UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA HUMANITNÍCH STUDIÍ Katedra historické sociologie Bc. Barbora Doubková Brodská Kritická diskursivní analýza výpovědí karmapů optikou Inglehartova konceptu postmaterialistických hodnot Diplomová práce Vedoucí práce: PhDr. Jan Váně, Ph.D. Praha 2012 1

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. Současně dávám svolení k tomu, aby tato práce byla zpřístupněna v příslušné knihovně UK a prostřednictvím elektronické databáze vysokoškolských kvalifikačních prací v depozitáři Univerzity Karlovy a používána ke studijním účelům v souladu s autorským právem. Zároveň prohlašuji, že práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu. V Praze dne 14. května 2012 Bc. Barbora Doubková Brodská 2

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala mému vedoucímu práce za trpělivost a vedení, a manželovi za neutuchající podporu. 3

Obsah: Abstrakt, klíčová slova...6 Abstract, Key words...7 Poznámka k textu...8 1. Úvod...9 1.1. Seznámení s výzkumným projektem...9 1.2. Vymezení problému, základní pojmy...10 1.3. Politický kontext...12 2. Teoretická část...14 2.1. Kulturní hodnoty...14 2.2. Kulturní dimenze...14 2.3. Kulturní dimenze Inglehart...15 2.4. Historie Tibetu...21 2.5. Historie a vývoj vztahů s Čínou...23 2.6. Historie buddhismu v Tibetu...26 2.6.1. Předbuddhistické období...26 2.6.2. První kontakty Tibetu s buddhistickým učením...27 2.7. Tibetské buddhistické školy...30 2.7.1. Stará tibetská buddhistická škola Ňingmapa...30 2.7.2. Nové buddhistické školy...31 2.7.2.1. Kadampa...31 2.7.2.2. Sakjapa...31 2.7.2.3. Kagjüpa...32 2.7.2.3.1. Orgjän Thinley Dordže...32 2.7.2.3.2. Thinlä Thaje Dordže...33 2.7.2.4. Gelugpa...34 2.8. Mocenské boje mezi buddhistickými školami o upevnění moci na území Tibetu..34 2.9. Čínská okupace 1949....39 2.10. Popis soudobé organizace tibetské exilové vlády...44 2.11. Příčiny rozkolu v buddhistické škole Karma kagjü...45 2.11.1. Vliv 14. Dalajlamy Tändzina Gjamcca na rozkol v buddhistické škole Karma-kagjü...48 4

2.12. Publicita v médiích...50 3. Metodologická část...52 3.1. Diskursivní analýza...52 3.1.1. Diskurs...53 3.1.2. Text a diskurs...57 3.1.2.1. Text a kontext...59 3.1.3. Kritická diskursivní analýza...60 3.1.4. Výzkumná strategie...62 3.2. Vymezení oblasti analýzy...63 3.2.1. Prezentace buddhovství...63 3.2.2. Vztah k politice...64 3.3. Hypotéza......65 3.4. Data zdroje, relevance...65 3.5. Vlastní analýza - Interpretace...66 3.5.1. Prezentace buddhovství...69 3.5.2. Vztah k politice...76 4. Závěr...81 5. Prameny a literatura...85 5.1. Knihy...85 5.2. Elektronické zdroje...90 Přílohy...92 Slovník důležitějších jmen a pojmů...94 5

Abstrakt Tato diplomová práce se zaměřuje na rozkol v tibetské buddhistické škole Karmakagjü. Škola Karma-kagjü se po smrti svého duchovního vůdce 16. karmapy Rangdžung Rigpä Dordžeho ( 1981) dostala do vnitřních sporů o moc a prestiž. Situace skrytě gradovala až do roku 1992, kdy byl v Tibetu intronizován Orgjän Trinley Dordže. Někteří regenti měli pochybnosti o jeho právoplatnosti. Ti, jenž nesouhlasili s intronizací Orgjän Trinley Dordžeho, se odštěpili a v roce 1994 dosadili vlastního kandidáta na karmapu Thinlä Thaje Dordžeho, čímž zformovali novou školu. Na základě hodnotových rámců definovaných Ronaldem Inglehartem (Inglehart 1997) jsem za pomoci kritické diskursivní analýzy rozhovorů Orgjän Trinley Dordžeho a Thinlä Thaje Dordžeho srovnávala obsažené hodnoty. Po komparaci prezentovaných hodnot docházím k závěru, že se hodnoty v rozhovorech liší. Orgjän Trinley Dordže zastává více materialistické hodnoty než Thinlä Thaje Dordže. Práce stručně shrnuje tibetskou historii a její provázání s praktikováním buddhismu v návaznosti na mezinárodní vztahy, zejména s Mongolskem a Čínou. Práce se věnuje politické situaci Tibetu i tibetské exilové vládě, jejíž vliv zasahuje i do náboženských záležitostí sledované buddhistické školy. Klíčová slova tibetský buddhismus, Karma-kagjü, karmapa, dalajlama, rozkol, diskursivní analýza 6

Abstract This dissertation is mainly focused on schism in the Karma-kagjü school. The death of the 16 th Karmapa Rangjung Rigpe Dorje ( 1981), the head of Kagjüpa plunged Karmakagjü school to inner struggle for power and prestige. Enmity was making progress slowly and hiddenly. Situation graded in clandestine fashion and culminated in 1992 when Ogyen Trinley Dorje was enthroned in Tibet as 17 th Karmapa. Some of the regents had doubt about him being the Karmapa and consequently enthroned their own candidate for 17th Karmapa. This act entirely divided the Karma-kagjü school. The primary motive and goal of my dissertation is to find presence of materialistic or postmaterialistic values defined by Ronald Inglehart (Inglehart 1997) in interviews given by 17 th Karmapas. I m looking for difference in values and my methodical instrument is critical discourse analysis. After comparison of interviews of both 17 th Karmapas I find the difference in their values. My conclusion is that when Ogyen Trinley Dorje has more materialistic values than Trinley Thaye Dorje. This dissertation contains history of Tibet, history of Buddhism in Tibet and foreign relation interference in practice of Buddhism in Tibet (China and Mongolia). In addition I describe political situation of Tibet and Tibetan exile government which interfere in Karma-kagjü school affairs as well. Key words: Tibet, Buddhism, Kagyu, Karmapa, Dalai Lama, schism, discourse analysis 7

Poznámka k textu Tibetská jména a názvy mají u jednotlivých autorů odlišnou transkripci. Tato práce vychází zejména z přepisu používaných u Josefa Kolmaše (Kolmaš 2004 a Lexikon východní moudrosti 1996). Při prvním zmínění tibetského jména uvádím i jeho transliteraci, aby bylo možné dohledání u jiných autorů. Od Kolmaše jsem převzala i používání velkých a malých písmen při jmenování zúčastněných ( karmapa, dalajlama, Künzig Žamar, Tai Situ, Džamgön Kongtul, Gjalcchab). V diplomové práci mluvím o Západu a Východu. Tyto označení neužívám v geografickém smyslu. Západ pojímám ve smyslu euro-americké kultury a Východ označuje geografickou oblast dálného výhodu. Ve vysvětlivkách jsou použity zkratky: dosl. doslova sa. sanskrtský tib. tibetský 8

1. Úvod Tématem této diplomové práce je situace v nejrozšířenější škole tibetského buddhismu Karma-kagjü. Škola Karma-kagjü se po smrti svého duchovního vůdce 16. karmapy Rangdžung Rigpä Dordžeho ( 1981) dostala do vnitřních sporů, jejichž následkem vznikl v této škole rozkol. Výsledkem rozkolu je, že byli dosazeni dva 17. karmapové. Záměrem této práce je popsání kulturních hodnot v projevech karmapů 1, aby bylo možné následně zjistit, jestli jednotliví karmapové upřednostňují rozdílné hodnoty. Hodnoty budou pojímány dle teorie kulturních dimenzí Ronalda Ingleharta, který sleduje proměny hodnot celosvětově a vnímá je jako dynamický proces. Právě představa dynamického procesu uvnitř jedné kultury, v němž si jednotlivé segmenty společnosti určují co, je pro danou kulturu standardem jsou teoretickým rámcem diplomové práce. Předmětem zájmu této práce je popsání a analýza různých kulturních hodnot v rozdělených školách Karma-kagjü s využitím kritické diskursivní analýzy. 1.1 Seznámení s výzkumným projektem Jednotlivé kultury odlišně přistupují k řešení stejných problémů. V rámci kultur můžeme tedy sledovat odlišně stanovené preference hodnot. Hodnotové systémy soudobých společností podléhají permanentní dynamické změně stejně jako ostatní složky společnosti. Proměna institucí v čase má interdependenční vztah s proměnou kulturních hodnot. Toto východisko přijímá i tato práce, jelikož se bude snažit zjistit vliv preference určitých hodnot na rozkol v buddhistické škole Karma-kagjü. Rozkol v buddhistické škole 1 Karmapa [karma-pa], sa. tib.dosl.: člověk karmy. Duchovní hlava školy Karma kagjü a představitel nejstarší linie převtělenců tibetského buddhismu. (Lexikon východní moudrosti 1996:224). Podrobněji viz. kapitola Kagjüpa. 9

je v tomto smyslu možné považovat za ukázku přeměny hodnot ve společnosti. Přeměna ve škole Karma-kagjü je reakcí na vyvázání z tradičního prostředí Tibetu a zasazení tibetského buddhismu do kosmopolitního světa s moderními hodnotami. Kulturní hodnoty ve společnosti jsou tedy dynamickým procesem, jenž se musí neustále vymezovat, je koherentní s ekonomickým a politickým klimatem, jenž se proměňuje; a z tohoto pohledu, nemůžeme kulturu určité společnosti vnímat jako homogenní celek, ale spíše jako neustálou změnu, v níž se určité hodnoty prosadí a jiné jsou odmítnuty. 1.2 Vymezení problému, základní pojmy Na území Tibetu byl rozšířen vadžrajánový 2 buddhismus, který specifickým způsobem pracuje s učením o reinkarnaci. Tímto specifikem je vědomá reinkarnace duchovních. Tibetský buddhismus je rozdělen do čtyř hlavních buddhistických škol. Jednou ze škol je Kagjüpa a Karma-kagjü je její podškolou. Po roce 1981 došlo k jejímu rozkolu. Praktikující i duchovní nebyly jednotní v kandidátovi na 17. karmapu, hlavním duchovním vůdci Karma-kagjü. Následkem toho se škola Karma-kagjü rozdělila na dvě samostatné podškoly. Tato situace nastala po roce 1981, po smrti 16. karmapy Rangdžung Rigpä Dordžeho. Regenti odpovědní za nalezení 17. karmapy nebyli jednotní. Nalezení nové inkarnace se stalo zdrojem mocenských bojů a intrik. Situace vyústila v dosazení dvou kandidátů na post 17. karmapy. Jsem přesvědčena, že rozdílné kulturní preference představitelů buddhistické školy Karma-kagjü vedly k jejímu rozkolu. Rozšíření tibetského buddhismu mimo území Tibetu postavilo představitele této školy k nutné revizi hodnot, jež vyústily v její rozkol. Osobní zájem k zaměření se na tuto oblast podnítilo několik skutečností. Buddhistická škola Karma-kagjü je rozšířena celosvětově a při předběžném zhodnocení jsem nalezla, že v jedné zemi je buď preferována odnož podporující karmapu Orgjän Trinley Dordžeho 2 [vajrayana]sa., dosl.: diamantové vozidlo. Jedna z buddhistických škol, jež se vyvinula z učení mahájány. Ve své tibetské verzi klade důraz na učitele a posvátné slabiky (mantry) K jejímu ustanovení došlo mezi 6. a 10. st. Nositeli tradice byli mahásidnové, které prožívaly zkušenost v podobě mahámudry. Za pomoci učitele se vadžrajánoví buddhisté snaží zrušit prožívání dvojatosti a jejich sílem je dlít v jednotě, osvícení (mahámudře). (Lexikon východní moudrosti 1996:500) 10

nebo Thinlä Thaje Dordžeho. Například v České republice je 53 buddhistických center 3 Karma kagjü podporujících Thinlä Thaje Dordžeho a pouze 1 centrum podporující Orgjän Trinley Dordžeho. Buddhismus v České republice není okrajovým tématem. Jak nacházíme u Honzíka (Honzík 2010:33)český buddhismus má dlouhé kořeny. Již na konci 19. století se objevili první informace o buddhismu. Po 1. sv. válce se objevuje i zájem na akademické půdě, zde je významná práce od Vincence Lesného Buddhismus. K popularizaci buddhismu přispěly i postavy jako Leopold Procházka, František Drtikol, Egon Bondy, Květoslav Minařík nebo Eduard Tomáš. Během čtyřiceti let komunismu byly buddhistické skupiny spíše undergroundovou záležitostí a literatura věnující se buddhismu se šířila většinou samizdatem. Po sametové revoluci v roce 1989 nastala změna. V roce 1991 byla založena česká Buddhistická společnost 4. Vznikaly překlady buddhistických knih a do Čech přijížděli buddhističtí učitelé. V současnosti v České republice existuje okolo čtyřiceti buddhistických skupin, které reprezentují různé buddhistické směry a školy. U Cirklové (Cirklová 2010:238) se dozvídáme, že českých buddhistů v roce 2001 bylo přibližně 7000. Z tohoto počtu více než polovina se hlásí k tibetskému buddhismu a tak záležitosti odehrávající se v Tibetu nebo Indii mají vliv i na dění v České republice. Dění v linii Karma-kagjü ovlivnilo podobu buddhismu i v České republice. Z tohoto důvodu je analýza v rámci tibetského buddhismu relevantním tématem. Dalším důvodem k zvolení tématu práce je osobní zájem o kulturní hodnoty, který jsem projevila již ve své bakalářské práci, kde jsem se věnovala hodnotových preferencím a jejich vlivu na přístup v dané zemi k přerušení těhotenství. (Doubková Brodská, 2009) Jsem přesvědčena, že aplikace kulturních hodnot je vhodná i pro tuto oblast. Využití kritické diskursivní analýzy rozšíří pohled na Inglehartem definované hodnoty. Škola Karma-kagjü je zajímavá i politicky (vliv karmapy na indicko-čínské vztahy, tibetskou exilovou vládu), kulturně (uchování specifické podoby tibetského buddhismu), i když nepatří k mediálně nejznámějším, její vliv roste i na Západě, jelikož se stále více lidí účastní veřejně konaných přednášek. Školu Karma-kagjü jsem si vybrala, jelikož stále více zasahuje do života v Západním světě a z tohoto důvodu si zaslouží pozornost. 3 Místo, kde se setkávají buddhističtí praktikující. Na těchto místech nově příchozí mohou dostat informace o dané škole či buddhistickém směru. 4 Společnost lidí okolo časopisu Střední cesta a Dotek, která informovala o dění v théravádě, mahájáně i vadžrajáně. 11

1.3 Politický kontext Rozkol v buddhistické škole Karma-kagjü, je do určité míry ovlivněn politickou situací Tibetu, který je od 50. let 20. st. okupován Čínou. Z tohoto důvodu z Tibetu v roce 1959 odešel 16. karmapa Rangdžung Rigpä Dordže, hlava Karma-kagjü, do exilu. Usadil se v Sikkimu, kde v roce 1966 dokončil své sídlo klášter Rumtek. Zde uchovával všechny sakrální předměty, posvátné texty i obřadní roucha. Klášter Rumtek spravoval až do své smrti v roce 1981. Po jeho smrti přešla správa kláštera Rumtek a dalšího majetku na KCHT 5. KCHT nebyl zachován ve formě, jak si to přál 16. karmapa a jeho fungování se stalo předmětem soudního sporu. Správa karmapova majetku nebyla pouze právní otázkou, ale i politickou. Pokud by majetek na území Sikkimu patřil karmapovi, který má čínské občanství, mohl by se stát jablkem sváru v indicko-čínských vztazích. Rozkol v Karma-kagjü měl vliv na tibetskou exilovou politiku, jelikož tradičně během dalajlamovi indispozice včele tibetské vlády stával pančhenlama 6. Pančhenlamu nebylo původně možné, pro jeho nízký věk, považovat za nástupce 14. dalajlamy. Z toho důvodu dalajlama za svého nástupce označil 17. karmapu Orgjän Trinley Dordžeho. 17. karmapa Orgjän Trinley Dordže byl v lednu 2011 kompromitován. V médiích se objevila zprávy o velké finanční sumě, která byla nalezena v jeho klášteře. Média informovala o sumě ve výši téměř milion dolarů. 7 Situace se posléze vyřešila tím, že místo 17. karmapy Orgjän Trinley Dordžeho byl za exilového vůdce přijat Lozang Sanggjä. Lozang Sanggjä má právnické vzdělání. V linii Karma-kagjü se tedy setkáváme s dvěma vyvolenci jeden je podporován 5 Karmapa Chariteble trust. Karmapův charitativní fond, který byl vytvořen ke správě majetku po karmapově smrti co té doby, co jeho následovník 17. karmapa dovrší 21let. Dále pouze zkratka KCHT. 6 pančhenlama[pan-čhen-bla-ma], sa.-tib.,dosl.: lama velký učenec ; čestný titul, který v 17. stol. udělil 5. dalajlama svému učiteli, opatu kláštera Tašilhünpo [Bkra-šis lhun-po] Lozang Čhökji Gjalcchänovi [Blobzang-čhos-kji rgjal-mcchan] (1570-1662). Protože dalajlama byl již tehdy pokládán za převtělení bódhisattvy Avalókitéšvary, prohlásil svého učitele za sobě nadřazeného, to jest za inkarnaci Buddhy Amitábhy. Na rozdíl od dalajlamy nevyplývaly pro pančhenlamu, který se podobně jako dalajlama neustále reinkarnuje, žádné politické povinnosti; po smrti dalajlamy zaujímal výlučně pozici jeho duchovního zástupce. (Lexikon východní moudrosti 1996: 330/331) 7 online zdroj: http://www.novinky.cz/zahranicni/svet/223779-v-klastere-tibetskeho-predstaveneho-naslitemer-milion-dolaru.html (dne 4.12.2011) 12

14. dalajlamou 8 a druhý podporovaným 14. Žamarpou Mipham Čhökji Lodröm. Původně jednotná buddhistická škola Karma-kagjü je rozdělena do dvou frakcí, jenž mezi sebou v současnosti vedou soudní spory o sídelní klášter karmapů Rumtek. Nalezení východiska není snadné a zásadně ovlivní podobu tibetského buddhismu uchování hodnotových rámců, jež jsou s buddhistickou kulturou spjaty. V této diplomové práci popíši historii Tibetu a formování jednotlivých škol tibetského buddhismu, a jejich vliv na vývoj buddhistické teokracie v Tibetu. Tento historický rámec bych chtěla propojit se současnou situací a poukázat na paralely ve vývoji. Z čehož bych chtěla načrtnout možné budoucí směřování rozdvojené školy Karma-kagjü. Politické a náboženské roviny v Tibetu nebyly do současnosti odděleny. Z tohoto důvodu je vnitřní rozkol buddhistické školy Karmakagjü nejen náboženským, ale zároveň politickým fenoménem. V této diplomové práci je pohlíženo na projevy 17. karmapy Orgjän Trinley Dordžeho i 17. karmapy Thinlä Thaje Dordžeho jako na zástupce reprezentující hodnoty celé frakce, jež na veřejnosti zastupují. Přednášené projevy nebo rozhovory a další veřejná vystoupení jsou předem připravována a striktně kontrolována. S tímto pohledem přistoupím k analýze rozhovorů, které poskytl 17. karmapa Orgjän Trinley Dordže a 17. karmapa Thinlä Thaje e Dordže. Analýza rozhovorů, projevů nebo přednášek má objasnit, jaké hodnoty jednotlivý karmapové prezentují. Prezentace určitých hodnot je jejich explicitní vyjádření, což umožňuje i následnou komparaci. 8 kandidát byl nalezen za pomocí čínských úřadů, ale je to etnický Tibeťan. 13

2. Teoretická část 2.1 Kulturní hodnoty Každá kultura je v pohledu Geerta Hofstedeho silně zakořeněná do mentálního naprogramování lidí a ti v situacích jednají naučeným způsobem. Změny v kultuře způsobené adaptací na odlišné prostředí přicházejí pouze pomalu, spíše se změnou nové generace, kdy v rané fázi vývoje dítěte se vytváří mentální naprogramování reflektující nové prostředí. Hofstedeho koncept mentálního naprogramování je v této práci pojímán jako termín označující ranou socializaci. Inglehart (Inglehart 1997:5) popsal proměnu hodnot mezi generacemi. Inglehartem popsaná proměna hodnot mezi generacemi je označována za tichou revoluci. Změna reflektuje formativní vliv prostředí, v němž se jedinci nacházejí. Jelikož i změna v preferenci hodnot je předmětem zkoumání v této diplomové práci, tak jsem zvolila koncept hodnot Ingleharta. 2.2 Kulturní dimenze Lidské společnosti mají obdobné problémy, ale odlišně se s těmito problémy vypořádávají. (Hofstede 2007: 13) Právě tato odlišná řešení se staly předmětem výzkumu v sociální antropologii. V 50. letech 20. století Alex Inkeles a Daniel Levinson (Inkeles, Levison 1969) započali výzkumy v této oblasti. Ve své studii se zabývali rozdíly mezi jednotlivými národy. Na základě těchto výzkumů vymezili okruhy jednotlivých problémů, které musí řešit jednotlivci ve všech společnostech. Téma kulturních odlišností je dále zkoumáno v sociální antropologii, civilizionistice a kulturologii. V sociální antropologii v současnosti existují tři nejvíce používané a nejvíce diskutované koncepty, které se zabývají tímto tématem, koncept Ingleharta (Inglehart, 1997.), Hofstedeho ( Hofstede, 2001; Hofstede, 2007) a Shaloma H. Schwarze (Schwarz, 1992.). V české republice se výzkumy hodnot zabývá Libor Prudký. (Prudký, 2008, Prudký, 2009). Inglehart se zabývá vlivem 14

ekonomického růstu na preference hodnot. (Inglehart, 1997.) Jeho výzkumy hodnot jsou interdisciplinární, zahrnují nejen sociologii, sociální antropologii, politologii a ekonomii - hospodářský růst. Inglehart také spolupracuje s Christianem Welzelem. Jejich společným projektem je World value study. ( WVS, online) World value study je celosvětovým projektem, který nahlíží na rozdíly mezi jednotlivými národy sociologické perspektivy. (WVS, online) Rozsah výzkumu pokrývá 85% světové populace a zahrnuje 97 společností. 2.3 Kulturní dimenze Inglehart Tato diplomová práce bude využívat koncept hodnot Ingleharta. Inglehart..zkoumá změny v politických a ekonomických cílech, náboženských normách a rodinných hodnotách. Pátrá po tom, jak tyto změny ovlivňují tempo ekonomického růstu, strategii politických stran a šanci na demokratické instituce. 9 (Inglehart 1997: 3) S tím, že specifickou oblastí zájmu je: analyzuje, jak lidský pohled na svět ovlivňuje svět. 10 (Inglehart 1997: 3) Pohled na svět, jak jej lidé vnímají, se vrací v jejich přístupu ke světu a jejich nakládání s ním. Pokud karmapa reprezentuje určité hodnoty, jeho následovníci se je snaží upevnit a následovat. Pokud existují dva karmapové, je pravděpodobné, že každý z nich bude akcentovat trochu odlišné hodnoty, jelikož pokud by byly hodnoty zástupné, pravděpodobně by se neobjevily dva karmapové. Inglehartův koncept hodnot je přínosný tím, že sleduje i jiné vlivy než jen kulturní. Všímá si demokratizace, sekularizace i proměny rolí mezi pohlavími, což je přínosné i pro tuto diplomovou práci, jelikož na rozkol neměly vliv pouze kulturní hodnoty, ale i politická situace a další vlivy. Studium kulturních hodnot Ingleharta vychází z modernizační teorie vyjádřené již Karlem Marxem, Maxem Weberem i Danielem Belem. Inglehart vnímá změny kulturních hodnot jako předvídatelný proces, jež je doprovázen náležitými změnami v ekonomické, kulturní i politické sféře. Ekonomické, kulturní a politické změny mají vztah se souvisejícími strukturami, které mění svět předvídatelným způsobem. 11 (Inglehart 1997: 7) 9 examines changes in political and economic goals, religious norms, and family values, and it explores haw these changes affect economic growth rates, political party strategies, and the prospects for democratic institution. (překlad vlastní) 10 analyzing how peoples worldviews influence the world. (překlad vlastní) 11 Economic, cultural and political change go together in coherent patterns that are changing the world in predictable ways. (překlad vlastní) 15

Jak dále Inglehart říká, není možné předvídat všechny změny, můžeme předvídat některé z hlavních vývojových trendů. Lidské chování je tak komplexní a ovlivněno tak širokou řadou faktorů, jež působí na tolika úrovních, že jakýkoli požadavek k zajištění přesných, naprostých předpovědí bude pravděpodobně nesplněn. 12 (Inglehart 1997: 7) Některé proměny však předvídat můžeme a pokud je sledujeme, můžeme je zanalyzovat. Z tohoto důvodu jsem si vybrala rozkol v buddhistické škole Karma-kagjü. Přesunutí podstatné části družiny 16. karmapy Rangdžung Rigpä Dordžeho po obsazení Tibetu Čínou do exilu, vystavila Tibeťany konfrontaci s úplně novým prostředím. Přizpůsobení se novým podmínkám demokratické Indie a kontakt se Západním světem, byl patrně zdrojem nutné revize hodnotových rámců. Z toho důvodu chci pomocí kritické diskursivní analýzy potvrdit nebo vyvrátit hypotézu, že kulturní hodnoty jsou rozdílné u jednotlivých karmapů. Jak totiž nalezneme u Lilie Chouliarakové a Normana Fairclougha (Chouliaraki a Fairclough 1999:4), tak ekonomické, společenské a kulturní změny v současnosti existují zároveň jako diskurs a procesy, které jsou mimo diskurs, ale zároveň jsou zásadním způsobem diskursem ovlivňovány. Tedy důraz na kulturní hodnoty v projevech karmapů může odhalit do jaké míry je daný karmapa adaptovaný do nového prostředí, zda reflektuje proměnu kulturního prostředí ve svých projevech. Inglehartovým zájmem je prostudovat vzájemné vztahy mezi kulturou, ekonomií a společností. 13 Změny v těchto oblastech mají určitý předpověditelný vzor, ale zcela identické nejsou. První fáze modernizačních procesů aktivovala masy a druhá postindustriální fáze, otevřela dveře pro požadavky demokracie. Modernizační proces proměňuje vnímání lidí ve všech oblastech jejich života. Inglehart rozlišuje dvě kulturní hodnoty materialismus a postmaterialismus. Tyto dvě kulturní hodnoty se objevily až ve druhé fázi modernizačních procesů. Proměna se týká veškerých oblastí lidského soužití - politiky, náboženství, společnosti i sexuálních norem. Volba nového karmapy zahrnuje několik oblastí a z tohoto důvodu bude možné popsat proměnu společnosti v její komplexnosti. Inglehart (Inglehart 1997:54) kulturu vymezuje jako systém, jehož hlavní funkcí je legitimizování politického a kulturního uspořádání. Kultura ospravedlňuje používání moci určitým způsobem a k tomu vytváří příhodné podmínky např. 12 Human behavior is so complex and influenced by such a wide range of factors, operating on so many levels, that any claim to provide precise, unqualified predictions in likely to go unfulfilled. (překlad vlastní) 13 Modernization, Cultural Change, and Democracy: The Human Development Sequence, Ronald Inglehart, Christian Welzel, Cambrige University Press, 2005. 16

legitimizuje nonkonformismus. Držitelé moci jsou legitimizovány platnými kulturními normami, a tedy nemusejí využívat násilí. Donucení přichází na řadu teprve tehdy, kdy se objeví změna a elita se snaží donutit k změně kulturního systému ve svůj prospěch, aby i nadále odpovídal její ideologii. Přechod buddhistických lamů z okupovaného Tibetu do demokratické Indie tedy byl doprovázen řadou událostí, jež měly zajistit udržení tibetského kulturního systému. Materialistické hodnoty/ Postmaterialistické hodnoty Vymezení konceptu materialistických hodnot a postmaterialistických hodnot, přišlo na základě dlouholetého výzkumu v oblasti kulturních hodnot. Inglehart ke svým výzkumům využíval dotazníkové šetření, a ty zpracovával pomocí kvantitativních výzkumných metod.inglehartovo měření započalo již v 70. letech minulého století a bylo považováno za kontroverzní. Jeho hlavním přínosem je postihnutí změny v kulturních hodnotách. Zprvu se zajímalo o změny hodnot mezi generacemi. Výsledky z výzkumu ukazují, že i mezi různými zeměmi se setkáváme se shodným vymezením materialismu a postmaterialismu. (Inglehart 1997:129) Materialistické hodnoty jsou spojovány s fyziologickým přežitím potrava a bezpečí. Postmaterialistické hodnoty se objevili v postindustriálních společnostech, jež nebyly zaměřeny pouze na ekonomický růst, ale začaly oceňovat i další hodnoty, jako je ochrana životního prostředí a kvalita života obecně. Postmaterialistické hodnoty se objevují v zemích demokratických, ale mají negativní propojení s ekonomickým růstem. Uniformitu a hierarchii nahrazují čím dál více různorodosti. Velká vyprávění ztrácejí svůj vliv na masy. Lidé, mající postmaterialistické hodnoty, oceňují individuální autonomii, tedy negativně se staví k zásahu státu, nebo jiné organizace do osobních svobod. Toto odmítnutí je přítomno především v zemích, které mají předešlou zkušenost s komunismem. Inglehart (Inglehart 1997:129) odhaluje, že v zemích s nízkým příjmem, mezi které patří Indie, i když je demokratická, je přítomen mnohem menší počet osob s postmaterialistickými hodnotami. Pro uchycení postmaterialistických hodnot je nutné stabilní prostředí, aby byla lidem zajištěná ekonomická a fyzická bezpečnost. Musejí být uspokojeny základní potřeby z Maslowovi hierarchie potřeb (Maslow 2000). Postmaterialismus je vymezen sebevyjádření a kvalita života. Pro zjištění míry se využívají otázky s následujícími okruhy rovnost, vnitřní rovnováha, intelektuální a 17

estetické potřeby moudrost a svět krásy, ocenění v zaměstnání, svoboda slova, větší možnost ovlivňovat politické dění, sebevyjádření, intelektuální uspokojení, ochrana životního prostředí. Materialismus vyzdvihuje ekonomickou a fyzickou bezpečnost. Pro zjištění míry se využívají otázky s následujícími okruhy: bezpečí (silná armáda, boj proti zločinu, dosažení pořádku), zabezpečení (boj proti vysokým cenám, dosažení stabilní ekonomie a ekonomický růst). *** V tradičním prostředí Tibetu byla buddhistická náboženská organizace součástí sociální struktury. Jak ve své knize Pippa Norris a Ronald Inglehart, Sacred and Secular Religion and Politics Worldwide (Norris, Inglehart 2004) vyzdvihují důležitost sociálních vazeb a sdílených hodnot pro společenský prospěch a ekonomickou efektivitu. Forma sociálních vazeb se může změnit, aniž by to nějakým způsobem ovlivňovalo fungování společnosti. Jinde existující důkazy, které se neustále opakují, naznačují, že úbytek tradičních hierarchických společenství v postindustriálních společnostech, zahrnujíce církve, jakož i dělnické odborové organizace i politické strany, bývá alespoň částečně vyvážen souhrnným společenským vývojem, který přeměnil povahu politického aktivismu. Tento vývoj podporuje alternativní formy politické mobilizace a vyjadřování, nejlépe ilustrované nárůstem nových společenských hnutí, vzdmutím politické komunikace prostřednictvím internetu a zvýšení účasti na politických protestech, mezi které patří demonstrace, spotřebitelské bojkoty a petice. 14 (Norris, Inglehart 2004:194/195) Proměna způsobu a formy praktikování buddhismu po rozkolu buddhistické školy Karma-kagjü je tedy možným důsledkem ostatních sociálních, ekonomických a kulturních proměn tibetské společnosti. Tyto změny však nemají vliv na fungování společnosti, jsou pouze odlišnou formou a vyjádřením odlišných hodnot. Rozdělení reprezentuje odlišnou preferenci kulturních hodnot, které jsou vlastní určité skupině osob, které se sdružují pod vedením 14 But systematic evidence, presented elsewhere, suggest that that decline of traditional hierarchical associations in postindustrial societies, including churches as well as labour unions and political party organizations has been at least partially offset by complex societal developments taht have transformed the nature of political activism. These developments have encouraged alternativve forms of political mobilization and expression, best exemplified by the rise of new social movements, the surge in political communication throught the Internet, and explansion of participation in protest politics, through activities such as demonstrations, consumer boycottss, and petitions. (překlad vlastní) 18

určitého karmapy. V diplomové práci Olgy Kousalová (Kousalová 2008:83) se setkáváme s tvrzením, že do rozkolu ve škole Karma-kagjü zasáhlo mentální naprogramování Západních stoupenců. Tibeťané důvěřovali vysokým lamům a nesluší se, aby kritizovali rozhodnutí svého duchovního i světského vládce a zpochybňovali jejich rozhodnutí. Lidé ze Západu zdůrazňují logickou propracovanost buddhistických nauk a kriticky se stavějí k hierarchii a okázalým projevům moci. V této práci by takovýto posun v hodnotách byl vnímán jako projev průniku postmaterialistických hodnot. V případu karmapy ve škole Karma-kagjü je tento vývoj možný. Karmapa Orgjän Trinley Dordže například nenavštěvuje Západní země takovou intenzitou jako Thinlä Thaje Dordže. Thinlä Thaje Dordže se těší velké oblibě i na Západě a na jeho přednášky chodí tisíce lidí. Podíváme-li se na situaci prostřednictvím kulturních hodnot, můžeme popsat rozdíly. Inglehart dokládá, že materialistické nebo postmaterialistické hodnoty jsou přítomny ve všech kulturách, ale jejich poměry se mění. Jelikož Inglehartův koncept hodnot umožňuje přenositelnost mezi kulturami, z toho důvodu jsem ho zvolila pro tuto diplomovou práci. Pokud přijmeme materialistický koncept (vymezení viz výše) hodnot a implikujeme ho na rozkol, tak jak 14. dalajlama Tändzin Gjamcco intervenoval do sporů v jiných liniích, tak mohl způsobit, že jeho vliv převážil logické argumenty a tradice. Pokud posvětí svým souhlasem jmenování kandidáta, které navrhuje nekvalifikovaný lama jiné linie, pro mnoho lidí je nemyslitelné mu odporovat a raději přijmou jeho rozhodnutí. Rozkol byl nevyhnutelným řešením nastalé situace, jelikož pokud by se situace odehrála na území Tibetu, ve starém pořádku, neměla by pravděpodobně takový dopad. Exilový život Tibeťanů je konfrontoval s jiným mentálním naprogramováním. Tato situace může mít spojitost s početnou zahraniční skupinou praktikujících, kteří nejsou svázáni s tibetským naprogramováním mysli. V tomto bodě bych pro analýzu zvýraznila koncept Ingleharta, jenž popisuje pnutí uvnitř kultury. Kultura je dynamickým procesem, jenž je tvořen neustálým dialogem mezi lidmi. Rozštěpení školy je v tomto pohledu pouze uplatněním různých citlivostí ke kulturnímu obsahu a jeho programové naplňování. Snaha o zavedení sekulární vlády v tibetském exilu je pouze částečným reflektováním hodnotových orientací zainteresovaných osob. Dalajlama byl nejen duchovním, ale i světským vládcem Tibetu. Propojení duchovní a světské zprávy vytvářelo velmi odolný rámec představ fungování světa, který znesnadňoval odpor běžných poddaných. Každý krok 14. dalajlamy je bedlivě sledován a je vymezen jistými kulturními vzorci, které mají velmi rezistentní charakter. Jak 19

uvádí Anil Mahashwari (Mahashwari 2000:19), tak přechod z Tibetu do exilu do Indie byl poznamenán starými spory mezi lamy. Například zrušení 200 let starého zákazu zrozování Žamarpy vedlo u zainteresovaných osob k proměně pozic na společenském žebříčku; snaha dalajlamova bratra Gyalo Thondrupa zachovat původní hierarchii moci, proti které vystupoval 16. karmapa společně s politickou organizací Fourteen settlements 15 a kauza Dordže Šugdäna 16. Propojení světské i duchovní moci dává dalajlamům jistý druh moci, kterou karmapové nemají. Karmapové, kteří se v minulosti snažili působit především v duchovní oblasti, nemají takovou možnost prosadit své představy, jelikož jejich moc se neopírá o světský aparát. Dalajlama naopak využil svého postavení a svým uznáním Orgjän Trinley Dordžeho karmapou ovlivnil proces jmenování duchovního vůdce ve škole Karma-kagjü, a tím pravděpodobně přispěl k rozkolu v Karma-kagjü. Lamové uvnitř Kagjü se nezmohli na odpor, i přestože je duchovním jiné školy, jelikož dalajlamu považují za autoritu. Do celé věci intervenují nejen morální hodnoty a tradice (kulturní naprogramování lidí), ale i politický kontext a mocenské vztahy, jež mají v záměru ovládnout obrovské finanční částky od donátorů. Tato diplomová práce se primárně zaměří na kulturní hodnoty, ale nemůže nezmínit, že mnohdy do výběru kandidáta zasahují mocenské a politické zájmy. V současné době utichla většina soudních sporů, ale budoucnost pravděpodobně celou záležitost rozjitří do popředí naléhavěji vyvstane nejen nástupnictví dalajlamy, ale hlavně držení Černé koruny 17, která je hlavní insignií moci a váhy karmapů. 15 Fourteen settlements byla politickou organizací pod vedením Gungthanga Tsultrima, která sdružovala oponenty dharamsalské exilové vlády. Gungthanga Tsultrim byl v roce 1977 zavražděn. 16 (tib. rdo rdže šugs ldan, Mocný blesk) Zastával pro jedny praktikující božstvo, pro druhé bodhisattvu. Jeho funkcí byla ochrana čisté nauky ve škole Gelugpa. 14. dalajlama se ho veřejně zřekl v roce 1976. V rezoluci z 6. června 1996 zakázal praxi ze svého politického úřadu. Tento krok vyvolal prudkou debatu a kontroverze tohoto aktu se donesla i do Západních zemí. Online zdroj: http://www.tibinfo.cz/clanek.php?id=399 (dne 3.5.2012) 17 Černá koruna (Vajra Mukut) san. i tib. hlavní insignie duchovní moci karmapů. Má dvě úrovně duchovní a materiální. Materiální verze byla v 15. století darována 5. karmapovi čínským vládcem dynastie Ming Chengzuem (známí i jako Yongle (1403-1424). Později byla vytvořena ještě jedna replika a to v 17. st. Tu daroval 10. karmapovi Li Jiang. (Curren 2009) 20

2.4 Historie Tibetu V této kapitole bych se chtěla věnovat základním vývojovým trendům v historii Tibetu. Ačkoliv by se mohlo zdát nedůležité věnovat se historickým kořenům Tibetu a jejich následnému vývoji, jejich přiblížením osvětlíme některé tradice v současném životě Tibeťanů a jejich hodnotových orientacích. Z tohoto důvodu je nutné, alespoň letmo, uvést jména králů a jejich první kontakty s buddhistickým učením. Další vývoj historických událostí, zejména vztah s Mongolskem a Čínou, nemůže být opominut. V soudobé politické situaci Tibetu hrají důležitou roli zejména vztahy s Čínou. Čína interpretuje většinu kontaktů jako doklad podřízenosti Tibetu. Historické události jsou desinterpretovány a použity ke komunistické propagandě, jež pak umožňuje zdůvodnění obsazení Tibetu, jako akt podložený historickými událostmi. Rozpor mezi čínskou a tibetskou verzí pohledu na historické události naznačuje možnou desinterpretaci na jedné i druhé straně. Prvním prokazatelně historicky doloženým králem je král Songcän Gampa (Srogbrtsan sgam-po, 627-650). Tomuto králi předcházelo 32 mytických králů. U prvních sedmi neexistují hroby, a z toho důvodu se traduje, že byli nebeského původu a po smrti se vracely do nebes. Dle Webera (Weber 1997: 63) je odkaz na mýtus o přirozené nadřazenosti určité skupiny obyvatel dokladem snahy o posílení autority. Autorita je legalizována dlouhodobém procesu. V té době byla vláda značně rozdrobená a Matthew Kapstein (Kapstein 2011:51) uvádí, že před vládou krále Näthi Cänpa byl Tibet rozdělen na 12 království a 40 knížectví. Využití prostředků ke stabilitě autority bylo na místě. Existují legendy o některých vládcích, ale spolehlivě historicky lze doložit vládu až Songcän Gampa. Songcän Gampo byl velmi významný, jelikož se jako první zasadil o rozšíření buddhismu. Podporoval snahy na zavedení písma a kodifikaci práva. Zavedení písma má velký význam pro tibetskou kulturu. Tibet nebyl jednolitým prostorem obývaný jedním národem mluvící stejným jazykem. Psaná forma jazyka hrála mimořádný význam, jelikož umožnila komunikaci mezi vzájemně nesrozumitelnými dialekty. Význam krále Songcän Gampa pro další historii pramení také v tom, že byl velkým dobyvatelem a porazil čínského císaře. Císař na důkaz své podřízenosti za něho provdal svou vnučku. Pod vlivem Songcän Gampa bylo i území dnešního Nepálu a tak i nepálskou princeznu pojal za manželku. Úspěch tibetského vojska a podřízenost Číny dokazuje i dobytí hlavního města 21

Čchang-an za vlády krále Thisong Decäna (Deucän). Jednotný Tibet setrvával až do 9. st. Systém vlády fungoval na spojenectvích prostřednictvím sňatků a lenním principu. Tento způsob správy byl značně nestabilní. Po ukončení expanze, a s tím spojený pokles příjmů do státní pokladny, skončilo období štědré podpory leníkům. S nástupem vlády krále Langdarmy končí i krátká éra rozkvětu buddhismu. Někteří autoři mu připisují, že konec podpory buddhismu způsobilo jeho silné protěžování bönu. Avšak Kapstein (Kapstein 2011:51) namítá, že omezení buddhismu bylo spíše důsledkem poklesů příjmů do státní pokladny a tedy nemožností dále tak výrazně podporovat kláštery. Smrt krále Langdarmy roku 842 uvedla Tibet do neustálých bojů o moc. Legitimita vlády nebyla ukotvena. Vláda byla dlouhodobě decentralizovaná a neumožňovala mobilizaci odpovídající síly proti mongolské moci. Situace vyústila v podmanění Tibetu Mongolskem. V roce 1207 se tibetští světští vládcové podrobují Čingischánově moci. (Žagabpa 2OOO: 343) Mezitím se v decentralizovaném Tibetu ujala praxe obsazování duchovních postů v zájmu velkých klášterů, které se stávaly správci dané oblasti. Jak uvádí Erik Curren (Curren 2009:13), tak systém tulkuů, který se vyvinul ve škole Kagjüpa, byl adaptován i ostatními školami, jelikož silně omezoval moc rodin vlastnící půdu. Z toho důvodu si představení důležitých klášterů vyhledávali vlastní vysoké lamy a již nebyli přímo odkázáni na doporučení vlivných rodin. Duchovní vlastnosti kandidáta nehrály hlavní roli, ale spíše vliv na mocenské vztahy v dané oblasti. Pokud bylo zapotřebí naklonit si určitou rodinu, tak byl převtělenec nalezen u ní. Pokud se potřeboval klášter vymanit z její moci, tak byl tulku nalezen v prosté rodině. Roku 1240 vtrhl do středního Tibetu Čingischánův vnuk Godan. Ten učinil představeného kláštera Sakja lamu Künga Gjalcch ana (1182-1251) svým osobním rádcem a nejvyšším pánem Tibetu. (Feigon 2006: 64) Od této doby můžeme hovořit o teokracii v rámci Tibetu. Tibeťané s Mongoli vytvořili spojenectví, které bylo výhodné pro obě strany. Tibetu byla garantována autonomie, a mongolští panovníci od představených tibetské školy Sakja dostávali duchovní rady. Vytvořili mezi sebou vztah, který se institucionalizoval do poroby vztahu čö-jön (mchod-yon) patron-kněz. Tento typ vztahu přetrvával v tibetské společnosti i nadále. Už ve 13. st. chtěli Mongolové získat od mnichů ze školy Sakja nadpřirozené duchovní síly, jichž by mohly využít v boji s nepřáteli. Bližší popis toho, co Mongolové po tibetských mniších požadovali, nacházíme u Feightona. (Feighton 1996: 66) Mongolové požadovali například elixír života či pozitivní počitky. Nadvláda Mongolů neměla dlouhého trvání, jelikož neexistovala přímá a neustálá kontrola 22

situace v Tibetu. Mongolové pouze čas od času do Tibetu vpadli, pokud došli k přesvědčení, že Tibet se nechová podle jejich představ. To vše ale skončilo roku 1358, kdy Čhangčhub Gjalchän myriarcha z Neudongu a správce kláštera Thil sjednotil několik soupeřících klášterů a úspěšně vzdoroval Mongolům i klášteru Sakja. (Feigon 2006: 68) Proměna vztahu mezi Tibetem a Mongolskou říší přišla na základě upravení vzájemných vztahů mecenáše a duchovního. Důležitým předělem bylo delegování politické moci do rukou dalajlamy. Škola Gelugpa se do politické moci zapojila v době života 5. dalajlami Ngawang Lozang Gjamccha. Toto mocenské postavení si udržela až do dnešních dní. Nedá se mluvit o tom, že by ostatní školy byly vyloženě apolitické, ale například karmapové svou roli vždy považovali za vyloženě duchovní. V současné době tedy dochází k zajímavé události, kdy 17. karmapa Orgjän Trinley Dordže byl 14. dalajlamou navrhován jako jeho politický nástupce vůdce tibetské exilové vlády. Nejenže je to bezprecedentní událost, ale tímto aktem byla přerušena i dlouhodobá averze mezi těmito dvěma školami. 2.5 Historie a vývoj vztahů Tibetu s Čínou Tibetsko-čínské vztahy je nutné zmínit, jelikož měly vliv na podobu buddhismu praktikovanou v Tibetu. Nejenže vysocí lamové ze škol Sakja, Kagjüpa i Gelugpa často navštěvovali čínský císařský dvůr i Mongolsko, tak světští vládci na území Tibetu se vměšovali do náboženských otázek své země. Mezi prvními doloženými tibetsko-čínskými kontakty je vpád tibetských válečníků až k řece Wej-che. Tato událost je datovaná přibližně do 2. století. Další mezník v čínsko-tibetských vztazích je rok 641, kdy proběhla svatba krále Songcän Gampa s vnučkou tchangského císaře. Roku 710 tibetský král Meagcchoma opětovně svatbou propojil čínský císařský dvůr a tibetské království. Tibet se aktivně vymezoval vůči Číně a přejímal kulturu i z jiných zemí. Za vlády krále Thisong Decäna (Khri-srong/De-brtsan, 755-797 se konal koncil, který měl rozhodnout, který směr buddhismu by měl v Tibetu převládat. Tento koncil rozhodl, že čínský buddhismus náhlého osvícení, není pro Tibet podstatný a vyústil ve vypovězení čínských mnichů ze země. Je zcela pravděpodobné, že velká debata byla králem použita k zamaskování politických důvodů pro oslabení vlivu Číny v zemi. I když byl vítězem ve válkách s Čínou, bylo mu asi jasné, že v budoucnu by mohla být infiltrace čínskými mnichy Tibetu nebezpečná. (Werner 23

2008: 302) Sílu Tibetu je možné demonstrovat událostí z roku 763, kdy tibetská vojska krátce obsadila tehdejší hlavní město Číny Čchang-an. Tibetsko-čínské vztahy následně upravovala čínsko-tibetská smlouva z let 821-822, která je dvojjazyčně vytesána do kamenné stély v Lhase. Zde je jasně patrné, že Tibet a Čína byli rovnocenní partneři. Roku 842 se tibetské království rozpadá a politická moc byla roztříštěná. Od 9. do 13. st. se Tibet ocitl v mocenském vakuu. Tato situace poskytla prostor pro rozkvět různých forem buddhismu. Jak uvádí Josef Kolmaš (Kolmaš 2011:25), tak jednotlivé kláštery se staly jak náboženskými, tak kulturními, hospodářskými a politickými centry dané oblasti. Do rozdrobenosti moci v Tibetu zasáhli až Mongolové. Mongolové vpadli do Tibetu roku 1239 a se svými vojsky se dostali až do oblasti nacházející se 100 km severně od Lhasy. Představený školy Sakja, Sakja-pandita (1182-1251) následně přijal pozvání k návštěvě Mongolska. Čingischán upevnil jeho pozici, jelikož přijal buddhismus i na svém dvoře. V pohledu Webera (Weber 1997:147) je to propojení charisma a tradice. Toto propojení využívá náboženské posvěcení, aby autorita byla upevněna. Charisma postupně vyprchá, ale náboženské posvěcení umožňuje krystalizaci tradice a vytvoření institucí. Ty pak odvozují svou legitimní platnost od tradice a usnadňují si své další setrvávání. Vztah Tibetu a Mongolska se nadále rozvíjel, když chán Chubilaj (1260-94), zakladatel první mongolské dynastie na čínském císařském trůně, udělil Phagpa-lamovi Lodögjalcchänovi (1235-1280) titul zemského preceptora (kuo-š ). Poté co vznikla říše Jüan (roku 1280) přešla pravomoc určování správce Tibetu z Mongolska do Číny. Po rozpadu jüanského císařství však nebyla nově nastupující dynastie Ming schopna obnovit vazalský poměr Tibetu k Číně. Kolmaš (Kolomaš 2011: 26) uvádí, že snahy některých čínských historiků deklarovat vazalské postavení Tibetu vůči Číně na základě vztahů platných z jüánského císařství neberou v potaz následnost historických událostí. Tibet byl nejprve ve vazalském postavení k Mongolsku a Mongolové dobývali Tibet pro sebe, a ne proto, aby jej vehnali do područí Číny. V rozmezí 14. -17. století probíhaly na území Tibetu boje o světskou i duchovní moc, ale ve vztahu k vnějším sousedům byl Tibet fakticky nezávislý. Škola Sakja, která vládla jak světskou, tak duchovní mocí byla později zbavena svého výlučného postavení. Kapstain (Kapstein 2011:126) umisťuje konec sakjapovského režimu do roku 1354, kdy vládu získal Čhangčub Gjalcchän, jež získal pověření od mongolského císaře v Číně. Duchovní život ovlivňovaly školy Kagjúpa, Sakja, Kadampa a i další menší školy, 24

jež později zanikly. Primát později převzala nově zformovaná škola Gelug. Roku 1578 přijal představený školy Gelugpa Sönam Gjamccho (1543-1588) pozvání mongolského chána Altana (1543-1583) a prvně obdržel titul dalajlama 18. Tibetsko-mongolské vztahy se prohloubily ještě více, když se čtvrtým dalajlamou stal Altanův vnuk Jöntän Gjamccho. Primát školy Gelugpa nastal za pátého dalajlamy. Za pomoci Gušrichana(1636-1656) z Amda svrhl v krvavém boji královskou dynastii Cangpa a tím ukončil i duchovní vládu školy Kagjüpa. Nezávislí teokraticko-světský stát se udržel až do roku 1717. Tibet měl četné styky s Čínou. Jednalo se nejen o svatby mezi panovnickými rody, ale také náboženské disputace mezi oběma zeměmi. 5. dalajlama v letech 1652-53 navštívil dvůr mandžuského císaře Šun-č. Vztahy se vyostřily, když vyvstaly problémy s volbou 6. dalajlamy. Čína se snažila intervenovat na území Tibetu okolo roku 1720, ale nepodařilo se ji Tibet podmanit. Roku 1727 došlo k vytyčení hranice mezi Tibetem a čínskou provincií S -čchuan, kterou vytvořil vodní předěl mezi řekami Ťin-ša-ťiang (horní tok Jang-c ťiangu) a Lan-cchang-ťiang (Mekong). (Žagabpa 1967: 345) Mezi lety 1718 až 1750 byla ve větší či menší míře na území Tibetu přítomna čínská vojenská posádka. Opravdoví zásah do vnitřních tibetských záležitostí přišel až za vlády Čhien-lunga (1736-95), který například zrušil systém dědičných králů a veškerou moc, jak duchovní, tak světskou moc delegoval do rukou dalajlamy. Obnovil také fungování kašangu 19. Posílení vlivu Číny přišlo po její pomoci v tibetsko-nepálském konfliktu v letech 1788-92. Tibet zvítězil jen díky podpoře čchingiských vojáků. Císař Čhien-lung provedl další administrativní změny a z Tibetu vytvořil suzeréna. V té formě, v jaké se ústřední správa tibetských věcí ustálila po roce 1793, se v podstatě udržela až do pádu mandžuské dynastie v Číně roku 1912. (Kolmaš 2011:35) Situace se začala měnit po roce 1890, kdy se o Tibet začala zajímat Velká Británie. Vztah mezi Velkou Británií a Tibetem se vyjasnil po roce 1904, kdy byla v Tibetu sepsána Dohoda mezi Velkou Británií a Tibetem. Tato smlouva nebyla pro Tibet výhodná, ale jeho vojsko nemohlo čelit mnohem technicky vyspělejšímu vojsku Británie. Zájem o strategicky výhodný Tibet přetrvával i u další velmoci - Ruska. V roce 1908 byl 13. dalajlama na návštěvě Pekingu. Návštěva vyústila v celou řadu reforem vycházejících z Číny. Čína se v roce 1910 probojovala až do Lhasy, kde sesadila 13. dalajlamu. Tento stav trval pouze velmi krátkou dobu. Sinchajská revoluce a vznik Čínské republiky zeslabily 18 Postoupnost dalajlamů viz Příloha. 19 čtyřčlenná ministerská rada 25

kontrolu nad územím Tibetu. Však již v roce 1913 Tibet znovu vyhlašoval svou nezávislost. Situace v pohraničí nebyla klidná, ale Tibet si držel postavení samostatného státu. Velká Británie se ujala role prostředníka, když hostila v Indii v letech 1913-14 Simelskou konferenci. Čína výsledky konference nepřijala. Anglie se s Tibetem v úseku mezi Bhútánem a Barmou domluvila na hranicích. Ačkoli Čína nikdy nepřijala Tibetskou samostatnost, a i nadále považovala Tibet jako nedílnou součást Číny, v mezinárodní politice Tibet vystupoval jako nezávislý. Tento stav trval až do roku 1949. Čínská okupace znemožnila suverénní tibetské vládě další pokračování v mezinárodní politice. Zhoršení situace v Tibetu vedlo k početnému útěku Tibeťanů do sousedních zemí Nepál, Bhútán a Indie. V roce 1959 uprchl i dalajlama a v Indii v Dharamsale položil základy tibetské exilové vlády. Samotná okupace měla zprvu velmi tvrdý dopad na kulturní a duchovní dědictví Tibetu. Nejhorší ničení kulturních památek bylo v období tzv. čínské kulturní revoluce mezi lety 1966-1976. V současné době je možné některé významné památky restaurovat, aby se v Tibetu podpořil turistický ruch. Mnohé kláštery však byly srovnány se zemí, takže již jejich obnova není možná. Historii Tibetu v tomto bodě opustím, jelikož následovně budu na vývoj Tibetu pohlížet v rámci jeho návaznosti na buddhismus 2.6 Historie buddhismu v Tibetu 2.6.1 Předbuddhistické náboženství Ve většině publikací je uváděno, že v předbuddhistickém Tibetu bylo rozšířeno náboženství bön. Tuto domněnku vyvrací Karel Werner. Werner (Werner 2008: 291) uvádí, že bön nebyl pevně zformován před příchodem buddhismu do Tibetu. Před příchodem buddhismu a plného zformování bönu existovalo v Tibetu jisté archaické náboženství. Součástí prastarých náboženských představ tibetského lidu byla úcta k nebesům a nějaká forma obětní rituální praxe s věštbami. (Werner 2008: 292) S tímto původním náboženstvím je propojena historie Tibetu. Mytičtí panovníci, od kterých se odvozuje vznik Tibetské říše, měli původ v nebi. Po své smrti se sami odebírali zpět do nebe a jejich ostatky nezůstávaly na zemi a z tohoto důvodu je nebylo nutné pohřbívat. Král měl tedy v archaickém Tibetu božský původ, z něhož vyplynula jeho sakrální funkce, na níž závisel 26