MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE BRNO 2016 PEŠAN VOJTĚCH

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE BRNO 2016 PEŠAN VOJTĚCH

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství Tropické pavilony zoologických zahrad jako životní prostor pro necílové organizmy Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Vladimír Hula, Ph.D. Vypracoval: Vojtěch Pešan Brno 2016

4

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem práci: Tropické pavilony zoologických zahrad jako životní prostor pro necílové organizmy vypracoval samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s 47b zákona č. 111/1998 Sb.,o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědom, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Brně dne:.... podpis

Poděkování Děkuji vedoucímu bakalářské práce Ing. Vladimíru Hulovi, Ph.D., za odborné vedení, pomoc při determinaci a sběru vzorků a korekci této bakalářské práce. Dále Ing. Bc. Janě Niedobové, Ph.D., za pomoc při determinaci a sběru vzorků. Chtěl bych také poděkovat vedoucím zoologických zahrad a zaměstnancům, kteří mi umožnili vstupy do ZOO a následné sběry pavouků. Konkrétně následujícím osobám: ředitěl Martin Hovorka a specialistka pro vědu a granty Vendula Sychrová (ZOO Brno); ředitelka Kateřina Majerová a zoolog Roman Řehák (ZOO Děčín); ředitel Přemysl Rabas a vedoucí zoolog Pavel Moucha (ZOO Dvůr Králové); ředitelka Eliška Kubíková, tiskový mluvčí Martin Maláč a chovatelka Petra Rodová (ZOO Jihlava); ředitel David Nejedlo, vedoucí zoologického oddělení Luboš Melichar a odborný zoolog Jan Hanel (ZOO Liberec); ředitel Radomír Habáň a hlavní zoolog Jitka Vokurková (ZOO Olomouc); ředitel Petr Čolas a vědecký pracovník Jan Pluháček (ZOO Ostrava); ředitelka Iveta Rabasová, ekoporadce Pavel Krasenský a chovatel Jaroslav Zelinka (ZOO park Chomutov); ředitel Jiří Trávníček, kurátor plazů Jan Konáš a chovatel Martin Ševčík (ZOO Plzeň); ředitel Miroslav Bobek, zoologický náměstek Jaroslav Šimek, kurátor chovu zvířat Petr Velenský a chovatel Vojtěch Víta (ZOO Praha); ředitel Lubomír Moudrý a vedoucí zoologického útvaru Petra Padalíková (ZOO Ústí nad Labem); ředitel Roman Horský a pracovnice pro registr a přesuny zvířat Markéta Horská (ZOO Zlín-Lešná). Poděkování patří také všem zaměstnancům, kteří mě zoologickými zahradami provázeli a pomáhali mi. Poděkování patří také mé rodině za neustálou morální a finanční pomoc a podporu během studia.

ABSTRAKT Tato bakalářská práce na téma: Tropické pavilony zoologických zahrad jako životní prostor pro necílové organizmy je zaměřena na výzkum synantropních druhů pavouků v zoologických zahradách ČR. Cílem této práce bylo zkompletování informací o jednotlivých pavilonech, sklenících a zázemích zoologických zahrad, dále zjištění, zda jsou tyto podmínky vhodné ke kolonizaci necílovými organismy. Hlavním podkladem byl sběr vzorků volně žijících pavouků v zázemích a pavilonech zoologických zahrad, kteří nebyli součástí expozic. Tyto vzorky se následně determinovaly. Nejvíce nás zajímalo, zda se v našich ZOO vyskytují některé naše vzácné druhy pavouků, a zejména druhy, které jsou pro ČR nové. Po determinaci jsme zjistili, že nejpočetnější druhy byly především Achaearanea tepidariorum (Koch, 1841) a Pholcus phalangioides (Fuesslin, 1775). Nejzajímavější nálezy byly Loxosceles rufescens (Dufour, 1820) a Tegenaria parietina (Fourcroy, 1785), což jsou druhy, jejichž výskyt nebyl doposud v ČR zaznamenán. Dále bylo nalezeno několik druhů, které jsou u nás vzácné, a to především Triarieris stenaspis Simon, 1891. Klíčová slova: synantropní druhy, introdukce, pavouci, zoologické zahrady. ABSTRAKT This bachelor theses deals with the topics: Tropical pavilions in zoological gardens as a living space for non-target organisms and it is focused on investigation of synatropic spider species in zoological gardens of the Czech Republic. The main aim was to complete all available information about particular pavilions, glasshouses and basement of ZOOs and the information whether are these conditions suitable for colonisation by non-target organisms. Main part was a sample collecting of free living spiders in basement and pavilions of ZOOs, which are not a part of visible part of the exhibitions. These samples were identified to the species level. The most interesting info was whether are there present our native rare species or even species new for the territory of the Czech Republic. After identification was found, that the most common species were mainly Achaearanea tepidariorum (Koch, 1841) and Pholcus phalangioides (Fuesslin, 1775). The most interesting was a find of Loxosceles rufescens (Dufour, 1820) and

Tegenaria parietina (Fourcroy, 1785) as a new species for the Czech Republic. It was also found several species, which were recorded in the Czech Republic, but which are very rare, mainly Triarieris stenaspis Simon, 1891. Key words: synanthropic species, introduction, spiders, zoological garden.

OBSAH 1 ÚVOD A CÍLE...11 2 LITERÁRNÍ PŘEHLED...13 2.1 Synantropie...13 2.2 Pavouci v synantropii...13 2.3 Introdukce...14 2.4 ZOO v ČR...16 2.5 Chovy...18 2.5.1 Rozdělení...18 2.5.2 Rozdíly...19 2.5.3 Udržování a sledování mikroklimatu...20 2.6 Závislost synantropních pavouků na prostředí...20 3 METODIKA...22 3.1 Sběr vzorků...22 3.2 Determinace...23 3.3 Popis sledovaného území...23 4 VÝSLEDKY...30 5 DISKUSE...34 5.1 Běžníkovití (Thomisidae)...34 5.2 Cedivkovití (Amaurobiidae)...35 5.3 Čelistnatkovití (Tetragnathidae)...36 5.4 Koutníkovití (Sicariidae)...37 5.5 Křižákovití (Araneidae)...39 5.6 Lepovkovití (Scytodidae)...40 5.7 Ostníkovití (Mimetidae)...41 9

5.8 Plachetnatkovití (Linyphiidae)...41 5.9 Pokoutníkovití (Agelenidae)...42 5.10 Skákavkovití (Salticidae)...45 5.11 Skálovkovití (Gnaphosidae)...46 5.12 Slíďákovití (Lycosidae)...47 5.13 Snovačkovití (Theridiidae)...48 5.14 Šestiočkovití (Dysderidae)...50 5.15 Šplhalkovití (Anyphaenidae)...51 5.16 Temnomilovití (Nesticidae)...52 5.17 Třesavkovití (Pholcidae)...53 5.18 Vzokanovití (Oonopidae)...54 6 ZÁVĚR...56 7 LITERÁRNÍ ZDROJE...58 8 SEZNAM PŘÍLOH...63 9 PŘÍLOHY...64 10

1 ÚVOD A CÍLE Tato bakalářská práce je zaměřena na pavouky zoologických zahrad v České republice. Pavouci jsou vysoce adaptabilní členovci, kteří se přizpůsobili podmínkám po celém světě. Jejich schopnost adaptace jim značně usnadnila kolonizaci nových ekosystémů. Díky člověku a jeho zásahům do přirozené krajiny, vznikly naprosto nové ekosystémy, které se postupem času staly životním prostorem nejen našich, ale i mnoha dalších druhů pavouků. Členovci obecně, jsou organismy, které díky své stavbě těla, pohlavnímu a potravnímu chování nejsnadněji kolonizují. K procesu kolonizace dochází, buďto samovolně (což, je zdlouhavé, ale přirozené) nebo pomocí člověka (turismus, průmyslová doprava). Tyto druhy, které využívají k přenosu člověka, nazýváme druhy nepůvodní. Umělé ekosystémy, zejména budovy, poskytují těmto nepůvodním druhům úkryty, širokou škálu potravy a zejména podmínky, bez kterých by jinak nemohly existovat. Další výhodou je z pohledu kolonizace určitá míra snížení ohrožení z hlediska přirozených predátorů, které se v nově vzniklém ekosystému nemusí téměř, popřípadě vůbec, vyskytovat. Cílem této práce je zjištění, zda podmínky v různých prostorách našich zoogických zahrad, konkrétně tropických a subtropických pavilonů ovlivňují a případně jak, druhové složení araneofauny. Jedním z faktorů, které mohou toto složení ovlivňovat, je například druhové složení rostlin, mikroklima, druh a způsob krmení chovaných druhů, přítomnost člověka atd. Jedná se o odběr vzorků v uzavřených budovách, ve kterých se nějakým způsobem udržuje teplota a vlhkost. V zimním období neklesá teplota pod bod mrazu a ve kterých se dá předpokládat výskyt původně tropických a subtropických druhů pavouků. Za cílové budovy byly vybrány, zejména tropické pavilony, zázemí, přípravny a sklady krmiv, skleníky a administrativní budovy. Jelikož jsou pavouci jedni z nejčastějších kolonizátorů, predátorů a zejména druhů, které si snadno navykli na synantropní styl života, dá se odhadovat, že díky 11

pravidelným přísunům krmiva, rostlin, stavebních a stelivových materiálů ze zahraničí se s nimi rozšířili i do zdejších podmínek, na které se následně adaptovali. V posledních desetiletích je sice pravděpodobnost této druhové kolonizace určitou mírou snižována díky zboží ošetřovanému proti škůdcům, baleného v ochranných atmosférách a přepravovaného při chladných teplotách (i přes to, se dá předpokládat, že v cílených prostorech introdukované druhy pavouků objevíme). Po determinaci též zjistíme komplexní druhové složení pavouků v českých zoologických zahradách. Díky informacím o jednotlivých mikroklimatických podmínkách, se dají odvodit klimatické preference jednotlivých druhů pavouků, popřípadě jejich vzájemné vztahy či jejich potravní nároky, jejich odolnost vůči desinfekčním prostředkům a postřikům v oněch prostorách využívaných. 12

2 LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1 Synantropie Synantropií je myšlena vazba některých druhů organismů na člověka a jeho výtvory. Jsou to organismy podporované ve svém šíření mimo přirozené prostředí člověkem ať již záměrně, či neúmyslně. Mnohé organismy se na soužití s člověkem adaptovali natolik, že svá přirozená stanoviště téměř opustily (Čejka, 2006). Jsou různé kategorie synantropie: obligátní synantropie - druhy adaptované na život v blízkosti člověka, které již ve volné přírodě nežijí; fakultativní synantropie - druhy adaptované na život v blízkosti člověka, ale některé populace ještě žijí ve volné přírodě; permanentní synantropie - jejich život je vázán na člověka; a temporární synantropie - druhy vyhledávající člověkem vytvořené ekosystémy pouze za nepříznivých podmínek v jejich přirozeném prostředí. Dále se synantropie dělí na totální a parciální. Totální synantropie znamená, že druhy s tímto označením v umělých ekosystémech, jako jsou např. budovy, nejen žijí, ale i se rozmnožují a loví potravu. Parciální druhy mají tyto ekosystémy pouze jako místo k rozmnožování a odpočinku, ale potravu loví mimo ně (Jasič, 1984). Synantropní organismy jsou v kontaktu s lidskou populací a žijí v lidských sídlech trvale. Eusynantropové žijí v těchto sídlech příležitostně, hemisynantropové využívají lidských sídel sezónně. Opakem jsou exoantropní organismy, které žijí ve volné přírodě (Pikula et al., 2012). 2.2 Pavouci v synantropii Na území České republiky (dále jen ČR) se ke konci roku 2014 evidovalo 871 druhů pavouků (Růžička & Dolanský, 2014). Podle Buchara a Růžičky (2002) bylo do ČR zavlečeno pět druhů, které nejsou počítány do místní fauny: Coleosoma floridanum Banks, 1900; Heteropoda venatoria (Linnaeus, 1767); Holocnemus pluchei (Scopoli, 1763); Nesticodes rufipes (Lucas, 1846) a Triaeris stenaspis. Dle Buchara a Kůrky (1998) se synantropní pavouci rekrutují nejčastěji z následujících čeledí: Agelenidae (pokoutníkovití), Anyphaenidae (šplhalkovití), 13

Araneidae (křižákovití), Dictynidae (cedivečkovití), Dysderidae (šestiočkovití), Linyphiidae (plachetnatkovití), Miturgidae (zápřednicovití), Pholcidae (třesavkovití), Salticidae (skákavkovití), Scytodidae (lepovkovití) a Theridiidae (snovačkovití). Mezi nejčastější synantropní pavouky patří například rod Pholcus - Pholcus phalangioides, též známý jako třesavka a různí zástupci čeledí Agelenidae (pokoutníkovití), Theridiidae (snovačkovití) a Oonopidae (vzokani), kteří žijí zejména v budovách (Buchar & Růžička, 2002). Některé čeledi jsou výhradně sysnantropní Pholcidae, Oonopidae. Jiné, které jinak nejsou synantropní se rekrutují masově vyskytující se druhy (např. Dictyna civica (Lucas, 1850) Dictynidae; Salticus scenicus (Clerck, 1757); Sitticus pubescens (Fabricius, 1775) Salticidae) Nejvíce synantropních druhů pavouků je jednoznačně mezi snovačkami, ale poměrově k počtu druhů spíše mezi vzokany a třesavkami. 2.3 Introdukce Urbanizace má vysoký vliv svými abiotickými složkami na jednotlivé součásti životního prostředí, čímž způsobuje nevratné změny přirozeného prostředí určitých organismů, nahrazováním všech složek biotických. Způsobuje změny krajiny, klimatu a zmenšuje velikost přírodních stanovišť. Tyto změny, ale poskytují řadu nových mikrostanovišť (měst, parků, zoologických a botanických zahrad atd.), které poskytují vhodné podmínky pro existenci mnoha druhů. Pavouci jsou schopni kolonizace, osídlení nově vzniklých ekosystémů a získání synantropních návyků. Některé z druhů neproliferují, jiné jsou úspěšné v kolonizaci a adaptují se tak na nové podmínky a stanoviště, a to zejména díky absenci konkurentů, predátorů a díky hojnosti potravy. V poslední době se proces této biologické invaze zvyšuje, zejména díky nárůstu cestování a světového obchodu. Velké organizmy, jako například obratlovci, jsou člověkem obvykle úmyslně vysazováni do nových lokalit. Naopak bezobratlí, představují skupinu, která se šíří 14

převážně náhodně v rámci dopravy. Tyto oportunní druhy pavouků, tak šíří svou populaci mimo jejich původní místo výskytu (Taucare-Ríos et al., 2013). Nepůvodní druhy, nejen pavouků, ale i štírů, brouků, motýlů atd. se na území ČR vyskytují ojediněle, nejčastěji synantropně, vzácně ve volné přírodě. Nejčastěji jsou na naše území zavlečeny tyto druhy importem zboží (zejména přírodnin), zásilkami rostlin a živočichů. Například pantropický druh maloočka lovecká, Heteropoda venatoria, z čeledi Sparassidae k nám byla dopravena se zásilkou tropického ovoce (banánů) a nyní je volně chována v několika zoologických zahradách v ČR (Praha, Plzeň a Dvůr Králové). Nesticodes rufipes rovněž pantropický druh z čeledi Theridiidae byl objeven v roce 1990 v Entomologickém ústavu v Praze, konkrétně v chovu termitů, s jejichž zásilkou byl dopraven (Česká arachnologická společnost, 2015). Tyto výskyty jsou ojedinělé a časově omezené, díky nepřirozeným mikroklimatickým podmínkám. Pakřižák chluponohý (Uloborus plumipes) Lucas, 1846, importovaný s exotickými rostlinami z jižní a západní Evropy, se v novém prostředí skleníků a hypermarketů prodávajících exotické rostlinstvo úspěšně etabloval (Kůrka & Kovařík, 2003; Hudec et al., 2007). První nález pochází z roku 1995 z Tušimic, kde byl nalezen ve skleníku s dovezenými rostlinami. Další nálezy jsou z Českých Budějovic, Brna a Olomouce. V Českých Budějovicích byl nalezen v obchodním středisku OBI. Nálezy z Brna a Olomouce jsou z celoročně vytápěných skleníků botanických zahrad (Machač, 2009 e). Jednou z možných příčin introdukce, může být také turismus, při kterém dochází k přepravě nepůvodních druhů zejména v zavazadlech. Tímto způsobem se sem s největší pravděpodobností dostávají některé jihoevropské druhy pavouků a štírů, například Euscorpius flavicaudis (de Geer, 1778) a Euscorpius italicus (Herbst, 1800) aj. V případě jmenovaných štírů, jsou tito jedinci objeveni většinou v lidských obydlích. Jedná se ovšem o ojedinělé exempláře a ne reprodukce schopné populace (Kůrka & Kovařík, 2003; Hudec et al., 2007). Další možností introdukce je rozvíjející se teraristika a s ní spojené možné úniky (zejména štírů a sklípkanů). 15

Na našem území není znám žádný druh pavouka nebo štíra, který by se v přírodě volně etabloval a reprodukoval (Kůrka & Kovařík, 2003; Hudec et al., 2007). 2.4 ZOO v ČR (dle Fokta, 2008) Nejstarší (moderní) zoologické zahrady vznikly před více než 250 lety. Byla to převážně místa, kam se umísťovala zvířata, ať exotická či místní, která nebyla schopná přežít ve volné přírodě, případně se jejich stav radikálně snižoval a zoologické zahrady byly tak využity jako banka shromažďující genetické bohatství. Do těchto institucí jsou umísťována zdravá zvířata, ale i zvířata nemocná, ohrožená, zabavená pašerákům atd. Využívají se jako zdroj informací a porozumění pro návštěvníky. Slouží i jako velice zajímavý objekt pozorování mnoha vědců. Zoo Brno Zoologická zahrada rozkládající se nyní na 65,5 hektarech, byla oficiálně otevřena v roce 1953. V ZOO chovají 304 druhů živočichů, z nichž je většina chovaná v celkem šesti pavilonech: Tygří skály, replika srubu náčelníka indiánského kmene Haida, pavilony opic, pavilon exotických ptáků, Tropické království a stálá akvarijní výstava. V dnešní době se ZOO zabývá zejména nově vznikající sérií expozic Beringa. Zoo Děčín Tato zoologická zahrada patří mezi menší zahrady. Rozkládá se na 6 hektarech a chová 159 druhů živočichů. Byla otevřena v roce 1949. V dnešní době má ZOO dva pavilony: Ptačí dům, který je přímo v ZOO a pavilon s názvem Expozice Rajské ostrovy, umístěný mimo zahradu. Tento pavilon prošel v roce 2006 kompletní rekonstrukcí. Zoo Dvůr Králové Zahrada otevřená v roce 1946 se nyní rozkládá na 71 hektarech a vlastní 351 druhů živočichů chovaných v celkem deseti pavilonech: pavilon šelem, Vodní světy, ptačí svět, Africká savana, pavilon lvíčků, pavilon pro okapi, pavilon hrošíků, pavilon primátů, pavilon surikat a pavilon lvů. 16

Zoopark Chomutov Tento zoo park otevřený v roce 1975 je nejrozlehlejší instituce svého druhu u nás. Rozkládá se na 112 hektarech, na kterých chová 180 druhů živočichů. Většinu ZOO pokrývají lesy. Jsou zde dva pavilony: Noktárium a Terárium. Zoo Jihlava Devítihektarová ZOO v Jihlavě byla založena roku 1957 jako zookoutek. V současnosti zde žije 151 druhů živočichů ve 3 pavilonech: pavilon šelem, Amazonský pavilon, Exotárium. Zoo Liberec 169 druhů živočichů umístěných na 13,3 hektarech. V roce 1904 zde byla vystavěna voliéra a v roce 1919 byla otevřena ZOO. V té době byla ZOO určena pouze pro letní sezónu a na zimní období zvířata rozprodávala. Je zde celkem 5 pavilonů: pavilon žiraf, pavilon slonů, tropický pavilon, pavilon opic a pavilon šelem. Zoo Olomouc ZOO ležící několik kilometrů od Olomouce na Svatém Kopečku se rozkládá na 42,5 hektarech a chová 379 druhů živočichů v 5 pavilonech: pavilon opic, pavilon žiraf a terárií, pavilon šelem a akvárií, Jihoamerický pavilon, pavilon netopýrů. Zoo Ostrava Zahrada vznikla v roce 1949, ale pro veřejnost byla otevřena v roce 1960. Rozkládá se na 100 hektarech a žije zde 270 druhů zvířat. V zahradě je celkem 7 pavilonů: pavilon šelem, pavilon primátů, pavilon papoušků, pavilon hrochů a nosorožců, pavilon slonů, pavilon vodních ptáků a Africký pavilon. Zoologická a botanická zahrada Plzeň Zahrada byla otevřena v roce 1926, ale na své dnešní místo byla přestěhována v roce 1963. Její rozloha činí 21 hektarů a chová 1 278 druhů živočichů v celkem 9 pavilonech: Austrálie, Noční svět Afriky, pavilon tropů, Skleník, statek Lüftnerka, Sonorská poušť, Africký dům, Madagaskarský pavilon a expozice Akva-tera umístěná mimo areál ZOO v centru Plzně. 17

Zoo Praha ZOO se začala budovat na konci 19. století a s budováním ZOO v Troji se začalo ve 20. letech 20. století. Otevřená pro veřejnost byla v roce 1931. V poslední době probíhá rekonstrukcí, kterou z veliké části zapříčinila povodeň z roku 2002. Chová 625 druhů zvířat žijících na 60 hektarech. Je zde celkem 10 pavilonů: pavilon tučňáků, pavilon velkých savců a terárium, pavilon gaviálů, Sečuán, pavilon velkých želv, pavilon goril, pavilon kočkovitých šelem, Africký dům, Afrika zblízka a Indonéská džungle. Zoo Ústí nad Labem V roce 1908 zde vznikla ptačí rezervace a v roce 1914 byla otevřena zoologická zahrada. Zahrada se rozkládá na 26 hektarech a disponuje 218 druhy živočichů v 5 pavilonech: Bornejský pavilon, Exotárium, pavilon velkých šelem, pavilon slonů a průhled do pavilonu Gepardí ráj. V roce 2004 byl otevřen nový pavilon slonů a nyní se staví nový pavilon Asijský dům. Zoo a zámek Zlín-Lešná Zahrada rozkládající se na 52 hektarech disponuje 207 druhy živočichů. Byla otevřena v roce 1948 a předtím sloužila jako soukromá sbírka majitele zámku. Je zde i široká škála složení flory (1 140 druhů bylin a dřevin se stářím až 300 let). V ZOO je celkem 5 pavilonů: Tropický Yucatan, Terárium, pavilon primátů, pavilon afrických kopytníků a pavilon slonů. 2.5 Chovy 2.5.1 Rozdělení Chovy v zoologických zahradách můžeme rozčlenit dle několika kritérií ať již podle velikosti, umístění, nebo klimatických či biologických podmínek. Dle umístění můžeme chov dělit na vnitřní (umístěn v uzavřené budově), vnější (umístěn pouze venku, možný otevřený přístřešek) a přechodné (budovy, které mají jednu část zakrytou a druhou otevřeně propojenou s venkovním prostředím. Přechodné a venkovní budovy využíváme většinou pro větší, odolnější druhy zvířat. Naopak 18

vnitřní prostory pro exotická, teplomilná zvířata s většími nároky na klimatické podmínky či pro zvířata s nutným sledováním (zvířata nemocná, stará, březí). Chovy dle velikosti a specifických podmínek, které zvířata vyžadují, můžeme dělit na výběhy venkovní (využívané např. pro zvířata s nižšími nároky vlci, koně, zubři), výběhy vnitřní + venkovní (tyto přechodné výběhy jsou využívány například pro slony, žirafy, gorily atd.), výběhy vnitřní (středně velká zvířata, která vyžadují specifické podmínky, které můžeme zajistit pouze v uměle udržovaném vnitřním prostřední - různé druhy opic, ptáků). Případně terária a akvária pro malé živočichy zpravidla umístěná uvnitř budov. Tyto typy vyžadují naprosto specifické podmínky, které se týkají výživy, mikroklima, světelného režimu atd. Všechny typy chovů můžeme pak ještě rozčlenit dle klimatických podmínek, skladby flory a fauny, nebo i typu terénu. Ale i na terária, akvária či pavilony. Tropy (vlhké tropy, střídavě vlhké tropy, savany), pouště (tropy/subtropy, Sahara), subtropy, stepi a pouště mírného pásu (pouště, polopouště, stepi), lesy (jehličnaté, listnaté, smíšené), subpolární a polární (Arktida, Antarktida). Ve velkých pavilonech zároveň můžeme tento ekosystém třídit ještě například podle jeho jednotlivých pater. Například tropický pavilon bude mít jiné druhové složení, ať již fauny či flory, ve spodním keřovém patře či v horním stromovém patře, kde se flora pavilonu stýká se stropním prostorem a přes celý rok jsou zde odlišné podmínky než v patře keřovém (v případě prosklených pavilonů je to například intenzivní sluneční svit, výkyvy teplot atd.). 2.5.2 Rozdíly Rozdíly v chovech mohou být různého charakteru. Ať již z druhového složení fauny a flory, klimatických podmínek, druhu podkladu, velikosti atd. Dá se předpokládat, že v pavilonech či teráriích tropického a subtropického charakteru budeme muset udržovat teplotu a vlhkost na poměrně vysoké úrovni. V pouštních chovech bude teplota také vysoká, ale bude zde mnohem nižší vlhkost a naprosto jiný světelný režim. Oproti tomu polární chovy budou teplotu udržovat na co nejnižší úrovni. Jelikož je jednodušší udržovat v takto velkých prostorech teplotu nad 19

bodem mrazu, jsou tropické chovy vytápěny na požadovanou teplotu celé, ale chladnější výběhy jsou ponechány většinou venkovní teplotě s možností ochlazení zvířat (ledem či vodou). 2.5.3 Udržování a sledování mikroklimatu Široká škála druhového složení zoologických zahrad vede k využívání mnoha různých technologií k udržování stálého mikroklimatu, který je specifický pro dané druhy chované v zoo. Mezi nejvíce udržované vlastnosti řadíme teplotu a vlhkost. Dále je důležité udržování optimální intenzity světla, výměny a proudění vzduchu, nízké hladiny hluku atd. Veškeré parametry se pohybují v rámci hodnot vyhovujících danému druhu, případně jedinci (Hes et al., 2003; Holečková & Dousek, 2006). V pavilonech se teplota udržuje vytápěním celých prostor. Jednotlivé součásti pavilonů, jako jsou například terária a akvária, jsou vyhřívány na požadovanou teplotu vlastními tepelnými jednotkami (topné kameny, vyhřívaná podlaha, tepelné zářiče, zářivky aj.). Teplota se sleduje pomocí teploměrů. Nejčastěji se využívají digitální teploměry, které jsou díky nízkému zdravotnímu riziku pro chovaná zvířata nejvhodnější. Tyto teploměry bývají často propojeny s tepelnými jednotkami a větráky, čímž mohou efektivně udržovat požadovanou teplotu (Hes et al., 2003; Holečková & Dousek, 2006). Vlhkost se udržuje dle potřeb jednotlivých zvířat. Pro živočichy ze sušších oblastí, jako jsou pouště a polopouště, se pohybuje přes den v nízkých hodnotách, naopak přes noc se vlhkost zvyšuje. V tropických pavilonech či teráriích se udržuje permanentně vysoká vlhkost. K udržování optimálních hodnot využíváme samovolný odpar (ze substrátu, zdrojů vody, atd.), rosení a větrání. Vlhkost se zjišťuje pomocí vlhkoměrů, které mohou být podobně jako teploměry napojené na větráky či tepelné zdroje (Hes et al., 2003; Holečková & Dousek, 2006). 2.6 Závislost synantropních pavouků na prostředí Jak jsem se již zmínil, synantropní pavouci žijící v lidských sídlech, využívají tyto objekty jako úkryty a loviště. Různé čeledi pavouků mají specifické chování, vzhled a nároky na ekosystém, ve kterém žijí. Podle toho je můžeme v objektech nalézt na 20

různých stanovištích. Například čeleď Pholcidae (třesavkovití) vyhledává zejména plošně rozlehlé rohy ve vyšších místech (okna, stropní prostory) a spodní strany listů domácích rostlin, popřípadě nábytku. Synantropní zástupci snovaček žijí jak v rozích zdí, tak na rostlinách, ale vyhledávají spíše prostory ve spodních částech místností. Naopak zástupci pokoutníkovitých vyhledávají tmavé rohy. Dospělci pokoutníků vyhledávají spíše plošně rozlehlá místa, mladí jedinci vyhledávají především skuliny, do kterých se mohou ukrýt. Pokoutníci jsou jedni z mála pavouků, které můžeme najít i v prostorech s vysokou mírou prašnosti (jako například: stáje, chlévy, sklady krmiv atd.), což by jiným druhům z hlediska nepříznivých podmínek souvisejících s poškozenou funkcí pavučiny znemožnilo lov kořisti. Zástupci čeledi cedivkovití (Amaurobiidae) vyhledávají tmavá místa, zejména kanály a plochy pod předměty s vyšší vlhkostí. Existují i rozdíly v etologii dospělců a juvenilních stádií. Mladší jedinci budou vyhledávat spíše bezpečnější úkryty (s výjimkou třesavek), které jim zabezpečují úkryt před predátory (zejména ostatními druhy pavouků). Naopak starší jedinci budou vyhledávat spíše rozsáhlé plochy, čímž se zvyšuje šance na ulovení kořisti. 21

3 METODIKA 3.1 Sběr vzorků Sběr vzorků probíhal celoročně v interiérech budov (pavilony, zázemí, sklady krmiv, terária) zoologických zahrad. Mezi nejčastěji prohlížená místa patřily okenní prostory, rohy místností, prostory nábytku, substrát v teráriích, rostliny a místa pod předměty). Pavouci byli loveni pomocí pinzety a většího plastového kelímku. K odchytu větších druhů pavouků byla použita průhledná plastová fólie. V průběhu odběru vzorků jsem prováděl fotodokumentaci. Všichni pavouci byli uloženi v 72% roztoku alkoholu, který sloužil jako usmrcovadlo a konzervant. Jednotlivé informace týkající se vlhkosti, teploty, prostředků používaných proti škůdcům a složení flory v jednotlivých pavilonech, jsem zjišťoval průběžně v každé zoologické zahradě od pověřených pracovníků. Tabulka č. 1 - sběry vzorků Zoo/Zoopark Datum sběru vzorků Brno 17. 12. 2015 Děčín 7. 8. 2015 Dvůr Králové 3. 9. 2015 Jihlava 4. 4. 2015 Liberec 6. 8. 2015 Olomouc 1. 5. 2015 Ostrava 16. 4. 2015 Chomutov 30. 7. 2015 Plzeň 9. 9. 2015 Praha 25. 4. 2015 Ústí nad Labem 31. 7. 2015 Zlín 8. 10. 2015 22

3.2 Determinace Determinace provedl školitel Ing. Vladimír Hula, Ph.D. v laboratoři. Všechen materiál je deponován v jeho sbírce. Pavouci ze všech zoologických zahrad se nejprve prohlédli pod mikroskopem a následně se vyřadili juvenilní jedinci a všichni jedinci druhu Pholcus phalangioides. Počty těchto pavouků se společně s počty dospělých jedinců ostatních druhů pavouků včetně jejich pohlaví zaznamenaly. Ostatní skupiny byly rozděleny dle řádů a budou zasláni specialistům. 3.3 Popis sledovaného území V každé z dvanácti zoologických zahrad, ve kterých probíhal sběr vzorků, byli pavouci loveni na několika místech (pavilony, terária, zázemí, atd.). V těchto zahradách je v pavilonech, ale i jiných budovách, podobné, ne však stejné mikroklima. Rovněž technika a technologie používaná k udržování teploty a vlhkosti se může v jednotlivých místech lišit. V pavilonech a teráráriích je mikroklima rovněž ovlivňováno druhovým složením flory, která je stylizována dle chovaných zvířat a jejich potřeb. Níže jsou uvedeny přesná místa sběru vzorků, hodnoty teploty a vlhkosti, druhové složení flory a případné poznámky. V některých zoologických se konkrétní údaje zjistit nepodařilo. Zoo Brno Místa sběru vzorků: Exotárium + terária, Pavilon šelem (Tygří skály), Safari, Pavilon opic. Tabulka č. 2 lokace Brno (mikroklima) Místo sběru vzorků Teplota Vlhkost Poznámka Exotárium 20 o C 77 % - vlhčení substrátu hadicí terária 20 o C 80 % - rosí se Safari 15 20 o C (žirafy + sociální zařízení) Pavilon šelem (Tygří skály) 23 o C 40 % - rosí se 23

Pavilon opic 22 o C 40 % - rosí se Zoo Děčín - 17 28 o C pokud je venku v zimě mráz Flora: fikus, ibišek, různé druhy pnoucích a popínavých rostlin, atd. Místa sběru vzorků: opice, odchovna myší, přípravna krmiv, hadi, hlavní budova, Pavilon šelem, tropy, kachny + drápkaté opice, Expozice Rajské ostrovy. Tabulka č. 3 lokace Děčín (mikroklima) Místo sběru vzorků Teplota Vlhkost Poznámka pavilony 23 25 o C 75 90 % - mytí vodou vyšší vlhkost Expozice Rajské ostrovy 25 o C 80 % - mytí vodou + rosení V ZOO se nepoužívají chemické prostředky proti hmyzu a nepoužívají se ani v budově Expozice Rajské ostrovy, která je umístěna mimo zoologickou zahradu. Flora: fikus, ibišek, bromélie, bambus, atd. Zoo Dvůr Králové Místa sběru vzorků: skleník, Pavilon ptačí svět, hlavní tropický pavilon. Tabulka č. 4 lokace Dvůr Králové (mikroklima) Místo sběru vzorků Teplota Vlhkost Poznámka Pavilon ptačí svět 20 30 o C 60 % hlavní pavilon (tropy) 25 35 o C 70-80 % - tekoucí a stojaté zdroje vody Dříve zde byly k likvidaci švábů používané požerové návnady, které později v hlavním pavilonu nahradila volně se pohybující maloočka (Heteropoda venatoria). V ZOO se nepoužívají pesticidy. Lokálně se ve formě postřiku používá k likvidaci mravenců chemický přípravek confidor. Flora: fikus, monstera, tetrastigma, clerodendron, banánovník, ibišek. 24

Zoopark Chomutov Místa sběru vzorků: terária (návštěvní prostory), sklad + přípravna krmiv, zimoviště, želvy + zmije, zázemí. Tabulka č. 5 lokace Chomutov (mikroklima) Místo sběru vzorků Teplota Vlhkost Poznámka přípravna krmiv 29 o C 65 % zimoviště Léto 28 o C - teplota přes rok stejná jako venku zima 6 8 o C terária 26 o C - zázemí o pár o C více - celoroční vytápění a udržování teploty Zoopark není zaměřen na tropická zvířata, proto se v teráriích a v ostatních prostorech nevyužívají žádné živé rostliny (kromě terárií s rosničkami). Nevyužívají se žádné chemické prostředky proti hmyzu. Deratizace se prování 2* až 3* ročně. Jako preventivní opatření se průběžně ničí hnízda sršní a vos. Zoo Jihlava Místa sběru vzorků: opice, Amazonský pavilon (terária Rosnička včelí, Rohatka ozdobná, Pralesnička batikovaná a Pralesnička harlekýn; strojovna; opice; zázemí; návštěvní prostory), Afrika (kaloně; chodba; WC; želvy + trnorepy), šatna. Tabulka č. 6 lokace Jihlava (mikroklima) Místo sběru vzorků Teplota Vlhkost Poznámka Amazonský pavilon 26 30 o C den (léto) 75 80 % 23 26 o C den (zima) noc 20 o C Afrika 30 o C u země 50 % 40 o C pod lampou - lampa u želv a trnorepů 25

Flora: spatophillo, monstera, bromelie, ibišek, pothos, kapradiny, fikus, liány. V teráriích u rosniček různé popínavé rostliny. Zoo Liberec Místa sběru vzorků: Pavilon šelem + návštěvní prostory, Pavilon žiraf, Tropický pavilon + zázemí, surikaty, Pavilon šelem, zemědělská místnost, Pavilon opic, pandy, plaměňáci, antilopy, zebry, konírna, administrativní budova. Flora: monstera, bromelie, ibišek, kapradiny, fikus, popínavé rostliny, liány. Zoo Olomouc Místa sběru vzorků: Jihoamerický pavilon, terária, hroši, malé opice + chodba, plameňáci, Pavilon žiraf. Tabulka č. 7 lokace Olomouc (mikroklima) Místo sběru vzorků Teplota Vlhkost Poznámka hroši Do 20 o C 70 80 % opice pravá strana 28 o C min. 70 % Pavilon žiraf levá strana 20 25 o C v létě u stropu 40 o C pokojová 50 60 % v zimě u země 14 o C Želvy (terária) 25 30 o C 70 80 % Jihoamerický pavilon 25 o C (uvnitř) 75 % Flora: kaktusy, fikus, banánovník, pandán, potos, ibišek. Zoo Ostrava Místa sběru vzorků: Pavilon slonů, Pavilon hrochů (zázemí; podkroví; sklep; přízemí; nad výběhem), zázemí, karanténa (zázemí; zázemí + chodba), vydry zázemí, Indonésie zázemí. 26

Tabulka č. 8 lokace Ostrava (mikroklima) Místo sběru vzorků Teplota Vlhkost Poznámka karanténa (zázemí) 22 o C - průvan, topí se pouze v líhních V Pavilonu hrochů byly vzorky odebrány pouze ve sklepě, na půdě a v zázemí. V těchto prostorách se teplota ani vlhkost neudržuje. Zoo Plzeň Místa sběru vzorků: pavilon Z, žirafy, ptáci + šelmy, skleník, Podzemí, želvy, Pavilon Akva-tera + zázemí. Tabulka č. 9 lokace Plzeň (mikroklima) Místo sběru vzorků Teplota Vlhkost Poznámka pavilon Z (terária) 25 o C 60-70 % šelmy 22 24 o C skleník v zimě 18 20 o C - musí být více než 20 o C žirafy Akva-tera v létě se netopí v zimě 18 20 o C v létě se netopí - teplota neklesá pod 18 o C - zázemí - krokodýli - cvrčkárna - záchranná místnost - expozice 22 25 o C 28 30 o C 30 31 o C 28 30 o C 26 30 o C 40 50 % 50 60 % 40 50 % 70 % 60 % V ZOO dochází pravidelně k deratizaci. Desinsekce (zejména kvůli švábům) probíhá ob měsíc. V pavilonu Akva-tera, který je umístěný mimo areál ZOO, se prování desinsekce proti švábům lapači, popřípadě požerovou pastou, nebo manuálně vysavačem. 27

Flora: ve skleníku je široké spektrum druhového složení rostlin a to zejména tropických druhů (J. Afrika, Madagaskar a Kanárské ostrovy). Zoo Praha Místa sběru vzorků: Indonéská džungle (zázemí za akvárii; zázemí; stromové patro; zázemí strojovna; zázemí ryby), Africký dům (zázemí), želvy (skleník), Pavilon kočkovitých šelem (leguáni; kumbál; zázemí terária; tygři chodba), Pavilon gaviálů. Tabulka č. 10 lokace Praha (mikroklima) Místo sběru vzorků Teplota Vlhkost Poznámka Indonéská džungle 20 30 o C 60 % - mlžení zázemí 22 o C Pavilon gaviálů 20 30 o C max. 33 o C želvy (skleník) 27 o C minimum 70 80 % někde i 100 % 90 % - automatické kapkové zavlažování 33 o C leguáni (atrium) 27 33 o C - suché tropy malé želvy 17 o C v zimě přes rok 30 35 o C - vlhkost udržována kropením 1* týdně (pátek) - není zde možné větrání (pouze pomocí dveří) Flora: V Pavilonu gaviálů - fikus, banánovník, pandán a rostliny z Ameriky (potos, atd.). V Indonéské džungly a u želv (ibišek, bugenvilea). U leguánů jsou zejména rostliny středoamerické (fikus, atd.). Ve skleníku je směs tropických druhů rostlin s hojným zastoupením fikusů a kaktusů. Zoo Ústí nad Labem Místa sběru vzorků: bažanti, medvěd (zázemí), orangutani (hala; zázemí), ptáci (zázemí), opice, lachtani, Pavilon slonů, pekari (zázemí), malé opice, nosorožci, kachny. 28

Tabulka č. 11 lokace Ústí nad Labem (mikroklima) Místo sběru vzorků Teplota Vlhkost Poznámka sloni + nosorožci Max. 22 o C 70 % - mytí vapkou - ráno vyšší vlhkost (mytí), večer nižší (větrání) Exotárium (terária) 25 o C - vlhčení substrátů (vysoká vlhkost) orangutani + opice lachtani - mytí vapkou (vysoká vlhkost) - v roce 2015 probíhal rekonstrukcí (více než rok nepoužíván Jako desinfekce se používá 1* týdně savo. Odpady se čistí fixinelou. Na větší plochy se využívají saponáty. Ke kropení a mytí se využívá vapka. Proti švábům a pavoukům se praktikuje DDD. Flora: monstera, fikus, ibišek, pandamos, bromelie. Zoo Zlín-Lešná Místa sběru vzorků: Pavilon slonů, přípravna krmiv, odchovna, Pavilon africkych kopytniků, Tropický Yucatan, + zázemí. 29

4 VÝSLEDKY Druhové složení pavouků bylo ve všech zoologických zahradách z veliké části podobné. Lišilo se v několika druzích, ale zejména v početních stavech jednotlivých druhů pavouků. Tyto počty byly ovlivněné jak umístěním ZOO, tak i mikroklimatickými podmínkami, které se v různých pavilonech, popřípadě ostatních budovách, lišily. V každé ZOO byla nalezena třesavka velká - Pholcus phalangioides, která se v budovách vyskytovala v nejhojnějších počtech. Dále se v ZOO často vyskytovala snovačka skleníková - Achaearanea tepidariorum, snovačka pokoutní - Steatoda bipunctata (Linnaeus, 1758), pokoutník tmavý - Eratigena atrica (Koch, 1843) a p. domácí - Tegenaria domestica (Clerck, 1757). Zoo Brno V Brněnské ZOO byl nejhojnějším druhem Pholcus phalangioides z čeledi třesavkovití. Nejčastěji zastoupenou čeledí byly snovačkovití a to zejména druh Steatoda grossa (Koch, 1838). Byly zde nalezeny dva druhy významné pro českou araneofaunu. Prvním byl Scytodes thoracica (Latreille, 1802) a druhým Triarieris stenaspis. Zoo Děčín Nejpočetnějším druhem byla Achaearanea tepidariorum z čeledi snovačkovití. Druhým nejpočetnějším druhem byl Pholcus phalangioides. Zoo Dvůr Králové V této ZOO byly nejvíce zastoupené druhy Pholcus phalangioides a významný druh Hasarius adansoni (Audouin, 1826), který byl v hojnějších počtech nalezen také v ZOO Plzeň a Praha. Zoo Chomutov Nejčastějším druhem byla Achaearanea tepidariorum. Poměrně hojná zde byla také snovačka Steatoda triangulosa (Walckenaer, 1802). 30

Zoo Jihlava Nejpočetnějším druhem byl zejména Pholcus phalangioides. Poměrně častý zde byl také druh Tegenaria domestica. Velice zajímavým druhem byla Tegenaria parietina, jejíž nález je první pro ČR. Tato ZOO byla, co se týče počtu nalezených druhů, nejchudší. Zoo Liberec Nejpočetnějším druhem byl Pholcus phalangioides, který se zde vyskytoval v nejhojnějším počtu jedinců v rámci všech sledovaných ZOO. Druhý nejčastěji nalezený druh byl Achaearanea tepidariorum. Zoo Olomouc Nejčastěji nalezeným druhem byl Pholcus phalangioides v poměrně vysokém počtu jedinců. Zoo Ostrava V této ZOO byla velice hojná populace druhu Pholcus phalangioides. Častý zde byl také druh Achaearanea tepidariorum. Unikátním druhem, který zde byl nalezen, je Loxosceles rufescens, jehož nález je pro ČR první. Zoo Plzeň Společně s Pražskou zoologickou zahradou se zde vyskytoval největší počet jedinců druhu Achaearanea tepidariorum. Častý byl také Pholcus phalangioides a významný druh Hasarius adansoni, který se zde vyskytoval v poměrně hojném počtu. Zoo Praha Stejně jako v Plzeňské ZOO zde byla početná populace druhu Achaearanea tepidariorum a poměrně častý druh Pholcus phalangioides. Zajímavým druhem zde byl Hasarius adansoni, který byl v této ZOO nalezen v nejhojnějším počtu, a to v tropických pavilonech (Indonésie a u gaviálů). 31

Zoo Ústí nad Labem Nejčetnějšími druhy byla Steatoda grossa a Pholcus phalangioides. Zoo Zlín-Lešná Nejhojnějšími druhy byla Achaearanea tepidariorum a Pholcus phalangioides. Zajímavým nálezem byl druh Coleosoma floridanum. Tabulka č. 12 vzorky (soupis) Zoologická zahrada/park Druh/počet jedinců juvenil 16 42 14 35 37 51 61 110 45 83 95 31 Achaearanea tepidariorum 11 1 9 3 31 5 7 47 47 7 30 Agelena labyrinthica 1 Amaurobius ferox 1 1 1 Anyphaena accentuata 1 Araneus diadematus 2 1 Coleosoma floridanum 2 Enoplognatha ovata 1 Eratigena atrica 2 3 1 3 4 1 Ero aphana 1 Gibbaranea bituberculata 1 Harpactea rubicunda 1 Hasarius adansoni 3 11 24 Lepthyphantes leprosus 1 1 1 2 Loxosceles rufescens 1 Metellina segmentata 1 Nesticus cellulanus 1 Pachygnatha degeeri 1 Pholcus phalangioides 9 8 3 1 30 48 32 44 12 15 13 18 Scotophaeus scutulatus 2 Scytodes thoracica 1 Sitticus pubescens 1 32

Steatoda bipunctata 3 1 Steatoda castanea 1 2 1 1 2 1 Steatoda grossa 7 2 23 4 2 15 2 Steatoda triangulosa 1 1 5 7 2 Synema globosum 1 Tegenaria domestica 11 4 2 2 2 2 Tegenaria ferruginea 1 4 1 1 2 Tegenaria parietina 1 Tegenaria silvestris 1 Textrix denticulata 5 Triaeris stenaspis 2 Trochosa terricola 1 Xysticus lanio 1 V tabulce č. 12 je uvedený soupis druhů pavouků, které se v určitých zoologických zahradách vyskytovaly v uvedeném počtu jedinců. Přesný soupis druhů a množství pavouků, včetně rozdělení pohlaví, a počtu juvenilních jedinců nalezených v jednotlivých místech zoologických zahrad je uveden v přílohách č. 1 12. 33

5 DISKUSE V zoologických zahradách se vyskytovalo 7 druhů, které jsou významné pro tuto práci. Konkrétně: Coleosoma floridanum; Ero aphana (Walckenaer, 1802); Hasarius adansoni; Loxosceles rufescens; Scytodes thoracica; Tegenaria parietina a Triaeris stenaspis. Všechny tyto druhy, včetně ostatních, které se v ZOO vyskytovaly, budou dále popsané. Coleosoma floridanum není naším původním druhem a je známá pouze synantropně. Ero aphana je v ČR vzácný druh, který je znám také jako synantropní. Hasarius adansoni, Scytodes thoracica a Triaeris stenaspis jsou pro ČR vzácné druhy, které díky svým mikroklimatickým nárokům (zejména potřeba vyšších teplot) u nás žijí pouze synantropně. Tegenaria parietina doposud nebyla v ČR zjištěna a pro Loxosceles rufescens je to unikátní nález pro celou střední Evropu. Všechny tyto významné druhy, jak se předpokládalo, byly nalezeny v pavilonech se stálou, zvýšenou teplotou a vlhkostí (Amazonie, Yucatán, Indonésie, africké pavilony a tropická terária). Všechny tyto objekty měly udržovanou stálou teplotu okolo 23 až 28 o C a vlhkost mezi 65 až 80 %. Teplotní výkyvy byly s průběhu roku pouze o pár stupňů. V těchto pavilonech, případně teráriích, měly tyto druhy i dostatek potravy, a to zejména hmyz, který přežil krmení zvířat. Bylo zde také široké druhové rozpětí cizokrajné flory, jejíž dovoz je jedním z možných důvodů výskytu těchto teplomilných druhů. 5.1 Běžníkovití (Thomisidae) Celosvětově je známo 2 062 druhů, z toho 157 v Evropě a 42 druhů v ČR (Macek, 2006). Mají zpravidla ploché a široké tělo. Zadní dva páry noh jsou mnohem kratší než přední páry. Většinou žijí na vegetaci a kořist loví dvěma dlouhými a silnými páry noh. Oči jsou uspořádány do dvou řad po čtyřech. Některé druhy mají schopnost barvoměny, ke které dochází při lovu podle barvy květu, na kterém na kořist číhá. Samice hlídají kokony, které jsou připředené k různým nadzemním částem rostlin (Buchar & Kůrka, 1998). 34

Synema globosum (Fabricius, 1775) běžník skvostný V ČR poměrně vzácný druh pavouka vyskytující se v teplých oblastech (indikátor xerotermních společenstev), jako je Jižní Morava, Polabí, Haná a okolí Prahy. Nejčastěji se vyskytuje na květech rostlin na loukách a stepích, kde číhá na kořist. Kokon bývá samicí připředen ke spodní straně květu a hlídá ho až do vylíhnutí mláďat (Machač, 2008 c). Patří mezi naše nejpěknější druhy pavouků díky jeho specifickému vybarvení zadečku (Buchar & Kůrka, 1998). Tento teplomilný, nesynantropní druh byl nalezen v ZOO Zlín-Lešná v pavilonu Tropický Yucatan na vegetaci, ve kterém se vyskytoval náhodně. Pro Město Zlín a jeho okolí je to první nález (Česká arachnologická společnost, 2015). Xysticus lanio Koch, 1835 běžník poutavý Tento u nás běžný druh žije obvykle ve větvích stromů a keřů, a to zejména v doubravách, dubohabřinách a lužních lesích. Svůj český název dostal podle zvyku samců před spářením spoutat samici pavučinovými vlákny (Buchar & Růžička, 2002). Samice jsou zbarvené šedě a nenápadně. Samci jsou barevnější. Pohybují se po zemi i po vegetaci (Buchar & Kůrka, 1998). Byl nalezen v Pražské ZOO u želv, kam byl nejspíše zanesen s rostlinným krmivem nebo na oblečení, na které se dostal z okolních keřů, popřípadě stromů. Jelikož tento pavouk synantropně nežije, byla zde jeho přítomnost náhodná. Na území Prahy se vyskytoval jistě do roku 1990, toto je novodobý nález (Česká arachnologická společnos, 2015). 5.2 Cedivkovití (Amaurobiidae) Celosvětově je známo 679 druhů, z toho 75 v Evropě a 8 druhů v ČR. Některé druhy žijí v zemních norkách, jiné si vyplétají pavučinou doupě ve tvaru punčošky ve štěrbinách kůry stromů a pod kameny, kde samičky pečují o kokon, později i o mláďata, která přikrmují svými úlovky (Macek, 2006). Čeleď cedivkovití společně s čeledí cedivečkovití má název díky přítomnosti unikátního snovacího ústrojí (kribela), které připomíná sítko přes které je jakoby cezena 35

hmota, která tuhne ve velice jemné vlášení. Punčošky jsou spřádané často i do délky přes 10 cm a z jejich vnějšího kraje vybíhají jednotlivá vlákna upozorňující pavouka na blížící se kořist. Typickým zástupcem je punčoškář zemní Coelotes terrestris (Wider, 1834), který spřádá typické, trubičkovité pavučiny. Amaurobius ferox (Walckenaer, 1830) cedivka domovní Synantropně žijící druh žijící zejména na temných a vlhkých místech v bezprostřední blízkosti obytných budov, jako jsou například sklepy, studny a kanalizace (Buchar & Kůrka, 1998). Staví si nálevkovité pavučiny (ve výklencích zdí atd.), které pokrývá jemnou vatou. Tyto modře se lesknoucí kribelátní vlákna jsou po vytlačení snovacími bradavkami vyčesány hřebínkem, který je tvořen brvami na zadním páru nohou (Bellmann, 2004; Buchar & Růžička, 2002). Tento druh byl nacházen zejména ve vlhčích a chladnějších zázemích, a to především pod víky kanalizací. Pro Plzeň, Olomouc a jejich okolí je to nový nález. V Ústí nad Labem byl potvrzený výskyt do roku 2000 (Česká arachnologická společnost, 2015). 5.3 Čelistnatkovití (Tetragnathidae) Celosvětově je známo 947 druhů, z toho 41 v Evropě a 15 druhů v ČR (Macek, 2006). Mnohé druhy mají blízko ke křižákům, nebo z nich byly do čeledi čelistnatkovitých přeřazeni. Splétají stejné typy sítí jako křižáci, a to kolovité. Větší druhy těchto pavouků, jako je například čelistnatka rákosní Tetragnatha extensa (Linnaeus, 1758), spřádají sítě na vegetaci, zvláště u stojatých vod. Nejsou známé případy agresivity samice při kopulaci. Kokony jsou lepené na spodní strany listů (Buchar & Kůrka, 1998). Síť tvoří obvykle 12 až 20 paprsků. Nejvíce druhů je známo z tropických oblastí. Rod Tetragnatha při odpočinku spočívá v charakteristické poloze, při které má přední nohy natažené a kopíruje s nimi stonek či stéblo trávy (Levi & Levi, 2002). 36

Metellina segmentata (Clerck, 1757) meta podzimní Rody Meta, Metellina a Zygiella byly do čeledě čelistnatkovitých přeřazeni z čeledě křižákovitých. Metellina segmentata je u nás velice hojná. Pavučiny spřádá na křovinách a vyšší vegetaci. Samičky jsou mnohem méně agresivní, než samičky křižákovitých, a je to pravděpodobně ovlivněno tím, že při námluvách sameček, popřípadě samečci, čekají vedle sítě samičky, dokud se jí nepodaří ulovit kořist a tahají za signální vlákna sítě, aby upozornily, že nejsou kořist. Při kopulaci se jen vzácně stává samec kořistí (Buchar & Kůrka, 1998; Machač, 2008 a). První dva páry noh jsou nápadně delší a to zejména u samců. Obývá zejména okraje lesů a břehy potoků. Je to jeden z nejhojnějších druhů pavouků, vyskytujících se na podzim. Na rozdíl od křižáků má uprostřed sítě prázdné místo, které neobsahuje lepkavá vláka a ve kterém čeká na kořist. Dospělí samci většinou nestaví sítě ani nepřijímají potravu (Machač, 2008 a). Není synantropně žijícím druhem. Byl nalezen v ZOO Zlín-Lešná v pavilonu Tropický Yucatan na vegetaci, kam byl nejspíše zanesen z okolních keřů. Pachygnatha degeeri Sundevall, 1830 čelistnatka mokřadní Sítě staví pouze nymfy, dospělí jedinci loví aktivně kořist při zemi mezi vegetací na loukách a okrajích lesů a staví jen drobné pavučinové zámotky. Je to náš nejmenší, poměrně hojný druh čelistnatky rodu Pachygnatha (Buchar & Kůrka, 1998; Machač, 2010). Tento druh byl nalezen pouze v ZOO Děčín u drápkatých opic, kam byl pravděpodobně zanesen ošetřovatelem z okolní vegetace. Do roku 2000 je potvrzený výskyt v okolí Děčína (Česká arachnologická společnost, 2015). 5.4 Koutníkovití (Sicariidae) Celosvětově je známo 122 druhů, z toho 1 v Evropě a v ČR nežijí. Americké druhy jsou velmi jedovaté, přičemž jediný druh žijící v Evropě je jedovatý pouze velmi mírně a ) nejsou známy otravy způsobené kousnutím tímto druhem pavouka (Macek, 2006). 37

Kousnutí amerických druhů koutníků způsobuje nekrotizující a těžce hojitelné rány. Má šest očí ve dvou řadách. První dva páry noh jsou delší než ostatní. Na hlavohrudi mají specifikou skvrnu ve tvaru houslí (Hunt, 2013). Loxosceles rufescens (Dufour, 1820) koutník ryšavý Je jediným druhem z této čeledi žijící v Evropě. Preferuje sušší, slunná stanoviště, a to zejména skály. Často žije i v okolí budov. Jako všechny druhy rodu Loxosceles je schopen kousnout člověka. Jeho kousnutí není bolestivé, může ovšem docházet k nekrózám, většinou ale způsobuje pouze lokální zčervenání a svědění. Hojení probíhá rychle. Tento druh vykazuje tendenci šířit se v rámci Evropy. Neuvádí se jako cizí nebo invazivní druh, protože je pro Evropu nativní. Ve střední Evropě nebyl doposud jeho výskyt znám (Nentwig et. al., 2016). První potvrzené kousnutí (v roce 1977) bylo zjištěné v Lanikai v Oahu na Havaji, kde byla žena kousnuta do paty. Další kousnutí byly zejména na prstech končetin u lidí, pohybujících se po palivovém dřevu. Jed tohoto pavouka obsahuje faktor ničící buňky a způsobuje tak nekrózu okolních tkání. Ke kousnutí dochází většinou na končetinách, a to horních i dolních. Reakce je individuální a pohybuje se v rozmezí mírného zarudnutí až k vážné destrukci okolní tkáně. Po kousnutí je v onom místě nejprve cítit mírné bodání, které ve vzácných případech přechází v intenzivní bolest. Kousnutí si člověk často všimne až několik hodin později. Okolo kousnuté oblasti vzniká nejprve puchýř, nebo otok. Místo nejprve zarudne a v případech nekrózy se barva tkáně mění od fialové po černou, podle množství odumřelé tkáně. Odumřelá tkáň následně odpadává pryč. Léčení těžších případů může trvat i několik týdnů. Pokud není kousnutí správně léčeno, může dojít i ke gangréně. Při kousnutí se nejprve poškozené místo očistí a desinfikuje, to však nezabrání možné nekróze tkáně a je tak důležité vyhledat co nejrychleji lékařskou pomoc. Pokud ránu chladíme, například pomocí ledu, zpomalujeme tak šíření jedu. Není známo žádné úmrtí způsobené kousnutím tímto pavoukem. Protijed se při léčbě nevyužívá (Nishida & Tenorio, 1993). 38