Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra správní vědy, správního a finančního práva Diplomová práce Policie ČR a její charakteristika Miroslav Jedlička 2006 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Policie ČR a její charakteristika zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny"....
Obsah ÚVOD...... 4 1. POLICIE A POLICEJNÍ SPRÁVA... 7 1.1 POJEM POLICEJNÍ SPRÁVY... 7 1.2 ZŘÍZENÍ POLICIE ČR... 8 1.3 PRÁVNÍ SUBJEKTIVITA POLICIE ČR...... 9 1.4 FINANCOVÁNÍ POLICIE ČR... 12 1.5 SLUŽEBNÍ POMĚR PŘÍSLUŠNÍKŮ POLICIE ČR... 12 2. HISTORICKÝ VÝVOJ POLICEJNÍ SPRÁVY... 14 2.1 OBDOBÍ DO ROKU 1939... 14 2.2 OBDOBÍ PROTEKTORÁTU ČECHY A MORAVA (1939-1945)... 16 2.3 POVÁLEČNÉ OBDOBÍ... 17 3. ORGANIZACE A ŘÍZENÍ POLICIE... 20 3.1 ORGANIZACE POLICIE ČR... 20 3.2 ŘÍZENÍ POLICIE ČR... 21 3.3 SLUŽBY POLICIE ČR... 25 3.3.1 SLUŽBA POŘÁDKOVÉ POLICIE... 25 3.3.2 SLUŽBA KRIMINÁLNÍ POLICIE A VYŠETŘOVÁNÍ... 28 3.3.3 SLUŽBA DOPRAVNÍ POLICIE... 38 3.3.4 SLUŽBA SPRÁVNÍCH ČINNOSTÍ... 40 3.3.5 OCHRANNÁ SLUŽBA... 41 3.3.6 SLUŽBA CIZINECKÉ A POHRANIČNÍ POLICIE... 42 3.3.7 SLUŽBA RYCHLÉHO NASAZENÍ... 45 3.3.8 SLUŽBA ŽELEZNIČNÍ POLICIE... 47 3.3.9 LETECKÁ SLUŽBA... 48 4. ÚKOLY, POVINNOSTI A OPRÁVNĚNÍ POLICIE... 50 4.1 ÚKOLY POLICIE ČR... 50 4.2 PRÁVNÍ PROSTŘEDKY POLICIE ČR... 52 4.3 ZÁKLADNÍ POVINNOSTI POLICIE ČR... 54 4.4 ZÁKLADNÍ OPRÁVNĚNÍ POLICIE ČR... 55 5. POLICEJNÍ ETIKA A PROBLÉMY S NÍ SOUVISEJÍCÍ... 58 5.1 VÝVOJ PRAMENŮ POLICEJNÍ ETIKY... 58 5.2 ETICKÝ KODEX POLICIE ČR... 60 5.3 PORUŠOVÁNÍ ZÁSAD ETICKÉHO KODEXU... 62 5.3.1 KORUPCE... 63 2
5.3.2 NEPŘIMĚŘENÉ POUŽITÍ SÍLY... 65 6. KONTROLA POLICIE ČR... 69 6.1 VNITŘNÍ KONTROLA POLICIE ČR... 69 6.2 VNĚJŠÍ KONTROLA POLICIE ČR... 71 7. VZTAHY POLICIE K ORGÁNŮM ÚZEMNÍ SAMOSPRÁVY, PRÁVNICKÝM A FYZICKÝM OSOBÁM A DALŠÍM SUBJEKTŮM... 73 7.1 OBECNÍ POLICIE... 73 7.2 VOJENSKÁ POLICIE... 75 7.3 BEZPEČNOSTNÍ INFORMAČNÍ SLUŽBA... 76 7.4 VĚZEŇSKÁ SLUŽBA A JUSTIČNÍ STRÁŽ... 77 7.5 SOUKROMÉ BEZPEČNOSTNÍ SLUŽBY... 78 8. VZTAHY POLICIE ČR K ZAHRANIČÍ-MEZINÁRODNÍ POLICEJNÍ SPOLUPRÁCE.. 81 8.1 INTERPOL... 83 8.2 SIRENE... 84 8.3 EUROPOL... 86 8.4 ODDĚLENÍ PRO ZAHRANIČNÍ STYKY... 87 8.5 IPA... 88 8.6 CEPOL... 90 ZÁVĚR... 92 RESUMÉ... 95 PŘÍLOHY... 97 1. ORGANIZAČNÍ STRUKTURA POLICIE ČR... 97 2. ORGANIZAČNÍ STRUKTURA ÚTVARU ODHALOVÁNÍ KORUPCE A FINANČNÍ KRIMINALITY SKPV... 98 3. ORGANIZAČNÍ STRUKTURA SLUŽBY CIZINECKÉ A POHRANIČNÍ POLICIE... 98 4. ORGANIZAČNÍ STRUKTURA NÁRODNÍ PROTIDROGOVÉ CENTRÁLY SKPV... 99 5. VZORY HODNOSTNÍHO OZNAČENÍ PŘÍSLUŠNÍKŮ POLICIE ČR... 100 6. VÝVOJ KRIMINALITY V ČR V ROCE 2005 V POROVNÁNÍ S ROKEM 2004... 102 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 103 3
Úvod Velmi důležitým atributem demokratického právního státu je, že důsledně respektuje základní práva a svobody svých občanů. Aby však byla zajištěna stabilita státu a pořádku ve společnosti, k tomu stát potřebuje instituci, která zabezpečí prosazování řádu a pořádku. Takovou institucí by měla být policie. Již v minulosti se objevily některé utopistické vize, které předvídaly budoucnost společnosti bez existence této instituce. V ideálním světě prý nebude policie zapotřebí. Společnost dosáhne pořádku prostřednictvím dohody a vzájemné tolerance. Nebude třeba fyzického nátlaku ani jeho hrozby. Lidská zkušenost však ukazuje, že tyto vznešené ideály samy o sobě jsou příliš slabé a ideální společenské podmínky se přirozeně nedaří nastolovat a udržovat nikde na světě. Proto tedy existují zákony a nástroje jejich prosazování, jimiž jsou ve většině zemí právě policie a trestně právní postupy. I v České republice patří k institucím prosazujícím řád a pořádek především policie. Policie České republiky je zřízena jako ozbrojený bezpečnostní sbor k realizaci úkolů bezpečnostní politiky České republiky a plnění dalších stanovených úkolů. Plní tedy úkoly ve věcech vnitřního pořádku a bezpečnosti. Smyslem policejní práce je ochrana věcí veřejného zájmu. Je službou veřejnosti, která spočívá v ochraně životů, majetku i každodenního pořádku. Policisté se významně podílejí na stíhání pachatelů trestných činů, ale také, a v poslední době stále více na prevenci kriminality. Každý policista musí mít při výkonu své služby na paměti dva základní atributy: slušného občana, pro kterého zde je, a zákon, který ho vede při jeho rozhodování. Je zřejmé, že policejní systémy a zákony země jsou produktem historické různosti. Rozdílné kulturní, sociální a zákonné tradice nejen vedou k rozdílnému pojetí policie, ale také odlišují přístup veřejnosti k policii. Styly policejní práce se tak liší v závislosti na politických, ekonomických a sociálních podmínkách. Také policie v naší zemi prošla v nedaleké minulosti velkými změnami, které byly spojeny s transformací totalitního státu v demokracii. Zatímco dříve byla požadavkem kladeným na policistu bezvýhradná poslušnost vůči nadřízenému, na policistovi v demokratickém státě je stále více požadována samostatnost v rozhodování. 4
Cílem této práce je shrnout problematiku policejní práce a komplexně zhodnotit postavení Policie České republiky v systému policejní správy a její úlohu ve společnosti, to vše s využitím dostupných materiálů. V první kapitole se zabývám základními pojmy, které jsou se správou policie bezprostředně spjaty. Krátce se zastavuji u zřízení Policie České republiky, její právní subjektivity a financování jejího chodu. Vynechána není ani problematika zvláštního pracovního vztahu policistů, kterým je jejich služební poměr. V další kapitole je stručně předestřen vývoj policejní správy v průběhu zejména novodobých dějin. Pohled je zaměřen na změny, které se děly jak v organizační struktuře policie, tak v pojetí úlohy policie ve společnosti. Třetí nejrozsáhlejší kapitola se věnuje charakteristice systému policejní správy u nás, včetně zřizování, řízení a pravomocí policistů. Zároveň je v této části práce popsána organizační struktura Policie České republiky a její jednotlivé složky a útvary. Krátce se kapitola věnuje také některým útvarům Policejního prezidia České republiky. Čtvrtá kapitola popisuje základní úkoly policie. Stanovené úkoly mají vliv i na organizační strukturu a od obsahu činnosti se také odvíjí rozsah svěřených oprávnění a povinností policie. Zmíněny jsou zde i právní prostředky, kterými policie disponuje k účinnému plnění úkolů a zásady, které je nutno při jejich používání dodržovat. V páté kapitole se snažím rozebrat problematiku etického chování u policie. Prostor je věnován jak vývoji policejní etiky ve světě i u nás, tak zejména porušování etických pravidel samotnými policisty. Stručně se zastavuji u problému nepřiměřeného použití síly a zejména korupce, která se bohužel stává nechvalným fenoménem celé veřejné správy. Náplní šesté kapitoly je struktura kontrolních mechanismů, kterými disponuje veřejná správa ke kontrole činnosti policie. Veřejná správa jako cílená činnost, jejíž součástí je i činnost policie, jednak sama zahrnuje kontrolu, jako součást svého působení a jednak je sama předmětem kontroly ze strany jiných subjektů. Krátce se tedy tato kapitola zabývá zvlášť vnitřní a zvlášť vnější kontrolou. Devátá kapitola má za úkol objasnit vztahy Policie České republiky k jiným státním orgánům, organizacím a dalším subjektům. Prostor je především věnován obecní policii, vojenské policii, Bezpečnostní informační službě, Vězeňské službě a justiční stráži a soukromým bezpečnostním službám. Desátá kapitola se pak týká vztahům policie se zahraničím. Zde se tedy pokouším vymezit problematiku mezinárodní policejní spolupráce a také hrozícímu nebezpečí v 5
podobě mezinárodního organizovaného zločinu. Prostor je věnován i charakteristikám činnosti jednotlivých mezinárodních policejních organizací, se kterými Policie České republiky spolupracuje. V závěru této práce se pak zabývám shrnutím úlohy policie ve společnosti a snažím se nastínit některé změny v činnosti policie a také v právní úpravě, které by pozitivně vedly ke zkvalitnění policejní práce a efektivnějšímu plnění povinností policie u nás. 6
1. Policie a policejní správa 1.1 Pojem policejní správy Pojem policie byl v průběhu vývoje svého obsahu neustále zpřesňován a zužován. Výraz policie vychází z řeckého slova "politeia", znamenající spořádaný stav města nebo činnost směřující k jeho dosažení. V původním významu policie představovala veškerou státní činnost, později pak termín zahrnoval státní správu a v období tzv. policejního státu už pouze správu vnitřní, která ovšem znamenala v tehdejším pojetí veškerou vnitřní státní činnost, kromě oblastí obrany, financí a justice. Pojetí policie jako určité obsahově zvláště kvalifikované výseče vnitřní správy přineslo až období liberálního státu. Zde se policie odlišuje od ostatní správy zvláštním účelem, kterým je ochrana řádu a odvracení jeho ohrožení a poruch, a to zvláštními prostředky, jimiž jsou použití pohrůžky donucení či přímo donucení. Přitom policie znamenala správní činnost realizovanou správními orgány. Z tohoto vymezení lze vyjít i pro současnou charakteristiku pojmu policie, i když již není zpravidla zařazována do správy vnitřní. Dnes se chápání pojmu policie redukovalo na institucionální hledisko. Pod pojmem policie se tedy v současnosti rozumí specifický úsek systému orgánů veřejné správy. Tato část veřejné správy bývá označována jako policejní správa či správa policie. Dnes je tedy policejní správa relativně samostatným odvětvím veřejné správy. V současném kontextu představuje tato policejní správa určitou kvalifikovanou část širší oblasti správy bezpečností. Policejní správu lze tedy chápat ve dvojím smyslu. V širším smyslu představuje policejní správa systém a činnost všech orgánů veřejné správy pověřených bezpečnostními funkcemi. Mezi tyto orgány tak mimo policejní správu náleží další oblasti, jako jsou například zpravodajské služby, zajišťování ochrany pořádku a bezpečnosti při výkonu a správě soudnictví, ochrana přírody či požární ochrana. V klasickém slova smyslu pak znamená policejní správa činnost všech policejních orgánů, kterým zákon ukládá úkoly v rámci jejich působnosti. 1 Úkolem této práce je, se podrobněji zabývat charakteristikou policejní správy právě v tomto klasickém slova smyslu. 1 SKULOVÁ, S. in JURNÍKOVÁ, J. a kol. Správní právo. zvláštní část. Brno: MU Brno, 2004, s. 66-69. 7
K vlastní realizaci úkolů bezpečnostní politiky a plnění dalších stanovených úkolů je zřízena Policie České republiky. Policie České republiky je veřejný ozbrojený bezpečnostní sbor s celostátní působností, který plní úkoly ve věcech vnitřního pořádku a bezpečnosti v rozsahu stanoveném ústavními zákony, zákony a ostatními obecně závaznými právními předpisy. Mezi znaky charakterizující policejní sbory vůbec a tedy i Policii České republiky náleží předně skutečnost, že jejich hlavním úkolem je chránit veřejnou bezpečnost a pořádek. Základním úkolem policie je tedy ochrana bezpečnosti a veřejného pořádku. Bezpečností rozumíme ochranu společnosti a jednotlivců před nebezpečím ohrožujícím bezpečnost státu a jeho institucí, život, zdraví, svobodu, lidskou důstojnost a osobní čest jednotlivce a také majetek. Při vymezení bezpečnosti se vychází z pojmu nebezpečí, jímž se chápe takový stav, který objektivně obsahuje možnost vzniku škody ať už z důvodů vnějších či vnitřních. Veřejný pořádek je součástí tzv. vnitřního pořádku, který je nadřazeným, obecnějším pojmem a spolu s veřejným pořádkem a bezpečností tvoří jednu ze součástí tzv. vnitřních věcí. Veřejný pořádek pak lze vymezit dvěma způsoby. V užším pojetí se chápe ochrana veřejného pořádku jako ochrana pravidel chování lidí na veřejnosti, které sice nejsou výslovně formulována v právních normách, ale jejich zachování je nutnou podmínkou spořádaného společenského soužití, a to podle obecného přesvědčení, zvyklostí lidí apod. V širším pojetí pak jako ochrana pravidel chování jak výslovně obsažených v právních normách, tak i pravidel chování, jež v právních normách výslovně formulována nejsou. Dodržování veřejného pořádku znamená, že každému členu společnosti jsou ukládána jistá omezení, bez nichž by existence společnosti a její fungování nebyly možné. Ochrana bezpečnosti a veřejného pořádku náleží do působností všech orgánů státu i některých nestátních korporací, zejména obcí. Nejvýznamnější postavení zde však má dle mého názoru právě policie. 1.2 Zřízení policie ČR Policie České republiky byla zřízena zákonem ČNR č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky (dále jen zákon o policii) jako ozbrojený bezpečnostní sbor. Je subjektem veřejnoprávním, tedy tzv. další součástí státní správy, který plní zcela specifické úkoly. Vzhledem k tomu, že Policie České republiky byla zřízena jako 8
ozbrojený sbor, zařadil ji zákon mezi ozbrojené síly a ostatní ozbrojené sbory. Policie plní úkoly bezpečnostního charakteru, které vycházejí z bezpečnostní politiky státu stanovené vládou. Zákon o policii stanoví, že policie plní úkoly ve věcech vnitřního pořádku a bezpečnosti, což je nutno odlišit od činnosti označené jako bezpečnost státu. Vzhledem k vymezení úkolů policie je zřejmé, že své úkoly plní v prvé řadě na území České republiky. Mimo to však může být na základě zákona nebo mezinárodních smluv povolána k tomu, aby působila také v zahraničí. 2 Může jít například o účast na mírových akcích podle rozhodnutí mezinárodní organizace, jíž je Česká republika členem nebo s níž má uzavřené příslušné dohody. Veškerá činnost policie musí být prováděna v rozsahu a způsobem stanoveným právními předpisy, jakož i podle Parlamentem schválených, ratifikovaných a vyhlášených mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána. 3 1.3 Právní subjektivita Policie ČR V minulosti se v rozhodovací praxi soudů často objevovaly rozpory v otázce, zda je možno Polici České republiky považovat za právnickou osobu a zda je ji vůbec přiznána způsobilost k právům a povinnostem a zda je tedy způsobilá být účastníkem řízení před soudem. Zmínit lze například usnesení Okresního soudu v Prostějově č.j. 4C 218/95-34 ze dne 9. 11. 1995 ve věci navrhovatele V. D. proti odpůrci Policii České republiky, o zaplacení náhrady za zaniklou stavbu. Příslušný soud dospěl k názoru, že odpůrce nemá právní subjektivitu a není tudíž způsobilý nabývat práv a nést povinnosti, zákon tedy odpůrci pasivní legitimaci v tomto sporu nepřiznává a řízení zastavil. Soud své usnesení odůvodnil mimo jiné tím, že Policie České republiky není samostatnou institucí, je orgánem státu a její práva a povinnosti se tedy odvíjejí od českého státu - Ministerstva vnitra. Jiného názoru však byl Vrchní soud v Praze, který ve sporu vedeném pod spisovou značkou 1 Co 333/1994 dospěl k závěru, že Policie České republiky je způsobilá mít práva a povinnosti, a tudíž je právnickou osobou způsobilou být účastníkem řízení. 4 Zákon o policii výslovně neprohlašuje Policii České republiky za právnickou osobu. A ani žádná ustanovení jiných zákonů Policii České republiky toto postavení 2 Viz. 1 odst. 4 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 3 Viz. 1 odst. 2 věta druhá zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 4 FRYŠTÁK, M. Policie České republiky a její právní subjektivita. Policista, 2001, č. 9. 9
nepřiznávají. Ustanovení 8 odst. 2 občanského zákoníku hovoří o tom, že kromě zde již zmíněných subjektů, lze za právnické osoby považovat také jiné subjekty, o kterých to stanoví zákon. Zákon může stanovit, že určitý subjekt je právnickou osobou tím, že mu přizná vlastnosti, kterými se právnické osoby charakterizují, přestože jej výslovně za právnickou osobu neoznačuje. K těmto vlastnostem patří základní identifikační znaky, mezi něž řadíme název, sídlo a způsob jednání právnické osoby čili statutární orgán. O subjektu nelze hovořit jako o právnické osobě, pokud nesplňuje byť jen jediný z těchto znaků. Pojďme se tedy podívat na to, zda Policie České republiky splňuje všechny znaky, které jsou pro existenci subjektu ve formě právnické osoby nezbytné. Pokud se týká naplnění pojmového znaku názvu u policie, hned 1 odst. 1 zákona o policii stanoví, že se zřizuje ozbrojený bezpečnostní sbor České republiky s názvem Policie České republiky. Není zde tedy pochyb o tom, že první z podmínek, které jsou pro existenci právnické osoby nezbytné, Policie ČR splňuje. Další nezbytnou podmínkou k tomu, aby mohl být určitý útvar považován za právnickou osobu, je existence jejího sídla. Občanský zákoník ve svém 19c stanoví, že sídlo právnické osoby musí být určeno již při jejím zřízení. Sídlem se pak rozumí adresa, kde právnická osoba skutečně sídlí, tedy místo, kde je umístěna její správa a kde se veřejnost může s právnickou osobou stýkat. Sídlo právnických osob je institutem skutečně důležitým, neboť od místa sídla se také odvozuje státní příslušnost právnické osoby. Právnická osoba nemůže být bez určení sídla založena, respektive bez tohoto určení nemůže vzniknout. Sídlo Policie ČR však nebylo zákonem o policii stanoveno. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že Policie ČR nemohla vzniknout jako právnická osoba. Způsob jednání právnické osoby je posledním pojmovým znakem nezbytným k tomu, aby bylo možno určitý subjekt označit jako právnickou osobu a aby mohl vystupovat jako subjekt v právních vztazích. Právní úkony právnické osoby ve všech věcech, které se jí týkají, činí orgán, který je jejím orgánem statutárním. Orgán Policie ČR, který by byl oprávněn v právních vztazích jednat jejím jménem ve všech jejích věcech, není zákonem o policii nijak vymezen. Zákon sice stanoví, že vrcholným orgánem Policie ČR je Policejní prezidium, to však nelze chápat jako orgán, který by byl oprávněn jednat jménem Policie ČR ve všech vztazích. Policejní prezidium je orgánem, který podle zákona o policii pouze řídí činnost policie při plnění úkolů. 5 I zde 5 Viz 3 odst. 4 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 10
se tedy ukazuje, že Policii České republiky nelze považovat za právnickou osobu. Tomu dále nasvědčuje i fakt, že policii nebyl zákonem určen žádný majetek ani nebylo v její prospěch založeno oprávnění s ním při plnění svěřených úkolů samostatně nakládat. Stejně tak chybí vlastní odpovědnost Policie ČR za majetkovou újmu způsobenou jinému. 6 Z výše uvedeného tedy nelze Policii České republiky považovat za právnickou osobu, protože nesplňuje podmínku existence všech nezbytných existenčních znaků, na jejichž základě je možno určitý subjekt označit jako právnickou osobu. Policie České republiky tedy není právnickou osobou, není ji přiznána právní subjektivita a ani nemůže mít způsobilost být účastníkem řízení před soudem. K otázce, zda je možno Policii České republiky považovat za právnickou osobu, a tím ji přiznat právní subjektivitu a způsobilost být účastníkem soudního řízení, přijalo plénum Nejvyššího soudu České republiky dne 22. 1. 1997 stanovisko ke sjednocení rozhodovací praxe soudů v této otázce. Stanovisko bylo publikováno pod číslem 11 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4/1997. Zde se stanoví: I. Policie České republiky není právnickou osobou a zákon jí nepřiznává ani způsobilost být účastníkem řízení před soudem. Způsobilost mít práva a povinnosti, jakož i způsobilost být účastníkem řízení, má ve věcech týkajících se Policie České republiky stát, tj. Česká republika. II. Jménem České republiky jedná (činí právní úkony) ve věcech týkajících se Policie České republiky státní orgán, jehož se věc týká. Tímto orgánem jsou v záležitostech souvisejících se služebním poměrem policistů (s výjimkou policistů povolaných k plnění úkolů v Ministerstvu vnitra, nebo v jiných orgánech, institucích a právnických osobách) Policejní prezidium České republiky, s výjimkou vyšetřovatelů policie a příslušné útvary České republiky, v ostatních záležitostech je tímto orgánem Ministerstvo vnitra. III. Před soudem za Českou republiku jedná ve věci týkající se Policie České republiky zaměstnanec nebo policista pověřený Ministerstvem vnitra, Policejním prezidiem České republiky, popřípadě příslušným útvarem Policie České republiky, podle toho, kterého z těchto orgánů se věc týká. Uvedené orgány mohou pověřit 6 Ustanovení o náhradě škody viz. 49 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 11
jednáním za stát též zaměstnance nebo policistu působícího u jiného orgánu, popřípadě i zaměstnance jiného státního orgánu. 7 1.4 Financování Podle zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupováním v právních vztazích, není Policie České republiky organizační složkou státu. Policii také nebyl zákonem č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky svěřen žádný majetek a ani nebylo v její prospěch založeno oprávnění s ním při plnění svěřených úkolů samostatně nakládat. Zákon o policii pouze ve svém ustanovení 3 odst. 8 mimo jiné říká, že způsob hospodářského zabezpečení policie stanoví na návrh policejního prezidenta ministr vnitra. Toto oprávnění, při kterém jsou zohledňovány návrhy policejního prezidenta, lze považovat za významný právní nástroj řízení policie Ministerstvem vnitra. Z toho také vyplývá, že je Policie ČR financována z rozpočtové kapitoly Ministerstva vnitra. Prostředky jsou ze státního rozpočtu poskytovány jak na vlastní chod činnosti Policie České republiky, tak na platové prostředky policistů, materiální vybavení a spolupráci v rámci mezinárodních struktur. 1.5 Služební poměr Zvláštní specifická povaha úkolů a činností vykonávaných policejními orgány vyžaduje také zvláštní úpravu jejich organizace. Ta je do velké míry centralizována, se vztahy nadřízenosti a kázeňskou pravomocí nadřízených policistů ve vztahu k podřízeným. 8 Služební vztah policistů je označován jako služební poměr. Služební poměr policistů Policie České republiky je upraven zákonem č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky. Při svém vzniku, změně a zániku je charakterizován aplikací formy jednostranného správního aktu, což jej zcela odlišuje od pracovněprávních vztahů založených na smluvním základě. Služební poměr se zakládá rozhodnutím služebního funkcionáře o přijetí do služebního poměru a vzniká dnem určeným v tomto rozhodnutí. Do služebního poměru může být podle zákona přijat občan ČR starší 18 let, který je bezúhonný, splňuje kvalifikační předpoklady stanovené 7 Stanovisko Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 1. 1997 čj. Plsn 2/96, sešit č. 4/1997. 8 Více viz kapitola č. 3 Organizace a řízení policie, str. 20 této práce. 12
pro výkon funkce, do které má být ustanoven, je fyzicky, duševně a zdravotně způsobilý pro výkon služby a úspěšně absolvoval přijímací řízení. Dosavadní úprava služebního poměru příslušníků Policie ČR však bude sjednocena do jediného předpisu s ostatními bezpečnostními sbory a zpravodajskými službami, a to s účinností od 1. 1. 2007 na základě zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, kterým se zákon č. 186/1992 Sb., o služebním poměru policistů Policie České republiky zruší. Zákon o služebním poměru bezpečnostních sborů kromě služebních vztahů příslušníků Policie ČR, upravuje také služební vztahy příslušníků Hasičského záchranného sboru ČR, Celní správy ČR, Vězeňské služby ČR, Bezpečnostní informační služby ČR a Úřadu pro zahraniční styky a informace. Tento zákon měl původně nabýt účinnosti již k 1. 1. 2004. Účinnost však byla Parlamentem odložena a stanovena na 1. 1. 2005. Ani toto datum však nebylo konečné. Účinnost byla opět několikrát odložena a bylo stanoveno, že zákon nabude účinnosti dne 1. 1. 2007. Toto odložení bylo dle mého názoru už účelové, neboť již k 1. 1. 2005 bylo připraveno jak rozpočtové krytí z příslušné kapitoly Ministerstva vnitra, tak zvládnuty a připraveny všechny prováděcí předpisy. Zákon tedy mohl být již zcela plynule uveden do života. Bohužel se tak nestalo a je otázkou zda se tak opravdu stane 1. ledna 2007. Ve smyslu zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů je příslušník policie ve služebním poměru k České republice. Práva a povinnosti České republiky vůči příslušníkovi plní příslušný bezpečnostní sbor. 13
2. Historický vývoj policejní správy 2.1 Období do roku 1939 Za dob Rakousko-uherské monarchie byla policejní správa prakticky totožná se správou vnitřní, neboť v původním významu znamenala veškerou státní činnost, která nebyla činností státu na úseku obrany, financí a justice. Vývoj organizace samotných bezpečnostních služeb na našem území byl do roku 1918 ovlivněn existencí území našeho státu v rakouské části habsburské monarchie. Během revolučních let 1848 až 1849 došlo ke změně právní úpravy činnosti státních policejních úřadů a následně po pádu bachovského absolutismu došlo k zavedení samosprávy, v rámci níž působila již i policie komunální. Ve druhé polovině 19. století se tedy již naplno projevila snaha státu o systematické řešení otázek spojených s bezpečnostní službou. Při vzniku samostatného Československa v říjnu roku 1918 byl stávající právní řád a stávající právní systém recipován tzv. recepční normou 9. V souvislosti s tím, přešla i rakouská organizace státních policejních úřadů, četnictva a komunální policie. Z hlediska místní působnosti byl na celém území veřejný pořádek a bezpečnost udržován četnictvem. Výjimku však tvořila statutární města, kde působily státní policejní úřady. Na území jednotlivých obcí, pak mohli o bezpečnost osob a majetku pečovat členové komunální policie. Četnictvo bylo strážním sborem, organizovaným vojensky. Podléhalo vojenským trestním zákonům. Ve věcech bezpečnostní služby bylo četnictvo podřízeno politickým úřadům, v rámci služebního výcviku, kázně a ve věcech správních a hospodářských bylo podřízeno četnickým důstojníkům. V poslední instanci pak četnictvo podléhalo Ministerstvu vnitra. Lety praktického fungování ověřená organizace četnictva byla v letech 1919 až 1920 zavedena i v dalších částech tehdejšího území Československé republiky, a to na Slovensku a Podkarpatské Rusi. V každé zemi bylo v sídle zemského úřadu zřízeno zemské četnické velitelství. Obvody zemského četnického velitelství se dělily na četnická oddělení a ta pak na dvě či více okresních četnických velitelství. Ve městech a větších obcích působily namísto okresních četnických velitelství četnické stanice. 9 Zákon č. 11/1918 Sb., z. a n. o zřízení samostatného státu československého, ve znění pozdějších předpisů. 14
Členové četnického sboru byli rozděleni na mužstvo a důstojníky. Zatímco členové mužstva chránili bezpečnost osob a majetku, zatýkali stíhané osoby, zjednávali pořádek a klid, četničtí důstojníci zodpovídali za výkon služby, výcvik a kázeň podřízených četníků. Nejvyšším představitelem četnictva byl generální velitel četnictva, jenž byl podřízen ministerstvu vnitra. Byl vrchním velitelem četnictva a zodpovídal za udržení kázně. Služba vykonávána četníky se dělila na dvě části: Službu obyčejnou, jenž byla vykonávána bez zvláštních pokynů a službu zvláštní, která se vztahovala k výkonu zvláštních vrchnostenských nařízení. Postupem času doznávala organizační struktura četnictva velkého rozmachu. Byly vytvářeny nové specializované útvary, jenž působily zejména ve větších územních obvodech. Mezi ně lze zařadit například polní četnictvo, pohotovostní oddíly četnictva, kontrolní pohraniční stanice, silniční kontrolní stanice, četnické letecké hlídky a pro pátrání po stíhaných osobách četnické pátrací stanice. Při svém vzniku byla Československem recipována i soustava státních policejních úřadů. Jednalo se o policejní ředitelství v Praze a v Brně a policejní komisařství v Plzni a v Ostravě. Ke zřizování policejních úřadů byla dle tehdejší právní úpravy 10 zmocněna vláda. Státní policejní úřady vznikaly postupně, zejména tam, kde jich bylo třeba. Ke konci dvacátých let 20. století jich bylo téměř třicet, jejich činnost však nebyla nijak zvlášť koordinována. To se změnilo až při vzrůstajícím nacistickém nebezpečí. Státní policejní správa se pod vlivem vládního nařízení č. 51/1936 Sb., z. a n. začala sjednocovat a policejní úřady vznikaly i bez ohledu na souhlas obce. V roce 1938 tak u nás bylo již více než sto policejních úřadů. Vedoucí pozice těchto úřadů zastávali policejní ředitelé a správci policejních komisařství. Tito pak byli zodpovědní za policejní službu ve svém obvodu. Výkonnými orgány byly sbory uniformované a neuniformované stráže bezpečnosti, které byly služebně podřízeny přednostovi úřadu. V období tzv. první republiky vzniklo množství samostatných odborných oddělení policejních ředitelství, mezi něž patřily například oddělení tisková, dopravní, oddělení pro zbrojní pasy, úřadovna pro potírání lichvy a také Ústřední přihlašovací úřad a pasové oddělení, jenž mimo jiné také evidovalo osoby, které přišly do Prahy z míst 10 Zákon č. 165/1920 Sb., z. a n. jímž se vláda zmocňuje zřizovati státní policejní úřady, ve znění pozdějších předpisů. 15
zamořených nakažlivými chorobami. Mezi nejvýznamnější oddělení patřilo oddělení bezpečnostní. To se dělilo na další speciální útvary, jako bylo například oddělení poštovní, železniční, korespondenční, ztrát a nálezů nebo třeba oddělení pro správu policejních věznic. V roce 1929 byla s celostátní působností při bezpečnostním oddělení zřízena také Všeobecná kriminální ústředna. Ta byla pověřena vedením ústřední evidence zločinců a také pátrala po nezvěstných osobách. 2.2 Období Protektorátu Čechy a Morava (1939-1945) Období let 1939 až 1945 znamenalo pro bývalé Československo řadu změn z hlediska státoprávního i bezpečnostního. Po mnichovské konferenci v roce 1938 utrpěl stát značné územní ztráty, jež byl donucen postoupit Německu a Maďarsku. Období, které následovalo a trvalo necelého půl roku je známo jako období II. republiky. Z vnějšího pohledu bylo Česko-Slovensko pokračovatelem bývalého Československa. Fungovala vláda, ministerstva, úřady, existovala armáda, četnictvo, policie i finanční stráž. Z vnitřního pohledu však již byly patrny určité změny. Vše vyvrcholilo invazí německých vojsk na česko-slovenské území 15. března 1939 a Hitlerovým dekretem 11 z následujícího dne, kterým byl vytvořen Protektorát Čechy a Morava. Již 14. března 1939 vyhlásil v Bratislavě Snem Slovenskej krajiny Slovenskou republiku (tzv. Slovenský Štát). Oba tyto státy však byly pod vlivem Německa a na jejich území také působily německé bezpečnostní složky. Protektorát byl vymezen jako autonomní celek s vlastní vnitřní správou, fakticky ovšem náležela nejvyšší výkonná moc říšskému protektoru, který byl jmenován Hitlerem jako "zástupce říšských zájmů". I nadále řídilo ministerstvo vnitra činnost bezpečnostních složek - policie a četnictva. Kontrolu a dozor však nad nimi vykonávaly německé bezpečnostní orgány. Podstatné změny nastaly v únoru 1942, kdy se bezpečnostní složky rozdělily na protektorátní uniformovanou policii (četnictvo, uniformovaná vládní policie, uniformovaná obecní policie a požární policie) a neuniformovanou protektorátní policii (vládní kriminální policie a obecní kriminální policie). U Ministerstva vnitra pak vznikla dvě generální velitelství. Generálním velitelem uniformované policie se stal velitel německé pořádkové policie P. Riege, generálním velitelem neuniformované policie se stal velitel německé bezpečnostní policie H. Böhme. 12 Složkami vládní 11 Výnos Vůdce a říšského kancléře ze dne 16. 3. 1939 č. 75/1939 o Protektorátu Čechy a Morava. 12 MACEK, P., UHLÍŘ, L. Dějiny policie a četnictva III. Praha: Police History, 2001, s. 55. 16
kriminální policie bylo Kriminální ředitelství Praha, Kriminální ředitelství Brno a kriminální oddělení a pobočky s omezenou věcnou a místní příslušností. Zásadní změnou se stala inkorporace všech bezpečnostních složek do jediné, označované jako protektorátní policie. Součástí této protektorátní policie bylo i hasičstvo z povolání. Pro sjednocení policejní výkonné moci pak byli zřizováni inspektoři protektorátní policie, jejíchž působnost se vztahovala zejména na služební dozor, školení a výcvik. 2.3 Poválečné období Dne 17. 4. 1945 schválila vláda osvobozeného československého státu hlavní zásady vzniku nového bezpečnostního aparátu. Směr vzniku nového bezpečnostního sboru byl ministrem vnitra formulován takto: 1. četnictvo a policii nerozpouštět, ale očistit a ponechat ve výkonu služby, protože je zatím nemůžeme nahradit novými vycvičenými orgány; 2. podchytit ozbrojenou masu občanstva a snažit se urychleně začlenit mladé a vhodné lidi do bezpečnostní služby; 3. utvořit zvláštní pohotovostní jednotky jako zálohy pro pohraničí Na rozdíl od Slovenska, v Čechách a na Moravě již v tuto dobu existovaly tři druhy bezpečnostních složek. Jednalo se o revoluční oddíly (Národní milice, Revoluční gardy aj.), Závodní milice a policejní a četnický aparát. Z těchto složek byli vybíráni příslušníci pro nový Sbor národní bezpečnosti. Sbor národní bezpečnosti dostal novou pracovní a zejména politickou náplň, neboť byla odstraněna za první republiky záměrně stanovená apolitičnost. V říjnu roku 1945 byly vytvořeny tzv. zemské odbory bezpečnosti (ZOB), působících při zemských národních výborech v Praze a v Brně. Jejich úkolem bylo řídit všechny složky vnitřní národní bezpečnosti ve státě. Tyto odbory byly členěny do čtyř oddělení: ZOB I - vnitro ZOB II - zpravodajský úsek ZOB III - právní a správní úsek ZOB IV - dopravní úsek Jednotlivé složky bezpečnosti pak tvořily: Pořádková služba - příslušníci bývalého četnictva a policie Kriminální služba - specializovaní příslušníci 17
ZOB II - nová zpravodajská složka Státní bezpečnost Pohotovostní pluk 1 NB - nový útvar s nově přijatými příslušníky Důvodem pro zřízení útvaru 1 NB byla především činnost oddílů nacistických teroristických skupin 13. Hlavním úkolem tedy bylo zabezpečit střežení státních hranic. Počátkem roku 1946 pak byly jednotky Pohotovostního pluku 1 NB reorganizovány a přeměněny na Pohraniční útvary SNB. S nimi roku 1947 vykonávali službu na hranicích také příslušníci Finanční stráže. Na počátku padesátých let proběhly podstatné organizační změny, jenž se týkaly československé bezpečnosti. Došlo k rozdělení Ministerstva vnitra na Ministerstvo národní bezpečnosti, které se stalo ústředním řídícím orgánem pro Sbor národní bezpečnosti a Ministerstvo vnitra, které se staralo o vnitřní správu včetně národních výborů. Výkonnými orgány Ministerstva národní bezpečnosti se stala Velitelství Státní bezpečnosti a Velitelství Veřejné bezpečnosti. Do této organizace se promítlo dogmatické uplatňování sovětských zkušeností, které mělo za následek řadu závažných chyb a nedostatků, včetně porušování zákonnosti. Vše vyvrcholilo roku 1953, kdy došlo k další reorganizaci. Ministerstvo národní bezpečnosti bylo zrušeno a veškeré úkoly přešly pod Ministerstvo vnitra. V lednu 1954 pak vešla v platnost nová organizační struktura bezpečnosti Československa. Řídícím orgánem Veřejné bezpečnosti se stala Hlavní správa Veřejné bezpečnosti. Té pak byly podřízeny krajské správy a okresní oddělení Ministerstva vnitra. V šedesátých letech 20. století došlo k několika zásadním organizačním změnám Veřejné bezpečnosti. 1. 4. 1960 vešla v platnost nová organizace činnosti bezpečnosti, ovlivněná novou územní organizací státu. V této souvislosti bylo vytvořeno 10 krajských správ Ministerstva vnitra a u každé z nich správa Veřejné bezpečnosti. Byla vytvořena okresní oddělení Ministerstva vnitra na jednotlivých okresech, v jejichž rámci pracovala oddělení Veřejné bezpečnosti. Od 1.ledna 1964 pak byla postupně zřizována oddělení Veřejné bezpečnosti jako její základní organizační články. V roce 1966 byly na základě rozkazu 14 ministra vnitra zrušeny krajské správy a okresní oddělení Ministerstva vnitra. Namísto nich byly zřízeny krajské správy Sboru národní 13 Skupiny Wehrwolf - sestavené většinou z bývalých příslušníků jednotek SS a Hitlerjugend, jenž prováděli sabotážní a teroristické akce na osvobozeném území. 14 Rozkaz ministra vnitra č. 12 ze dne 24. 3. 1966. 18
bezpečnosti a okresní oddělení Veřejné bezpečnosti. Tato úprava dle mého názoru do jisté míry prokázala svou opodstatněnost. V letech 1968 až 1969 došlo k dalším zásadním změnám v systému Sboru národní bezpečnosti. Vznik československé federace 15 znamenal, že otázky vnitřního pořádku a bezpečnosti státu jsou ve společné působnosti ČSSR a obou republik. Principy federativního uspořádání státu byly realizovány v zákoně č. 40/1974 Sb., o SNB. Tento zákon byl postaven na vedoucí úloze KSČ, jednotě SNB a prioritní ochraně majetku v socialistickém vlastnictví. Rozhodnutím vlády byly zřízeny i pohotovostní útvary Veřejné bezpečnosti. Činnost Sboru národní bezpečnosti byla ukončena revolučními změnami ve státě a v celé společnosti, jež započaly na podzim roku 1989. Přechod k demokracii znamenal i pro policejní složky na našem území nový zvrat v pojetí policejní práce, politické neutralitě, vztahu k občanům, akceptace kontroly justičními orgány, parlamentem a širokou veřejností. V polistopadovém období tak dochází k celé řadě zásadních organizačních změn, které se výrazně dotkly všech útvarů a služeb v rámci resortu ministerstva vnitra. Základním mezníkem "polistopadového" období byl vznik Policie České republiky, která byla zřízena zákonem ČNR č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky s účinností od 15. července 1991. 15 Ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o československé federaci, ve znění pozdějších předpisů. 19
3. Organizace a řízení policie 3.1 Organizace Policie ČR Organizace Policie České republiky je upravena v zákoně č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky (dále jen zákon o policii), který ve svém 3 odst. 1 stručně uvádí, že je policie podřízena Ministerstvu vnitra. Ministerstvo vnitra je kompetenčním zákonem zařazeno mezi ústřední orgány státní správy, vycházíme-li tedy z výše uvedeného ustanovení, policie je ministerstvu podřízena jako ústřednímu orgánu státní správy. Ministr vnitra pak vládě odpovídá za činnost policie jako celku, je oprávněn rozhodovat o způsobech řízení a kontroly policie Ministerstvem vnitra a je tedy logicky přímým nadřízeným policejního prezidenta. Policie ovšem není při plnění úkolů Ministerstvem vnitra řízena, ale jen usměrňována. Takové usměrňování je prováděno zejména právními předpisy (vyhlášky), nebo interními normativními akty (nařízení ministerstva vnitra, pokyny ministra vnitra). Policie nemá vlastní orgán, který by byl pověřen řízením veškeré její činnosti. Vrcholným orgánem policie je sice Policejní prezidium, to je však oprávněno řídit policii jen tehdy, nestanoví-li zákon o policii jinak (dále viz. Řízení Policie ČR). Grafické znázornění organizační struktury Policie ČR je uvedeno v příloze této práce. 16 Podle zákona o policii je Policie ČR tvořena Policejním prezidiem České republiky, útvary s působností na celém území České republiky a útvary s územně vymezenou působností. Jedná se o taxativní výčet složek Policie ČR. Mezi útvary s působností na celém území České republiky v současnosti náleží: letecká služba Národní protidrogová centrála služby kriminální policie a vyšetřování (dále jen SKPV) služba cizinecké a pohraniční policie Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu SKPV Útvar odhalování korupce a finanční kriminality SKPV Útvar odhalování nelegálních výnosů a daňové kriminality SKPV Útvar pro odhalování organizovaného zločinu SKPV 16 Schéma organizační struktury Policie ČR je dostupné z: http://www.mvcr.cz/policie/prezentace/schema.pdf [citováno 8. března 2006]. 20
Útvar rychlého nasazení Mezi útvary Policie ČR s územně vymezenou působností v současnosti náleží: městská ředitelství Brno, Plzeň, Ostrava okresní ředitelství České Budějovice, Znojmo, Zlín správa hlavního města Prahy správy krajů Útvary policie jsou zřizovány interním aktem ministra vnitra na návrh policejního prezidenta. Bližší úprava organizace policie je svěřena do kompetence ministra vnitra, což vyplývá z nadřízenosti ministerstva vůči policii. 3.2 Řízení Policie ČR Řízením činnosti policie při plnění úkolů podle zákona o policii je oprávněno Policejní prezidium České republiky, a to tehdy, pokud zákon o policii nestanoví jinak. Pokud zákon stanoví řízení policie jinak, pak není Policejní prezidium oprávněno řídit činnost policie, ale činí tak jiný subjekt. Policejní prezidium ČR například není oprávněno řídit policisty povolané k plnění úkolů v Ministerstvu vnitra zařazené zejména v útvaru pro inspekční činnost. Tento útvar mimo jiné odhaluje trestnou činnost páchanou policisty a tak je na místě, že jeho řízením je pověřen přímo ministr vnitra. Policejní prezidium, které má sídlo v Praze, je organizačně členěno na různé odborné útvary, jež jsou zřízeny interním aktem a které plní specifické úkoly. Mezi takové útvary patří: Hudba hradní stráže a Policie ČR Odbor mezinárodní policejní spolupráce Odbor služební kynologie a hipologie Oddělení centrálních nákupů Odbor vnitřní kontroly Oddělení speciálních potápěčských činností a výcviku Operační oddělení Preventivně informační skupina Ředitelství služby dopravní policie, pořádkové policie, železniční policie a služby správních činností policie 21
V čele Policejního prezidia České republiky stojí policejní prezident. V současné době se jedná o plk. Mgr. Vladislava Husáka, který byl výkonem funkce policejního prezidenta pověřen dne 17. 8. 2005 a následně dne 25. 9. 2005 vládou do funkce policejního prezidenta potvrzen. Policejního prezidenta jmenuje a odvolává se souhlasem vlády ministr vnitra. Je tedy ministru vnitra nejen podřízen, ale také mu je odpovědný za řízení a činnost policie. Policejní prezident je představeným všech policistů, s výjimkou těch policistů, kteří jsou povoláni k plnění úkolů Ministerstva vnitra (viz. výše) nebo Úřadu pro zahraniční styky a informace. Jednou z hlavních činností policejního prezidenta je zabezpečování plnění úkolů policie a stanovování hlavních úkolů Policejního prezidia. V současnosti má policejní prezident 4 náměstky, jimiž jsou náměstek policejního prezidenta (plk. Mgr. Oldřich Martinů), náměstek pro trestní řízení (plk. Ing. František Snopek), náměstek pro uniformovanou policii (plk. JUDr. Jan Brázda Ph.D.) a náměstek pro ekonomiku (pplk. Ing. Pavel Bouberle). Tito náměstci odpovídají policejnímu prezidentovi za řízení vymezených organizačních útvarů a jednotek. Pro ilustraci uvádím v příloze této práce také vzory hodnostního označení příslušníků Policie České republiky. 17 K některým útvarům Policejního prezidia České republiky Hudba hradní stráže a Policie ČR Hudba Hradní stráže a Policie ČR je dechový orchestr, který svým vznikem v roce 1945 navázal na bohatou tradici vojenských a policejních hudeb z období tzv. první republiky. Mezi základní povinnosti tohoto orchestru patří zajištění hudebního doprovodu především během státních návštěv a nástupních audiencí velvyslanců. 18 Odbor služební kynologie a hipologie Odbor služební kynologie a hipologie vznikl v letech 1996-1997, kdy byl nejprve koncem roku 1996 ministrem vnitra schválen předložený návrh koncepce kynologie a hipologie v Policii ČR a následně pak v průběhu roku následujícího postupně uváděn v život rozkazy policejního prezidenta. 17 Vzory hodnostního označení příslušníků Policie ČR jsou uvedeny v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 508/2004 Sb., kterým se stanoví vzory hodnostního označení příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů. 18 Hudební ukázky Hudby hradní stráže a Police ČR jsou dostupné z: http://www.mvcr.cz/policie/hudba/index.html [citováno 8. března 2006]. 22
Při plnění služebních úkolů Policie ČR jsou využívána zvířata, která jsou spojena s činností člověka již odnepaměti. Bez služebních psů by se neobešli pohraničníci, bez koní speciální jednotky určené pro běžnou hlídkovou službu nebo pro potlačení davu. 19 Odbor služební kynologie a hipologie se organizačně člení na součásti, jimiž jsou chovné stanice služebních psů a výcviková střediska služebních psů. Kvalita odchovu psů prováděného na policejních chovných stanicích umožňuje jejich široké využití u jednotlivých policejních služeb v rámci policie. Policie tak využívá psů v různých specializacích na základě konkrétních potřeb policejních složek. Služební psi jsou pro své vlastnosti a schopnosti v policejní praxi nenahraditelní. Jejich přínos spočívá zejména v jejich využívání jako výrazného preventivního, donucovacího prostředku a prostředku zvyšujícího efektivnost výkonu služby v noční době a za ztížených podmínek. Výcvikové středisko služební hipologie bylo koncem roku 2003 zřízeno v Brně a zajišťuje pravidelný výcvik policejních jezdců a služebních koní v průběhu celého roku formou speciálních jezdeckých kurzů. Oddělení centrálních nákupů Oddělení centrálních nákupů Policejního prezidia ČR odpovídá v rámci své působnosti především za výkon obchodní činnosti při pořizování podstatné části centrálně zabezpečovaného majetku pro Policii ČR, je oprávněno uvedený majetek nabývat a hospodařit s ním. Oddělení je zřízeno náměstkem policejního prezidenta pro ekonomiku a v rámci své působnosti zejména zpracovává obchodní plán pro nákup majetku, zpracovává podklady o využití finančních prostředků ze státního rozpočtu, zadává veřejné zakázky a spolupracuje s příslušnými útvary policie, útvary ministerstva a příslušnými státními orgány. Majetkem, jenž Oddělení centrálních nákupů v rámci své činnosti pořizuje, jsou například zbraně a střelivo, uniformy, obuv, ochranné prostředky, fototechnika a podobně. Oddělení speciálních potápěčských činností a výcviku Oddělení speciálních potápěčských činností a výcviku odpovídá v rámci své působnosti především za plnění úkolů v oblasti organizace, řízení a provádění potápěčských činností včetně výcviku potápěčů. V rámci své působnosti pak zejména zajišťuje komplexní potápěčské činnosti, poskytuje potápěčskou techniku pro potřeby správ krajů a hlavního města Prahy, spolupracuje s útvary a službami policie, 19 NAVRÁTIL, J. Služební kynologie a hipologie u Policie České republiky. Policista, 2004, č. 8. 23
ministerstva a dalšími subjekty zejména při záchranných činnostech a zajišťuje přípravu a výcvik potápěčů u útvarů policie. Potápěčská činnost je příslušníky policie prováděna zejména za účelem pátrání po utonulých osobách, věcech pocházejících z trestné činnosti, dále při záchraně tonoucích se osob a při živelných pohromách. Potápěčskou činnost provádějí policisté zejména u poříčních oddělení Policie ČR, zásahových jednotek služby pořádkové policie a u Policie České republiky útvaru rychlého nasazení. Operační oddělení Operační oddělení Policejního prezidia České republiky je informačním pracovištěm policejního prezidenta pro operativní řízení a koordinaci výkonu útvarů policie. Oddělení soustřeďuje dvě důležitá pracoviště s nepřetržitým provozem, jimiž jsou operační středisko a centrum dopravních informací. Operační střediska jsou organizačně nejvýše postavenými pracovišti v tomto oboru. Zabezpečují plnění bezodkladných policejních úkolů v mimořádných situacích. Jsou zřízena zejména na útvarech s územní působností, tzn. na okresních ředitelstvích Policie ČR, na správách krajů a na Policejním prezidiu ČR. Operační střediska působí na výkon služby také na základě rozhodnutí vedoucích služebních funkcionářů, kteří prostřednictvím těchto pracovišť realizují svá rozhodnutí ovlivňující aktuální vývoj bezpečnostní situace. V rámci své působnosti Operační oddělení Policejního prezidia ČR také vyhlašuje a koordinuje policejní akce a uzávěry a vyhodnocuje informace se zaměřením na problematiku bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích na hraničních přechodech České republiky. Preventivně informační skupina Hlavní postavení v oblasti preventivně informační činnosti policie má Preventivně informační skupina Policejního prezidia České republiky (dále jen PIS). PIS především poskytuje informační servis o činnosti policie sdělovacím prostředkům a zajišťuje komunikaci Policejního prezidia ČR s médií a veřejností. PIS zejména: pořádá tiskové konference a vydává tiskové zprávy vyřizuje žádosti o informace dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů informuje o možnostech uplatnění u Policie ČR připravuje preventivně výchovné akce předává médiím informace k pátrání 24
podílí se na pátracích relacích v rozhlasovém a televizním vysíláním 3.3 Služby Policie ČR Službami se rozumí základní činnosti, které jsou policisty uskutečňovány v rámci jednotlivých složek organizační struktury policie. U Policie České republiky tedy působí služby, jež jsou zákonem o policii stanoveny taxativně v 3 odst. 3. Jedná se o následující služby: služba pořádkové policie služba kriminální policie a vyšetřování služba dopravní policie služba správních činností ochranná služba služba cizinecké a pohraniční policie služba rychlého nasazení služba železniční policie letecká služba Další služby v případě potřeby by tak bylo možno zřídit pouze zákonem. Stejně tak i zúžení výčtu služeb policie by mohlo připadat v úvahu pouze za pomocí zákona. Jednotlivé činnosti může v některých případech plnit i více útvarů (například ochrannou službu vykonává útvar pro ochranu ústavních činitelů a zároveň útvar pro ochranu prezidenta České republiky) 20. Na druhou stranu zákon o policii svěřuje některá oprávnění pouze policistům zařazeným v konkrétních službách (například oprávnění při zajišťování bezpečnosti železniční dopravy) 21. Úkoly jsou ovšem zákonem o policii svěřovány policii jako celku, proto je tedy v podstatě tato úprava právně irelevantní. Každý se totiž může obrátit na jakéhokoliv policistu se svou žádostí o pomoc a ten je v rozsahu své působnosti povinen mu tuto pomoc poskytnout. V čele služeb uvedených v zákoně o policii a v čele útvaru pro ochranu prezidenta České republiky stojí jednotliví ředitelé. 3.3.1 Služba pořádkové policie Služba pořádkové policie (dále jen SPP) je základní službou Policie České republiky, zaujímá prioritní postavení mezi policejními službami, je prakticky pilířem 20 DVOŘÁČEK, Z. Právní základy veřejného pořádku. Praha: Armex Praha, 2004, s. 20. 21 RAJMAN, J. in MATES, P. a kol. Policejní právo. Praha: Linde Praha, 2002, s. 26. 25
policie a policisté zařazeni k této službě tvoří nejpočetnější skupinu policistů v rámci policejních služeb. SPP je rozsahem a charakterem úkolů své činnosti v podstatě univerzální službou. Mezi základní úkoly SPP patří především: ochrana bezpečnosti osob a majetku boj proti kriminalitě přijímání, prošetřování a evidování oznámení osob plnění úkolů v trestním a přestupkovém řízení spolupůsobení při zajišťování veřejného pořádku dohled nad bezpečností a plynulostí silničního provozu některé správní činnosti (režim hlášení pobytu a evidence obyvatel) SPP není řízena liniově, nýbrž je organizována na principu územního řízení. Má tedy tři úrovně organizační struktury. Vrcholový článek představuje Ředitelství služby pořádkové policie Policejního prezidia ČR, které v rámci své působnosti vykonává odbornou řídící, organizátorskou, metodickou a kontrolní činnost na všech úrovních řízení SPP. Středním článkem jsou odbory pořádkové a železniční policie na Policii ČR správách krajů a Správě hlavního města Prahy, jenž provádějí zejména koordinační, kontrolní a metodickou činnost pro základní a jiné útvary SPP a v omezeném rozsahu plní výkonné činnosti. Základním a tedy nejnižším článkem SPP jsou obvodní (v Praze místní) oddělení policie, jako součásti Policie ČR okresních (obvodních, městských) ředitelství, kde je prováděn přímý výkon služby a plněny všechny výše uvedené úkoly SPP. V současné době je v městech a obcích České republiky více jak 600 základních útvarů, které jsou rozděleny do čtyř typů podle počtu policistů v nich zařazených: obvodní oddělení I. typu - s počtem nad 60 policistů obvodní oddělení II. typu - s počtem od 30 do 60 policistů obvodní oddělení III. typu - s počtem od 15 do 30 policistů obvodní oddělení IV. typu - s počtem policistů nižším než 15 V rámci SPP jsou zřizovány i jiné výkonné útvary 22 k plnění některých specifických úkolů: poříční oddělení (prohledávání vodních ploch při pátrání po osobách a věcech) 22 CHMELA, Z. in MACEK, P. a kol. Pořádková činnost policie (zvláštní část). Praha: Police History, 2003, s. 43-44. 26