Přijímací zkoušky BGI Mgr. 2016/2017. Počet otázek: 30 Hodnocení každé otázky: 1 bod Čas řešení: 60 minut. Varianta B

Podobné dokumenty
Stavba dřeva. Základy cytologie. přednáška

BUNĚČ ORGANISMŮ KLÍČOVÁ SLOVA:

BUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ

44 somatických chromozomů pohlavní hormony (X,Y) 46 chromozomů

- význam: ochranná funkce, dodává buňce tvar. jádro = karyon, je vyplněné karyoplazmou ( polotekutá tekutina )

Buňka cytologie. Buňka. Autor: Katka Téma: buňka stavba Ročník: 1.

Exprese genetického kódu Centrální dogma molekulární biologie DNA RNA proteinu transkripce DNA mrna translace proteosyntéza

A. chromozómy jsou rozděleny na 2 chromatidy spojené jen v místě centromery. B. vlákna dělícího vřeténka jsou připojena k chromozómům

Základy buněčné biologie

Molekulární základy dědičnosti. Ústřední dogma molekulární biologie Struktura DNA a RNA

- pro učitele - na procvičení a upevnění probírané látky - prezentace

"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Základy genetiky, základní pojmy

Biologie I. Buňka II. Campbell, Reece: Biology 6 th edition Pearson Education, Inc, publishing as Benjamin Cummings

Buňka. Buňka (cellula) základní stavební a funkční jednotka organismů, schopná samostatné existence. Cytologie nauka o buňkách

Bílkoviny a rostlinná buňka

MITÓZA V BUŇKÁCH KOŘÍNKU CIBULE

VAKUOLA. membránou ohraničený váček membrána se nazývá tonoplast. běžná u rostlin, zvířata specializované funkce či její nepřítomnost

1.Biologie buňky. 1.1.Chemické složení buňky

Vitální barvení, rostlinná buňka, buněčné organely

Inovace studia molekulární. a buněčné biologie

Eukaryotická buňka. Stavba. - hlavní rozdíly:

od eukaryotické se liší svou výrazně jednodušší stavbou a velikostí Dosahuje velikosti 1-10 µm. Prokaryotní buňku mají bakterie a sinice skládá se z :

DUM č. 3 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika


Úvod do biologie rostlin Buňka ROSTLINNÁ BUŇKA

Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu:

FYZIOLOGIE ROSTLIN. Přednášející: Doc. Ing. Václav Hejnák, Ph.D. Tel.:

Současná formulace: Buňka je minimální jednotka, která vykazuje všechny znaky živých soustav

Bu?ka - maturitní otázka z biologie (6)

Nejmenší jednotka živého organismu schopná samostatné existence. Výměnu látek Růst Pohyb Rozmnožování Dědičnost

Pohlavní rozmnožování. Gametogeneze u rostlin a živočichů.

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

NUKLEOVÉ KYSELINY. Složení nukleových kyselin. Typy nukleových kyselin:

Buňky, tkáně, orgány, soustavy

Číslo a název projektu Číslo a název šablony

DUM č. 1 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika

Typy nukleových kyselin. deoxyribonukleová (DNA); ribonukleová (RNA).

Molekulárn. rní. biologie Struktura DNA a RNA

2. Z následujících tvrzení, týkajících se prokaryotické buňky, vyberte správné:

1 (2) CYTOLOGIE stavba buňky

Buňka. Autor: Mgr. Jitka Mašková Datum: Gymnázium, Třeboň, Na Sadech 308

Prokaryota x Eukaryota. Vibrio cholerae

V organismu se bílkoviny nedají nahradit žádnými jinými sloučeninami, jen jako zdroj energie je mohou nahradit sacharidy a lipidy.

Základy molekulární a buněčné biologie. Přípravný kurz Komb.forma studia oboru Všeobecná sestra

Mitóza, meióza a buněčný cyklus. Milan Dundr

Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují

Vznik dřeva přednáška

Schéma rostlinné buňky

Gymnázium Janka Kráľa, Ul. SNP 3, Zlaté Moravce. RNDr. Renáta Kunová, PhD. BIOLÓGIA Pracovný list 2 Téma: Bunka (cellula)

MEMBRÁNOVÉ STRUKTURY EUKARYONTNÍCH BUNĚK

Rozmnožování buněk Vertikální přenos GI. KBI / GENE Mgr. Zbyněk Houdek

Exprese genetické informace

3. Nukleocytoplasmatický kompartment rostlinných buněk

BÍLKOVINY. V organismu se nedají nahradit jinými sloučeninami, jen jako zdroj energie je mohou nahradit sacharidy a lipidy.

Projekt SIPVZ č.0636p2006 Buňka interaktivní výuková aplikace

Degenerace genetického kódu

Digitální učební materiál

Biologie buňky. systém schopný udržovat se a rozmnožovat

pátek, 24. července 15 BUŇKA

Centrální dogma molekulární biologie

Gymnázium Vysoké Mýto nám. Vaňorného 163, Vysoké Mýto

Cytologie. Přednáška 2010

Endocytóza o regulovaný transport látek v buňce

Karyokineze. Amitóza. Mitóza. Meióza. Dělení jádra. Předchází dělení buňky Dochází k rozdělení genetické informace u mateřské buňky.

Vladimír Vinter

Testové úlohy aminokyseliny, proteiny. post test

Vakuola. Dutina uvnitř protoplastu, která u dospělých buněk zaujímá 30 až 90 % jejich

TEST: GENETIKA, MOLEKULÁRNÍ BIOLOGIE

Buňka buňka je základní stavební a funkční jednotka živých organismů

NUKLEOVÉ KYSELINY. Základ života

Aplikované vědy. Hraniční obory o ţivotě

Souhrnný test A. 3. c,d

Genetika. Genetika. Nauka o dědid. dičnosti a proměnlivosti. molekulárn. rní buněk organismů populací

Proteiny Genová exprese Doc. MVDr. Eva Bártová, Ph.D.

Základní učební text: Elektronické zpracování Biologie člověka; přednášky Učebnice B. Otová, R. Mihalová Základy biologie a genetiky člověka,

Mutace jako změna genetické informace a zdroj genetické variability

4. Eukarya. - plastidy, mitochondrie, cytoskelet, vakuola

Tomáš Oberhuber. Faculty of Nuclear Sciences and Physical Engineering Czech Technical University in Prague

Struktura proteinů. - testík na procvičení. Vladimíra Kvasnicová

NEMEMBRÁNOVÉ ORGANELY. Ribosomy Centrioly (jadérko) Cytoskelet: aktinová filamenta (mikrofilamenta) intermediární filamenta mikrotubuly

Úvod do studia biologie. Základy molekulární genetiky

Buněčné dělení ŘÍZENÍ BUNĚČNÉHO CYKLU

Z Buchanan et al. 2000

STRUKTURA EUKARYONTNÍCH BUNĚK

Propojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí. Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/

- v interfázi dále viditelné - jadérko, jaderný skelet, jaderný obal

MBR ) Architektura buňky. e) Plastidy f) Mitochondrie a peroxizómy g) Cytoskelet

Molekulární genetika: Základní stavební jednotkou nukleových kyselin jsou nukleotidy, které jsou tvořeny

Nukleové kyseliny. Nukleové kyseliny. Genetická informace. Gen a genom. Složení nukleových kyselin. Centrální dogma molekulární biologie

Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř. 17. listopadu 49

BUNĚČNÝ CYKLUS. OMNIS CELLULA ET CELLULA - buňka vzniká jen z buňky. Sled akcí, ve kterých buňka zdvojí svůj obsah a pak se rozdělí

Cvičeníč. 4: Chromozómy, karyotyp a mitóza. Mgr. Zbyněk Houdek

Zemědělská botanika. Vít Joza

6. Nukleové kyseliny

1/II. Cvičení 2: ŽIVOČIŠNÁ BUŇKA, PROTOZOA Jméno: TVAR BUNĚK NERVOVÁ BUŇKA

ŘEŠENÍ. PÍSEMNÁ ČÁST PŘIJÍMACÍ ZKOUŠKY Z BIOLOGIE Bakalářský studijní obor Bioorganická chemie a chemická biologie 2014

Transkript:

Přijímací zkoušky BGI Mgr. 2016/2017 Počet otázek: 30 Hodnocení každé otázky: 1 bod Čas řešení: 60 minut Varianta B A1. Čepička na 5' konci eukaryotické mrna je tvořena a. 7-methylguanosin trifosfátem b. 7-methyladenosin trifosfátem c. 7-methylthymidin trifosfátem d. 7-methylcytosin trifosfátem A2. Protoplasty jsou a. nezralé plastidy neschopné fotosyntézy b. prvotní plastidy přítomné v zygotě, ze kterých se tvoří ve vývoji plastidy c. rostlinné buňky s mechanicky nebo enzymaticky odstraněnou buněčnou stěnou d. plastidy přítomné v meristematických buňkách A3. Při PCR (Polymerase Chain Reaction) dochází v jednom cyklu k a. denaturaci DNA při teplotě vždy nižší než je teplota nasedání oligonukleotidů b. k nasedání oligonukleotidů na specifické úseky DNA a poté k denaturaci DNA c. k nasedání DNA-polymerázy ke konci oligonukleotidu a k syntéze nového vlákna DNA d. k syntéze nového vlákna DNA DNA-polymerázou ve směru 5-3 i 3-5 A4. Ligázy jsou a. enzymy spojující nukleové kyseliny b. enzymy štěpící nukleové kyseliny c. enzymy syntetizující nukleové kyseliny d. enzymy zkracující nukleové kyseliny specificky z jednoho konce

A5. Které tvrzení o genetickém kódu je správné? a. Všechny aminokyseliny jsou určeny výhradně jedním kodónem. b. Genetický kód se mezi rostlinnou a živočišnou říší zásadně liší triplety mají u různých organismů různý význam. c. Ze 64 možných tripletů daných čtyřmi bázemi všechny určují aminokyseliny. d. Genetický kód se nepřekrývá, každý nukleotid je součástí jednoho kodónu. A6. Euploidie označuje a. stav, kdy je v buňkách přítomna nadbytečná sada chromozómů b. stav, kdy počet chromozómů v buňce není celočíselným násobkem haploidní sady c. stav, kdy dochází ke zmnožení jednoho nebo více chromozómů d. stav, kdy je v buňkách kompletní či normální sada chromozómů A7. Endomitóza je a. duplikace chromozómů, při které se sesterské chromatidy rozejdou, nedojde však k rozdělení buňky b. duplikace chromozómů, při které se sesterské chromatidy rozejdou, dojde k rozdělení jader, ale nevytvoří se přepážka vznikají tak dvoujaderné buňky c. jev, při kterém dochází ke vniku rekombinovaných chromozómů na konci meiózy d. jev, při kterém dojde k rozchodu náhodného počtu chromozómů k více pólům vřeténka a mitóza se zastaví v anafázi A8. Při syntéze RNA a. dochází vždy k vzniku kódující RNA, která určuje aminokyseliny v proteinech b. je nově vzniklá RNA komplementární k templátové DNA c. se částečně rozpadá jaderná membrána d. enzym RNA-transferáza vytváří na DNA tzv. transkripční bublinu, ve které dochází k syntéze RNA A9. Které tvrzení o totipotenci je správné? a. Totipotence vzrůstá s mírou diferenciace buňky. b. Totipotence je běžná u červených krvinek. c. Totipotentní buňka vzniká splynutím spermie a vajíčka, u rostlin jsou to i všechny somatické buňky. d. Totipotentní buňky nacházíme u rostlin jen velmi zřídka.

A10. Co jsou to kmenové buňky (stem cells)? a. Diferencované buňky. b. Buňky schopné se dělit a přeměnit na jiný buněčný typ diferenciací. c. Buňky kmenu u stromu. d. Buňky v hypotalamu mozku. B1. Proteinová doména je a. globulární struktura jediného peptidového řetězce b. globulární struktura více peptidických řetězců c. nepeptidová část bílkoviny d. podjednotka bílkoviny B2. Pevně vázaná nepeptidová složka bílkoviny se nazývá a. protetická skupina b. doména c. funkční skupina d. prostetická skupina B3. Při imunizaci se tvoří protilátky v a. T-lymfocytech b. erytrocytech c. granulocytech d. B-lymfocytech B4. Bílkoviny se dělí podle celkového uspořádání peptidických řetězců a. globulární a fibrilární b. rovné a skládané c. primární, sekundární, terciární a kvarterní d. albuminy a globuliny B5. Mezi bazické aminokyseliny patří a. lysin b. prolin c. threonin d. serin

B6. Aminokyseliny, které nesou kladný náboj při fyziologickém ph jsou a. bazické b. kyselé c. aromatické d. polární C1. Která organela má na povrchu jednu membránu: a. plastid b. peroxisom c. jádro d. mitochondrie C2. Co určuje tvar rostlinné buňky: a. buněčná stěna a cytoskelet b. plasmatická membrána c. vakuola d. jádro a buněčné organely C3. Apikální meristémy jsou přítomny: a. v růstových vrcholech stonky a kořene b. jenom v růstovém vrcholu kořene c. jenom v embryu d. ve všech částech rostliny, kde probíhá buněčné dělení C4. Která metoda umožňuje studovat živé buňky: a. konfokální laserová mikroskopie b. imunocytochemie c. gelová chromatografie d. frakcionace a imunobloting C5. Buněčná přepážka vzniká pomocí: a. jádra b. protoplastu c. fragmoplastu d. chromoplastu

C6. Při vývoji primárních vodivých buněk a. nejprve se diferencuje metafloém a metaxylém, pak protofloém a protoxylém b. nejprve se diferencuje protofloém a protoxylém, pak metafloém a metaxylém c. diferenciace jak protofloému a protoxylému, tak i metafloému a metaxylému probíhá souběžně d. u většiny rostlin se diferencuje jenom metafloém a metaxylém C7. Co vzniká v pylu meiózou: a. antipody a centrální buňka b. Vaječná buňka a synergidy c. vegetativní a generativní buňka d. antipody a synergidy C8. Samičí gametofyt představuje: a. soubor integumentů b. zygota c. vaječná buňka d. osmijaderný zárodečný vak C9. Hechtovy řetězce spojují: a. protoplast a buněčnou stěnu b. tonoplast a buněčnou stěnu c. etioplast a buněčnou stěnu d. jádro a vakuolu C10. Které komponenty buněčné stěny jsou složeny z hydroxylovaných mastných kyselin: a. kutin a suberin b. pektiny a celulóza c. vosky a celulóza d. pektiny a vosky

C11. Co je základem respirace: a. respirační řetězec na vnější mitochondriální membráně b. respirační řetězec na vnitřní mitochondriální membráně c. respirační řetězec v matrix mitochondrií d. respirační řetězec v tylakoidu C12. Základní stavební jednotkou při polymerizaci mikrotubulů je: a. monomer alfa a gamma tubulinu b. monomer beta a gamma tubulinu c. monomer gamma tubulinu d. dimer alfa a beta tubulinu C13. Anterográdní transport z endoplasmatického retikula do Golgi zabezpečují: a. COPI vezikuly b. clathrinové vezikuly c. COPIII vezikuly d. COPII vezikuly C14. Celulóza vzniká: a. v cis Golgi b. v endoplasmatickém retikulu c. v trans Golgi d. na plasmatické membráně