Platební karty, nové trendy a bezpečnost

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra finanční obchody Platební karty, nové trendy a bezpečnost Diplomová práce Autor: Bc. Miloslava Dofková Finance, FHÚS Vedoucí práce: Ing. Petr Musil, Ph.D Praha Červen, 2009

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a s použitím literatury uvedené v seznamu. V Břeclavi dne 30. 6. 2009 Miloslava Dofková 2

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala a konzultace během vypracování této diplomové práce. Ing. Petrovi Musilovi PhD. za odborné rady 3

Anotace Tato diplomová práce s názvem Platební karty, nové trendy a bezpečnost pojednává o platebních kartách, neboť ty se postupně stávají nedílnou součástí našeho života. Je rozdělena do pěti částí. V první části definuji platební kartu, rozebírám právní aspekty a popisuji náležitosti. Ve druhé kapitole se zabývám historickým vývojem. Ne všechny platební karty jsou stejné, tříděním karet dle určitých kritérií se věnuji v kapitole třetí typologie platebních karet. Jednotlivé typy karet jsou zde popsány, nastíněny jsou jejich technologie, protože každý druh karty představuje zcela jiné výhody a rizika s nimi spojená pro běžný život uživatele. Ve čtvrté kapitole jsou rozebrány vývojové trendy a je načrtnuta krátká predikce tohoto platebního prostředku do budoucna. V závěrečné části práce, v kapitole páté, se věnuji podvodům s platebními kartami jednotlivým metodám, jak se vydavatelé snaží platební karty chránit a zabezpečit. Annotation This dissertation titled Payment cards, new trends and security discusses payment (cash/credit/charge) cards since they are becoming an integral part of our lives. It is divided into five chapters. The first chapter defines a cash/debit/credit card, analyses legal issues and describe its features. The second chapter deals with historical development. Not all cards are identical, and I sort the cards into particular categories in the third chapter card typology. Individual card types are described and the technologies are outline there because each card type represents a different set of advantages and risks associated with a particular card for routine chores of its user. The fourth chapter analyses development trends and a short prediction of this payment product future is outlined. The fifth, final chapter is dedicated to card scams and individual methods used by card issuers trying to protect and secure cards. 4

Obsah Úvod... 7 1 Definice a základní údaje o platebních kartách... 9 1.1 Definice... 9 1.2 Právní aspekty platebních karet... 9 1.3 Náležitosti platebních karet... 12 1.3.1 Přední strana platební karty... 12 1.3.2 Zadní strana platební karty... 13 2 Historie platebních karet... 15 2.1 Historie vývoje karet v Evropě... 20 2.2 Historie platebních karet v České republice... 22 3 Typologie platebních karet... 24 3.1 Členění dle uživatele platební karty... 24 3.1.1 Osobní karty... 24 3.1.2 Služební karty... 24 3.2 Členění karet dle teritoriálního použití... 25 3.2.1 Karty tuzemské (národní) versus karty mezinárodní... 25 3.3 Členění dle asociace vydávající kartu... 25 3.3.1 Bankovní asociace:... 26 3.3.2 Nebankovní společnosti... 27 3.4 Způsob účtování... 28 3.4.1 Charge karty... 28 3.4.2 Kreditní karty ( Credit Cards)... 28 3.4.3 Karty debetní... 29 3.4.4 Elektronické peněženky... 29 3.5 Členění dle způsobu provedení a druhu záznamu... 30 3.5.1 Karty embosované... 30 3.5.2 Elektronické karty... 30 3.5.3 Laserové karty... 30 3.5.4 Karty s magnetickým proužkem... 31 3.5.5 Karty s čipem... 31 3.5.6 Hybridní karty (duální karty)... 33 5

3.5.7 Karty Pay Pass... 33 3.5.8 Karty virtuální... 34 3.6 Způsob použití karty jako rozlišovací kriterium... 34 3.6.1 Platební karta... 34 3.6.2 Bankomatová karta... 34 3.6.3 Předplacená karta... 35 3.6.4 Minikarta... 35 3.7 Členění dle úrovně služeb a segmentace trhu... 35 3.7.1 Základní karty... 35 3.7.2 Prestižní karty... 36 3.7.3 Výběrové karty... 36 4 Nové trendy... 38 4.1 Rozvoj bezhotovostního placení... 38 4.2 Rozvoj debetních karet... 38 4.3 Převaha bankovních systémů... 39 4.4 Globalizace trhu... 39 4.5 Nové technologie, distribuční kanály, volitelný design... 39 4.6 Spolupráce maloobchodu s malobankovnictvím... 40 4.7 Centrální acquiring... 41 4.8 Trendy a vydané statistiky... 42 4.9 Výhody a nevýhody platebních karet... 51 4.10 Budoucnost platebních karet... 53 5 Bezpečnost platebních karet... 55 5.1 Druhy podvodů s platebními kartami... 55 5.2 Bezpečnostní metody karetních asociací a jednotlivých bank... 60 5.2.1 Výběr vhodných klientů (Credit Scoring, Behaviour Scoring)... 60 5.2.2 Bezpečnostní prvky na kartě (Card Authentication Metod CAM)... 60 Závěr... 65 6

Úvod V průběhu historického vývoje lidské společnosti existovaly různé formy placení. Obyčejnou zbožní výměnu postupně nahradily peníze, směnky, dlužní úpisy a platební šeky. S moderní dobou, vyspělou technologií a vědeckotechnickým pokrokem roste i životní úroveň občanů, vznikají nové potřeby, nové možnosti a poskytují se nové služby. Mění se životní styl, je preferována svoboda, komfort a standardem dnešního trhu je různorodost služeb. Současné komunikační technologie realizují platební transakce během několika málo vteřin. Na trhu se začínají prosazovat další a další finanční produkty mimo jiné i platební karty. Platební karty představují moderní platební instrument zjednodušující platební styk, využívaný zejména k úhradě spotřebních výdajů a výběru hotovosti. Jejich počet přibývá a platební karty se stávají neodmyslitelnou součástí našeho života. Dnes je používá téměř každý a mnoho lidí se bez nich prakticky neobejde. Jsou pohodlné, skladné a rychlé při použití. Můžeme říci, že tento platební prostředek do jisté míry ovlivňuje každodenní život několika miliónů lidí, kteří je vlastní. I já osobně používám platební kartu velmi často, téměř denně, protože nerada nosím u sebe peněžní hotovost a přesto velmi ráda utrácím a nakupuji. Zároveň však musím přiznat, že moje znalosti o platebních kartách jsou velmi malé. Neznám vůbec jejich vlastnosti, jednotlivé druhy, rozdíly mezi nimi a výhody či rizika s nimi spojená a velmi špatně se orientuji na dnešním nepřehledném kartovém trhu. Proto jsem si téma platebních karet vybrala záměrně, a jedním z důvodů bylo, aby odpovídalo mým velmi malým zkušenostem a abych se při vypracování své diplomové práce s touto problematikou seznámila hlouběji a získané znalosti poté uplatnila v denní praxi. Tato diplomová práce zpracovává problematiku platebních karet od definice počínaje, přes právní aspekty, historický vývoj, jednotlivá hlediska členění, nové trendy, statistické údaje, technologické prvky či možné zamyšlení o budoucnosti až po ochranu karet. Cílem práce bylo poskytnout ucelený a uspořádány přehled platebních karet, popis nových trendů a metod zabezpečení, který by běžnému držiteli případně zájemci, umožnil snadnější orientaci v širokospektré kartové sféře. 7

Z hlediska vnitřního členění jsem diplomovou práci rozdělila na pět základních částí. V literární rešerši nejdříve definuji platební kartu jako takovou, následně se zabývám její právní specifikací, dále popisuji její náležitosti. Jen málokdo z nás si umí představit, jakým vývojem prošel tento malý kousek plastu, který tak často držíme v ruce. V kapitole druhé, se proto orientuji na velmi poučnou historii tohoto platebního prostředku. Ne všechny platební karty jsou stejné, mají různé vlastnosti, poskytují různé služby na odlišné úrovni. Tříděním karet dle určitých kritérií se věnuji v kapitole třetí, typologie platebních karet. Ve čtvrté kapitole hovořím o soudobých trendech na kartovém trhu, věnuji se statistickým údajům, zabývám se obecnými výhodami, které platební karty přinášejí, tuto kapitolu uzavírám úvahou o budoucím vývoji karet. V páté - závěrečné kapitole se zabývám problematikou bezpečnosti a ochranou platebních karet. 8

1 Definice a základní údaje o platebních kartách 1.1 Definice Vezmeme-li platební kartu do ruky a podíváme-li se na ni, uvidíme malý kousek plastiku a na něm řadu specifických symbolů. U novějších druhů karet můžeme na kartě zaznamenat i speciální elektronický čip. Co na kartě neobjevíme, jsou data neviditelná, která jsou určená pouze pro speciální snímací zařízení. Můžeme ji definovat jako ceninu, druh identifikačního dokladu, jehož žádané vlastnosti jsou stanoveny mezinárodní normou (ISO 3554). Do současné podoby, se vyvíjela po řadu let. Vzhledem k tomu, že platební karta je určená k užívání a užívaná je, musí být vyrobena z takových materiálů, které budou zaručovat určitý stupeň odolnosti. Současná technologie výroby zaručuje spolehlivost karet vůči mechanickým vlivům, odolnost proti fyzickým a chemickým vlivům a schopnost karty vyrovnávat běžné deformace. Dnes jsou karty vyrobeny z třívrstvého PVC o klasických rozměrech 85,6 x 54,0 x 0,76 mm, (rozměry stanovuje výše citovaná norma). Materiál PVC je zdravotně nezávadný a je použitelný při běžných teplotách Na platební karty existuje mnoho pohledů a z těchto pozic je můžeme i definovat, z hlediska právního nalezneme definici platebních karet v následující kapitole. V nejširším slova smyslu se jedná o moderní platební prostředek, nástroj poskytující peněžní služby jeho držitelům, lze je považovat za produkt historického vývoje společnosti a její ekonomiky. 1.2 Právní aspekty platebních karet Právní vymezení platebních karet jako nástroje bezhotovostního platebního styku, nalezneme především v normativních právních aktech tj. vydaných zákonech regulujících platební styk. Zákonné normy jsou obvykle konkretizovány prováděcími vyhláškami, prováděcími předpisy, obecnými a obchodními podmínkami. Všemi těmito prostředky lze docílit požadované chování subjektů v rámci celého platebního styku. 9

Základní právní úpravu platebních karet nalezneme v samostatném právním předpise, kterým je zákon č. 124/2002 Sb., o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o platebním styku). Zákon o platebním styku se zaměřuje na posílení právní jistoty spotřebitelů, regulaci platebních systémů, v jednotlivých ustanoveních ukládá a konkretizuje práva a povinnosti bankám a vymezuje odpovědnost banky při zneužití jí vydané platební karty třetí osobou. V zákoně o platebním styku je poprvé v českém právním řádu definován elektronický platební prostředek (ustanovení 15), který je chápán jako prostředek vzdáleného přístupu k peněžní hodnotě a elektronický peněžní prostředek, při jehož užívání se vyžaduje identifikace držitele osobním identifikačním číslem (PIN) nebo identifikace jiným způsobem. Elektronickým platebním prostředkem je prostředek placení uchovávající hodnotu peněz v elektronické podobě, který je přijímán i jinými osobami než pouze vydavatelem. 1 Z dikce právní úpravy lze odvodit, že prostředkem vzdáleného přístupu k peněžní hodnotě a elektronickým platebním prostředkem je například klasická platební karta. Zákon dále vymezuje, že emitenty elektronických platebních prostředků mohou být pouze licencované instituce. V české republice jsou za stanovených podmínek emitenty platebních prostředků banky, pobočky zahraničních bank a osoby k tomuto výkonu oprávněné. Jednotnou bankovní licenci uděluje v souladu se zákonem pouze ČNB. V ustanoveních 16 téhož zákona se uvádí, že Česká národní banka za účelem ochrany držitelů i vydavatelů elektronických platebních prostředků, vydává vzorové obchodní podmínky (dále jen VOP). Změny VOP jsou zveřejňovány ve Věstníku ČNB, ale obecně závazné pro banky nejsou, neboť se nejedná o normu s relevantní právní závazností. Jsou pouhým doporučením a bankovní instituce je mohou implementovat do obchodních podmínek vlastních. 1 Ustanovení 15, odst. 1, zákona č. 124/2002 Sb., o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech, ve znění pozdějších předpisů. 10

Kromě již výše zmíněných právních aktů je to rovněž zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi v platném znění. Jeho zavedením došlo k posílení právního postavení subjektů a finančních institucí v České republice. Finanční arbitr zahájil svoji činnost dnem 1. ledna 2003, jako zvláštní orgán s kompetencí pro spory, které vzniknou mezi převádějícími institucemi a klienty. Jednalo se o nový právní atribut vyplývající z požadavků ES č. 97/5/ o příhraničních platbách. Účinností tohoto zákona došlo k harmonizaci českého práva s právem EU. Z hlediska bezpečnosti a ochrany oprávněných držitelů platebních karet je a měla by být, garancí jistot a práva, speciální právní norma, kterou je český trestní zákon. Ve sféře platebních karet se můžeme setkat s více druhy různých trestních činů a na to pamatuje i náš trestní zákon č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Jedná se opět o normu veřejnoprávní, která poskytuje ochranu elektronických platebních prostředků a vymezuje trestní odpovědnost (v oddíle tři, ustanovení 140 až 143 a ve zvláštní části, hlavě deváté, kde jsou v jednotlivých ustanoveních vymezeny a kvalifikovány trestné činy krádeže, zpronevěry, podvodů a neoprávněného držení platební karty). Například v ustanoveních 249b (neoprávněné držení platební karty) citovaného zákona se říká: trestný čin spáchá ten, kdo si neoprávněně opatří nepřenosnou platební kartu jiného, identifikovatelnou podle jména nebo čísla, nebo předmět způsobilý plnit její funkci. 2 Jako trestní čin je kvalifikováno padělatelství platebních karet a držení padělatelského náčiní. Uvedené činnosti patří dnes k nejvíce výnosným praktikám a dají se trestně stíhat v souladu s ustanovením 140 a s ustanovením 143 citovaného zákona. 2 249b českého trestního zákona č. 140/1961 Sb., v platném znění 11

1.3 Náležitosti platebních karet Platební karta musí odpovídat mezinárodním normám, je opatřena grafickými a textovými znaky a obsahuje povinné bezpečnostní prvky, které jsou různě rozmístněny na obou stranách karty. 1.3.1 Přední strana platební karty Údaje důležité pro ověření platnosti karty nejdříve pohledovou kontrolou a poté prostřednictvím mechanických snímačů obsahuje přední strana platební karty. Jedná se o identifikační údaje, které jsou na kartě zaznamenány zvláštním a speciálním druhem písma, zvaným odborně OCR 7B Optical Charakter Recognition. Údaje představují číslo karty, číslo udávající platnost karty, číslo vydavatelské banky BIN (Bank Identification Number), jméno držitele a vydavatele karty, která o vydání karty požádala. Povinná data se nacházejí v dolní polovině přední části karty a standardizovaná norma jim přiděluje obvykle tři až čtyři řádky: 1. Account Number Line - obsahuje 12 až 19 místné číslo karty. První dvě číslice určují oblast použití karty (Industry Code). Například bankovní karty MasterCard začínají vždy číslicí 5, VISA 4. Číslo 9 je vyhrazeno pro národní systémy. Za nimi následuje identifikace vydavatele karty (zpravidla dalších 5 míst), přidělovaná orgány ISO (International Standard Organisation). Zbývajících 8 až 13 míst je určeno pro identifikaci konkrétního kartového produktu vydavatele a klienta. 2. Valid Date Line - uvádí se v ní období platnosti karty (měsíc a rok), buď v podobě uvádějící začátek i konec nebo jen konec platnosti. Navíc je v této oblasti uváděno u karet MasterCard a VISA čtyřmístné identifikační číslo banky (ICA). Maximální počet znaků je 19. 3. Name line - ve třetí řádce je určen maximální počet 27 znaků pro jméno a příjmení držitele karty. 12

4. Company line - čtvrtá řádka obsahuje u služebních karet jméno společnosti, k jejímuž účtu je karta vydána. Maximální počet znaků je 27. 3 Obrázek č. 1 přední strana embasované kreditní karty VISA od Živnostenské banky, Název a logo banky Embosované číslo karty Název, logo a ochranný hologram karetní asociace BIN Embosované jméno držitele Embosované období platnosti Embosovaný ochranný prvek letící V Zdroj:www. Sdružení bankovních karet galerie platebních karet Název, logo karetní asociace je umístěno obvykle v pravé části karty a je doplněno ochrannými prvky hologramem a mikrotextem. Z výše uvedeného obrázku vidíme, že hologram karetní asociace VISA, je holubice mávající křídly 1.3.2 Zadní strana platební karty Na zadní straně karty je umístěn podpisový proužek, magnetický proužek, CVC kód a další informace. Podpisový proužek obsahuje vzorový podpis (tj. podpis držitele) podle kterého by se měl klient vždy podepsat na všechny účtenky při platbě kartou. Shoda obou podpisů je nutná, neboť tímto prokazuje, že je oprávněný držitel karty a může jí skutečně disponovat. 3 Studijní materiály k předmětu BNK. Univerzita HRADEC KRÁLOVÉ. Fakulta informatiky a managementu. Katedra ekonomie a managementu,. r. 2007, str. 148 a násl., [cit.2009-02-27] dostupný z WWW: <http://www:lide.uhk.cz/fim/ucitel/dittrja1/bankovnictvi/bnk_studijni%20mat_skripta.doc> 13

Magnetický proužek byl poprvé použit začátkem 60. let na platebních kartách vydaných společností London Transit Autority pro londýnské metro. Je nosičem informací a je složen ze tří stop a každé z nich je připsaná určitá struktura a účel: Stopa I (Track I) slouží pro vnitrostátní a mezinárodní off-line i on-line transakce, rozsah 79 alfanumerických znaků umožňuje pouze čtení dat, obsahuje jméno držitele karty a stejné údaje jako stopa II. Stopa II (Track II) slouží pro vnitrostátní i mezinárodní on-line transakce, rozsah 40 numerických znaků umožňuje pouze čtení dat, obsahuje číslo karty (PAN), termín platnosti, servisní kódy, bezpečnostní údaje. Stopa III (Track III) slouží pouze pro vnitrostátní off-line provoz, rozsah 107 numerických znaků umožňuje čtení i zápis dat, norma ISO dává vydavateli karty určitou volnost při využití této stopy. Servisní kódy na stopě II definují základní vlastnosti karty, což umožňuje technickým zařízením rozpoznat, zda použití dané karty je přípustné před provedením autorizace transakce. 4 Magnetický proužek, je dnes postupně nahrazován případně kombinován s jinými novějšími metodami. Card Verification Code (zkráceně CVC) Je bezpečnostní prvek, poprvé zavedený v roce 2001 společností VISA, kód mající podobu dodatečného čísla. Tvoří jej poslední trojčíslí v podpisovém proužku karty. Prvek představuje kontrolu identifikace držitele karty u elektronických transakcí. 4 JUŘÍK Pavel, Svět platebních karet, Praha, RADIX, spol. s r. o., r. 1995. 14

2 Historie platebních karet Historické kořeny předchůdců platebních karet můžeme nalézt koncem 19. století. Do té doby se k placení používaly různé cestovní šeky a poštovní poukázky. Přiblížením k dnešní platební kartě byly kovové úvěrové mince (zvané metal charge coims, metal credit tokens). Obchodníci tyto mince vydávali svým stálým zákazníkům a ti je používali vždy, kdy u sebe neměli hotovost. Tzn., že obchodník vedl úvěrový účet svého zákazníka, který tento dluh v hotovosti uhradil na začátku dalšího měsíce. Aby si obchodník nemusel pamatovat každého zákazníka, vydal jim minci, kterou při placení ukázali pokladníkovi. Útrata byla zaevidována v pokladní knize pod číslem této kovové známky. 5 Úplně první platební karty vyrobené z tvrdého papíru začala vydávat firma AmEx roku 1892. Tyto karty se nazývaly Charge Card a byly v USA velmi populární. Zákazníci podepisovali účty, které se shromažďovali v účtárně firmy, a ta rozesílala klientům faktury, které najednou hradili. Obrázek č. 2: První tzv. Charge karta na světě Zdroj:Pavel Juřík, Platební karty velká encyklopedie 1870-2006 V roce 1914 byla vydána první kreditní karta americké telegrafní a telefonní společnosti Western Union Telegraph Company, která byla dostupná širší veřejnosti a zprostředkovávala telegrafní a telefonní spojení bez okamžitého placení. Zákazníci 5 JUŘÍK Pavel, Encyklopedie platebních karet historie, současnost a budoucnost peněz, 1. vydání Praha: Grada Publishing,a.s., r. 2003, str. 18, ISBN 80-247-0685-7 15

Western Union Telegraph Comapy je využívali zdarma a jednorázové platby za jejich použití se realizovaly prostřednictvím soupisu všech telefonátů (faktury) na konci měsíce. Jednalo se vlastně o poskytnutí jednorázového obchodního úvěru touto společností svým zákazníkům. Takováto forma placení byla pro zákazníky mnohem snazší a pohodlnější a zákazník tak mohl utratit více peněz, či nakoupit dráže. To pozitivně ovlivnilo celkové tržby společnosti, které byly mnohem větší, služby společnosti byly využívány ve větší míře a společnost si udržela své dobré klienty. Proto jsou tyto karty obecně označovány jako karty věrnostní. Problém věrohodného záznamu o obchodní transakci byl vyřešen vynálezem, kterému říkáme mechanický snímač tzv. imprinter. Tento přístroj otiskl údaje z platební karty na prodejní doklad. Vynález byl patentován v roce 1915 americkou firmou Adressograph. Obrázek č. 3: Imprinter: lidově řečeno žehlička Zdroj: www. Sdružení bankovních karet V roce 1924 nabídla věrnostní kreditní kartu společnost General Petroleum Corporation of California (později Mobil Oil), nejdříve pro své zaměstnance, následně pro své klienty a v omezeném rozsahu i pro širší veřejnost. Karty sloužily k bezhotovostnímu placení pohonných hmot, náhradních dílů a služeb v síti jejich čerpacích stanic ve Spojených státech. Karta byla zákazníkovi nabídnuta a platila 3 měsíce tyto karty jsou označovány jako Courtesy Card. Systém tzv. Buy now, pay later. Později začaly věrnostní karty emitovat nejdříve skupiny obchodníků a po nich velké obchodní domy, restaurace a další benzínové pumpy, které emitovaly platební karty s dlouhodobým úrokem zatíženým úrokovou sazbou. 16

Roku 1928 zavedly některé firmy plechové karty charge plates, označované jako tzv. metal money nebo shopers plate, protože byly vyrobeny z plechu a podobaly se vojenským identifikačním štítkům. Na podporu věrnosti svých zákazníků zavedla Společnost American Telephone and Telegraph (AT T) kartu Bell Systém Credit Card. To se zalíbilo i dalším společnostem zejména telegrafním a železničním a některým restauracím a hotelům. Tyto karty jsou známé jako věrnostní karty tzv. Fidelity Cards. Způsob použití prvních platebních karet byl jednoduchý a v podstatě zůstal doposud zachován. Klient předložil kartu, podepsal účet, obsluha ověřila platnost karty a porovnala podpis klienta s podpisovým vzorem. Účet klienta byl veden v účtárně, která vystavovala měsíční faktury. V té době představovala kreditní karta prestiž svého majitele. Platební karty se staly prostředkem konkurenčního boje a jejich rozvoj pozastavila až třicátá léta krize amerického hospodářství a definitivní útlum přinesla 2. světová válka. Ve čtyřicátých letech začaly emitovat platební karty i americké banky. Za nejstarší formu bankovní karty se považuje systém Charge-It, který v roce 1947 vyvinul specialista newyorské banky Flatbush National Bank John C. Biggins V tomtéž roce 1947 emitovalo několik amerických železničních společností tzv. Travel Card na podporu cestování. Cílem bylo udržení obchodní klientely. Obrázek č 4: Ukázka cestovní karty, tzv. Travel card Zdroj Juřík Pavel., Platebních karty velká encyklopedie 1870-2006, 1. vydání Praha: Grada Publishing, a.s r. 2006, str. 29, ISBN 80-247-1381-0 Ve stejném roce nabídlo několik leteckých společností svým věrným zákazníkům kreditní kartu Universal Air Travel Card za podmínky složení vkladu ve výši 425 USD, za které 17

zákazníci dostali credit ve výši 500 USD. Použití těchto karet bylo omezeno pouze na obchodní síť, která kartu vydala. Převrat v oblasti platebních karet nastává v roce 1950, kdy společnost Diners Club v čele s Frankem Mc.Namarou, vydává první univerzální platební kartu Diners Club Credit Identification Card, použitelnou v hotelích, obchodech, restauracích. O jejím vzniku se vypráví velmi zajímavý příběh. Newyorský podnikatel a obchodní manager firmy Ford Frank McNamara, jednou pozval na večeři své přátele a při placení zjistil, že nemá u sebe peněženku. Tato nepříjemná situace (přestože peníze mu za chvíli přinesla jeho manželka) ho přivedla na myšlenku založit klub nazvaný Diners Club, který by vydával svým členům úvěrové karty, nazvané Charge Card. Karty umožňovaly bezhotovostní placení v restauracích a později ve všech smluvních hotelích, s kterými měl Diners Club uzavřenou smlouvu. Poprvé kartičku DinersClubu předložil McNamara symbolicky po večeři v oné restauraci, kde se mu stala výše uvedená nepříjemnost. Tento akt se nazývá First Dinner. Obrázek č. 5: První univerzální platební karta na světě Zdroj: Juřík Pavel., Platebních karty velká encyklopedie 1870-2006, 1. vydání Praha: Grada Publishing,a.s r. 2006, str. 39, ISBN 80-247-1381-0 V 60. letech se Diners Club stal slavnou kartovou ikonou a posloužil jako inspirace pro řadu dalších společností. Používání platebních karet bylo stále běžnější záležitostí, platby kartou si klienti oblíbili a začali využívat i nově vydávané karty dalších společností. Mezi nimi byla například Americká hotelová asociace, The Franklin National Bank, půjčovny aut Avia a Hertz, časopis Esquirea a konečně i společnost American Express. Společnost American Express byla založena jako dopravní firma, později se přeměnila na cestovní kancelář a jejím největším přínosem se stal cestovní šek. Z cestovního šeku 18

se později vyvinula platební karta. První karta American Express byla vydána na podzim roku 1958, byla z papíru a měla fialovou barvu. Karty American Express byly vlastně prvními platebními kartami, které bylo možno použít při nákupu více druhů zboží a služeb v mnoha provozovnách, přesto byl tento projekt první čtyři roky ztrátový (důvod - hlavně nedisciplinovanost klientů, kteří nespláceli úvěry). Zisku dosáhla společnost až roku 1962, díky politice George Waterse, který vynakládal tlak na neplatiče, zavedl nové provozní postupy a zvýšil roční poplatky. 6 Obrázek č. 6 platební karta American Express Zdroj:Juřík Pavel, Platební karty velká encyklopedie 1870-2006, 1. vydání Praha: Grada Publishing,a. s, r. 2006, str. 88, ISBN 80-247-1381-0 Do poloviny šedesátých let byly platební karty určeny především pro vyšší vrstvy americké společnosti. To se postupně změnilo, se vznikem a vydáním první bankovní platební karty. První bankovní platební kartu vydala Franklin National Bank v New Yorku v roce 1951 (nyní European American Bank). Karta byla vydávaná zdarma klientům a tito platili bance poplatek za provedené služby. Své nákupy hradili v předem stanovených termínech, a to ve lhůtě 30, 60 nebo 90 dní. Bankovní karty začaly vydávat i banky jiné, ale ty od vydávání karet postupně ustoupily z důvodů počátečních vysokých ztrát a poměrně vysokých investic. 6 V roce 1969 se uprostřed karet společnosti American Express poprvé objevil obraz Centuriona, který společnost zavedla již v roce 1951 na cestovních šecích. Centurion se stal nejznámějším symbolem firmy a základní karty získaly zelenou barvu- barvu peněz. 19

Větších úspěchů v oblasti bankovních karet v té době dosáhla jen Bank of America, tehdy největší a nejúspěšnější banka, která od 30. let zastávala vedoucí pozici v oblasti poskytování úvěrů. Bankovní karta Americké banky fungovala na novém principu a nepožadovala žádné poplatky, provize za zprostředkování plateb, ale účtovala si úrok z poskytnutého úvěru. První platební karta této banky se jmenovala Bank Americard a byla nabídnuta v rámci zakoupené licence i dalším bankám. Označení Bank Of America na těchto kartách se jevila jako nevýhoda pro ostatní banky, a proto hledaly další možnosti, jak získat větší volnost. Snaha o nezávislost ve vydávání platebních karet vyvrcholila vznikem společností VISA a společností MasterCharge, kterou známe nyní pod názvem MasterCard. Od roku 1961 jsou vydávány platební karty společností Japan Credit Bureau ( JCB) i pro japonské banky. V evropské části začíná platební karty vydávat společnost Eurocard, později Eurocard International, která v roce 1968 uzavírá strategickou smlouvu o spolupráci s dnešní společností MasterCard. 2.1 Historie vývoje karet v Evropě Průkopníkem v oblasti platebních karet v Evropě se stala zejména Velká Británie a Francie. V roce 1965 byla vydána pravděpodobně první plastová identifikační karta britskou National Provincial Bank. Karta byla vydávaná svým klientům a sloužila k výběru hotovostí v pobočkách banky do výše 20 britských liber. Později byl projekt rozšířen a zapojily se do něj i další banky. Jednotný způsob identifikace, způsob zúčtování transakcí zvýšil zájem obchodníků. V roce 1965 vydává první mezinárodní platební kartu Westminster Bank. Vybraným klientům nabídla Charge Card vydávanou ve spolupráci s Diners Club International. 20

Dne 29. 6. 1966 Barclays Bank koupila licenci Bank Americard jako první banka mimo území USA. Banka vytipovala potenciální klienty z řad svých zákazníků a do konce roku vydala 1 milion karet nazvaných Barclaycard. O rok později zavedla první automaty Cash Point na světě. V dalších letech se tyto platební karty rozšířily i do ostatních zemí. Graf č 1. Vývoj počtu karet Barclaycard Zdroj: Juřík Pavel, Encyklopedie platebních karet - historie,současnost a budoucnost peněz a platebních karet, 1. vydání Praha, Grada Publishing, a.s., 2003, str. 55, ISBN 80-247-0685-7 Ve Francii byly nejdříve v roce 1967 vydávány děrné štítky sloužící k výběrům hotovosti z prvních bankomatů, později finanční společnost SOVAC vydala první zlaté karty Carte Dór později transformované do Eurocard France. Transakce s penězi probíhaly hlavně prostřednictvím šeků, počet šeků rostl, rostly i náklady na jejich zpracování a ztráty z šeků nekrytých. V té době si francouzské banky nesměly účtovat poplatky za jejich vydání a zúčtování, a proto hledaly řešení, jak růst šeků zastavit. Iniciativy zavedení společného systému platebních karet se chopila společnost Société Générale a spolu s ostatními bankovními institucemi založila mezibankovní skupinu nazvanou Carte Bleue (Modrá karta). V dalším roce společně vydaly 265 000 těchto karet, které přijímalo ve Francii 25 000 obchodníků. 7 V ostatních částech Evropy se začaly vydávat nejdříve debetní karty a trh s kreditními kartami se začal rozvíjet až koncem 90. let minulého století. 7 JUŘÍK Pavel., Encyklopedie platebních karet historie, současnost a budoucnost peněz a platebních karet. 1. vydání Praha: Grada Publishing,a.s., r.. 2003, str. 93, ISBN 80-247-0685-7 21