Rozhovor: Miléniové vesnice jako důkaz 2 téma Splnil svět Rozvojové cíle tisíciletí? 3-6 diskuse Genderová rovnost v nedohlednu 7-8 2 0 1 4 ROZVOJOVKA 1 Rozvojové cíle tisíciletí 14 let poté Bolívie Filipíny Indie Bělorusko Zambie Rwanda
K A L E I D O S K O P K 1 foto editorial: archiv Terezy Hronové foto titulní strana: Karel Vrána E d i t o r i a l Tereza Hronová Mediální koordinátorka Rozvojovky, Člověk v tísni Největší slib světa, tz v. Roz vojové cíle tisíciletí či Millenium Develop ment Goals (MDGs), v roce 2000 vrhl do středu pozornosti ty nejchudší lidi světa. Poprvé v historii lidstva se 191 členských států OSN dohodlo, že budou globální problémy řešit spolu, systematicky a měřitelně. Vybraly osm oblastí (najdete je na zadní straně), na něž se po dobu patnácti let budou zaměřovat. Svět se díky této úmluvě začal soustředit na potírání hladu, rovnoprávný přístup ke vzdělání, zdraví matek i dětí, boj s nemocemi nebo ochranu životního prostředí. Zkratka MDGs se stala součástí hantýrky rozvojov ých pracovníků i úředníků z Evropské unie. Stala se zaklínadlem, které používá vyspělý i rozvojový svět. Generální tajemník OSN Pan Ki-mun nedávno řekl, že je to nejúspěšnější nástroj v boji s chudobou v historii lidstva. Ovšem i výtek k MDGs bylo vždy dostatek. Zleva i zprava, ze Severu i z Jihu. Něk ter ý m se cí le zdály př í liš eu ropocent rické. Jiný m zjed nodušené nebo špatně zvolené. Například otázky míru a bezpečnosti v současném světě zmítaném konf likty tolik důležité v konceptu MDGs chybí. Nejčastější připomínkou ovšem bývá, že se naše cíle nesoustředí na udržitelný rozvoj. A to by měly změnit ty nové, Udržitelné roz vojové cíle (SDGs), které budou platit po roce 2015. V současnosti se o nich živě debatuje, tak uvidíme, jak budou v závěru vypadat. Teď je ovšem čas na hodnocení úspěchů a v ýzev v otázce boje s chudobou, tak, jak ho vymezilo OSN před necelými patnácti lety. Doporučujeme komplexní článek Petra Lebedy z Glopolisu, ale i příspěvek Tomáše Nídra o tom, jak se rwandská vláda snaží bý t feminističtější než Skandinávie. Přeji za celý tým Rozvojovky inspirativní čtení. Bolívie uzákonila dětskou práci od 10 let Bolivijský parlament schválil kontroverzní zákon, který v některých případech umožňuje dětem legálně pracovat už od věku 10 let. Platí to, pokud děti pracují pro vlastní zisk. Na účet někoho dalšího mohou pracovat od 12 let. Až dosud bylo v zemi legální pracovat od 14 let, podle lidskoprávních organizací to však bylo v řadě případů porušováno. Už před přijetím nové normy pracovalo v této desetimilionové andské zemi 28 procent dětí mezi pěti a 17 lety věku. Mnohdy přitom vykonávají fyzicky náročnou práci, například v dolech nebo v zemědělství, třeba na plantážích s cukrovou třtinou. Bolívie je přitom členskou zemí Mezinárodní organizace práce (ILO), jejíž úmluva zakazuje práci dětí do 14 let věku. Někteří pracují z nutnosti, Zákon, který vůbec poprvé v historii zavádí na Filipínách, kde má silný vliv katolická církev, plánované rodičovství či přístup k antikoncepčním prostředkům, podepsal v prosinci 2012 prezident Benigno Aquino. Záhy však byla jeho platnost pozastavena Nejv yšším soudem k v ů li množst ví peticí nejrůznějších ( především náboženských) organizací, jež napadaly jeho ústavnost. Nyní navíc zcela vyloučit dětskou práci znamená znemožnit jim získat sociální vědomí, podpořil zákon prezident Morales, který pochází z chudých poměrů indiánů kmene Aymara a sám pracoval již ve velmi mladém věku. Obhájci zákona zdůrazňují, že u dětí mladších 14 let bude nutné žádat o povolení, jehož udělení bude záviset i na finanční situaci rodiny dítěte. Norma rovněž obsahuje větu znemožňující dětem pracovat, pokud by to bylo na úkor jejich školní docházky. Otázkou ovšem je, zda se státu podaří dodržování pravidel kontrolovat. Dětská práce totiž prohlubuje chudobu, takže by zákon mohl mít opačný efekt, než jaký zákonodárci plánovali. Zdroj: Echo24.cz Filipínci opět získají přístup k antikoncepci ROZVOJOVKA 1/2014 však bude v plném rozsahu obnoven, soud totiž konstatoval, že není v rozporu s platnou ústavou. Tento výsledek je jasným potvrzením oddělení církve a státu a ukazuje, že vláda má právo rozhodovat v sekulární oblasti o životě oby vatel a socio-ekonomickém vývoji země, uvedl po zveřejnění verdiktu jeden z autorů legislativy Edcel Lagman. Zdroj: Zdravotnictví+medicína Vydavatel: Člověk v tísni, o. p. s., Šafaříkova 24, 120 00 Praha 2 Telefon: +420 226 200 410 E-mail: rozvojovka@clovekvtisni.cz Autoři: Tereza Hronová, Michala Traplová Design: Pavel Lukšan, elements ds (www.elementsgroup.cz) Sazba: Zoran Bonuš Projekt byl podpořen z prostředků České rozvojové agentury a Ministerstva zahraničních věcí ČR v rámci Programu zahraniční rozvojové spolupráce ČR. Zajímá Vás více? www.rozvojovka.cz
Jak zatočit s chudobou ukazují africké vesnice Experiment ve čtrnácti afrických oblastech má dokázat, že extrémní chudobu lze definitivně porazit. Miléniové cíle do roku 2015 určitě splníme, tvrdí Dr. Belay Ejigu Begashaw, ředitel MDG Centra pro východní a jižní Afriku, které projekt miléniových vesnic vede v osmi lokalitách. R O Z H O V O R R 2 Na miléniové vesnice přispěly mezinárodní organizace, vlády, obchodní společnosti i celebrity. Čím se tak liší od jiných projektů rozvojové spolupráce? V první řadě věříme v integrovaný rozvojový přístup. Pracujeme s venkovskými komunitami, které zoufale čekají, až se dostanou z absolutní chudoby. Chybí jim úplně všechno přístup k zdravotní péči, pitné vodě, jídlu, vzdělání pro jejich děti. Nemůžeme jim říct, že tento rok vyřešíme vzdělání, příští rok zdraví, potom elektřinu. Potřebují všechny tyto věci dnes a najednou. Druhým důležitým bodem projektu je, že v boji s chudobou používáme vědu, IT technologie a různé vynálezy. A do třetice, vždycky začínáme tak, že zapojíme komunitu. Najímáme si místní, vyškolíme je, a tak se neobáváme, co bude po skončení projektu. Zůstanou a budou pokračovat v práci. Hodně projektů selhalo, protože se snažily vyřešit africké problémy západním způsobem, který v dané kultuře nikdy nemohl fungovat... Například rovnost pohlaví má jiný význam v Evropě, jinou roli mají ženy v některé z afrických zemí. Cizinec ji ale často nepochopí. Jak to řešíte? Není potřeba znovu vymýšlet kolo. Některé věci, co se osvědčily jinde, si můžete vypůjčit. Poznatky, nápady, vědecké vstupy to všechno je důležité. Když ale přijde na jejich implementaci, musíte pochopit kontext. Kdo má v komunitě nebo domácnosti rozhodovací pravomoc, kdy zapojit celou rodinu a kdy se soustředit jen na ženy, muže nebo mládež. Základní věci ví teoreticky každý, ale musíte počítat s místními, kteří jim rozumějí. A co je důležitější, budou pokračovat i ve vaší nepřítomnosti. Například o používání antikoncepce si pohovoříte se ženou, protože jí se týká. Vysvětlíte jí, jak to pomůže ekonomii rodiny. Když ale přijde na rozhodnutí, je to rozhodnutí rodiny. Proto si s ní promluvíte v přítomnosti manžela. Dosáhnout změny je někdy velice jednoduché a levné, například distribuce sítí proti hmyzu snižuje výskyt malárie, oddělené toalety ve škole podporují docházku děvčat atd. Čeho jste podobnými řešeními dosáhli? Levné technologie s velkým dosahem vyhledáváme proto, že jsou lehce replikovatelné. Například ve vesnici Sauri v Keni byla míra výskytu malárie v roku 2005 (pozn. začátek projektu) u téměř poloviny populace. V roce 2010 se počet nemocných díky moskytiérám zredukoval na desetinu, a to i navzdory povodním a kalamitám. Je to jeden z případů, který převzala i vláda a rozšířila ho do dalších míst v zemi. Život podpořených komunit se zlepšil po mnoha stránkách. Lákají přistěhovalce? Jakmile lidé zjistí, že lepší servis je v sousedství, určitě přijdou. Každý z nás by to tak udělal. Když je třeba někdo nemocný, půjde tam do nemocnice a pak se zase vrátí, protože doma má svůj pozemek a rodinu. Jak je to jen možné, snažíme se je pojmout. Třeba v Ugandě nás vláda požádala, abychom zaškolili i doktory nebo učitele v sousedství. Je to ale nekonečný proces, příliv lidí bude i tam. Projekt končí příští rok. Stihnete splnit MDGs? Co jsou miléniové vesnice? praktický model v boji s extrémní chudobu ve světě 14 různorodých oblastí v 10 afrických zemích, dohromady 500 000 lidí vymyslel je americký ekonom Jeffrey Sachs, poradce generálního tajemníka OSN přes 20 dalších zemí se inspirovalo a implementuje podobné programy projekt oficiálně končí 2015 naplněním MDGs více na http://millenniumvillages.org Máme ještě 18 měsíců, ale podle analýz vývoje určitě. Budou pak vesnice samostatné? Splnění MDGs je dosáhnutím jisté krátkodobé úrovně, reálný rozvoj přichází potom. Vesnice budou v rozvoji pokračovat samostatně, vládní a mezinárodní podpora jim ale zůstane. Změní se také agenda bude se soustřeďovat na obchod a zlepšování služeb. Máme různé strategie odchodu, pracujeme se všemi vládami a vesnicemi. Některé země si chtějí lokace ponechat jako centra kvality a zapojit se i do agendy po roku 2015. Někde se dnes lidé mohou na vzdělání a zdravotní péči podílet, protože mají dobrý příjem. Co se týká jiných oblastí, jako zemědělství, v rámci družstev si půjčují peníze a investují. V Ugandě, Etiopii nebo Nigérii zase přemýšlejí o rozšíření projektu po celé zemi. Důležitým cílem projektu je i vytvoření nástrojů, díky kterým budou zkušenosti z miléniových vesnic aplikovatelné kdekoliv. Bude to ale možné i bez obrovské finanční podpory, jakou má váš projekt? Ve skutečnosti ne. Samy rozvojové země by na splnění miléniových cílů neměly dost vysoké národní rozpočty. Mezinárodní komunita se ale při vytváření MDGs dohodla, že se na rozvoji bude podílet procenty ze svého HDP. My jsme na 50 až 60tisících lidí v každé zapojené zemi jasně dokázali, že absolutní chudobu je možné zvrátit. autorka rozhovoru: Zuzana Límová Natalia Mroz
T É M A 14 let poté T 3 text: Petr Lebeda Glopolis Alžběta Jungrová Změnily Rozvojové cíle svět? Od září se začne odpočítávat poslední rok, který zbývá k naplnění Rozvojových cílů tisíciletí. Co světu přinesly? A co je nahradí po roce 2015? Je třeba uznat pokrok, kterého jsme dosáhli. Lidstvo je generaci od vymýcení chudoby. Není to však důvod k oslavě, ale k další práci, shrnul předseda Výboru OECD pro rozvoj (DAC) Erik Solheim hodnocení Rozvojových cílů tisíciletí (MDGs). Odborníci se vesměs shodují, že nejsou ani fenomenálním úspěchem, ani žádným propadákem. Existují čísla a statistiky, které efekty MDGs dokazují. Jsou tu ale i ty, které měřit nejde. První rozvojové cíle OSN zmobilizovaly veřejnou a politickou pozornost, lidské a finanční zdroje ve prospěch boje proti chudobě, a to jak u vlád a mezinárodních organizací, tak u neziskových organizací a dokonce i v podnikatelském sektoru. Ti nejchudší se poprvé v dějinách díky nim dostali do centra agendy pro globální rozvoj a mezinárodní politiky vůbec. Nelze ovšem tvrdit, že MDGs jsou klíčovým faktorem toho, že se za posledních dvacet let asi 620 milionů lidí vymanilo z chudoby. Bez nich by se ale jistě nepodařilo tak rychle zachránit a zlepšit tolik životů v těch nejzapadlejších koutech světa. Od roku 2000 byl dosažen značný pokrok na mnoha frontách. Řady dílčích cílů se podařilo dosáhnout už před termínem, jiné budou splněny do roku 2015, a to jak na globální úrovni, tak v jednotlivých zemích, včetně zemí nejchudších. Sporné úspěchy Podíl lidí žijících pod 1,25 dolaru na den se mezi lety 2000 a 2010 snížil ze 47 % na 22 %. Snížení počtu hladovějících na polovinu je na dosah. Mimo školu už se pohybuje pouze 57 milionů dětí ze 102 milionů v roce 2000. Ačkoliv to nepředstavuje plánované tříčtvrtinové snížení, dětská úmrtnost za poslední dvě dekády poklesla o 41 %, mateřská dokonce o 47 %. Takřka 10 milionů lidí dostává anti-retrovirální péči a mezi rokem 2005 a 2011 se o 25 % snížil podíl úmrtí v důsledku HIV/ AIDS. Programy proti tuberkulóze zachránily kolem 20 milionů životů. Více než 1,9 miliardy nejchudších lidí získalo přístup k záchodům a sanitárním zařízením. Úkol zlepšit globální přístup k vodě již byl splněn. Nicméně výsledky MDGs jsou nedostatečné, velmi nerovnoměrné, nejisté a některé rozvojové problémy zcela pominuly. Takřka žádných cílů se nepodařilo dosáhnout u vyloučených skupin a ve venkovských oblastech. Statistiky často vykazují větší rozdílnosti uvnitř zemí než mezi nimi. Přestože se podařilo zlepšit životní podmínky pro 200 milionů lidí žijících ve slumech, novou výzvu představují města. Dnes v nich žije už přes 3,5 miliardy lidí, tedy globální většina, a další asi miliarda přibude během příštích dvaceti let. Specifickým a naléhavým problémem jsou oblasti sužované konfliktem, přírodní katastrofou či dlouhodobou nestabilitou. Pět nejúspěšnějších zemí v omezení absolutní chudoby pochází ze subsaharské Afriky Benin, Zambie, Gambie, Etiopie a Mali. Navzdory ekonomickému růstu a poklesu relativní chudoby za poslední dekádu v tomto regionu stále přibývá chudých. Vnější šoky, jako jsou výkyvy počasí nebo války, mohou dosažený pokrok rychle smazat podobně jako třeba v Sýrii. To platí i mimo Afriku. Velká část lidí, která se vymanila z kategorie označované jako absolutní chudoba, není automaticky součástí střední třídy. Nacházejí se spíše v jakémsi stádiu mezi a jejich pozice je stále velmi nejistá. Dalším paradoxem je, že tři čtvrtiny chudých dnes nežijí v nejchudších zemích, nýbrž v zemích se středním příjmem jako Čína a Indie. Ty zároveň patří mezi největší úspěchy MDGs. Dokonce tak masivní úspěchy, že bez nich by globální statistiky vypadaly mnohem hůře.
Pokrok? Ne pro lidi na okraji Co konkrétně se v rámci MDGs nepodařilo? Jeden z osmi lidí na světě stále zůstává postižen chronickou podvýživou. V mnoha rozvojových zemích se stále upírá právo na základní vzdělání dívkám, ale také etnickým a sexuálním menšinám, hendikepovaným lidem a dalším vyloučeným skupinám. Silně pokulhává kvalita vzdělávání. Upozaděné či přímo utlačované skupiny, mezi něž patří také děti, staří lidé, uprchlíci či původní obyvatelé, vyvstávají jako problém takřka v každém dílčím rozvojovém problému. Ženy a dívky navíc dále čelí násilí, dostávají horší práci a nemohou ovlivňovat veřejná rozhodnutí, která se týkají jejich životů. Do závěrečných dokumentů OSN se stěží dostávají zmínky o nutnosti pečovat o sexuální a reprodukční zdraví dívek a žen, natož o sexuálních právech jako takových. Přitom každoročně se kromě jiného po celém světě objevuje 2,5 milionu nových případů nakažení HIV/AIDS. Největší deficit MDGs ale představuje hygiena. Přes dvě a půl miliardy lidí stále nemá přístup k základním hygienickým zařízením a miliarda nepoužívá jakýkoliv záchod, což je příčinou řady závažných nemocí. Dále chřadne životní prostředí. Emise CO 2 jsou dnes navzdory mezinárodním klimatickým jednáním o 46 % vyšší než v roce 1990, přitom cílem EU doposud bylo do roku 2020 snížení o 20 až 30 % oproti roku 1990. Rapidně se ztrácí lesy, ubývá úrodná půda, zanikají zdroje pitné vody a postupují pouště. Specifickým cílem je tzv. globální partnerství pro rozvoj poslední z MDGs a jediný směřovaný na bohaté země. Ty své sliby finanční pomoc, obchodní výhody, oddlužení a přenos znalostí také nesplnily. Dlouhodobý cíl věnovat 0,7 % hrubého národního důchodu na rozvojovou pomoc se stále nedaří naplnit. Naopak v posledních dvou letech se toto procento ještě snížilo. Na trhy bohatých zemí se sice díky zvýhodněnému přístupu dostává stále více zboží z nejchudších zemí, ale řada obchodních výhod či náprava dlouholetých nerovností, zejména ukončení vývozních subvencí v zemědělství, vázne. U 35 z 39 nejvíce zadlužených zemí sice došlo k základnímu oddlužení, ale subsaharské a malé ostrovní státy zejména v Karibiku z kritické situace nevybředly. Nedaří se zajistit přístup k základním lékům a k informačním technologiím. Vyhlídky po roce 2015 K tomu je však třeba ještě přidat kritiku, která MDGs provází od počátku. Přiklání se silně k sociálnímu pilíři udržitelného rozvoje na úkor toho environmentálního a ekonomického. Kladou mnohem větší důraz na rozvojovou pomoc oproti širším podmínkám (a politice) rozvoje, včetně klíčových mezinárodních jednání a reforem. MDGs navíc nejsou příliš relevantní pro země se středním příjmem. Z toho pak plyne i výčet témat, která v MDGs chybí úplně produktivní zaměstnání, bezpečnost, dobré vládnutí, změny klimatu, migrace či problémy lidí s různými formami postižení. Důraz na sociální rozvoj navíc maskoval varovný nárůst nerovností, které se pak staly velkým globálním tématem po finanční krizi v letech 2008-2009. Nový rozvojový rámec by proto měl na tyto nedostatky reagovat. Mezinárodní rozvojová komunita o nich pečlivě diskutuje. Staré (a čím dál více zastaralé) příkopy, které bránily ambicióznější, ucelenější dohodě již na přelomu tisíciletí, však existují dál: bohaté vs. chudé země, liberální vs. konzervativní proudy, občanská společnost vs. soukromý sektor, dílčí agendy vs. globální zájem. K tomu se ale přidávají globální ekonomické, politické, demografické, environmentální a další trendy jako například rychlý úbytek přírodních zdrojů či rostoucí váha zemí BRIICS. Nejnovější návrh Cílů pro udržitelný rozvoj (Sustainable Development Goals), jak by se MDGs měly přejmenovat, se snaží řadu z těchto nových přístupů podchytit. Dohadování ovšem zdaleka není u konce. Například dodržování lidských práv je zmíněno pouze v jediném cíli, který se týká vzdělávání. Některé cíle jako sexuální zdraví pro dívky a ženy či fundamentální svobody se tam dostaly jen přes velký odpor zejména islámských zemí, ale i BRIICS. Cíl ke klimatickým změnám zatím rezignuje na konkrétní, kvantifikovatelné závazky. Ekonomické cíle nerespektují ekologické limity. Je tedy otázka, jak bude finální verze vypadat. T É M A 14 let poté T 4
T É M A 14 let poté T 5 text: Dagmar Milerová Prášková Tereza Hronová Chudých i hladových ubylo, ale Některým zemím se prvního Rozvojového cíle podařilo dosáhnout, pro jiné není snížit extrémní chudobu a hlad o polovinu v jejich silách. Počet lidí žijících s méně než 1,25 dolaru na den, počet podvyživených dětí ve věku do pěti let a populace žijící pod hranicí minimálního energetického příjmu. Podle těchto ukazatelů OSN pravidelně měří své úspěchy a výzvy v prvním Rozvojovém cíli. V tom si předsevzala snížit extrémní hlad a chudobu ve světě o 50 %. V poslední zprávě uvádí, že v roce 1990 žila skoro celá polovina populace rozvojových zemí v chudobě. O dvacet let později se počet chudých lidí snížil na 22 %. Dnes nejhorší situaci zaznamenává subsaharská Afrika a jihovýchodní Asie. V absolutním počtu nejvíc chudých žije v Indii, Číně a Nigérii, tedy nejlidnatějších státech zmíněných regionů. Vysokou míru extrémní chudoby ale vykazují také malé státy (Bangladéš) a země zasažené nestabilitou nebo konfliktem (Demokratická republika Kongo, oba Súdány). Mezinárodní společenství zatím zachovává mírný optimismus a říká, že naplnit cíl snížení hladu a odstranění chudoby je možné, ale je třeba okamžitě jednat. Je ovšem otázkou, zda se dá dohnat ve zbývajícím čase to, co se dosud nepodařilo v novém tisíciletí. Podle Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) už více než 60 států dosáhlo nebo do konce roku 2015 dosáhne stanovených příček. To se týká především zemí Latinské Ameriky (např. Brazílie, Argentina a Chile) a východní a jihovýchodní Asie (např. Vietnam a Indonésie). V 16 zemích naopak k pokroku nedošlo, případně se situace ještě zhoršila. Devět těchto zemí se nachází v Africe (Botswana, Zambie, Madagaskar, Tanzanie, Uganda, Burundi, Burkina Faso, Pobřeží Slonoviny a Guinea Bissau), dlouhodobé problémy pak vykazuje také Guatemala, Kostarika, Paraguay, Irák nebo Uzbekistán. Ovšem je třeba poukázat na to, že v méně rozvinutých zemích neexistují přesné statistiky, a tak se můžou různé instituce ve výsledcích rozcházet. Nesmíme ani zapomenout na to, že i konkrétní čísla a procenta se musejí zasadit do určitého kontextu. Dokládá to příklad právě subsaharské Afriky. S tím, jak roste její populace, se udávané procento podvýživy snižuje, ale ve skutečnosti pomalu narůstá reálný počet podvyživených Afričanů. V roce 1990 trpělo podle statistik FAO podvýživou přes 173 milionů tedy 32,7 %, v letech 2011 až 13 už to bylo necelých 223 milionů, což ale představovalo jen 24,8 % subsaharské populace. Politické kroky mimo Rozvojový cíl č. 1 představuje naplnění nejzákladnějších lidských potřeb. Hlad jdoucí ruku v ruce s chudobou totiž neznamená jen to, že na světě 1,2 miliardy lidí žije v extrémní chudobě, každý osmý člověk chodí spát s prázdným žaludkem a každé čtvrté dítě je chronicky podvyživené. Znamená to také obrovské ekonomické a sociální ztráty. Lidé oslabení hladem nemohou pracovat, jsou náchylnější k nejrůznějším nemocem, podvyživené matky nemohou svým dětem poskytnout vše potřebné pro zdravý vývoj. To vede v extrémních případech k zastavení růstu a takové děti jsou pak na celý život omezeny fyzicky i intelektuálně, protože výživa v prvních tisíci dnech od početí je klíčovým faktorem v životě každého. Příčin, proč státy prohrávají boj s chudobou a hladem je několik. Nejčastěji jsou zasaženi drobní producenti potravin, protože zemědělství bylo dlouhodobě považováno za okrajový sektor, kterému se nedostávalo patřičné pozornosti. Je to ale i neschopnost zajistit rovný přístup ke zdrojům a základním službám nebo záchranné sociální sítě ohrožené populaci. Vlády ale také často přijímají špatná politická rozhodnutí, která mají opačný účinek, než který byl deklarován. Dobře to ilustruje třeba příklad mnohých investičních projektů, které místo podpory lokální produkce potravin vedou k tzv. záborům půdy. Zpochybňována je také efektivita rozvojových projektů vyspělých států, které svoje kroky nekoordinují s ostatními. Štafeta pro SDGs Vyhlášení Rozvojových cílů bylo jistě krokem správným směrem, ale bylo by naivní si myslet, že se jedná o samospásný projekt. I kdyby však prvního cíle dosáhly všechny země, což je nepravděpodobné, stále bude na světě mnoho lidí živořit v nepředstavitelných podmínkách. Odborníci se ale shodují na tom, že hlad a chudoba musejí zůstat i nadále prioritou v nových udržitelných cílech po roce 2015, protože představují základní a zásadní překážku rozvoje každé společnosti. A to nejen v nejchudším světě.
Ladakh: Moderní vzdělávání s ohledem na kulturu Indický Ladakh patří k chudým, ale zároveň prudce se rozvíjejícím oblastem. Kvalitní vzdělávání respektující místní kulturu zde není samozřejmostí. I proto sem jezdí dobrovolníci Hnutí Brontosaurus. S ohledem na trvale udržitelný rozvoj a environmentální v ýchovu tu podporují méně rozvinuté regiony. Pomáhají budovat nové prostory školy v Mulbekhu, tak aby děti v místě svého bydliště mohly absolvovat vzdělání, které bude moderní a umožní jim orientaci ve světě a zároveň podpoří jejich vztah k místu a udržení ladackých tradic. Stavba je kombinací moderního ekologického stavitelství a tradičních postupů s využitím lokálních materiálů. T É M A 14 let poté T 6 Méně chemikálií v běloruských hračkách Děti a těhotné ženy jsou skupiny nejvíce ohrožené ftaláty, těžkými kovy a jinými nebezpečnými látkami. Ani plod, ani vyvíjející se organizmus dítěte se totiž neumí bránit vlivům těchto chemikálií, které jsou obsaženy v řadě běloruských výrobků. Tyto nebezpečné látky mohou ovlivnit zdravotní stav dítěte na celý jeho život. Matky a děti se navíc nemohou účinně bránit, protože nemají dostatek informací a slabá legislativa jim také situaci nijak neulehčuje. Aby dokázaly Klimatické konference nanečisto poznat nebezpečné výrobky a najít ekologičtější varianty, spustila česká organizace Arnika ve spolupráci s běloruskou nevládní organizací CES rozsáhlou informační a vzdělávací kampaň. Její součástí je například testování výrobků pro děti a veřejná poradna. Díky této podpoře se mezi běloruskými matkami a pracovníky mateřských center zvyšuje povědomí o rizicích spojených s ftaláty nebo těžkými kovy. Přestože je zmírňování změn klimatu klíčovou součástí politiky EU a tedy i ČR, je u nás více než ve většině jiných zemí kontroverzním a zpochybňovaným tématem. Pro veřejnost není snadné zorientovat se v informacích a v postojích veřejné správy, utvořit si podložený vlastní občanský postoj. Společný projekt Střediska ekologické výchovy SE- VER a britského a polského partnera umožnil žákům a studentům zažít na vlastní kůži, jak probíhá mezinárodní vyjednávání na pravidelných konferencích o klimatu. Poprvé se studentské klimatické konference v ČR uskutečnily v roce 2012 na 5 místech, od té doby nabízí SEVER jejich pořádání školám, obcím a městům. Účastníci se při nich vžijí do role a pozic jednotlivých států, v přípravné fázi získají s pomocí odborných lektorů a srozumitelnou formou zpracovaných podrobných podkladů faktické informace, poté si na konferenci vyzkouší pozice EU i několika rozvojových i rozvinutých zemí. Organizace se v programu Škola pro udržitelný život zaměřuje i na rozvoj českých obcí. Žáci zlepšují veřejná prostranství, zaměřují se na odpady, vodu, podporu místní produkce. Díky škole se ve Vrchlabí více prodávají fairtrade výrobky nebo vzniklo několik projektů přispívajících k snížení produkce skleníkových plynů. V současné době je v programu zapojeno přes 100 škol. archiv organizací
D I S K U S E D V Africe ubývá nakažených HIV, v Evropě naopak Do českých hospiců chodí za umírajícími jejich děti, v afrických je to často naopak 7 rodiče chodí umývat, krmit a otáčet své nemohoucí děti nakažené virem HIV. text: Markéta Tauerová Kutilová Markéta Tauerová Kutilová Nikdy by mě nenapadlo, že mám AIDS. Dozvěděla jsem se to náhodou, když jsem musela na operaci s nohou, říká Kabana z africké Zambie, kde je podle neoficiálních odhadů nakažena až čtvrtina populace. Na virus HIV v její krvi přišli lékaři v hospicu Mother of Mercy, kam žena přišla před třemi lety s infekcí v levé noze. Při té příležitosti ji lékaři otestovali a výsledek byl nemilosrdný pozitivní. Přesto, že měla jen jednu nohu, musela jít domů pečovat o své čtyři děti. Nedávno se ale do hospicu vrátila znova. Měla jen 34 kilogramů a tuberkulózu, která je nejčastější příčinou úmrtí nemocných AIDS. Můj manžel už zemřel a já jsem onemocněla taky. O děti se stará matka mého muže, já to nedokážu. Nevím, jestli jsou také pozitivní, nedala jsem je testovat, říká mladá vdova a poslušně si od sestry bere hromádku sv ých antiretrovirálních léků (ART). Ty jsou ve většině států poskytovány zdarma a nyní je v rozvojových zemích užívá kolem 10 milionů nemocných. To je pouze jedna třetina z těch, kteří by je potřebovali. Nemocných je mnoho, avšak boj s AIDS je drahý. Jen v roce 2007 stál 10 miliard dolarů. Peněz by však podle Světové zdravotnické organizace bylo potřeba dvakrát tolik, stejně tak zdravotníků, kteří se o nemocné starají. Pokud lidé ART léky užívají tak jak mají a co nejdříve po nakažení virem HIV, mohou prodloužit nemocným život až o dvacet let. Podmínkou jejich působení je však pravidelná a vyvážená strava. A to je u mnoha Afričanů, zvyklých mít jedno jídlo denně, velký problém. Pokud nemá pacient tři pořádná jídla denně, mají léky minimální nebo žádný účinek, říká zdravotník Fred, který v zambijském hospicu pracuje. Vytrénovali jsme 70 pracovníků, co dělají domácí péči o pacienty v okolních vesnicích, vysvětluje řešení problému sestra Marie Domalewska. Lůžka v hospicu tak slouží většinou pro ty, kteří jsou již v posledním stádiu nemoci. Rusko, Estonsko, Ukrajina Na světě žije přes 35 milionů lidí infikovaných virem HIV. Nejvíce z nich žije v rozvojových zemích, zejména v oblasti subsaharské a střední Afriky. Právě zde ale došlo za posledních patnáct let k masivnímu poklesu nově infikovaných a to až o 50 %. Je to i díky zapojení tamních vlád do osvětových kampaní. Nejen v Zambii probíhá osvěta na ulicích, ve školách, v médiích, časté jsou billboardové kampaně. Přesto byl v roce 2012 počet nově infikovaných jen v zemích subsaharské Afriky 1,6 milionu. Kampaně totiž příliš neoslovují mladé lidi do 24 let. Mezi nimi se počet nově nakažených vůbec nesnižuje. Zjistili jsme, že kolem 65 % mladých v zemích subsaharské Afriky má velmi malé nebo žádné znalosti o AIDS. Pouze 40 % z nich používá kondom, píše se ve zprávě OSN. Šestým rozvojovým cílem přitom je, aby do roku 2015 kondom používalo 95 % mladých. Dalším z cílů, které v roce 2000 odsouhlasilo všech 191 států světa včetně Vatikánu, bylo zastavit a zvrátit šíření HIV/AIDS. To se splnit nepodařilo. V Africe se situace zlepšila, ale počet lidí, kteří žijí s AIDS, se dramaticky zvyšuje ve východní Evropě a v zemích bývalého Sovětského svazu. Před 20 lety v oblastech žilo 160 000 lidí nakažených virem HIV, nyní je to kolem 1,5 milionu. Nejvíce jich je v Rusku, Estonsku a na Ukrajině. Stále však platí, že nejvyšší procento infikovaných je v okolí velkých silnic, kudy jezdí denně stovky kamionů a lidí, kteří cestují za prací a obchodem. V takových oblastech je také velká koncentrace prostitutek. O AIDS samozřejmě víme, ale mnoho mužů nechce používat kondom. A já potřebuji alespoň sedm zákazníků denně. Za jeden sex se platí kolem tří dolarů, říká Angela, která se svým tělem živí v ugandské Kampale. Sama pochází z vesnice na severu země, kde se o její dvě děti stará babička. Ta si myslí, že pracuju jako uklízečka, svěřuje se. Obrovským problémem jsou pak děti, kterým oba nebo jeden z rodičů na AIDS zemřeli. Těch je nyní na světě přes 18 milionů. Jen v Zambii přišlo o matku či otce v důsledku HIV/AIDS asi 800 tisíc dětí. Mnoho z nich se od nich také nakazilo a to i přesto, že lékaři už umí zabránit přenosu viru z matky na dítě. Jedním z nich je tříletý Zambijec Mag Peere. Přišel sem v osmi měsících, spolu se svou matkou. V té době už byl jeho otec po smrti zemřel na AIDS. Krátce na to odešla i jeho matka. A malý Mag už zůstal v hospicu. Měl tuberkulózu. Vyléčili jsme ho ale jen částečně, protože se sem dostal pozdě. Nyní je na antiretrovirálních lécích a to mu hodně pomáhá. Přesto se dožije maximálně 22 let, říká sociální pracovník Charles v hospicu ve městě Kabwe ve středu Zambie. Denně umírá na světě kvůli HIV v průměru 600 dětí. OSN si kromě HIV/AIDS posvítilo také na malárii. I boj s touto nemocí se dařil jen částečně. V roce 2012 onemocnělo malárií 207 milionů lidí, což je o 40 % méně než před rokem 2000. Jenže 627 tisíc lidí nepřežilo, přičemž 80 % z nich byly dětí mladší pěti let. Nejvíce případů bylo v DR Kongo a Nigérii. Dnes v malarických oblastech stále žije přes tři miliardy lidí. S nemocí je těžké se vypořádat kvůli špatným zdravotnickým systémům, ale i kvůli zvyšující se rezistenci parazitů, kteří nemoc skrz komáry přenášejí. I po roce 2015 tedy bude omezení závažných nemocí v zemích globálního Jihu velkou výzvou.
Feminističtější než Skandinávie D I S K U S E D Rwanda udává tradičně machistickému kontinentu trend v tom, jak zlepšit postavení upozaďované polovičky obyvatelstva. Rwanda není země s největším počtem žen v parlamentu, ale země, která v něm má nejméně mužů, zlobil se čtenář v internetové diskuzi pod jedním z článků v rwandském deníku New Times, který informoval o tom, že po volbách loni v září má středoafrický stát v lavicích zákonodárců 64,5 procenta dam. Jak vidno, mnoha pánům se pozice jejich vlasti jako světového premianta na poli genderové rovnoprávnostivůbec nezamlouvá. Ale co mohou dělat, když tuto půlku národa do popředí protlačuje všemocná hlava republiky prezident Paul Kagame. Švédsko, které je dle počtu poslankyň světově druhé, má podle organizace Quota Project v parlamentu pouze 45,8 % žen, tedy o 18,7 % méně než Rwanda. Diktátor feminista Autokrat si v pozici feministy libuje. Podle kritiků tohoto asketického tyrana jen proto, že počet poslankyň je snadno zlepšitelný ukazatel. Jeden z těch, podle kterých mezinárodní organizace posuzují progres země, na který je prezident očividně pyšný. Obyčejným Rwanďankám nadstandardní počet političek nijak nepomůže. Vždyť jednou z prvních věcí, kterou jimi ovládaný parlament schválil, bylo omezení mateřské dovolené. Jsou to jenom Kagameho loutky, říká jeden rozvojový pracovník, který nechce být jmenován. Jenže to se dá říci i o zákonodárcích v kalhotách. Pro Rwanďany je prezident něco jako zvolený absolutistický král a roli parlamentu příliš nechápou. Například Marie Aimée Umugeniová, předsedkyně Womens Centre v kigalské čtvrti Nyamirambo, nad osekáním mateřské, která je beztak ve Rwandě spíše imaginárním pojmem, bezelstně krčí rameny: Asi jim lidé z vlády řekli, že je to potřeba zkrátit. Prosazování žen do vyšších funkcí vidím jako pozitivum. Je jasné, že teď nemají žádnou moc, ale Kagame nebude panovat věčně. Občané však už budou na političky na vysokých postech na rozdíl od sousedních zemí zvyklí, říká oxfordská studentka Claire Smithová, která o postavení obyvatelek východoafrických států píše diplomovou práci. Třetinu postů mají dámy i v kabinetu. Nejviditelnější je ministryně zahraničí Louise Mushikiwabová, která opakuje, že nejsou jen Kagameho nazdobenou výlohou pro svět. Zdůrazňuje, že za poslední dvě desetiletí dosáhly ženy i takových postů jako předsedkyně ústavního soudu, ombudsmanka, policejní prezidentka. Nic extrémně neobvyklého není hejtmanka nebo šéfka věznice. Převaha 7:3 Když se v roce 1994 Kagamemu s jeho armádou podařilo zastavit genocidu, kterou mačetami páchali většinoví Hutuové na menšinových Tutsiích, byla republika skoro bez mužů. Buď byli obětmi masakrů, anebo jako pachatelé po prohrané válce utekli za hranice před pomstou. Ženy převažovaly v poměru 7:3. takže jejich větší role ve společnosti byla nutností. Pustily se i do činností, které po staletí byly vyhrazeny pouze jejich manželům: například stavění střech nebo třeba bubnování. Kagame od počátku s genderovou otázkou pracoval. Zrušil například archaické pravidlo, které ženám zakazovalo vlastnit půdu a zrovnoprávnil je při dědickém řízení. Do trestního zákoníku se dostal pojem domácího násilí vysoký trest hrozí i svědkovi, který by tento skutek nenahlásil. Zvýšila se dostupnost antikoncepce. Důležitou změnu si Rwanďanky protlačily samy. Zločiny z dob genocidy byly podle své závažnosti rozděleny do čtyř kategorií. Znásilnění, které se proti Tutsijkám používalo jako zbraň, zůstávalo v té nejméně závažné skupině na úrovni rabování. Za to viníkům hrozily jen veřejně prospěšné práce. Ženské organizace dlouhou dobu naléhaly na změnu, až nakonec bylo sexuální násilí přesunuto mezi nejhorší skutky. Symbolická změna přišla také v Kigali, kde na jedné kruhové křižovatce stála socha ženy, která má na hlavě nádobu s vodou a dítětem s šátkem na zádech. Feministkám se to zdálo příliš stereotypizující a tak dosáhly jejího nahrazení skulpturou matky, která vede svoje dítě za ruku a na hlavě už ji nic netíží. Poslední změna obyčejné venkovance, která každodenně chodí se džbánem na hlavě pro vodu, přijde nejvíce úsměvná. Pokud se o ní vůbec dozví. Vesničanky totiž dál pokračují ve svém životě, tak jak ho po staletí vedly jejich matky a babičky. Jsou těmi, které nenápadně zůstávají v pozadí a před muži mluví tichým hlasem. Ani v těch nejtvrdších diktaturách, ke kterým současná Rwanda rozhodně patří, nejde změny prosadit tak, aby je společnost okamžitě vzala za své. Díky Kagameho sociálnímu inženýrství, které opakovaně využívá jako své propagandistické zbraně při jednáních s dárcovskými zeměmi ze západu, se to však časem může povést. 8 text: Tomáš Nídr Tereza Hronová
A N K E T A A 9 Mohl svět udělat víc pro splnění Rozvojových cílů tisíciletí? Zuzana Hlavičková Ředitelka odboru rozvojové spolupráce a humanitární pomoci MZV ČR Rozvojové cíle tisíciletí jsou ojedinělým globálním konceptem, který i přes to, že nejspíš nebude zcela naplněn, je třeba považovat za úspěch. O splnění cílů se v posledních 14 letech snažily miliony lidí a pokrok v mnoha zemích díky MDGs skutečně nastal. O problémech rozvojového světa se konečně začalo široce diskutovat a nejen politici, ale i laická veřejnost zaměřili tolik potřebnou pozornost také tímto směrem, na mobilizaci peněz a energie. Naopak neúspěchem je to, že pozitivní změny jsou rozloženy nerovnoměrně mezi regiony, mezi země, ale i uvnitř jednotlivých států. Největší chudoba stále zůstává v subsaharské Africe a obecně jsou na tom hůř lidé žijící mimo města. Neúspěchem je i to, že cíle, které nebudou splněny, se týkají hlavně matek a dětí, i že zhoršování životního prostředí se nepodařilo zastavit. Rozvoj chudých oblastí mohl určitě být větší, kdyby do MDGs byl zahrnut i důraz na vládu práva, na důstojnost lidí, na dodržování lidských práv, na zajištění práce pro všechny, na inkluzivní ekonomický růst. Mezi novými cíli udržitelného rozvoje se tato témata musí objevit. Pak vzroste naděje, že se podaří dosáhnout rozvoje, který bude udržitelný i v těch nejvíce zapomenutých koutech světa. Při hledání odpovědi na otázku, zdali svět mohl udělat víc pro naplnění MDGs, se dá konstatovat, že ano. To, co se podařilo někdy lépe či hůře, nám ale ukázalo cestu, kterou bychom se v současné debatě o rozvojové agendě po roce 2015 měli společně vydat. Pavel Přibyl ředitel Českého fóra pro rozvojovou spolupráci (FoRS) Svět určitě mohl udělat víc. Avšak jde o tento svět se všemi jeho úskalími. Hodnotím proto pozitivně už tu skutečnost, že se u záležitostí, jež vyžadují shodu napříč státy v rámci OSN, daří dosáhnout alespoň velké části toho, co bylo v plánech. To se jinak daří spíše výjimečně. Existuje samozřejmě řada opatření, která by situaci mohla zlepšit výrazněji. A k některým z nich není ani potřeba shoda v rámci OSN, ale spíše důslednější rozhodování bohatého Severu. Jsou to zpravidla země OECD. Ty například určují sektorové politiky multilaterálních rozvojových institucí, jako je Světová banka. A tyto politiky, resp. jejich praktické naplňování, nejsou často s cíli odstraňování chudoby v souladu. Podobně lze zmínit problematiku daňových úniků, které omezují výši prostředků, jež by jinak v řadě zemí globálního Jihu mohly být ke zlepšení situace k dispozici. Kapitola sama o sobě je pak subvencované zemědělství EU, které výrazně snižuje konkurenceschopnost producentů z rozvojového světa na světových trzích. Zkrátka je v konzistentnosti přístupu ke zmírňování chudoby co dohánět. Je třeba usilovat o to, aby chystané SDGs představovaly po roce 2015 v tomto ohledu skutečně kvalitativní posun. Michal Broža vedoucí Informačního centra OSN v Praze Peněz na rozvojovou pomoc je teď sice rekordní dostatek, ale nesměřují tam, kam by primárně měly, tedy do nejchudších zemí. Rozvojové investice musí být zaměřovány strategicky a měly by sledovat multiplikační efekt. Další důležitou věcí je nedostatek vyškoleného zdravotnického personálu. V nejchudších venkovských oblastech chybí asi milion zdravotníků. V neposlední řadě je potřebné zaměřit se na problematiku měřitelnosti a vyhodnocování účinnosti rozvojové pomoci. Statistické systémy jednak trpí nejednotností, v mnoha zemích jsou zastaralé nebo nedostatečné. Některých z MDGs už bylo dosaženo (snižování chudoby, zlepšování přístupu k pitné vodě a zlepšování života v chudinských slumech, vyrovnání poměru dívek a chlapců ve školách). Splnění se blíží i cíle na potírání malárie, tuberkulózy a HIV/AIDS a snižování hladu. Pozitivní, i když ne dostatečný, je vývoj v oblasti zpřístupňování technologií nebo účasti žen na politickém rozhodování. Co se týče obchodu, 80 % dovozů z rozvojových zemí nepodléhá v rozvinutých státech daňové zátěži a obchodní tarify jsou na historicky nejnižší úrovni. Zadluženost rozvojových států se drží na úrovni 3 % příjmů z vývozu. Jiné cíle jsou v nedohlednu. 2,5 miliardy lidí stále nemá přístup k sanitaci, více než miliarda místo záchodů využívá otevřený prostor. Dostatečné pozornosti se nedostává třeba problematice zdraví rodiček a matek. 300 tisíc žen zemřelo v roce 2013 kvůli těhotenství nebo při porodu. archiv autorů Zajímají vás témata z rozvojového světa? Sledujte portál www.rozvojovka.cz a facebookový profil Rozvojovka-Člověk v tísni. Najdete zde zajímavosti i aktuality. Můžete se také zapojit do diskuse a vyjádřit svoje názory. Pokud chcete pravidelně dostávat časopis Rozvojovka poštou, napište si o něj na michala.traplova@clovekvtisni.cz.
Plní Česko závazky vůči MDGs? Z A J Í M AV O S T I Z MDGs jsou úkoly, které si mezinárodní společenství samo dalo. Mělo časový rámec a indikátory, podle kterých by mohlo hodnotit boj s chudobou a rozvoj obecně. Otázkou však zůstává, jak tento progres vizualizovat na mapě? Center for Global Development sestavilo index postupu v plnění MDGs, který hodnotí jak stav plnění jednotlivých cílů, tak i souhrn všech sedmi cílů, pro jednotlivé země. Data ještě nejsou finální, jsou totiž vztažena k roku 2011. V celkovém hodnocení plnění MDGs si nejlépe vedou země Ekvádor, Egypt a Honduras, které splnily téměř všechny cíle. Nejhorší hodnocení naopak získalo Pobřeží slonoviny a DR Kongo, kterým se zatím nedaří plnit ani jeden cíl. Cíl 8 vytvořit globální partnerství pro rozvoj je důležitý především pro monitorování závazků rozvinutých zemí vůči zemím rozvojovým. Představuje globální snahu zavázat, alespoň morálně, rozvinuté země, aby jednaly odpovědně za hranicemi svých národních států. Avšak jedním z problémů monitorování naplňování cíle 8 je nedostatečné stanovení indikátorů. Z důvodu nesnadného měření byl vyvinut nový indikátor Index podpory rozvoje (The Commitment to Development Index, CDI). Podle indexu je hodnoceno 27 členských zemí komise DAC organizace OECD, včetně ČR. V celkovém pořadí v CDI v roce 2013 Česká republika zaujímala 24. místo (stejně jako Slovensko). Nejlepší výsledky má v oblasti životního prostředí, a to díky vysokým daním na benzín a klesajícímu růstu emisí skleníkových plynů na jednotku HDP. Má také nadprůměrné výsledky v technologiích, kde jsou podstatné dotace na výzkum a vývoj. Celkové skóre naší země však sráží nepříliš rozsáhlý program zahraniční pomoci, bariéry kladené migrantům a studentům z rozvojových zemí, překážky obchodu, omezená podpora mírových a humanitárních misí a nízká účast v iniciativách za transparentnost těžebního průmyslu. Zdroje: http://tiny.cc/mdgindex, http://tiny.cc/cdicr 10 text: Jiří Pánek doktorand na Katedře rozvojových studií, Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a redaktor magazínu GISportal.cz Byznys pro společnost Artyčoky pro další generace General Mills oznámil nový čtyřletý program ve spolupráci se svým dodavatelem AgroMantaro a mezinárodní humanitární organizací CARE. Firma chce investovat více než milion dolarů ve prospěch malých pěstitelů artyčoků v Peru. Program by jim měl zajistit vyšší výnosy a zlepšit ziskovost při zachování udržitelnosti produkce. Téměř stovka malopěstitelů získá vzdělání, přístup k mikropůjčkám, za které si mohou pořídit sazenice a osivo, mentoring při zakládání družstev a informace o finančním plánování. Podle velikosti polí se může ziskovost pro jednu farmářskou rodinu zvýšit až o 36 procent. Navíc pěstování artyčoku pomáhá udržovat místní ekonomiku a umožňuje farmářům přejít z jiných plodin, které nejsou již ekonomicky zajímavé, jako jsou brambory či obilí. Zejména region středních And má ideální klima pro pěstování artyčoků té nejlepší kvality a rostlina plodí po tři roky a poté se musí pole obnovovat. Právě na to neměli místní farmáři často prostředky a vzhledem k povaze svého podnikání neměli přístup k běžným úvěrům. Právě proto jsou mikropůjčky klíčové pro jejich dlouhodobé fungování. Zdroj: CSR fórum Oprava vrtů, cesta k pitné vodě Společnost ALS Czech Republic provozuje moderní analytické laboratoře. Provádí analýzy v oblasti životního prostředí, potravin, léčiv a olejů. Naše společnost se rozhodla začít angažovat v sociálně prospěšných aktivitách. Naším cílem je podporovat především takové projekty, které jsou ideově blízké naší filosofii a našemu podnikání. Proto jsme využili příležitost Světového dne vody a zaměstnaneckou sbírkou podpořili projekt organizace Člověk v tísni k zajištění vodních zdrojů v Etiopii, říká Petra Krupičková ze společnosti ALS Czech Republic. Firma poté vybranou částku zdvojnásobila. Spolu se svými zaměstnanci podpořila projekty zaměřené na vodu v etiopské Alabě, kde se skrývá až 300 metrů pod povrchem. Člověk v tísni tu dlouhodobě pomáhá lidem k přístupu k nezávadné vodě. Ve spolupráci s místními úřady opravuje poškozené vrty a zlepšuje stávající systém správy vodních zdrojů, který často selhává. Podle statistik 800 milionů obyvatel planety nemá k této životadárné tekutině přístup. Ročně zemřou 2,2 miliony lidí na průjmová onemocnění způsobená špinavou vodou. Zdroj: Člověk v tísni Za lepší podmínky v Bangladéši Společnost H&M se rozhodla investovat do rozvoje pracovních dovedností zaměstnanců v oděvním průmyslu v Bangladéši. V dubnu 2013 se v hlavním městě Dháce zřítil komplex Rana Plaza a tragédie si vyžádala přes 1000 obětí a 2000 zraněných. Textilní továrny, které tam sídlily, vyráběly oblečení pro řadu známých evropských značek. Švédská oděvní společnost hraje v bangladéšské ekonomice velmi podstatnou roli. Program H&M by měl do roku 2016 přinést užitek 5 tisícům lidí. Chce proto pracovat na zlepšování podmínek pracovníků, včetně podpory žen v místních regionech. Tyto aktivity probíhají v rámci platformy Business Call to Action, která prostřednictvím inovativních byznys modelů zapojuje firmy do plnění Rozvojových cílů tisíciletí. H&M chce vybudovat školící středisko, kde bude možné zvyšovat svoji pracovní kvalifikaci a dovednosti, za účelem zvýšení produktivity a dlouhodobé zaměstnatelnosti místních pracovníků. Pokud se tento program osvědčí, H&M na jeho základě vytvoří přenosný model vzdělávání, široce uplatnitelný v textilním průmyslu. Zdroj: CSR fórum