Syllabus přednášek z biochemie

Podobné dokumenty
Biochemie I. Úvodní přednáška

BUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ

Zkušební okruhy k přijímací zkoušce do magisterského studijního oboru:

BUNĚČ ORGANISMŮ KLÍČOVÁ SLOVA:

Biologie buňky. systém schopný udržovat se a rozmnožovat

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Stavba dřeva. Základy cytologie. přednáška

Buňka buňka je základní stavební a funkční jednotka živých organismů

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

pátek, 24. července 15 BUŇKA

Aplikované vědy. Hraniční obory o ţivotě

Buňky, tkáně, orgány, soustavy

Úvod do mikrobiologie

Buňka. Buňka (cellula) základní stavební a funkční jednotka organismů, schopná samostatné existence. Cytologie nauka o buňkách

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE 3. LÉKAŘSKÁ FAKULTA (tématické okruhy požadavků pro přijímací zkoušku)

FYZIOLOGIE ROSTLIN. Přednášející: Doc. Ing. Václav Hejnák, Ph.D. Tel.:

ÚVOD DO BIOCHEMIE. Požadavky ke zkoušce: * učivo z přednášek. Doporučená literatura: Karlson, P. Základy biochemie. Praha: Academia, 1981.

Úvod do biochemie. Vypracoval: RNDr. Milan Zimpl, Ph.D.

Nejmenší jednotka živého organismu schopná samostatné existence. Výměnu látek Růst Pohyb Rozmnožování Dědičnost

Buňka cytologie. Buňka. Autor: Katka Téma: buňka stavba Ročník: 1.

Buňka. Autor: Mgr. Jitka Mašková Datum: Gymnázium, Třeboň, Na Sadech 308

BIOLOGICKÁ MEMBRÁNA Prokaryontní Eukaryontní KOMPARTMENTŮ

Metabolismus. Source:

- pro učitele - na procvičení a upevnění probírané látky - prezentace

Buňka. Kristýna Obhlídalová 7.A

BIOLOGIE BUŇKY. Aplikace nanotechnologií v medicíně zimní semestr 2016/2017. Mgr. Jana Rotková, Ph.D.

Základy buněčné biologie

Základy biochemie KBC/BCH

Univerzita Karlova v Praze - 1. lékařská fakulta. Buňka. Ústav pro histologii a embryologii

Schéma rostlinné buňky

Bílkoviny a rostlinná buňka

Biologie I. Buňka II. Campbell, Reece: Biology 6 th edition Pearson Education, Inc, publishing as Benjamin Cummings

Metabolismus. - soubor všech chemických reakcí a příslušných fyzikálních procesů, které souvisejí s aktivními projevy života daného organismu

Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu:

Škola: Střední škola obchodní, České Budějovice, Husova 9. Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/

od eukaryotické se liší svou výrazně jednodušší stavbou a velikostí Dosahuje velikosti 1-10 µm. Prokaryotní buňku mají bakterie a sinice skládá se z :

Obecná biologie a genetika B53 volitelný předmět pro 4. ročník

Biochemie Ch52 volitelný předmět pro 4. ročník

STRUKTURA A FUNKCE MIKROBIÁLNÍ BUŇKY

Molekulární základy dědičnosti. Ústřední dogma molekulární biologie Struktura DNA a RNA

Střední škola gastronomie, hotelnictví a lesnictví Bzenec, náměstí Svobody 318. Profilová část maturitní zkoušky

Anotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 6. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se základní stavbou rostlinné a živočišné buňky.

Regulace translace REGULACE TRANSLACE LOKALIZACE BÍLKOVIN V BUŇCE. 4. Lokalizace bílkovin v buňce. 1. Translační aparát. 2.

(molekulární) biologie buňky

Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř. 17. listopadu 49

Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Program kursu Rostlinná buňka

Inovace profesní přípravy budoucích učitelů chemie

Exprese genetického kódu Centrální dogma molekulární biologie DNA RNA proteinu transkripce DNA mrna translace proteosyntéza

Prokaryota x Eukaryota. Vibrio cholerae

8. Polysacharidy, glykoproteiny a proteoglykany

Mendělejevova tabulka prvků

Typy nukleových kyselin. deoxyribonukleová (DNA); ribonukleová (RNA).

Číslo a název projektu Číslo a název šablony

19.b - Metabolismus nukleových kyselin a proteosyntéza

VY_32_INOVACE_003. VÝUKOVÝ MATERIÁL zpracovaný v rámci projektu EU peníze školám

Tématické okruhy pro státní závěrečné zkoušky

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

DUM č. 11 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika

Tématické okruhy pro státní záv rečné zkoušky

Digitální učební materiál

Přírodní polymery proteiny

Buněčné dýchání Ch_056_Přírodní látky_buněčné dýchání Autor: Ing. Mariana Mrázková

Milada Roštejnská. Helena Klímová. Buňka. Pankreas. Ledviny. Mozek. Kost. Srdce. Sval. Krev. Vajíčko. Spermie. Obr. 1.

Fyziologie buňky. RNDr. Zdeňka Chocholoušková, Ph.D.

Tématické okruhy pro státní závěrečné zkoušky

Digitální učební materiál

OBOROVÁ RADA BIOCHEMIE A PATOBIOCHEMIE

NUKLEOVÉ KYSELINY. Složení nukleových kyselin. Typy nukleových kyselin:

Současná formulace: Buňka je minimální jednotka, která vykazuje všechny znaky živých soustav

Propojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí. Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/

NUKLEOVÉ KYSELINY. Základ života

- v interfázi dále viditelné - jadérko, jaderný skelet, jaderný obal

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Úvod do biologie rostlin Buňka ROSTLINNÁ BUŇKA

Buňka. základní stavební jednotka organismů

Název: Hmoto, jsi živá? I

Obecná biologie Slavomír Rakouský JU ZSF

Typy molekul, látek a jejich vazeb v organismech

Toxikologie PřF UK, ZS 2016/ Toxikodynamika I.

BIOLOGIE BUŇKY II Struktura buňky Buněčný cyklus

Biochemie. ochrana životního prostředí analytická chemie chemická technologie Forma vzdělávání: Platnost: od do

- význam: ochranná funkce, dodává buňce tvar. jádro = karyon, je vyplněné karyoplazmou ( polotekutá tekutina )

Molekulárn. rní. biologie Struktura DNA a RNA

Sekunda (2 hodiny týdně) Chemické látky a jejich vlastnosti Směsi a jejich dělení Voda, vzduch

5. Lipidy a biomembrány

Okruhy otázek ke zkoušce

Tabulace učebního plánu. Obecná chemie. Vzdělávací obsah pro vyučovací předmět : Ročník: 1.ročník a kvinta

Buněčné membránové struktury. Buněčná (cytoplazmatická) membrána. Jádro; Drsné endoplazmatické retikulum. Katedra zoologie PřF UP Olomouc

Energetický metabolizmus buňky

TECHNIKA PRO ZPRACOVÁNÍ ODPADŮ (13)

Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu:

Obecná charakteristika živých soustav

Oligobiogenní prvky bývají běžnou součástí organismů, ale v těle jich již podstatně méně (do 1%) než prvků makrobiogenních.

Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř. 17. listopadu 49. Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu Výuka moderně

Střední škola gastronomie, hotelnictví a lesnictví Bzenec náměstí Svobody 318. Profilová část maturitní zkoušky

Transkript:

Biochemie úvod Syllabus přednášek, z čeho studovat Definice oboru V čem se biochemie liší Charakteristika a složení živých systémů Organizace živých systémů Prokaryotní a eukaryotní buňky

Syllabus přednášek z biochemie 1. Organisace živých systémů a biomolekuly ( 5 přednášek) hierarchie složek živých systémů, viry, prokaryota a eukaryota membrány, membránový transport Aminokyseliny, peptidy, struktura a funkce proteinů metody separace a charakterizace proteinů, enzymy, vlastnosti enzymů, regulace enzymové aktivity přehled biotechnologie (využití živých systémů a jejich enzymového aparátu) 2. Uchování a přenos genetické informace (3 přednášky) vlastnosti a synthesa nukleotidů (předpokládá se znalost struktury a vlastností nukleových basí), struktura nukleových kyselin replikace, transkripce proteosynthesa a skládání proteinů regulace transkripce základní techniky molekulární biologie, rekombinantní technologie a jejich aplikace

Syllabus přednášek z biochemie 3. Bioenergetika a metabolismus (5 přednášek) základní koncepce přeměny látek a energie, rozdělení organismů podle trofiky elektrontransportní systémy (fotosynthesa a oxidativní fosforylace), citrátový cyklus a anaplerotické děje metabolismus sacharidů (předpokládá se znalost struktury a vlastností mono- a oligosacharidů) lipidy a jejich metabolismus metabolismus dusíkatých látek vzájemné vztahy mezi jednotlivými metabolickými drahami, jejich regulace, orgánová a organelová specialisace 4. Biochemické metody

Z čeho studovat? M. Kodíček, O. Valentová, R. Hynek: Biochemie chemický pohled na biologický svět Cena: 520 Kč Pro studenty VŠCHT: 340 Kč Nižší cenu pro studenty VŠCHT Praha lze získat pouze osobně na pokladně v "Univerzitním knihkupectví odborné literatury ČVUT v Praze a VŠCHT Praha" v prostorách Národní technické knihovny v Praze Dejvicích. Student VŠCHT Praha se musí prokázat platnou kartou ISIC či platným studijním indexem. Přes e-shop není bohužel možné zakoupit knihu za cenu pro studenty VŠCHT Praha.

Učebnice zahrnuje 4 (5) druhy textů: Vlastní výklad černě Spojovací texty zeleně Vsuvky označeny zeleným pruhem Příklady a jejich řešení Generální opakování formou otázek a odpovědí ( + předsádky)

Slovník biochemických pojmů http://vydavatelstvi.vscht.cz/knihy/uid_es-002_v1/

Prezentace: http://tresen.vscht.cz/biomikro/vyuka/?predmet=bc www.vscht.cz ústav biochemie a mikrobiologie domovská stránka studium přehled předmětů Biochemie I (materiály 2) Biochemie FCHT/FCHI/FTOP

Biochemie věda zkoumající biologické děje chemickými prostředky (pojem zavedl F.Hoppe-Seyler 1903) Cíl: Popsat a objasnit životní procesy na molekulární úrovni Chemické zázraky biologického světa

Názorná ukázka o čem je biochemie ATP energie pro svalovou práci

Biochemie (Molekulární biologie?) statická (látkové složení organismů, vlastnosti biomolekul, vztah struktury a funkce) nadmolekulových struktur (= organizační) dynamická (metabolismus, bioenergetika) funkční (fyziologické projevy na molekulové úrovni) konformační informační

Specializované obory Molekulová genetika Bioorganická chemie (studium biologicky aktivních organických látek) Biofyzikální chemie (aplikace fyzikální chemie při řešení biologických problémů) Patobiochemie Klinická biochemie Xenobiochemie (farmakobiochemie) Bioinformatika Biotechnologie

Biochemie NEŽIVÉ OBJEKTY: - relativně jednoduché - malý počet druhů - žádná nebo nízká organizace (většinou náhodné směsi) x ŽIVÉ OBJEKTY: vše naopak - složité - velký počet druhů - nenahodilé, vysoce organizované

Látkové složení živých organismů Prvky: makrobiogenní C,H,N,O,Ca,P,K (96%), mikrobiogenní S,Na,Cl,Mg, Stopové: Fe, Mn, Zn, I Složka Rel. mol. ZASTOUPENÍ (g/100 g ORGANISMU) Počet druhů molekul hmotnost člověk rostlina bakterie v buňce bakterie voda 18 60 75 70 1 bílkoviny 10 4-10 6 18 4 15 3 000 DNA >10 6 <1 <1 1 1 RNA 4.10 4-10 6 1,5 1 6 1 000 sacharidy 10 2-10 6 0,5 16 2 250 lipidy 750-1 500 16 1 2 50 Funkce bude náplní přednášek ostatní org. látky anorg. látky 100-500 (metabolity) 1 1 2 500 3 2 1 15-20

Úloha vody v živých organismech 60 75% váhy živých organismů prostředí v němž probíhají všechny procesy reaktant nebo produkt řady reakcí fotolytické štěpení vody zopakovat: struktura vody, vodíkové můstky ve vodě, ionizace vody, ph, kyseliny a zásady, pufry Anorganické látky: Stálost prostředí v organismech Fosfátový systém: H 2 PO 4 / HPO 42 pk a = 7,21 Uhličitanový systém: H 2 CO 3 / HCO 3 pk a = 6,37 proteiny

Organizace živých systémů Nestatistické, vysoce organizované, nenahodilé Malé molekuly (malý počet) Biopolymery (tisíce) Proteiny, nukleové kyseliny, polysacharidy Supramolekulární soubory Clustery membrány, ribosomy,chromatin, cytoskelet Viry Jednobuněčné organismy Vícebuněčné organismy Molekulární rozpoznávání Biokompatibilita Nevazebné interakce

Molekulární rozpoznávání základní vlastnost biopolymerů zajišťující funkce živých organismů - dáno prostorovou a vazebnou komplementaritou biomolekul Příklady: - Enzym x substrát - Enzym x inhibitor - Hormon x receptor - protilátka x antigen - transportní bílkovina x transportovaná látka - vzájemnou interakci zajišťují reversibilní nevazebné interakce Nevazebné interakce formují trojrozměrné struktury biomolekul a zajišťují jejich biologické funkce

Typy nekovalentních interakcí

Síla nevazebných interakcí: kumulativní efekt

Organizace živých systémů Nestatistické, vysoce organizované, nenahodilé Malé molekuly (malý počet) Biopolymery (tisíce) Proteiny, nukleové kyseliny, polysacharidy Supramolekulární soubory Clustery membrány, ribosomy,chromatin, cytoskelet Viry Jednobuněčné organismy Vícebuněčné organismy Molekulární rozpoznávání Biokompatibilita Nevazebné interakce

Cytoskelet

CYTOSKELET Endoplasmatické retikulum ribosom Plasmatická membrána Aktinová vlákna mikrotubuly mitochondrie Funkce: tvar buňky, pohyb, pohyb organel, transport látek, proteiny asociované s cytoskeletem

Aktinová vlákna vznikají z monomerních jednotek Mikrotubuly

Ribosom komplex proteinů (modré) a ribonukleových kyselin

Biologická membrána semipermeabilní nerozpustná bariera odděluje funkčně buňku od okolí ale také jednotlivé organely uvnitř buněk. Samosložné, deskovité, nekovalentní interakce

Fosfolipidy jsou stavebními jednotkami biologických membrán Polární část Nepolární část

Struktury tvořené detergenty a fosfolipidy ve vodném prostředí Lipidová dvojvrstva základní struktura biologických membrán

Membránové bílkoviny model tekuté mozaiky integrální periferní

Organizace živých systémů Nestatistické, vysoce organizované, nenahodilé Malé molekuly (malý počet) Biopolymery (tisíce) Proteiny, nukleové kyseliny, polysacharidy Supramolekulární soubory Clustery membrány, ribosomy,chromatin, cytoskelet Viry Jednobuněčné organismy Vícebuněčné organismy Molekulární rozpoznávání Biokompatibilita Nevazebné interakce

VIRY paraziti, nemají vlastní metabolický aparát a schopnost reprodukce složení: DNA/RNA, proteiny glykoprotein Globulární Fosfolipidový obal RNA kapsida Polyhedrální kapsomera Virus chřipky HIV Hepatitida typu B

VIRY RNA Cylindrický Virus tabákové mozaiky DNA Komplexní Hlava Tělo Bakteriofág lambda

Organizace živých systémů Nestatistické, vysoce organizované, nenahodilé Malé molekuly (malý počet) Biopolymery (tisíce) Proteiny, nukleové kyseliny, polysacharidy Supramolekulární soubory Clustery membrány, ribosomy,chromatin, cytoskelet Viry Jednobuněčné organismy Vícebuněčné organismy Molekulární rozpoznávání Biokompatibilita Nevazebné interakce

BUNĚČNÁ TEORIE Robert Hook (1663) "buňka" 1. Buňky tvoří veškerou živou hmotu (x viry: jsou živé?). 2. Veškeré buňky pocházejí z jiných buněk. 3. Informace se předávají z generace na generaci. 4. V buňkách látky podléhají chemickým přeměnám. 5. Buňky reagují na vnější podněty. Rozdělení organismů: prokaryota (bakterie, modrozelené řasy) (pro=před, karyon=jádro) Eukaryota (živočichové, rostliny, kvasinky, protozoa, houby, řasy) (eu=pravý, karyon=jádro)

Prokaryotní buňka velikost: 1 10 µm tvar: sferoidní (koky), tyčinkovitý (bacillus), helikální (spirilla) Ribosomy flagella Buněčná stěna Plasmatická membrána Pili Nukleoid (DNA) Escherichia coli nejlépe prostudovaný organismus

Eukaryota velikost 10-100 µm, kompartmentace buněčných procesů - organely Živočišná buňka

Rostlinná buňka Odlišnosti: Buněčná stěna Chloroplasty Vakuola

Hlavní funkce a procesy probíhající v buněčných organelách a ostatních kompartmentech Kompartment Buněčná membrána Jádro Endoplasmatické retikulum drsné, hladké Golgiho aparát Mitochondrie Chloroplasty Lysosomy Peroxisomy Mikrotubuly a mikrofilamenta Cytosol Procesy a funkce Oddělení vnějšího a vnitřního prostoru,transport iontů a molekul, příjem a přenos signálu, pohyb Synthesa DNA, RNA Synthesa proteinů intra- a extracelulárních, synthesa lipidů, detoxifikační reakce Modifikace a export proteinů Buněčné dýchání, uskladnění energie Oxidace sacharidů a lipidů, synthesa močoviny a hemu Fotosynthesa Buněčné trávení lytické enzymy Oxidativní reakce s O2, metabolismus H2O2 a ostatních peroxidů Cytoskeleton, buněčná morfologie a pohyb (i vnitrobuněčný) Metabolismus sacharidů, lipidů, aminokyselin a nukleotidů

Studium procesů probíhajících v živých organismech nyní DNA Genom Vnější prostředí Transkripce Translace Proteiny Biochemické procesy Transkriptom Proteom DNA array 2D MS dříve Vnější projevy Metabolom, Fyziom HPLC

2003 lidský genom