I N V E S T I C E D O R O Z V O J E V Z D Ě L Á V Á N Í A K T I V I T A J E S P O L U F I N A N C O V Á N A E V R O P S K Ý M S O C I Á L N Í M F O N D E M A S T Á T N Í M R O Z P O Č T E M Č E S K É R E P U B L I K Y Teorie Téma: Jak správně fotografovat Digitální fotografie Náplní celého tematického okruhu s názvem Digitální fotografie bude úprava fotografií a obrázků v programu Zoner Photo Studio. Přestože nám tento program nabízí širokou škálu možností úprav, tak pokud máme k dispozici špatnou fotografii, tak ne vždy lze chyby fotografa plně napravit. Toto bychom měli mít při pořizování fotek na paměti. V úvodní kapitole si povíme něco o správných zásadách fotografování a tyto zásady si poté procvičíme v praxi. Digitální fotoaparát dnes nabízí úplně každému možnost nacvakat takřka neomezené množství fotek. Často se pak stává, že máme k dispozici několik desítek či stovek fotek, z nichž je však většina nezajímavá nebo nevhodně nafocená. Je proto vhodné místo úmorného cvakání, fotit vždy s rozmyslem. Pamatujme vždy na to, že kvalita má přednost před kvantitou. Někdy stačí málo, a z dobrého snímku se kvůli drobnosti stane pokažený záběr. Příčinou může být nepozornost fotografa nebo jeho neznalost základních pravidel fotografování. Pár základních pravidel si proto nyní představme. 1. Zlatý řez To, jak jsou objekty na fotce uspořádané, je rozhodně jeden z nejvýraznějších rysů fotografie. Špatná kompozice může zcela rozbít a pošlapat i jinak zajímavý námět. Špatně: Mezi nejčastější chyby patří středová kompozice. Dominantní objekt uprostřed totiž zcela rozbije návaznost fotky, a místo toho, aby na sebe upoutával pozornost, vytváří napětí. Neznamená to samozřejmě, že by středová fotografie byla a priori špatná. Ale pokud nemáte vyloženě umělecký záměr, který středovou kompozici využívá, zkuste se jí vyhnout. Správně: Při kompozici se snažíme využívat rozmístění předmětů a lidí podle tzv. zlatého řezu. Zlatý řez je pojem týkající se kompozice. Jedná se o pomyslné přímky, které dělí obraz (fotografii) tak, aby působil na lidské oko co nejestetičtěji. Zlatého řezu využívají umělci již nejméně od renesance. Obdélníkový tvar fotografie umožňuje různé umístění fotografovaného předmětu ve scéně. Obdélníkový formát je pro lidské oko příznivý, protože jsme na něj zvyklí z knih, novin či televize. Když si tuto informaci uvědomíte, můžete ji využít už při samotném komponování objektu v hledáčku fotoaparátu. Tak, jako knihy jsme zvyklí číst zleva doprava a shora dolů, i fotografii "čteme" stejným způsobem. Nalezení zlatého řezu a zlatých bodů Zlatý řez dostaneme tak, že si rozdělíme snímek (přibližně) na třetiny ve vertikálním (svislém) a horizontálním (vodorovném) směru. Vzniklé přímky jsou pak zlatými řezy a 4 vzniklé průsečíky tvoří tzv. zlaté body (obr. 1).
Obr. 1 Zlaté řezy a zlaté body Jak je z obrázku vidět, tak fotografovaný předmět můžete umístit do jednoho ze čtyř různých zlatých bodů. O konkrétním umístění se musíte rozhodnout sami. Záleží i na dané situaci a umístění předmětu ve scéně. Člověk "čte" fotografii po částech, očima jde směrem 1 2 3 4, a tedy nejdéle se u fotografie zastaví, pokud ji pochopí až po prohlédnutí bodu 4. Toho můžete také využít při kompozici a zaujmout divákovu pozornost na delší dobu. Nejvhodnější bývá tedy umístit nejzajímavější předmět či osobu do zlatého bodu č. 4 (obr. 3, 4). Obr. 2 - Typicky špatná kompozice: Postava uprostřed snímku. Celou horní polovinu zaplňuje ničím nezajímavé nebe.
Obr. 3 - Rozumná kompozice:postava ve zlatém bodu č. 4, díky jinému úhlu pohledu působí snímek obsahově plněji. Obr. 4 - Použití zlatého řezu v makrofotografii Problém může nastat při fotografování sloupů, věží nebo jiných úzkých a vysokých předmětů. Pak se může předmět umístit přibližně do míst úhlopříčky spojující zlaté body 1 a 4 (obr. 1, 5).
Obr. 5 Vlevo chybná středová kompozice, vpravo správný úhlopříčný závěr 2. Portrét před budovou Skoro z každé dovolené si lidé vozí fotky "člověka před budovou". A velké množství těchto fotek trpí výraznou chybou - nikdo na nich není poznat. Špatně: Řekněte lidem, aby se postavili co nejblíže k velké budově. Sami pak jděte co nejdále od budovy, aby se vám tam celá vešla (obr. 6,7). Správně: Postavte se tak, aby se vám do záběru vešla celá budova. Pak si člověka nebo skupinku postavte tak, aby od vás byli vzdáleni několik metrů a zabírali výraznou část fotky - budou tak rozpoznatelné jejich obličeje. Pokud chcete, můžete si i přidřepnout a "srovnat výškový rozdíl". Výsledkem je fotka, kde je fotografovaná postava pěkně vidět, a budova také (obr. 8,9). Obr. 6 Špatné postavení osoby a fotografky. Fotografka je daleko od budovy a současně daleko od focené osoby. Obr. 7 Výsledný typicky špatný snímek. Miniaturní postava, kácející se budova
Obr. 8 Správné postavení fotografky a focené osoby. Fotografka je daleko od budovy a současně blízko focené osoby. Obr. 9 Výsledný správný snímek. Dostatečně dominantní postava s většinou budovy. 3. Vyrůstající předměty Kromě správné kompozice je třeba sledovat také předměty v pozadí. Nejčastější chybou bývá, že něco vyrůstá z hlavy vyfotografovaného člověka (obr. 10). Většinou jde o stromy nebo sloupy, ale může se jednat třeba i o část těla. Špatným úhlem záběru tak dochází ke komické situaci, kdy je na fotce osoba, které z hlavy roste ruka. Obr. 10 Výrůstky. Častou chybou bývá, že něco vyrůstá z hlavy vyfotografovaného člověka (vlevo). Stačí krok stranou a je po problémech (vpravo). 4. Chybějící a nadbytečné objekty V předchozích kapitolách jsme si řekli, že je důležité myslet na to, jak uspořádáme objekty na fotce. Nyní si ukážeme, že stejně důležité je myslet také na to, abychom na fotce neměli něco přebytečného nebo aby nám naopak nechyběl kus hlavního motivu. Při focení si vždy musíme dát pozor, abychom se postavili tak, abychom viděli objekt celý. Tím nemáme na mysli spodní část těla vyfotografované osoby nebo pravé křídlo paláce, ale například uříznuté boty nebo useknutou špičku věže (obr. 11). Pokud chceme zdůraznit například nějakou část budovy, je vhodné pořídit záběry dva, jeden detail a druhý, který zobrazí stavbu celou.
Obr. 11 Chybějící část vysílače. Kromě středové kompozice je chyba i v oříznuté anténě vysílací věže. Opakem chybějících částí jsou naopak předměty v záběru, které snímek ruší nebo které v záběru překáží (obr. 12). Pokud jde například o přerostlou trávu nebo spadlou větev, není nic snadnějšího než předmět zkrátit nebo odnést mimo záběr. Pevně umístěné nebo těžké rušivé předměty je pak nutné ze záběru dostat změnou stanoviště fotografa, tedy změnou fotografovaného úhlu, kdy se předmět dostane mimo záběr nebo se schová za jiný. Někdy to všask může být problém, jsou li například rušivým elementem lidé, u takových fotografií je pak rovněž problém použít retuši v počítači ta se naopak dá s dobrými výsledky aplikovat například u drátů vysokého napětí. Obr. 12 Rušivý element. Na levém záběru je rušivým elementem dopravní značka, ale stačí změnit stanoviště fotografa a značka už je mimo záběr. 5. Detaily (makrofotografie) Někdy je zachycení detailu vděčnějším záběrem, který o dané scéně dokáže vypovědět více než při fotografování celku.
Detail dokáže vypíchnout zajímavý objekt, který by na celkovém pohledu zanikl a kterého by si divák nikdy nevšiml. Nejčastějším námětem fotografií zblízka jsou květiny, motýli, brouci a jiná miniaturní havěť. Častou chybou bývá, že si vyhlédneme květinu, s krásným poupětem, přijdeme k ní na jeden krok, namíříme kompakt a stiskneme spoušť. Výsledkem bude fotografie zobrazující půlku lesa. Všem divákům budeme muset následně vysvětlit, že ta kytička uprostřed měla opravdu krásné květy, ale není to na snímku bohužel vidět. Proto je velmi důležité nebát se jít s objektivem fotoaparátu co nejblíže. Pokud se bude čočka dotýkat květu, nevadí (ale pozor na znečištění). Je dobré si vyzkoušet z jaké nejkratší vzdálenosti je kompakt schopen na květinu zaostřit. Většina fotoaparátů má možnost navolit si pro focení detailů tzv. režim makro, je li to tedy možné, tak tento režim zvolíme (obr. 14,15). Obr. 13 Nic neříkající polodetail. Obr. 14 Makrofotografie. S funkcí makro a velmi těsným přiblížením objektivu dosáhneme efektnějšího a detailnějšího podání. Obr. 15 Použití zlatého řezu v makrofotografii. Obr. 16 Nudný celek. Obr. 17 Mnohem působivější detail. Často je vhodné fotit takto z podhledu.
6. Panorama Při focení samozřejmě nepotřebujeme zachytit jen detaily, ale často i velké celky. Tzv. panoramatické fotografie, pokud jimi šetříte, dokáží krásně zachytit atmosféru města či krajiny, a ozvláštnit galerii snímků. Panoramatické fotografie vznikají složením několika snímků. K jejich spojení dojde buď přímo ve fotoaparátu nebo ideálně v počítači, jak si později ukážeme. Focení panoramat není zdaleka tak obtížné, jak se může zdát, je ale potřeba dát pozor na tři důležité věci: dostatečný překryv snímků - překrývat by se měla tak čtvrtina snímku (pokud fotíte na šířku). S překryvem vám pomůže asistenční režim pro panorama, pokud jej kompakt nabízí stejné nastavení expozice - opět můžete použít speciální panoramatický režim, nebo zvolte manuální nastavení expozice poloha horizontu - pro ideální spojení fotek je potřeba, abyste udrželi horizont ve stejné výšce fotografie. Pomozte si stativem, nebo alespoň již zmíněným asistenčním režimem. Obr. 18 Špatný panoramatický snímek. Horizont byl na snímcích v různých výškách, po spojení fotek nelze výsledek rozumně oříznout. Navíc automatika nastavila každému snímku jinou expozici. Obr. 19 Správný panoramatický snímek. I přes focení z ruky se podařilo horizont udržet víceméně v rovině. Díky manuálnímu režimu mají snímky shodnou expozici. 7. Se sluncem v zádech focení v protisvětle Samotné slovo "fotografie" lze přeložit jako "kreslení světlem", a je nabíledni, že za bílého dne se tedy fotí lépe, než v noci. Ale prudké slunce může působit i problémy - velký rozdíl mezi světelnými podmínkami na slunci a ve stínu může způsobit, že z vašich přátel uvidíte jen siluety. Špatně: Za plného slunce fotíte, odkud vás napadne. Výsledkem jsou příliš kontrastní fotky bez kresby ve slitých stínech, nebo naopak se slitými světly (přepaly). Správně: Fotíte plus minus zády ke slunci. Focené objekty, pozadí i obloha jsou tedy osvětleny stejným zdrojem, a fotoaparát nebude mít se zachycením dynamického rozsahu problém. Pokud můžete, počkejte s focením na tzv. zlatou hodinu, která udeří přibližně hodinu před západem slunce, případně s jeho východem. Sluneční světlo je tehdy mírnější, stíny měkčí, barvy teplejší a snímky zlatavé. Podobně příznivý efekt může mít i polojasné až zatažené počasí.
Obr. 20 - Pokud slunce "šajní" přímo do objektivu, nic kloudného zpravidla nevznikne. Pokud by slunce svítilo z boku, lze objektiv zastínit. Obr. 21 - Když je ale slunce skryto foceným objektem či postavou a použijete blesk, lze i v protisvětle udělat slušnou fotku. Závěr Na závěr je dobré dodat, že samozřejmě není nutné se vždy všemi pravidly striktně řídit, avšak je dobré výše uvedená základní pravidla znát a při focení na ně myslet. Některé z chyb je možné dodatečně upravit v počítači v některém z programů pro editaci fotografií (např. Zoner Photo Studio), ale s některými si neporadí ani počítač, a tak je lepší dát si na ně pozor ještě před stisknutím spouště závěrky. Podobně jako při práci platí pořekadlo třikrát měř, jednou řež, mohlo by se v případě fotografování použít třikrát koukej, jednou mačkej spoušť. Zdroje a odkazy - http://technet.idnes.cz/nefotte-na-dovolene-jako-mamlas-12-tipu-pro-paradni-fotky-skompaktem-115-/tec_foto.asp?c=a100714_114006_tec_foto_nyv - http://nympha.blog.cz/0702/zlaty-rez - Časopis Počítač pro každého, 15/2010, str. 8-11