MONITORING ZDRAVOTNÍHO STAVU DŘEVIN V PR POD TRLINOU

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav ochrany lesů a myslivosti MONITORING ZDRAVOTNÍHO STAVU DŘEVIN V PR POD TRLINOU bakalářská práce 2006/2007 Olga Vašíčková

Čestné prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Zdravotní stav dřevin v PR Pod Trlinou zpracovávala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy lesnické a zemědělské univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně, dne:... Podpis studenta:...

Poděkování: Děkuji paní Ing. Dagmar Palovčíkové za odbornou pomoc při určování druhů nalezených hub a vedení bakalářské práce a všem ostatním, kteří mi pomáhali při získávání informací o PR Pod Trlinou.

Olga Vašíčková Název práce: Monitoring zdravotního stavu dřevin v PR Pod Trlinou Name to a project: Monitoring of health condition of woody species in Pod Trlinou nature reservation Abstrakt: V období od září 2006 až duben 2007, bylo na území PR Pod Trlinou děláno šetření zdravotního stavu lesních dřevin s cílem provést základní charakteristiku zájmového území a zhodnotit hlavní problémy ochrany lesa. Výzkum byl zaměřen na inventarizaci hub s ohledem na vazbu na tlející dřevo. Při teréním průzkumu bylo determinováno 30 druhů dřevokazných hub, z nichž většina žila saprofyticky. V práci byly také zohledněny škody způsobené jinými činiteli biotickými a abiotickými. Z nichž největší byly škody způsobované zvěří na přirozené obnově. Zdravotní stav dřevin na lokalitě byl shledán jako relativně dobrý. Klíčová slova: zdravotní stav dřevin, dřevokazné houby, PR Pod Trlinou, poškození zvěří, biotické škody, abiotické škody. Abstract: In period from September 2006 to April 2007, there had been done an investigation of health condition of woody species in Pod Trlinou Nature Reservation. The purpose of this investigation was to make a basic characteristic of investigating area and to sum up main problems of forest protection. The investigation was aimed to take an inventory of fungi with regard to connection of decayed wood. During terrain investigation, there were determined 30 kind of wood damaging fungi. The majority of them were living by saprophytic life. Also, there were taken into consideration damages cost by other biotic abiotic factors. The biggest damages were made by games on nature reproduction of forest. Woody species were relatively in a food health condition in the area. Key Words: health condition of woody species, wood damaging fungi, Pod Trlinou Nature Reservation, damages by games, damages by biotic factors, damages by abiotic factors.

Obsah: 1. Úvod... 1 2. Základní údaje o řešeném území... 3 2.1. Administrativní údaje... 3 2.2. Poloha... 3 3. Širší územní vztahy a přírodní podmínky... 4 3.1. Geomorfologické poměry... 4 3.1.1. Přírodní lesní oblasti... 4 3.1.2. Biogeografické regiony... 4 3.1.3. Regionální členění regionu... 4 3.2. Geologické poměry... 5 3.3. Pedologické poměry... 6 3.4. Hydrologické a hydrobiologické poměry... 6 3.4.1. Povrchové vody... 6 3.4.2. Podzemní vody... 7 3.5. Klimatické poměry... 7 3.6. Lesní typy... 8 3.6.1. Výčet lesních typů ze sledované lokality... 8 3.6.2. Charakteristika vybraných souborů lesních typů... 9 3.7. Biota... 11 3.7.1. Širší popis oblasti... 11 3.7.2. Sledovaná lokalita... 11 4. Metodika... 13 4.1. Studium literatury... 13 4.2. Seznámení s lokalitou... 13 4.3. Samoatatné sledování... 13 5. Výsledky... 14 5.1. Výčet všech nalezených druhů hub a jejich hostitelské dřeviny... 14 5.2. Druhy determinovaných hub a jejich ekologie... 17 5.2.1. Houby determinované na buku lesním (Fagus sylvatica)... 18 5.2.2. Houby determinované na dubu zimním (Quercus petraea)... 23 5.2.3. Houby determinované na bříze bělokoré (Betula pendula)... 24 5.2.4. Houby determinované na habru obecném (Carpinus betulus)... 25 5.2.5. Houby determinované na lísce obecné (Corylus avellana)... 26 5.2.6. Houby determinované na třešni ptačí (Cerasus avium)... 26 5.2.7. Houby determinované na borovici lesní (Pinus sylvestris)... 27 5.2.8. Houby determinované na topolu (Populus sp.)... 27

5.3. Ostatní druhy poškození... 28 5.3.1. Škody zvěří... 28 5.3.2. Škody hmyzem... 28 5.3.3. Škody abiotickými činitely... 28 5.3.4. Škody antropogeního původu... 29 6. Diskuse... 30 7. Závěr... 32 8. Summary... 33 9. Použitá literatura... 34 10. Přílohy

1 1.ÚVOD Les představuje v přírodě společenstvo organismů, ve kterém převládají patrovité, mnohaleté dřeviny, které vytvářejí souvislé porosty. Základním článkem tohoto společenstva jsou zelené rostliny, které vytvářejí organickou hmotu fytohmotu. V současné době jsou však lesní ale i ostatní společenstva vystaveny intenzívním a mnohostranným tlakům. Oslabují je především vlivy antropické, které namáhají únosnost ekosystémů a extrémě je zatěžují. Takto oslabené ekosystémy jsou náchylnější ke škodám abiotickým, či k poškození činiteli biotickými. Ve vážných případech může docházet až k narušení ekologických pochodů a vazeb a porušení ekologické rovnováhy. Proto je nutné vytvořit soustavu cílevědomých opatření, zaměřených na minimalizování účinku škodlivých činitelů a na posílení odolnosti lesních porostů. Podstatnou roli v procesech každého ekosystému hrají houby. Jsou to heterotrofní organismy, neobsahují chlorofil (zeleň listovou) a jsou tvořeny protáhlými, vzájemě propojenými a různě větvenými vlákny (hyfami) s jedno nebo více jadernými buňkami. Buněčné stěny obsahují většinou chitin a celulosu. Mezi dřevní houby patří převážně houby hniložijné (saprofytické) a cizopasné (parazitické) (Grunert, 1995). K nejvážnějším škůdcům lesních porostů patří dřevokazné houby, které vyvolávají kořenové a kmenové hniloby všech lesních dřevin. V přirozených lesích patří dřevokazné houby v převážné většině mezi užitečné složky biocenózy, protože infikují stromy především v sestupné fázi vývoje, tj. stromy staré a přestárlé, urychlují jejich rozpad a uvolňují tak prostor pro nové generace lesních dřevin. Dále se významně a nezastupitelně podílejí na rozpadu dřevních zbytků, rozpadu odumřelých větví a čištění stromů i na rozkladu pařezů a kořenů v půdě (Švestka a kol. 1990). Ke škodám způsobených biotickými činiteli řadíme také škody zvěří. Jako je okus letorostů, pupenů, jehlic nebo listů sazenic a semenáčků, ohryz a loupání kůry kmene, popř. kořenových náběhů a méně časté škody vytloukáním (parohatá zvěř), odírání kmenů u kališť či vytahování sazenic ze země bez následné konzumace. Zvěř byla odedávna součástí lesních společenstev, v přirozených, nenarušených lesních ekosystémech nacházela dostatek potravy, o škodách zvěří nebylo možno hovořit. V důsledku působení člověka se však změnily lesy a změnilo se i druhové složení a početní stavy zvěře, což je příčinou zvýšení škod. Dalším biotickým činitelem způsobujícím škody je hmyz. Vývoj převážné většiny hmyzu je úzce spjat s životem rostlin, které hmyzu nejčastěji slouží za potravu. Účelem žíru hmyzu na rostlinách je nejčastěji výživa larev, méně často pak výživa dospělého hmyzu. Žírem mohou být poškozeny různé části rostlin (Safír, 1978). Dřěviny mohou být také poškozovány lidskou činností (těžební činností, přibližováním vytěženého dříví, ale také imisemi, atd.), nebo činiteli abiotickými (mrazem, větrem, suchem, vysokými teplotami, atd.) Cílem této práce je provést základní charakteristiku zájmového území a

2 zhodnotit hlavní problémy ochrany lesa. Podrobněji to znamená udělat charakteristiku lokality, zhodnotit přírodní podmínky, zachytit dřevinnou skladbu a širší územní vztahy. Provést inventarizaci hub s ohledem na vazbu na tlející dřevo na lokalitě, zachytit související ekologii. Na základě sběru plodnic zhodnotit spektrum hub vázaných na dřevo a analyzovat jejich význam k hostitelským rostlinám a vazbu pro posuzovaný lesní ekosystém. Srovnat vlastní výsledky s pracemi dalších autorů, provést analýzu zjištěného zdravotního stavu. A v závěru shrnout své výsledky včetně použití pro další navazující magisterskou práci, popř. navrhnout další konkrétní zaměření dalšího výzkumu na lokalitě.

3 2. ZÁKLADNÍ ÚDAJE O ŘEŠENÉM ÚZEMÍ Na bakalářskou práci Monitoring zdravotního stavu dřevin bylo zpracováváno území přírodní rezervace Pod Trlinou. Hlavním motivem ochrany jsou přírodě blízké lesní společenstva a fragment zachovalé kulturní krajiny luk, pastvin, mezí s výskytem řady chráněných druhů živočichů a rostlin. Přírodní rezervace Pod Trlinou byla byla vyhlášena v roce 1998 nařízením č. 21/1998 Okresního úřadu v Šumperku. 2.1. Administrativní údaje: kraj: Olomoucký okres: Šumperk katastrální území: Lesnice, Leština rok vyhlášení: 1998 celková výměra: 52,1522 ha výměra lesní půdy: 33,83 ha výměra ostatní půdy: 18,3222 ha 2.2. Poloha: Vybraná lokalita má 52,1522 ha, nachází se v Olomouckém kraji, okrese Šumperk jiho-východně od obce Lesnice ( PSČ: 789 01). Zasahuje do katastrálního území obce Lesnice a Leština. Tato plocha patří do revíru Dubicko a je pod lesní správou v Rudě nad Moravou. Orientační mapa území M 1 : 100 000 S Obr. 1. orientační mapa

4 3. ŠIRŠÍ ÚZEMNÍ VZTAHY A PŘÍRODNÍ PODMÍNKY: Sledovaná lokalita je řazena do přírodní lesní oblasti 28b, tedy předhůří Hrubého Jeseníku. Oblast leží ve fytogeografickém okrese 73 Hanušovicko-rychlebská vrchovina a podokrese 73b Hanušovická vrchovina v mezofytiku, což je oblast vegetace a květeny odpovídající temperátnímu pásu ve středoevropských podmínkách oceanity, což je oblast opadavého listnatého lesa. (Hejný, 1988) A patří do bioregionu Šumperského. 3.1. Geomorfologické pom ěry: 3.1.1. PŘÍRODNÍ LESNÍ OBLASTI Sledovaná lokalita se nachází na jihozápadním okraji PLO 28b, jižní obvod předhůří Hrubého Jeseníku. Začíná na západě Kralickou brázdou, na niž navazuje pruh vrchovin (Staroměstská, Jeřábí), které se táhnou až do údolí Moravy tvoří předhoří nevýrazný přechod Jeseníků do Úsovské vrchoviny. Květena je zde sudetská a je zde též poměrně pestrá geologická výstavba. 3.1.2. BIOGEOGRAFICKÉ REGONY Z hlediska biogeografických regionů řadíme území do provincie opadavých listnatých lesů, podprovincie Hercincké a do Šumperského bioregionu. Tento region leží na severní Moravě zabírá přibližně geomorfologický celek Hanušovická vrchovina a severní část Zábřežské vrchoviny. Bioregion je tvořen vrchovinou až hornatinou, rozřezanou údolími horských řek s pestrou geologickou stavbou i s ostrůvky vápenců a hadců ( Culek a kol. 1993). 3.1.3. REGIONÁLNÍ ČLENĚNÍ RELIÉFU: Regionálně tuto oblast řadíme do Krkonošsko-jesenické soustavy, Jesenické

5 podsoustavy, Hanušovické vrchoviny, Úsovské vrchoviny a nejmenší celek tvoří Benkovská vrchovina. Benkovská vrchovina: Část Úsovské vrchoviny, hřbet směru SV-JZ výrazně ohraničený zejména na západě vůči Mohelnické brázdě a tvořený chloritizovanými migmatity,sericitickými a chloritickoseritickými křemenci a slepenci, hřbet se zbytky plošinatého reliéfu značně rozrušeného kriogenními pochody a s okraji rozřezanými údolími vodních toků. Nejvyšší bod Bílý kámen 588 m n.m., významné body Zmrzlé skály 530 m n.m. a Trlina 527 m n.m. Je to 3-5 vegetační stupeň, oblast je středně zalesněná v jižní a střední části smrkovými porosty s jedlí a modřínem ( Blatka a kol. 1987 ) 3.2. Geologické pom ěry: Sledovaná lokalita je orientována na jiho-východ, nejvyšším místem je Trlina 527 m n. m. a nejnižší nadmořská výška je 274 m n. m. Geologický podklad je základní a konstantní složkou každé oblasti. Zejména ve střední Evropě je závislost stanovištních poměrů na matečné hornině značná. Regionální geologie vymezuje v České republice dva velké geologické a geomorfologické celky, které prodělaly odlišný vývoj Český masív a Karpaty. Mnou sledovaná lokalita patří k bloku Českého masívu. Český masív je zbytkem variské části hercynského pohoří, které bylo vyvrásněno hlavně v karbonu. Od té doby prodělal Český masív dlouhý vývoj: v permokarbonu se prolomily permokarbonské pánve, v křídě do něj ze Saska vniklo moře. V třetihorách, kdy byl zarovnán v parovinu,byl následkem Alpského vrásnění rozlámán a podél zlomů došlo k výlevům sopečného magmatu. Ve čtvrtohorách došlo už jen k modelaci reliéfu činností ledovců a řek (Hruška, 1998) Většinu bioregionu (ve kterém leží sledovaná lokalita) budují různé oblasti kristalinika : východně od Králík převládají migmatity a migmatické ruly, přes Staré Město a Hanušovice se táhne pestrá zóna tvořená četnými pásy amfibolů, fylitů, vápenců, hadců, kvarcitů i amfibolických granodioritů. Západně od Zábřehu vystupují svory, až svorové ruly, amfibolity a polohy kvarcitů, v oblasti Šumperka a Velkých Losin migmatiti až migmatické ruly, amfibolity, na jihozápadu malé masívy amfibolických granodioritů, v jihovýchodním výběžku oblasti fylity, přeměněné diabásy a vápence mírně metamorfovaného devonu. Z pokryvů dominují především svahoviny, okrajově se vyskytují sprašové hlíny. ( Culek a kol. 1993). Sledované území náleží ke geomorfologickému celku Hanušovická vrchovina. Podloží tvoří metamorfované břidlice v chloritických starohorních rulách a malou část kristlické vápence (Šafář, 2003).

6 3.3. P ůdní poměry: V bioregionu, kde leží sledovaná oblast plošně převažují typické kambizemě, které se vyskytují převážně v nižších polohách a častěji na srtmějších svazích. Na zarovnaných po vrších a hřbetech jsou zastoupeny i dystrické kambizemě a ostrůvkovitě kambizemní podzoly. Na úpatích svahů směrem k nížinám se vyskytují na sprašových hlínách luvizemě, často pseudoglejové a typiclé hnědozemě. Na křídových slínech v Kladské kotlině se souvisle vyvinuly primární pseudogleje. Nivy vodních toků tvoří glejové fluvizemě s velkým obsahem velkých valounů a štěrku. Sledovaná lokalita je součástí mírně teplé, mírně vlhké oblasti s mírnou zimou. Atmosferické srážky dosahují 696 mm v ročním úhrnu, tudíž ho lze zařadit do vlhké (humidní) oblasti. Potenciální půdní reakce je 4,6 6,5 ph (kyselá až slabě kyselá) Na lokalitě převažují silně smyté hnědozemě lesní půdy vznikající ve vlhkém a polovlhkém klimatu. Při vzniku těchto půd se uplatňuje částečné vyplavování, jíl se akumuluje v horizontu B. jsou slabě až středně kyselé (Šimek, 2005), případně kambizemě hluboké, hlinité místy hlinitopísčité půdy tvořící se ve vlhčím klimatu s málo vyvinutými půdními horizonty v důsledku nízkých teplot, zaplavení a nebo vzhledem k nedostatku času (Šimek, 2005). Recentní půda při úpatí Trliny sahá do hloubky 110 180 cm, pod ní je vápnitá spraš nepatrně ovlivněna pedogenezí, bohatá na paleontologické nálezy sprašových břichonožců ze společenstva chladnomilné tzv. pupilové fauny význačné pro nejmladší stádia wurmu (Šafář, 2003). 3.4. Hydrologické a hydrobiologické pom ěry: 3.4.1. POVRCHOVÉ VODY Sledovaná lokalita je oblast s dobrou retenční schopností 20 30, málo vodnatá, stupeň rozkolísanosti odtoku silně rozkolísaný (1001-2500) a koeficient odtoku je střední. Nejvodnatějším měsícem je březen. Částí JZ okraje sledované lokality také protéká Loučský potok: Který pramení u Loučky ve výšce 428 m n.m., ústí z leva do Moravy u Lesnice 264 m n.m., plocha povodí je 47,5 km a délka toku 17,1 km. Průměrný průtok u ústí 0,37 m/s, hydrologická stanice Lesnice (Kestřánek a kol. 1984). A východní částí protéká bezejmený potůček, který tvoří východní hranici lesa a přibližně po 1 km se vlévá do Loučského potoka. Nejvýznamějším vodním tokem v oblasti je řeka Morava.

7 3.4.2. PODZEMNÍ VODY Základními typy podzemních vod se sezóním doplňováním zásob. Časový výskyt průměrných měsíčních stavů hladin podzemních vod a vydatností pramenů nejvyšších květen až červen, nejnižší září až listopad s přechodným poklesem v červenci nebo srpnu. Regiony s průměrným specifickým odtokem podzemních vod 1,51 2,00 l/s * km 2. Stupeň zvodnění 1-2: převážně puklinové, vydatnost v průměru do 1 l/s. 3.5. Klimatické pom ěry: Sledované území se nachází v klimatickém regionu označeném jako MT9. Jde o oblast mírně teplou, mírně vlhkou s mírnou zimou. Projevuje se zde klimatický gradient ve směru S J. počet letních dnů 40 50 počet dnů s průměrnou denní teplotou 10 o C a více 140 160 počet mrazových dnů 110 130 počet ledových dnů 30 40 průměrná teplota v lednu ve ( o C) (- 3) (- 4) průměrná teplota v červenci ve ( o C) 17 18 průměrná teplota v dubnu ve ( o C) 6 7 průměrná teplota v řijnu ve ( o C) 7 8 průměrný počet dnů se srážkami 1mm a více 100 120 srážkový úhrn ve vegetačním území (mm) 400 450 srážkový úhrn v zimním území (mm) 250 300 počet dnů se sněhovou pokrývkou 60 80 počet dnů zamračených 120 150 počet dnů jasných 40 50 Informace byly získány z mapy: klimatické oblasti ČSR (Quitt, 1975). Atmosferické srážky dosahují po přepočtu 771,8 mm v ročním úhrnu, podle meteorologické stanice Šumperk - Temenice (329 m n.m., 49 o 58 s.š., 16 o 58 v.d.) 1961 1990, ve vzdálenosti 15 km od rezervace. Tab. 1. Průměrný roční úhrn srážek v (mm): I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII roč.úhrn 58,7 45,4 43,3 51,3 63,1 81,6 101,7 89 53,7 63,9 61,4 58,7 771,8 mm

8 Vývoj atmosferických srážek je poněkud odchylný od normálu. Minimum srážek, které se většinou objevuje v únoru je v této oblasti posunuto na březen. Maximum srážek je v mezích normálu v měsíci červenci, kdy vrcholí letní evropský monzun u nás. Srážky za vegetační období IV. IX. činí 440,4 mm a mimo něj X. - III. Je 331,4 mm. Průměrná relativní vlhkost za rok dosahuje 80%. Průměrná teplota vzduchu dosahuje po přepočtu 7,7 0 C za rok. Její průběh roku je podle meteorologické stanice Šumperk - Temenice (329 m n.m., 49 o 58 s.š., 16 o 58 v.d.) 1961 1990, ve vzdálenosti 15km od rezervace. Tab. 2. Průměrná roční teplota vzduchu ve ( 0 C): I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII průměr -3,7-2,5 1,5 6,3 11,9 14,8 16,5 15,6 12,2 7,0 2,0-1,5 6,7 0 C Nejnižší hodnoty teploty vzduchu připadají na leden, nejvyšší na červenec. Průměrná teplota za vegetačního období IV. IX. je 12,9 0 C. 3.6. Lesní typy: Základní jednotkou diferenciace růstových podmínek je lesní typ, který je charakterizován význačnou kombinací druhů příslušné fytocenózy, půdními vlastnostmi, výskytem v terénu a potenciální bonitou dřevin. 3.6.1. VÝČET LESNÍCH TYPŮ ZE SLEDOVANÉ LOKALITY: 3S1 - Svěží dubová bučina biková 3S5 - Svěží dubová bučina biková s ostřicí prstnatou 3S6 - Svěží dubová bučina biková s mařínkou 3K3 - Kyselá dubová bučina biková 3V1 - Vlhká dubová bučina netýkavková 3B2 - Bohatá dubová bučina mařínková na stinných svazích 3A2 - Lipodubová bučina strdivková na kamenitých svazích a hřbítcích 3Y1 - Skeletová dubová bučina na skalách 4Y1 - Skeletová bučina na skalách 4A1 - Lipová bučina bažanková na kamenitých svazích

9 3.6.2. CHARAKTERISTIKA VYBRANÝCH SOUBORŮ LESNÍCH TYPŮ: Soubor lesních typů je širší typologická jednotka, spojuje lesní typy na příbuzných stanovištích, charakterizovaných hospodářsky významnými vlastnostmi. V ekologické síti jsou soubory lesních typů vymezeny edafickými kategoriemi a klimatickými (vegetačními) stupni. Do souborů lesních typů se sdružují lesní typy jako nejnižší jednotky diferenciace růstových podmínek. 3S - Svěží dubová bučina (QF) 2,63 % HS 45 (25) Rozšíření - svahy, plošiny i ploché hřebeny na různých horninách (algonkické břidlice, droba, pararula, méně pískovce, hlíny), často s písčitými nebo mělkými hlinitými (sprašovými) překryvy, v pahorkatinách. Půda - hluboká, čerstvě vlhká, typu (B)mo, na písku (B)o. Přirozená skladba - bk6, db3, lp1, jd, hb. Ohrožení - zanedbatelné, smrk někdy trpí červenou hnilobou. 3K - Kyselá dubová bučina (Fq v. st.) 4,57 % HS 23, 43 Rozšíření - v pahorkatinách na různých svazích, ve vyšších polohách jen na slunných, méně častá na plošinách; převážně chudší podloží. Půda - středně hluboká, čerstvá až vysýchavá, typu (B)o-b. Přirozená skladba - bk6, db3, jdl, bo, (lp). Ohrožení - nepatrné, mírně suchem, středně degradací, slabě buření. 3V - Vlhká dubová bučina (QF) 0,50 % HS 57 (59) Rozšíření - V pahorkatinách na podsvahových diluviích, v plochých úžlabinách, na terasách a prameništních svazích. Půda - hluboká, čerstvě vlhká, typu (Bg) - gg - hng. Přirozená skladba - bk3, db3, jd3, jv1. Ohrožení - silně buření, pomístně zamokřením, smrk větrem a hnilobou. 3B - Bohatá dubová bučina (QF) 1,73 % HS 45 Rozšíření - v pahorkatině na bohatším podloží souvisle, v nížinách ve stinných a úžlabních polohách, ve vrchovině na slunných svazích. Půda - bez výrazného vysychání, hluboká, jen mírně štěrkovitá, typu (B)m-e; jen s menší příměsí spraše. Přirozená skladba - bk6, db3, hb1, jda, lp, slabě keře.. Ohrožení - silněji buření, mírně vysýcháním, ve smrku středně větrem.

10 3A - Lipodubová bučina (Q Ftil) 0,40 % HS 41 Rozšíření - vypuklé i výrazné svahy a ploché hřebeny v pahorkatině (300 až 500, na vápenci až 600 m n. m.). Půda - většinou vyvinutá, ale silně kamenitá, svrchu někdy mírně vysýchavá, typu (B)ca-c, Ca (popř. AC). Přirozená skladba - bk5, lp2, dbl, jv1, jdl. Ohrožení - značně erozí a buření, slunné polohy vysýcháním. 3Y - Skeletová dubová bučina (Fq) 0,03 % HS O1 Rozšíření - v pahorkatině na svazích a hřebenech (suťová pole pod hřebeny), staré výsypky v uhelných pánvích. Půda - vysýchavá, středně hluboká, balvanitá (i sypká), typu (A) C-AC. Přirozená skladba - bk5, db4, bř1, bo. Ohrožení - značně vysýcháním, silně erozí a degradací půdy. 4Y - Skeletová bučina (Fqa) 0,01 % HS O1 Rozšíření - vylišována jen výjimečně v pahorkatině a na slunných svazích vrchovin. Půda - balvanitá (mírně vysýchavá), středně hluboká, typu (A) C-AC. Přirozená skladba - bk6, db2, jd 1, (bo, bř) 1. Ohrožení - silně erozí, značně degradací půdy, mírně vysýcháním. 4A - Lipová bučina (Ftil) 0,13 % HS 41 Rozšíření - z pahorkatiny (chladnější polohy) do vrchovin (slunné a hřebenové polohy), na kamenitých svazích a hřebenech. Půda - vlhkostně příznivá (vyrovnaná), silně kamenitá, prohumózněná, typu (B)c, s přechody do AC, Ca. Přirozená skladba - bk6, jv1, lp2, jdl, jl. Ohrožení - značně erozí a buření. 4S- Svěží bučina (Ft, Fp) 0,73 % HS 45 Rozšíření - plošiny, svahy, úžlabiny, na různých horninách, často se slabými hlinitými překryvy, vyšší pahorkatiny, vrchoviny. Půda - hluboká, čerstvě vlhká, typu (B)mo - (B)m. Přirozená skladba - bk8, jd2, (bkl0, jd-fagetum pauper). Ohrožení - zanedbatelné.

11 3.7. Biota: 3.7.1. ŠIRŠÍ POPIS OBLASTI: Oblast leží v mezofytiku ve fytogeografickém okrese 73 Hanušovickorychlebská vrchovina a podokrese 73b Hanušovická vrchovina. Mezofytikum je oblast vegetace a květeny odpovídající temperátnímu pásu ve středoevropských podmínkách oceanity, což je oblast opadavého listnatého lesa. (Hejný, 1988) Potenciální přirozenou vegetaci tvoří na převážné většině území bučiny, a to jak květnaté (podsvaz fagetion), tak i acidofilní (Luzulo-fagetum). Na prudkých svazích je možno očekávat suťové lesy svazu Tilio-Acerion. Podél vodních toků se vyskytuje nivní vegetace (Arunco sylvetris - Alnetum glutinosae, Cariciremotae - Fraxinetum). Okrajově do regionu zasahují i dubohabřiny (Melampyro nemorosi - Carpinetum) a acidofilní doubravy (Genisto germanicae - Quercion). Přirozenou náhradní vegetací vlhkých luk jsou porosty mezofilního křídla svazu Calthion, která vzácně přechází až do vegetace rašelinných luk Caricion fuscae. Na sušších stanovištích se vyskytuje vegetace pastvin svazů Cynosurion a Violion caninae. Lemy náležící svazu Trifolium medii. Květena území je nepříliš bohatá, tvořena především evropskými mezofyty a obohacená o demontanní výskyt splavených horských druhů. Mezní prvky prakticky chybějí, exklávní výskyt byl zaznamenán u některých serpentinofytů a kalcifytů. Převažuje podhorská lesní fauna související se sousedícím horským Jesenickým bioregionem. V hercinském základu fauny jsou patrné vlivy dalších oblastí. Na vápencích je v sinuzii měkkýšů zřetelný přesah karpatského prvku. Tekoucí vody patří převážně do pstruhového pásma, na Moravě a Moravské Sázavě je vyvinuto pásmo lipanové. Aspekt černomořského povodí je patrný ve výskytu mihule ukrajinské ( Culek a kol. 1993). 3.7.2. SLEDOVANÁ LOKALITA: Na sledované lokalitě se vyskytuje cca 29 druhům dřevin, z toho převážná část se vyskytuje v PR Pod Trlinou. Vyskytuje se tu smrk ztepilý (Picea abies), modřín opadavý (Larix decidua), borovice lesní (Pinus sylvestris), buk lesní (Fagus sylvatica), dub zimní (Quercus petraea), lípa srdčitá (Tilia cordata), lípa velkolistá (Tilia platyphylos), javor klen (Acer pseudoplatanus), javor mléč (Acer platanoides), javor babyka (Acer campestre), jilm drsný (Ulmus glabra), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia), jeřáb břek (Sorbus aria), třešeň ptačí (Cerasus avium), bříza bělokorá (Betula pendula), trnovník akát (Robinia pseudoacacia), bez černý

12 (Sambucus nigra), bez hroznatý (Sambucus racemosa), kalina obecná (Viburnum opulus), svída krvavá (Swida sanguinea), trnka obecná (Prunus spinosa), hloh jednosemenný (Crataegus monogyna), líska obecná (Corylus avellana), růže šípková (Rosa canina), vrba jíva (Salix caprea), olše lepkavá (Alnus glutinosa), ořešák královsý (Juglans regia), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum) Květenu tvoří zbytky bučin a dubových bučin, zčásti degradační stádia bučin a přechody k dubohabřině nebo acidofilní doubravě. Květnaté bučiny Eu-Fagenion mají vyvynutý bohatý podrost se svízelem vonným (Galium odoratum), dymnivkou dutou (Corydalis cava), bažankou vytrvalou (Mercurialis perennis), sasankou pryskyřníkovitou (Anemonoides ranunculoides) a lilií zlatohlavou (Lilium matragon). V oblasti Vápenné skály rostou teplomilné a kalcifilní druhy. V rezervaci se vyskytují vzácný hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis), okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), okrotice dlouholistá (Cephalanthera longifolia), vstavač nachový (Orchis purpurea), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), kruštík širolistý (Epipactis helleborine), bradáček vejčitý (Listeria ovata), hořec brvitý (Gentianella ciliata) (Šafář, 2003). Z trav tu jsou třeslice prostřední (Briza media), lipnice luční (Poa pratensis), srha říznačka (Dactilis glomerata), psárka luční (Alopecurus pratensis), bojínek luční (Phelum pratense) a další. Lokalita má také velmi bohatou faunu. Je zde prováděn systematický ornitologický průzkum již od roku 1972, celkem zde bylo zjištěno 59 druhů ptactva. Vyskytují se zde všechny druhy lejsků (Ficedula sp.), včetně zvláště chráněných lejseka malého (Muscipava parva) a lejseka šedého (Muscipava stripa), dále pak krahujec obecný (Accicipiter nisus), holub doupňák (Columba oenas), moudivláček lužní (Remiz pendulinus). Při tahu zde zastavují mimo jiné včelojed lesní (Pernis apivorus), bělořit šedý (Oenanthe oenanthe), ťuhýk šedý (Lanius excubitor), brkoslav severví (Bombycilla garullus). Z dalších vzácnějších živočichů tu žijí mlok skvrnitý (Salamandra salamandra), ještěrka obecná (Lacerita gilis), slepíš křehký (Anguis fragilis), plch velký (Glis glis), plch lesní (Driomis nitedua), Plšík lískový (Muscardinus avellananius), netopýr ušatý (Pleucotus auritus), netopýr stromový (Nyctalus leisleri) a z motýlů vzácný jasoň dymnivkový (Paranassius aphnemosyne) (Šafář, 2003).

13 4. METODIKA Úkolem této práce je zhodnotit zdravotní stav porostu a provést inventarizaci parazitických a saprofytických dřevokazných hub v PR Pod Trlinou. 4.1. Studium literatury Studium literatury bylo také jednou z důležitých částí při vypracovávání této práce. Bez dostatečných informací by nebylo možno provádět na sledované lokalitě průzkum dostatečně. Proto bylo nutno nastudovat všechny dostupné materiály o PR Pod Trlinou, jejím stavu, přírodních podmínkách, květeně a zvířeně. Dále bylo nutno nastudovat alespoň základy studované problematiky, především vše, co se týká dřevokazných hub, saprofytických i parazitických, poškození lesních dřevin a další. 4.2. Seznámení s lokalitou Sledovaná lokalita nemá přirozeně vytyčené hranice. Proto bylo nejdříve nutno sehnat mapové podklady, důležité pro určení polohy hranic a orientaci na lokalitě a provést pochůzku terénem pro obeznámení s uměle vytvořenými hranicemi, aby při následném pozorování nečinilo problémy se v této lokalitě orientovat. 4.3. Samostatné sledování Samostatné sledování lokality probíhalo po dobu sedmi měsíců, od září 2006 do dubna 2007. Po dobu průzkumu byla lokalita průběžně navštěvována. U nalezených hub byl zaznamenáván substrát, tím je myšleno druh dřeviny a její část na které se houba vyskytuje, dále pak byla provedena fotodokumentace, pro dodatečné určení druhu houby a pro umístění do příloh a zaznamenáno datum nálezu. Zjišťování přítomnosti jednotlivých saprofytických či parazitických druhů hub probíhalo okulární metodou podle výskytu vzrostlých plodnic. Tento způsob je nejvhodnější pro zjišťování hub víceletých, jejichž plodnice se vyskytují celoročně, méně pak pro houby s plodnicemi jednoletými, objevujícími se jen v určitém období roku, především jarním a podzimním a mohou být brzy zničeny či poškozeny, což může znesnadnit jejich určování. Sledování škod zvěří bylo prováděno pochůzkovou metodou. Z možných škod jsem uvažovala podle druhů zvěře na lokalitě především okus a ohryz menších stromků. Při určování ostatních škod (abiotických, antropických, hmyzem), bylo postupováno obdobně, zjištˇování probíhalo při pochůzce okulární metodou. Návštěvy byly vykonány v datech: 16. 9. 2006, 9. 10. 2006, 13. 11. 2006, 20. 11. 2006, 15. 12. 2006, 20. 1. 2007, 10. 2. 2007, 2. 3. 2007, 25. 3. 2007, 7. 4. 2007.

14 5. VÝSLEDKY 5.1. Výčet všech nalezených druhů hub a jejich hostitelské dřeviny: Buk lesní (Fagus sylvatica) Tab. 3. Determinované druhy hub: Český název Latinský název Substrát Datum nálezu hlíva ústřičná Plerotus ostreatus pařez, zlomený kmen, spodní část živého kmene hnojník třpytivý Coprinus micaceus pařez 20.11.2006 rezavec uzlinatý Inonotus nodulosus padlý kmen 20.11.2006 rezavec pokožkový Inonotus cuticularis kmen zlomeného stromu černosol bukový Exidia plana rozkládající se větev 20.11.2006, 10.2.2007 20.11.2006 13.11.2006, 15.12.2006 dřevnatka parohatá Xylaria polymorpha pařez 16.9.2006, 13.11.2006, 20.11.2006, 10.2.2007 dřevomor Hypoxylon sp. větve, padlý kmen penízovka sametonohá troudnatec kopytovitý kožovka rezavá třepenitka cihlová Flammulina velutipes kořeny pařezu, tlející kmen Fomes fomentarius pařez, stojící odumřelý kmen, padlý kmen, živý kmen Hymenochaete rubiginosa Hypholoma sublateritium Od první návštěvy 16.9. 2006, byl nalézán vždy, až do návštěvy poslední 7.4.2007. 13.11.2006, 20.11.2006 Od první návštěvy 16.9. 2006, byl nalézán vždy, až do návštěvy poslední 7.4.2007. tlející pařez 13.11.2006, 20.11.2006 pařez, tlející větev 10.2.2007, 20.11.2006

15 Český název Latinský název Substrát Datum nálezu rážovka Nectria sp. tlející větvičky 9.10.2006, 20.11.2006, 20.1.2007, 10.2.2007 helmovka Micena sp. tlející pařez, větev pevník chlupatý Stereum hirsutum pařez, ulomená větev klanolístka obecná slizečka porcelanová Schizophyllum commune Oudemansiella mucida pařez, tlející větev stojící odumřelý kmen, padlý kmen, pařez outkovka pestrá Trametes versicolor tlející větve, pařez 9.10.2006, 13.11.2006, 24.11.2006 Od první návštěvy 16.9. 2006, byl nalézán vždy, až do návštěvy poslední 7.4.2007. Od první návštěvy 16.9. 2006, byl nalézán vždy, až do návštěvy poslední 7.4.2007. 13.11.2006, 20.11.2006 9.10.2006, 13.11.2006 Dub zimní ( Quercus petraea ) Tab. 4. Determinované druhy hub: Český název Latinský název Substrát Datum nálezu choroš měnlivý Polyporus varius tlející kmen 10.2.2007 ohňovec statný Phellinus robustus kmen 16.9.2006, 4.12.2006 škrobnatec Aleurodiscus disciformis kmen 16.9.2006, 9.10.2006, 20.11.2006 lesklokorka ploská Ganoderma lipsiense spodní část kmene 24.11.2006 Bříza bělokorá ( Betula pendula ) Tab. 5. Determinované druhy hub: Český název Latinský název Substrát Datum nálezu troudnatec kopytovitý Fomes fomentarius tlející kmen 9.10.2006, 10.2.2007 březovník obecný Piptoporus betulinus tlející kmen 9.10.2006, 10.2.2007 síťkovec načervenalý Daedalenopsis confragosa tlející kmen 10.2.2007

16 Habr obecný ( Carpinus betulus ) Tab. 6. Determinované druhy hub: Český název Latinský název Substrát Datum nálezu šedoporka osmahlá Bjerkandera adusta odumírající kmen 10.2.2007 síťkovec načervenalý Daedalopsis cofragosa kmen 10.2.2007 padlí Microsphaera sp. listy 13.11.2006 Líska obecná ( Corylus avellana ) Tab. 7. Determinované druhy hub: Český název Latinský název Substrát Datum nálezu ohňovec dotýkavý Phellinus contiguus kmen 10.2.2007 Třešeň ptačí ( Cerasus avium ) Tab. 8. Determinované druhy hub: Český název Latinský název Substrát Dat. nálezu sírovec žlutooranžový Laetiporus sulphureus tlející pařez 10.2.2007 troudnatec pásovaný Fomitopsis pinicola stojící kmen 13.11.2006, 2.10.2007 Borovice lesní ( Pinus sylvestris ) Tab. 9. Determinované druhy hub: Český název Latinský název Substrát Datum nálezu bránovitec hnědofialový Trichaptum fuscoviolacem pařez 13.11.2006 troudnatec pásovaný Fomitopsis pinicola stojící kmen 2.10.2007 Topol ( Populus sp. ) Tab. 10. Determinované druhy hub: Český název Latinský název Substrát Datum nálezu ohňovec topolový Phellinus populicola kmen 20.11.2006

17 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 0 Buk lesní (Fagus sylvatica) Dub zimní (Quercus petraea) Bříza bělokorá (Betula pendula) Habr obecný (Carpinus betulus) Líska obecná (Corylus avellana) Třešeň ptačí (Cerasus avium) Borovice lesní (Pinus sylvestris) Topol (Populus sp.) Obr. 2. Graf počtu jednotlivých druhů hub rostoucích na určité dřevině 5.2. Druhy determinovaných hub a jejich ekologie: To co si obvykle každý z nás představí pod pojmem houba, je pouze viditelná část houbového organismu, plodnice, na které se vytváří rozmnožovací jednobuněčné nebo vícebuněčné částice, výtrusy (spory). Druhá neviditelná, část houbového organismu se nachází pod zemí, pod listím, v tlejícím dřevě, v nejrozmanitějších organických látkách, které houby rozkládají, nebo pod kůrou stromů. Všude tam houby vytvářejí vláknité provazce buněk, tzv. hyfy, které seskupeny představují mycelium. Mycelium je jemně rozvětvené vlášení, mnohdy patrné i pouhým okem, jako vatovitá hmota, jindy je však vidět pouze pod mikroskopem (Bielli, 2001). Jelikož houby nemají chlorofyl ani jiné fotosyntetické pigmenty, musí získávat pro svůj život důležité látky z jiných organismů. Proto jsou vázány na zelené rostliny nebo na zbytky živočichů, z nichž získávají nutné živiny. PARAZITICKÉ DRUHY HUB: Tyto houby žijí na úkor jiných žijících, převážně rostlinných, organismů. Osidlují s oblibou mohutné stromy, přičemž stačí drobné poranění v kůře, aby umožnilo vniknutí výtrusů houby. Mnohdy se podaří výtrusům hub najít příhodnou hostitelskou rostlinou s pomocí hmyzu živícího se dřevem nebo žijícího ve dřevě či pod kůrou stromů. Vlákna parazitických hub vnikají do tkáně rostliny a postupně vytvářejí hustě spletenou síť z plstnatých bílých svazečků, které svému hostiteli neustále odnímají

18 živiny a tím jej postupně usmrcují. Existují také parazitické houby, které rostou na jiných houbách a jsou přitom vázány na jeden zcela určitý druh. Mezi saprofytickým a parazitickým způsobem života hub však nemůžeme vést ostrou hranici. Pokud to dovolí vnější podmínky, mnohé parazitické houhy přecházejí k saprofytickému způsobu života (Bielli, 2001). SAPROFYTICKÉ DRUHY HUB: Většina hub žije saprofyticky, to znamená, že rostou na mrtvých nebo zetlelých rostlinných organismech, na spadaném listí, jehličí, odpadlé kůře, tlejícím dřevě nebo hnoji, ve vzácných případech osidlují i mrtvý hmyz. Jako rozkladači organických látek hrají houby velmi významnou roli v ekologii lesa. Starají se o rychlý rozklad spadaného listí, větví, odumřelých stromů a přispívají vlastně k tomu že les se přirozeně čistí od,,odpadků (Bielli, 2001). 5.2.1. HOUBY DETERMINOVANÉ NA BUKU LESNÍM (Fagus sylvatica) Troudnatec kopytovitý - Fomes fomentarius (L.) Kickx f. řád: Polyporales Vyskytuje se na celém území ČR na rúzných listnatých dřevinách. Největší škody působí v bukových porostech. Živé dřeviny infikuje v místech poranění na kořenových nábězích na kmenech a tlustých větvích. Kmeny buku často infikuje v místech odumření kůry a kambia v důsledku poškození povrchu kmene sluneční spálou a přes pahýly tlustých odlomených větví. Po několika letech parazitace vyrůstají v místě vzniku infekce plodnice, které jsou víceleté, zpočátku polokulovité, v dalších letech narůstají nové vrstvy rourek a plodnice jsou polokruhovité. Starší mají kopytovitý tvar. Dřevo je v první fázi rozkladu způsobeného troudnatcem kopytovitým bílé, dosti tvrdé a ve směru do zdravého dřeva ho ohraničuje hnědočervená až hnědočrná zóna 0,3 2 mm tlustá za kterou je ve směru do zdravého dřeva světle červenohnědý pruh s tloušťkou 0,3 0,6 cm. V druhé fázi rozkladu je dřevo žlutobílé a jeho technické vlastnosti jsou již značně narušené. Ve vyhnilém dřevě se začínají vytvářet pláty bílého 0,5 5 mm tlustého syrrocia, které prostupuje vyhnilé dřevo uvnitř kmene v podélném směru. Ve třetí fázi rozkladu je dřevo bíložluté, velmi měkké zcela bez pevnosti a vláknitě se rozpadá. Rozklad dřeva u infikovaných stromů je rychlý. Kmeny se často v místě nejpokročilejší hniloby ulamují (Černý, 1989). Na dané lokalitě byl troudnatec kopytovitý nalezen pouze na několika živých dubech, jinak se hojně vyskytoval na odumřelém dřevě, ležících kmenech a větvích či padlých stromů.

19 Rezavec uzlinatý Inonotus nodulosus ( Fr. ) P. Karst. řád: Polyporales Vyskytuje se po celém území ČR, hlavně jako saprofyt na buku lesním ( Fagus sylvatica ) a dalších listnáčů. Působí bílou hnilobu dřeva. Vytváří rozlité až kloboučkaté plodnice s malými kloboučky 10 30 mm a daleko sbýhavým hymenoforem. Se zbarvením v mládí žlutým, žlutohnědým a ve stáří až červenohnědým. Nebyl na sledované kokalitě příliš hojný, vyskytoval se hlavně jako saprofyt na odumřelých bukových kmenech. Rezavec pokožkový Inonotus cuticularis ( Bull. ) P. Karst. řád: Polyporales Je to chorošovitá parazitická houba s výskytem po celém území ČR. Infekce nejčastěji vniká kmeny v místě poranění nebo pahýly tlustých odumřelých větví. Plodnice jsou jednoleté vyrůstající v červenci až srpnu, jsou polokruhovité v průměru 6 36 cm, jednotlivě nebo několik střechovitě nad sebou. Rosroucí plodnice jsou rezavohnědé a růstový bal na okraji plodnice a je rezavožlutý. Rezavec působí bíložlutou hnilobu dřeva. Podhoubí z počátku proniká do vnitřního vyzráleho dřeva a později je rozkládáno i bělové dřevo a kmeny se v nejvíce poškozené části přelamují. V konečné fázi rozkladu se bukové dřevo rozpadá podél letokruhů ( Černý, 1976 ). Nalezen byl pouze jeden strom, již zlomený, infikovaný rezavcem pokožkovým. Outkovka pestrá Trametes versicolor (L.) Pilát řád: Polyporales Vyskytuje se dosti hojně po celý rok na živých i odumřelých kmenech nebo pařezech listnáčů vzácněji i jehličnanů. V PR Pod Trlinou nebyla příliš hojná a vyskytovala se především na odumřelých větvích a pařezech. Tvoří tenké, bokem přisedlé nebo polorozlité kloboučky, zpravidla hustě střechovitě nad sebou, na povrchu různě zbarvené, barevně úzce pásované hnědě a smetanově, nejčastěji s bílým okrajem. Outkovka pestrá působí bílou hnilobu dřeva. Na živých kmenech buku je hniloba ve směru do zdravého dřeva ohraničena černohnědou až šedočernou zónou o tloušťce 3 5 mm (Černý, 1976).

20 Hlíva ústřičná - Plerotus ostreatus (Jacq.) P. Kumm. rod: Agaricales Vyskytuje se na celém úzmí ČR, nejvíce v bukových porostech, sporadicky může infikovat i jiné listnaté dřeviny vzácně parazituje i na stromech jehličnatých. Vyskytuje se i jako saprofyt na dřevě listnatých stromů. Živé stromy infikuje v místech poranění kořenových náběhů a kmenů a přes pahýly odlomených větví. Na infikovaných stromech vyrůstají plodnice od září do prosince jednotlivě nebo v trsech. Jednotlivé plodnice jsou 5 15 cm široké, pružné masité, v mládí na okraji úzce podvinuté, jazykovité až vějířovité, na povrchu šedookrové, modrošedé až modročerné, hladké a slizské. Lupeny jsou bílé a našedlé, ve stáří nafialovělé, husté na třeň sbíhající. Dužnina je bílá houbovitě šťavnatá. Bukové dřevo je v první fázi rozkladu žlutobílé a dosti pevné. V druhé fázi rozkladu vznikají ve dřevě zejména podél dřeňových paprsků jemné trhlinky, vyplněny bílým podhoubím. V poslední fázi rozkladu je dřevo bíložluté až bílé, měkké a jsou v něm podélné a příčné trhlinky až 3 mm široké, vyplněné mléčně bílým podhoubím. V kmení buku a dalších bělových dřevin je vždy v kmeni a v tlustých větvích vytvořeno červenohnědé nepravé jádro (Černý, 1989). Na sledovaném území nebyla příliš hojná, byla nalezena pouze na třech stromech z toho jednou na živém stromě jako parazit a dvakrát na dřevě odumřelém. Klanolístka obecná Schizophyllum commune Fr. Třída: Basidiomycetes řád: Agaricales Roste velmi hojně po celém světě, obvykle ve skupinách, na živých i odumřelých kmenech, větvích, pařezech a rozkládajícím se dřevě převážně listnatých dřevin. Strom infikuje v místech hrubého poranění, může infikovat i odumírající stromy. Působí bílou hnilobu bělového dřeva. Plodnice jsou škeblovité až vějířovité, bokem přirostlé bělavé šedé až šedohnědé. Lupeny řídké, na ostří po délce rozčísnuté zavinuté a brvité. V PR Pod Trlinou byla jedním z častěji nacházených druhů hub. Především na tlejících pařezech a ulomených silnějších větvích. Dřevomor Hypoxylon sp. třída: Ascomycetes řád: Xylariales V celé ČR je rozšířen v bukových porostech a živé kmeny infikuje v místech poranění. Vytváří malá, polokulovitá stomata, hnědavé barvy. Na sledované lokalitě byl poměrně hojný, především však na odumřelém dřevě, ale i na dřevě živých stromů. Působí bílou hnilobu dřeva.

21 Dřevnatka parohatá Xylaria polymorpha ( Pers. ) Grev. třída: Ascomycetes řád: Xylariales Na lokalitě rostla poměrně hojně na padlých kmenech a pařezech, ve svém nepohlavním stádiu. Je velice dobře určitelná podle svých parohovitě rozvětvených 10 80 mm dlouhých z boku smáčklých a velice tuhých stomat, bíle poprášených, nepohlavními výtrusy (konidiemi) (Laessoe, 2004). Rážovka Nectria sp. třída: Ascomycetes řád: Sphaeriales Rážovka se vyskytuje na celém území ČR. Na lokalitě byla dosti hojná, převážně na spadlých drobných větévkách buku lesního ( Fagus sylvatica ), kde vytváří drobné krémové až oranžové polokulovité útvary. Pevník chlupatý Stereum hirsutum (Willd.) Gray řád: Thelephorales Je rozšířen v mírném pásmu obou polokoulí, v ČR je poměrně hojný. Nejčastěji infikuje odumřelé dřevo listnáčů, ale i jehličnanů, kde působí bíložlutou hnilobu dřeva. Plodnice má rozlité, poloklouboukaté až kloboukaté, 1 2 mm tlusté. Povrch klobouku štětinatý, pásovaný, žlutookrový, rouško téměř hladké, žlutooranžové, ve stáří hnědooranžové nebo šedohnědé. Na sledované ploše PR Pod Trlinou se na mrtvém či tlejícím dřevě vyskytoval pevník chlupatý poměrně často. Kožovka rezavá Hymenochaete rubiginosa (J. Dicks.) Lév. řád: Thelephorales Je to dřevokazná saprofytická houba, v ČR se vyskytuje v teplejších oblastech a působí rozklad bukového dřeva, pestrou voštinovou hnilobu. Plodnice jsou víceleté, vějířovité bokem přirostlé, střechovitě nad sebou uspořádané. Na povrchu jsou lysé černohnědé až černé s rezavohnědým okrajem. Na lokalitě nebyla příliš hojná, vyskytla se pouze na tlejícím bukovém pařezu.

22 Černosol bukový Exidia plana (Wiggers) Donk řád: Tremellales Roste velice hojně na živých i mrtvých listnáčích, nejčastěji bucích. Na ploše PR Pod Trlinou jsem tento druh nacházela nepříliš často, pouze jako saprofyta na ulomených silnějších bukových větvích. Tvoří nepříliš nápadné, ztuha rozsolovité, mozkovitě zprohýbané až téměř laločnaté černé plodnice. Hnojník třpytivý Coprinus micaceus (Bull.) Fr. řád: Agaricales Roste hojně, obvykle trsnatě, na kmenech, kořenech, či pařezech, kde byl také na sledované lokalitě nalezen. Nebyl zde však vůbec častým druhem, byl determinován pouze v jediném případě. Klobouk má vejčitý až zvoncovitý, okrový až světle hnědý, u středu tmavší, rýhovaný v mládí pokrytý třpytivými okrově hnědavými zrnky. Penízovka sametonohá Flammulina velutipes (M. A. Curtis) Singer řád: Agaricales Je to saproparazitická dřevokazná houba, rostoucí na listnatých dřevinách po celém území ČR. Infikuje především mrtvé dřevo, málo narušené jinými houbami, nebo živé oslabené stromy v místech mechanického poranění. Působí málo intenzívní žlutobílou hnílobu dřeva. Má vyklenutý až plochý klobouk, žlutý, oranžový uprostřed až kaštanově hnědý. Na lokalitě byla dosti hojná, rostoucí v trsech,většinou jako saprofyt na pařezech kmenech a větvích buků. Třepenitka cihlová Hypholoma sublateritium (Schaeff.) Quél. řád: Agaricales Je poměrně častá, roste na rozkládajícím se dřevě listnáčů. Na lokalitě byl nalezen pouze jeden její svazek, jako saprofyt na tlející bukové větvi. Klobouk má cihlově červený, na okraji se žlutým nádechem, v mládí spojený se třeněm vláknitým valem.

23 Slizečka porcelanová Oudemansiella mucida (Schrad.) Hohn. řád: Agaricales Roste nepříliš hojně, avšak na sledované lokalitě byla dosti častá. Klobouk má vyklenutý, bledě šedý a velmi slizký. Nejčastěji infikuje odumřelé a odumírající bukové dřevo. Ojediněle infikuje i živé stomy v místech poranění. Působí žlutobílou málo intenzívní hnilobu. Rychleji rozkládá dřevo odumřelých větví a stromů než dřevo živých buků. V infikovaném dřevě jsou vždy oranžově rezavé zóny, které jsou typickým příznakem hniloby jí působené (Černý, 1976). Helmovka Mycena sp. řád: Agaricales Vyskytuje se hojně, ale na sledované ploše se vyskytovala poměrně málo, převážně jako saprofyt na kořenových nábězích bukových pařezů a odlomených větvích. Klobouk má polokulovitý, pak až široce kuželovytý s prosvítajícími lupeny a béžovým zbarvením. 5.2.2. HOUBY DETERMINOVANÉ NA DUBU ZIMNÍM (Quercus petraea) Ohňovec statný - Phellinus robustus (P. Karst.) Bourdot et Galzin řád: Polyporales V ČR se vyskytuje na všech druzích dubů ( Quercus sp. ), na kaštanovníku setém ( Castanea sativa ) na trnovníku akátu ( Robinia pseudoacacia ) a vzácně infikuje některé jiné listnaté dřeviny. Živé stromy infikuje přes pahýly odlomených větví a v místech mechanického poranění kořenových náběhů, kmenů a tlustých větví. Klobouk má 5 30 cm velký, hlízovitý až kopytovitý, bokem přirostlý, plstnatý, pak olysávající, v mládí rezavý, nakonec až černavý, s rezavým okrajem. Podhoubí ohňovce statného proniká od místa vzniku infekce podél dřeňových paprsků a později podél letokruhů jarním dřevem. V první fázi rozkladu je dřevo okrově bílé a dosti pevné. Ve druhé fázi rozkladu se ve dřevě vytvářejí radiální trhlinky, vyplněné žlutohnědým podhoubím ( velmi narušené technické vlastnosti ). Ve třetí fázi rozkladu je dřevo měkké, bíložluté místy mléčně bílé, tvořeno převážně vlákny celulosy a je zcela bez pevnosti (Černý, 1989). Ohňovec statný ( Phellinus robustus ) nebyl na kokalitě příliš hojný, byly nalezeny pouze dva stromy jím infikované.

24 Škrobnatec - Aleurodiscus disciformis (DC) Pat. řád: Thelephorales Není na lokalitě příliš hojný, roste na kmenech živých dubů. Vytváří malé bílé rozlité plodnice. Lesklokorka ploská - Ganoderma lipsiense (Batsch) G. F. Atk. řád: Polyporales Roste od tropů až po mírný pás, v ČR je po celém území velmi hojná na odumřelých i živých kmenech, větvích a pařezech listnáčů, především dubů, buků, habrů, olší, atd. Plodnice jsou víceleté, bokem přirostlé, polokruhovité 5 60 cm velké, na povrchu s tenkou kůrou, hrbolaté, brázditě pásované, nelesklé, šedohnědé. Infikuje strom v místě poranění. Dřevo je v první fázi rozkladu bílé a dosti pevné, ve druhé fázi vznikají podélné a příčné trhlinky vyplněné bílým podhoubím. V poslední fázi rozkladu je dřevo vatovitě měkké, zcela bez pevnosti a vláknitě se rozpadá (Černý, 1989). V PR Pod Trlinou byl nalezen pouze jeden strom napadený lesklokorkou plosklou ( Ganoderma lipsiense). Choroš měnlivý Polyporus varius (Pers.) Fr. řád: Polyporales Vyskytuje se na řadě listnatých stromů, je to druh poměrně rozšířený a hojný. Na lokalitě jsem ho nalezla pouze na jednom padlém dubovém kmeni. Vzhledem k tomu že to bylo až v měsíci únoru, začal částečně podléhat rozkladu. Klobouk má zvlněné okraje a je jednotvárně zlatožlutý až rumělkově hnědý a hladký, starší klobouky mohou mít paprsčité rýhování. 5.2.3. HOUBY DETERMINOVANÉ NA BŘÍZE BĚLOKORÉ ( Betula pendula ) Troudnatec kopytovitý - Fomes fomentarius (L.) Kickx f. řád: Polyporales Na dané lokalitě byl troudnatec kopytovitý velmi hojný na buku, jeho výskyt na bříze bělokoré se omezoval pouze na tlející kmeny. Popis viz: 5.2.1. Houby determinované na buku lesním (Fagus sylvatica).

25 Březovník obecný Piptoporus betulinus (Bull.) P. Karst. řád: Polyporales V ČR se vyskytuje po celém území, pouze na břízách. Klobouk kopytovitý až vějířovytý, přirostlý třeňovitě zúženým bokem, hladký a bělavý. K infekci dochází v pahýlech po odlomených větvích a v místech různého poranění. Roste paraziticky na živých, pak i odumřelých stromech, na sledované ploše byl nalezen jen na padlých tlejících březových kmenech, nebyl příliš hojný. Působí intenzívní červenohnědou hnilobu. V poslední části rozkladu se dřevo hranolovitě rozpadá a v trhlinách se někdy vytvářejí sametově bílé povlaky syrrocia (Černý, 1976). Síťkovec načervenalý Daedalopsis cofragosa (Bolton) J. Schrot řád: Polyporales Roste hojně na živých i mrtvých kmenech a větvích listnáčů a způsobuje bílou hnilobu. Na sledované lokalitě byl determinován pouze na jednom padlém tlejícím kmeni břízy bělokoré (Betula pendula). Klobouk má polokruhovitý bokem přirostlý, na okraji ostrý, ploše vyklenutý, lysý, světle až tmavě okrový nebo šedohnědý, ve stáří téměř černající, s lupenovitými našedlými póry. 5.2.4. HOUBY DETERMINOVANÉ NA HABRU OBECNÉM (Carpinus betulus) Síťkovec načervenalý - Daedalopsis cofragosa (Bolton) J. Schrot řád: Polyporales Na sledované lokalitě nebyl hojný, nalezla jsem ho na habru pouze v jediném exempláři. Popis viz: 5.2.3. Houby determinované na bříze bělokoré (Betula pendula). Šedopórka osmahlá Bjerkandera adusta (Willd.) P. Karst. řád: Polyporales Je to poměrně častá dřevokazná houba, rostoucí na živých i odumřelých kmenench, větvích a pařezech listnáčů. Na území přírodní rezervace bylo pozorováno jen několik málo infikovaných stromů. Působí bílou hnilobu, která je směrem do zdravého dřeva ohraničena černohnědou zónou (Černý, 1976). Na spodní straně kmenů jsou plodnice zcela rozlité, na stojících kmenech horní