MAKROEKONOMIE FISKÁLNÍ POLITIKA, DŮCHODOVÁ POLITIKA Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích Institute of Technology And Business In České Budějovice
Tento učební materiál vznikl v rámci projektu "Integrace a podpora studentů se specifickými vzdělávacími potřebami na Vysoké škole technické a ekonomické v Českých Budějovicích" s registračním číslem CZ.1.07./2.2.00/29.0019. Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
FISKÁLNÍ POLITIKA Jak už víme, fiskální politika je jednou z forem hospodářské politiky, spočívající v ovlivňování ekonomiky prostřednictvím příjmů a výdajů soustavy veřejných financí, zejména státního rozpočtu. Cílem je zajistit zejména stabilní ekonomický růst. Názory na fiskální politiku se mezi ekonomy velmi liší někteří jsou jejími velkými zastánci, jiní ji striktně odmítají. Samotný koncept fiskální politiky je založen na keynesiánské ekonomii a vznikl v reakci na velkou hospodářskou krizi třicátých let dvacátého století.
SOUSTAVA VEŘEJNÝCH FINANCÍ Soustavou veřejných financí rozumíme, kromě centrálního státního rozpočtu, také rozpočty nižší úrovně (například krajů, měst a obcí) a dále takzvané mimorozpočtové fondy, které jsou zpravidla účelové - například Státní fond dopravní infrastruktury, nebo Státní fond na podporu a rozvoj české kinematografie. Patří sem i fondy zdravotního a sociálního pojištění. Nejdůležitější součástí soustavy veřejných financí je v České republice centrální státní rozpočet - ten má určité příjmy a výdaje:
PŘÍJMY A VÝDAJE STÁTNÍHO ROZPOČTU Příjmy státního rozpočtu je možné členit následovně: příjmy z daní (v ČR je nejvýnosnější daní daň z přidané hodnoty, následovaná spotřební daní), cla (clem rozumíme daň z dovozu, zřídka i z vývozu), sociální a zdravotní pojištění, příjmy z dříve poskytnutých úvěrů, příjmy z prodeje státního majetku, přijaté dotace, ostatní. Mezi výdaje státního rozpočtu patří: transferové platby domácnostem (důchody, sociální dávky a podobně), subvence podnikům, běžné a investiční výdaje jednotlivých kapitol (ministerstev, parlamentu, úřadu vlády, kanceláře prezidenta, dotace, úroky ze státního dluhu, ostatní.
SALDO ROZPOČTU Saldo jakéhokoli rozpočtu je principielně podobné hospodářskému výsledku firmy. Rozlišujeme kladné saldo, neboli přebytek, záporné saldo, neboli schodek, a nulové saldo, kdy je rozpočet vyrovnaný. Dále rozlišujeme saldo strukturální a cyklické: Strukturálním saldem rozumíme schodek či přebytek, který vzniká za situace, kdy je ekonomika na svém potenciálu. Jeho výše zcela závisí na rozhodnutí vlády. Cyklické saldo je ovlivněno fází ekonomického cyklu. V době recese vzniká cyklický deficit, protože rostou výdaje na transferové platby a zároveň klesají příjmy z daní. V době růstu vzniká cyklický přebytek. Vláda může krýt schodek rozpočtu tiskem peněz, dále je možné použít dřívější přebytky, nebo prodávat státní majetek. Nejčastějším způsobem krytí schodku státního rozpočtu je krytí dluhové.
STÁTNÍ A VEŘEJNÝ DLUH Státním dluhem budeme rozumět dluh vlády, který vzniká zejména díky rozpočtovým deficitům. Úroky z dluhu se stávají výdajem státního rozpočtu v příštím období. Zvýšené výdaje přispívají k dalšímu deficitu a ten k dalšímu nárůstu dluhu. Nový dluh přinese nové úroky a tak dále. Růstu úrokových sazeb splácení dluhu dále komplikuje - sazby mohou růst mimo jiné díky takzvané rizikové prémii. Výši státního dluhu vyjadřujeme v absolutní výši, nebo jako podíl na HDP. Relativní podíl veřejného dluhu na HDP může vzrůst, aniž by se daná země skutečně více zadlužovala - dluhová past a vzniká tehdy, když je úroková sazba ze státního dluhu vyšší než tempo růstu HDP. Státní dluh je jen jednou ze součástí veřejného dluhu - dále ho tvoří ještě dluhy krajů, měst a obcí, státních institucí, zdravotních pojišťoven a podobně.
FISKÁLNÍ EXPANZE Fiskální expanzi lze provést například zvýšením výdajů vlády na nákup statků a služeb (G), transferových plateb (Tr), nebo snížením obou typů daní (Ta, t). Cílem je povzbudit ekonomiku, která se nachází pod svým potenciálem. Vláda se například snaží podpořit růst produktu zvýšenými investicemi do infrastruktury - zvýšené výdaje znamenají růst produktu. Zvýšený objem zakázek znamená pokles nezaměstnanosti. P P 2 P 1 Tato situace je znázorněna na obrázku. Zároveň s růstem produktu však roste i cenová hladina. E 1 Y 1 Y 2 E 2 SAS AD 1 AD 2 Y
FISKÁLNÍ EXPANZE Tento efekt je však jen krátkodobý - růst cen časem vyvolá tlak na růst mezd a tím i výrobních nákladů. Křivka krátkodobé AS se posune směrem doleva nahoru, produkt se ustálí na úrovni potenciálního produktu a nezaměstnanost na své přirozené úrovni. Jediným dopadem fiskální expanze v dlouhém období je růst cenové hladiny - kromě dopadu na rozpočet, jehož výdajová strana je výdaji zatížena. P P 2 P 1 LAS Y* Dlouhodobý efekt fiskální expanze je vidět na obrázku. Opět porovnej s krátkodobou a dlouhodobou Phillipsovou křivkou. E 2 E 1 SAS 2 SAS 1 AD 1 AD 2 Y
FISKÁLNÍ RESTRIKCE O fiskální restrikci hovoříme, jestliže vláda přistoupí ke zvýšení daní nebo ke snížení transferových plateb, či výdajů na nákup statků a služeb. Cílem je zejména zabránit přehřátí ekonomiky tedy situaci, kdy je potenciální produkt překročen a dochází k akceleraci inflace. Fiskální restrikce může být také vynucena neudržitelnou situací v oblasti veřejných financí situací, kdy nadměrné deficity vedly k neúnosně velkému dluhu a kdy roste riziková prémie. Krátkodobě dochází k poklesu produktu a růstu nezaměstnanosti při nižší cenové hladině. V dlouhém období má fiskální restrikce opět účinek jen na cenovou hladinu.
MULTIPLIKAČNÍ EFEKT Multiplikací rozumíme rozmnožení, nebo násobení. Slovo multiplikátor tedy můžeme volně přeložit jako násobitel. Vláda provede fiskální expanzi pomocí investice do infrastruktury - do stavby dálnice investuje například jednu miliardu korun. Počáteční impuls jedné miliardy se v ekonomice projeví mnohokrát, protože firmy a domácnosti, které na této miliardě participovaly formou mezd a tržeb, dále utrácení a generují tak nové tržby a nové mzdy pro další a další domácnosti a firmy. Tento koloběh však není zcela nekonečný brzdí ho úspory, daně a import. Dříve jsme konstatovali, že sklon křivky znázorňující situaci v dané ekonomice v modelu s linií 45 ovlivňují červeně označené faktory: Y = Ca + c (Y Ta ty + TR) + Ip + G + Xa Ma my ty samé faktory, se stejnými znaménky ovlivňují také intenzitu multiplikačního efektu.
DRUHY MULTIPLIKÁTORŮ V oblasti fiskální politiky rozlišujeme tři základní druhy multiplikátorů výdajový (investiční) multiplikátor, transferový multiplikátor a daňový (de)multiplikátor. Kromě toho rozdělujeme multiplikátory ještě podle typu ekonomiky dvousektorové, třísektorové a čtyřsektorové:
DRUHY MULTIPLIKÁTORŮ Všimněme si toho, že tyto multiplikátory mají tvar zlomku, přičemž čitatel zlomku se liší podle druhu multiplikátoru a jmenovatel podle typu ekonomiky. Výpočet multiplikátoru si nyní ukážeme na příkladu. Budou zadány následující hodnoty faktorů ovlivňujících výši multiplikátoru: c = 0,75 t = 0,16 m = 0,1 POZOR nedodržení pořadí početních úkonů je zdrojem častých chyb.
DRUHY MULTIPLIKÁTORŮ Na dalším příkladu si ukážeme rozdíl v efektu fiskální expanze provedené pomocí zvýšení výdajů na nákup statků a služeb a expanze provedené pomocí zvýšení transferů. Pro jednoduchost použijeme výdajového a transferového multiplikátoru pro dvousektorovou ekonomiku při c = 0,75. V prvním případě vláda navýší o jednu miliardu výdaje na nákup statků a služeb, výdajový multiplikátor bude mít hodnotu 1/1-0,75 = 4. V druhém případě vláda o jednu miliardu zvýší výdaje na transferové platby. Transferový multiplikátor bude mít hodnotu 0,75/1-0,75 = 3. Vidíme, že transferový multiplikátor má při stejné hodnotě mezního sklonu ke spotřebě nižší hodnotu než výdajový. V prvním případě by tedy produkt vzrostl o 4 miliardy, v druhém jen o 3, při stejné výši prvotního impulsu i mezního sklonu ke spotřebě.
DRUHY MULTIPLIKÁTORŮ Pokud vláda investuje miliardu do infrastruktury, pak v prvním kole vznikne výdaj v hodnotě této miliardy - ten se stává důchodem ek. Subjektů - ty z něj 25% uspoří a 75% utratí - těchto 750 milionů se opět stane důchodem a tak to jde stále dál, až ke konečnému součtu všech výdajů 4 miliardy. Výdaje na transferové platby se do výdajové metody výpočtu HDP nezapočítávají - za tato peníze nebylo nic zakoupeno, byly jen dány k dispozici ekonomickým subjektům, aby je utratily - ty však neutratí celou miliardu, ale jen oněch 75% a zbytek uspoří. Už v prvním kole odpadá 25% vydaných prostředků do úspor, místo aby se podílely na HDP dané země.
VESTAVĚNÉ STABILIZÁTORY Vestavěné stabilizátory jsou taková opatření, která jsou jednou vládou nastavena a od té doby samy automaticky reagují na situaci v ekonomice a zmírňují její cyklické výkyvy. Výhodou vestavěných stabilizátorů je, že začínají fungovat ihned. Tím je eliminováno časové zpoždění mezi skutečným začátkem recese po přijetí opatření. Nevýhodou je, že jsou tato opatření obecná nejsou nastavena na konkrétní situaci. Jejich změna vyžaduje pravděpodobně změnu zákonů, takže pokud se například ukáže, že jsou přílišnou zátěží pro státní rozpočet, změna může být složití a zdlouhavá, zejména jedná-li se o nepopulární opatření v době, kdy se blíží volby. Mezi vestavěné stabilizátory patří například podpora v nezaměstnanosti, nebo progresivní zdanění příjmů.
DISKREČNÍ OPATŘENÍ Kromě vestavěných stabilizátorů, přijímá vláda ještě konkrétní opatření, na základě analýzy stávající situace. Výhodou těchto opatření je jejich přesné nastavení vzhledem ke konkrétní situaci. Nevýhodou pak časové zpoždění, které si vyžádá analýza situace, návrh a přijetí konkrétního opatření. Mezi diskreční opatření patří například změny daní, investičních výdajů nebo politiky zaměstnanosti.
LITERATURA BRČÁK, Josef a Bohuslav SEKERKA. Makroekonomie: základní kurz. 2., aktualiz. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2010, 292 s. ISBN 978-80-7380-245-5. DVOŘÁK, Pavel. Vybrané problémy hospodářské politiky. Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2005, 164 s. ISBN 80-245-0793-5. PAVELKA, Tomáš. Makroekonomie: základní kurz. 3., aktualiz. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomie a managementu, 2010, 273 s. ISBN 978-80-86730-55- 4. PEKOVÁ, Jitka. Veřejné finance: úvod do problematiky. 3., přeprac. vyd. Praha: ASPI, 2005. ISBN 80-735-7049-1. SAMUELSON, Paul Anthony a William D NORDHAUS. Ekonomie: 18. vydání. Vyd. 1. Praha: NS Svoboda, 2007, 775 s. ISBN 978-80-205-0590-3. SOUKUP, Jindřich. Makroekonomie: základní kurz. 2., aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2010, 518 s. ISBN 978-80-7261-219-2.
DĚKUJI ZA POZORNOST