Vznik a vývoj britského sociálního státu ve 40.-60. letech 20. století. Velké Británie po roce 1945'

Vznik a vývoj britského sociálního státu ve 40.-60. letech 20. století. Příspěvek k politickým, sociálním a hospodářským dějinám Velké Británie po roce 1945' MARTIN KovÁŘ - JAROMíR SOUKUP - STANISLAV TUMIS Úvod Soubor tří následujících studií si klade za cíl analyzovat sociální politiku brits~"ých vlád od počátku 40. do poloviny 60. let, tj. v dob ě, kdy se v Downing Street vystfídalo celkem osm kabinetů (Churchillova koaliční [1940-1945] a poté konzervatívní vláda [1945], Attleeho první [1945-1950] a druhá labourístická vláda [1950-1951] a konečn ě Churchillova [1951-1955], Edenova [1955-1957], Macmillanova [1957-1963] a Douglas-Homeova konzervativní vláda [1963-1964]). ledná se o v zasadě samostatné práce, vycházející z analýzy četných, předev š ím vydaných pramenů (zejména osobní a institucionální povahy) a ze studia I Tento soubor studií vznikl v rámci Specifického výzkum" I' Semi"áři IICjllOl Jějšícl, dějin Ústa,'".'ivětol'Jíclt t1ifiiu "a Filozofické faklllti! Ullil Jcr:it)' Karlol')' v Pra:e v roce 2006. Hlavním výstupem toholo projektu bylo odborné kolokvium.s názvem Sociál"i stát I' německo-britské perspektil 1 jf 20. stoleli, jež proběhlo na Filozofické fakulti: Univerzity Karlovy v Praze 13. listopadu 2006. Na tomto kolokviu zaznčly pnspčvky KriZI! německého sociálllhw stálll za Velké hospodářské krize (doc. PhDr. František Stellncr, Ph. O.), Hospodtiřské sollvislosli německého socitilnh.o státu l' 50. lelecll 20. sloleli (PhDr. Radek Sobčnart). Idea sociál"illo stát" ve Velké Britán;; a cesta k jeho "ziiik" ta druhé světové,'álky (phdr. Jaromír Soukup), Vznik a /""go,'á"i sociá/"i/1o státu ve Velké Britú,,;; (1945-1951) (doc. PhDr. Martin Kovář, Ph.D.) a ProměllY britské/id socilílllillo stú/1i za,'iády kollzen'atb'c,i (1951-1964) (PhDr. Stanislav Tumis. M.A.). 225

Martin Kovář - Jaromír Soukup - Slanislav Tumis rozsáhlé odborné literatury, beroucí v potaz současný stav historického diskurzu na téma, které studie spojuje v jeden logický celek. První studie Jaromíra Soukupa je - po s tručné rekapitulaci "prenatální faze" vývoje britského sociálního státu - předevšún analýzou práce tzv. Beveridgeova výboru a jeho proslulé zprávy z roku 1942, která se podle mnoha ekonomů, historiků a politologů stala "základním kamenem" sociálních reforem, realizovaných na Britských ostrovech po druhé,větové válce. Současně je též analýzou reakce hlavních politicj 'ých stran a klíčových politických osobností na tuto zprávu v letech 1943-1945. Druhá studie Martina Kováře má dvě části; první z nich je pokusem o stru čn ou analýzu příčin vítězství lab o uri stů v parlamentních volbách v létě 1945 a složeni první většinové socialistické vlády v Británii; druhá je - logicky - analýzou základních (so u)čás ti britského socialistického státu (tj. zes tátnění důlezitých průmyslových i jiných odvětví, vyt voření povinného systému národního poji š tění a systému nejrů z něj šíc h sociálních dávek, vznik národní zdravotní služby, snaha o "nastartování" bytové výstavby a nesmělý pokus o reformu v oblasti vzděláni) a také analýzou příčin pádu labouristického kabinem na podzim 1951 (nezbytn ě - v kontextu složitých mezinárodních vztahlt). Třeli studie Stanislava Tumise je věnována analýze činnosti čtyř po sobě jdoucích konzervativních vlád v oblasti sociální politiky, zejména zpi'isobů, jimiž se toi)'ové snažili zm ě nit nastaveni zákjadnich parametril fungování britského /Ve/ fare Srare, ať už to bylo - a v tom se odborníci dodnes neshodnou - ku prospěc hu č i ke š kodě věci. Na úvod ještě dvě poznámky. Na prvním mís tě je třeba uvést, že se v případě t ěc hto tří studii jedná o "pouhou" prvni čás t dlouhodobě koncipovaného projektu výzkumu povále č ných britských dějin, ve kterém hodláme i nadále pokračovat (ať u s pří s lušnou institucionální podporou či bez ni) a jehož výsledkem by m ě la být - v delším časovém ho- 226

Vznik a vývoj britského sociálního státu ve 40.--60. letech 20. století. rizontu - rozsáhlá odborná monografie (pasáže věnované vývoji sociálního státu ve Velké Británii by měly být její integrální součástí). Za druhé bychom rádi zdůraznili, že se jedná o vůbec první studie, které na toto v České republice vznikly; pevně věříme, že budou inspirací a zdrojem cenných infonnací nejen pro mlše studenty, ale i pro kolegy, kteří se věnují výzkumu této problematiky v jiných evropských či mimoevropských zemích. I. Idea sociálního státu a cesta k jeho vzniku ve Velké Británii v letech 1939-1945 Jaromír Soukup Stručná prehistorie britského sociálního státu Vznik sociálního státu ve Velké Británii je oprávněně spojován s činností a legislativou labouristické vlády po roce 1945. Jeho počátky ale můžeme sledovat již dříve, především v souvislosti s prací tzv. Bevcridgeova 2 výboru během druhé světové války a zejména s jeho dnes již bez nadsázky legendámí zprávou z roku 1942, která se podle mnoha historiků stala "základním kamenem" sociálních reforem, realizovaných ve druhé polovině 20. stoleti. Jiní odborníci tvrdí, že počátky "státu blahobytu" je nutno hledat již v 19. století a že legislativa po roce 1945 byla "pouhým zavedením pořád]':u do do té doby značně neuspořádaného 2 William Henry Bcveridgc, první baron Bcvcridgc (1879-1963), se narodil v Bengálsku, studoval na Baltiol Col/ege v Oxfordu rl stal se právníkem. Na počátku 20. století spolupracoval s Liberální stranou na jejím systému sociálního zabezpečeni. Po první svi!tove válcc opustil dráhu státního úřednlka a pílsobil na Londoll Schoul ofecollumic:s. Srv. Hartis, J. William Beveridge: A Biography, Oxford 1977; Bcveridge, W. H., Powcr and /njlllence, Landon 1953. 227

Martin Kovář -.Jaromír Soukup - Stanislav Tumis systému různých nařízení a zákonů'" Samotná chudinská péče a sociální zákonodárství jsou, přirozeně, ještě mnohem staršího data. První snahy řešít problémy chudých a žebráků pomocí tzv. chudinských zákonů, jež však měly spiše represivní úlohu, spadaji již do středověl-u a raného novověku. 4 Mezi první sl.l1tečně významná opatřeni sociální povahy patříly až tzv. tovární zákony z 19. století, ~1eré omezovaly nebo zakazovaly práci žen a dětí. Významná refommí činnost v této oblasti je spojována s osobností konzervativního premiéra Benjamina Dísraelího, za jehož působení v Downing Street č. i O (1868; 1874-1880) došlo k přijetí řady nařízení, jež měla zlepšit postavení obyvatelstva; jednalo se předevš ím o nový továmí zákon (Faclories and Workshops Ac/, 1874) a zákon o veřejném zdraví (PlIblic Healt" Ac/, 1875).' Inspirátorem dalších významných sociálních reforem se stala Liberální strana. V roce 1908 byl zjejí iniciativy schválen zákon o starobnich penzích (Old Age Pens;om Ac/), jenž pos~')'1oval dl1chod 1-5 š ilinků týdně osobám starším sedmdesáti let; nový zákon z roku 1919 stanovil penzi na 10 š ilinků. Před první svě tovou válkou, roku 1911, schválil parlament zákon o národním pojištění (Nalionalln.mrllnce Ac/), na jehož příprav ě se kromě budoucích premiérll Davida L10yda George a Winstona Churchilla podílel také již zmíněný William Beveridge. Zákon zavá d ě l povinné zdravotní pojištění a pojištěni v nezaměstnanosti, ovšem pouze pro ty zaměstnance, kteří neplatili d aň z příjmu. V roce 1920 byl tento zákon novelizován. 6 3 Srv. například Glenncrster, H., British Soda/ Policy Si"ce /945, Oxford 1995; Po \Vcl E., The Welfare Slole, London 1961. " K této otázce srv. R<ikosnik, J., AIIglicJ..ý clllldill.d..) i zakoll z roku /834. táti I. - Krize a/žbclil1ské chudil/ské p ét~e, in: Hislorický obzor 18, 2007, č. 3-4, s. 57-66. s Srv. Smith, P., Disroelian Conservatism aud Socia/ ReJorm, London 1967; Pell ing, H., Popu/ar Polilics aud Sociely in Lale Vie/orian Britain, London 1968; Scmmel. B. t /mpcriolism alld Socia/ ReJorm, London 1960. 6 Podrobněji srv. Gibcrt, B. B., The Evo/ulioll oj Natiolla/ln:wJ"OlIce ill Greal Britain, London 1966; Hay, 1. R., Thc Origins oj IIIc Lihem/ Wclfare Rc/orli/S, London 1975. 228

Vznik a vývoj britského sociálního státu ve 40.-60. letech 20. stoleh. V meziválečném období pokračovaly vláda a parlament ve vydávání dalších sociálních nařízení, o uceleném programu sociální podpory ale ještě hovořít nelze. Teprve dopady Velké hospodářské krize, zavádění programu rozsáhlých sociálních reforem ve Spojených státech amerických ve 30. letech a zejména druhá světová válka urychlily vytvoření a prosazení podobného programu i ve Velké Británii. 7 Činnost Beveridgeova výboru a jeho výsledky Léta 1939-1945 znamenala pro vznik sociálního státu ve Velké Británii zásadní obrat. Podle mnoha historiků vytvořila válka zcela nové pro stře dí pro so upeření politických stran o moc. Například Paul Addison klade do kontrastu meziválečný antagonismus hlavních politických seskupení a společný přístup - nebo, je ště přesněji řečeno, jejich "pozitivní konsenzus'" - vedoucí k pokusům o reformu sociální politiky za druhé světové války.8 Tento názor je nicméně poněkud zavádějící a nepřesný. Zmiňovaný konsenzus uvnitř vládní koalice býval, zejména ve starší angloamerické historiografii, často přeccll.ován. Ve s kutečnosti se koaliční vláda v otázce sociálních reforem, respektive v názorech na poválečnou rekonstrukcí, snažila, zčásti úspěšně, zakrýt hluboko zakořeněné rozdíly mezi konzervativci a labouristy.!:! 7 Srv. Aldcron. D. H., The IlIter-l\'ar Eeollomy. 8ritaill 1919-1939, London 1970; Bowlcy, M., Hmlsillg alld tllc Slate 19/9-1944, London 1945; Slevcnson, J., Sodal COr/diriowj ill Britaill Berwel!lI tlte IVan;, London 1977. II Addisan, P., The Road to 1945. 8rilisIt PoUlie.\' mul lhc Secolld World IVar, Landon 1975, s. 275-278. 9 Jcffreys, K., British Politics alld Sodal PaUey duri/lg tlle Second Wor/d IVa,., in: Thc Hi storical Joumal, Vol. 30, 1987, No. I, s. 124; Lowc, R., Tlle Seeond World War. Consellsus, alld,hc FOtllldariolJ ol the Welfare Slute, in: Twcnticth Ccntury British History, Vol. I, 1990. No. 2, s. 152-182; Lee, J. M., The Churchill Coalitioll. London 1980 (zejména. druhá knpilola); Hams, 1., Political Va/ues alld tlte Debate Oll State Welfare. /940-45. in: Smith, H. (cd.), W"r and Social Char/ge, Manchester 1986, s. 239. Srv. též Dcacon, 1., Brndshaw, J., Rcservedlor rite Poo,., Oxford 1983. s. 47; Fincr, S. E., Adl'ersGI)' Po/itic:s alld Eleetoral Reform, London 1975; Bcer, S" BI'itaill Agaillst /tse/f, Landon 1982. 229

Martin Kovář - Jaromír Soukup - Stanislav Tumis 230 Postoj vlády k programu poválečné obnovy země lze rozdělit do dvou období. První dva roky po vytvoření Churchillovy koaliční vlády se její práce zaměřovala výhradně na válečné záležitosti. Mimo jiné o tom svě dčí fakt, že otázkou poválečné rekonstrukce byl pověřen "vysloužilý" labouristick'ý politik, minisit bez portfeje Arthur Greenwood, jenž v tomto ohledu nevyvinul žádnou iniciativu. Také britský premiér se v této fázi válk)' snažil citlivým domácím tématům, které mohly narušit koaliční jednotu, vyhýbat. Jakmile se ale situace na bojištích začala zlepšovat, ocitla se vláda pod sílícím tlakem odborů a labouristických poslanců, kteří požadovali, aby začala důkladněji pracovat na problému poválečné rekonstrukce. Zlom nastal po vydání tzv. Beveridgeovy zprávy v prosinci 1942, která otázku sociálního zákonodárství umístila do středu politického zájmu. Je značnou ironií osudu. že vznikla spíše náhodou. Beveridgc zača l pracovat pro vládu v polovině roku 1940, kdy jej ministr práce Ernest Bevin požádalo analýzu krátkého průzkumu, jenž se týkal možnosti využiti lidských zdrojů během války. Jejich vzájemné vztahy ale nebyly příliš dobré a ministr se svého "nepohodlného podřízeného" snažil zbavit. to Brzy se mu naskytla dobrá příležitost. V únonl 1941 si delegace odborářil u představitelil koaliční vlády s těžovala na matoucí předpisy, týkající se dávek v nemoci a invaliditě a dalšího sociálního zákonodárství; odboráfi upozorňovali mimo jiné na to, že do složitého systému rilzných dávek je přímo i nepřímo zapojeno bned sedm ministerstev, což činí systém naprosto nepřehledným. " vstříc. V době války museli ministři vyjit odborům alespoň částečně V dubnu 1941 proto byla na zasedání kabinetu předložena k diskusi myšlenka na ustavení mezivládního výboru, jenž by měl 10 Harris, 1., William BeI1eridge... s. 376_ II Srv. Abel-Smilh. B.. The Beveridge Repor/: fls Origins al/rl Olltcomes, in: I-lills, J., Ditch, 1., Glcnncrstcr, H. (cds), Bel'eridge a/ld Sodal SeC/I,.;/)'. An fl/lema/iollal Retrospec/il'e. Oxrord 1994, s. 13. za

Vznik a vývoj britského sociálního státu ve 40.--60. letech 20. století. úkol přezkoumat možné úpmvy sociální legislativy. Současně premiér oznámil malé zvýšení dávek v nemoci a v invaliditě. Bevina zpočátku pfedstava existence výše zmíněného výboru nijak nenadchla; když se ale dozvěděl, že by do něj mohl pfesunout Beveridge, stal se jedním z největších zastánců jeho vytvoření (nakonec byl založen v červnu 1941). Většina vládnich činitelů pokládala práci výboru za čistě administrativní záležitost a klonila se k Bevinovu názoru, že by se měl zabývat pouze "technickými detaily"." Dalšími členy výboru byli jmenováni úředníci těch ministerstev, do jejichž působnosti spadaly různé formy sociálních dávek. V průběhu léta 1941 se členové výboru scházeli bez Beveridge, jenž ještě dokončoval své úkoly na ministerstvu práce. To byl také hlavní důvod,jisté laxnosti" jejich práce v této době. JJ Situace se změnila na konci roku 1941, kdy Beveridge sepsal tzv. Heads oj Schellle a ná s ledn ě v lednu 1942 memorandum, jež se staly předlohou jeho zprávy. Tyto dokumenty doporučovaly sjednotit všechny existující druhy pojištění do jednoho systému sociálního zabezpečeni, na němž se m ě li podílet zaměstnavatelé, pojišt ě nci i stát. Dávky měly být vypláceny plošně. Součástí tohoto systému se měl stát povinně každý pracujícl l4 Beveridge rovněž tvrdil, že systém sociálního zabezpečení nemůže úspě š ně fungovat, pokud nebudou splněny tři základni předpoklady. Prvním bylo vytvořeni národní zdravotní služby, která měla poskytovat všem poj ištěncům solidní lékařskou péči zdam,.. Druhým důležitým bodem se stalo vyplácení dětských přídavků každé rodině, jež mě la potomky ve věku do čtrnácti let, a pokud chodily do školy, do šestnácti let." Za třetí podmínku považoval plnou zaměstnanost. Všechna 12 Blake, R. t The Decline of Power, 1915-1964, London 1985, s. 284. 13 Během půl roku své existence došel výbomjenjeden pře hled situace ze sto dvaceli sedmi. Srv. Abel-Smilh, B., The Beveridge Report..., s. 14. 14 Tamtéž, s. 14. 15 K přídavkům na děti podrobněji srv. Macnicol, l, Tlte Movemellt for Fami/y AJ Jowances 19/8-1945, London 1980. 231

Martin Kovář - Jaromír Soukup - Stanislav Turnls tato opatření počítala s daleko většími zásahy státu do sociálních a hospodářských záležitostí, než bylo ve Velké Británii v meziválečné době běžné." Jakmile se politikové, odborníci i úředníci na ministerstvu financí dozvěděli o šíři připravované refonny a spočítali, že by nově navrhované sociální zákonodárství přišlo státní pokladnu o 100 % dráž, než kolik na tyto účely vydávali doposud, silně znekliduěli a doporučili Beverídgeovi, aby plán od základu přepracoval. Ten však o změmic h nechtěl slyšet a vláda nakonec rozhodla, že se pod chystanou zprávu podepíše sám; ostatní č l e nové výboru a zaměstnanci ministerstvcch s ní ncměli být spojováni. 17 Tento postup měl marginalizovat vliv chystaného dokumcntu. Skutečnost ale byla odlišná; práce na zprávě se spíše urychlila, Beveridge totiž od této chvile nemusel brát názory ostatnich čle nů výboru v potaz, pokud se nehodily do jeho koncepce; to ale neznamená, že by s jeho názory někteří z nich nesympatizovali Bcveridge na veřejnosti rád mluvilo svých představách a plánech, posk"ytoval četná interview a psal do novin, čímž na jednu stranu získával pro svoji práci velkou publicitu a vzbuzoval u ohyvatelstva očekávání převratných změ n, na druhou stranu tím velmi "zlobil" ministerského předsedu Churchilla a další ministry, zejména proto, že během rozhovorů o chystané zprávě nezřídka tak říkajíc "přestřelil" ; jednomu novináři z deníku Daily Teleg/'aph se například svěřil, že jeho návrhy posunou zemi "na plli cesty k Mos~-v ě'<." Zřejmě n ejproblematičtější částí Beveridgeových návrhů, jež měly za cíl zvýšení životní úrovně obyvatel Velké Britácie, byly plánované dávky v nezaměstnanosti a další formy rllzných sociálních příplatků. Výbor se při jejich koncipováci opíralo výsledky tzv. "průzkumu chu- 232 16 Gladstonc, O., The Tweltlielh-Ce1llury Welfare Sla/e. London 1999, s. 34-40. 17 Frnscr, O., The Evo/lIliun ofthe British Welfare State, London 1985, 5. 214. IH Blake, R., Tlle Declilte... s. 284.

Vznik a vývoj britského sociálního státu vc 40.--ií0. Ictcch 20. století. doby", který úspěšně probíhal již padesát let v Londýně, Liverpoolu, Sheffieldu, Plymouthu, Southamptonu, Yorku a Bristolu. Beveridge se výsledky tohoto bádáuí rozhodl aplikovat na stanovení spodní hranice životní úrovně, pod niž neměl žádný Brit klesnout. Jmenoval proto komisi pod vedením výzkumného pracovníka studujícího úrovcli obyvatel Yorlm - Seebohma Rowntreeho, jemuž dal k dispozici ještě statistika, lékaře a odbomika pro výživu z Britské lékařské asociace (Britis" Medical Associaliol/; BMA). Spodni hranice životni úrovně, s níž tito odborníci přišli, byla dosti striktní - mezi tzv. "neefektivní výdaje" (illejjiciel1l spel/dil/g) se počítalo napřiklad pivo, tabák, noviny, knihy nebo lístky do kina." Protože se mělo jednat o vyplácení plošných sociálních dávek, nastal problém s různou výší uájemného v jednotlivých městech. Rowntree dopomčoval stanovit fixni částku podpory a k ni připočíst částku za pronájem; Beveridge však tento návrh zavrhl, protože mu příliš připominal starší systém průzkumu majetkových poměrů (mealls test), zntš~ný v roce 1941" Dalším důležitým bodem se stala otázka, ja~"ým způsobem by tohoto programu měli být zahrnuti všichni obyvatelé Velké Británie. Bevcridge napřiklad nepředpokládal, že by vdané ženy po válce chodily pravidelně do práce, a proto neměly v jeho programu sociálního zabezpečeni stejné místo jako muži, na nichž byly sociálně závislé. Se snižením dávek se ovšem počítalo i u těch žen, které by se rozhodly pracovat. Jejich podpora v nemoci a nezaměstnanosti měla být o 25 % nižší než u mužti, jimž chtěl Beveridge navíc odebrat připlatek za živeni závislé osoby. Jednou z mála výjimek představovala situace, kdy by manžel nebyl soběstačný. Stejně tak i dllchody vdaných žen měly dosabovat pouze 60 % částky mužských penzi a penzí svobodných žen. Beverídge IQ Abel-Smith, B., rite Beveridge Reporl..., s. 16. 20 Srv. Bruce, M. (cd.), rhe Rise ojthe Welfare Statl!. English Sodal Pulicy, J60J 1971, London 1971, s. 236-237. 233

Martin Kovář -.Jaromír Soukup - Stanislav Tumls nenamítal nic proti věku odchodu do důchodu, jenž byl v Británii pro ženy stanoven na šedesát a pro muže na pětašede sá t let. zl V březnu 1942 požádal William Beveridge Johna Maynarda Keynese, jenž v té dob ě působil na ministerstvu financí, aby mu sdělil, zda je možné jeho plán finančně zajistit. Keynes byl předloženým systémem sociáll1010 zabezpečení nadšen a stal se jeho velkým příznivcem, pouze doporučí I snižit celkovou částku určenou na důchody přibližně o 100 milionů liber. Bez vědomí ministra financí pak probíhaly další konzultace mezi oběma muži. Keynes ještě Bcveridgovi doporučil, aby na první dítě rodiče nedostávali žádné dávky. Také důchody chtěl zvyšovat postupně (každé dva roky); původně navrhované část,)' měl y dosáhnout až po dvaceti letech. Beveridge tyto návrhy akceptoval a zapracoval je do své závě rečné zprávy.:!:! Premiér Churchill a ministerstvo financí hleděli na zprávy o obsahu připravovaného dokumentu, jež zač ínaly pronikat do tisku, s krajní nelibostí. Ministerský předseda chtěl řešení sociálního zabez pe če ní obyvatelstva ponechat až na období po skončeni druhé světové vál,)', kdy se obyvatelé Velké Británie měli ve volbách ro zhodnout, jakým směrem se bude zemi! dále vyvíjet.') Z tohoto důvodu by Churchill vydání zprávy nejraději zastavil, nelibost labouristl1 a odbormí'! to však vylučovala. z, Národní vláda proto, alespoň zpočátku, odmítala Beveridgovi poskytnout pro st ředky pro její publikování." Nakonec byla Beveridgova zpráva vydána 1. prosince 1942. Stát měl podle ní bojovat proti "pěti nejvě tšim 234 ~I Srv. Abel-SmiLh, 8.. Sex, Eq/lulity o"d Sodal SeclIrity. in: Lewis. J. (ed.). IVo me,, 's Welfare al1d Womell 's Rig/liS, London 1983, s. 172 an.; Wallcy, J., Soc;oJ Se Cl/rity: Another British Fai/llre? London 1972, s. 69. Další problémy před s tavova ly opuštčné ženy. svobodné matky, postižení v produktivním veku, svobodné :leny starající se o rodiče ald. 22 Abel-Smith, B., The Beveridge Report..., s. 17. ~ 3 Harris. J., nriljiam Bcveridge..., s. 424. 24 Bullock, A., Titr! Life oud Times oj Ernest Bevill, JI: Millister of Labour, London 1967, s. 62. ~s Abel-Smith, 8., The Beveridge Report... s. 17.

Vznik n vývoj brilského sociálniho státu ve 40.-60. letech 20. století. z lům moderní doby - chudobě, nemoci, nevšímavosti, š píně a zahálce". Prakticky ihned po svém vydáni se stala pře dmětem vážných polemik. Reakce koaliční vlády na Bevcridgeovu zprávu Mezi předními představiteli Konzervativní strany se v této době nenašli téměř žádní stoupenci radikální sociální reformy. Churchi11ův vlažný postoj v této v ěc i sdileli rovněž jeho spolupracovníci jako lord Beaverbrook č i Kingsley Wood. Hlavním cílem toryů v domácí politice bylo odhodlání omezit vliv labouristů v k oa liční vlád ě. Z tohoto zůstávali konzervativci - zejména jejich vedení - v otázce z rn ěn poválečné hospodářské a sociální politiky nekompromisní. S "progresivním pří s tupem " tak byli spojováni pouze mladší a nebo méně významní členové strany, kt eř í se sdružili do tzv. Výboru pro povále č n é problémy (Post-War Problcms Central Commillee), založeného v roce 1941 pod vedením R. A. Butlera. Butler byl přesvě dčen o tom, že válka učinila vy tvoře ní nové sociální politiky nevyhnutelným; počítal p ř itom s výraznější ro lí státu a souča s n ě se zachováním osobní svobody jednotlivce. Výbor však nebyl př ili š úsp ěš ný, protože se marn ě snažil najít konsenzus mezi jednotlivými frakcemi ve s tra n ě. :! 6 L a bouri s tič tí poslanci mezitím ztráceli s kabinetem, který se na podpoře sociální reformy nedokázal dohodnout, trpělivost." Třebaže věd ě li, jaké následky by mezi v oli č i mě lo opu š t ě ní koaliční vlády, hlasovali v roce 1942 ve sněmov n ě stále čas těji proti jejím návrh ům. V listopadu dokonce jeden z předs tavitelí, strany varoval, že labouristé budou dělat další problémy, poknd nedojde v ře še ní sociální politiky k pokrokn. 2(, Jcffrcys. K., 8rilish Polilie.'!... s. 129-30. 27 Labouristé naslínili svoji politiku v soeiálni oblasti v ně kolika dokumentech již pfcd druhou svi!tovou válkou a na jcjlm začátku. Mezi nejvýznamněj š í písemná vyjádření patfí například Labour's lmmedia/e Programme z roku 1937, Labollr's War Aims ( 1939), Loholll', Ihe rval' alld Peace II Labour'... Hume PoUcy (1 940). Srv. Pcarcc, M., Stcwart, G., British Polilical H;Sloty 1867-2001. Democracy a/ld Declim:, London and Ncw York 2002, s. 437 ano 235

Martin Kovář - Jaromír Soukup - Stonislav Tumis Labouristé se obávali, že je konzervativci ponechají ve vládě pouze do konce války, poté je l1odstraní" a vráti se k předválečným nonnám. A právě krátce po tomto varování následovalo vydání Beveridgeovy zprávy, jež vyvolala mezi oběma stranami další pnutí. Tisk a veřejnos t reagovaly na zprávu velmi kladně. Podle vzpomínek pamětníků se před specializovaným vládním knihkupectvím vytvořila po vydání zprávy fronta dlouhá jednu míli. Cclkem se prodalo přibližně půl milionu výti skl, (přes padesát tisíc ve Spojených státech americk-ych), což bylo na hustě psanou třísetstránkovou vládní publikaci nevídané. Samotný Beveridge se dostal do centra pozornosti médií; kamkoli šel,.,pronósledovali" jej reportéři a fotografové různých novin. 28 Reakce kabinetu, zejména konzervativců, rozhodně vřelá nebyla. labourističtí ministři vyslovili na jedné straně Bcveridgově systému podporu, na druhé straně však vyjádřili obavy o udržcní koaliční vlády. V tuto chvíli sehrály pozitivní důležitou roli dva faktory: tlak veřejnosti a doplňovaci volby, v nichž toryové nedosáhli tak dobrých výsledků, jak očekávali. Podle stranických analýz byla hlavní příčinou neúspěchu "chybějící komplexní vnitřní politika". Tento vývoj narušil křehkou jednotu Konzervativní strany, když čtyřicet především mladších poslanců sdružených v tzv. Tal)' Reform Commiltee kritizovalo vládu za neschopnost vytvořit jednotnou linii stranické sociální politiky. Vzápětí se proti nim ve straně vytvořila opozice sdružená zejména v Na/ional League for Freedom; stoupenci komplexního programu sociálni refoony tak zl.stali v menšině. Nakonec dokonce hlasovali společně s vládou, když se ukázalo, že labourističtí poslanci, vyprovokovaní vyhýbavými projevy Andersona a Kingsleyho Wooda, naléhají na urychlené zahájení legislativního procesu. Aby Churchill udržel koaliční vládu 2M Srv. Pcarce, M. - Stcwart, G., British.., 5. 439-40. 236

Vznik a vývoj britského sociólního státu ve 40.-60. letech 20. stolcti. pohromadě, musel přistoupit na některé sociální požadavky, což učinil s krajní nechutí. Podle vyjádření předních labouristických představitelů nechtěl Churchill v roce 1943 s reformou spěchat a Beveridgovu zprávu zamýšlel využít, jak již bylo řečeno, teprve po válce. Úpravu sociálních poměrů přitom hodlal spojit s Konzervativní stranou, a tím vzít labouristům "vítr z plachet".29 Tlak veřejnosti a labouristických poslanců však nedovolil premiérovi tuto strategii rozvinout. Když se ukázalo nemožné zprávu ignorovat, stalo se hlavním cílem toryů využít ji co nejvíce ve svůj prospěch. Jak napsal Harold Nicolson, konzervativní poslanci na veřejnosti principy nové rcfom1y chválili, v zákulisí se naopak snažili její doponičení co nejvíce oslabit. "Toryové tvrdi, že je to všechno báječné, ale spiše utopické a že to, zda si tyto reformy budeme moci dovolit, zjistíme až poté, co se dozvíme, jak bude vypadat bi lance našeho zahraničního obchodu po válce. Někteří současně naznačují, že zavedení sociální reformy povedc k zahálce."'o Pokud Winston Churchill nechtěl riskovat rozpad vlády, nezbývalo mu, než se k Beveridgeově zprávě veřejně vyjádřit. Premiér tak učinil rozhlasovým projevem z 21. března 1943. Během své řeči posluchačllll1 sdělil, že i když se válečné úspěchy v poslední době naklonily na stranu spojenců, neznamená 10 zdaleka konec bojů, II je ledy předčasné mluvit podrobně o poválečné vnitřní politice. Současně naznačil, že se současná vláda musí vyvarovat toho, aby sama sebe i své nástupce předčasně zavázala k novým státním výdajům, aniž by znala situaci ve Velké Británii po skončení války. Premiér dále poznamenal: "Nechci níc slibovat ani vyprávět pohádky lěm z vás, kleří jste mi dosud věřili a došli jsle se mnou tak daleko... Je... nuší povinnosti nahlédnout přes mlhu budoucnosti 29 Williams, F., A Prime Millister rememhers, London 1961, s. 57. 30 Nicolson, N. (cd.), Haruld NiculsOIl, Diaries alld Letters /939-/945, London 1967, s. 264. 237

Martin Kovóř - Jaromír Soukup - Stanislav Tumis do poválečného období a připravit se na situace, jež se pravděpodobně vyskytnou."" Dále Churchill ve prohlásil, že je pro zásadnl zjednodušení a případné rozšíření sociálního poji š těni. Stát měl podle něj ušetřit peníze na administrativě, až se složitý systém poji š tění spojí do jednoho komplexního programu, j ehož budou všichni s oučásti. "Musíte tedy mě i mé kolegy řadit mezi největš í zastánce povinného mirodního poji štění a péče pro všechny vrstvy obyvatel od kolébky do hrobu...,,]2 V následující části projevu se ministerský předseda soustředil na zdravotnictvi, přičemž podpořil založeni národní zdravotní služby (Natiollol Healtll Service; NHS)..,Zdraví našich obyvatel", řekl,.je n ejvě tš ím přínosem, jaký stát může mít... PO~lId si naše země má udržet své místo na svě tě a zůstat velmoci... musíme naše lidi podporovat v toi11, aby byli zdraví a měli velké rodiny."" Nakonec se Churchill dotkl i otázky vzdělání, když zdůraznil nutnost umožnit co největšímu počtu obyvatel studovat; své vystoupení přitom u zavře l slovy, že i když "všichni nemohou dosáhnout stejné úrovn ě. mě li by mít alespoň rovné šance."j4 Dokonce i na stranické konferenci konzervativců mohli členové TOl)' ReJorm COllllllifee chválit Beveridgem navrženy systém sociálního zajištění. V soukromí se však přední konzervativci vyjadřovali o tvůrci refonny i nadále dosti nevybíravě. Jak napsal R. A. Butler, ve s truně obecně panoval názor, že Beveridge neni nic jiného než "starý zly muž. který chce sebrat lidem velké množství jejich pe n ěz. "" Významným mezníkem pro koordinaci různych návrhů na reformu sociálního zabezpečení se stalo jmenováni lorda Wooltona do nově vytvořeného úřadu ministra pro poválečnou obnovu na konci roku 1943. 238 31 Brucc, M. (cd.). Tlle Rise... s. 244. 32 Tamtčž. Jl Tamtéž. 34 Tamtéž, s. 245. 35 Jcffcrys, K., R. A. BUfler, thr: Board oj Edl/c:atioll aud tije 1944 Edllc:at;oll Ad, Hislory, Vol. 69.1984. No. 227, s. 426.

Vznik a vývoj britského sociálního státu ve 40.-{jO. letech 20. století. Právě tehdy se vláda v tzv. Bílých knihách (White Papers) zavázala k uskutečnění sociální refonny. Tato iniciativa přitom ještě neznamenala nový, radikální přístup k otázce sociální politiky; šlo spíše o to odvrátit tlak labouristických poslanců a "neztratit kontakt s veřejnosti". O problémech, týkajících se zdravotnictví, a potřebě jeho dalekosáhlé refomly po válce se začalo mluvit již v roce 1941." Hlavním záměrem vlády se stalo přenesení pravomocí a odpovědnosti za zdravotní službu na úrovell místních úřadů. 37 To se také projevilo v Bílé knize o národním zdravotní péči z února 1944." VI"da v úvodu tohoto dokumentu oznámila, že hodlá založit "komplexni zdravotní službu pro každého občana této země. Chceme zajistit, aby se v budoucnu každý muž, žena nebo dítě mohli spolehnout na ošetření a na zdravotní službu. kterou budou potřebovat, a dále na nejlepší dostupné lékařské vybavení, přičemž skončí jejich závislost na tom. zda si tyto vymoženosti mohou dovolit.,j9 Bílá kniha ale nakonec tak převratné změny, jak se tvrdilo v jejím úvodu, nepřinesla..jednalo se spíše o kompromisní dokument vytvořený ve spolupráci labouri stů s konzervativci ve VýbonI pro 36 Plány na reformu jsou ještě staršího data. Již v roce 1920 založilo ministerstvo financi poradní výbor. O šest let pozdi!ji Královská komise pro nnrodni zdravotní pojištěni (Royal COllllllissioll Oll Nariol/al H eclltll l/lsllra/lce) navrhla financovat nllrodni zdravotní službu z daní. Hlavním problémem zavedeni bezplatné mirodni zdmvotní služby se stala její administrativní struktura, s jejíž pomoci by bylo možné koordinovat tři oddčlené léka řské služby (všeobecné I t.!kařc. zubaře a optiky); dal ším úko lem bylo sladil práci nemocnic a místní správy. K této problematice srv. Pater, J. E., Tlle Makil/g 0/ the Natiol/(I/ Hea/(h Sen-'jce, London 1981; Digby, A. The Evolll~ (ion o/genem/ Prac(icc 1850~/94B, Oxford 1999; Honigsbaum, F., Nealth, Nappi~ IICSS (Ind Sccllr;ty: thc Creat;oll olthe Nationa/ Hea/tll Service, London 1989; Watkin, B., Tilc National Hell/th Service, London 1978; Eder, N. R., Natiol1aJ Health IlI.wrance and thc Medical Professioll i/l Brita;1I 19 I 3~39, London 1982. )7 Soustředčnl zdravotního zaopatření do rukou místních úřadů podporovaly již před rokem 1939 některé obecní a m~stské rady (napfiklad Londoll COllllly COlIl/cil; LeC). Jejich cílem se stalo vytvoření zdravotního střed i ska v každé obci nebo m čstské čtvrti. Z těchto střed i sek by byl pacient. jenž by potřeboval speciální léčbu, poslán do "druhého stupně" lékařské péče, ti. do obvodní nemocnice. Lowe, R. The rj'elfarc Statc in Britai" si"ce 1945, LondoR 2005, s. 181 ano JH Bílá kniha byla již od počátku považována spiše za poradni dokument než za konkrétní plán pro vytvoření národní zdravotní služby. 39 Brnce, M. (cd.), The Rise... s. 246. 239

Martin Kovóř - Jaromír Soukup - Stanislav Tumls 240 poválečnou rekonstrukci (Recalls/me/ioll Cammi/lee). Nejvážnější střet se odehrál kvuli neochotě labouristických představitelů podpořit návrh konzervativních členů výboru na zřízení nových zdravotních stfedisek. 40 Bílá kniha o národní zdravotní péči nakonec navrhovala vytvořit pod dohledem ministerstva zdravotnictví třicet až pětatřicet regionálních výborů," jež by vypracovaly koncepci primární (zdravotnl střediska) a sekundární (oblastní nemocníce) zdravotní péče. Předpokládalo se, že regionální výbory budou rovněž spravovat nemocnice, zatímco obecní a m ěs tské úřady měly zaměstnávat většinu praktických l ékařti. Každá vláda měl a mít k dispozíci poradní výbor, složený z l ékařti; zároveň měla být vytvořena ústřední lékařská rada, která by dohlížela na smluvní pom ěry mezi l ékař i a úřady místní správy. Naplánovaný systém se ale stal terčem silné kritiky je š tě předtím, než mohl být zaveden. První námitky se so u stře dily na administrativní změny, zej ména na zavedení regionálních výborů, jež s sebou podle řady odborníku neslo spíše než zjednodušení systému pos ílení byrokracie. Také praktičtí lékaři nesouhlasili s tím, že by je zaměstnával y místní úřady. tak musela počkat až na novou vládu:-12 V červnu 1944 vydala vláda další Bílou knihu, která se týkala zam ěstnano s ti; Reforma národní zdravotní služby v porovnání s meziválečným obdobím přinášela jejím prostřed nictvím do britské politiky "revo lu ční" myšlenky keynesiiínského statnillo intervencionismu." Ve 20. a 30. letech bylo pro vě t ší nu politikl' nemyslitelné, aby kabinet dlouhodob ě usilovalo vytviíření nových pracovních míst zasahováním do bospodáfstvi země. Změna nastala až v souvislosti s válečným úsilím, kdy ministerstvo financí při rozpočtu práci na pro rok 1941 poprvé použilo keynesiánské teorie, aby u č inílo opatření proti inflaci. V Bílé knize z června 1944 ministři uznali, že pod- 4Q Viz pozniímka 36. 41 Jejich členy se mčli stát ůředníci místních samospriív. 42 Lowe, R., The WelfareState..., s. 181-183. 43 Thune, P., The FOlll1datiol/s o/thc Welfare Stale, London 1982, s. 255-256.

Vznik a vývoj britského sociálního státu ve 40.-60. letech 20. století. cenili možnost použití státních peněz na vytváření nových pracovních mist. 44 Stejně jako Bílá kniha o národní zdravotní službě, také Whi/e Paper o zaměstnanosti se stala kompromisem mezi dvěma hlavními poli tickými stranami; logickým výsledkem byly četné vágní formulace. Labourističtí členové Výboru pro poválečnou rekonstrukci se během přípravy tohoto dokumentu snažili prosadit co největší intervenci státu, proti nim se však soustředila silná opozice v če l e s velmi vlivným ministrem financi, sirem Johnem Andersonem. 4S Bilá kniha tak nevyhlašovala plnou zaměstnanost, ale politiku.. vysoké a stabilní míry zaměstnanosti,,,46 což znamenalo méně než 8 % lidi bez prace (mnohem více, než na~ vrhoval Bcveridge).47 Konzervativní členové výbom se domáhali také toho, aby se po válce postupně uvoh'lovala kontrola hospodářství a z111ír~ ilovaly schodky státního rozpočtu. 4 8 Názory o prospěšnosti "omezené intervence státu" byly přesto slyšet i mezi toryi. Jedním z nich byl Oliver Lyttelton, jenž tvrdil, že "cílem strany by měla být co nejvyšší zaměstnanost a současně by její členové měli přijmout 'jistý vliv' státu, který ovšem musí zůstat na co nejnižší úrovni, protože pokud má vláda investovat peníze daňových poplatllikil do průmyslu, musí si nad ním zachovat dohled a kontrolovat jej."" Podle představitelll Konzervativní strany měla být po válce nízká nezaměstnano s t především dik.')' znovuoživení ekonomiky a rozmachu exportu, dále pak díky podpofe soukromého podnikání a stabilitě měny. Labouristickým členiim výboru se přesto podařilo prosadit do dokumentu Keynesovy analýzy příčin nezaměstnanosti 44 Jeffreys, K., Br;t;s" Pofitics..., s. 137. 4S Addison, P., Tlte Road.... s. 243-244. 46 Lowe, R., The Welfare Stute..., s. 11 6. 47 Jeho propočet se pohyboval mezi 3-5 %. 48 Harris. J., William Beveridge... s. 424-448. 49 Jcffreys. K.. 8ritish Polilics... s. 138. 241

Martin Kovář - Jaromír Soukup - Stanislav Tumis a některé návrhy způsobů jejich možného odstranění. 50 Obě politické strany chápaly Bílou knihu o zaměstnanosti jako jisté provizorium. Zatímco pro konzervativce dokument představoval "krajní mez", k níž byli ochotni zajít, labourísté jej považovali za pouhý "první krok" na cestě k prosazení plné zaměstnanosti a politif...-y intenzivního státního intervencionismu. Stejně nepřehledný systém jako ve zdravotnictví panoval před druhou světovou válkou také v britském školství. Jeden z největších zmatki'l způsobovalo nejasné rozlišení mezi základním a středním vzdělánín1. Problém spočíval zejména v tom, že střední vzdělání nezahrnovalo všechny děti určitého věj,,"u, nýbrž pouze ty, které navšt ěvovaly tzv. gramma,. schoo/s. Na tomto typu vzdělávacích institucí se běžně platilo školné a navštěvovalo jej pouze 20 % všech dětí od dvanácti do čtrnácti let. Ostatní zllstávaly až do čtrnáctí let na bezplatných základních školách. Dalším problémem se stal přežívající systém provozování škol dobrovolnými organizacemi a církví. V těchlo školách měly hlavní slovo nezávislé výbory správců a nikoli místní školské úřady (loca/ edl/ca/;ona/ au/horl/ies; LEA).sl V roce 1941 jmenoval premiér Churchill do čela Výboru pro vzdělání (Boa/'d q( Edl/ca/;on), předchl,dce ministerstva školství, R. A. Butlera. Během následujících tří let vydal výbor Bílou knihu (1943) a tzv. zákon o vzdělání (též Butlemv zákon, 1944)." Oba dokumenty navazovaly na snahy o reformu vzdělávacího systému z meziválečné doby. V této SO Podle nich je hospodůřskú krize zapřičinčna dtdicitcm v alespoň jedné z pěti složek poptávky - soukromá spotřeba a investice, bčžné a investiční výdaje státu a zahraniční obchod. Úkolem státu je tčmto ztrátám předcházet. Srv. Lowe, R., Tlle Wel Jare State..., s. 116. SI V roce 1938 tylo organizace provozovaly přibližně polovinu všech základních škol ve Velké Británii, které navštěvovala necelá třetina školou povinných dětí. Lowe, R., The Welfare Slale..., s. 208-209. s:! Srv. Thom, D., Tilc /944 Edllcatiorl Acl: thc 'art ojpossiblc'?, in: Smith, H. L. (cd.), Wor aud Soda/ Challge. BrWsh Sociely ill lhc Sccolld Wor/d War, Manchester 1986, s. 101-128; Simon, 8., Educatioll a/ld the Sucia/ Order, 1940-1990, Landon 1991; Gosden, P., Edllcatio11 illlllesecolld Wor/d IVa,., London 1976. 242

Vznik a vývoj britského sociálnfho státu ve 40.--60. letech 20. stoleti. souvislosti je třeba zmínit především tzv. Hadow Report, zprávu poradní komise při Výboru pro vzděláni z roku 1926, jež doporučovala prodloužit povinnou školni docházku do patnácti let věku Cz původních čtrnácti); dále navrhovala vytvořit pouze jeden typ základních škol pro děti do jedenácti let a zřídit n ěkolik typů středních škol. Zákon o vzdělání (1944) zaváděl bezplatné nejen primárni, ale i sekundární vzdělání; součas ně stanovil povinnou školní docházku do pahlácti let věku ditěte s tím, že se v nejbližší době prodlouží o další rok. Věk mezi přechodem ze základní školy na střed ní určil na jedenáct let. Pro učitcle zavádě l tabulkové platy, což mělo smazat dosavadní rozdíly v jejich příjmech. Současně povýšil Výbor pro vzdělání na ministerstvo, jež m ě lo mít dohlcd nad mistními školskými úřady. S implementaci zákona do praxe se počítalo po skončení války. Závěr William Beveridge, jeho činnost a jeho odkaz jsou v historickém di s ~-urzu stále živým a kontroverzním tématem; pro mnohé odborniky i laiky se Beveridgova zpráva stala "základním pramenem" pro vytvoření moderniho sociálnillo slálu. Beveridgeovi příz nivci se, stejně jako jeho odpllfci, v zásadě shodltii na tom, že jeho zpráva byla a stále je dllležitá pro život obyvatel ostrovního státu dodnes. Kritikové jako Corelli Barnelt ve svých analýzách ves měs tvrdí, že Beveridge byl "sentimentální politický idealista, jehož velkolepá vize odstranění chudoby a nezaměs t nanosti zpllsobila poválečný hospodářský úpadek Británie".53 Na levici je naopak často slyšet hlasy, které tvrdí, že k odvrácení údajného úpadku dnešního sociálního státu může dojít pouze po návratu k Beveridgovým původním návrhům Podle dalšich akademiků, například 53 Podrobněji srv. Barnc.tt, C., The Audii o/rval', Landon 1986. 243

Vznik a \'ývnj britského sociálního státu ve 40.-60. letech 20. stolcti. TI. Vznik a fungování britského sociálního státu v letech 1945-1951 Martin Kovář Parlamentní volby a vytvoření labouristické vlády v roce 1945 Léto roku 1945 bylo pro Velkou Británii významné nejen proto, že skončila druhá světová válka," ale také z toho důvodu, že v parlamentních volbách, jež se konaly po dlouhých deseti letech, zvítězila Labouristická strana, navíc natolik pře svědčivý m zpusobem, že mohla vytvořit vládu bez ohledu na své politické protivníky. Tato skutečno s t měla pro další vývoj ostrovnfllo státu zcela zásadní význam; vzhledem ke své převaze v Dolní s n ě movně totiž mohli labouristé začít realizovat, byť s četnými změnami oproti puvodním před s tavám, svůj předvolebni program, jehož hlavni součástí bylo vytvoření rozsáhlého sociálního stáhl (Welfa.. e State)." Zpi.sob, jakým labouristé v l é tě 1945 vyhráli volby, se - řečeno s jistou nadsázkou - "podobal přílivu, podobně jako tomu bylo při S7 K reakci BritÍllla koncc dmhé světové války srv. Gilbert. M., Secol/d Worfd WClr, London 1990, s. 6 18, 635, 746 an. ; Dmver. 1., IVur rvillwllt Mercy, Laudon 1986. s. 300 an.; Stevenson, 1., Britis" Sudety /9/4-45, London 1984, s. 448 an.;cuimcross, A., T"e British Eeo/lOlIly silice /945, London 1992. s. 45 ano S8 K dcfinici a povaze (nejcn britského) socialního státu srv. Picrson. c., Bey(md IIIc Welfare Slale?, Cambridge 1998, zv lí'tšlě 4.-6. kapitola; Powcll, M. - l'lcwitt, M., We/fcwe Stale (I/ld Wclfllre Clw/lge, Buckingham 2002, zvlášlt! I. kapitola; Abcl Smith, B. - Titmuss, K. (cds.), The Phifosophy oj Welfare, London 1987, S. 141 ajl.; Wcit-Wilson, 1., States oj Welfare, in: Socinl Policy aod Administration, Vo l. 34, 2000, S. 1-25; Flora, P. - Hcidcnhcimcr, A. J. (cds.), Tllc Development oj' Welfare S/a/es ill Europe uud ill Ameriea, London 1980, S. 19 an. ; Esping-Anderscll, G., Thc Thn:e World~' ofwelfa/'e Capitalism, Cambridge 1990, zvláš t ě I. kapitola; Castlcs, F. - Mitchell, D., ldel1tifyi"g Welfare Sta/e Regilllcs, in: Govcmance, 5, 1990, s. 1-26; Pierson, P., The New Po/ilics ojll1e Welfare Statc, Oxford 2001, S. 455 an.; Georgc, V. - Wilding, P., Ideology aud Sodal Welfal'e, London 1985, s. 62; Marshall, T. H., Social Policy, London 1975, S. 99 an. ; Briggs, A., Tlle Welfare Sla/e in historical perspeclive, in: Europcan Joumal ofsociology, Vol. 2, 196 1, S. 228 an.; Ellwood, O., Poor Support, Ncw York 1988, s. 6. K historickému vývoji tohoto pojmu srv. Lowe, R. - Robcrts, R., Sir Horace lvi/san, 1900-/935, in: Historical 1oumal, Vol. 3D, 1987, s. 655 ano 245