Valíme vám klíny do hlavy!

Valíme vám klíny do hlavy! Číslo 1/2007 pondělí 19. března 2007 Cena 5,50 KČ Klokan 2007 Géniové i flákači zkoušeli své matematické dovednosti Brno, BiGy V pátek 16. března 2007 se ve školách po celé zemi uskutečnila soutěž v matematických dovednostech - Matematický Klokan. Jak to všechno začalo? Mezinárodní soutěž vznikla přibližně v roce 1980 v Austrálii a od roku 1991 se rozšířila do zemí Evropy. Dnes se již této soutěže účastní na dva a tři čtvrtě milionu soutěžících ze 30 zemí našeho kontinentu sdružených v asociaci Klokan bez hranic, jejíž koordinační centrum je v Paříži. Klokan u nás: Pořadatelem Klokana v České republice je Jednota českých matematiků a fyziků ve spolupráci s Katedrou matematiky Pedagogické fakulty Univerzity Palackého a Katedrou algebry a geometrie Přírodovědné fakulty v Olomouci. V olomouckém centru se vyhodnocují statistické výsledky za celou Českou republiku, nejlepší řešitelé v každé kategorii jsou odměněni věcnou cenou. Kategorie a podmínky soutěže: Soutěžící jsou podle věku rozděleni do 5 kategorií: Klokánek (4. - 5. třída ZŠ), Benjamín (6. - 7. třída ZŠ), Kadet (8. - 9. třída ZŠ), Junior (1. - 2. ročník SŠ) a Student (3. - 4. ročník SŠ). V letošním ročníku bylo 24 otázek, rozdělených do tří skupin dle obtížnosti za 3, 4 a 5 bodů. Každá otázka měla 5 možností, právě jedna byla správná. Nebylo dovoleno používat kalkulačku. Na řešení úloh bylo pro kategorie Junior a Student 75, pro ostatní 60 minut čistého času. Klokan na BiGy: Akce probíhala od 8:00 do 9:30 hodin pro nižší gymnázium, a od 10:00 do 11:15 pro vyšší. Z naší třídy Kvarta B bylo přihlášeno cca. 15 lidí, a to jak géniů, tak prostých flákačů. Vypočítaví studenti kalkulovali s tím, že se vyhnou hodině matematiky a zeměpisu. Nestalo se tak z toho důvodu, že prvotní informace sdělené třídní profesorkou se neshodovaly se skutečností. Došlo totiž k omylu, třídní nám sdělila dobu konání platnou pro vyšší gymnázium. Omyl byl odhalen až ve chvíli, kdy se nebylo možné ze soutěže odhlásit. A tak vypočítavci pouze rychle a náhodně vyplnili odpovědi, aby mohli co nejdřív odejít, a věnovat se veskrze bohulibějším činnostem. Výsledky budou zveřejněny v průběhu dnešního dne. Podrobné informace naleznete na internetové adrese http://www. matematickyklokan.net. -mat- Úvodník Ve dnech plných zmatku a chaosu, kdy není výjimkou, že se ztrácí části, ba i celé třídní knihy, kdy mnoho z vás jistě ztrácí životní jistoty, neví jak se v tom vyznat a kde nalézt síly, přichází KLÍN, aby do vašich roztroušených řad, vážení čtenáři bez názoru, přinesl zpět pořádek a vštípil vám ten správný náš názor. Nezoufejte tedy, dny nejistoty jsou v nenávratnu! Začněme tedy vštěpovat, vždyť naším heslem je: Valíme vám klíny do hlavy! Ač jsme se v minulém týdnu mohli potěšit oslavou vstupu naší republiky mezi země Severoatlantického paktu, dovolím si říct, že nebyl tak vydařený jako ten, co mu předcházel. Už jen proto, že jsme v něm měli obě hodiny geologie (zato v předminulém ani jednu), nebo proto, že jsme měli výtvarnou výchovu, čímž se nám délka vyučování ve čtvrtek protáhla z únosných 6 na nekřesťansky dlouhých 9 (a to jsme prosím církevní škola!), ale bylo i mnoho jiných, podobných, důvodů. Navíc nás stresoval děsivý výhled na toto sedmidení plné nejrůznějších testů ze záludných, nezábavných (a v některých případech se nezdráhám říci i nudných ) předmětů. pokračování na straně 5

Deník KLÍN, 19.3. 2007 ROZHOVOR Strana 2 Milena Patočková: Kantořina je poslání PhDr. Milena Patočková, bývalá zástupkyně řediitele Biskupského gymnázia v Brně, odpovídá na dotazy redakce deníku KLÍN. Proč jste si zvolila zrovna povolání učitele? Měla jste nějaké dětské sny? Čím jste chtěla být? Já jsem měla to štěstí, že jsem v dětství měla dobré kantory a asi jsem si to vybrala podle nich... A jaké jsem měla dětské sny? No, asi jsem chtěla být kantor. Kde jste jako pedagog působila před nástupem na BiGy? Jéjdamane! To chcete všechna ta místa? No tak když jsem končila pedagogiku v roce 72, tak to byl docela problém získat dobré místo; to se dostávaly umístěnky. A mně dali umístěnku, protože jsme já a moje rodina tak nějak nevyhovovali režimu, do Valtic na Střední odbornou školu zemědělskou na takové té neprofesní. To bylo jenom na dva roky studia a nedělaly se žádné závěrečné zkoušky. Tenkrát se totiž rozhodlo, že každý člověk, který pracuje v zemědělství, musí mít nějakou školu. Takže to bylo vlastně dvouleté učiliště úplně ta nejnižší úroveň, kam mě mohli poslat... Měla jsem tam učit ruštinu s občanskou naukou. Já jsem ale toto místo hrdě odmítla a rozeslala jsem žádosti o přijetí do všech krajů. Dostala jsem tři nabídky a vybrala si gymnázium v Mělníku. Tam jsem zůstala 5 let a bylo to krásný. A co jste tam učila za předměty? Pouze angličtinu? Ještě ruštinu. Vy jste se ptali na další místa, takže to jsem se potom vrátili zpátky do Brna a působila jsem 8 let na VUT na katedře jazyků, ale vždycky jsem tam byla jako náhrada za někoho, kdo byl zrovna v cizině. Tam jsem si udělala doktorát, abych se tam uchytila, ale když jsem žádala o kandidaturu, tak mě z politických důvodů odmítli. A pak jsem přišla na Biskupské gymnázium. Této otázky už jsme se dotkli, vy jste říkala, že jste byla perzekuovaná kvůli své rodině, jak ale na tom byl obecně učitel anglického jazyka? Protože angličtina v této době rozhodně nepatřila k podporovaným předmětům... Děti se ji začínaly učit až na střední škole, na devítiletce ne. Když jsem se rozhodovala co půjdu studovat, tak jsem prvně přemýšlela nad češtinou a angličtinou. A tenkrát mi můj učitel doporučil tu ruštinu, abych se vůbec někde uchytila. Na fakultu jsem se dostala v roce 67, když bylo takové to jaro, uvolnění, jinak bych neměla šanci. O rok později by to už nešlo. pokračování na straně 3

Deník KLÍN, 19.3. 2007 ROZHOVOR Strana 3 Pokračování ze strany 2 Jako pedagog působíte už přes čtvrt století; máte tedy jistě mnoho zkušeností. Měla jste problémy s udržením kázně? A co byste doporučila vašim kolegyním-začátečnicím, jež tento problém mají? Tak to nevím jestli jsem ta pravá osoba, která by to měla zodpovědět... Vy přece znáte mou práci. Já to řeknu takhle: myslím si, že kantořina je poslání. Proto mi docela vadí, že spousta lidí jde studovat pedagogický obor a pak nechce učit. Člověk k tomu musí mít vztah. A samozřejmě, když je dětem 11, 12, tak jsou živější, ale musí se to nějak ukočírovat. Moje heslo vždycky bylo, že pánem na hřišti musí být kantor a ne děti... A o to jsem se snažila. Jak úspěšně, to víte vy. Během své praxe vám jistě prošlo pod rukama mnoho studentů. Mohla by jste srovnat ty z dob minulých a ty současné? V čem jsou jiní? Třeba s těmi mělnickými dodnes udržuji kontakt. Já jsem tam totiž učila v 70. letech a to byla taková doba velkého nátlaku. Ale de facto se tam tvořily takové vztahy, že jsme si mezi sebou věřili a mohla jsem mluvit otevřeně. A i v pedagogickém sboru jsme měli dobré vztahy jenom tři lidé byli komunisti. Na BiGy jste zastávala post zástupkyně ředitele. Co tato funkce obnášela? Byla náročná? Já jsem tu funkci vůbec nechtěla. Původně jsem tu jenom učila a vedla kabinet. Tenkrát jsem na BiGy šla proto, že vznikla jako církevní škola, tak jsem chtěla zjistit, o co půjde a taky nějak pomoct. Ale zástupkyní jsem být nechtěla. Oni mě žádali už o dva roky dřív, ale to jsem odmítla, protože bych musela méně učit, ale řekla jsem, že kdyby to bylo pro tu školu potřeba, funkci bych vzala. Za dva roky přišla ta nabídka znovu, a tak jsem to tedy vzala. Co to obnášelo? No, rozhodně je na tom lépe řadový kantor. Zástupce totiž musí hlídat kázeň svých kolegů, ke kterým má nějaký vztah... Raději jsem učila, než zástupcovala. Vy jste vymyslela název BiGy High, kterým se škola prezentuje v zahraničí. Jaké byly jiné návrhy? Nepamatuji si, že by byl nějaký jiný návrh... Ono to BiGy High není úplně přesné označení. High by se měl označovat až ten vyšší stupeň, od kvinty nahoru, protože do té doby je to nějaké to medium. Ale já jsem chtěla, aby na to high mohli být hrdí i primánci. Ale skutečně si nevzpomínám, že by byly nějaké další návrhy. Konzultovala jsem to s našimi lektory a jim se to líbilo. Ony se takovéhle zkratky dost používají v Americe, takže jsem chtěla aby to bylo cool. Kdysi v primě jste nám k vysvětlení first clauses řekla, že will není v podmínkové části věty, protože to Patočková říká. Tento výrok se nám neopakovatelně zapsal do paměti a od té doby všichni první podmínku ovládáme. Vzpomenete se i vy na nějaké neopakovatelné výroky svých studentů? Teď si na nic moc asi nevzpomenu... Ale říkala jsem vám, jak jsem učila jednoho kluka, vyslovovat takové to θ a ð ve slovech that a thing a on pořád říkal :dzet: :dzet: :dzet: a : ng:. : ng:. : ng:. [:fing:. : ng:.. Učila jsem ho to tak dlouho, než mi řekl ðlon a ðirafa (smích všech přítomných) a od té doby to učím na českých slovech, pokud to dítě nezvládá. Ten chlapec je dneska sklář a je velice známým umělcem. Když jste nás učila, působila jste vždy vyrovnaným a v-pohodě dojmem. Zažila jste ale také někdy období, kdy jste nestíhala a byla pod tlakem? Vždycky když jsem vstoupila do třídy, tak jsem zapomněla na všechny osobní problémy a spory a věnovala se výuce. To jsem se naučila. A pod tlakem? Pod tlakem nadřízených se každý někdy ocitne, to je na každém pracovišti. Bývala jiná doba a zažila jsem stresy, kdy mi ředitel seděl na hodině a hledal moje myšky, kde ujedu, v těch komunistických dobách... Zbyl vám při náročné práci pedagoga ještě čas na nějaké osobní záliby a koníčky? Takže co dělám? V létě třeba hodně plavu. Taky ráda a hodně čtu. A další zájmy? Hodně času pohltí rodina. A možná jsem tu kantořinu dělala taky trochu proto, abych měla na rodinu víc času. Přece jenom máme ty dva měsíce prázdnin a tak dále... Pokračování na straně 4

Deník KLÍN, 19.3. 2007 ROZHOVOR Strana 4 Pokračování ze strany 3 Projevila se u vás deformace povoláním? Stalo se vám třeba, že jste chtěla něco říct, ale místo češtiny jste začala mluvit anglicky? No to jo. Ta deformace tam je a je to úplně normální. V podstatě každý člověk je profesně deformován. Myslím si, že se mi to určitě stalo. I uprostřed věty řeknu občas anglické slovíčko, hlavně když jsem unavená. Jaké jste navštívila anglofonní země a kde byste si dokázala představit váš život? Mockrát jsem byla v Anglii, ale v podstatě jenom koncem těch 60. let. To jsem tam byla na 3 měsíce, za rok jsem chtěla znovu, ale už to nešlo, a tak jsem jela do Sojuzu (Sovětského svazu, pozn. redakce), kde jsem se potkala s Janem Palachem, se kterým jsem narozená zhruba stejně a oslavili jsme společně narozeniny. Půl roku na to udělal to, co udělal. Vůbec bych to do něj neřekla, on to byl takový nenápadný, tichý kluk, takový shy (anj., plachý ostýchavý, pozn. redakce) bych řekla. Jinak jsem byla i v Americe, ale že bych tam chtěla žít, tak to ne... Ještě bych taky řekla, že Malta je vlastně English-speaking country, protože i po jejím osamostatnění tam britská angličtina převládala. Takže tam se mluví velmi pěkně anglicky. Ale jinde jsem nebyla. Žádná Kanada, Austrálie, to ne. Do Anglie sice jezdím ráda, ale myslím, že žít je nejlepší doma. Už jste se zmínila o dětech. Kolik jich máte? Kráčejí ve vašich šlépějích? Ne, nekráčejí, vydali se úplně jinou cestou. Syn vystudoval informatiku, takže je v Praze jako programátor a dcera vystudovala obecnou lingvistiku a pracuje v týmu, který vyrábí slovníky. Takže ta lingvistika je možná trošku poděděná, ale kantořině se nevěnují. Vzpomínáte si na nějaké zážitky z dětství? Jaká byla třeba vaše nejoblíbenější hračka? (úsměv) Já myslím, že za nás to bylo švihadlo, švihadlo a míč. S tím jsme klidně strávili léto. A zážitky z dětství? Tak asi... babička. To byl takový zlatý člověk. Ona mi povídala o první republice a podobně. Takže babička. Když jsme u těch oblíbených věcí, jaká hudba se vám líbí? Preferujete česky, nebo anglicky zpívající interprety? Vy víte, že já si myslím, že zpívání je k učení jazyka potřeba, aby člověk získal ten volný projev. A zdá se mi, že z těch anglicky zpívajících interpretů mají asi nejvíc co říct Beatles, takže ty jsem s vámi zpívala. A vybírala jsem takové písničky, abyste se do toho položili a získali tu výslovnost. A co se mi líbí? Docela mám ráda country. Té nové muzice až tak nerozumím. Na závěr: Jakou byste si přála dostat od nás otázku? (chvíle přemýšlení) Co bych měla ve své pedagogické práci zlepšit, co jsem dělala špatně? Ať se aspoň poučím, když už vás tu mám... (smích) Nebojte se. (odpověď) Děkujeme vám za rozhovor. Čarodějky z Eastwicku Soubor Městského divadla Brno poměrně nedávno nastudoval hru Čarodějky z Eastwicku. Našemu reportérovi se poštěstilo shlédnout tento kus a dovoluje si vám přinést jeho krátkou recenzi: Muzikál Čarodějky z Eastwicku je jevištní podoba filmového muzikálového zpracování slavného románu Johna Updika. Vypráví příběh tří žen, jež jsou znuděné ordinérním životem v městečku Eastwick. Zasní se a pokusí se vyvolat muže svých představ. Ten se skutečně zjeví, avšak v podobě ďábla. Hra je plná lechtivých vtipů a narážek. Hudebně je představení zpracováno výtečně. Vřele doporučuji všem, kdo ještě neviděli. -drn-

Deník KLÍN, 19.3. 2007 Strana 5 dokenčení ze strany 1 Jediným světlým bodem uplynulých pěti pracovních dní byla absence pana zástupce Krátkého a tím pádem i odpadnutí páteční hodiny dějepisu, což nám umožnilo dřívější odchod domů. Doktor Krátký byl totiž zdravotně indisponován (nehodlám se však věnovat podobně jako naši kolegové z bulvárně-budovatelského plátku Kolchoznik spekulacím o důvodech této jeho dočasné, náhlé nezpůsobilosti, nepříznivého tělesného stavu. Stín na světlost tohoto bodu sice mírně vrhají jisté nepříjemnosti, jež nepřítomností našeho profesora historie vyvstaly pro naši redakci, ale to řadovému čtenáři vůbec nemusí kazit radost. V kontrastu těchto uplynulých týdnů byl velmi patrný rozdíl mezi profesory v tom prvním nám odpadly mnohé hodiny s těmi méně schopnými a v druhém naopak scházeli ti výteční. Tomuto tématu učitelům a rozdílům mezi nimi se v dnešním výtisku věnuje mnoho prostoru. Mimo jiné i velký rozhovor s PhDr. Milenou Patočkovou, který naleznete na straně 2. -drn- HOROSKOP: ÚT 5 / 0 ST 3 / 0 ČT 4 / -1 Beran - konejte vždy s rozvahou, zvláště v otázce mezilidských vztahu. Nepouštějte se do neznámých vod, mohli byste se ztratit. dnešek prožijte spíše relaxaci. Býk - rozhlížejte se kolem sebe, na běžných místech můžete potkat mnoho lidí, kteří jsou ochotni opětovat Vaši lásku. I přesto však buďte opatrní, ne každý, kdo se hezky usmívá je ten pravý! Blíženci - ostatní Vás mohou považovat za nezajímavého kvůli Vaší přehnané ustaranosti. Oprostěte se na chvíli od starostí a užívejte si života. Dnes potkáte mnoho potenciálních přátel, ale nesnažte se o vážné seznámení. Rak - dnešek je Váš šťastný den! I když to tak na první pohled nevypadá, mnoho lidí se do Vás dnes zamiluje. U nadřízeného si vybudujete respekt. Dnes je správná doba na vyřešení zapeklitých problémů. Lev - máte mnoho starostí a málo času na svého partnera. Nevyhýbejte se mu, dokáže Vám pomoci. Zkuste na chvíli zapomenout na problémy v zaměstnání a věnujte se pouze jemu. Panna - využívejte všech svých schopností a předpokladů, riskujte. Mnoho se Vám dnes může povést. Nevyhledávejte samotu a nebraňte se novým kontaktům. Ve vztahu dnes mnoho lásky nečekejte. Váhy - není možné dělat víc věcí zaráz, soustřeďte se pouze na jednu. Váš partner se Vám dnes bude zdát smutný. Nesnažte se ho utišit, jediná odpověď Vám bude podrážděnost. Soustřeďte se plně na své zaměstnání. Štír - I když se snažíte dělat to nejlepší, ostatní to nechápou. Nebuďte smutní a netrpěliví, časem Vám za to budou vděčni. Dokončete nedodělanou práci. Střelec - Máte na podrážděnost právo, ale Váš partner to dnes chápat nebude. Nepouštějte se s ním do hádek, později byste toho litovali. Pokuste se strávit co nejvíc času se svými přáteli. Dnes není vhodný den pro cestování. Kozoroh - Máte příliš vysoké ambice. Není možné dosáhnout vždycky toho, čeho chcete. Příjemný večer s partnerem bude to pravé. Překvapíte sami sebe. Vodnář - Vše na co dnes sáhnete Vám půjde od ruky. Snažte se proto udělat toho co nejvíc. Ostatní se Vás budou snažit zviklat, nedejte se. Dnes je Vaše velká šance potkat svého vysněného partnera. Stačí se pouze otevřít a naslouchat. Ryby - není všechno zlato, co se třpytí. Dnes se dočkáte velké zrady od svých bližních. Oporu hledejte u partnera, rád Vám ji poskytne.

Deník KLÍN, 19.3. 2007 V dnešní době počítačů si čím dál tím méně dětí hraje starým známým způsobem. Čím dál tím více dětí (ale i dospělých) dává přednost virtuální zábavě. Počítačové hry vám zprostředkují situace, které byste v reálném světě s vysokou pravděpodobností nezažili, jako například výlet do zoo v kůži malého roztomilého autíčka ve hře Putt Putt Zoo, nebo krvavý souboj na život a na smrt ve hrách jako jsou Unreal Tournament, nebo všeslavný Quake. Avšak pozor! Všechny hry jsou více či méně návykové. Ač tomu někteří nevěří, psychická závislost na počítačových hrách je velmi častým problémem hráčů. Tento jev je navíc podporován provozováním všech myslitelných soutěží, ve kterých hráči z celého světa soupeří mezi sebou, aby získali respekt hráčské scény, nemalé peněžní sumy a jiné ceny v podobě lepšího herního vybavení. Komunitě soutěžících hráčů se říká Gamers, těm úspěšnějším potom Pro-Gamers (PG).Tito hráči mohou mezi sebou soutěžit z pohodlí domova, nebo se můžou sjíždět na kratší turnaje v podobě tzv. lan-party. Na takové lan-party se hráči sejdou v nějaké hale,nebo větší garáži a přinesou si i své miláčky, tedy svoje počítačové mašiny. A pak samozřejmě následují hodiny až dny prosezené před monitorem v přítmí haly. Proč vlastně povídám o profi hráčích? To protože právě pro ně bývá závislost běžnou součástí života. Závislost na hrách se nejčastěji projeví nervozitou v případě delšího odloučení od PC. P-G sekce Závislost na PC hrách Dotyčný má nutkání hrát. Bývá podrážděný, znuděný, popřípadě agresivní. Nejnávykovější jsou většinou jednodušší hry, při kterých se opakuje nějaký úkol stále dokola, a tak si hráč může vytvářet své strategie a taktiky, jak co nejvíc vyhrávat. Herním dovednostem se mezi Gamery říká skill. Nezkušený hráč bývá označován jako newbie, nebo také noob, což v překladu z angličtiny znamená nováček. Dále je třeba zmínit že nejnávykovější jsou hry, kde hráč prostřednictvím Internetu hraje teamově. Pak takové hry skýtají nekonečno možností a kombinací týmové souhry, vymýšlí se skupinové taktiky a hráči si navzájem musí pomáhat. Možná si teď říkáte, co je na tom všem špatného, když se rozvíjí logika a navzájem se pomáhá. Problém je v tom, že počítač je doslova požíračem času. Člověk u něj dokáže prosedět celé dny aniž by ho to omrzelo. V horším případě se citlivější jedinci začnou u her pro neúspěchy ztrácet sebeovládání. Takové hromadění vzteku může Strana 6 vézt až k zešílení, a tak známe případy, kdy muž s kamenným výrazem postřílel studenty střední školy a pak zabil sám sebe. Neobvyklé nejsou ani případy, kdy závislý hráč zemřel u PC na dehydrataci, nebo únavu. Navíc 3D shooter hry, počeštěně střílečky jsou značně agresivní, a staví se k zabíjení jako k perfektní zábavě. Světově proslulou hrou, ve které se neustále ozývají hlášky typu Headshot nebo Killing spree! je Counter-strike. V této hře jde stále o to samé: postřílet celý nepřátelský team, nebo nastražit či zneškodnit bombu. Tento a jiné podobné úkoly opakuje hráč v mnoha různých mapách (úrovních), které skýtají různé možnosti postupu.ale v podstatě jde pořád o vybíjení protivníků. A takto laxní přístup k zabíjení je v mnoha jiných hrách. Takže už víme, na co si máme dát pozor. Jak praví moudré úsloví: Všeho s mírou.když se ho tedy budeme držet, závislost na počítačových hrách nám nehrozí. -miz-

Deník KLÍN, 19.3. 2007 NÁZORY Strana 7 Představovat ranní vstávání jistě nemusím, každý to určitě zná. Někdo vstává, aby přišel včas do školy, do práce a někdo jen proto, aby neproležel celý den v posteli. Stejně jako v každé jiné otázce týkající se návyků, pocitů nebo názorů ani v otázce vstávání není lidstvo jednotné. Některým vyhovuje jít spát brzo a brzo i vstávat, jiní preferují pozdní usínání a vstávání v dopoledních hodinách. Teoreticky existuje ještě třetí a čtvrtá skupina lidé, kteří chodí spát brzo a vstávají pozdě a lidé, kteří chodí vstávat pozdě a vstávají brzo. V případě jedince náležejícího do třetí skupiny by se mohla zvažovat léčba spavé nemoci, člověk zařazený do čtvrté skupiny pravděpodobně trpí nočními můrami nebo pobírá důchod. Bohužel se nedá objektivně určit, která z těchto čtyř skupin je dobrá a která zlá. V tomto je to podobné otázce loupání banánu. Jelikož ale fejeton má být plný subjektivních názorů samozřejmě, že nejlepší jsou příslušníci druhé skupiny, kteří si loupou banán od špičky! Ranní vstávání se dá považovat za velice otravné a Vstávání nepříjemné. Často však ani ne tak kvůli samotnému aktu vstávání, nýbrž kvůli tomu, co po něm následuje. Písemka z biologie, obhajoba projektu, jednání s tím kreténem, co nechce platit dluhy nebo snaha donutit studenty Kvarty B, aby dělali domácí úkoly. Na nic z toho se člověk moc netěší. Občas se stane, že člověk je okolnostmi donucen nedobrovolně se zařadit do množiny lidí náležejících do čtvrté skupiny. Pak také musí přijmout riziko aktu mnohem nepříjemnějšího, než ranní vstávání, ba velice trapného vstávání na důrazný podnět učitele/nadřízeného za hlasitého smíchu/špatně skrývaného pobavení všech zúčastněných.. Každý příslušník druhé a třetí skupiny by si jistě rád pospal do takové, řekněme 10. hodiny. Školní a pracovní řád však mluví jasně, a proto je nutné vstát včas. K tomu nám pomáhá budík. Pamatuji si, když jsem ke svým osmým narozeninám jeden takový dostal. Byl jsem na něj náležitě hrdý a poctivě jsem si ho natáhl. Měl jsem Jyrkův pohled aneb zamyšlení našeho externisty nad aktuálním děním v naší zemi z něho takovou radost, že se mi o něm i zdálo. Jenže ve snu se něco zvrtlo. Budík začal zvonit a nikdo nevěděl, jak ho vypnout. Když jsem pak běžel se zvonícím budíkem v ruce k hodináři, někdo se mnou silně zacloumal a já pochopil, že to legrační pískání mě mělo probudit. Tím jsem na budík zanevřel a spoléhal se dál na rodiče. Časem jsem začal využívat mobil jako budík a tak jsem došel k dalšímu poznatku. A totiž, že člověku se vždycky chce spát nejvíc až po zazvonění budíku. I když se probudí dřív, než musí a třeba by už i vstával, jakmile zazvoní budík, hned je to pryč a převládající pocit je ospalost. Existují však i zaměstnání s volnou pracovní dobou a lidé, co pracují doma. Ti si pak mohou plnými doušky vychutnat vstávání bez otravného uspávajícího budíku. Ale i ti ostatní a to říkám bez jakýchkoli moralizujících záměrů s cílem omezit časté přidávání vulgárních přívlastků ke slovu budík by měli být vděčni za to, že vůbec vstanou. Ostatně, nebyli by první, kdo usnul a už se neprobudil... -pud-

Deník KLÍN, 19.3. 2007 INZERCE Strana 8 Čtenářská inzerce: Hledám: Muž ve středním věku hledá mladou, hodnou, milou slečnu z Brna a okolí. tel.:123456789 Tři slušní, tiší studenti - nekuřáci (M,M,Ž) hledají levný byt v Brně, tel: 98765431 Osamělá starší žena hledá hodného společníka na kanastu; znalost pravidel kanasty není nutná, tel: 456789123 Prodám: Prodávám slepice. zdravotní stav dobrý, při spravném krmení snáší jedna rychlostí 2vejce/den; cena 1000Kč/kus, tel: 321987645 Prodám starou sekyru. Už mi nevyhovuje, ma zlomené topůrko. cena dohodou. tel.:147258369 Prodám automobil Škoda 120. Nepojízdný, vhodný k rozebrání na nahradní dily. cena: 3000Kč, tel: 654987321 Prodám traktor Zetor Proxima Plus 8541. Stav výborný, traktor je skoro nový. Důvod: nevhodný dárek. cena: 500 000 Kč. Při rychlém jednání možná sleva. tel: 65874621 Koupím: Vykoupím jakékoli poštovní známky vytisknuté před r.1940, tel: 369258147 Koupím starší ledničku do 1000Kč. Funkčnost podmínkou. Sám odvezu. Brno, tel: 146558369 Koupím štěňátko - fenečku pudla s rodokmenem nejméně 5 generací. Cena do 7500Kč, tel: 258369147 KLÍN Redakce: Klára Boxanová, Zdeněk Jakub (-pud-), Matúš Jánsky (-mat-), Jan Kadrnožka (-drn-), Jan Mizera (-miz-), Dominika Pechová Poděkování: společnosti Macroware s.r.o. za technickou konzultaci a poradenství společnosti Adobe za poskytnutí programu InDesign