáří tudíž není osud, ale nezbytnost. To neznamená, že nelze diskutovat o osudovém předurčení v podobě větší či menší pravděpodobnosti, že se daný jedinec dožije určitého věku. Pokud bychom se podrobněji zabývali úvahami na toto téma, mohli bychom se dostat až k teorii souhry náhod a možná že bychom nakonec došli ke stejnému přesvědčení jako autor publikace Žádná setkání nejsou náhodná a spolu s ním zkonstatovali, že v lidském životě velmi pravděpodobně nic není (jen) náhoda Určitě si umíte představit, že je velmi pravděpodobné, že každý z nás má jakési životní poslání, které by měl v průběhu svého života splnit. Dokud se mu to nepodaří, pravděpodobně bude žít. Něco takového je dost dobře možné. Život je proces, díky němuž se každý musí něco naučit (nemyslím ve škole), něco si odtrpět, a především něco (ať už pozitivního či negativního) přinést těm druhým. To je důvod, proč jsou někteří lidé přesvědčeni, že dobré skutky jim umožní vstup do nebe. Proč ne, vždyť nebe si lze představit různě. Jiní si zase myslí, že budou osvíceni a tak se po smrti dostanou do vyšších sfér bytí. Ti, kdo věří v rein- 48

Co je stárnutí a proč k němu dochází? karnaci se těší, že se už nebudou muset narodit znovu jen proto, aby dohnali to, co nestihli v předchozím životě, nebo aby napravili to, co napáchali. Nevěříte v reinkarnaci? Věříte tedy v něco? Jisté je, že pragmatický moderní člověk může mít zásadní problém s vírou. Tím méně se mu můžeme divit, když nevěří v reinkarnaci. Na druhé straně je fakt, že co nelze vyloučit, může existovat. Není to tak, že cokoli, co nevidím, neexistuje. Nyní prosím zbystřete pozornost! Úvahám o nesmrtelnosti duše nahrává jeden ze základních materialistických zákonů, kterým je zákon zachování hmoty a energie, a dokonce také zákon přeměny energií. A tak je jasné, že také lze přeměnit energii ve hmotu. Když to domyslíme až do konce, pak je reálné, že pouhá myšlenka, která je projevem aktivity hmoty, může být přeměněna na hmotu. To je problém pro materialistickou vědu, pro niž nic nehmotného neexistuje. A přitom myšlenky existují tak co to je? Jak by mohly být nehmotné, to by přece nedávalo smysl! Podívejme se do světa zvířat. Díky nim se totiž podařilo prokázat, že potomci dokážou využívat zkušenosti získané od rodičů, aniž by jim je rodiče předávali aktivně (aby je vyučovali ). Stejně je tomu u lidí. Například starší rodiče, kteří v průběhu života nasbírali mnoho zkušeností a vědomostí, mívají děti, které jsou často nadprůměrně inteligentní. Což na druhé straně bohužel neznamená, že mají nadprůměrnou šanci dožít se nadprůměrného věku pokud dokonce ne naopak. Kromě toho nadprůměrná inteligence může být v určitém směru na škodu či přinejmenším zhoršuje schopnost vyrovnat se s existencí v rámci méně inteligentní většiny. Všechny úvahy tohoto typu směřují k jedinému život se nezmění k lepšímu, dokud se nezvýší počet mimořádných lidí mimořádných po stránce duchovní. Jakási naděje existuje, protože ve vývoji lidstva se za posledních několik desetiletí odehrálo několik zásadních změn v úrovni inteligence i po mentální stránce. Ani to tedy nemůže být jen náhoda. 49

Mládněte jídlem i po 50! Teorie vitální substance Vychází z předpokladu, že každý organismus dostává při svém zrození do vínku určité (to znamená omezené) množství životodárné látky nazvané vitální substance. Pokud s ní zachází šetrně, dožije se vyššího věku, pokud s ní plýtvá a žije intenzivně, umírá dříve. Chápu, také se vám to zdá dětinské. Ale pozor lze předložit určité důkazy poté, co si jako onu vitální esenci představíme DNA (desoxyribonukleovou kyselinu) tvořící geny (vlohy). Jisté je, že platí pravidlo, že nikdo není dokonalý. Opravdu, protože dokonalá není ani DNA a její replikace. Tím pádem se některé geny ztrácejí nebo mění a není to nic neobvyklého. Tímto způsobem totiž vznikají poruchy životních procesů. Tato teorie je ve své podstatě totožná s jednou z následujících, a tou je teorie životního tempa. A tak začneme předpokládat, že na obou teoriích něco pravdy je, především když připustíme, že celoživotně mírně omezený příjem energie vede k prodloužení života. To spolu velmi souvisí! Ačkoliv se donedávna popíralo, že je zdravé jíst méně než je zvykem nebo než doporučují jakési tabulky, v současnosti již existuje dostatek důkazů, že je to pravda! Bude o tom ještě řeč v části textu věnovanému příjmu energie a možnostem využití fyziologického hladovění. Pokud bych to všechno zjednodušil, bylo by možné prohlásit, že lidé obézní by měli mít kratší život. Skutečně tomu tak je, i když i to může být zpochybněno. Mohlo by to být sporné třeba proto, že se současně také zjistilo, že lidé, kteří ve věku přibližně od 50 let setrvale, i když mírně (!) přibývají na váze, mají dokonce o něco větší šanci dožít se vyššího věku než ti, kteří naopak na váze ztrácejí. Ale na tom není nic překvapujícího! Hubnutí může být výrazem nějakého patologického procesu a pomalé tloustnutí je důsledkem pouze neškodného snížení výdeje energie při nezměněném nebo dokonce mírně vyšším příjmu. Jinak řečeno, je to důsledek pozitivní energetické bilance. Není ovšem zcela jasné co s těmi, kteří ani neztrácejí, ani nepřibírají. Vždyť také oni se přesto všechno mění! Je to tak, že postupně dochází ke ztrátě svalové a kostní hmoty a tělní vody, zato stoupá tělesný tuk, který je v daný moment naprosto neužitečný. Z uvedených fakt by někdo mohl vyvodit závěr, že by se asi vyplatilo šetřit se silami. To je úvaha velmi rozumná. Například málokte- 50

Co je stárnutí a proč k němu dochází? rý profesionální sportovec se dožije nadprůměrného věku. A také je k dispozici přirovnání z živočišné říše mořská želva, která se dožívá velmi vysokého věku, je typická svým pomalým životním tempem. Jak je vidět, mnoho desítek let trvající mírný nedostatek stravy, spojený ovšem se stejně relativně nízkou fyzickou aktivitou (třeba při dlouhodobých meditacích mimo civilizaci) může být vhodným a účinným krokem, když ne k nesmrtelnosti, tedy minimálně k dlouhověkosti. Samozřejmě zásadní roli v tom hraje fakt, že takový jedinec téměř netrpí stresem. Problém je v tom, že pro většinu z nás je takový způsob života nemyslitelný. Dokonce si troufám tvrdit, že mladá generace je cíleně vychovávána k překotnému a agresivnímu způsobu života. Pokud se na základě těchto úvah a uvedené teorie někdo z vás skutečně chce šetřit, doporučuji opatrnost, protože by se mohl dostat do stavu, kterému se říká hypochondrická opatrnost, nebo dokonce mentální anorexie. Prostě a jednoduše není rozumné chronicky se přepínat stejně jako není vhodné se mimořádně šetřit. Teorie genetických mutací V průběhu života každého jedince zákonitě dochází k různě četným poruchám genové výbavy, kterým se říká mutace. Mutace na jedné straně umožnily vývoj (třebaže i to je vlastně sporné), ale také mohou být, nebo spíše jsou jednou ze zásadních příčin poruch. Ty někdy mohou být jen mírně poškozující, aniž by ohrozily život, jindy však nejsou slučitelné se životem. Teorie koncipovaná věhlasným vědcem MacFarlane-Burnetem však není definitivně prokazatelná. V průběhu stárnutí skutečně dochází k jakýmsi malým poruchám týkajícím se prakticky vždy tvorby důležitých bílkovin. Organismus však disponuje samoopravitelskou schopností, kterou musí využívat v plném rozsahu vždy, když to je nutné, jinak vznikne problém. Jde o to, že některý organismus má větší, jiný menší kapacitu těchto schopností, přičemž se stoupajícím věkem se výkonnost systému snižuje. Někdy mohou vzniknout závažné poruchy, které se organismus snaží zastavit, a proto aktivuje proces, který má za úkol poruchu odstranit. To je samozřejmě správné. Z mnoha různých důvodů se však 51

Mládněte jídlem i po 50! může stát, že imunita se obrátí proti zdravým tkáním vznikne tak autoimunní choroba. Do značné míry lze považovat za prokázané, že do hry o život vstupují i tak náhodné vnější faktory, jakými jsou například viry. Některé druhy totiž přispějí k likvidaci počínajícího nádorového bujení tím, že stimulují imunitu (tvrdí se, že proti rakovině často pomůže obyčejná chřipka), jiné však mohou bujení naopak vyvolat. Teorie naprogramovaného stárnutí Hovoří o do organismu zakódovaném procesu odumírání, přítomném v každé buňce. V době svého vzniku asi před třemi desítkami let byla tato teorie považována za velmi pravděpodobnou, ale v současnosti je zastíněna dalšími. Princip je v tom, že buňky jsou schopny se dělit pouze omezeně až na některé výjimky. Dalším faktorem s touto teorií spojeným je jev, kdy se v průběhu života hromadí jisté látky, které mohou postupně ohrozit životní funkce. Problém tuto teorii komplikující spočívá v tom, že stárneme ještě dříve, než buňky tvořící tkáně našeho těla začnou rychleji odumírat. Teorie neuroendokrinologická Předpokládá, respektive akceptuje, že organismus je řízen hormony. Hormony jsou ovšem pod kontrolou části mozku zvaného hypothalamus. Nejnovější objev tuto teorii podporující se týká hormonu vytvářeného nadledvinami a který se odborně nazývá dehydroepiandrosteron ( DHEA). Ukázalo se, že v průběhu stárnutí dochází k výraznému poklesu jeho tvorby. V produktivním věku je tento jev spojen s pravděpodobným onemocněním rakovinou. To je důvod, proč se DHEA věnuji také na jiném místě této knížky. Pokles DHEA je výraznější především v případě žen, které jsou v přechodu. Paradoxní na tom je, že pokud ženy skutečně stárnou rychleji než muži, není to v konečném důsledku vidět, dokonce zcela naopak. Dosahují totiž vyššího průměrného věku téměř všude na světě. Ve snaze stárnout pomaleji nebo se vyhnout nepříznivým projevům stárnutí se používají různé omlazovací metody, které používají řadu diametrálně se lišících postupů. Také jsou používány určité specifické látky, přičemž se preferují právě hormony. Podávají se běžně ženám 52