9. téma:rozpočtová a fiskální politika úvod do problematiky*) **) 9.1. Rozpočtová politika 9.2. Úvod do problematiky fiskální politiky

Transkript

1 9. téma:rozpočtová a fiskální politika úvod do problematiky*) **) 9.1. Rozpočtová politika 9.2. Úvod do problematiky fiskální politiky *) Viz 9. kap. učebnie; Dodatek I P (povinně); IX. případová studie P (povinně) **) Veškeré poznatky, obrázky, odkazy a itae jsou uvedené v učebnii. * * *

2 ad b.9.1. Rozpočtová x fiskální politika pojmy blízké nikoliv však totožné Rozdíly mezi fiskální a rozpočtovou politikou: o vyhází z odlišnýh teoretikýh výhodisek, o mají odlišné zaměření, o jsou vykonávané odlišnými subjekty, o jejih vztah k rozpočtu je odlišný, o rovněž vztah k veřejným výdajům a o k veřejným příjmům.

3 teoretiká výhodiska zaměření kompetentní subjekty vztah k rozpočtu vztah k veřejným výdajům vztah k veřejným příjmům rozpočtová politika klasiké finane realizae alokačníh a redistribučníh záměrů ministerstvo finaní vyrovnanost je prioritou fiskální politika keynesiánské (funkční) finane makroekonomiká stabilita a stimulae vláda vyrovnanost nemusí být prioritou jako suma G a T R pouze G (G + G i ) daně (TA) tzv. čisté daně (TA - T R )

4 Cílem rozpočtové politiky je vybilanovanost veřejnýh výdajů a veřejnýh příjmů Rozpočtová politika je úze spojená s rozpočtovým proesem o fáze rozpočtového proesu: návrh, projednání, shválení, plnění, kontroly o zásady: reálnosti, úplnosti, dlouhodobé vyrovnanosti, publiity

5 Rozpočet: a) fond veřejnýh prostředků b) tok finančníh prostředků Různá hlediska definie rozpočtu o ekonomiké nástroj hospodářské politiky o účetní finanční bilane příjmů a výdajů o právní po shválení zákon o časové finanční plán stanovujíí objem a strukturu příjmů a výdajů

6 ad b.9.2. Fiskální politika - mladší pojem - produkt tzv. funkčníh (keynesiánskýh) finaní Definie fiskální politiky proes ovlivňování makroekonomikýh veličin fiskálními nástroji (veřejnými výdaji, příjmy, saldem) Diskuse o tom: o zda je fiskální politika vůbe účinná o zda je (či není) účinnější než měnová politika

7 Dle tzv. funkčníh finaní mají fiskální nástroje multiplikační efekt* * Multiplikační efekt jde o předpokládanou změnu endogenní (závislé) proměnné v důsledku jednotkové změny exogenní (nezávislé) proměnné v modelu

8 K ilustrai tohoto vlivu lze použít následujíí model Y = C + I + G + NX, kde C - značí soukromou spotřebu, I G - značí soukromé investie, - jsou vládní výdaje na nákup statků a služeb, tj. [G + + G i ], NX - je saldo zahraničního obhodu.

9 V rámi veřejnýh finaní lze uvést multiplikátory a) výdajový b) daňový demultiplikátor ) multiplikátor vyrovnaného rozpočtu

10 ad a) výdajový multiplikátor (jak se změní produkt při jednotkové změně výdajů) Y = C + I + G Jelikož spotřeba (C ) je funkí důhodu, lze zapsat, že: C = a+ Y Po dosazení této spotřeby do předhozí rovnie a po úpraváh dospějeme k závěru, že: Y 1 = ( a+ I G) 1 + Cheme-li zjistit, jakým způsobem jednotkový přírůstek (G) ovlivní výsledný produkt (Y), derivujeme podle (G): dy 1 = 1 Zlomek dg 1 1 výdajový multiplikátor označujeme jako

11 Ad b) daňový demultiplikátor (jak se změní produkt při jednotkové změně daní) o v případě tzv. autonomníh daní (TA 0 ) o v případě tzv. indukovanýh daní (TA 1 ) Co je to autonomní daň (TA 0 ) - snižuje důhod o pevnou částku Y = C+ I + G, kde C = a + ( Y TA0 ) Dosadíme do první rovnie a po úpraváh získáme následujíí tvar: Y 1 = ( a + I 1 + G TA 0 ) Cheme-li zjistit multiplikační účinky této daně, derivujeme podle TA 0 : dy = dta0 1 Zlomek 1 demultiplikátorem nazýváme daňovým

12 Co je to indukovaná daň (TA 1 )? - závisí nejen na sazbě, ale i na důhodu C = a + ( 1 t) Y Po dosazení do původní rovnie získáme následujíí vyjádření vlivu této daně na produkt: Y 1 = ( a + I G) 1 (1 t) + Daňový demultiplikátor nelze vypočítat, neboť indukovaná daň není exogenní veličinou (je závislá na jiné proměnné) v rámi tohoto modelu, tj. na důhodu (Y) Dohází k modifikai výdajového multiplikátoru: dy = 1 1 (1 t) dg

13 Ad ) multiplikátor vyrovnaného rozpočtu o rostou výdaje rostou příjmy (daně) o - růst výdajů je plně kryt růstem daní Multiplikátor vyrovnaného rozpočtu dg = dy dy 1 = 1 = dta 0 dg 1 Lze odvodit: dy = 1 1 dg a dta 0 = 1 dta Po úpravě (tj. po dosazení výdajového multiplikátoru): 1 dy = dg dg dy = dg = 1dG 1 Důhod se tedy zvýší o přírůstek vládníh výdajů a multiplikátor vyrovnaného rozpočtu se rovná 1 0

14 Uvážíme-li uvalení indukovanýh daní, nikoliv tedy autonomního zdanění, dojde i k modifikai podoby multiplikátoru vyrovnaného rozpočtu a ke změně jeho hodnoty bude nižší než 1: dy = 1 1 (1 t) dg

15 Fiskální opatření: o tzv. diskreční opatření; žádají zvláštní zásahy (intervene) vlády, mají jednorázový harakter a časová zpoždění (jde o změny v daňovýh sazbáh, o zavedení novýh daní, změny ve struktuře anebo v objemu veřejnýh výdajů, apod.), o tzv. automatiké (vestavěné) stabilizátory; působí po svém shválení a zabudování do systému automatiky, dlouhodobě a hlavně protiykliky (jde o systém soiálníh dávek, podpory v nezaměstnanosti, progresivní důhodové zdanění apod.).

16 Fiskální opatření mohou být: o expanzivní o restriktivní Jak zjistit zda vládní opatření mají expanzivní nebo restriktivní harakter? o použitím modelu IS LM o použitím modelu AS AD

17 Ad IS LM model úroková sazba i úroková sazba i LM LM i 1 i 0 i 2 E 2 E 0 E 1 IS 0 E 1 i 1 IS E 0 1 i 0 IS 1 IS 0 IS 2 Q 2 Q 0 Q 1 reálný produkt Q reálný produkt Q Fiskální expanze posune křivku IS 0 doprava, tj. do IS 1 Fiskální restrike posune křivku IS 0 doleva, tj. do IS 2 Sklon křivky LM ovlivňuje účinnost fiskální politiky Tento graf znázorňuje tzv. monetaristiký případ ukazujíí, že veškeré vyvolané zvýšení agregátní poptávky se projeví pouze v růstu nominální úrokové míry

18 ad AS AD model P AD 1 AD 2 AD 3 AD 4 AS P 4 E 4 E 3 P 3 E 2 P 2 E 1 P 1 Y 1 Y 2 Y 3 Y 4 Y Vysvětlení: Pro posun z AD 1 do AD 2 je dy > dp; pro stejný posun z AD 3 do AD 4 je dy < dp.

19 Efekt vytlačování (rowding out efekt) p enová hladina AD = AD 1 AS E 0 =E 1 0 Q = Q 1 reálný výstup Q

20 přímé x nepřímé nástroje fiskální politiky přímé nástroje nepřímé nástroje fiskální expanze fiskální restrike zvýšení vládníh snížení vládníh výdajů (G) výdajů (G) snížení daní (TA) zvýšení daní (TA)

21 Hypotéza tzv. neoriardiánské ekvivalene C = f ( Y T D), kde (1) C reálná spotřeba (Y-T) reálný disponibilní důhod T daně D defiit Defiit lze definovat jako: D = G T, kde (2) G - vládní výdaje Dosadíme-li rovnii (2) do rovnie (1), zjistíme, že daně jsou neutrální vůči reálné spotřebě. - pod vlivem raionálníh očekávání se zvýšení disponibilního důhodu soukromého sektoru v důsledku snížení daní promítne do růstu soukromýh úspor, nikoliv do spotřeby.

22 Domáí úkoly: 1) Pojmy rozpočtová a fiskální politika nejsou totožné. Která z následujííh odpovědí odpovídá podstatě a zaměření rozpočtové politiky: a) ílem této politiky je shodkový rozpočet b) tato politika je doménou entrální banky ) ílem této politiky je fiskální expanze d) tuto politiku provádí ministerstvo finaní e) ílem této politiky je vyrovnanost státního rozpočtu 2) Při analýze harakteru a účinnosti fiskální politiky v modelu AS - AD platí: a) fiskální restrike se projeví posunem křivky AD vpravo b) fiskální restrike se projeví posunem křivky AS vpravo ) fiskální expanze se projeví posunem křivky AD vpravo d) o účinnosti fiskální politiky rozhoduje sklon křivky AD d) o účinnosti fiskální politiky rozhoduje sklon křivky AS

23 Řešení: 1) d, e 2), e