RUKOVĚŤ PRO ONOMASTICKÉ SEMINÁŘE. Slovníček

RUKOVĚŤ PRO ONOMASTICKÉ SEMINÁŘE Slovníček Pro studenty onomastických disciplín připravil Svatopluk Pastyřík Hradec Králové 2010

3 Předmluva Slovníček onomastických pojmů a termínů je určen studentům onomastických seminářů především pro jejich samostudium. Čerpá ze Základní soustavy a terminologie slovanské onomastiky 1 a Encyklopedického slovníku češtiny 2, aniž by chtěl tyto prameny nahrazovat nebo jim konkurovat. Vzhledem k tomu, že jsem o letošních prázdninách připravoval pro onomastické semináře nové učební programy a texty (Rukověť pro onomastické semináře I, II, III, IV, V), v nichž jsem v jednotlivých tématech uváděl i klíčová slova, vyvstala samozřejmě i potřeba vzniku pojmoslovného slovníčku. Při přípravě na seminární praktika i při doplňování látky studenty při absenci na semináři jevila se funkčnější elektronická verze. A tak také byla tato pomůcka od počátku jako elektronický pendant ke klasickému skriptu koncipována. Nejširší pojmoslovná báze je ve slovníčku samozřejmě z onomastiky, objevují se v něm však i hesla, která jsou z jiných oborů (z historie, z literární vědy aj.), a to jednak proto, aby studenti z autopsie přišli sami na propojenost onomastiky s dalšími obory, jednak aby tuto propojenost dokázali účelně aplikovat i v jiných disciplínách. Za třetí bych chtěl obhájit didaktický aspekt, který v onomastických seminářích a praktických cvičeních od počátku svého působení v hájemství onomastiky zdůrazňuji. Onomastikám- vědcům může být tento aspekt poněkud vzdálen, připouštím, také se na ně nezlobím, ale na učitelských fakultách by měl být takový pohled spíše principiální. Koneckonců i první seminář Onomastika a škola 3 byl koncipován v duchu Onomastika jako společenská věda ve výuce a školské praxi. I proto se nejen nebráním didaktickým a různým mezioborovým přesahům, nýbrž je záměrně vyhledávám a akceptuji právě s ohledem na budoucí učitelské působení současných seminaristů. Moc bych si totiž přál, aby onomastika patřila i do jejich školních hodin češtiny. Svatopluk Pastyřík 1 SVOBODA, J. ŠMILAUER, VL. OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ, L. OLIVA, K. WITKOWSKI, T. Základní soustava a terminologie slovanské onomastiky. Zpravodaj Místopisné komise ČSAV, č. 1, ročník 14, 1973. 2 KARLÍK, P. NEKULA, M. PLESKALOVÁ, J. Encyklopedický slovník češtiny. Vydání první. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 3 K tomu viz sborní Onomastika jako společenská věda ve výuce a školské praxi. Onomastika a škola. Sv. 1. Eds. Dejmek, B. Šrámek, R. Hradec Králové : Pedagogická fakulta v Hradci Králové, 1984.

4 ABIONYMUM vlastní jméno neživého objektu a jevu (buď přírodního nebo člověkem vytvořeného): toponyma, astronoma, chrématonyma ACTA ONOMASTICA celostátní onomastický časopis, který vychází od roku 1995 a kontinuálně navazuje na předcházející časopisy: Zpravodaj Místopisné komise (1960-1982), Onomastický zpravodaj ČSAV (1983-1992), Onomastický zpravodaj (1993-1994) AGRONYMUM pomístní jméno, které pojmenovává pozemek obdělávaný nebo jinak zemědělsky využívaný: pole Na sekeře, louka Šafranice, les Borovina; též vlastní jméno pozemkové; vlastní jméno traťové AKCIONYMUM druh chrématonyma; vlastní jméno dějinné události: Praţské povstání AKRONYMUM zkratkové vlastní jméno, které vznikne spojením začátečních písmen několika slov; též iniciálové vlastní jméno: OSUR (= Opera studiosorum Universitatis Reginaegradecensis) AKTONYMUM druh chrématonyma; vlastní jméno výsledku společenské činnosti (diplomatického aktu, dokumentu): Listina základních práv a svobod; Charta 77. též dokumentonymum ALETNONYMUM druh etnonyma; jméno, které kmen nebo národ dostal od sousedů: Němci ALLONYMUM druh pseudonymu, jímž se skutečný autor kryje jménem někoho jiného: Karel Poláček Vlastimil Rada ANAGRAM druh pseudonymu, který vzniká přeházením písmen původního jména: Voltaire < Arouet le jeune (= mladý Arouet) ANDRONYMUM příjmení ženy odvozené od jména muže: Nováková, Novačka; též andronymické příjmení ANANYM druh pseudonymu, při němž je jméno obráceno: R. E. Jamot < Thomayer ANOIKONYMUM vlastní jméno neživého přírodního objektu a jevu na Zemi a toho člověkem vytvořeného objektu na Zemi, který není určen k obývání a je v krajině pevně fixován: louka Okrouhlice, pole Choboty, les Království ANTONYMICKÉ VLASTNÍ JMÉNO vlastní jméno, které je v protikladném vztahu k jinému vlastnímu jménu: Stará Boleslav Mladá Boleslav, Horní Nová Ves Dolní Nová Ves

5 ANTROPONOMASTICKÝ vztahující se k antroponomastice ANTROPONOMASTIK odborník v antroponomastice ANTROPONOMASTIKA část onomastiky; nauka o antroponymech, o vlastních jménech živých bytostí ANTROPONOMASTIKON soupis antroponym, zpravidla v knižní podobě, s jazykovědnými výklady ANTROPONYMICKÉ PARADIGMA souhrn jazykových jednotek téže syntaktické nebo sémantické třídy, které jsou v daném kontextu navzájem zaměnitelné; též soubor antroponymických jednotek propojených paradigmatickými vztahy, na něž se pohlíží jako na varianty jediné jednotky; s paradigmatem se nejčastěji pracuje na úrovni tvarosloví a slovotvorby, lze s nimi ovšem pracovat i na jiných úrovních popisu jazyka, např. můžeme v antroponymickém kontextu rozlišovat různé druhy antroponym apod. ANTROPONYMICKÝ vztahující se k antroponymii ANTROPONYMICKÝ MODEL objekt, zaváděný lidským subjektem místo odpovídajícího originálu antroponyma, de facto znak, s jehož pomocí získáme o zkoumaných antroponymech náležité informace obecnějšího charakteru, které nám objektivní realita konkrétního antroponyma neumožňuje poznat ANTROPONYMIE soubor antroponym na jistém území, v jistém jazyce, v jisté době ANTROPONYMIZACE přechod neantroponymického propria nebo apelativního slova či slovního spojení v antroponymum: Kolín (místní jméno) Kolín (příjmení), hora Hora (příjmení) ANTROPONYMUM vlastní jméno člověka nebo skupiny lidí: Jan Werich Češi, Moravané, Přemyslovci APELATIVIZACE ztráta propriální funkce nebo povahy vlastního jména: Jidáš jidáš, Gouda gouda; též deonymizace APOTROPAION ochranné osobní jméno, které mělo dítě chránit před démony svým pejorativním nebo výhružným obsahem nebo popřením existence: Potvor, Sekyra, Hrozňata ASTERONYMUM druh pseudonymu; jméno je nahrazeno hvězdičkou nebo hvězdičkami, obyčejně třemi: ***

6 ASTRONYMUM druh abionyma; vlastní jméno neživého přírodního objektu a jevu nacházejícího se mimo Zemi (VJ planet, galaxií, hvězd včetně jejich objektů, umělých kosmických těles aj.): Slunce, Měsíc, Mléčná dráha; též kosmonymum; astronomické vlastní jméno; AULONYMUM vlastní jméno dvoru: Cibulka, Hanspaulka AUTETNONYMUM druh etnonyma; vlastní jméno, které si dal kmen nebo národ sám: Deutsche AUTORSKÉ JMÉNO autorovo pojmenování onymického objektu (osoby, místa) BERNÍ RULA úřední soupis veškeré půdy podrobené dani (1653-1656), sestavený podle krajů a panství a podle jednotlivých stavů; nová berní rula o 15 svazcích vznikla po revizi (revizitaci) a byla užívána až do roku 1748 BIBLIOGRAFIE ČESKÉ ONOMASTIKY neocenitelná pomůcka onomastikovy práce; původně byla bibliografie české onomastiky publikována dr. Marií Novákovou v Onomastickém zpravodaji, od roku 1990 je publikována ve formě samostatných svazků; ke zpracování bibliografie je použito materiálů útvaru vědeckých informací úseku bibliografie Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky; jednotlivé svazky sestávají ze šesti základních částí (Obecné otázky onomastiky Onomastika indoevropská (kromě slovanské) Onomastika slovanská Onomastika česká Onomastika jazyků neindoevropských Bibliografie. Dějiny a organizace onomastické práce. Personalia), které jsou pak ještě vnitřně diferencovány BIONYMUM vlastní jméno živého organizmu nebo organizmu, který si člověk představoval jako živý: onomastik Vladimír Šmilauer, herečka Jana Hlaváčová, kočka Micka, pes Azor BIŘMOVACÍ JMÉNO vlastní jméno, které se při církevní slavnosti biřmování udílí biřmovanci jako jeho další jméno: Martin Cyril Putna; Zdeněk Antonín Tichý; Jana Anežka Nováková CÍRKEVNÍ VLASTNÍ JMÉNO vlastní jméno osoby, která je významná pro dějiny nebo existenci církve a jejíž jméno je proto církví doporučováno jako jméno křestní: Petr, Anna, Marie CIZÍ VLASTNÍ JMÉNO cizojazyčné vlastní jméno, jehož cizost se jasně cítí: Shakespeare, Umberto Eco, Rwanda ČESTNÉ JMÉNO doplňkové vlastní jméno s pozitivním hodnocením: Otec vlasti = Karel IV., východočeské Athény = Chrudim

7 DEANTROPONYMIZACE ztráta antroponymické funkce nebo povahy; jde o širší pojem než apelativizace, např. Hanička (osobní jméno) Hanička (místní jméno) DEAPELATIVNÍ VLASTNÍ JMÉNO vlastní jméno utvořené z apelativa nebo apelativního spojení: příjmení Kovář, oikonymum Písek DEHYPOKORIZACE socioantroponymická tendence, jíž se povyšují původní hypokoristické obměny rodného jména do systému standardizovaných jmen; podle Knappové zoficiálnění domácké podoby rodného jména : Radoslav > Radek, Miroslava > Mirka DEMINUTIVNÍ VLASTNÍ JMÉNO vlastní jméno utvořené deminutivním sufixem z jiného vlastního jména: Petr Petříček, Niva Nivka, Kovář Kovářík, Kováříček DEONYMIZACE ztráta propriální funkce nebo povahy vlastního jména: Jidáš jidáš; též apelativizace DEONYMICKÉ VLASTNÍ JMÉNO vlastní jméno utvořené z jiného vlastního jména: deantroponymické příjmení (Pešek < Petr), detoponymické příjmení (Palacký < Palačov), detoponymické pomístní jméno (Benešovský les < Benešov), deantroponymická přezdívka (Monokl < Monika), deantroponymické toponymum (Terezín < Terezie), deetnonymické toponymum (Moravany < Moravan) DESYLABICKÉ VLASTNÍ JMÉNO vlastní jméno vzniklé spojením několika slabik různých slov nebo vůbec různě zkrácených částí: Čedok < Československá dopravní kancelář DETOPONYMIZACE ztráta toponymické funkce nebo povahy: Gouda (místní jméno v Nizozemí) gouda (sýr) DOKUMENTONYMUM druh chrématonyma; vlastní jméno výsledku společenské činnosti (diplomatického aktu, dokumentu): Listina základních práv a svobod; Charta 77. též aktonymum DOPLŇKOVÉ JMÉNO příjmí; doplňkové antroponymum, které v době jednojmenné antroponymické soustavy rozlišovalo jedince se stejným vlastním jménem: Havel Beran, Havel Huba, Havel Ryba, Havel Kanovník; příjmí získávali lidé až během života; bylo nedědičné, neustálené a nezávazné, proměnlivé byly i jejich tvary: Kříţ x Kříţek DVOJJMENNÁ SOUSTAVA užívání dvou osobních jmen různé povahy, např. rodné jméno a příjmení (Jiří Novák) DYSFEMICKÉ HYPOKORISTIKON neobvyklá a drsnější hypokoristická varianta rodného jména užitá v komunikaci místo deminutivně-meliorativního hypokoristika: David > Daviďák, Marta > Marťulajzna

8 ENDONYMUM původní podoba cizího toponyma: München, Roma, Regensburg ENONYMUM vlastní jméno vína; též oinonymum: Bzenecká lipka, Rulandské šedé EPONYM osoba, podle níž je pojmenována rodina, město, věc apod.: Přemyslovec Přemyslovci ERGONYMUM druh chrématonyma; jméno společenské (vojenské, politické, správní, zákonodárné, administrativní, hospodářské, průmyslové, obchodní, školské, kulturní, vědecké, zdravotnické) instituce: Občanské demokratická strana, TOP 09, Parlament ČR, Národní divadlo, Masarykova univerzita ETNONYMUM druh antroponyma, a to skupinového vlastního jména; vlastní jméno národa, kmene: Češi, Francouzi, Luţičtí Srbové ETNONYMIZACE přechod apelativního slova či slovního spojení nebo neetnonymického propria v etnonymum: Němci (= němí) EUFEMISTICKÉ VLASTNÍ JMÉNO vlastní jméno budící nepříjemné představy je někdy nahrazeno výrazem jemnějším, mírnějším: Hlúpětín Hloubětín, Mrchojedy Mrkvojedy, Mrdákov Mrákov EXONYMUM zeměpisné vlastní jméno, které pojmenovává objekt ležící v zahraničí: Vídeň, Řím, Paříţ, Petrohrad, Rakousko, Amerika; mohou se uplatňovat často jako místní nebo pomístní jména: pole Amerika, louka Habeš, hospoda Kandia, městská část Temešvár FALERONYMUM druh chrématonyma; vlastní jméno společenského ocenění jako vyznamenání, řádu, titulu: Řád bílého lva FIKTONYMUM jméno přijaté k zatajení správného jména FIREMNÍ NÁZEV vlastní jméno protokolované firmy FOLKLORNÍ ONOMASTIKA nauka o vlastních jménech v lidové slovesnosti (v pohádkách, v epických a lyrických písních, v humorkách, v lidové parémii aj. FUNKCE VLASTNÍCH JMEN cíl, s jakým bylo vlastní jméno užito; v onomastické teorii dosud nebyla podána jejich obecně přijímaná definice ani výčet a popis; jako nepochybná se chápe nominalizační, identifikační, individualizační funkce orientovaná na vydělení jednotlivého objektu v rámci celku (třídy,

9 druhu) a diferenciační funkce, orientovaná na poměr individualizovaných prvků navzájem, dále se zpravidla vyčleňují funkce komunikativní, asociační, evokační či konotativní, funkce ideologizující, mytizující a honorifikující, funkce sociálně klasifikující, lokalizující či zařazující pojmenovávaný objekt do nejrůznějších souvislostí sociálních, náboženských, národnostních, kulturních, historických, prostorových, funkce deskriptivní a funkce expresivní, emocionální, psychologická, estetická a poetická, též onymická funkce FUNKČNÍ ONOMASTIKA onomastika založená na následujících předpokladech: Ve funkční onomastice znamená termín funkce být vlastním jménem. Funkčnost je univerzálně platnou vlastností pojmenování. Každý pojmenovací akt je společensky určen společenskou důležitostí, nutností, potřebností konkrétní objekt pojmenovat, vyčlenit jej ze sféry objektů nepojmenovaných. Pojmenovací proces je akt závislý na podmínkách a možnostech konkrétního jazyka i na mimojazykové, společenské situaci.volba vlastního jména je dána jednak motivy volby pojmenování, jednak druhem vlastního jména, které je třeba vytvořit, a funkcemi, které má plnit, dále normami platnými v daném systému vlastních jmen a v neposlední řadě sociálním prostředím podmiňujícím výběr vlastního jména a motivujícím jeho volbu. Zvolené jméno se pak zpětně začleňuje do společenské komunikace, je uznáno jako vlastní jméno a plní v rámci společenských potřeb onymické funkce, tj. především pojmenovací, individualizační, diferenciační aj. Pro široce pojatý pojmenovací proces, v Šrámkově pojetí paradigma funkční onomastiky, je typická procesuálnost (pořadí jednotlivých operací), dynamičnost (umožňuje postihnout společensky, jazykově i onymicky genetické vazby, vývoj a proměny systému), dále kompaktnost (pojmenovací akt působí jako nedělitelný celek), koheznost (vypadne-li jedna fáze procesu, vlastní jméno nevznikne) a reprodukovatelnost (pojmenovací procesy se neustále opakují) FYTONYMUM druh bionyma; vlastní jméno rostliny: Králův dub, Semtínská lípa FYZIOGRAFICKÉ TOPONYMUM toponymum vycházející z přírodních skutečností: Hůrka, Suchdol, Lípa, Bobrová GEFYRONYMUM druh hodonyma; vlastní jméno mostu: Karlův most GENEALOG odborník v genealogii GENEALOGIE pomocná věda historická zabývající se studiem rodokmenů; rodopis GEONYMUM řidší výraz pro toponymum; vlastní jméno neživého přírodního objektu a jevu na Zemi a toho člověkem vytvořeného objektu na Zemi, který je v krajině pevně fixován: město Brno, hora Sněţka, řeka Tichá Orlice GYNEKONYM druh antroponyma; příjmení muže odvozené z osobního jména ženy (manželky nebo matky); též gynekonymické příjmení: Mařák, Babák

10 HAGIONYMUM vlastní jméno světce: svatý Jan Nepomucký, svatá Aneţka Česká, blahoslavený Hroznata HERALDICKÉ VLASTNÍ JMÉNO druh antroponyma; vlastní jméno odvozené z erbu, resp. z předmětu na něm zobrazeném, popř. i z domovního znamení: příjmení Zajíc, Liška, Anděl, Pelikán HIPPONYMUM vlastní jméno koně: Ţelezník, hřebec Budapešť HODONYMUM druh toponyma; vlastní jméno dopravní cesty (ulice, náměstí, nábřeží, silnice, cesta, pěšina, tunel, lávka) HYBRIDNÍ HYPOKORISTIKON hypokoristická obměna standardizovaného jména vzniklá složením z prvků různých jazyků: Dţonánek, Dejvísek, Pavliska, Milaníno HYDRONYMUM druh toponyma, a to anoikonyma; vlastní jméno vody: Labe, Orlice, Bělečský potok, studánka Rubánka, Niagarské vodopády HYPERKOREKTNÍ VLASTNÍ JMÉNO domněle správná podoba vlastního jména založená na nesprávném pochopení jeho původní podoby: Běloves < Bělovec < (Bílejovec) HYPOKORISTICKÁ SYNONYMIE souznačnost různých hypokoristických obměn jednoho standardizovaného vlastního jména: Anna Anča, Anda, Anka, Ančka, Ančička, Ančinka, Anče, Andula, Andulka, Andulička, Andulinka, Anička, Anice, Aňour, Aňourek, Aňoureček HYPOKORISTICKÉ SYNONYMUM hypokoristikon souznačné s jinou hypokoristickou obměnou téhož standardizovaného jména: Pavel Pavlík Pavka Pavlas Pavča Pavlíček HYPOKORISTICKÉ TAUTONYMUM různé hypokoristické podoby standardizovaného vlastního jména s týmž významem i odstínem příslušející k různým jazykovým oblastem: Jaroslav Jára x Jara, Jarda x Jarka x Jarek HYPOKORISTIKON v české lingvistické tradici domácká, mazlivá, zdrobnělá obměna neutrálního, oficiálního jména, zřídka apelativa, v důvěrném (rodinném, přátelském) prostředí; nově je hypokoristikon chápáno šířeji jako jakákoli expresivní obměna neutrálního jména v neoficiálním prostředí. Těžiště je především v antroponymech (Pepík, Sláveček, Miluška, Martiňák, Horňajs, Bohdalka), v toponymii se jedná o ojedinělé případy: Labe Labíčko, Kolín Kolíneček

11 CHORONYMUM druh toponyma; vlastní jméno většího obydleného nebo neobydleného přírodního nebo správního celku, a to z hlediska horizontálního členění: Sahara, Afrika, Východní Čechy, okres Hradec Králové, Královéhradecký kraj CHRÉMATONOMASTIKA nauka o chrématonymech CHRÉMATONYMUM vlastní jméno lidského výtvoru, který není pevně fixován v krajině (auto, motocykl, umělecké dílo, kosmetický prostředek), ale ve společenských, ekonomických, politických a kulturních vztazích: tavený sýr Apetito, sušenky Snickers, kniha Babička, obraz Praha v dešti CHRONONYMUM druh chrématonyma; vlastní jméno časového pojmu, např. epochy, svátku: Vánoce, Velikonoce, letnice, advent, masopust IDEONYMUM druh chrématonyma; vlastní jméno výsledku umělecké činnosti: Prodaná nevěsta; Zapadlí vlastenci; Maryša INSTITUCIONYMUM druh chrématonyma; vlastní jméno podniku, firmy, závodu, obchodu apod.: Společnost CPI Hotels, a.s.; MITA THOR INTERNATIONAL, spol. s r.o. JEDNOJMENNÁ SOUSTAVA užívání jen jednoho osobního jména; též mononymní antroponymická soustava: Libuše (česká kněžna) JMÉNO NADPŘIROZENÉ BYTOSTI vlastní jméno bytosti, kterou si člověk představoval jako lidem podobnou (bůh, démon, mytologická postava, pohádková bytost, alegorická postava, nadpřirozená bytost, loutka, hračka např. Smolíček, Meluzína, Trepifajksl); též nepravé antroponymum JMÉNO PO CHALUPĚ druh antroponyma, a to živého jména; dříve na vesnicích osobní jméno přejímané podle názvu domu (též: gruntovní jméno, jméno po doškách) JOSEFSKÝ KATASTR soubor hlavních fasovních (fase = přiznání jmění nebo příjmů a důchodů ke zdanění) knih s popisem všech pozemků jednotlivých katastrálních obcí; v Čechách a ve Slezsku 1785-1789, na Moravě 1787-1789; zachycuje půdu dominikální (vrchnostenskou) i rustikální (poddanskou); obsahuje pomístní jména KALENDÁRIUM soupis dní a měsíců běžného roku v časovém postupu s různými údaji

12 KALENDÁŘNÍ JMÉNO rodné jméno zařazené ve světském nebo církevním kalendáři k jistému dni roku a tím přímo nebo nepřímo doporučené k užívání. V církevních kalendářích jsou to vždy jména biblických osob, mučedníků a jiných světců, jejichž památka se v příslušný den slaví KATASTRÁLNÍ MAPA mapa v měřítku 1 : 2000; zobrazuje polohu a rozsah pozemků podrobených dani bez znázornění terénu. Jsou to nejpodrobnější plány našeho státního území (jen pro území Čech je více jak 9 tisíc listů). Zaznamenávají též určitou část pomístních jmen KAROLINSKÝ KATASTR soupis poddanské a vrchnostenské půdy ve Slezsku pořízený pro daňové účely; vznikl za vlády Karla VI. 1685-1740; obsahuje osobní a pomístní jména KOMPLEXNÍ MODEL komplexní modelový vzorec vlastního jména zachycuje v obou svých složkách (vztahový, obsahový model x slovotvorný model) jazykovými prostředky realizovaný vztah autora (pojmenovávatele) k pojmenovávanému objektu, k adresátovi, a to s důrazem právě na onu jazykovou realizaci, která je jediná postižitelná, zachytitelná a schopná zjednodušující transformace KONTRAHOVANÉ VLASTNÍ JMÉNO termín dříve užívaný pro vlastní jména, která vznikla stažením (kontrakcí) několika vlastních jmen nebo stažením slabik jednoho jména: Vraclav < Vratslav < Vratislav, Valmez < Valašské Meziřící, Jawa < Janeček + Wanderer KOSMONYMUM druh abionyma; vlastní jméno neživého přírodního objektu a jevu nacházejícího se mimo Zemi: Slunce, Měsíc, Mléčná dráha; též astronymum KRYPTONYM druh antroponyma; a) fiktonym pro místo, věc, podnik apod. nikoli pro osobu, b) druh pseudonymu, který spočívá v tom, že je nové jméno sestaveno z počátečních hlásek nebo slabik rodného jména a příjmení: MilNý (= Miloslav Novotný); jméno je současně zahaleno a odhaleno KŘESTNÍ JMÉNO druh antroponyma; jméno, které jedinec získává při slavnostním obřadu křtu; dnes rodné jméno KULTURNÍ TOPONYMUM toponymum vycházející z kultivační a civilizační činnosti člověka: Hrádek, Klášterec, Most KYNONYMUM druh zoonyma; vlastní jméno psa: Ţeryk LAUDATIVUM druh antroponyma; deminutivně meliorativní hypokoristikon: Pavlíček, Jaroušek, Jituška, Kateřinka

13 LIDOVÁ ETYMOLOGIE nesprávný výklad původu jména, opírající se o násilné formální spojení se jmény podobnými, ale nepříbuznými geneticky ani sémanticky; zeměpisná jména jsou v mysli mluvčího asociována se jmény obecnými, což je způsobeno hlavně tím, že původní podnět pojmenování se u místních jmen brzy zapomíná a motivace je nejasná LITERÁRNÍ ONOMASTIKA onomastika vycházející z obecně onomastických teoretických východisek; její literární zřetel proniká prostřednictvím textologických vlastností jmen, tj. především jejich funkcí v textu; obecně přijímaný výčet funkcí literárních jmen nebyl doposud podán; zpravidla se rozlišují jednak funkce týkající se postavení a úlohy vlastních jmen v textu; vedle základní a) pojmenovací a identifikační funkce, se obvykle vyčleňují ještě b) funkce sociálně klasifikující, a to z hlediska etnického, regionálního, společenského, chronologického, náboženského, c) funkce charakterizační (mluvící jména, fiktivní jména), d) funkce asociační, evokační, popř. konotační, e) funkce estetická, poetizační LOGONYMUM ve slovenské onomastice vlastní jméno instituce; jazyková (propriální) informace je spojena s výtvarnou stránkou loga METAFORICKÉ VLASTNÍ JMÉNO vlastní jméno vyjadřující podobu objektu s jinou osobou nebo věcí; podoba může být skutečná nebo domnělá (skalní útvary: Baba, Brána, Starosta, Milenci; hrady: Pecka, Kost, Sloup; příjmení: Liška, Kohout, Zajíc, Pařez) METONYMICKÉ VLASTNÍ JMÉNO vlastní jméno přesunuté z jednoho nositele jména na jiného na základě místní, časové příčinné a jiné souvislosti obou nositelů jména; jméno hradu se přenese na osadu Vyšehrad, Roţmberk; jméno terénního útvaru se přenese na osadu: Chlumec, Nový důl; obecné jméno se přenese na osadu: Most, Brod, Mlýn; jméno vody se přesune na osadu: Kamenice, Bystřice; jméno vody se přesune na území: Morava, Haná; jméno osady se přesune na vodu: Beroun Berounka; vlastní jméno může být odvozeno z erbu, popř. z domovního znamení: MJ Lvová, příjmení Pštros, Pelikán, Vodsloň METRONYMIKON druh antroponyma; osobní jméno, které ukazuje na původ užitím matčina jména, jejího zaměstnání: Mařák (Mářa), Babák (porodní bába) MÍSTNÍ VLASTNÍ JMÉNO druh toponyma; jméno obydleného objektu, a to pustého i zaniklého (města, vesnice, jejich částí, samot, skupin domů, jednotlivých domů, obytných místností): Pardubice, Malšova Lhota, samota Konec světa, dům U tří housliček, Síň Bedřicha Smetany MÍSTNÍ JMÉNO PODLE PŘEZDÍVKY druh toponyma; místní jméno vzniklé z přezdívkového jména obyvatel: Hrdlořezy, Kozojedy MÍSTNÍ JMÉNO PODLE ZAMĚSTNÁNÍ druh toponyma; místní jméno odvozené od názvu zaměstnání obyvatel: Rataje

14 MLUVÍCÍ JMÉNO druh literárního jména; fiktivní jméno opírající se o apelativní sémantiku základu: hajný Srnec, hospodský Půlsklenka, sládek Kule MÓDNÍ JMÉNO vlastní jméno dávané z dočasné módy MOTIV POJMENOVÁNÍ příčina výběru určitého vlastního jména pro osobu, místo nebo věc, např. u člověka vlastnosti tělesné nebo duševní, u osady poloha apod. MOTIVACE VOLBY JMÉNA úplná nebo částečná odvoditelnost významu pojmenování z jeho formy MYTEBNÍ TOPONYMUM druh toponyma; oikonymum vycházející z mytební činnosti člověka: Ţďár, Zhoř, Paseka, Kluky, Krč MYTOLOGIE JMÉNA pokus o výklad jména, který se snaží postihovat obecné a nadčasové stránky lidského bytí; podle Slovníku biblické teologie: Ve starověku nebylo jméno jen konvenčním označením, ale vyjadřovalo místo každé bytosti ve vesmíru. Bůh dovršuje své stvořitelské dílo tím, že dává jméno každému stvoření, dni, noci, nebi, moři (Gn 1,3-10) i každé z hvězd (Iz 40,26) a potom pověřuje Adama, aby pojmenoval všechna zvířata (Gn 2,20). Člověk dává jména i místům, se kterými je spojena nějaká důležitá událost, někdy za použití nesnadno pochopitelné etymologie. NÁHRADNÍ JMÉNO druh antroponyma, a to přezdívkového propria; vzniká záměrným užitím jiného vlastního jména, když např. Vaškovi říkají kamarádi Čenda NÁŘEČNÍ HYPOKORISTIKON druh antroponyma, a to hypokoristika; obměna standardizovaného vlastního jména s patrnými znaky nářečí nebo regionálního prostředí: Anna >Anče, Josef > Joţin, Jouza, Jobeš NEPRAVÉ ANTROPONYMUM vlastní jméno bytosti, kterou si člověk představoval jako lidem podobnou (bůh, démon, mytologická postava, pohádková bytost, alegorická postava, nadpřirozená bytost, loutka, hračka např. Smolíček, Meluzína, Trepifajksl) NEPRAVÉ ZOONYMUM vlastní jméno smyšleného živočicha: kůň Pegas, Velká saň Mulhacénská (u K. Čapka) NEPŘÍMÉ VLASTNÍ JMÉNO pojmenovává objekt pomocí objektu jiného, který je ve jméně explicitně vyjádřen, a to buď apelativem (pole U křivého dubu) nebo propriem (louka Za Karlovým) NEÚŘEDNÍ/NEOFICIÁLNÍ VLASTNÍ JMÉNO vlastní jméno úředně nestanovené a nepotvrzené

15 NICK přezdívka účastníků chatové komunikace NOMEN PROPRIUM slovo nebo slovní spojení, které na rozdíl od obecných substantiv hlavně pojmenovává a tím identifikuje jednotlivé objekty; též proprium, onymon, onymum NOMENOLOGIE disciplína, která se zabývá poznáváním a vysvětlováním některých rysů lidí, jejich vlastností, povahy, způsobu života, předpokladů úspěšnosti a dalších osobních znaků na základě křestního jména, které ten či onen člověk má NOMEN OMEN jméno zlé znamení; jméno s neblahou nápovědí OBECNÁ ONOMASTIKA odvětví onomastiky, které zkoumá obecné zákonitosti uvnitř propriální sféry jazyka synchronně i diachronně z hlediska obecných rysů, vlastností a kategorií OBCHODNÍ JMÉNO typ chrématonyma, které patří do subsystému institutionym: firma TESPO; výrobní společnost MANPOWER; Billa, spol. s r.o.; hotel Clarion Congress Hotel Prague OBOURODÉ VLASTNÍ JMÉNO vlastní jméno, obvykle toponymum, které může být v komunikaci stejného rodu: (ta) Kroměříţ, bez Kroměříţe x dial. (ten) Kroměříţ, bez Kroměříţa OBOURODÉ PŘÍJMENÍ příjmení, jehož forma může označovat mužský rod i ženský rod: Krejčí, Poslední OBYVATELSKÉ JMÉNO druh antroponyma; vlastní jméno obyvatel země, krajiny, města, vesnice: Angličané, Rusové, Východočeši, Praţané OBYVATELSKÉ MÍSTNÍ JMÉNO místní jméno vzniklé ze jména obyvatel: Záhořané Záhořany ODDĚLENÍ ONOMASTIKY ÚJČ AV ČR jediné onomastické pracoviště v České republice (Valentinská 1, 116 46 Praha 1) OCHRANNÁ ZNÁMKA výrobní značka, zákonem chráněná, jíž se odlišují výrobky nebo zboží určitého původu od jiných stejného druhu OCHRANNÉ OSOBNÍ JMÉNO jméno mající chránit svého nositele před zlými démony; typické pro společnost věřící v magickou sílu osobních jmen, která spočívala mj. v přesvědčení, že člověku může škodit ten, kdo zná jeho pravé jméno; nejvýznamnější typy představují: a) jména úmyslně hanlivá, která odpuzují démony zdůrazněním smyšlené negativní vlastnosti pojmenovávaného (Hlupot, Potvor), b) jména odvracející pozornost od dětí předstíráním, že jsou nemilované

16 (Nemil), prodané (Prodan), nevlastní (Nemoj), že se nejedná o lidské bytosti (Kalina), c) výhružná jména, která démony zastrašují (Hrozňata, Křik), d) jména zajišťující pojmenovávaným ochranu, zdraví, bezpečnou budoucnost převzetím názvu ochránce (Děd), a to i z říše živočišné (Vlk), popř. rostlinné (Chřěn) stejná jména mohou mít i funkci predestinační, e)nepravá jména označující pojmenovávaného obecně (Děva), aby jeho pravé jméno nemohlo být démony zneužito; též apotropaion; jméno profylaktické OIKONOMASTIKA nauka o oikonymech OIKONYMIE soubor oikonym na jistém území, v jistém jazyce, v jisté době OIKONYMUM vlastní jméno obydleného místa, a to i pustého a zaniklého: město Hradec Králové, osada Zlámanka, myslivna U dvou šraňků, chata Jizerka ONOMASTICKÁ KOMISE organizační centrum české onomastiky; vznikla rozhodnutím prezídia České akademie v roce 1912 jako Místopisná komise a byla součástí České akademie pro vědy, slovesnost a umění ONOMASTICKÁ KONFERENCE celostátní setkání onomastiků; české onomastické konference: 1966 Liblice u Prahy I. pracovní konference československých onomastiků (spojená s III. zasedáním Mezinárodní komise pro slovanskou onomastiku při Mezinárodním komitétu slavistů); 1975 Praha II. česká mezinárodní onomastická konference; c) 1982 Trojanovice u Ostravy I. československá onomastická konference (spojená se zasedáním Mezinárodní komise pro slovanskou onomastiku); d) 1993 Hradec Králové III. česká mezinárodní onomastická konference Onymické systémy ; e) 2009 Ostrava IV. česká onomastická konference Mnohotvárnost a specifičnost onomastiky ONOMASTICKÁ TERMINOLOGIE soubor, soustava termínů týkající se onomastiky; nauka o vlastnostech, tvorbě a užívání onomastických termínů ONOMASTICKÝ ATLAS atlas zachycující rozšíření a frekvenci jistých vlastních jmen, jejich typů a prvků v prostoru a čase, např. Slovník pomístních jmen v Čechách ONOMASTICKÝ ZPRAVODAJ český onomastický časopis; vycházel v letech 1993-1994 ONOMASTICKÝ ZPRAVODAJ ČSAV celostátní onomastický časopis, který vznikl r. 1982 přejmenováním Zpravodaje Místopisné komise; vycházel 1983-1992 ONOMASTIK odborník, který se vědecky zabývá vlastními jmény

17 ONOMASTIKA nauka o vlastních jménech; v českém prostředí je onomastika považována za subdisciplínu jazykovědy s relativně značnou mírou autonomnosti a chápána jako nauka o vznikání a fungování propriálních pojmenovávacích soustav, o jejich realizaci v konkrétních podmínkách společenských, časových a místních a zároveň jako nauka o konkrétních prvcích těchto soustav (tj. o konkrétních propriích, pojmenovávacích principech, onymických objektech, areálech atd.) ONOMASTIKON soupis vlastních jmen, zpravidla v knižní podobě, s jazykovědnými výklady ONOMATOLOGIE řidší synonymum pro onomastiku ONOMAZIOLOGIE obecná teorie pojmenování; sleduje problematiku pojmenovacího aktu, zkoumá, na základě jakých motivací, jakými postupy a za využití jakých prostředků jsou v daném jazyce vyjadřovány určité obsahy (významy, funkce); metodologicky postupuje od obsahu k formě ONYMICKÁ MATÉRIE propriální materiál získaný při onomastickém šetření či výzkumu terénním sběrem (přímým x dotazníkovým) nebo excerpcí pramenů ONYMICKÁ STYLISTIKA výběr a užití propriálních prostředků v psaných a mluvených textech ONYMICKÉ HESLO lexikální jednotka (lemma), která orientuje v uspořádání onymického materiálu a podává informace o něm ONYMICKÉ POLE skupina jmen na jistém území se společnými příznaky obsahovými nebo formálními (např. ulice v některých pražských čtvrtích) ONYMICKÝ týkající se onymie ONYMICKÝ FORMANT formant použitý pro tvoření vlastního jména: Zá-brd-ov-ice ONYMICKÝ OBJEKT objekt, který je třeba z komunikačních důvodů pojmenovat vlastním jménem. Pojem objekt má v tomto termínu souhrnný význam; vztahuje se na objekty reálné (Petr Novák, hotel Grand), nereálné, jevy (Sněhurka, bájný kůň Pegas), vztahy (Vánoce). Onymické objekty se dělí na a) jednodenotátové/singulativní (jednomu objektu je zpravidla přiřazeno jedno vlastní jméno (Prostějov, Jan Hus), b) vícedenotátové/mnohodenotátové: jedno jméno platí pro více objektů druhově stejných (Novák), nebo pro více objektů druhově odlišných (Praha město, hotel, kino) v jejich rámci se rozlišují hromadné onymické objekty různorodé (Čech, příjmení Novák) x hromadné onymické objekty stejnorodé (sérionyma)