Pracovnı metodika pro priva tnı poradce v lesnictvı OCHRANA VOD Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem 2015
Úvod... 3 Charakteristika vodního hospodářství České republiky... 4 Koncepce vodohospodářské politiky do roku 2015... 4 Státní správa ve vodním hospodářství... 4 Správci vodních toků... 5 Plánování v oblasti vod... 6 Prevence škodlivých účinků vod povodní a sucha... 7 Plán rozvoje vodovodů a kanalizací... 8 Rybářství a rybníkářství... 8 Programy a opatření ke snižování znečištění povrchových vod... 9 Významné směrnice EU týkající se ochrany vod... 10 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/EHS ustanovující rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky... 10 Směrnice Rady 91/676/EHS o ochraně vod před znečišťováním dusičnany ze zemědělských zdrojů (Nitrátová směrnice)... 11 GAEC Podmínky dobrého zemědělského a environmentálního stavu... 14 Domácí právní předpisy o ochraně vod... 16 Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon)... 16 Zákon č. 164/2001 Sb., o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místech ( lázeňský zákon ).... 24 Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů ( lesní zákon ).... 25 Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny... 28 Zásady hospodaření v lesích zvláštního určení vymezených z hlediska ochrany vod... 31 Zásady hospodaření v územích CHOPAV... 31 Zásady hospodaření v ochranných pásmech zdrojů.... 32 Přílohy... 35 Legislativní přehled v oblasti ochrany vod... 35 2
Úvod Civilizační procesy a nutnost jejich řešení nevyhnutelně způsobují zásahy vedoucí k ochraně krajinného, přírodního a životního prostředí. Součástí těchto nutných opatření je také ochrana vody, vodních zdrojů a kulturní krajiny před vodním živlem. Zabezpečení této ochrany je především zájmem celospolečenským, přesto se často dotýká vlastnických poměrů. Ochrana vody a vodních poměrů se dotýká prakticky všech společenských činností. Některá odvětví jako lesnictví a zemědělství mohou významně ovlivnit vodní poměry v krajině. Účinná ochrana vyžaduje značné vklady práce a kapitálu ze zdrojů národních (zejména státní a veřejné rozpočty) i ze zahraničních (strukturální fondy). Možnost využívání finančních prostředků z těchto zdrojů předpokládá odpovídající informovanost zájemců. Každý členský stát EU je povinen na základě nařízení Rady 17/82 z roku 2003 zřídit od 1. 1. 2007 zemědělský poradenský systém. Koordinací poradenského systému v rezortu zemědělství byl pověřen Ústav zemědělské ekonomiky a informací Praha. Využívání poradenských služeb zajišťuje lepší informovanost podnikatelů v zemědělství, lesnictví a vodním hospodářství, vlastníků lesa, sdružení vlastníků, nájemců lesa, odborných lesních hospodářů a dalších osob podílejících se na rezortních a dalších činnostech ve venkovské krajině. Cílem je usnadnit orientaci v platné legislativě a podpořit zavádění nových konkurenceschopných výrobních metod a technologií, které jsou zároveň slučitelné se zájmy zachování a zlepšení krajiny a ochrany životního prostředí. Smyslem této pracovní metodiky je poskytnout privátním poradcům v lesnictví a vlastníkům lesa základní informace o platné legislativě EU a domácích předpisech týkajících se ochrany vod. 3
Charakteristika vodního hospodářství České republiky Koncepce vodohospodářské politiky do roku 2015 Pro období před vstupem do EU bylo hlavním cílem zajištění transpozice právního řádu EU v oblasti vod do národní legislativy, a to v rámci vodního zákona č. 254/2001 Sb. a jeho transpoziční novely č. 20/2004 Sb. Vodním zákonem také byla podrobně upravena působnost resortních ministerstev k oblasti vod, vymezená kompetenčním zákonem. Období po vstupu do EU provází v resortu MZe naplňování požadavků směrnic ES, zejména směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky, a to zpracováním příslušných plánů povodí s programy opatření k dosažení dobrého stavu vod do roku 2015. Další důležitou oblastí je implementace směrnice Rady 91/676/EHS o ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů. Zároveň bylo nezbytné výrazně posílit a rozvíjet opatření prevence před povodněmi, neboť území ČR bylo opakovaně zasaženo povodněmi, z nichž mnohé byly extrémní a způsobily enormní škody na veřejném i soukromém majetku včetně ztrát na životech obyvatel. Koncepce vodohospodářské politiky MZe do roku 2015 je přílohou této metodiky. Státní správa ve vodním hospodářství Základními zákonnými normami na úseku vodního hospodářství jsou s účinností od 1. ledna 2001 vodní zákon (č. 254/2001 Sb.) a zákon o vodovodech a kanalizacích (č. 274/2001 Sb.). Státní správa ve vodním hospodářství je organizována jako třístupňová. Výkon této správy je zákonem svěřen vodoprávním úřadům na úrovni obecní (obecní úřady, pověřené obecní úřady a obecní úřady obcí s rozšířenou působností), krajské (krajské úřady) a ústřední (ministerstva). Na území vojenských újezdů je pak tato činnost zajišťována újezdními úřady. Kompetenci ústředních vodoprávních úřadů při výkonu státní správy v oblasti vod České republiky upravuje ustanovení 108 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů. Působnost ústředního správního orgánu na úseku vodního hospodářství je sdílena mezi pěti ministerstvy. Působnost MZe jako ústředního vodoprávního úřadu je vodním zákonem stanovena jako zbytková a to pro všechny úkony státní správy, u kterých není působnost ústředního vodoprávního úřadu taxativně stanovena pro MŽP, Ministerstvo zdravotnictví (ve spolupráci s MŽP stanovení povrchových vod využívaných ke koupání), Ministerstvo dopravy (užívání povrchových vod k plavbě) nebo Ministerstvo obrany (újezdní úřady). Vodoprávní úřady při své činnosti zohledňují především požadavky na ochranu povrchové a podzemní vody, podmínky pro hospodárné využívání vodních zdrojů a pro zachování i zlepšení jakosti povrchových a podzemních vod, podmínky pro snižování nepříznivých účinků povodní a sucha, bezpečnost vodních děl, ochranu vodních ekosystémů a na nich přímo závisejících suchozemských. 4
Správci vodních toků Správci vodních toků v působnosti Ministerstva zemědělství zajišťují správu více než 95 % délky všech vodních toků v České republice. Přibližně 4,8 % se na správě vodních toků podílejí Ministerstvo obrany, správy národních parků, případně fyzické a právnické osoby. Vodní toky se na území České republiky dělí na: významné vodní toky celkem 819 vodních toků je uvedeno ve vyhlášce č. 178/2012 Sb., kterou se stanoví seznam významných vodních toků a způsob provádění činností, souvisejících s jejich správou, drobné vodní toky všechny ostatní vodní toky. Poznámka: K 1. 1. 2011 proběhla transformace Zemědělské vodohospodářské správy (ZVHS). V rámci tohoto procesu byla převedena správa veškerých drobných vodních toků do tohoto data v působnosti ZVHS na státní podniky Povodí Ohře, Povodí Vltavy, Povodí Labe, Povodí Moravy, Povodí Odry a Lesy ČR. V současnosti ZVHS vykonává zejména správu a péči o hlavní odvodňovací zařízení, včetně souvisejících čerpacích stanic v majetku ČR. Významné vodní toky v celkové délce cca 16 326 km spravují s. p. Povodí, tj. Povodí Vltavy, s. p., Povodí Ohře, s. p., Povodí Labe, s. p., Povodí Odry, s. p. a Povodí Moravy, s. p. Více o správcích povodí se dozvíte na adrese http://eagri.cz/public/web/mze/voda/spravci-vodnich-toku/. Obr. č. 1: Působnost správ toků LČR Drobné vodní toky dosahují celkem cca 865339 tis. km (pro mapy v měřítku 1 : 10000). Menší polovinu v délce cca 38260 km spravuje s. p. Lesy ČR. Správu a péči o drobné vodní toky 5
zajišťuje šest správ toků s územní působností dle oblastí povodí se sídlem ve Frýdku-Místku, Vsetíně, Brně, Hradci Králové, Benešově a Teplicích. Správy toků jsou metodicky řízeny odborem vodního hospodářství Ředitelství LČR, s. p. se sídlem v Hradci Králové. Větší část určených drobných vodních toků v délce cca 41 888 km spravují s. p. Povodí. Na ostatních drobných vodních tocích (cca 6 405 km) vykonávají správu obce, jejichž územím drobné vodní toky protékají, fyzické nebo právnické osoby, popřípadě organizační složky státu, jímž drobný vodní tok slouží, nebo s jejichž činností souvisejí (Správy NP, MO vojenské újezdy). V případě, že správa drobného vodního toku není určena, spravuje jej podle ustanovení 48 odst. 4 vodního zákona správce recipientu, do něhož je drobný vodní tok zaústěn. Tento správce zde vykonává správu do doby, než bude vydáno určení správy vodního toku podle 48 odst. 2 vodního zákona. Upozornění: Údaje o správcovství vodních toků jsou k dispozici na stránkách Vodohospodářského informačního portálu na adrese http://voda.gov.cz/portal/cz/ pod záložkou Evidence ISVS. Aplikace odkazuje na další mapové servery (CENIA, eagri Centrální evidence vodních toků), které zprostředkovávají výstup požadovaných informací. Plánování v oblasti vod Plánování v oblasti vod je soustavná koncepční činnost, kterou podle vodního zákona zajišťuje stát a která implementuje požadavky Rámcové směrnice 2000/60/ES vodní politiky k dosažení dobrého stavu vod ve třech šestiletých obdobích s termíny do 22. 12. 2015, do 22. 12. 2021 a do 22. 12. 2027. Obr. č. 2: Mapa dílčích povodí České republiky 6
Proces plánování v oblasti vod na národní úrovni náleží do sdílené působnosti MZe a MŽP a na úrovni oblastí povodí (dílčích povodí) jsou pořizovateli správci povodí (státní podniky Povodí) a krajské úřady. Pro první etapu do konce roku 2015 byly do konce roku 2009 zpracovány a přijaty plány ve dvou úrovních: Plány hlavních povodí České republiky (pro 3 hlavní povodí Labe, Odry a Moravy vč. dalších povodí přítoků Dunaje), je podle vodního zákona strategickým dokumentem státní politiky v oblasti vod a je závazným podkladem pro zpracování plánů oblastí povodí, Plány oblastí povodí (pro 8 oblastí povodí - pro oblast povodí Horního a středního Labe, oblast povodí Horní Vltavy, oblast povodí Berounky, oblast povodí Dolní Vltavy, oblast povodí Ohře a Dolního Labe, oblast povodí Odry, oblast povodí Moravy a oblast povodí Dyje) jsou základní koncepční dokumenty, které stanoví: konkrétní cíle veřejných zájmů pro dané oblasti povodí podle zadání Plánu hlavních povodí, zjištěného stavu vod, potřeb užívání vod, omezení pro nakládání s vodami a limity pro využití území v konkrétních povodích, stanoví programy opatření k dosažení specifikovaných cílů. První etapu plánování v oblasti vod zakončilo na začátku roku 2010 MŽP, které z přijatých plánů oblastí povodí sestavilo plány národních částí mezinárodních oblastí povodí Labe, Odry a Dunaje. Zároveň začalo období realizace programů opatření přijatých plány oblastí povodí na sklonku roku 2009. Aktualizované plány povodí pro druhé plánovací období (2016 2021) musí být schváleny do 22. 12. 2015. Současné plány oblastí povodí budou transformovány na plány dílčích povodí. Z původních plánů oblastí povodí budou jako samostatné pořízeny plán dílčího povodí Lužické Nisy (původně začleněný do oblasti povodí Labe) a plán povodí ostatních přítoků Dunaje (původně začleněný do oblastí povodí Berounky a Horní Vltavy). Podkladem pro tyto tři národní plány částí mezinárodních oblastí povodí budou plány deseti dílčích povodí, které nahradí stávajících osm oblastí povodí. Další významnou součástí plánování v oblasti vod je od roku 2010 implementace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/60/ES o vyhodnocování a zvládání povodňových rizik. Tato tzv. Povodňová směrnice zavádí postupy a formy vyhodnocování povodňového nebezpečí a povodňových rizik pro vybraná území a zpracování plánů pro zvládání povodňových rizik v šestiletém cyklu shodném s plánovacím cyklem plánů povodí s tím, že jejich příprava a aktualizace bude řešena ve vzájemné součinnosti. Prevence škodlivých účinků vod povodní a sucha Od r. 1997 postihují území České republiky povodně, z nichž většina měla katastrofické následky škody na majetku veřejných i privátních subjektů a dokonce ztráty lidských životů, jejichž počet přesáhl 100 obětí. Zásadním koncepčním krokem bylo zpracování Strategie ochrany před povodněmi pro území České republiky (schválena usnesením vlády ČR z 19. dubna 2000 č. 382), která byla aktualizována v rámci 7
Plánu hlavních povodí České republiky (schváleného usnesením vlády ČR ze dne 23. května 2007 č. 562). V roce 2000 bylo rovněž přijato několik zásadních zákonů, které řeší záchranné práce a jejich koordinaci (zákon č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky, zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému, zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení). Rovněž zákon č. 254/2001 Sb., o vodách, zavedl rozhodující prvky k posílení prevence před povodněmi (povinné povodňové komise, povodňové plány, vymezování záplavových území atd.). Iniciativou MZe byl zaveden do praxe Informační systém VODA České republiky, který je zcela otevřený pro veřejnost nejenom v ČR, ale i v okolních státech. Údaje o vodních stavech a manipulacích na vodních nádržích jsou uvedeny na adresách: http://voda.gov.cz/portal/cz/. K aktualizaci této obecně platné strategie přináší soubor úkolů Koncepce řešení problematiky ochrany před povodněmi v České republice s využitím technických a přírodě blízkých opatření (schválená usnesením vlády České republiky z 10. 11. 2010 č. 799), která posiluje kombinaci přírodě blízkých opatření a technických prvků prevence povodní. Plán rozvoje vodovodů a kanalizací Plán rozvoje vodovodů a kanalizací území České republiky je strategickým dokumentem státní politiky v oboru vodovodů a kanalizací překračující opatření resortních politik ústředních vodoprávních úřadů při sdílení kompetencí. Představuje dlouhodobou koncepci rozvoje oboru vodovodů a kanalizací s výhledem do roku 2015. Plány rozvoje vodovodů a kanalizací území krajů České republiky jsou základním prvkem plánování v oboru vodovodů a kanalizací. Obsahují koncepci řešení zásobování pitnou vodou, včetně vymezení zdrojů povrchových a podzemních vod, uvažovaných pro účely na úpravy na pitnou vodu, a koncepci odkanalizování a čištění odpadních vod v daném územním celku. Rybářství a rybníkářství Na území České republiky se nachází více než 24 tisíc rybníků a vodních nádrží s retenční kapacitou 420 mil. m 3, jejichž celková plocha představuje 52 000 ha, z toho je v Čechách a na Moravě využito k chovu ryb 41 tis. ha rybníků. Produkce tržních ryb se dlouhodobě pohybuje okolo 20,5 tis. tun. V rybnících je dosahováno ročního přírůstku v průměru kolem 490 kg ryb/ha Druhové zastoupení tržních ryb je dlouhodobě poměrně stabilní. Hlavní chovanou rybou v produkčním rybářství je kapr obecný tvoří plných 89 %, jako doplňkové druhy jsou chovány býložravé ryby (tolstolobik bílý a pestrý, amur bílý), lososovité ryby (zejména pstruh duhový a siven americký), lín obecný a dravé ryby (štika obecná, candát obecný a sumec velký). Rybářství v České republice je možno rozčlenit na produkční rybářství a hospodaření v rybářských revírech. Hospodaření v rybářských revírech spočívá v obhospodařování říčních systémů a udržování rybích společenstev v lokalitách, kde je rekreační rybolov prováděn lovem na udici. V České republice je vyhlášeno více než 2 000 rybářských revírů o výměře 42 tisíc ha. Rekreačním rybolovem se zabývá 340 tisíc registrovaných členů všech rybářských svazů. 8
Legislativně je rybářství upraveno zákonem č. 99/2004 Sb., o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Programy a opatření ke snižování znečištění povrchových vod Program na snížení znečištění povrchových vod nebezpečnými látkami a zvlášť nebezpečnými látkami Dne 22. března 2010 byl usnesením Vlády České republiky č. 226 přijat Program na snížení znečištění povrchových vod nebezpečnými a zvlášť nebezpečnými látkami na období 2010 2013. Požadavek, na jehož základě byl tento program zpracován, vyplývá ze směrnice 2006/11/ES a do české legislativy byl transponován 38 odst. 5 vodního zákona. Nový schválený program je platný pro celé území ČR pro období 2010 2013. Akční program podle směrnice Rady 91/676/EHS Transpozice Nitrátové směrnice byla provedena do ustanovení 33 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, ve znění pozdějších předpisů, kde je uloženo vládě nařízením stanovit zranitelné oblasti a v těchto oblastech upravit používání a skladování hnojiv a statkových hnojiv, střídání plodin a provádění protierozních opatření. Od 1. 8. 2012 je v platnosti 3. akční program, který byl stanoven nařízením vlády č. 262/2012 Sb. Nařízení vlády č. 262/2012 Sb. bylo novelizováno nařízením vlády č. 117/2014 Sb. 9
Významné směrnice EU týkající se ochrany vod Problematika vody a vodního hospodářství je v rámci práva EU náplní tzv. oblasti VODA, která je součástí kapitoly životního prostředí EU. Vzhledem k děleným kompetencím ve vodním hospodářství v ČR je gestorem aproximace za oblast VODA Ministerstvo životního prostředí a spolugestory jsou Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo zdravotnictví. Ochrana vod je komplexní činností spočívající v ochraně množství a jakosti povrchových i podzemních vod, a to v souladu s požadavky českého práva i práva EU. Základním právním předpisem Evropského parlamentu a Rady ustavujícím rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky členských států je směrnice 2000/60/ES (tzv. Rámcová směrnice ). Ochranu vod, jejich využívání a práva k nim upravuje zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon). Některá jeho paragrafová ustanovení jsou upřesněna či rozvedena podzákonnými předpisy (nařízení vlády, vyhlášky). Všechny významné směrnice, které tvoří základ pro naplnění acquis communitaire", byly plně promítnuty (transponovány) do české legislativy. Jejich seznam je možno nalézt v kapitole Významné směrnice EU v oblasti ochrany vod. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/EHS ustanovující rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky Účelem této směrnice je stanovit rámec pro ochranu vnitrozemských povrchových vod, brakických vod, pobřežních vod a podzemních vod ve Společenství, který: zabrání dalšímu zhoršování a ochrání a zlepší stav vodních ekosystémů s ohledem na jejich potřebu vody, suchozemských ekosystémů a mokřadů, které přímo závisejí na vodních ekosystémech, podpoří udržitelné užívání vod založené na dlouhodobé ochraně dosažitelných vodních zdrojů, usiluje o zvýšenou ochranu a zlepšení vodního prostředí, mimo jiné též prostřednictvím specifických opatření pro cílené snižování vypouštění, emisí a úniků prioritních látek a zastavení nebo postupné odstranění vypouštění, emisí a úniků prioritních nebezpečných látek, zajistí cílené snižování znečišťování podzemních vod a zabrání jejich dalšímu znečišťování, a přispěje ke zmírnění účinků povodní a období sucha, a tím také k: zajištění dostatečných zásob povrchových vod a podzemních vod dobré jakosti potřebných pro udržitelné, vyvážené a vyrovnané užívání vod, významnému snížení znečišťování podzemních vod. Cílem je dosažení "dobrého stavu", který je charakterizován jen jako mírně odlišný od stavu vod bez ovlivnění lidskou činností, všech vod a na vodu vázaných biotopu v termínu do roku 2015. Hlavním nástrojem k dosažení uvedených cílů jsou Plány povodí a v nich obsažené programy opatření. Upozornění: Směrnice je již implementována do zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) ve znění pozdějších předpisů. 10
Směrnice Rady 91/676/EHS o ochraně vod před znečišťováním dusičnany ze zemědělských zdrojů (Nitrátová směrnice) Hlavním cílem směrnice je snížit znečištění vod způsobené dusičnany ze zemědělských zdrojů a předcházet dalšímu takovému to znečišťování. Plnění nitrátové směrnice je povinné ve zranitelných oblastech, které jsou vymezeny v hranicích katastrálních území. Zranitelné oblasti jsou oblasti, kde se vyskytují vody znečištěné dusičnany ze zemědělských zdrojů. Zemědělské hospodaření ve zranitelných oblastech dále upravuje akční program nitrátové směrnice. Dodržování podmínek této směrnice se od 1. ledna 2009 promítá také do Kontrol podmíněnosti (Cross-compliance), konkrétně do SMR 4 "Ochrana vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů". V České republice je Směrnice Rady 91/676/EHS implementována do následujících národních předpisů: zákon o vodách č. 254/2001 Sb., a o změně některých zákonů (vodní zákon) ve znění pozdějších předpisů, nařízení vlády č. 262/2012 Sb.., o stanovení zranitelných oblastí a akčním programu, zákon o hnojivech č. 156/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Hlavními nástroji nitrátové směrnice (NS) jsou: akční program (opatření vyžadovaná od podniků hospodařících ve zranitelných oblastech), zásady správné zemědělské praxe zaměřené na ochranu vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů. Akční program Akční program představuje systém povinných opatření ve zranitelných oblastech, která mají za cíl redukovat riziko vyplavování dusíku do povrchových a podzemních vod. Akční program pro zranitelné oblasti se vztahuje na fyzické nebo právnické osoby, jež provozují zemědělskou výrobu ve zranitelných oblastech a jsou zapsány do evidence podle zákona o zemědělství. Akční program byl vyhlášen v nařízení vlády č. 103/2003 Sb., vždy na čtyřleté období. Nyní je v platnosti III akční program, který je stanoven nařízením vlády č. 260/2012 Sb a novelizován nařízením č. 117/2014 Sb.. Doporučení: Samotného lesního hospodářství se NS může týkat jen okrajově, neboť jen stěží lze dosáhnout vlivem obhospodařování lesů prahu ohrožení znečištění vody 50 mg/l, při kterém je třeba činit opatření k omezení přístupu dusičnanů do vod. Lesní podniky, které provozují zároveň zemědělskou činnost nebo nějaký druh přidružené zemědělské výroby na zemědělské půdě, by měli zásady vycházející z NS znát. Závěrem předkládáme několik případů, které nejčastěji u lesních podniků přicházejí v úvahu. Může se jednat o: pěstování zemědělských plodin na zemědělské půdě (pro vlastní potřebu), 11
hospodaření na trvalých travních porostech (např.: v bažantnicích, oborách aj.), provozování lesní školky na zemědělské půdě ap. Novela nařízení vlády č. 260/2012 Sb. je přílohou této metodiky. Zásady správné zemědělské praxe Zásady správné zemědělské praxe (ZSZP), které jsou jedním z požadavků nitrátové směrnice, představují souhrn požadavků jak hospodařit, aby nedocházelo k nadměrnému znečišťování vod dusičnany. Jsou definovány v příloze č. 2 nařízení vlády č. 242/2004 Sb. o provádění agroenvironmentálních opatření. ZSZP jsou praktickou pomůckou, která by měla pomoci zemědělcům k tomu, aby se vyvarovali postupů vedoucích ke znečištění povrchových a podzemních vod, a zároveň řádně pečovali o statková hnojiva a hospodárně nakládali s minerálními hnojivy obsahujícími dusík. ZSZP současně zohledňují i existující příslušné legislativní předpisy a uvádějí další principy správných zemědělských postupů, které minimalizují znečišťování vod. Plnění předložených zásad správné zemědělské praxe je v souladu s požadavky nitrátové směrnice založeno na principu dobrovolnosti. Ve zranitelných oblastech jsou však příslušná opatření stanovená v Zásadách součástí Akčního programu, jehož plnění je pro zemědělské podnikatele povinné. Upozornění: Uvedená opatření se týkají výhradně hospodaření na zemědělské půdě (orná půda, chmelnice, vinice, ovocné sady, zahrady, louky a pastviny). Zásady správné zemědělské praxe jsou přílohou této metodiky. Zákon č. 156/1998 Sb. o hnojivech Část z požadavků NS, požadavek na rovnoměrné hnojení a zákaz hnojení na sněhem pokrytou, zamrzlou, zaplavenou či přemokřenou půdu je uplatněna v zákoně č. 156/1998 Sb. o hnojivech ( 9). Hnojiva a pomocné látky nesmějí být používány na zemědělské půdě a lesních pozemcích, pokud: jejich vlastnosti neumožňují rovnoměrné pokrytí pozemku, způsob jejich použití nevede k rovnoměrnému pokrytí pozemku; to neplatí v případě diferencovaného hnojení na základě údajů o vlastnostech půdy nebo stavu porostu a v případě hnojení ve zranitelných oblastech, jejich použití může vést k poškození fyzikálních, chemických nebo biologických vlastností zemědělské půdy, lesního pozemku nebo pozemků sousedících s tímto pozemkem, popřípadě i jeho širšího okolí, půda, na kterou mají být použity, je: zaplavená, přesycená vodou, pokrytá vrstvou sněhu vyšší než 5 cm, nebo promrzlá tak, že povrch půdy do hloubky 5 cm přes den nerozmrzá. 12
Upozornění: Samotného lesního hospodářství se zákon o hnojivech může týkat jen okrajově, neboť je předurčen pro zemědělské půdy. Důležitým oborem v lesním hospodářství, kde dochází k významnějšímu použití hnojiv, je lesní školkařství. Zde existuje také jednoznačný přesah do oblasti zemědělských půd. Dle zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství ve znění pozdějších předpisů (č. 4/2006 Sb.) je školka druhem zemědělské kultury. Je to zemědělsky obhospodařovaná půda, na které se pěstují školkařské výpěstky ovocných a okrasných druhů, révy vinné včetně podnožového rozmnožovacího materiálu, sadba chmele a lesních dřevin, s výjimkou školek lesních dřevin založených v lese pro vlastní potřebu k obnově lesa. Používání hnojiv ve zranitelných oblastech vymezuje nařízení vlády č. 260/2012 Sb., které je přílohou metodiky. 13
GAEC Podmínky dobrého zemědělského a environmentálního stavu Standardy dobrého zemědělského a environmentálního stavu zajišťují zemědělské hospodaření ve shodě s ochranou životního prostředí. Hospodaření v souladu se standardy GAEC je jednou z podmínek poskytnutí plné výše přímých plateb, některých podpor z osy II Programu rozvoje venkova a některých podpor společné organizace trhu s vínem. Plnění standardů GAEC se tak týká všech žadatelů o přímé platby a uvedené podpory. Standardy GAEC jsou definovány nařízením vlády č. 479/2009 a vstoupily v platnost 1. 1. 2010. Standardy jsou rozděleny do 5 tematických okruhů: Eroze půdy, GAEC 1 agrotechnika při sklonu nad 7 (strniště nebo zornění do 30. 11.), GAEC 2 agrotechnika na silně erozně ohrožených půdách označených v evidenci půdy (zákaz pěstování širokořádkových plodin kukuřice apod.) Organické složky půdy, GAEC 3 opatření vedoucí k zachování úrovně organických složek půdy (na min. 20 % orné půdy se aplikují hnojiva nebo plodiny zeleného hnojení), GAEC 4 zákaz pálení bylinných zbytků, Struktura půdy, GAEC 5 zákaz provádění agrotechnických zásahů v době, kdy je půda zaplavená nebo přesycená vodou, Minimální úroveň péče, GAEC 6 zákaz rušení krajinných prvků a rybníků, GAEC 7 ničení invazních rostlin (netýkavka žláznatá + bolševník velkolepý), GAEC 8 zákaz přeměny pastvin na ornou půdu, GAEC 9 zajištění péče o travní porosty (po 31. 10. výška menší jak 30 cm) Ochrana vody a hospodaření s ní, GAEC 10 uživatel závlahové soustavy musí mít povolení k nakládání s vodami, GAEC 11 zachování 3 m ochranných pásů kolem útvarů povrchových vod bez hnojení. Standard GAEC 11 je uplatňován od 1. 1. 2012. Doporučení: Lesní podniky, které provozuji nějaký druh přidružené zemědělské výroby na zemědělské půdě a jejichž pozemky jsou v evidenci využití zemědělské půdy podle uživatelských vztahů (LPIS), by měli podmínky dobrého zemědělského a environmentálního stavu znát a dodržovat. Dodržení podmínek GAEC je také nezbytným předpokladem k získání podpory na zalesňování zemědělských půd. Závěrem předkládáme několik příkladů, které nejčastěji u lesních podniků přicházejí v úvahu. Nejčastěji se může jednat o: 14
pěstování zemědělských plodin (pro vlastní potřebu), hospodaření na trvalých travních porostech (např.: v bažantnicích, oborách aj.), provozování lesní školky na zemědělské půdě. Informační listy standardů GAEC jsou přílohou této metodiky, nebo je možné je najít na adrese zde. Informační listy lze je rovněž stáhnout na stránkách MZe. Informační listy jsou Vám k dispozici také na místně příslušných Agenturách pro zemědělství a venkov. Maximum informací souvisejících s problematikou eroze půdy a hospodaření na erozně ohrožených půdách v souladu se zmíněným standardem GAEC 2 je možno najít v Příručce ochrany proti vodní erozi, kterou vydalo MZe v roce 2011. Příručka ochrany proti vodní erozi je přílohou této metodiky. Upozornění: Od 1. ledna 2013 je v účinnosti novela nařízení vlády č. 262/2012 Sb. (nitrátová směrnice), a to nařízením vlády č. 448/2012 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 479/2009 Sb., o stanovení důsledků porušení podmíněnosti poskytování některých podpor, ve znění pozdějších předpisů, a některá související nařízení vlády. Jedná se o úpravu podmínek protierozních opatření v rámci GAEC 2, převzatých i do nitrátové směrnice. 15
Domácí právní předpisy o ochraně vod Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) Vodní právo, představované vodním zákonem a předpisy vydanými k jeho provedení se pravidel pro hospodaření v lesích dotýká jen nepřímo, v ustanoveních upravujících nakládání s porosty v okolí útvarů povrchových a podzemních vod a ustanoveních, upravující právní režim ochranných pásem vodních zdrojů. V metodice jsou uvedena i některá důležitá ustanovení vodního zákona a souvisejících prováděcích předpisů, která se přímo dotýkají vlastníka pozemků, s přihlédnutím k nakládání s lesy a ovlivňování jejich samovolných hydrických a řízených vodohospodářských funkcí. Účelem vodního zákona je chránit povrchové a podzemní vody, stanovit podmínky pro hospodárné využívání vodních zdrojů a pro zachování i zlepšení jakosti povrchových a podzemních vod, vytvořit podmínky pro snižování nepříznivých účinků povodní a sucha a zajistit bezpečnost vodních děl v souladu s právem Evropských společenství. Účelem tohoto zákona je též přispívat k zajištění zásobování obyvatelstva pitnou vodou a k ochraně vodních ekosystémů a na nich přímo závisejících suchozemských ekosystémů. Zákon upravuje právní vztahy k povrchovým a podzemním vodám, vztahy fyzických a právnických osob k využívání povrchových a podzemních vod, jakož i vztahy k pozemkům a stavbám, s nimiž výskyt těchto vod přímo souvisí, a to v zájmu zajištění trvale udržitelného užívání těchto vod, bezpečnosti vodních děl a ochrany před účinky povodní a sucha. Vodní právo, povinnosti a obecné nakládání s povrchovými vodami Povrchové a podzemní vody nejsou předmětem vlastnictví a nejsou součástí ani příslušenstvím pozemku, na němž nebo pod nímž se vyskytují. Každý, kdo nakládá s povrchovými nebo podzemními vodami, je povinen dbát o jejich ochranu a zabezpečovat jejich hospodárné a účelné užívání. Každý, kdo nakládá s povrchovými nebo podzemními vodami k výrobním účelům, je povinen provádět ve výrobě účinné úpravy vedoucí k hospodárnému využívání zdrojů a zohledňující nejlepší dostupné technologie. Každý může na vlastní nebezpečí bez povolení nebo souhlasu vodoprávního úřadu odebírat povrchové vody nebo s nimi jinak nakládat pro vlastní potřebu, není-li k tomu třeba zvláštního technického zařízení. Povolení nebo souhlasu vodoprávního úřadu rovněž není třeba k zachycování povrchových vod jednoduchými zařízeními na jednotlivých pozemcích a stavbách nebo ke změně přirozeného odtoku vod za účelem jejich ochrany před škodlivými účinky těchto vod. Při obecném nakládání s povrchovými vodami se nesmí ohrožovat jakost nebo zdravotní nezávadnost vod, narušovat přírodní prostředí, zhoršovat odtokové poměry, poškozovat břehy, vodní díla a zařízení, zařízení pro chov ryb a porušovat práva a právem chráněné zájmy jiných. K nakládání s povrchovými nebo podzemními vodami (nejde-li o obecné nakládání) je nutné povolení. K provádění vybraných činností, které mohou ovlivnit vodní poměry, je nutné povolení. 16
Povolení k některým činnostem Ve vztahu k lesnímu hospodářství je potřeba povolení mimo jiné k následujícím činnostem: k vysazování stromů nebo keřů (např. plantáž rychle rostoucích dřevin) v záplavových územích (nevyžaduje se u vlastníka lesa z důvodů obnovy porostů a při činnostech uložených zákonem č. 289/1995 Sb., o lesích), k těžbě říčního materiálu (písek, štěrk, bahno s výjimkou bahna k léčivým účelům, valouny apod.) z pozemků, na nichž leží koryto vodního toku, ke geologickým pracím spojeným se zásahem do pozemku v záplavových územích a v ochranných pásmech vodních zdrojů, atd. Ochrana vodních poměrů Vlastníci pozemků jsou povinni, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak, zajistit péči o ně tak, aby nedocházelo ke zhoršování vodních poměrů. Zejména jsou povinni za těchto podmínek zajistit, aby nedocházelo ke zhoršování odtokových poměrů, odnosu půdy erozní činností vody a dbát o zlepšování retenční schopnosti krajiny. Chráněné oblasti přirozené akumulace vod Jedná se o území s hojnými atmosférickými srážkami a členitým terénem, některá též s erozně zvláště ohroženými půdami, a tedy významná z hlediska ochrany vodních poměrů kulturní krajiny i přiměřené ochrany před povodněmi. Obhospodařování lesa může v těchto územích vážně porušit zákonem všeobecně stanovené povinnosti vlastníků pozemků určených pro funkce lesa. CHOPAV byly vyhlášeny nařízením vlády: 85/1981 Sb., Nařízení vlády ČSR o chráněných oblastech přirozené akumulace vod Chebská pánev a Slavkovský les, Severočeská křída, Východočeská křída, Polická pánev, Třeboňská pánev, a Kvartér řeky Moravy, 10/1979 Sb., Nařízení vlády ČSR o chráněných oblastech přirozené akumulace vod Brdy, Jablunkovsko, Krušné hory, Novohradské hory, Vsetínské vrchy a Žamberk-Králíky, 40/1978 Sb., Nařízení vlády ČSR o chráněných oblastech přirozené akumulace vod Beskydy, Jeseníky, Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory, Šumava a Žďárské vrchy. V CHOPAV se v rozsahu stanoveném nařízením vlády mimo jiné zakazuje: zmenšovat rozsah lesních pozemků v jednotlivých případech o více než 25 ha, odvodňovat lesní pozemky ve výměře přesahující 250 ha souvislé plochy, odvodňovat zemědělské pozemky ve výměře přesahující 50 ha souvislé plochy, atd. MŽP může po předchozím souhlasu vlády povolit výjimku z uvedených zákazů. Pokud zákazem podle písm. a) až c) vznikne vlastníkovi pozemku škoda, má nárok na její úhradu. Doporučení: Hranice vyhlášených CHOPAV jsou zřejmé z oblastních plánů rozvoje lesů, viz Mapserver OPRL (http://geoportal.uhul.cz/oprlmap/). 17
Upozornění: Výskyt podzemních vod v neobvyklém množství je povinen vlastník pozemku ohlásit příslušnému vodoprávnímu úřadu. Území chráněná pro akumulaci povrchových vod Ministerstva zemědělství a životního prostředí pořídila Generel území chráněných pro akumulaci povrchových vod, který obsahuje základní zásady využití těchto území. Generel je podkladem pro návrh politiky územního rozvoje a územně plánovací dokumentace. Obr. č. 3: Lokality LAPV Generel území chráněných pro akumulaci povrchových vod stanoví soubor lokalit vhodných pro rozvoj vodních zdrojů; plochy těchto lokalit jsou morfologicky, geologicky a hydrologicky vhodné pro akumulaci povrchových vod a mohou sloužit jako jedno z adaptačních opatření pro případné řešení dopadů klimatické změny v dlouhodobém horizontu, především pro zajištění zdrojů pitné vody a snížení nepříznivých účinků povodní. Generel území chráněných pro akumulaci povrchových vod je přílohou této metodiky. Ochranná pásma vodních zdrojů Ochranná pásma vodních zdrojů (OPVZ) slouží k ochraně vydatnosti, jakosti a zdravotní nezávadnosti zdrojů podzemních nebo povrchových vod využívaných nebo využitelných pro zásobování pitnou vodou. OPVZ jsou stanoveny vodoprávním úřadem. OPVZ se dělí na ochranná pásma I. stupně, která slouží k ochraně vodního zdroje v bezprostředním okolí jímacího nebo odběrného zařízení a ochranná pásma II. stupně, která slouží k ochraně vodního 18
zdroje v územích stanovených vodoprávním úřadem tak, aby nedocházelo k ohrožení jeho vydatnosti, jakosti nebo zdravotní nezávadnosti. V ochranném pásmu I. a II. stupně je zakázáno provádět činnosti poškozující nebo ohrožující vydatnost, jakost nebo zdravotní nezávadnost vodního zdroje, jejichž rozsah je vymezen v opatřeních obecné povahy o stanovení nebo změně ochranného pásma. V rozhodnutí o zřízení nebo změně OPVZ vodoprávní úřad po projednání s navrhovateli a dotčenými orgány státní správy stanoví, které činnosti poškozující nebo ohrožující vydatnost, jakost nebo zdravotní nezávadnost vodního zdroje nelze v tomto pásmu provádět, jaká technická opatření je třeba v ochranném pásmu provést, popřípadě způsob a dobu omezení užívání pozemků a staveb v tomto pásmu ležících. Za prokázané omezení užívání pozemků a staveb v ochranných pásmech vodních zdrojů náleží vlastníkům těchto pozemků a staveb náhrada. Nedojde-li o poskytnutí náhrady k dohodě, rozhodne o jednorázové náhradě soud. Za omezení užívání nemovitostí v ochranných pásmech vodních zdrojů se považují pouze ta omezení, která vznikla z rozhodnutí vodoprávních úřadů o stanovení nebo změně ochranných pásem. Upozornění: Vodní zákon neuvádí žádné konkrétní ustanovení vzhledem ke způsobu nebo ovlivnění hospodaření v lesích na plochách ochranných pásem vodních zdrojů. Pokud je stanoveno nějaké omezení lesního hospodaření v OPVZ, mělo by být vždy uvedeno v opatření obecné povahy (rozhodnutí) o stanovení OPVZ. Zde by mělo být stanoven, které činnosti poškozující nebo ohrožují vydatnost, jakost nebo zdravotní nezávadnost vodního zdroje nelze provádět, popřípadě způsob a dobu omezení užívání pozemků a staveb v tomto pásmu ležících. Doporučení: Vodohospodářsky důležité lesy v I. a II. stupni OPVZ zaujímají v ČR asi 10 % celkové plochy lesní půdy. Vymezení OPVZ je zřejmé z OPRL, viz Mapserver OPRL (http://geoportal.uhul.cz/oprlmap/). Ochranné pásmo I. stupně Ochranné pásmo I. stupně je souvislé území: u vodárenských nádrží a u dalších nádrží určených výhradně pro zásobování pitnou vodou minimálně pro celou plochu hladiny nádrže při maximálním vzdutí, u ostatních nádrží s vodárenským využitím s minimální vzdáleností hranice jeho vymezení na hladině nádrže 100 m od odběrného zařízení, u vodních toků: s jezovým vzdutím na břehu odběru minimálně v délce 200 m nad místem odběru proti proudu, po proudu do vzdálenosti 100 m nebo k hraně vzdouvacího objektu a šířce ochranného pásma 15 m, ve vodním toku zahrnuje minimálně jednu polovinu jeho šířky v místě odběru, bez jezového vzdutí na břehu odběru minimálně v délce 200 m nad místem odběru proti proudu, po proudu do vzdálenosti 50 m od místa odběru a šířce ochranného pásma 15 m, ve vodním toku zahrnuje minimálně jednu třetinu jeho šířky v místě odběru, 19
u zdrojů podzemní vody s minimální vzdáleností hranice jeho vymezení 10 m od odběrného zařízení, v ostatních případech individuálně. Vodoprávní úřad může stanovit v odůvodněných případech ochranné pásmo I. stupně v rozsahu menším, než je uveden v písm. a) až d). Do ochranného pásma I. stupně je zakázán vstup a vjezd; to neplatí pro osoby, které mají právo vodu z vodního zdroje odebírat, a u vodárenských nádrží pro osoby, které tato vodní díla vlastní. Vodoprávní úřad může stanovit i další výjimky ze zákazu vstupu a vjezdu. Upozornění: Ve smyslu zákona č. 289/1995 Sb., o lesích, [ 8 odst. 1 písm. a)], jsou lesy v OPVZ I. stupně zařazeny do lesů zvláštního určení, pro které se stanovují samostatné Rámcové směrnice hospodaření. Tzn., že lesy jsou do LZU zařazeny automaticky a nemusí (ale mohou) být uvedeny v rozhodnutí o kategorizaci lesů. Ochranné pásmo II. stupně Ochranné pásmo II. stupně se stanoví vně ochranného pásma I. stupně. Ochranné pásmo zřídí, změní, případně zruší vodoprávní úřad na návrh nebo z vlastního podnětu. Podmínky pro omezení hospodaření by měly být uvedeny v rozhodnutí o stanovení ochranného pásma. Citlivé oblasti Citlivé oblasti jsou vodní útvary povrchových vod: v nichž dochází nebo v blízké budoucnosti může dojít v důsledku vysoké koncentrace živin k nežádoucímu stavu jakosti vod, které jsou využívány nebo se předpokládá jejich využití jako zdroje pitné vody, v níž koncentrace dusičnanů přesahuje hodnotu 50 mg/l, nebo u nichž je z hlediska zájmů chráněných vodním zákonem nutný vyšší stupeň čištění odpadních vod. Podle nařízení č. 61/2003 Sb. se všechny povrchové vody na území České republiky vymezují jako citlivé oblasti. Zranitelné oblasti Zranitelné oblasti jsou území, kde se vyskytují: povrchové nebo podzemní vody, zejména využívané nebo určené jako zdroje pitné vody, v nichž koncentrace dusičnanů přesahuje hodnotu 50 mg/l nebo mohou této hodnoty dosáhnout, nebo povrchové vody, u nichž v důsledku vysoké koncentrace dusičnanů ze zemědělských zdrojů dochází nebo může dojít k nežádoucímu zhoršení jakosti vody. Vymezení zranitelných oblastí je vyhlášeno nařízením vlády č. 262/2012 Sb., s účinností od 1. 8. 2012. Nařízení vlády č. 262/2012 Sb. je součástí přílohy metodiky. 20