www.zlinskedumy.cz 1
Stařec a moře novela amerického spisovatele Ernesta Hemingwaye napsal na Kubě roku 1951 publikoval roku 1952 při prvním vydání v září 1952 se během dvou dnů prodalo 5,2 milionů výtisků vypráví příběh o kubánském rybáři Santiagovi, který se vydává na moře rybařit, aby tak prolomil své osmdesáti čtyř denní smolné období, kdy nechytil žádnou rybu
předobraz Santiaga: je považován kubánský rybář přítel Hemingwaye Gregoria Fuentese žil v malém přístavu Cojímar 20 km východně od Havany
v roce 1954 za novelu dostal Ernest Hemingway Nobelovu cenu za literaturu. je posledním dílem, které napsal na přelomu 40. a 50. let se autor potýkal s tvůrčí krizí jeho poslední román Přes řeku do stínu stromů (1950) nepřijala kritika kladně odjel na Kubu i se svou milenkou Adrianou a začal psát příběh o rybáři po dvou měsících intenzivní práce byla novela napsána, napsal někdy až 2000 slov
novela vychází z teorie ledovce autor eliminuje vedlejší a nepodstatné mezi řádky je však možno vyčíst, že autor je se skutečnosti dokonale a do všech detailů obeznámen zná prostředí i postavy rozumí přírodě a moři dokonale zná lov ryb
E. Hemingway: Stařec a moře mohl být přes tisíc stránek dlouhý román a mohla v něm být každá postava propracována, všechny způsoby jakým žijí, jak se rodí, plodí a vychovávají děti. Nejdříve jsem se snažil eliminovat všechno zbytečné a zprostředkovat čtenáři zkušenost tak, aby se to, co přečte, stalo součástí jeho vlastní zkušenosti a připadalo mu, že se to skutečně událo. Je to velmi obtížné a já jsem se to snažil s velkým úsilím. Psal jsem podle skutečné vesnice, podle skutečného rybáře a chlapce.
v tomto díle autor dospívá k víře v člověka, v jeho lidský úděl věčného snažení a boje o své bytí, ve kterém nejednou prohrává zobecňuje nezlomnost člověka ve věčném zápase s přírodou a časem epická metafora o životě oslava síly, schopnosti a lidské statečnosti boj s překážkami je mnohdy důležitější, má větší hodnotu, než překonání překážky důležité je bojovat čestně a s plným nasazením Rybo, promluvil k ní, z té duše tě miluju a vážím si tě. Ale zabiju tě, než skončí dnešní den s vědomím, že pro dosažení cíle jsme udělali úplně všechno
Jenomže už nemám štěstí. Ale kdož ví? Možná dnes. Každý den přináší něco nového. Mít štěstí je lepší. Ale já budu radši svědomitý. Když pak člověka potká štěstí, je alespoň připraven /úvaha o každodenním malém zápase člověka a o čekání na vysvobození z této úzkosti/ Nesmím mudrovat o nesmyslech, řekl si v duchu. Štěstí přichází v mnoha podobách, a kdo ho dokáže poznat? Ale stejně bych ho trochu chtěl, ať má jakou chce podobu, a zaplatil bych, co by chtěli. /úvahy o lidské existenci, každý člověk má nárok na štěstí, má potřebu poznat štěstí, ať je třeba jen malé / To nahlas nevyslovil, protože věděl, že když člověk vysloví něco dobrého, může to tím překazit. /život nevede po rovné cestě, cesta života je klikatá a drsná, mluvit krásně nestačí, musí se
Nikdy neztratil naději a víru. Teď však ožívaly, jako když se zvedá svěží vánek..byl příliš prostý na to, aby uvažoval, kdy dospěl k pokoře. Ale věděl, že k ní dospěl, a věděl, že pokora není člověku k necti a není na újmu opravdivé hrdosti. Rybo, promluvil k ní, z té duše tě miluju a vážím si tě. Ale zabiju tě, než skončí dnešní den. Je to můj bratr. Ale musím ho zabít a na to si musím zachovat sílu. Ale konec konců, nic není snadné. /Člověk v životě nesmí ztratit víru a naději, že bude líp, musí být i pokorný k životu a ke každé překážce, které si musíme vážit, protože nás posouvá dál.
KŘESŤANSKÁ SYMBOLIKA DÍLA Poznal, že žádný člověk není na moři nikdy sám. / Kristus není osamocen při svém utrpení, je kolem moře lidí, kteří v něj věří/ ukážu, co dokáže a co snese člověk /Kristus na hoře Olivetské pochopí svůj úděl/ Krev mu stekla kousek po tváři /Kristus korunován trním/ Přesunul tíhu šňůry na levé rameno, opatrně si klekl a omyl si ruku v oceánu. /Kristus nese kříž k hoře Golgotě/ Držel ji tam ponořenou víc než minutu, pozoroval, jak se odplavuje krev /Kristovy rány po hřebech, stigmata/
Dal se znovu do šplhání a nahoře padl a zůstal chvíli ležet se stěžněm přes rameno. Pokusil se vstát. Ale bylo to příliš obtížné a tak tam seděl se stěžněm na rameni a hleděl na silnici. /Kristus nese kříž k hoře Golgotě, upadl námahou a utrpením/ Konečně položil stěžeň na zem a vstal. Zvedl stěžeň, dal si jej na rameno a vykročil po silnici. Pětkrát si ještě musel sednout, než došel ke své chatrči. /Kristus nese kříž k hoře Golgotě, upadl námahou a utrpením, Kristus na cestě ke smrti upadl 3x/ Chlapec dlouho spal a pak přišel k starcově chatrči, jako přicházel každé ráno. Viděl, že stařec oddychuje, a pak spatřil jeho ruce a rozplakal se. Vyšel velice tiše ven, aby přinesl trochu kávy, a celou cestu po silnici plakal. /Oplakávání Krista, když bylo Kristovo těla sňato z kříže, Panna Marie, Josef z Arimathie, Máří Magdaléna, Marie Salome / Rybo, promluvil k ní, z té duše tě miluju a vážím si tě. Hřbet měl ohnutý tlakem šňůry a rybu nesl v pravičce. /Ryba je symbolem Krista a prvních křesťanů /H. Sienkiewicz Quo Vadis/
Další aspekty díla: Plivl do oceánu a řekl: Sežerte si to, galamos! A nechte si zdát, že jste zabili člověka! Teď věděl, že b dočista poražen a že se nedá už vůbec nic dělat. /metafora prohraného boje/ Byl teď všecek ztuhlý a rozbolavělý a cítil v nočním chladu všechny rány a všechna namožená míst celém těle. Doufám, že už nebudu muset bojovat, opakoval si úpěnlivě. Tolik doufám, že už nebudu muset bojovat. /střídání vypravěčské perspektivy nejdříve objektivní er-forma, následuje přímá řeč postavy, vnitřní monolog, subjektivní ich-forma/ Ale k půlnoci bojoval a věděl tentokrát, že bojuje nadarmo. /symbolický boj člověka s přírodou, odvěký zápas, který nikdy neskončí/ "Ale člověk není stvořen pro porážku," promluvil nahlas : "Člověka je možno zničit, ale ne porazit." /nezdolná víra autora v člověka, v lidstvo, které půjde neustále vpřed i přes ty nejtěžší překážky/
Ale k půlnoci bojoval a věděl tentokrát, že bojuje nadarmo. /symbolický boj člověka s přírodou, odvěký zápas, který nikdy neskončí/ "Ale člověk není stvořen pro porážku," promluvil nahlas : "Člověka je možno zničit, ale ne porazit." /nezdolná víra autora v člověka, v lidstvo, které půjde neustále vpřed i přes ty nejtěžší překážky/
Postavy: starý rybář Santiago, bývalý námořník charakteristická postava autorových knih typ samotáře odloučeného od společnosti, zamlklého samorostlého člověka, který se rozhodl vést boj na život a na smrt, ačkoli výsledek zápasu není předem jistý na rozdíl od Roberta Jordana z románu Komu zvoní hrana není stařec Santiago intelektuál je to jednoduchý člověk, žijící v souladu s přírodou jeho školou je tvrdý život, řídí se svými životními zkušenostmi chlapec Manolin chytají spolu ryby od jeho 5 let, obětavý, laskavý, uctivý, má starce rád, rád mu pomáhá
citace: Hemingway, Ernest, Stařec a moře / Praha : Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1961 Otakar Slanař, Obsahy a rozbory děl: k Literatuře - přehledu SŠ učiva / Třebíč: Petra Velanová, 2006, ISBN 80-902571-7-8 Hoffmann, Bohuslav, Literatura IV : výbor textů, interpretace, literární teorie, Praha : Scientia, 2004, ISBN 80-7183-321-5