EURO V ČESKÉ REPUBLICE

Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Finanční podnikání EURO V ČESKÉ REPUBLICE Euro in Czech Republic Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: Ing. Dalibor Pánek Autor: Petra Červinková

2

3

Jméno a příjmení autora: Petra Červinková Název diplomové práce: Euro v České republice Název v angličtině: Euro in Czech Republic Katedra: financí Vedoucí diplomové práce: Ing. Dalibor Pánek Rok obhajoby: 2007 Anotace Předmětem diplomové práce je analýza připravenosti České republiky na přijetí eura. První část je úvodem do problematiky evropské měnové integrace. Druhá část se zaměřuje na ekonomická a legislativní kritéria vstupu do eurozóny, jak z teoretického hlediska, tak i praktického (jak jsou daná kritéria plněna Českou republikou). V části třetí je analyzována ekonomická sladěnost České republiky s eurzónou a její důležitost při přijímání eura. Poslední část je věnována konkrétním přípravám České republiky na přijetí eura, jejich institucionálnímu a technickému zabezpečení. Annotation The goal of the thesis is the preparation analysis of the Czech Republic for acceptance of the euro. The first part is the introduction to the issue of European monetary integration. The second part is focused on the economic and legislative criteria required for admission to the euro area, both teoretical and practical viewpoint (how the criteria are subserved by the Czech republic). The third part analyzes the economic harmonization of the Czech Republic with the euro area and its importace in the adoption of euro. The last part is devoted to specific preparations of the Czech Republic to the adoption of euro, their institutional and technical implementation. Klíčová slova Česká republika, euro, hospodářská a měnová unie, eurozóna, konvergenční kritéria Keywords Czech republic, euro, Economic and monetary union, euro area, convergence criteria 4

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Euro v České republice vypracovala samostatně pod vedením Ing. Dalibora Pánka a uvedla v seznamu literatury všechny použité literární a odborné zdroje. V Brně dne 2. května 2007 vlastnoruční podpis autora 5

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Ing. Daliboru Pánkovi za odborné rady a konzultace během vypracování této diplomové práce. 6

Obsah OBSAH... 7 ÚVOD... 9 1 INTEGRACE V EVROPĚ... 12 1.1 OD EVROPSKÉHO SPOLEČENSTVÍ UHLÍ A OCELI K EVROPSKÉ UNII... 12 1.2 EVROPSKÁ MĚNOVÁ UNIE... 13 1.2.1 Snahy o měnovou integraci před vznikem Evropské měnové unie... 13 1.2.2 Delorsova zpráva vedoucí k zavedení Eura... 14 2 KONVERGENČNÍ KRITÉRIA A JEJICH PLNĚNÍ ČESKOU REPUBLIKOU... 16 2.1 KRITÉRIUM CENOVÉ STABILITY... 16 2.2 KRITÉRIUM UDRŽITELNOSTI VEŘEJNÝCH FINANCÍ... 18 2.2.1 Kritérium vládního deficitu... 19 2.2.2 Kritérium vládního dluhu... 21 2.3 KRITÉRIUM STABILITY MĚNOVÉHO KURZU... 22 2.4 KRITÉRIUM DLOUHODOBÝCH ÚROKOVÝCH SAZEB... 25 3 LEGISLATIVNÍ KONVERGENCE... 27 3.1 NEZÁVISLOST CENTRÁLNÍ BANKY... 27 3.1.1 Funkční nezávislost... 29 3.1.2 Institucionální nezávislost... 29 3.1.3 Osobní nezávislost... 30 3.1.4 Finanční nezávislost... 30 3.2 ZÁKAZ MĚNOVÉHO FINANCOVÁNÍ A ZVÝHODNĚNÉHO PŘÍSTUPU... 31 3.3 PRÁVNÍ INTEGRACE NÁRODNÍCH CENTRÁLNÍCH BANK DO EUROSYSTÉMU... 32 4 EKONOMICKÁ SLADĚNOST ČESKÉ REPUBLIKY S EUROZÓNOU... 35 4.1 CYKLICKÁ A STRUKTURÁLNÍ SLADĚNOST... 35 4.1.1 Reálná ekonomická konvergence... 35 4.1.2 Sladěnost hospodářského cyklu a podobnost ekonomických šoků... 37 4.1.3 Propojení ekonomiky s eurozónou... 40 4.1.4 Finanční trh... 42 4.2 PŘIZPŮSOBOVACÍ MECHANISMY... 44 4.2.1 Veřejné finance... 44 4.2.2 Trh práce... 45 4.2.3 Pružnost mezd a cen... 46 4.2.4 Pružnost bankovního sektoru... 46 7

5 PŘÍPRAVY ČESKÉ REPUBLIKY NA PŘIJETÍ EURA... 48 5.1 ETAPY A SCÉNÁŘ ZAVEDENÍ EURA... 48 5.2 INSTITUCIONÁLNÍ ZABEZPEČENÍ EURA... 51 5.3 ÚKOLY V JEDNOTLIVÝCH SEKTORECH... 52 5.3.1 Finanční sektor... 53 5.3.2 Veřejný sektor... 55 5.3.3 Nefinanční sektor... 57 5.4 SHRNUTÍ DOPADŮ ZAVEDENÍ EURA... 60 6 INFLAČNÍ RIZIKO MĚNOVÉ KONVERZE... 62 6.1 ZKUŠENOSTI ZEMÍ EUROZÓNY... 62 6.2 JAK ZAMEZIT RIZIKU ZRYCHLENÉ INFLACE (RESPEKTIVE VNÍMANÉ INFLACI) V DŮSLEDKU ZAVEDENÍ EURA... 64 ZÁVĚR... 68 SEZNAM LITERATURY... 72 SEZNAM TABULEK... 75 SEZNAM GRAFŮ... 75 PŘÍLOHA Č. 1 TEORETICKÉ PŘÍNOSY A NÁKLADY ZAVEDENÍ EURA... 76 PŘÍLOHA Č. 2 DŮLEŽITÁ DATA V PŘÍPRAVĚ NA PŘIJETÍ EURA... 77 8

Úvod Vytvoření evropské hospodářské a měnové unie bylo logickým vyústěním integračních snah v Evropě. Důležitým zlomem ve vývoji integrace se stal summit v Maastrichtu, na kterém vznikla smlouva o Evropské unii (v platnost vstoupila 1.11.1993). Tato smlouva změnila název Evropského hospodářského společenství na pouhé Evropské společenství a zavedla nové formy spolupráce vlád členských zemí. Vytvořila tím novou politickou a hospodářskou strukturu složenou ze tří pilířů: Evropskou unii. Po dovršení integrace v oblasti jednotného vnitřního trhu se integrační snahy přesunuly do oblasti hospodářské a měnové unie, která měla vzniknout ve třech základních fázích. Poslední, třetí fáze měla být završena zavedením jednotné měny euro. O názvu společné měny bylo rozhodnuto na zasedání Evropské unie v Madridu, v roce 1995. Samotné euro vzniklo 1.ledna 1999, kdy zároveň zaniklo 11 měn států eurozóny (Belgie, Finska, Francie, Irska, Itálie, Lucemburska, Německa, Nizozemska, Rakouska, Portugalska a Španělska). 1.ledna 2001 se k těmto státům připojilo i Řecko, jehož zpoždění zapříčinily problémy se splněním inflačního kritéria. V první fázi bylo euro zavedeno pouze do bezhotovostního oběhu. Bankovky a mince znějící na euro byly do hotovostního oběhu zavedeny až k 1.lednu 2002, kdy začaly být současně původní národní měny z oběhu stahovány. Euro se tak stalo jediným zákonným platidlem eurozóny, která se 1.ledna 2007 rozšířila o další stát, Slovinsko. Myšlenka zavedení jednotné měny byla založena na snaze o omezení kurzových výkyvů a vytvoření stabilního prostředí s předvídatelnými reakcemi, které bude atraktivní pro investory i spotřebitele. Od vytvoření eurozóny si jednotlivé členské země slibovaly i zrychlení ekonomického růstu a vytvoření celosvětově konkurenceschopného trhu. Nepopiratelným faktem je, že nová měna Evropu výrazně přiblížila k ekonomické unii a dala občanům Evropské unie jasnější pocit sdílení společné evropské identity. Lidé mohou v rámci eurozóny snadněji nakupovat a srovnávat ceny. Euro se stalo druhou nejvýznamnější měnou na světě. Velká Británie, Dánsko a Švédsko však vstup do eurozóny odmítly. Velká Británie a Dánsko si vyjednaly tzv. účastnickou doložku. 9

Česká republika se k Evropské unii připojila 1. května 2004. Vstup do Evropské unie neznamenal, ale i automatický vstup do eurozóny, a tím přijetí společné měny. V současné době je Česká republika zemí, pro kterou platí přechodná výjimka pro přijetí eura. To znamená, že v této fázi přistoupení není členem eurozóny, nicméně se již v přístupové smlouvě zavázala, že se v budoucnu stane jedním z jejích členů. V současnosti lze zatím v České republice platit eurem jen při určitých transakcích a často pouze omezeně. Čeští obchodníci nepřijímají velké eurobankovky, nebo naopak mince, a zůstatek z platby vracejí zásadně v českých korunách. Platbu za služby v eurech mohou zákazníci tímto způsobem uskutečnit ve velké většině obchodních řetězců, na benzínových stanicích i v restauracích. Za transakci si obchodníci nepřipočítávají žádné poplatky, liší se tedy především v nastavení kurzu pro aktuální den. Na cestě k úplnému zavedení eura však musí Česká republika splnit určitá ekonomická i legislativní kritéria, provést řadu reforem, stejně jako technických a institucionálních příprav. I když přesný termín zavedení eura v České republice zatím není znám, je nutné začít s přípravami s dostatečným předstihem. V konečné fázi přestane v České republice platit nynější oficiální měna česká koruna a jedinou zákonnou měnou se stane euro. Tato diplomová práce si za cíl klade zhodnotit připravenost České republiky na přijetí eura. Obsahem je nejen hodnocení aktuální situace v České republice, ale také stav připravenosti na nadcházející etapy, které bude třeba při zavádění eura podniknout. Při dosahování daných cílů, budou použity ekonomické metody, jako především komparace, analýza, dedukce a indukce. Práce je členěna do šesti základních kapitol. První kapitola je zároveň úvodem do problematiky integrace v Evropě. V její první části jsou nastíněny první nejvýznamnější integrační aktivity v poválečné Evropě. Následně se zaměřuje na vytváření Evropské měnové unie, která byla završena přijetím společné měny euro. Kapitola druhá se již zabývá praktickou stránkou zaváděni eura, konkrétně jednotlivými maastrichtskými konvergenčními kritérii. Tato kapitola je členěna na podkapitoly dle jednotlivých kritérií, přičemž u každého z nich je vedle jeho teoretického rámce uvedeno i jeho konkrétní plnění či neplnění Českou republikou. Na tato kritéria ekonomické konvergence navazuje další kapitola, ve které jsou rozpracována kritéria legislativní konvergence. Struktura třetí kapitoly je velmi podobná té předešlé. Jednotlivá kritéria jsou rozpracována jak po teoretické stránce, tak i stránce praktické, čili do jaké míry je Česká republika plní či neplní a jaká opatření bude případně 10

muset přijmout, aby je v budoucnu splnila. Splnění daných kritérií (jak ekonomických, tak legislativních) je nutnou podmínkou pro vstup země do eurozóny. Vzhledem k tomu, že jsou však již v mnohém nedostačující, je třeba sledovat a analyzovat i ostatní oblasti ekonomiky přistupující země, a také to, v jaké míře je daná ekonomika sladěna s ekonomikou eurozóny. Této problematice je věnována kapitola čtvrtá, která analyzuje jak cyklickou a strukturální sladěnost, tak přizpůsobovací mechanizmy české ekonomiky. Kapitola pátá se již nevěnuje podmínkám vstupu do eurozóny, ale otázce jednotlivých příprav na zavedení eura v České republice. Je v ní uvedeno, jakým způsobem bude euro zavedeno, jaká opatření se budou muset přijmout a co budou muset při přechodu na euro učinit jednotlivé subjekty ekonomiky (jaké úkoly a dopady je čekají). Kapitola poslední, šestá, je věnována dle mého názoru nejvýznamnějšímu riziku spojenému se zavedením eura, a to riziku zrychlenému růstu cen. Jsou v ní uvedeny jednak zkušenosti současných zemí eurozóny, jednak nutná opatření, která by mohla danému efektu zrychleného růstu cen zabránit. Pozornost je soustředěna především na duální označování cen, které je podle mě jedním z nejlepších opatření proti riziku inflace způsobené zavedením eura. 11

1 Integrace v Evropě 1.1 Od Evropského společenství uhlí a oceli k Evropské unii Nejvýraznější integrační procesy můžeme v Evropě pozorovat po druhé světové válce. Jejich důvodem byly snahy o zajištění míru a bezpečnosti, stejně jako důvody ekonomické, které pramenily z negativních zkušeností s národním nacionalismem. Díky dohodám mezi evropskými zeměmi začalo vznikat nové prostředí, založené na spolupráci a hospodářském sjednocování. Tyto snahy o vytvoření společného trhu a spolupráci v nadnárodní úrovni vyvrcholily v roce 1952 vznikem Evropského společenství uhlí a oceli - ESUO 1. Hlavními cíli bylo přispívat k ekonomickému rozvoji, růstu zaměstnanosti a životní úrovně členských států a racionalizaci výroby. To vše skrze společný trh, kde by neplatila žádná diskriminační omezení jednotlivých států. Dalším cílem byla kontrola průmyslových odvětví (zejména německých), která byla v té době nejvýznamnějším sektorem pro válečné hospodářství. V roce 1957 byly v Římě podepsány smlouvy zakládající Evropské společenství pro atomovou energii - Euratom a Evropské hospodářské společenství - EHS. Základním úkolem EHS bylo podporovat vytvoření společného trhu. Ten měl přispívat k rozvoji ekonomického života a stálému hospodářskému růstu, a to postupným sbližováním hospodářské politiky členských států. Euratom se stal platformou pro jadernou energetiku, podporu atomového výzkumu, zvýšení bezpečnosti jaderných zařízení a především nadnárodní kontrolu zacházení se štěpným materiálem v souvislosti s podporou mírového využívání atomové energie. Všechna tři společenství měla stejnou členskou základnu, a také účely jejich založení se v mnoha bodech shodovaly. Začala být vnímána jako jeden celek, roku 1967 se sloučily jejich orgány (bez narušení jejich právní subjektivity) a vzniklo jednotné označení: Smlouvy o evropských společenstvích ( dále jen Smlouvy o EHS). Předchozí integrační aktivity daly vznik Evropské unii (EU), která byla založena podepsáním Maastrichtské smlouvy v roce 1992. Mezi základní principy Evropské unie patří přenesení některých pravomocí národních států na evropská společenství. Má však pouze ty pravomoci, 1 Smlouva o ESUO vypršela roku 2002 a její zbylá ustanovení přešla do smluv ES 12

které jí byly svěřeny jednotlivými členskými státy. V současné době je EU tvořena již 27 členskými zeměmi s 496 miliony obyvatel, což představuje zhruba 7,5 % celkové světové populace. 2 1.2 Evropská měnová unie Smlouva o EHS se problematice jednotné měny příliš nevěnovala a o společné měnové politice nepojednávala. Odrážela pouze skutečnost, že mezi členskými zeměmi fungoval Bretton woodský systém, ve kterém byly měny vázány na dolar a dolar pak na zlato. Prohlubující se integrace, která směřovala k jednotnému trhu, však vyvolávala potřebu koordinace také měnových politik členských zemí a větší stabilitu kurzů jejich měn, která by vedla k rovnováze mezi členskými zeměmi. Tato potřeba byla umocněna problémy uvnitř Bretton woodského systému. V 70.letech se tento měnový systém rozpadl, evropské měny přestaly být vázány na americký dolar a přešly na politiku volných kurzů floating. 1.2.1 Snahy o měnovou integraci před vznikem Evropské měnové unie V roce 1969 se v Haagu konal vrcholný summit představitelů EHS, jehož výsledkem bylo stanovení nového cíle - vytvoření měnové unie. O rok později se Rada dohodla, že v cílové etapě měnové integrace by měla existovat společná měna. Názory na integrační postup, který by vyvrcholil zavedením jednotné měny, se však lišily. Proto byla vytvořena pracovní skupina pod vedením ministerského předsedy Lucemburska Pierra Wernera, která měla rozlišné názory analyzovat a vypracovat zprávu o způsobech dosažení měnové unie. Wernerova zpráva 3 tak byla první ucelenou koncepcí a plánem na vytvoření Hospodářské a měnové unie (dále jen HMU), které mělo být dosaženo nejdříve v roce 1980. Stanovila základní požadavky na vytvoření měnové unie: neomezenou konvertibilitu měn v zemích Společenství, volný pohyb zboží a kapitálu na společném trhu, zrušení oscilačního pásma směnných kurzů - stanovení neodvolatelně pevných kurzů národních měn a následné zavedení jednotné měny. Wernerův plán však nebyl realizován. Mezi hlavní důvody neúspěchu patří již zmíněné zhroucení Bretton - woodského systému, ale i nedostatečné institucionální zajištění. 2 Otevřená encyklopedie Wikipedie : www. cs.wikipedia.org, čerpáno dne 12.2.2007 3 Wernerova zpráva byla zveřejněna 8.října 1970 a schválena 22.března v Hamburku na zasedání Rady 13

V roce 1972 se členské země dohodly, že budou udržovat kurzy svých měn vůči dolaru v rozmezí ± 2,25 % 4. Toto uspořádání je známé pod názvem had v tunelu. O rok později však dochází k uvolnění pevného kurzu dolaru a členské země EHS spolu s některými nečlenskými zeměmi přechází na mechanizmus směnného hada, který trvá dalších 7 let. Toto období se vyznačovalo kolísáním měn zúčastněných států, někdy i úplným opuštěním tohoto mechanizmu. Důležitým přínosem je však vytvoření základů vzájemné spolupráce a zužování oscilačního pásma je prvním významným indikátorem měnové integrace. Směnný had byl vytvořen na základě vnitřní evropské dohody, která může být označena za předchůdce Evropského měnového systému (dále jen EMS). EMS 5 začal fungovat v roce 1979 a za úkol měl vytvořit oblast měnové stability v Evropě. Stanovila striktnější měnová pravidla, vytvořily se společné devizové rezervy a vzájemně výhodné úvěrové podmínky pro členské země. Jedním ze základních prvků EMS je Mechanizmus směnných kurzů (Exchange Rate Mechanism ERM). Měny jsou v něm udržovány v úzkém oscilačním pásmu vůči uměle vytvořené měnové jednotce. Jako zúčtovací jednotka se zavedla European Currency Unit (ECU). Tato Evropská měnová jednotka byla jednotkou košovou, vznikla v březnu 1979 a 1.ledna 1999 byla nahrazena Eurem. Bilaterální kurzy národních měn se v rámci ERM mohly pohybovat v pásmu ± 2,25 % od centrálního kurzu stanoveného pomocí ECU, ve výjimečných případech bylo toto pásmo rozšířeno na ± 6 %. Cíl EMS byl splněn a výrazně tedy přispěl k měnové stabilitě uvnitř Společenství. 1.2.2 Delorsova zpráva vedoucí k zavedení Eura EMS, který zavedl navázání měn na jednotku ECU, byl předstupněm HMU. Ta byla vytvořena na základě Delorsovi zprávy 6, která předpokládala její vytvoření ve třech stádiích. První bylo zaměřeno na konvergenci. Konkrétněji na liberalizaci pohybu kapitálu, těsnější slaďování ve výboru guvernérů centrálních bank a účast všech členských států v kurzovém mechanismu Evropského měnového systému, a to od roku 1990. V druhém měl být souběžně s konvergencí vytvořen autonomní a nezávislý systém centrálních bank. Toto stádium započalo v roce 1994 a dalo vznik Evropskému měnovému institutu, který byl v roce 1998 4 Ostatní země, které byly členy Mezinárodního měnového fondu udržovaly své měny v oscilačním pásmu ± 4,5 % 5 EMS byl založen usnesení Evropské rady přijatým v prosinci 1978 v Bruselu a na základě Nařízení Rady 3181/78 z prosince 1978. Vstoupil v platnost 1.ledna 1979. 6 Návrh na vytvoření měnové unie, vypracovaný výborem v čele s předsedou komise Jaquem Delorsem, schválený v roce 1989 na zasedání v Madridu. 14

nahrazen Evropskou centrální bankou (dále jen ECB). Ve třetím stadiu pak měla být zavedena společná měna. Tato poslední fáze započala 1.1.1999 7. Vstoupilo do ní 11 zemí, které splnily konvergenční kritéria stanovená v článku 121 Smlouvy o založení Evropského společenství (dále jen Smlouvy). ECB začala provádět společnou měnovou politiku a 1.ledna 2001 pak vstoupila do třetí fáze již dvanáctá země Řecko. 8 1. ledna 1999 tedy zaniklo 11 měn států tzv. eurozóny. Ty byly nahrazeny eurem, které se tak stalo společnou měnou Belgie, Finska, Francie, Irska, Itálie, Lucemburska, Německa, Nizozemska, Rakouska, Portugalska a Španělska. Jak již bylo řečeno Řecko se připojilo 1. ledna 2001. ECB začala odpovídat za měnovou politiku definovanou a uplatňovanou v eurech. Banky a finanční instituce začaly používat euro pro refinancování v rámci měnových operací a dále na mezinárodním trhu.veřejný dluh byl zúčastněnými státy převeden do eura. Připravila se tak cesta pro vedení komerčních účtů v nové měně. Zároveň byl pro potřeby řízení společné měnové politiky vytvořen nový platební systém TARGET (Trans-European Automated Real-time Gross settlement Express Transfer). Prostřednictvím tohoto platebního systému se začalo uskutečňovat vypořádávání transakcí měnové politiky v eurech. Přechodné období trvalo až do 31. prosince 2001. 1.ledna 2002 byly uvedeny do oběhu mince a bankovky znějící na euro a postupně byly stahovány původní bankovky a mince národních měn. Doba duální cirkulace trvala 2 měsíce. Euro se tak k 28.2.2002 stalo jediným zákonným platidlem na území eurozóny, kterou tvoří od 1.ledna 2007 třináct zemí. 9 Následující kapitola se zabývá podrobnějším popisem vstupních kritérií do eurozóny. 7 V okamžiku zahájení III. etapy HMU byl v rámci EMS nahrazen původní kurzový mechanizmus novým mechanizmem ERM II, ve kterém jsou měny členských států EU mimo eurozónu vázány na euro se standardním fluktuačním pásmem ± 15%. K rozšíření fluktuačního pásma došlo v roce 1993, vzhledem k předcházejícím nutnostem devalvace řady měn. 8 http://www.euroskop.cz, článek O jednotné měně Euro, čerpáno dne 13.2.2007 9 http://europa.eu EU v kostce lekce o Hospodářské a měnové unii. Čerpáno dne 13.2.2007 15

2 Konvergenční kritéria a jejich plnění Českou republikou 10 Smlouva o Evropské unii, tzv. Maastrichtská smlouva, vstoupila v platnost 1.listopadu roku 1993. Prohloubila dosavadní integrační snahy a stanovila nový oficiální cíl vytvoření Hospodářské a měnové unie, která bude završena zavedením jednotné měny (euro) ve členských zemích. Zároveň stanovila kritéria, která budou muset dané země splnit, jako podmínku pro přijetí eura. Tato konvergenční kritéria 11 (cenová stabilita, udržitelnost veřejných financí měřená vládním deficitem a vládním dluhem, stabilita kurzu měny a konvergence dlouhodobých úrokových sazeb) musí být navíc plněna dlouhodobě udržitelným způsobem, ne pouze jednorázově. 2.1 Kritérium cenové stability Dle článku 121 odst. 1 první odrážky Smlouvy je třeba : dosažení vysokého stupně cenové stability patrného z míry inflace, která se blíží míře inflace nejvýše tří členských států, jež dosáhly v oblasti cenové stability nejlepších výsledků. Dále pak článek 1 Protokolu o kritériích konvergence, na který se odkazuje v čl. 121 odst. 1 Smlouvy, stanoví, že: kritérium cenové stability, jak je uvedeno v čl. 121 odst. 1 první odrážce, znamená, že členský stát vykazuje dlouhodobě udržitelnou cenovou stabilitu a průměrnou míru inflace měřenou v průběhu jednoho roku před provedeným šetřením, jež nepřekračuje o více než 1,5 procentního bodu míru inflace nejvýše tří členských států, které v oblasti cenové stability dosáhly nejlepších výsledků. Inflace se měří pomocí indexu spotřebitelských cen na srovnatelném základě s přihlédnutím k rozdílnému vymezení pojmů v jednotlivých členských státech. V konvergenční zprávě z prosince roku 2006 jsou použity pro výpočet referenční hodnoty nejnožší míry inflace následujících zemí: Švédska (1,5 %), Finska (1,2 %) a Polska (1,2 %). Výsledkem je průměrná míra inflace ve výši 1,3 %, vypočítaná jako nevážený aritmetický průměr. Po přičtení 1,5 procentního bodu se tedy referenční hodnota rovná 2,8 %. 10 Zpracováno dle Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou, společný dokument Ministerstva financí ČR a České národní banky schválený vládou ČR na jejím zasedání dne 25.října 2006. 11 Jsou definována Smlouvou o založení ES a specifikována v Protokolu o konvergenčních kritériích a Protokolu o postupu při nadměrném schodku, které jsou připojeny ke Smlouvě. 16

Dvanáctiměsíčním referenčním obdobím použitým ve zmíněné zprávě je období listopad 2005 až říjen 2006. Kritérium cenové stability plní Česká republika již od roku 2003. Výjimkou byl rok 2004, neboť referenční hodnota byla velmi nízká (pro její výpočet byly použity míry inflace ve Švédsku, Finsku a Dánsku). Navíc u nás došlo ke změně nepřímých daní a tím k dočasnému nárůstu inflace. Z návrhu Státního rozpočtu ČR na rok 2007, střednědobého výhledu státního rozpočtu ČR na roky 2007 2009 a z výhledu inflace v členských státech EU můžeme usoudit, že plnění tohoto kritéria by nemělo být ohroženo ani v budoucnosti (jak je možné vidět v tabulce 1.). jeho plnění je navíc posíleno budoucím snížením inflačního cíle. Původní úroveň ve výši 3% byla vyhlášena do roku 2010, kdy mělo dojít k přistoupení České republiky k eurozóně, a tím i přesunu realizace monetární politiky na ECB. Koncem roku 2006 však došlo k posunutí termínu přejetí eura za uvažovaný rok 2010 a cílování inflace tak zůstane v kompetenci ČNB déle, než byl původní předpoklad. Nový inflační cíl byl vyhlášen ČNB v březnu 2007 a jeho platnost je stanovena na 1.ledna 2010. Vzhledem k očekávanému vývoji ekonomické situace v České republice, dospěla ČNB ke stanovení inflačního cíle jako meziročního přírůstku indexu spotřebitelských cen ve výši 2%. Inflace by se pak měla pohybovat kolem stanovené hodnoty v pásmu ±1%. Díky dostatečnému časovému předstihu vyhlášení nového inflačního cíle, bude možné pozvolné snižování inflace až do blízkosti stanovené hodnoty, s velmi nízkými reálnými ekonomickými náklady. Současně by neměla být ovlivněna výše nominálních úrokových sazeb, u jejichž průměru se v delším časovém horizontu očekává spíše klesající tendence, díky stanovení nižšího inflačního cíle. Tabulka 1: Harmonizovaný index spotřebitelských cen - HICP (průměr posledních 12 měsíců proti průměru předchozích 12 měsíců, růst v %) 2003 2004 2005 8/06 2006 2007 2008 2009 Průměr 3 zemí EU s nejnižší inflací Hodnota kritéria (1. řádek + 1,5 p.b.) 1,2 0,7 1,0 1,3 1,2 1,6 1,5 1,5 2,7 2,2 2,5 2,8 2,7 3,1 3,0 3,0 Česká republika -0,1 2,6 1,6 2,4 2,4 2,6 2,5 2,5 Zdroj: Eurostat, Evropská komise, Konvergenční programy a Programy stability členských zemí, prognóza MF ČR pro návrh Státního rozpočtu ČR na rok 2007 a Střednědobého výhledu státního rozpočtu ČR na léta 2007-2009. 17

Skutečný vývoj inflací v jednotlivých členských zemích se však může lišit od inflačního cíle ECB. Referenční hodnota by mohla klesnout pod očekávanou hranici a tím by bylo ohroženo i plnění daného kritéria. Pravděpodobnost nižší hodnoty je navíc posílena větším množstvím členských zemí, mezi nimiž se snadněji naleznou tři země s velmi nízkou mírou inflace. Je však třeba zmínit i současný vývoj, kdy došlo naopak k mírnému nárůstu referenční hodnoty, konkrétně o 0,2 p.b. oproti hodnotě z května roku 2006, kdy dosahovala výše 2,6 % Je potřeba brát v úvahu i jistou odlišnost prognóz ministerstva financí od ČNB. Ta počítá pro roky 2007 a 2008 s inflací měřenou HICP převyšující 3 %, což by zvýšilo pravděpodobnost neplnění kritéria. Stávající inflační cíl byl vyhlášen v březnu 2004 na úrovní 3% a platí od ledna 2006. Byl nastaven mírně nad úrovní cenové stability, vyjádřené ECB stanovením inflačního cíle v blízkosti 2%, tak, aby kritérium cenové stability bylo Českou republikou splněno na jeho horní hraně. Proinflační šoky posouvající inflaci dočasně nad tento cíl tak mohou vést k překročení referenční hodnoty kritéria. Tento šok může být vyvolán zejména připravovanou úpravou nepřímých daní, například z cigaret. Za další možné ohrožení plnění daného kritéria můžeme označit jeho velmi striktní výklad. Pokud se ve výhledu nejbližších měsíců očekává nárůst inflace nad referenční hodnotu, může být závěr takový, že se dané zemi nedaří plnit kritérium udržitelným způsobem. Udržitelnost plnění inflačního kritéria byla hlavním problémem Litvy, která se především z tohoto důvodu nekvalifikovala v březnu roku 2006 na vstup do eurozóny. Současná výše inflace v Litvě je cca 1% nad současným inflačním kritériem. Uvedené skutečnosti naznačují, proč si bezpečné plnění kritéria cenové stability vyžádalo snížení inflačního cíle ČNB pod úroveň 3 %. Současně je do budoucna žádoucí, aby během účasti v ERM II nedocházelo k významným proinflačním úpravám nepřímých daní, což by znesnadnilo splnění kritéria. Harmonizaci daňové soustavy České republiky se soustavou EU by tedy bylo vhodné neprovádět ve vyhodnocovacím období. 2.2 Kritérium udržitelnosti veřejných financí Dle článku 121 odst. 1 druhé odrážky Smlouvy je třeba : dlouhodobě udržitelný stav veřejných financí, patrný ze stavů veřejných rozpočtů nevykazujících nadměrný schodek ve smyslu čl. 104 odst. 6. Článek 2 Protokolu o kritériích konvergence, na který je odkazováno v čl. 121 Smlouvy, stanoví, že toto kritérium: 18

znamená, že se v době šetření na členský stát nevztahuje rozhodnutí Rady podle čl. 104 odst.6 této smlouvy o existenci nadměrného schodku. Článek 104 stanoví postup při nadměrném schodku. Podle čl. 104 odst. 2 a 3 Komise vypracuje zprávu, jestliže členský stát nesplní požadavky týkající se rozpočtové kázně, zejména když: a) poměr plánovaného nebo skutečného schodku veřejných financí k hrubému domácímu produktu překračuje doporučovanou hodnotu (stanovenou v Protokolu o nadměrném schodku jako 3 % HDP), ledaže by: poměr podstatně a nepřetržitě klesal a dosáhl úrovně, která se blíží doporučované hodnotě, nebo by překročení doporučované hodnoty bylo pouze výjimečné a dočasné a zároveň by poměr zůstal blízko k doporučované hodnotě. b) poměr veřejného zadlužení k HDP překračuje doporučovanou hodnotu (stanovenou v Protokolu o postupu při nadměrném schodku jako 60 % HDP), ledaže se poměr dostatečně snižuje a blíží se uspokojivým tempem k doporučované hodnotě. Zpráva, kterou zpracovává Komise, musí navíc přihlédnout k tomu, zda schodek veřejných financí překračuje veřejné investiční výdaje, i ke všem dalším rozhodujícím faktorům včetně střednědobé hospodářské a rozpočtové pozice členského státu. Komise může také vypracovat zprávu, je-li i přes plnění kritérií toho názoru, že v členském státě existuje riziko nadměrného schodku. Hospodářský a finanční výbor vydá stanovisko ke zprávě Komise. S ohledem na čl 104 odst. 6 pak Rada rozhodne o existenci nadměrného schodku. Učiní tak kvalifikovanou většinou po celkovém zhodnocení situace a s přihlédnutím k připomínkám daného státu. Rada EU následně na základě čl. 104 odst. 7 Smlouvy vydá doporučení pro daný členský stát s cílem snížit ve stanoveném termínu schodek pod 3% hranici. 12 Kritérium udržitelnosti veřejných financí je splněno pouze v případě udržitelného plnění jeho obou složek (vládního deficitu a vládního dluhu). 2.2.1 Kritérium vládního deficitu Zkoumanou veličinou daného kritéria je deficit státního rozpočtu. Statistická data vychází z národních účtů, které by měly odpovídat Evropskému systému národních a regionálních 12 Konvergenční zpráva z prosince 2006, Evropská centrální banka, 2006 19

účtů ve Společenství (ESA 95). 13 Česká republika toto kritérium splnila pouze v roce 2004, kdy byl vládní deficit mírně pod hranicí 3% HDP. Jeho udržení se však ukázalo jako nemožné a současný fiskální vývoj stále nenasvědčuje zlepšení. Naopak dle návrhu státního rozpočtu na rok 2007 se očekává růst vládního deficitu a Česká republika tak nebude schopná dodržet konsolidační strategii, ke které se zavázala po vstupu do EU. Nedodrží ani plán, stanovený v Konvergenčním programu z roku 2005, kde se očekávalo snížení deficitu pod úroveň 3% HDP udržitelným způsobem od roku 2008. Odhadovaný vládní deficit na rok 2007 ve výši 4% HDP je tak o 0,7 procentního bodu nad cílem, který byl odsouhlasen v rámci Procedury při nadměrném schodku. Znamená tedy odsun ukončení Procedury o jeden rok a hrozbu nedodržení závazků, které z ní plynou, i v následujících letech. Svého střednědobého cíle, vládního deficitu ve výši 1 %, by Česká republika mohla dosáhnout až v roce 2013. To však za předpokladu udržení stálého tempa snižování deficitu (viz následující tabulka). Tabulka 2: Saldo sektoru vládních institucí (v metodice ESA 1995, v % HDP) 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 Hodnota kritéria -3,0-3,0-3,0-3,0-3,0-3,0-3,0 Česká republika* -6,6-2,9-3,6-3,5-4,0-3,5-3,0 Zdroj: ČSÚ, Notifikace vládního deficitu a vládního dluhu (říjen 2006) Poznámka:Projekce na roky 2007 2009 jsou předběžné odhady MF postavené na návrhu SR 2007 předloženého vládou PS PČR. V letech 2008 2009 je mechanicky zohledněna povinnost vyvíjet minimální úsilí fiskální konsolidace, ke kterému zavazuje členské země Pakt stability a růstu, tj. minimální redukce deficitu o 0,5 p.b ročně. Tyto návrhy nezahrnují návrhy potřebných opatření, která by tuto redukci deficitu zajistila. Problémy ČR v oblasti veřejných financí jsou kritizovány i Evropskou komisí. Je jí vytýkáno nevyužití ekonomického růstu, který znamenal zvýšení příjmů státního rozpočtu. Naopak stále dochází ke zvyšování schodku, na čemž mají podíl především povinné výdaje, zejména pak do oblasti zdravotnictví, sociální oblasti a školství. V předvolebním období navíc docházelo k mnohdy zbytečným a populistickým výdajům. Dle mého názoru by si Česká vlády měla pevně stanovit cíle čeho chce dosáhnout a jakými způsoby v oblasti veřejných financí. Plnění všech kritérií, jak již bylo řečeno, by mělo být 13 Nařízení Rady (ES) č. 2223/96 ze dne 25. června 1996 o Evropském systému národních a regionálních účtů ve Společenství, Úř. věst. L 310, 30.11.1996, s. 1 469. 20

z dlouhodobého hlediska bez problémů udržitelné. Nejde tedy pouze o to, aby se nám v jednom roce podařilo dostat se pod požadovanou 3 % hranici. Tu je třeba navíc brát jako nutnou, nikoliv postačující. Sama se ztotožňuji s pohledem guvernéra ČNB Zdeňka Tůmy, který v rozhovoru pro Parlamentní listy uvedl: Pro mě je hranice 3 % nepodstatná, protože při kondici české ekonomiky bychom měli mít přebytkové nebo alespoň vyrovnané rozpočty. Jestliže se dostaneme na nějakých minus 2,8, tak to ještě neznamená, že to stačí. Argumentem takového tvrzení může být zkušenost Německa, které kritérium dlouhodobě plnilo, avšak se stále vysokým deficitem. Při zpomalení ekonomiky tak nutně došlo k významným problémům, neboť neměli žádný manévrovací prostor, který je důležitý právě ve fázích nepříznivého hospodářského cyklu. 14 2.2.2 Kritérium vládního dluhu Toto kritérium sleduje dlouhodobější pohled na udržitelnost veřejných financí, který je směřován na úroveň a vývoj vládního dluhu. Vychází se z vývoje veřejného zadlužení v tomto období, posuzován je však hospodářský vývoj v jednotlivých zemích během posledních deseti let. Studují se i faktory, které vládní zadlužení zapříčiňují, např. rozdíl mezi růstem nominálního HDP a úrokovými sazbami, primární saldo a úprava vztahu mezi schodkem a zadlužením. Z těchto údajů lze získat další informace o tom, do jaké míry makroekonomické prostředí, zejména kombinace růstu a úrokových sazeb, ovlivnilo vývoj zadlužení. Vypovídající schopnost mají i o podílu fiskální konsolidace na tomto vývoji, což lze odvodit z primárního schodku, a o roli zvláštních faktorů ve vztahu schodku a zadlužení. Je studována také struktura vládního dluhu. Hlavní důraz je kladen na podíly krátkodobého zadlužení a dluhu v cizí měně a na jejich vývoj. Porovnáním těchto podílů se současnou mírou zadlužení se zdůrazní citlivost fiskálního salda na změny v devizových kurzech a úrokových sazbách. 12 S plněním tohoto kritéria nemá Česká republika větší problémy. Úroveň vládního dluhu je stále relativně nízká a díky hospodářskému růstu poměrně stabilizovaná. Přesto má růstovou tendenci, jak je patrné z tabulky 3. Mezi lety 1996 až 2005 se vládní dluh v České republice zvýšil o 18 p.b. Je však nutné si uvědomit sociální situaci v České republice, především problém stárnutí obyvatelstva, který pro současný průběžný systém znamená růst průměrné doby pobírání důchodu. To se rovná růstu nákladů, pokles počtu platících a ve výsledku poklesu příjmů. V nejbližší době je tedy nutná důchodová reforma, která by mohla výrazně 14 Tomáš Vladislav Novák,Parlamentní listy 11.12.2006 strana 18, rubrika: Rozhovor. 21

ovlivnit státní zadlužení. Další reforma je potřeba i v oblasti poskytování zdravotní péče. Z toho plynou i rizika ohrožení snadného plnění daného kritéria. Tabulka 3: Vládní dluh (v metodice ESA 1995, v % HDP) 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 Hodnota kritéria 60,0 60,0 60,0 60,0 60,0 60,0 60,0 Česká republika 30,1 30,7 30,4 30,6 31,7 32,4 33,0 Zdroj: ČSÚ, Notifikace vládního deficitu a vládního dluhu (říjen 2006) 2.3 Kritérium stability měnového kurzu Mechanizmus směnných kurzů se stal ústředním prvkem EMS. Původně byl ERM vytvořen v návaznosti na jednotku ECU. Postupem času však prošel značnými úpravami, jako rozšíření oscilačního pásma z původních ± 2,25 % na ± 15 %. Rozšíření měly na svědomí značné výkyvy v letech 1992 a 1993. Další významnou změnou byl přechod od multilaterálního systému kurzů k systému bilaterálnímu, v jehož rámci byla zúčtovací jednotka ECU nahrazena eurem. Oficiální fluktuační pásmo nového mechanizmu ERM II je tedy stanoveno na ± 15%. Není však vyloučeno jeho zúžení, které je naopak ECB doporučováno. Při hodnocení daného kritéria je třeba rozlišovat mezi fungováním ERM II a plněním daného konvergenčního kritéria, které vychází z příslušných stanovení Smlouvy. Není povolena změna stanovené centrální parity devalvačním směrem. Centrální parita a fluktuační pásmo měn zúčastněných zemí vůči euru jsou stanoveny za účasti ministrů financí, ECB, guvernérů národních centrálních bank a Evropské komise. Podmínkou vstupu je účast v dohodě centrálních bank (k níž ČNB přistoupila 29.4.2004). Problematika systému směnných kurzů je upravena článkem 121 Smlouvy a jejím Protokolem o konvergenčních kritériích. Dle Článku 121 odst. 1 třetí odrážky Smlouvy je třeba: dodržování normálního fluktuačního rozpětí stanoveného mechanismem směnných kurzů Evropského měnového systému po dobu alespoň dvou let, aniž by došlo k devalvaci vůči měně jiného členského státu. 22

Dále Článek 3 Protokolu o kritériích konvergence, na který se odkazuje v čl. 121 odst. 1 Smlouvy, stanoví, že: kritérium účasti v mechanismu směnných kurzů Evropského měnového systému, jak je uvedeno v čl. 121 odst. 1 třetí odrážce této smlouvy, znamená, že členský stát alespoň po dobu posledních dvou let před šetřením dodržoval fluktuační rozpětí stanovené mechanismem směnných kurzů Evropského měnového systému, aniž by byl směnný kurz vystaven silným tlakům. Zejména pak nesměl členský stát v tomto období z vlastního podnětu devalvovat dvoustranný střední kurz své měny vůči měně kteréhokoli jiného členského státu. Pokud jde o stabilitu devizového kurzu, ECB zjišťuje, zda byl daný stát členem mechanismu směnných kurzů ERM II (který od ledna 1999 nahradil mechanismus ERM) po dobu alespoň dvou let před hodnocením konvergence. Během této doby nesmí být kurz vystaven silným tlakům, zejména, jak již bylo zmíněno, nesmí dojít k devalvaci vůči euru. Hodnocení stability devizového kurzu vůči euru se zaměřuje na to, zda se devizový kurz pohyboval blízko centrální paritě v ERM II, zároveň však bere v úvahu faktory, které mohly vést k jeho apreciaci. To odpovídá přístupu použitému v minulosti. V tomto ohledu není šíře fluktuačního pásma v rámci ERM II jednoznačným ukazatelem pro hodnocení kritéria stability kurzu. K posouzení, zda kurz nebyl vystaven silným tlakům, se zkoumá míra odchýlení kurzů k euru od centrálních parit v rámci ERM II. Vedle toho se používají další ukazatele, například krátkodobé úrokové diferenciály vůči eurozóně a jejich vývoj. Posuzuje se i úloha, jakou hrály devizové intervence. 12 Je třeba brát v úvahu i jakým způsobem je setrvání v ERM II dosahováno. Jestliže je udrženo užší oscilační pásmo pouze díky četným intervencím a netržním opatřením, může to být hodnoceno jako nesplnění konvergenčního kritéria stability měnového kurzu. Přechod na systém pevných kurzů v rámci ERM II je vstupní bránou pro přijetí jednotné měny euro. Při problémech se setrváním v daném fluktuačním pásmu, může národní centrální bance dané země pomoci intervencemi i ECB. Česká republika se zatím kurzového mechanizmu ERM II neúčastní. Není tedy stanovena centrální parita české koruny vůči euru. Vyhodnocovat plnění či neplnění daného kritéria v tomto případě není možné. Při analýze stability měnového kurzu je pak třeba zkoumat i faktory, které způsobují jeho kolísání. Posuzuje se vývoj reálných dvojstranných kurzů a efektivních kurzů, běžného, kapitálového 23

a finančního účtu platební bilance a čisté investiční pozice země vůči zahraničí za delší období. V České republice byl do roku 1996 kurz zafixován vůči koši měn. Poté byl prakticky uvolněn výrazným rozšířením oscilačního pásma a nyní se česká ekonomika nachází v režimu tzv. řízeného plovoucího kurzu. Kurz je tedy plovoucí, ale centrální banka může přistoupit k intervencím, aby zabránila jeho extrémním výkyvům. Ty jsou v případě české koruny vůči euru dlouhodobě menší než hypotetické oscilační pásmo ±15 % (viz. Graf 1). Přesto nejsou výkyvy od průměrného kurzu zanedbatelné a otázkou zůstává, zda by bylo plnění kritéria považováno za pozitivní či negativní. Ve výkladu existuje nejednomyslnost ohledně výrazu bez většího napětí a splnění podmínky pohybu blízko centrální parity by mohlo být zpochybněno. Graf 1: Nominální kurz CZK/EUR Zdroj: ČNB, propočty MF ČR Poznámka: Pohyb kurzu v grafu směrem nahoru znamená posilování koruny. Hypotetická centrální parita je simulována průměrnou hodnotou kurzu v letech 2003 až 2005, která je ve výši 31,177. Jak již bylo zmíněno, v systému směnných kurzů ERM II je nutné setrvat po dobu minimálně dvou let. Tato doba je ze strany České republiky považována zároveň za nejdelší nutnou a Česká republika by ji nechtěla zbytečně prodlužovat. Znamenalo by to vstoupit do ERM II dva roky před projednáním konvergenční zprávy, po němž by následovalo rozhodnutí Rady ECOFIN o zrušení výjimky České republiky na zavedení eura. V praxi však bude setrvání v ERM II před přijetím eura z technických důvodů o něco delší - tato doba bude činit zhruba 2,5 roku. Vzhledem ke špatné fiskální situaci se původně zamýšlené datum 24

přijetí eura posunulo za rok 2010. Vstup do ERM II je tedy zatím bezpředmětný a jako nejbližší možný rok vstupu se jeví rok 2009. Klíčovým problémem poté bude nastavení vhodné centrální parity, která by byla udržitelná. Je nutné také očekávat spekulativní útoky na kurz, které lze zmírnit inflačním cílováním. Jak ukázala minulost, u tohoto kritéria existuje určitá volnost a v případě stálého posilování měny je možné změnit hodnotu centrální parity. Bylo tomu tak v případě Irska, Řecka a rovněž v případě Slovenska, kde došlo v březnu 2007 k revalvaci centrální parity o 8,5 % (Slovensko se mechanizmu ERM II účastní od roku 2005). Aby Česká republika mohla těžit z účasti v ERM II, je nutné dát do pořádku vládní deficit. Účast v systému pevných kurzů se totiž neslučuje s deficitní fiskální politikou. Důraz je také kladen na konzistenci hospodářských politik, stejně jako na makroekonomickou rovnováhu země vstupující do ERM II. V případě správného načasování je pak hlavním přínosem stabilita pohybu devizového kurzu. Fixní kurz zároveň stabilizuje ceny dováženého zboží a tím působí na snížení výkyvů v míře inflace - na cenovou stabilitu dané země. Zmíněná stabilizační role se však nemusí dostavit v případě, že je udržováno pouze standardní oscilační pásmo ±15 %, které umožňuje značné výkyvy devizového kurzu. Fakticky však účast v ERM II bude znamenat i omezení v rozhodování o systémech devizových kurzů, a tím i ztrátu jedné z kompetencí ČNB. V současnosti se systému ERM II účastní tyto státy: Dánsko, Estonsko, Litva, Malta, Kypr, Lotyšsko a Slovensko. 2.4 Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb Dle Článku 121 odst. 1 čtvrté odrážky Smlouvy je nutná: stálost konvergence dosažené členským státem a jeho účasti v mechanismu směnných kurzů Evropského měnového systému, která se odráží v úrovních dlouhodobých úrokových sazeb. Dále Článek 4 Protokolu o kritériích konvergence, na který se odkazuje v čl. 121 odst. 1 Smlouvy, stanoví, že: kritérium konvergence úrokových sazeb, jak je uvedeno v čl. 121 odst. 1 čtvrté odrážky této smlouvy, znamená, že v průběhu jednoho roku před šetřením průměrná dlouhodobá nominální úroková sazba členského státu nepřekračovala o více než 2 procentní body úrokovou sazbu tří členských států, které dosáhly v oblasti cenové stability nejlepších výsledků. Úrokové sazby se zjišťují na základě dlouhodobých státních dluhopisů nebo 25

srovnatelných cenných papírů, s přihlédnutím k rozdílnému vymezení pojmů v jednotlivých členských státech. Průměrná dlouhodobá nominální úroková sazba se vypočítá jako aritmetický průměr za posledních dvanáct měsíců, za které byly k dispozici údaje o HICP. Ve zprávě ECB vydané v květnu 2006 je sledováno období od dubna 2005 do března 2006. Referenční hodnota je vypočítána za použití neváženého aritmetického průměru dlouhodobých úrokových sazeb ve stejných třech státech EU, jejichž míry inflace byly použity pro výpočet referenční hodnoty pro kritérium cenové stability. Dlouhodobé úrokové sazby v těchto třech zemích byly v referenčním období následující: ve Švédsku 3,7 %, ve Finsku 3,7 % a v Polsku 5,2 %. Průměrná úroková sazba je tedy 4,2 %. Po přičtení dvou procentních bodů získáme referenční hodnotu ve výši 6,2 %. 12 Česká republika kritérium dlouhodobých úrokových sazeb plní zatím bez problému. Ani v budoucnu se neočekávají velké výkyvy (viz tabulka 4). Je však nutné udržet důvěru finančního trhu v úspěšnou reformu veřejných financí. V opačném případě by došlo k růstu rizikové prémie u vládních obligací a tím i k růstu dlouhodobých úrokových sazeb, čímž by mohlo být plnění kritéria ohroženo. Tabulka 4: 10leté úrokové sazby z vládních dluhopisů na sekundárním trhu (průměr za posledních 12 měsíců, %) Průměr 3 zemí EU s nejnižší inflací Hodnota kritéria (1. řádek + 2,0 p.b.) 2003 2004 2005 8/06 2006 2007 2008 2009 4,12 4,28 3,37 4,06 4,1 4,5 4,4 4,4 6,12 6,28 5,37 6,06 6,1 6,5 6,4 6,4 Česká republika 4,12 4,75 3,51 3,68 3,9 4,5 4,3 4,3 Zdroj: Eurostat, Makroekonomická predikce MF ČR (říjen 2006) 26

3 Legislativní konvergence 15 Vedle hodnocení plnění maastrichtských kritérií hodnotí ECB a Komise EU ve svých pravidelných zprávách také legislativní konvergenci zemí s dočasnou výjimkou. Cílem hodnocení právní konvergence je zpřesnit, které státy plní dané podmínky pro přijetí jednotné měny. Jednou z podmínek legislativní konvergence je nezávislost centrální banky a právní integrace národních centrálních bank do eurosystému (článek 108 Smlouvy). Zakázáno je financovat veřejné instituce a jejich deficity ze zdrojů centrálních bank a umožňovat zvýhodněný přístup k úvěrovým zdrojům finančních institucí (článek 101 a 102 Smlouvy). Problematika právní konvergence je dále upravena v článku 109 Smlouvy, který vyžaduje aby byly vnitřní právní předpisy daného státu slučitelné se Smlouvou a Statutem Evropského systému centrálních bank a statutem ECB (dále jen Statut). 3.1 Nezávislost centrální banky V minulosti byla často státní mocí zneužívána emise peněz k financování státních dluhů a obohacení hlav státu. Právo emitovat peníze tak bylo v řadě zemí přenášeno na instituci oddělenou od státní moci centrální banku, která byla zakládána ve většině zemí jako akciová společnost. Jak ukázal historický vývoj, země s nezávislou centrální bankou dosahuje z dlouhodobého hlediska lepších ekonomických výsledků. V České republice se debata o míře nezávislosti centrální banky rozvinula v průběhu 20.let 19.století. Zvítězil prvek nezávislosti a Národní banka československá byla založena jako akciová společnost, která by neměla kompenzovat výkyvy ve veřejných financích. Nezávislost centrální banky je nezbytným předpokladem realizace měnové politiky vedoucí k cenové stabilitě a podpoře udržitelného hospodářského růstu. V případě vlivu politické moci na centrální banku může docházet ke snaze přimět centrální banku k opatřením, která mohou krátkodobě vést k podpoře ekonomického růstu. V delším období se však tato opatření projeví v nežádoucím růstu inflace, zatímco růst ekonomické aktivity se vrátí na původní úroveň. V důsledku zvýšené inflace se dokonce ekonomická úroveň může oproti původní úrovni snížit. Dostatečná míra nezávislosti na politické moci je proto žádoucí, neboť umožňuje centrální bance těmto tlakům odolávat. 15 Zpracováno dle Konvergenčních zpráv ECB a Komise, prosinec 2006 27

V lednu roku 1993 byla založena Česká národní banka (dále jen ČNB), která má vysokou nezávislost na vládě při plnění svých funkcí určených na základě zákona. Tato nezávislost je právně zakotvena v zákoně č.6/1993 o České národní bance. Přijetím novely zákona o ČNB č.442/2000 v roce 2000, platné od 1.1.2001, byla tato nezávislost dočasně omezena. Hlavním cílem novely byla harmonizace české legislativy s legislativou EU. Nad harmonizační rámec k ní však byly přidány úpravy, které výrazným způsobem omezující nezávislost ČNB. Ta byla dotčena nutností projednávání záležitostí týkajících se inflačního cíle a kurzového režimu s vládou. Jejich stanovení mělo být navíc vázáno na dosažení dohody s vládou. Další omezení nezávislosti se týkalo stanovení investičního a provozního rozpočtu. Ty měla schvalovat poslanecká sněmovna a v kompetenci bankovní rady by zůstalo pouze schvalování rozpočtu pro činnosti spojené se zabezpečením hlavního měnového cíle. Součástí novely byl i návrh na změnu mechanizmu jmenování členů bankovní rady, které měl jmenovat prezident republiky, avšak oproti minulosti na základě návrhu vlády. Zmíněné novelizační úpravy nebyly kladně přijaty a setkaly se s kritikou ze strany evropských institucí, na příklad ECB a Evropské komise, neboť byly v rozporu s požadavkem plné nezávislosti centrálních bank na politických strukturách. Ústavní soud České republiky tyto úpravy shledal v rozporu s Ústavou a zrušil je s platností od 3.srpna 2001. Novelou zákona o ČNB č.127/2002 pak byla navrácena centrální bance nezávislost, kterou disponovala před přijetím vadné novely. V rámci Evropské unie určuje definici cenové stability ECB, která nemá přirozeného institucionálního partnera v podobě evropského ministerstva financí. Harmonizace legislativy v rámci EU vyžaduje, aby byl stejný systém uplatněn ve všech zemích EU, a proto je naše centrální banka ze zákona odpovědná za stanovení inflačního cíle. V rámci kredibility inflačního cíle a měnové politiky jako celku, je však inflační cíl neformálně konzultován s ministerstvem financí. V rámci sladění české právní úpravy s právní úpravou EU (konkrétně se Smlouvou a Statutem Evropského systému centrálních bank a statutem ECB) týkající se nezávislosti centrální banky, se posuzuje nezávislost funkční, institucionální, osobní a finanční. 28

3.1.1 Funkční nezávislost Hlavním cílem ECB je dosahování cenové stability. Tento cíl by měl být společný pro všechny členské státy EU, a to od data jejich vstupu do EU 16 (pro Českou republiku 1.5.2004). Funkční nezávislost pak spočívá v autonomii centrální banky při stanovování svého hlavního cíle a ve volnosti jeho dosahování. Centrální banka by tedy měla mít možnost používat nástroje a prostředky nezávisle na vládních institucích. Co se týče cíle ČNB, je plně slučitelný s cílem ECB a kritérium funkční nezávislosti centrální banky je Českou republikou splněno. 3.1.2 Institucionální nezávislost Institucionální nezávislost centrálních bank je upravena v článku 108 Smlouvy a článku 7 Statutu. Je jí dosaženo v případě splnění zákazu přijímat či vyžadovat pokyny od vládních subjektů či orgánů a institucí Společenství centrálními bankami a členy jejich rozhodovacích orgánů. Zároveň je těmto institucím a orgánům, stejně jako vládám členských států, zakázáno snažit se ovlivňovat členy rozhodovacích orgánů centrálních bank, v případě, že by jejich rozhodnutím mohlo být ovlivněno plnění úkolů souvisejících s ESCB. Centrální banky tedy nesmějí být ovlivněny třetími osobami v plnění úkolů souvisejících s ESCB, z čehož vyplývá: - zákaz udílení pokynů třetími osobami centrální bance, - zákaz schvalování či rušení rozhodnutí centrální banky a pozastavování či odkládání jejich účinnosti třetími osobami, - zákaz přezkoumávat právní důvody rozhodnutí, která byla přijata rozhodovacími orgány ESCB či národních centrálních bank jinými subjekty než nezávislými soudy - zákaz účasti zástupců třetích stran v rozhodovacích orgánech centrální banky s hlasovacím právem - zákaz předběžných konzultací s třetími osobami k rozhodnutím centrální banky. Ty jsou v rámci nezávislosti centrální banky povoleny pouze v případě, že nevede k omezení nezávislosti členů rozhodovacích orgánů centrální banky, je respektováno zvláštní postavení guvernéra centrální banky a zároveň je splněna povinnost mlčenlivosti. 16 Cíl cenové stability je pro země s dočasnou výjimkou závazný od 1.6.1998 v případě Švédska a od 1.5.2004 pro státy, které do EU vstoupily k tomuto datu (dle výklady ECB). 29