Pravopis souhláskových skupin -ský, -ství, -cký, -ctví Název materiálu: Název sady: Vzdělávací oblast: Vzdělávací obor: Téma: Jméno autora: VY_32_INOVACE_CJ1r0110 Pravidla pravopisu pro 4.ročník Jazyk a jazyková komunikace Český jazyk a literatura Pravopis souhláskových skupin -ský, -ství, -cký, -ctví Kateřina Turzová Vytvořeno dne: 8.11.2013 Metodický popis anotace: Seznámí žáky s pravidly pravopisu souhláskových skupin -ský, -ství, -cký, -ctví
Pravidla českého pravopisu Pravopis souhláskových skupin -ský, -ství, -stvo/ - cký
Souhláskové skupiny vznikající z poslední souhlásky základového slova a z přípony ský, -ství, -stvo někdy zůstávají, jindy se zjednodušují.
Je-li poslední souhláskou základového slova ž, š, č, z nemění se :
1. -č-ský: apačský/apačští, holičský/holičští, přeloučský/přeloučští, voličský/voličští
2. -š-ský: krkonošský/krkonošští, lotyšský/lotyšští ale!!! LOTYŠTINA (zde se š-ština zjednodušuje)
3. -z-ský: slezský/slezští, francouzský/francouzští ale FRANCOUZŠTINA
4. -ž-ský: mužský/mužští x mužství pařížský/pařížští
Je-li poslední souhláskou základového slova c, s, zjednodušuje se:
1. -c-ský v cký: hradecký/hradečtí, kupecký/kupečtí, lužický/lužičtí
2. -s-ský v ský: brandýský/brandýští, koněpruský/koněpruští, oděský/oděští, peloponéský/peloponéští, ruský/ruští (ruština), finský/finští (finština)
Je-li poslední souhláskou základového slova h, ch, k, g, mění se:
1. -h-ský v žský: pražský/pražští (pražština), volžský/volžští
2. -ch-ský v šský: adršpašský/adršpašští, curyšský/curyšští, kazašský/kazašští, lašský/lašští, vlašský/vlašští ale!!! LAŠTINA, KAZAŠTINA
Ke jménům Čech, Čechy je však přídavné jméno český/čeští (čeština)
3. -k-ský v cký: otrocký/otročtí, řecký/řečtí (řečtina), turecký/turečtí (turečtina)
4. -g-ský v tradičních případech v žský (bývá to zejména u slovanských jmen) ladožský/ladožští, rižský/rižští; většinou však dnes zůstává -g-ský bruggský/bruggští, haagský/haagští, chicagský/chicagští
Je-li poslední souhláskou základového slova d, t, n, ď, ť, ň, zůstávají skupiny nezměněny poděbradský, bohatství, ženský, radhošťský, plzeňský,
odchylně je cku některých odvozenin od podstatných jmen vzoru kuře, např. knížecký, zvířecký a ctv- za tstv- u slov jako knížectví, zvířectvo (ale dětský, dětství).
Je-li poslední souhláskou základového slova ř, zůstává zpravidla ř-ský např. kovářský, mořský, vinořský (Vinoř); řídčeji r-ský např. pohorský, rudohorský (avšak záhorský i záhořský k Záhoří).
U přídavných jmen odvozených od místních jmen na nná, -nné, jako Jablonná, Hostinné, příponou ský se píše jen jedno n: jablonský, hostinský.
U jmen cizího původu na berg (-berk), -borg, - burg (-burk), burgh, - ing, -inky se odsouvá před ský koncové g, -gh nebo, -ky: např. heidelberský, nymburský, edinburský, helsinský;
totéž platí o jménech na k a ka, předchází-li souhláska: newyorský, aljašský, jamajský, kamčatský.
Východoasijská jména na ing, -ong, ung zachovávají koncovou hlásku i před příponou ský např. pekingský, honkongský.
Přídavná jména k vlastním jménům na sk, -sko, např. Minsk, Sverdlovsk, Rovensko, jsou minský, sverdlovský, rovenský.
Cvičení č. 1 utvoř přídavné jméno č. j. příponou ský, -cký Halič haličský, Paříž pařížský, Haag haagský, Edinburgh edinburský, muž mužský, Jablonné jablonský, Poděbrady poděbradský, Meziříčí meziříčský, zámek zámecký, NewYork newyorkský, Jamajka jamajský, moře mořský, Helsinky helsinský, Rovensko rovenský, Apač - apačský
Cvičení č. 2 uveď jazyk dané země Rusko ruština, Lotyšsko lotyština, Polsko polština, Francie francouzština, Čechy čeština, Sasko saština, Kazašsko kazaština, Řecko - řečtina
Cvičení č. 3 doplňte vynechaná písmena a zdůvodni Che b ská továrna, paří ž ský salám, La š ská nářečí, Sla p ská přehrada, benešo v ská silnice, al p ská jezera, mora v ská města, kroměří ž ský zámek, ostra v ské doly, opa v ské muzeum
Souhláskové skupiny vznikající při stupňování přídavných jmen na rozhraní slovotvorného základu slova a přípony ší se zachovávají např. čistší, dražší, hladší, hlubší, chudší, kratší, snazší, sušší, užší, vyšší, zazší.
Některá přídavná jména na ký však mají ve 2. stupni zakončení čí, např. břitčí, hebčí, hezčí, křehčí, mělčí, měkčí, tenčí, trpčí.
Cvičení č. 4 utvoř 2. stupeň přídavných jmen Krátký kratší, řídký řidší, těžký těžší, suchý sušší, drahý dražší, vysoký vyšší, sladký sladší, lidský lidštější, břitký břitčí, hluboký hlubší, úzký užší, otrocký otročtější, měkký měkčí, tenký tenčí, kluzký kluzčí, lehký - lehčí
Použitá literatura: Kostečka, Jiří: Český jazyk pro 1. - 4. ročník gymnázií. Praha, SPN 2002 Mgr. Mašková, Drahuše: Český jazyk přehled středoškolského učiva. Třebíč, Vyuka.cz 2010 Mgr. Mužíková, Olga; PhDr. Markvartová, Barbora; Mgr. Klusáčková, Lenka; PhDr. Jeřábková, Eleonora: Odmaturuj z českého jazyka. Brno, Didaktis 2010 Kvačková, Jaromíra: Opakujeme češtinu. Nová škola 2005 Havránek, Bohuslav; Jedlička, Alois: Česká mluvnice. Praha, SPN 2008 Martinec, Ivo; Tušková, Jana Marie; Zimová, Ludmila: Mluvnice učebnice českého jazyka pro střední školy. Plzeň: Fraus, 2009 Sochrová, Marie: Cvičení z českého jazyka v kostce. Praha: Fragment, 2008 Melichar, Jiří; Styblík, Vlastimil. Český jazyk Přehled učiva základní školy. Praha: Fortuna, 2000