TENTO DOKUMENT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY. Zajímavé články o ekologii (z enviwebu.cz) úryvky klíčových pasáží k předmětu CZ51 Environmentalistika a stavitelství Seznam úryvků z článků: [1] JOHANISOVÁ, N. Ekonomie je oppium lidstva. 2012. [cit. 26. 2. 2012]. Dostupné na WWW: <http://www.enviweb.cz/clanek/archiv/90178/ekonomie-je-opium-lidstva> [2] SÁDLO, J. Příroda je romantický přelud. 2012. [cit. 26. 2. 2012]. Dostupné na WWW: <http://www.enviweb.cz/clanek/archiv/90028/priroda-je-romanticky-prelud> [3] Recykláty ve stavebnictví. 2012. [cit. 26. 2. 2012]. Dostupné na WWW: <http://www.enviweb.cz/clanek/archiv/90070/recyklaty-ve-stavebnictvi> [4] WEISZÄCKER, R. U. Od Faktoru 4 k Faktoru 5. 2012. [cit. 26. 2. 2012]. Dostupné na WWW: <http://www.enviweb.cz/clanek/archiv/89771/od-faktoru-4-k-faktoru-5> [5] Car-sharing u nás zatím hlavně v Brně. 2012. [cit. 26. 2. 2012]. Dostupné na WWW: <http://www.enviweb.cz/clanek/archiv/89701/car-sharing-u-nas-zatim-hlavne-v-brne> [6] SEDLÁČEK, M. Jak dál ve společenské odpovědnosti. 2001. [cit. 26. 2. 2012]. Dostupné na WWW: <http://www.enviweb.cz/clanek/archiv/88573/jak-dal-ve-spolecenskeodpovednosti> [7] O svícení a osvícení aneb Ekologické osvětlení. 2011. [cit. 26. 2. 2012]. Dostupné na WWW: <http://www.enviweb.cz/clanek/archiv/87439/o-sviceni-a-osviceni-aneb-ekologickeosvetleni> [8] MAREČKOVÁ, M. Zelené certifikáty? Téměř nutnost. 2011. [cit. 26. 2. 2012]. Dostupné na WWW: <http://www.enviweb.cz/clanek/archiv/87413/zelene-certifikaty-temer-nutnost> [9] PET lahve zelenější než vratné láhve. 2011. [cit. 26. 2. 2012]. Dostupné na WWW: <http://www.enviweb.cz/clanek/archiv/87051/pet-lahve-zelenejsi-nez-vratne-sklenene> [10] MÁLEK, M. Rekonstrukce panelových domů z pohledu energetických úspor. 2011. [cit. 26.2.2012]. Dostupné na WWW:<http://www.enviweb.cz/clanek/archiv/86817/rekonstrukcepanelovych-domu-z-pohledu-energetickych-uspor> 1
Konkrétně: 1. JOHANISOVÁ, N. Ekonomie je oppium lidstva. 2012. [cit. 26. 2. 2012]. Dostupné na WWW: <http://www.enviweb.cz/clanek/archiv/90178/ekonomie-je-opium-lidstva> Jste zastáncem myšlenky nulového ekonomického růstu. Proč bychom se o něj měli snažit? Třeba proto, že výroba nemůže růst exponenciálně donekonečna. Představa věčného růstu je jen jednou z problematických idejí ekonomické teorie, která stojí na spoustě dávno neplatných předpokladů. Třeba pracuje s modelem ideálně konkurenčního trhu, kde má každý účastník dokonalý přehled o tom, co se tam děje a kde nevznikají žádné nežádoucí externality, jako je ničení přírody nebo zánik pracovních míst v určitém regionu. Tahle teorie se v hlavách politiků mění na jednoduché poučky a s jejich pomocí se přizpůsobuje svět neoliberálnímu, značně zjednodušenému modelu reality. Jsme třeba vyzýváni k mobilitě, tedy přesunu za prací, když trh zavelí, a kritizuje se, že Češi toho nejsou schopni a chtějí se starat o své zahrádky nebo zůstat blízko příbuzných. A to je podle neoliberálního modelu chyba, protože předpokládá, že pracovní síla je ihned volná. Stejně tak, že přírodní zdroje jsou neustále k dispozici. Určitým mocenským strukturám tento způsob uvažování velmi vyhovuje a podporují ho formou nejrůznějších think-tanků. Nadnárodní globální firmy sice chtějí, aby se trh co nejméně reguloval, ale přitom ho jako nejsilnější hráči samy deformují. S tím souvisí i to, že bohatí jsou stále bohatší, a chudí pořád víc chudnou. Zastánci ekonomického růstu ale často argumentují právě tím, že když bohatí bohatnou, chudí také. O teorii skapávání mluvil už v 18. století David Hume. Když se toho víc vyrobí, víc se toho prodá, stát má víc daní, lidé mají práci, mohou si dovolit víc statků... To je skutečně koloběh, který za určitých podmínek může fungovat. Někteří autoři tvrdí, že v době Adama Smithe tomu tak bylo, protože existovali jen malí výrobci, nikdo nemohl ovlivňovat ceny a spotřebitelé měli vůči firmám větší moc. To už ale dneska neplatí, a když se podíváte za posledních 20 let na průměrnou reálnou mzdu v Americe nebo ve Velké Británii, tak pořád klesá. Navíc i v 18. a 19. století produkovala ekonomika nežádoucí externality, stačí si přečíst třeba práce Johna Ruskina, který si všímal tehdejší otřesné chudoby a dopadů na přírodu. Tvrdil, že oběti systému se vytrácejí do zadních uliček a že je jejich osud psán neviditelným inkoustem. Dneska se sice o externalitách mluví a píše daleko víc, ale ideologie ekonomického růstu je pořád vnímaná jako jediná možná. A co mě nejvíc děsí: nenápadně proniká do našeho každodenního života, takže jsme třeba nuceni ke stále větší spotřebě, aby se celý ten mechanismus udržel v chodu. 2
2. SÁDLO, J. Příroda je romantický přelud. 2012. [cit. 26. 2. 2012]. Dostupné na WWW: <http://www.enviweb.cz/clanek/archiv/90028/priroda-je-romanticky-prelud> Ale to není romantismus, život ve městě člověka prokazatelně stresuje. Už Konrád Lorenz ve své knize Osm smrtelných hříchů připomíná, že v přelidněných městech ztrácíme schopnost mít rádi druhé, naopak v nás roste agresivita. No ale co s tím? To má být fyzikální zákon, že venkovan je hodnější než městský člověk? Jestli někomu život ve městě vadí, tak ať se pokusí nastěhovat na vesnici. Ale varuji, na normální české vesnici to trvá generaci, než s ní srostete, a ostatně, civilizace už z venkova rovněž dávno udělala město, starý dobrý venkov již dávno přestal existovat stejně jako "původní" příroda. Když přijedu do Lhoty, v čem se liší od města? Maximálně tím, že tam si všichni lidé vidí do škopíčku a závidí si způsobem, který já z paneláku neznám. A navíc je leckde smog z komínů, pochybná voda ve studnách a okolí zaneřáděné chemií, to je ten zdravý venkov? Nejsem si tedy úplně jistý, že návrat na venkov je pro měšťáky nejlepší nápad, i když se to kanonicky ochranářsky často takto říká. Městský člověk se tedy již natolik adaptoval na město, že mu venkov škodí na zdraví? Jako když se kuřák rozkašle na čerstvém vzduchu? Hlavně kéž by se dnešní podoba města adaptovala na člověka! Auťákům, těm je tu hej, ty nikam nezablouděj... Momentálně už žije většina lidí planety ve městě, ale brzy nás bude tolik, že se může stát cokoli, možná města už za chvilku splynou s venkovem, celé se to tu položí a my zase budeme potřebovat dva ary půdy na rodinu a na nich budeme hlídat svoje geneticky modifikovaná rajčata před geneticky modifikovanými krysami a k večeři bude krysa na rajčatech. Třeba nás nějaký pořádný kolaps vrátí zpátky do mezolitu, tedy střední doby kamenné, což byla docela poctivá civilizace. Ano, budeme vybaveni neolitickými až moderními znalostmi, ty se ale nebudou příliš používat, stejně jako se to stalo středoamerickým indiánům. Tedy moje hravá představa: Člověk opět žije ve střední době kamenné, znovu chodí, loví, sbírá, vynálezy z civilizačního rauše jako pšenici a pušku nezapomene, ale moc je nepoužívá, má je jako jakousi záložní strategii. Stejně jako my máme záložní strategii umět to pořád se dřevem, rybami, houbami, včelami a lesními plody - jen to nezapomenout. 3. Recykláty ve stavebnictví. 2012. [cit. 26. 2. 2012]. Dostupné na WWW: <http://www.enviweb.cz/clanek/archiv/90070/recyklaty-ve-stavebnictvi> V současnosti je ve většině případů užíván směsný (příp. cihlový) recyklát jako zásypový materiál (např. pro rozvody energií) či pro stabilizaci podkladů a nestmelených vrstev 3
vozovek. Přitom však lze kvalitní tříděné recykláty využít na daleko vyšší úrovni, což ukazují níže uváděné příklady. Cihelný recyklát Cihelný recyklát se u většiny drtících linek získává zrnitosti do cca 80 mm a to nejméně ve třech frakcích 0-16 mm, 16-32 mm a 32-80 mm, přičemž producenti tohoto materiálu jsou schopni vytřídit i jiné požadované frakce. Tento recyklát nabízí podstatně širší možnosti využití než je doposud všeobecně známo. Výroba cihlobetonu. Cihlobeton je možno používat jako výplňové zdivo ve skupině monolitických konstrukcí, dále pro výrobu prefabrikovaných prvků k přípravě vibrolisovaných tvárnic nebo stěnových prvků, jejichž slisování by předem eliminovalo možné dotvarování konstrukce pod zatížením vzhledem k nižší hodnotě statického modulu. Výroba stavebních směsí jako plniva malt pro zdění s využitím frakcí drobných, tedy do 4 mm, a vzdušným či hydraulickým vápnem. Tyto malty jsou výhodnější svým vyšším tepelným odporem než malty s přírodním kamenivem. Dále je možno používat jako pojiva i cement nebo kombinace pro vápenocementové malty. Podle přídavku pojiva se může dosáhnout různých pevností malt od 1 do 10 MPa. Využití ve stabilizovaných podkladech a nestmelených vrstvách vozovek [4]. V poslední době byla také zkoušena výroba nepálených lisovaných cihel rozměrů 300x150x100 mm ze směsi cihelného recyklátu frakce 0-16 mm a hlíny s l0 % příměsí cementu i bez příměsi cementu. Dosahované pevnosti v tlaku po 14 dnech sušení jsou závislé na kvalitě hlíny a dosahovaly až 8 MPa. Betonový recyklát Plnivo do betonů. Na základě dosud provedených výzkumných prací a dosažených laboratorních a poloprovozních výsledků je možno konstatovat: obsah drceného betonu nepříznivě ovlivňuje konzistenci betonové směsi a pro zachování její potřebné konzistence je nutné zvýšit dávku záměsové vody (projeví se na pevnostech betonu). pevnosti betonu v tlaku jsou poněkud ovlivňovány oproti použití přírodního kameniva snižuje se objemová hmotnost zatvrdlého betonu pevnost v tlaku se snižuje o 10-15 % modul pružnosti je nižší o 15-20 % zvyšuje se součinitel dotvarování až o 50 % zvyšuje se smršťování a to o 20-40 %. Použití betonového recyklátu je dnes zakotveno i v některých normách a je poměrně rozšířené jako např. v podkladních vrstvách vozovek stmelených cementem, ochranných vrstev silničních komunikací a pražcového podloží (jako mechanicky zpevněná zemina) a hlavně jako náhrady přírodního kameniva do konstrukčních betonů nižších tříd 4
za předcházejícíchpředpokladů. Využití betonového recyklátu do živičných směsí pro výstavbu a opravy živičných vozovek za předpokladu dodržení receptur a pracovních postupů předepsaných příslušnými normami, jako např. ČSN 73 6121 - "Hutněné asfaltové vrstvy". Asfaltový recyklát Bylo prokázáno, že asfaltové recykláty jsou velmi vhodné zejména pro technologie za studena za použití emulzí, případně v kombinaci s cementem, kdy dochází k obalení ekologicky závadných částic a tím ke snížení možnosti znehodnocení odpadních vod a blízkého okolí. Nejvhodnější využití asfaltového recyklátu za studena je těmito způsoby: bez přidání nového pojiva k recyklátu s použitím pro málo zatížené vozovky, pro spodní podkladní vrstvy a pro zpevnění štěrkopískových podsypných vrstev s přidáním hydraulického pojiva (cementu, popř. vápna či strusky) pro provedení nové stmelené podkladní vrstvy s přidáním emulze k recyklovanému materiálu, vhodné zejména tam, kde staré úpravy obsahují dehtové pojivo kombinovaný způsob, kdy k recyklovanému materiálu se přidává emulze i cement, což je vlastně zlepšení předchozího způsobu a firma prokázala, že tento způsob dosáhl nejlepších výsledků a že vlastnosti těchto směsí je prokazatelně možné srovnat se směsmi typu OK (obalované kamenivo) zpracovávanými za horka 4. WEISZÄCKER, R. U. Od Faktoru 4 k Faktoru 5. 2012. [cit. 26. 2. 2012]. Dostupné na WWW: <http://www.enviweb.cz/clanek/archiv/89771/od-faktoru-4-k-faktoru-5> Pozitivní příklady, které nestačily V 90. letech vydal knihu Faktor 4, ve které ukázal na několika desítkách konkrétních příkladů z praxe v různých oborech průmyslu a zemědělství, jak lze dosáhnout stejného produkčního výsledku a životního standardu při vynaložení progresivních a přitom energeticky úspornějších a ekologicky šetrnějších technologií, než jaké se v té době používaly. Čtyřka v názvu znamenala, že stejného výsledku lze dosáhnout se čtvrtinovou spotřebou surovin a energie. Kniha tehdy vzbudila velký zájem jak mezi ekology, tak mezi ekonomy, ale její argumenty a doporučení se do hospodářské praxe příliš neprosadila. Profesor sám dnes komentuje knihu takto: "Faktor 4, publikovaný v roce 1995, byl politicky naivní a vycházel z toho, že dokumentace pohádkově znějících řešení postačí k tomu, aby se jich ekonomika a stát žádostivě chopily a začaly je praktikovat. Ale tak tomu nebylo. Jistě k tomu přispěla i tehdejší 5
situace: energie a suroviny byly tenkrát směšně levné. Barel ropy stál něco kolem 20 dolarů. A plány hyperauta, se kterými přišel můj americký kolega a které by spotřebovávalo jen 1,5 l na 100 km, zůstaly v šuplíku. Ekonomika v 90. letech jako by dávala všem najevo: se zdroji nemusíte šetřit, jsou levné." Navíc poukazuje Weizsäcker na to, že i v případech, kdy si jeho doporučení a rady některé firmy anebo odvětví vzaly k srdci, došlo k tzv. "rebound-effektu" (slovo v angličtině znamená mimo jiné odraz, odskok, vrácení se v důsledku odrazu, reakce a česky se dá přeložit asi jako "bumerangový efekt"). Konkrétně to znamenalo, že pokud určitá firma najela na technologii knihou doporučovanou, ušetřila sice energii, suroviny, materiály, ale těch využila k rozšíření výroby, takže k úspoře těchto vstupních substrátů, resp. energie stejně nedošlo. Jak prosazovat nové technologie do praxe Poučení z tohoto současně úspěchu i neúspěchu Faktoru 4 pro jeho autora bylo v tom, že samotné příklady nestačí a že je zapotřebí mnohem systematičtější úsilí a uskutečňování celého komplexu opatření, které by se zasloužily o to, aby se při zachování "produktivity výroby" dospělo také k větší "produktivitě zdrojů" ve smyslu jejich šetrného využívání. V roce 2009 publikoval profesor Weizsäcker knihu Faktor 5 (v angličtině, o rok později vyšla v němčině a čínštině a pak ještě v dalších jazycích). Napsal ji se spolupracovníky Karlsonem Hargrovesem a Michaelem Smithem. Oproti první knize je v názvu knihy číslice 5, protože vývoj ekologicky šetrných technologií za zhruba 15 let od vydání první knihy pokračoval, takže jestliže dříve bylo možno ušetřit oproti zaběhlým způsobům tři čtvrtiny zdrojů, nyní se jich dá ušetřit 80 %, čili původní spotřeba zdrojů klesá na 1/5. Kniha je rozčleněna do dvou dílů. V prvním je prezentován celostní přístup k technologiím využívajícím úsporně zdroje - ve stavebnictví, při výrobě oceli a cementu, v dopravě a v zemědělství. Druhý díl se zaměřuje na způsoby, jimiž je možno úspory, resp. udržitelný rozvoj prosazovat ve firmách i na úrovni zájmových sdružení, politických organizací a státu, včetně právních norem a cenové politiky. Osvěta a vzdělávání lidí směrem k racionálnímu zacházení se zdroji není samozřejmě vynecháno. Hodně místa se věnuje tématu možné a žádoucí součinnosti mezi trhem a státem, mezi kterými má podle profesora vládnout rovnováha, resp. optimální poměr, kdy ani jedna ze stran tohoto vztahu by neměla mít výraznou převahu. 5. Car-sharing u nás zatím hlavně v Brně. 2012. [cit. 26. 2. 2012]. Dostupné na WWW: <http://www.enviweb.cz/clanek/archiv/89701/car-sharing-u-nas-zatim-hlavne-v-brne> Car-sharing neboli sdílení auta využívají de facto všechny rodiny. Auto si prostě půjčí zrovna ten, kdo potřebuje někam jet. Prosté. Ale půjčovat si auto se známými, nebo dokonce s cizími lidmi? U nás minimálně zvláštní, v zahraničí ale celkem běžný jev. 6
V oblasti sdílení aut se nejčastěji využívají malá auta s nízkou spotřebou. Car-sharing uvítají zvláště lidé, jimž se nevyplatí provozovat vlastní automobil. Pokud jich více vlastní společně jeden automobil, je využívání auta efektivnější, ale na druhou stranu je třeba počítat s tím, že někdy můžete chtít vozidlo a nebudete mít žádné k dispozici. Trochu problém může být i s přestupky. Na druhou stranu šetříte parkovací prostor ve městě. Jedná se spíš o doplněk MHD než o plnohodnotný dopravní prostředek. Na sdílení jednoho vozu se může domluvit pár lidí, ideálně bydlících nedaleko od sebe. Druhou možností je udělat z car sharingu podnikání. Soukromá firma může půjčovat automobily, které jsou rozmístěny na několika místech ve městě. Kdo zaplatí registrační poplatek, může si vůz kdykoliv za malou částku půjčit. V Česku fungují půjčovny aut, ale ty automobily pronajímají, sdílení aut v pravém slova smyslu to není. Klasický car-sharing v ČR moc rozšířený není. Výjimkou je Brno, kde od roku 2003 funguje projekt Autonapůl. V arzenálu je osm automobilů a přívěsný vozík. Na jedno auto připadá 4 až 6 osob - Autonapůl má nyní 40 členů a 3 neziskové organizace z Brna a blízkého okolí. Co autonapul.cz píše o car-sharingu: Sdílením auta řešíme rozpor mezi škodlivostí individuální automobilové dopravy a silniční sítě a potřebou vozit děti k lékaři, stavební materiál a sebe občas do míst, kam je složité či nemožné dostat se jinak. Proto vznikla myšlenka sdíleného auta. Příklad jsme si vzali v zahraničí, kde podobné projekty řadu let existují, mají mnoho nadšených uživatelů a místy jsou podporované státem či obcemi. Navzdory všem skeptikům a škarohlídům Autonapůl funguje v Brně už 8 let (vznik 4. 3. 2003) a utěšeně se rozrůstáme. Začínali jsme v roce 2003 jako první český oficiální systém carsharingu se starou milou jugoslávskou Zastavou. V roce 2006 jsme přikoupili Felicii, v roce 2008 vyměnili Zastavu za starší Škodu Oktávii ve slušném stavu. V průběhu roku 2009 přibyl jak malý Opel Corsa, tak velký sedmi-místný Volkswagen Sharan v úpravě "Family". V roce 2010 jsme se sloučením s druhým brněnským carsharingovým sdružením (známým jako "Autodružstvo") rozrostli o další čtyři domácnosti a Ford Focus Combi. V posledních měsících stále vytrvale rosteme, zakoupili jsme další Ford Focus Combi, Škodu Fabii a Octavii Combi, čímž celkový počet aut stoupl na osm. Máme také přívěsný vozík, tažné zařízení má zhruba polovina naší flotily. Podobně se rozrůstá i počet členů, nejčastěji rodin. Na jedno auto předpokládáme 4-6 členů. V současné době čítá Autonapůl 40 členů (rodin, jednotlivců či živnostníků) a 3 neziskové organizace z Brna a blízkého okolí. Další zájemce o sdílení uvítáme s otevřenou náručí. 7
6. SEDLÁČEK, M. Jak dál ve společenské odpovědnosti. 2001. [cit. 26. 2. 2012]. Dostupné na WWW: <http://www.enviweb.cz/clanek/archiv/88573/jak-dal-ve-spolecenskeodpovednosti> SPOLEČENSKY ZODPOVĚDNÉ CHOVÁNÍ JAKO ZDROJ KONKURENČNÍ VÝHODY Z české zkušenosti z 90. let vyplývá, že firmám, které si založily svoji pověst na etické spolupráci, se tento postup většinou ekonomicky vyplácí. Etičtejší chování bylo častější u společností se zahraničním vlastníkem. Bezohledné chování se však objevovalo rovněž, při neúplných kontraktech a při nedostatečném legislativním ošetření. (např. proces privatizace jako neopakovatelná příležitost profitu). Zde se podvádění projevilo jako nejziskovější postup. Z řečeného vyplývá, že ohleduplnost subjektu lze přičítat ekonomické výhodnosti a že nejde (pouze) o altruismus. I přesto jde o pozitivní jev, významný z hlediska etiky v podnikání. Ekonomicky vykalkulovaná ohleduplnost je výrazně prospěšnější než klientelismus, korupce, podvody a machinace. Teorie "corporate social responsibility" (CSR), vzniklá ve druhé polovině 20. století v USA, se od 90. let dostala i do pole zájmu různých "osvícených" evropských firem, které v ní vidí potenciální zdroj k dosažení konkurečních výhod podniku. Podporují snahu o zavedení etického chování při zachování přirozené funkce firem, tj. maximalizace zisku. I když s omezeními danými zohledněním svého okolí/prostředí. Vedle technických omezení existuje řada závazků firmy ke společnosti: ekonomická zodpovědnost (povinnost podniku uspokojovat potřeby trhu a zhodnocovat investice vlastníka) zákonné odpovědnosti (povinnost podniku dodržovat místní legislativu) etické zodpovědnosti (povinnost podniku chovat se v souladu s očekáváními společnosti, která nejsou legislativně upravena, dobrovolné (filantropické) závazky, které nejsou společností očekávány. Motivací firmy ke společensky zodpovědnému chování a vztahu k individuální efektivnosti se zabývaly empirické výzkumy, z nichž údajně vyplynulo, že CSR přispívá ke zvýšení zisku. Zmiňovány jsou například: vyšší tempo růstu, rychlejší nárůst počtu spolupracovníků v případě takového záměru zvýšení investic od spolehlivých investorů zkvalitnění lidských zdrojů (zvýšení sounáležitostí s firmou, zvýšení kvality produkce vlivem menší fluktuace a tedy nepřerušované kvalifikovanosti na pracovních pozicích) menší počet pracovních sporů, stávek a s tím spojených nákladů 8
snížené náklady na nábor zaměstnanců lepší obchodní podmínky ze strany obchodních partnerů nižší náklady ekologických škod a snížení bezpečnostních rizik Skutečnost, že společensky odpovědné firmy těží ze zvýšeného zájmu investorů, se prokazuje také tím, že např. burzovní indexy (Dow Jones Sustainability Index nebo FTSE4Good) začaly CSR zohledňovat. Akce v oblasti CSR (sponzoring, mecenášství tam, kde je to pokládáno za společensky prospěšné) vedou ke zlepšení image firmy. Otázkou je, zda je to ekonomicky přínosné, tedy zda následné výnosy převýší dodatečné náklady. 7. O svícení a osvícení aneb Ekologické osvětlení. 2011. [cit. 26. 2. 2012]. Dostupné na WWW: <http://www.enviweb.cz/clanek/archiv/87439/o-sviceni-a-osviceni-aneb-ekologickeosvetleni> POUHÁ ÚSPORA SPOTŘEBY MŮŽE BÝT ZAVÁDĚJÍCÍ O svícení, potažmo veřejném osvětlení, přemýšlíme málokdy. Vnímáme obvykle to, že za tmy vidíme na cestu, nemusíme se bát, kam šlápneme nebo, že na nás v tmavém zákoutí čeká schovaný někdo se špatným úmyslem. Možná si ve dne všimneme designu lamp a večer oceníme, co krásného dokáží nasvítit. Ti, kdo rozhodují o takovýchto >>samozřejmostech<<, však musejí zohlednit i další aspekty. Mají k dispozici odborníky, avšak cesta k dokonalému >>osvícení<< vede pouze přes vyvážená rozhodnutí. V současné době se marketingové strategie mnoha firem, které se zabývají osvětlováním, soustřeďují zejména na hledisko úspory spotřeby elektrické energie. Tento pohled na ekologické osvětlení je velmi zjednodušený, z hlediska účinnosti marketingové kampaně však nabízí zdánlivě průhlednou a snadnou cestu k získání uspořených finančních prostředků. Budeme-li důsledně uplatňovat pouze hledisko úspory spotřeby elektrické energie, může se stát, že dojdeme k absolutnímu řešení, tj. odstranění umělého osvětlení z našeho životního prostoru. Je uvedený stav žádoucí? Z hlediska uživatele umělého osvětlení, tedy každého z nás, rozhodně ne! Musíme proto najít optimální způsob provedení osvětlovacích soustav v nejširším slova smyslu. Co lze rozumět pod pojmem optimalizace v případě osvětlovacích soustav a jaké jsou základní požadavky na ně kladené? Pokusme se zúžit pohled pouze na soustavy veřejného osvětlení. HLEDISKA NUTNÁ KE ZVÁŽENÍ Na problematiku je třeba podívat se z více úhlů. Základním z nich je požadavek na funkčnost soustavy zajišťující dostatečné parametry osvětlení předepsané příslušnými 9
normami. Firma Artechnic-Schréder a. s. provádí nejprve pečlivou analýzu stávajícího stavu osvětlovací soustavy, jejímž závěrem je návrh opatření, která vedou ke zlepšení všech parametrů. Nad čím je potřeba se zamyslet? Staré osvětlovací soustavy: Ne vždy zmíněné parametry splňují. Ve své době mohly být považovány za kvalitní, dnes u nich shledáváme nedostatky vlivem změn noremních hodnot a stáří osvětlovacích těles. V současnosti bývají z hlediska světla buď předimenzované (obec platí zbytečný příkon navíc), nebo poddimenzované (komunikace může být pro řidiče či chodce nebezpečná). Pro objektivní zjištění stavu stávající osvětlovací soustavy včetně její energetické náročnosti Artechnic-Schréder a. s. provádí alespoň orientační měření napájecích bodů s důrazem na posouzení měrného příkonu na jeden světelný bod a hodnotu účiníku. Stáří svítidel: V průběhu času dochází k pronikání nečistot do optiky svítidel, čímž je světelný tok výbojky pohlcen a užitečný světelný tok se zmenšuje. Stará svítidla jsou málo účinná a jejich výměnou určitě zvýšíme osvětlení daného místa. Osvětlení: Musí splňovat řadu parametrů. Veličiny, které dnešní normy předepisují, se do nich zaváděly s vývojem výpočetní techniky, jež usnadnila náročné výpočty. Příkladem je jas povrchu komunikace či stupeň oslnění. Z toho vyplývá, že stará soustava už nemusí jasové veličiny splňovat. Estetika: Stará svítidla mívají design poplatný své době. Dnešní vnímání estetiky je jiné, byť mnohdy diskutabilní. Přesto je zřejmé, že nová svítidla budou splňovat moderní směry, ať už architektonické nebo historizující, pokud to daná lokalita svým charakterem vyžaduje. Světelné zdroje: Dříve instalovaná svítidla mívají zdroje rtuťové výbojky. Takové musíme dnes jako velice problematické odmítnout. Moderními perspektivními zdroji jsou sodíkové výbojky se zvýšeným světelným tokem (SON-T Plus, NAV-T Super atd.) nebo halogenidové výbojky s keramickým hořákem vyznačující se bílým světlem. Co se týče LED svítidel, nelze je dnes považovat za vhodná pro veřejné osvětlení (všechny tzv. úspory je nutné podrobit pečlivé analýze a po zvážení všech skutečností rozhodnout o vhodnosti jejich použití). 8. MAREČKOVÁ, M. Zelené certifikáty? Téměř nutnost. 2011. [cit. 26. 2. 2012]. Dostupné na WWW: <http://www.enviweb.cz/clanek/archiv/87413/zelene-certifikaty-temer-nutnost> Stále více developerů v Česku chce mít své komerční objekty ověšené certifikáty, které zaručují energetickou úspornost, ne-li trvalou udržitelnost zejména kancelářských budov. Náklady na realizaci "zelených" budov jsou přitom o několik jednotek procent vyšší než v případě standardních budov. Na developery vyvíjejí tlak jak odborná veřejnost, tak 10
investoři do nemovitostí i samotní nájemci. "Spousta nemovitostních fondů začíná být na certifikáty citlivá," potvrzuje Eduard Forejt z realitně-poradenské společnosti Jones Lang LaSalle. Zatímco někteří developeři přizpůsobují návrh budov kvůli získání certifikátu již před samotnou výstavbou, jiní se o něj chystají zažádat až zpětně. "Většina kancelářských domů se dnes stejně staví tak, aby splňovala kritéria energeticky úsporné budovy," řekl Forejt s tím, že certifikát developeři využívají zejména pro marketingové účely. Podstatně méně developerů však zajímá trvalá udržitelnost, tedy například to, zda byly při výstavbě použity recyklované nebo recyklovatelné materiály. Největší zájem je o LEED Tento měsíc oznámil záměr získat certifikát LEED (Leadership in Energy and Environmental Design) developer Finep pro budoucí "ekologickou centrálu" mobilního operátora Vodafone. Tu má developer pro nájemce postavit do roku 2015 v pražských Stodůlkách. "Klíčovými parametry při výběru nového sídla byly co nejekologičtější provoz budovy s nízkou energetickou náročností a těsná blízkost metra, aby se zaměstnanci mohli snadno dopravovat," uvedla generální ředitelka Vodafonu Muriel Antonová. Společenskou zodpovědnost prosazuje také česká pobočka poradenské společnosti PwC - budoucí nájemce budovy City Green Court developerské skupiny Skanska v Praze-Pankráci. Budova, jež má stát do roku 2013, dokonce získala precertifikaci LEED Platinum - tedy nejvyšší možnou úroveň certifikace z celkem čtyř stupňů. "Ten trend je samozřejmě správný, nevyhazovat energii zbytečně oknem. Postavit zelený dům je jedna věc, ale umět ho provozovat věc druhá," uvedl Tomáš Velemínský, ředitel pražské pobočky Erste Group Immorent (EGI). Není totiž žádným tajemstvím, že uživatelé těchto klimatizovaných budov větrají a úspora energií může být kontraproduktivní. EGI staví v Praze administrativní komplexy, které mají ambice získat certifikáty BREEAM (BRE Environmental Assessment Method). Nejvíce budov v Praze aspiruje získat certifikát LEED. To odborníci přisuzují lepšímu marketingu systému, jenž byl vyvinut v roce 1998 americkou Radou pro šetrné budovy (USGBC). Britský BREEAM je sice nejstarší obdobný certifikační systém, ale u nás méně rozšířený. "LEED má mnohem větší dynamiku růstu," říká František Macholda, konzultant společnosti Ekowatt CZ. Úplným nováčkem je u nás německý certifikační systém DGNB. Jedinou budovou v Česku s tímto certifikátem je zatím Amazon Court v Praze-Karlíně. Ten je držitelem zlatého certifikátu DGNB, tedy nejvyššího možného hodnocení certifikačního systému Německé rady pro trvale udržitelné budovy. "Mnoho dalších našich projektů bylo postaveno se stejnými kritérii, ale zatím nebyly certifikovány. V příštích několika letech podrobíme systematickému hodnocení trvalé udržitelnosti všechny naše projekty," uvedl Bruno Ettenauer, výkonný ředitel společnosti CA IMMO, jež Amazon Court vlastní. Poptávku po certifikaci reflektují i poradenské firmy. Konzultanti společnosti Ekowatt v těchto dnech dělají zkoušky LEED a chtějí se připravit i na zkoušky dalších certifikačních 11
systémů včetně BREEAM. "U nás jsme se vždy bavili jen o spotřebě energie, zejména na vytápění. Druhá věc je společenská otázka. Snažíme se o to, aby budovy neškodily svému okolí," řekl Macholda. V komplexních hodnotících systémech zabírá energie zhruba jen třetinu celkového hodnocení. Hodnotí se i to, zda je budova dobře dostupná MHD, zda se například využívá dešťová voda nebo jestli jsou použité materiály recyklované nebo recyklovatelné. Získat body za některé parametry může být ale u LEED v Česku problém. "V našich podmínkách je nereálné splnit některá kritéria, protože v Evropě neexistují certifikované výrobky například na těkavé látky," uvedl Macholda. 9. PET lahve zelenější než vratné láhve. 2011. [cit. 26. 2. 2012]. Dostupné na WWW: <http://www.enviweb.cz/clanek/archiv/87051/pet-lahve-zelenejsi-nez-vratne-sklenene> Studie ústavu pro energetický a environmentální výzkum - Institut für Energie und Umweltforschung (IFEU) - v Heidelbergu, zadaná sdružením výrobců plastových obalů Industrievereinigung Kunststoffverpackungen (IK), prokázala srovnáním se studií asociace producentů vod Genossenschaft Deutscher Brunnen z roku 2008 výrazné zlepšení ekologie PET lahví v mnoha kritériích. Zásluhu na tom mají technické inovace materiálu, designéři, výrobci vstřikovacích a vyfukovacích strojů, preformů a lahví, logistika a recyklace odpadu. Největší podíl zlepšení připadá na design a konstrukce lahve (CAD a FEM metody s 3D modelováním), nižší hmotnost, podíl recyklovaného PET (rpet) a na ekonomický tlak na snižování nákladů, v nichž se cena materiálu odráží ze 70 až 75 %, výroba preformu z 10 až 15 % a výroba lahve z 10 %. PET lahev dříve a dnes Typickým příkladem je srovnání 1,5l nevratné PET lahve (vlastní nádoby) za roky 2008 a 2010. Před dvěma lety lahev vážila 38,5 g; v roce 2010 již jen 33 g a nejlepší jen 30,9 g (česká LCA studie z roku 2009 uvádí průměr 38 g). Přepravní vzdálenost granulátu, lahví a nápoje klesla ze 482 km na průměrně 300 km a nejméně 265 km. Jestliže se v roce 2008 lahve vyráběly jen z čistého PET, dnes obsahují nejméně 25 % rpet (u nás 15 % rpet). Přispívají i vratné PET lahve, vyřazované po 15 až 20 plněních, jako nejčistší a nejhomogennější rpet pro technologii Bottle-to-Bottle (B2B), s cenou čirého rpet 1,25-1,43 USD/kg jakosti Clean Post-Consumer (Clear) Flakes k 2. 12. 2010. Méně fosilních surovin Vratné lahve měly na německém trhu nápojů v lahvích roku 2010 asi 15% podíl, nevratné PET lahve 68%; jen 17 % nápojů se prodává ve skleněných lahvích. Zavedení záloh 0,25 eura na plechovky, vratné PET lahve a na vybrané další PET obaly na nápoje v letech 2003, resp. 2006, sice přispělo k tomu, že asi 98,5 % PET obalů se vrací a zlepšilo jejich ekologii, ale dále nezabránilo trvalému růstu podílu nevratných PET lahví ani plechovek. Od května 2010 Penny a další 12
supermarkety vracejí nápoje v plechovkách na regál a prodeje rostou. Studie IFEU postihla výrazné zlepšení zásadních environmentálních ukazatelů u nevratných 1,5l PET lahví od roku 2008, mj. zlepšení vlivu na klimatické změny, snížení spotřeby fosilních surovin o 31 %, vody o 27 % a energie o 36 %. Podíl prachových částic PM10 se snížil o 55 %, z čehož lze dovodit snížení spotřeby energie, emisí CO2 a prachu z kamionové dopravy. Došlo ke zlepšení v acidifikaci a v eutrofikaci půd. Prokázala také, že při nadregionálním prodeji trendových a prémiových piv a nápojů v plechovkách jsou environmentální dopady srovnatelné s těmi u vratných lahví ze skla. Instituce Deutsche Umwelthilfe ale považuje tuto studii za neobjektivní, zvýhodňující PET i hliník. 10. MÁLEK, M. Rekonstrukce panelových domů z pohledu energetických úspor. 2011. [cit. 26.2.2012]. Dostupné na WWW: <http://www.enviweb.cz/clanek/archiv/86817/rekonstrukcepanelovych-domu-z-pohledu-energetickych-uspor> Konstrukce panelových staveb mají k nízkoenergetickému standardu na hony daleko, na kvalitní moderní bydlení lze jen těžko pomyslet. V posledních letech se díky řadě dotačních programů, především díky Zelené úsporám, podařilo hodně vylepšit situaci týkající se značných tepelných ztrát těchto objektů. Jen málokterá rekonstrukce však šla dále než jen do konzervace nosné konstrukce a zateplení obvodového pláště budovy. Jistě, tady byly ztráty největší a návratnost investic nejrychlejší, ale nebylo by efektivnější jít v rekonstrukci dále? Nedalo by se efektivně dosáhnout větších úspor? Je možné dosáhnout rekonstrukcí panelového domu pasivních standardů? Lze významným způsobem vylepšit kvalitu bydlení ve stávajících panelových domech? Alespoň některé z těchto otázek si jistě před lety položili i na ministerstvu životního prostředí a zadali k řešení výzkumný projekt VAV-SP-3G5-221-07. Jeho cílem je nalezení způsobu komplexní modernizace panelových budov, který umožní dosáhnout snížení produkce systémových emisí CO2, spojených s jejich provozem o více než 50 %. Projekt byl zahájen 1. 8. 2007 a dokončen 31. 12. loňského roku. Výzkum respektuje ekonomický pohled investora na straně jedné a environmentální a strategický pohled státu na straně druhé. Zásadním rozdílem proti současnému stavu je koncepce integrovaného řešení, která umožní rekonstrukci objektu do nízkoenergetického standardu. Výzkum se zabývá čtyřmi kategoriemi úsporných opatření: tepelnětechnickými vlastnostmi konstrukcí, větráním, výrobou tepla pro vytápění a ohřev teplé vody, 13
umístěním termických solárních systémů na střechách panelových domů a integrací fotovoltaických systémů na zábradlí lodžiích. Tepelnětechnické vlastnosti konstrukcí V posledních letech jsme svědky oblepování převážně panelových domů tepelnými izolacemi, což v mnoha případech představuje jediný úsporný prvek. Představuje sice úsporu na nepalčivějším místě, ale samo o sobě stěží postačí. V současné praxi navíc často dochází k poddimenzování zateplovacích systémů. Ukazuje se, že majitelé domů volí řešení s ohledem na co nejmenší náklady a ani v případech, kdy kalkulace vycházejí z ekonomické návratnosti, nebývají volby způsobu kotvení zateplovacího systému a tloušťky tepelné izolace optimální. Nezohledňují totiž růst cen energií. Už v době dokončení zateplení tak může být cena energie na výrazně vyšší úrovni než ve chvíli, kdy byt výpočet návratnosti realizován. Uživatelé objektů pak mohou být překvapeni, že částka vynakládaná na vytápění objektu není snížena na úroveň, se kterou původně počítali. Polystyren, nebo vlna? Pozornost je zapotřebí věnovat i správné volbě izolačního materiálu. V současné době se jako izolační materiál v kontaktních zateplovacích systémech nejvíce používá expandovaný polystyren či minerální vlna. Výhodou polystyrenu je jeho nižší cena. Z pohledu požárních norem má však jeho užití svá omezení. Zpravidla nebývá problém s jeho aplikováním pro štítové a boční stěny, s menším či dokonce nulovým podílem prosklených ploch. Problém ovšem nastává při zateplování stěn se souvislou řadou oken, které je u čelních a zadních stěn panelových domů velmi obvyklé. V takových případech využití expandovaného polystyrenu prakticky vylučují požadavky normy ČSN 73 0802, zabývající se požární bezpečností staveb nevýrobních objektů, na šíři požárně odolných zón mezi jednotlivými okny. V závislosti na konstrukci panelového domu se musí tloušťka tepelné izolace pohybovat v rozmezí 9-14 cm, aby byly naplněny minimální požadavky normy ČSN 73 0540. Pokud bychom však chtěli dosáhnout parametrů pasivního standardu, tloušťka izolace by musela dosahovat 30 a více cm. Běžné fasádní, tedy jednovrstvé tepelné izolace se ovšem vyrábějí v tloušťkách do 20 cm. Cestu k pasivnímu standardu tak neprodraží jen navýšení hmoty izolace, ale i náklady na realizaci druhé vrstvy (náročnější kotvení, zvýšená pracnost, časově náročnější řešení...). Z tepelně technického hlediska je pozitivem dvouvrstvého řešení potlačení tepelných mostů mezi vrstvami izolantu. 14
Při návrhu tepelné izolace je ovšem potřeba přihlížet také k dalším hlediskům. Z enviromentálního hlediska jde o to, aby uhlíková stopa (množství vyprodukovaného CO2) energie svázané s výrobou izolace nepřevyšovala uhlíkovou stopu ušetřené energie. Z technologického hlediska, aby zatížení kotev bezpečně odolalo i za silného větru. Z hlediska denního osvětlení, aby při existující zástavbě nezpůsobovalo navýšení tloušťky stěn vlivem přidané izolace zastínění oken nad přípustnou míru. Lodžie U některých typů objektů mohou lodžie tvořit značnou část plochy, která se podílí na ochlazování konstrukce. Zasklením lze vytvořit přechodový prostor, který bude v chladných dnech mírnit tepelné ztráty bytu, zatímco ve sluneční dny omezí průnik tepla do místnosti, která s lodžií sousedí. Teplota v lodžii bude do značné míry závislá na výměně vzduchu mezi ní a exteriérem i interiérem. Významnou roli bude samozřejmě hrát také tepelný odpor a spárová průvzdušnost konstrukcí oddělujících jednotlivé prostory. Hygienicky nutný přívod čerstvého vzduchu do obývaného prostoru může být po zasklení lodžie velmi omezen. Bude to zásadním způsobem záviset na zvyklostech uživatele, pokud jde o větrání. Vysoká těsnost zasklení lodžií je tedy přínosem z pohledu úspor, Z důvodu potřeby pravidelného větrání, které je z hlediska uživatele nekomfortní, však často bývá záměrně vynecháno těsnění a dokonce i mezi tabulemi je ponechána silnější spára. Reálně totiž nelze očekávat, že by uživatelé bytů dostatečně kvalifikovaně větrali tak, aby na jedné straně neplýtvali teplem, a na straně druhé aby těsnost lodžie nevedla spíše k nehygienicky vysokým koncentracím CO2 v interiéru. Výroba tepla pro vytápění a ohřev teplé vody Ve většině panelových domů je zdrojem tepla pro vytápění a přípravu teplé vody systém zásobování teplem z centralizovaného zdroje. Tady může být výroba tepla vhodně kombinována s výrobou elektrické energie či s likvidací odpadu. Většina tepláren v ČR však stále ještě využívá jako zdroj tepla spalování uhlí. Výtopny vyrábějí teplo nejčastěji ze zemního plynu, mazutu či topného oleje. Každopádně je však potřeba počítat s tím, že k energetické potřebě jednotlivých objektů je zapotřebí připočíst energetické ztráty, ke kterým dochází během přepravy tepla. Pro představu: 1 km potrubí 2xDN100 s tepelnou izolací 5 cm má tepelnou ztrátu cca 30 kw při teplotním spádu media 90/70 C (tedy asi 30 W/m potrubí). Ztráta v distribuční soustavě se promítá do celkové ceny tepla, která může být v konečném důsledku vyšší než teplo vyrobené lokálními zdroji. Výhodou centrálního zásobování je naopak fakt, že v místě odběru tepla nedochází k znečištění ovzduší. 15
Možností přechodu na decentralizované vytápění panelového domu je více. Od elektrických či plynových tepelných čerpadel přes kombinovaná řešení s kotli na zemní plyn a kogeneračními jednotkami až po klasické kotelny na zemní plyn. Při hledání vhodného řešení je kromě investičních nákladů potřeba vzít v úvahu dispoziční možnosti objektu a jeho okolí, i kapacity elektrických a plynových přípojek. V neposlední řadě je potřeba zohlednit také hlučnost jednotlivých řešení, především tepelných čerpadel typu vzduch voda. Odpojení od centrálního zdroje Úplné odpojení od centrálního zdroje tepla je možné pouze za splnění podmínky zákona č. 458/2000 Sb. ( 77, odst. 6): "Změna způsobu dodávky nebo změna způsobu vytápění může být provedena pouze na základě stavebního řízení se souhlasem orgánů ochrany životního prostředí (musí být splněno ustanovení 3 odst. 8 zákona č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší) a vše musí být v souladu s územní energetickou koncepcí." Při návrhu změny způsobu vytápění stavby musí být splněny také obecné technické požadavky na výstavbu dle vyhlášky č. 268/2009 Sb. Úplné odpojení od centrálního zdroje je obecně spojeno nejen s vyššími investičními náklady do lokálního zdroje, ale naroste také o veškeré náklady související s odpojením od rozvodného tepelného zařízení. Nezanedbatelný ohřev vody Při současných rekonstrukcích v rámci úsporných opatření se až příliš často zapomíná na fakt, že spotřeba tepla na ohřev vody se obvykle pohybuje v rozmezí 30-60 % spotřeby tepla na vytápění. Zateplení pak většinou množství energie vynaložené na ohřev vody nijak zásadně neovlivní. Velká část spotřebované energie totiž připadá na ztráty ve vnitřních a vnějších rozvodech. Pro zanedbaný nezateplený panelový dům představuje energie na přípravu teplé vody cca 21 % z celkové spotřeby objektu. Kvalitní izolací rozvodného systému lze tuto hodnotu snížit na zhruba 15 %. Pro zateplený objekt se podíl energií spojených s přípravou teplé vody navýší na 35-40 % (pro izolovaný rozvodný systém). V souvislosti se ztrátami v rozvodném systému se jako alternativa ohřevu vody v objektu nabízí také volba individuálního ohřevu vody v jednotlivých bytech. Centrální řešení v rámci domu lze ovšem výhodně podpořit například instalací solárního systému. Příprava teplé vody v bytech navíc naráží na problémy s prostorem pro umístění zařízení ohřev a s kapacitou elektrických přípojek. Nesmíme zapomínat ani na to, že energetické nároky na ohřev vody lze snižovat také omezováním její spotřeby. Zatímco spotřebu teplé vody u vanové koupele nelze významně ovlivnit bez ztráty komfortu, u sprchování je situace výrazně odlišná. 16
Kupříkladu při 5minutovém sprchování se při průtoku 10 l/min spotřebuje 50 l teplé vody. Z uvedené doby však obvykle pouze 2 minuty připadají na vlastní sprchování. Po zbytek doby voda protéká bez užitku. V tomto případě je tedy jenom 20 l vody využito účelně. I bez snížení pocitu komfortu lze podobně uspořit až 60 % běžné spotřeby. V takovém případě se osvědčí využití tzv. "stop ventilu" v kombinaci s termostatickou baterií. Spotřebu lze ovlivňovat úspornými výtokovými armaturami, jako jsou sprchové hlavice s nastavitelným průtokem vody. Soustředěním proudu do méně trysek se zvětšuje rychlost průtoku, čímž se zachovává stejný mycí efekt a komfort při menší spotřebě vody. Podobný efekt zajistí také perlátory mísící vodu se vzduchem. Tím dochází ke zvětšení objemu, snížení průtočného množství vody a zvýšení rychlosti proudění. Bublinky tvořené díky povrchovému napětí vody zvětšují její efektivní plochu a myjí lépe než voda samotná Z těchto důvodů je zachován pocitový komfort při mytí rukou a zároveň se při menším množství vody zvýší její mycí účinek. Cena perlátorů je navíc velmi nízká, takže lze počítat s rychlou návratností. Instalací úsporných výtokových armatur a perlátorů lze ušetřit zhruba 25 % teplé i studené vody. Obnovitelné zdroje energie Již v předchozích kapitolách jsme naznačili možnosti zapojení obnovitelných zdrojů energie do celkové energetické bilance panelových domů, ať už formou tepelných čerpadel, či solárního příhřevu. Obě tato řešení by si jistě zasloužila více prostoru pro detailnější probrání a v některé z dalších Energetik se jimi také budeme zabývat více. Nyní však musíme probrat ještě další z možností zapojení obnovitelných zdrojů energie do zlepšení energetického pohledu na panelové domy, tentokrát bez přímé souvislosti s teplem. Máme na mysli fotovoltaické systémy integrované přímo do konstrukce budov. Nemusí jít pouze o střešní instalaci, ale též například o integraci solárních panelů do zábradlí jednotlivých lodžií nebo přímo na fasádu domu. Proti instalacím "na zelené louce" má takové řešení řadu výhod. Nedochází k záboru zemědělské či jiné půdy, není třeba budovat přípojku k síti, nedochází ke zbytečným ztrátám vlivem přepravy, snadno lze panely znepřístupnit zlodějům a vandalům. Kvalitní integraci však může znevýhodnit nebo i zcela znemožnit nevhodná orientace budovy. Nové technologie přinášejí také nové možnosti řešení, proto není nezbytně nutné omezovat se pouze na klasické řešení panelů umístěných na speciálních střešních konstrukcích. K využití se nabízejí fotovoltaické hydroizolační pásy nahrazující krytinu plochých střech, fotovoltaické fasády (především v oblasti štítů), fotovoltaické markýzy nebo již zmíněné panely umístěné na zábradlí balkónů a lodžií. Při volně vhodného řešení by ovšem neměla být brána v úvahu pouze ekonomická a ekologická hlediska. Zapomínat by se nemělo ani na etiku řešení v rámci domu i jeho okolí. 17