ČESKÁ ZEMĚDĚLSKÁ UNIVERZITA V PRAZE Provozně ekonomická fakulta Katedra zemědělské ekonomiky TEZE K DIPLOMOVÉ PRÁCI NA TÉMA: Vybrané aspekty sociální politiky v souvislosti s integrací České republiky do Evropské unie Vedoucí práce: Doc. Ing. Ivana Boháčková, CSc. Vypracovala: Bc. Hana Bezpalcová Praha, duben 2004,
1 Úvod Česká republika se 1. května 2004 stala, ještě s dalšími devíti státy, právoplatným členem Evropské unie. Pro Českou republiku z tohoto členství vyplynuly nemalé povinnosti a úkoly na mnoha úsecích hospodářské a sociální politiky i v dalších sférách společenského a politického života. Přestože Česká republika již dosáhla plného členství v této organizaci (s různě dlouhými přechodnými obdobími v mnoha oblastech hospodářského života), musí stále z mnoha důvodů studovat kromě jiného zkušenosti a přístupy k sociální politice jednotlivých zemí EU. Sociální politika v zemích EU s úspěšně fungující tržní ekonomikou je úzce spjata s hospodářskou politikou. Obě tyto kategorie se vzájemně ovlivňují pro účinnou sociální politiku je samozřejmě důležitá výkonnost ekonomiky, na níž závisí vytváření prostředků pro sociální politiku. Výsledky hospodářské politiky při zvyšování výkonnosti ekonomiky však ve velké míře závisí na aktivních komponentech sociální politiky na tom, jak jsou lidí připraveni a motivováni k odpovědné činnosti (k práci a k aktivní ochraně svého zdraví apod.). Rovněž i ochranné funkce sociální politiky podmiňují úspěšnost hospodářské politiky. S tím souvisí i otázka míry sociální ochrany občanů před tvrdými dopady trhu. Vysoká míra sociální ochrany může z ekonomického hlediska zapříčinit neúnosně vysoké náklady a může vést k oslabování odpovědnosti za vlastní aktivitu a tím rozšiřovat okruh sociálně závislých lidí. Na vývoj sociální politiky v zemích s tržní ekonomikou mělo a má nadále značný vliv chápání a určení úlohy státu v hospodářském a společenském životě. Mezinárodní komparace jednotlivých složek sociální politiky mezi Českou republikou a zeměmi EU-15 patří z z mnoha příčin k složité problematice. Za sféru sociální politiky v České republice nejsou totiž vždy k dispozici pro srovnání potřebné údaje v delší časové řadě a každá z porovnávaných zemí má oblast sociální politiky koncipovánu odlišně od ostatních členských zemí Evropské unie. Konkrétní obsah se liší v závislosti na konkrétních ekonomických a společenských podmínkách, na kulturní vyspělosti a tradicích zemí v jednotlivých vývojových etapách.
2 Cíl a metodika práce Tato práce si klade za cíl provést analýzu některých segmentů sociálních systémů vybraných členských zemí EU a provést jejich srovnání se sociálním systémem fungujícím v České republice. Základním krokem k dosažení tohoto cíle bylo získání údajů potřebných pro uvedené srovnání. Z větší části byly údaje získány ze statistické ročenky Evropské unie Eurostat yearbook 2003, kde ale údaje a časové řady vhodné pro práci končí rokem 2002. Popis jednotlivých složek sociální ochrany ve státech Evropské unie byl získán pomocí internetu z části Europa.eu - MISSOC, kde jsou jednotlivé oblasti sociální politiky popsány. Důležitým úkolem pak bylo vybrat segment sociální politiky, který by byl vhodný pro dané srovnávání a kde bylo možno získat dostatečné množství údajů. Za základ byla vybrána rodinná politika, uskutečňovaná jako součást sociální politiky v jednotlivých zemích EU-15 a České republiky. Sociální politika v České republice je velmi přehledně popsána na stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí. Zde slouží občanům informační stránka, kde je možno nalézt všechny dávky sociální ochrany a podmínky, které musí občané splnit, aby se mohli stát příjemci těchto dávek. Statistické údaje týkající se ČR byly získány ze Statistické ročenky ČR za rok 2002. Vlastní srovnávání pak zahrnovalo porovnání délky mateřské a rodičovské dovolené v jednotlivých zemích a také podpory, která v tomto období náleží rodiči, který se o dítě stará. Další srovnávanou oblastí byla oblast vyplácení rodinných přídavků, tedy dávky, která náleží nezaopatřeným případně invalidním dětem. Cílem pak bylo předložit přehled některých rozdílů v oblasti sociální politiky České republiky a vybraných zemí EU.
3. Závěr První část práce se zabývá definováním toho, co je sociální politika, kterých oblastí se týká a také různých pohledů na toto oblast činnosti státu. Vymezuje jednotlivé principy a nástroje sociální politiky. Tato část je zaměřena také na vymezení některých oblastí sociální politiky v rámci Evropské unie. Druhá část se zabývá popisem koncepce sociální politiky ve vybraných zemích EU, její vývoj od 19. století do současnosti, její začleňování do politik jednotlivých členských zemí EU a principy, na kterých je tato koordinovaná politika postavena. Vlastní rozbor vybraných oblastí sociální politiky ve vybraných zemích Evropské unie porovnává úsek sociální politiky nazvaný rodinná politika. Z vlastního rozboru můžeme vidět, že ekonomická úroveň a úroveň sociálního zabezpečení není přímo úměrná počtu obyvatel a velikosti země. Rozdíly v sociální ochraně jednotlivých zemí závisejí na ekonomické úrovni daného státu a samozřejmě také na různých sociálních indikátorech jako jsou: podíl dětí a starších osob na obyvatelstvu, průměrná délka života, rozsah chudoby, míra nezaměstnanosti apod. Ze srovnání délky mateřské dovolené v některých členských zemích EU můžeme vidět, že její délka se pohybuje od 28 dnů do 126 dnů před porodem a od 49 do 206 dnů po porodu. V tomto srovnání se Česká republika se svými 42-56 dny před a 162-176 dny po porodu řadí k zemím, které poskytují ženám-matkám poměrně dlouhou dobu potřebnou na adaptaci s příchodem nového človíčka. S vážnějšími problémy se můžeme sektat při porovnávání rodinných přídavků. Jejich konstrukce se v jednotlivých zemích Evropské unie výrazně liší. V některých zemích se výše přídavků na dítě odvíjí od velikosti příjmu rodiny (Portugalsko), jinde jsou přídavky na dítě pro všechny děti stejné (Švédsko). Další země rozlišují věk dítěte nebo počet dětí v rodině. Věková hranice dětí, do které jsou rodinám vypláceny rodinné přídavky se pohybuje od 16 let do 27 let věku dítěte (horní hranice je většinou stanovena s ohledem na studium dítěte). Česká republika (26 let) společně s Německem (27 let) a Rakouskem (26 let) má nejvyšší hranici pro poskytování rodinných přídavků.
Velikost přídavků na dítě se v České republice podobně jako například v Portugalsku, odvozuje jednak od věku dítěte a jednak od příjmů rodiny. Přepočtemeli výši dětských přídavků v ČR na Euro (pro zjednodušení je používán kurz 1:30), můžeme vidět, že výše těchto přídavků je v ČR podstatně nižší než v ostatních vybraných zemích EU pohybuje se v rozmezí od 7,9 Euro do 26,13 Euro v závislosti na výši příjmu rodiny a věku dítěte. Toto srovnání však nemá dostatečnou vypovídací hodnotu, hlavně z toho důvodu, že životní náklady jsou v jednotlivých členských zemích Unie různé a stejně tak rozdílné jsou také platy a mzdy v těchto zemích. Každá země má sociální dávky koncipovány podle svých podmínek a možností. Můžeme zde vidět i dávky, které v České republice zavedeny nejsou. Jedná se např. o příspěvky pro velké rodiny, příspěvky pro matky samoživitelky, příspěvky na kolektivní péči o dítě apod. V České republice je většina dávek testovaných, takže pokud se např. žena samoživitelka dostane do finančních potíží, je možno tyto potíže zmírnit vyplácením jiných druhů sociálních dávek (např. příplatek na dopravu, příplatek na bydlení apod.). Při pohledu na základní zásady strukturování existujících modelů sociální ochrany lze ideálně rozlišit dva různé typy: první, sociální pojištění financované z příspěvků a související se zaměstnáváním (Bismarckovský typ), a druhý, poskytující příjmy financované z daní a podmíněný zjišťováním potřebnosti (Beveringův typ). Česká republika zvolila první variantu navazující na systém sociálního zabezpečení, vytvořený před druhou světovou válkou. Tato orientace je projevem shody s praxí uplatňovanou v řadě členských států EU. Rozdílné startovací podmínky v zemích střední a východní Evropy ve srovnání s členskými státy EU mohou vyžadovat rozdílná řešení, nebo dokonce otevírat možnost rozdílné volby. Člověk nemusí jít nezbytně ve stopách druhého, zvláště může-li se vyvarovat chyb. Základní cíle sociální politiky EU jsou plně včleněny i do právního rámce českého systému sociálního zabezpečení. Systém pokrývá veškeré obyvatelstvo, zejména je postaráno o lidi v nouzi. Je zaručena nezbytná úroveň životního minima, i když praxe na úseku sociální pomoci vykazuje některé nedostatky.
Zamyslíme-li se nad očekávanými dlouhodobými tendencemi, je zřejmé, že budoucí problémy české soustavy sociálního zabezpečení se podobají problémům členských zemí EU. Podobně jako tyto země i Česká republika bude muset stále více bojovat proti stárnutí společnosti a z něho plynoucího zvyšování nákladů na důchodové pojištění a zdravotní péči. 4. Vybrané bibliografické citace Ve skutečnosti existuje tolik definicí sociální politiky, kolik autorů o ní píše (A. Walker, 1989). Sociální politika musí být politikou, která by zaručila, aby zájmy lidí ve společnosti byly uspokojovány způsobem trvale prospěšným celku ( J. Macek, 1925). Jestliže regiony světa budou společně hospodářsky postupovat, nemá to být spojeno s globalizací chudoby a bídy, nýbrž v první řadě s globalizací solidarity. (Papež Jan Pavel II., (projev Vídeň, 1998). Sociální politika je praktické snažení, aby společenský celek byl vypěstěn a přetvořen, co nejideálněji. Hybným pérem sociální politiky není milosrdenství, nýbrž spravedlnost a společenská účelnost (Engliš, 1916). Odpověď na otázku co je sociální politika je velice složitá a jsou možné v podstatě dva způsoby: první vymezuje sociální politiku jako součást veřejné politiky jako její určité oblasti, obory a druhý, který se snaží definovat sociální politiku na základě toho, co ji odlišuje od ostatních politik (Hill, 1983). Sociální politika má aktivní úlohu ve společnosti, značnou část jejích výdajů představují investice do lidí, které se společnosti mnohonásobně vracejí. (Krebs, 1991) Sociální politika je vymezena jako praktická snaha, aby společenský celek byl uspořádán co nejideálněji. (Ottův slovník naučný nové doby, 1940)