Jan Halák, Ph.D. MERLEAU-PONTYHO FILOSOFICKÝ PROJEKT PO FENOMENOLOGII VNÍMÁNÍ
Cíle projektu Kořeny Merleau-Pontyho převrácení objektivistického paradigmatu v přednáškách z Collège de France GAČR 2016-2018 1. textologický problém: Merleau-Pontyho filosofie má jasně daný program a rámec, ale materiály k ní je potřeba teprve systematizovat: zásadní roli zde hrají přednášky z Collège de France 2. systematický přístup, jehož cílem je rekonstruovat význam (v protikladu k historicko-filosofickému přístupu, který popisuje faktický vývoj a vlivy) 3. klíčová témata roviny zkušenosti, jejichž popis nacházíme napříč Merleau-Pontyho filosofií: tělesný vztah ke světu a vnímání koexistence s bytostmi obdobného druhu (lidé, zvířata, příroda) gesto jako obrácení dynamiky perceptivního užití těla řeč jako gestický systém: řeč jako praxe, strukturální pojetí, život a sedimentace nové pojetí vztahu přírody a kultury; význam vůbec, myšlení, věda, filosofie ontologické implikace
1908-1961 Maurice Merleau-Ponty největší francouzský fenomenolog (Paul Ricoeur) École Normale Supérieure: 1930 Struktura chování: 1942 Český překl. J. Pechar a kol. Praha: Filosofia 2009. Fenomenologie vnímání: 1945 Český překlad J. Čapek. Praha: Oikúmené 2013. Collège de France: 1953-1961 Viditelné a neviditelné: posmrtně 1964 Český překlad M. Petříček. Praha: Oikúmené 1998. přípravné poznámky k přednáškám z Collège de France vydávány od devadesátých let
Výchozí perspektiva cca 1933 klíčový fenomén vnímání: je na rozhraní duše a těla člověk je jednak 1) ten, kdo pro koho mají věci význam, kdo je svobodný a autonomní, pro koho jsou hodnoty vědy o člověku zároveň ale ukazují, že člověk je 2) do velké míry závislý, determinován, podmíněn, předmětem (a člověka vůbec i sebe sama poznáváme často právě takto) Merleau-Ponty považuje obě tyto perspektivy za legitimní: je tedy potřeba revidovat naše kategorie pasivity a aktivity tak, aby obojí bylo pochopitelné nutnost návratu k našemu prvotnímu kontaktu s realitou: pokud vykládáme vnímání jako modalitu pozdních způsobů poznání (např. souzení), přestáváme je chápat
Výsledky fenomenologie vnímání co je to tělo ten, kdo vnímá? tělo je předmět v chemicko-fyzikálním světě, ale ne pouze to: je naší perspektivou vůči světu; uskutečňuje naše intence ve světě; je celkem, který se ke svému okolí vztahuje diferencujícím, selektivním způsobem ne předmět: tělo se vztahuje k určitým typům uspořádání, nikoli k dílčím stimulům; ve vnímání hraje roli hodnota či význam stimulu v celku situace ne duch: vnímání je prospektivní, ale není tematickým kladením významu a jeho držením nezávislým na situaci není myšlením co je to vnímaný svět? vědomý život není důsledkem vnějšího působení na tělo, ani není vůči němu zcela autonomní; život se spíše investuje v nějakém časo-prostoru vnímané významy nemají logický charakte: jsou to figury na pozadí, odchylky od určité referenční roviny, smyslové organizace či útvary významy vnímaného světa jsou neoddělitelné od subjektu a jeho aktivity: smyslová kvalita je odpovědí na otázku mého pohledu a sama mě vyzývá k činnosti
Implikace fenomenologie vnímání je-li vnímání vždy situované a závislé na stavu, aktivitě a postavení subjektu, jak je možná zkušenost pravdy, poznání stejně platné pro všechny? naši situovanost překračujeme v řeči, která fixuje, shrnuje, činí disponibilním řeč předpokládá intersubjektivitu nelze přijít s předpokladem již hotového Univerzálního Myšlení, kterým by každý z nás disponoval: reduktivní postup neslučitelný s poznatky o vnímání odtud tři úkoly vyplývající z fenomenologie vnímání: vypracovat 1) teorii intersubjektivity, 2) teorii řeči, 3) nově položit otázku racionality fenomenologie intersubjektivity začíná analýzou vnímání těla a analýzou gesta začátek zkoumání kulturního vyjadřování: před-řečové gesto (tělo, malba, film) Merleau-Ponty chce chápat řeč v kontinuitě s vyjadřováním na rovině vnímání a před-řečového gesta, ale je si vědom její originality: řeč sedimentuje a vyvolává přesvědčení o vlastnění významu o sobě, narozdíl od jiných výrazových útvarů
Collège de France Próza světa (1949?, nedokončeno, vydáno posmrtně 1969) nevýslovná řeč, logos jako koherentní deformace, princip organizace, instituce významu 1952-1953: vnímání-vyjádřování, literární užití řeči 1953-1954: teorie dějin, problém řeči (nevydáno) 1954-1955: dějinné ustavování smyslu, nevědomí a pasivita instituce smyslu (Stiftung) v osobní i veřejné rovině 1956-1960: příroda dějiny pojmu, současná věda, zvíře, lidské tělo, kultura, symbolismus 1958-1959: možnosti filosofie dnes, fundamentální myšlení v umění 1960-1961: Husserl o dějinnosti idealit, Heidegger o řeči
Vnímání je vyjadřování I Collège de France 1953 kurz z roku 1953 má klíčovou roli: otevírá zkoumání kulturního významu za použití shodné metody umožnuje pochopit spojení rané fenomenologie vnímání s filosofií kulturního významu a tím zároveň s pozdní ontologií pojem vyjadřování: vnímající a vnímané se navzájem vyjadřují = v jednom je vždy poukaz na to druhé (nejsou myslitelné o sobě, nezávisle jeden na druhém) srv. splétání chiasma v pozdní filosofii vykázání polí soudržnosti či systémů reverzibility vede k decentrovanému popisu světa: tělesnost, smyslové (ontologická) radikalizace Husserlovy myšlenky korelace?
Vnímání je vyjadřování II vnímání jako diferenciace systému tělo-svět paradigmatické případy vnímání ukazují neoddělitelnost vnímajícího a vnímaného orientace, hloubka, pohyb jsou myslitelné pouze jako prvky původnějšího systému tělo-svět, diferenciace jednoho pole detailní analýza pohybu: návrat od objektivizovaného a subjektivizovaného pohybu k pohybu, jak se ukazuje: popisy Gestaltpsychologie aj. pohyb bez pohybovaného: stroboskopický pohyb pohyb odhaluje bytí : díky vnímání pohybu poznáváme pohybované, nikoli že pohybované zakládá a umožňuje pohyb vnímání jako vcítění : mé (pohybové) možnosti jsou to, co dává pohybu jednotu, pohyb je variací mých možností existovat
Vnímání je vyjadřování III obrácení dynamiky systému vnímání-vyjadřování je-li vnímaný pohyb vždy mobilizací našeho pohybového aparátu, pak se může stát prostředkem vyjadřování mělo by platit obecněji pro každé vnímatelné obrácení vyjadřovací dynamiky: mé tělo nejen zaujímá určitou pozici, kterou si žádá určitá situace ve světě určitá pozice mého těla vyjadřuje svět, který si ji žádá virtuální prostor na rubu každého tělesného gesta: univerzalita? tělo je nositel symbolických systémů, nutná infrastruktura teze o způsobu existence kulturních významů: vyjadřování vnímajícího ve vnímaném a obráceně se může stát tématem a být využito ke konstrukci významů, sublimaci situace
Vnímání je vyjadřování IV implikované otázky nehotovost analýzy: zobecnění myšlenky kulturního významu jako sublimace vyjadřování ve vnímání předpokládá analýzu řeči obtíže: pozdější přednášky o řeči nejsou vydány, autor se k tématu opakovaně vrací až do své smrti Husserl: Původ geometrie; Heidegger: Na cestě k řeči implikace: myšlenka vzájemného vyjadřování subjektu a objektu si vyžaduje revizi našich ontologických kategorií subjekt-objekt, fakt-podstata, transcendentální-empirické
Viditelné a neviditelné rukopis cca 1958-1961, mnoho zůstává nevydáno existující text je pouze úvod k problematice, obsahuje převážně jen diskuzi o pojetí filosofie jako reflexe, dialektiky a názoru kapitola Splétání chiasmus : Merleau-Pontyho pozitivní představa architektonika významů na různých rovinách zkušenosti vztah rovin vertikálním směrem: asymetrické vztahy fundace a sublimace, zachování a překročení zcela originální pojetí významu: respekt dynamiky i stability pozitivní formulace nicméně zůstávají v podobě programu nutnost retrospektivní rekonstrukce za pomoci konkrétních materiálů vypracovaných v průběhu padesátých let na Collège de France
děkuji za pozornost!