ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V PRAZE FAKULTA STAVEBNÍ OBOR GEODÉZIE A KARTOGRAFIE KATEDRA MAPOVÁNÍ A KARTOGRAFIE Typografie semestrální práce Jakub Havlíček Joel Šárovec editor: Lucie Prunarová V Praze dne 7. 5. 2010 Kartografická polygrafie a reprografie
Úvod Tématem této semestrální práce je typografie. Nejprve si řekneme, co to vlastně typografie je. Další kapitoly se budou věnovat historii typografie, vzniku a vývoji typografické měrné soustavy a významným českým a světovým typografům. Závěr práce je zaměřen na praxi a seznámíme se se základními pravidly sazby. 1 Typografie Typografie je umělecko-technický obor, zabývající se písmem. Mezi hlavní odvětví oboru patří tvorba nových stylů písem, sazba textu a jeho uspořádání v grafických projevech. 2 Historie typografie Dějiny typografie ve vlastním slova smyslu začínají, když Johannes Gutenberg v roce 1444 vynalezl knihtisk. V tomto období nadcházejícího novověku došlo ke vzniku dvou základních forem latinského písma, a to písma humanistického a novogotického. Novogotické písmo bylo odvozeno ze středověkého gotického písma. Od 16. století se v německých písemnostech konstituovaly tři základní druhy novogotického písma: kreslené novogotické písmo neboli fraktura (Frakturschrift; resp. ranější kurzíva fraktury švabach), zběžnější novogotické polokurzívní písmo neboli kanzlei (Kanzleischrift) a novogotické kurzívní písmo neboli kurent (Kurrentschrift), který vyhovoval potřebě rychlého psaní a čitelnosti a stal se druhem základním. V českých písemnostech používání novogotického písma přetrvalo přibližně do poloviny 19. století, v německy psaných až do roku 1941, kdy bylo úředně zavedeno humanistické písmo. Jako důsledek stoupajících intelektuálních potřeb společnosti, vzniklo i nové písmo zvané humanistické. V roce 1465 Konrad Sweynheim a Arnold Pannartz vydali Ciceronův spis De oratore antikvou. Tímto začíná v typografii období renesance, která vydržela až do počátku 18. století. Antikva nebyla původně používána pro církevní a právnická díla, ale rozšířila se všude, kromě Německa. Od roku 1501 Aldus Manutius produkoval masové a laciné edice knih v kurzívě. Jeho produkce byla 4x větší, než bylo obvyklé, čímž skončilo období prvotisků. Kolem roku 1540 ustalo období experimentů s písmy a kolem roku 1550 přestala být kurzíva standardním písmem a začala mít pouze vyznačovací funkci. Novým obdobím v typografii je baroko a rokoko (1722 1763). Hlavním znakem této doby v oblasti typografie je větší kontrast mezi tenkými a tlustými tahy. Tento kontrast byl ještě více prohlouben v následujícím období klasicismu (1788 1820). Písmo se stává přímějším a je užší. Po klasicismu následovalo období bez výraznějších objevů či změn, které bylo ukončeno v 90. letech 19. století, kdy začaly vznikat soukromé tisky a vytvořilo se nové písmo Caslon pro časopis The Imprint. 1
3 Vznik a vývoj typografické soustavy První tiskaři, kteří byli zároveň výrobci písma, si pro své potřeby odlévali jednotlivá písma pouze se zřetelem ke kresbě, tj. k obrazu liter. S rozvojem knihtisku však začaly vzrůstat jejich požadavky na různé velikosti písma i výplňkového netisknoucího materiálu. Dále bylo nutno stanovit rozměry a poměr mezi jednotlivými stupni tak, aby se daly vzájemně doplňovat. Do začátku 18.století žádný společný měrný systém prakticky neexistoval. Každá tiskárna používala vlastní míry odvozené od lokte, stopy nebo palce, používaného v kraji, kde se nacházela. Tento stav byl brzdou dalšího rozvoje tisku. První, kdo upravil typografickou měrnou soustavu, byl roku 1737 francouzský písmolijec Pierre Simon Fournier (1712 1768). Za základ vzal pařížskou stopu (32,48 cm), která se skládá z 12 palců (palec = 12 čárek). Fournier rozdělil jednu čárku na šest dílů a jeden díl nazval typografickým bodem. Podle počtu bodů určil a pojmenoval písmové velikosti (stupně). Tím sjednotil nejen rozměry, ale i terminologii typografického materiálu. Roku 1737 vydal přehlednou tabulku typografického měrného systému. V rakouských zemích, a tedy i u nás, byla zavedena v roce 1840 typografická soustava pražského rodáka, písmolijce a knihaře Bohumila Haase. Ve svém systému vyšel z rakouské stopy (31,60 cm). Palec této stopy rozdělil na 36 dílků a jeden dílek nazval čtvrtpetitem. Další soustavou, která v této době vznikla, je soustava anglosaská (monotypová). Jejím základem je anglická stopa (30,47 cm) dělící se na jednotky pica[pajka]. 1 pica je 12 typografických bodů. Tato soustava se dodnes používá v Anglii, USA a Švýcarsku. Pro nás nejvýznamější je Didotova měrná soustava. François Ambroise Didot (1730 1804), francouzský knihtiskař, upřesnil a zdokonalil r. 1774 Furnierův systém a přizpůsobil ho k metrické soustavě zaváděné tehdy ve Francii. Určil, že základní jednotkou typografické měrné soustavy je typografický bod, tj. 0,3759 mm při 20 C. Jeden metr se rovná 2 660 typografickým bodům. Základní délkovou mírou k měření větších rozměrů je cicero, tj. 12 typografických bodů - 4,513 mm při 20 C. Roku 1879 byla soustava znovu prověřena berlínským písmolijcem H. Bertholdem a astronomem W. Foersterem. Ti sestavili pro písmolijecké práce typometr: 30 cm=798 bodů=133 nonpareillových čtverčíků. Didotova soustava se používá téměř v celé Evropě. O její přeměně na metrickou soustavu se neuvažuje, jelikož typografická soustava je starší než metrická. V době, kdy se měření na metry začalo v Evropě zavádět, byl typografický systém již vypracován. systém stopa cm body mm Didotův francouzská 32,48 12,00 4,51 haasovský rakouská 31,60 11,65 4,35 anglosaský anglická 30,47 11,25 4,23 Tab. 1: Typografické měrné soustavy 2
4 Slavné osobnosti typografie 4.1 Světově uznávaní typografové Nicolas Jenson (1420 1480) Nicolas Jenson byl původem Francouz. Vydal v Benátkách knihu tištěnou latinkou, která se stala vzorem dokonalého tiskového písma. Měla znamenitou čitelnost a vyvážené zbarvení tiskové strany. Toto písmo patří k vrcholům první etapy vývoje dynamické (renesanční) antikvy benátského typu. Francesco Griff de Bologna Pomocník největšího tiskaře renesance Manutia, pro kterého kreslil a ryl, jeho největší dílo byl nový typ tiskového písma - první latinková tisková kurzíva. Claude Garamond (1499 1561) Claude Garamond byl jednou z nejvýznamnější osobností francouzského písmařství a písmolijectví. Jeho písmolijna byla první dílnou v Paříži, která vyráběla písmový materiál a dodávalo ho tiskárnám. Rekonstrukce Garamondových písem jsou dodnes vydávány mnoha světovými písmolijnami. William Caslon (1692 1766) William Calson byl anglický písmolijec a uzavírá svým písmem nizozemsko-anglického pozdně renesančního typu řadu dynamické antikvy. Jeho písmo je vydáváno mnohými písmolijnami a uplatňuje se v soudobé typografii. Pierre Simon Fournier (1712 1768) P.S.Furnier vytvořil několik písem, některá z nich již měla rokokový ornamentální charakter. Jeho písma jsou dodnes vydávána. Význačně se též zasloužil o typografii sjednocením rozměrů typografického materiálu. John Baskerville (1706 1775) John Baskerville byl tiskařem univerzity v Cambridgi. Vedle nových písem zavedl i dosud neobvyklou úpravu knih. První použil v sazbě titulků meziřádkový proklad a značně prostrkávané verzálky. Spolu s P.S. Fournierem měl John Baskerville zásluhu na tvorbě přechodové (barokní) antikvy. Giambattista Bodoni (1740 1813) Giambattista Bodoni byl italský typograf a tvůrce nejznámějších klasicistních antikvových písem. Rozsahem i hodnotou svého životního díla dosáhl nebývalého typografického mistrovství. Právem byl nazýván tiskařem králů a král tiskařů. 3
Obr. 1: Písmo garamond Obr. 2: Písmo baskerville Stanley Morison (1889 1967) Pracoval jako typografický poradce londýnských The Times (1929 1944/60), kde navrhl nový (dodnes používaný) formát listu a použití nového písma. Jeho Times Roman je označován za nejúspěšnější nové písmo první poloviny dvacátého století. V dnešní době je používáno nejen jako písmo novinové, ale i jako univerzální ve všech oblastech. Publikoval mnoho děl o písmu a tisku. Z jeho teoretických prací čerpá typografie ještě dnes. Matthew Carter (* 1937) Matthew Carter je autorem mnoha dnes známých a používaných písem (Mantinia, Sophia, Charter, Verdana, Georgia a další). V roce 1981 se stal spoluzakladatelem první nezávislé digitální písmolijny. V tomtéž roce jej Královská společnost umění jmenovala královským průmyslovým designérem, je nositelem Chryslerovy ceny za inovativní design a mnoha jiných britských i amerických ocenění. 4.2 Významní čeští typografové Vojtěch Preissig (1873 1944) Vojtěch Preissig se proslavil zejména písmem Preissigova antikva, z dalších realizací stojí za zmínku plakátové písmo použité na plakátové kampani za svobodu Československa a také písmo Butterick. Oldřich Menhart (1897 1962) Oldřich Menhart je autorem řady písem, u nichž se projevuje jeho zájem o kaligrafii: Menhartova antikva, Menhartova romana, Figural, Victory, Manuscript, Česká unciála, Monument, Parlament, Triga aj. Josef Týfa (1913 2007) Josef Týfa nakreslil písma Týfova antikva, Amos, Juvenis a Academia, podílel se na vzniku písma Kolektiv. 4
František Štorm (* 1966) František Štorm je první český písmař digitální éry. Ve své písmolijně vydává transkripce písem českých i světových typografů a také vlastní abecedy, mj. Baskerville, Walbaum, Anselm, Serapion, Sebastian, Andulka, Teuton, Metron, Týfa atd. Tomáš Brousil (* 1975) Tomáš Brousil je typograf nové generace, autor písem Botanika, Dederon, Gloriola, Bistro Script atd. 5 Základní pravidla sazby Sazbou se dnes obvykle nazývá zpracování textu v tzv. sázecím programu, a to s ohledem na typografická pravidla daného jazyka a výtvarnou předlohu. Uvádíme několik pravidel, kterými by se měl každý sazeč řídit. 1. Nadpisy odstavců jsou zvýrazněné např. větším písmem, tloušťkou nebo barevným odlišením písma od zbytku odstavce. 2. Odstavce jsou zarovnávány několika způsoby. Do bloku, zleva nebo zprava. Pro lepší čitelnost jsou odsazovány první řádky odstavců nebo se mezi ně vkládá prázdný řádek. Odstavce by také neměli být příliš dlouhé. 3. Parchanty jsou neúplné řádky textu, které se vyskytují na nevhodném místě. Jedná se především o východový řádek (tzn. poslední řádek odstavce), jenž vychází na první řádek stránky nebo (ve sloupcové sazbě) též první řádek sloupce. 4. Vyznačování je zvýrazňování určité části textu. Základním pravidlem je citlivé a střídmé zasahování do textu.. Způsobů zvýraznění je několik. Používají se tyto řezy: kurziva, polotučné, tučné písmo, kapitálky a verzálky. Zvýrazňujeme-li slovo, výčet nebo výraz ve větě, interpunkci nezvýrazňujeme. 5. Dělení slov výhradně víceslabičných je přípustné nejdříve po prvních dvou písmenech slova a tehdy, přejdou-li na další řádek nejméně tři písmena (včetně interpunkce platí pro sazbu, čeština toleruje i dvě písmena na konci). Slova složená dělíme přednostně v tzv. švu (cukro-var). U dvou slov, která jsou spojena divisem, musí být spojovník jak na konci prvního, tak na začátku dalšího řádku. Rozdělujeme přednostně tam, kde lze rozeznat slabičnou předponu či příponu. Nesmí se dělit tak, aby na konci řádku zůstalo pouze jedno písmeno(o-kolo), dále nedělíme čísla se zkratkami jednotek(20kč), data vysázená číslicemi, zkrácená jména či tituly a běžně používané zkratky(t.č., s.r.o.). 6. Jednohláskové předložky a spojky nesmí zůstat viset na konci řádku. Jedinou výjimkou je předložka a, ale je vhodnější ji také převést na nový řádek. 7. Mezery mezi slovy se smí pohybovat v rozmezí od 75 %, do 150 % základní mezislovní mezery. Mezera se dává za tečkou, čárkou a dvojtečkou. Mezery se naopak nedávají za otevírací závorkou a před uzavírací závorkou. 5
Závěr V tomto textu jsou shrnuty základní údaje o typografii, jejím vzniku a základních pravidlech. Kompletně popsat celou typografii by zabralo několik skript. V případě, že byste se chtěli o daném tématu dozvědět více informací, doporučujeme navštívit stránky, které jsou uvedeny v seznamu literatury. Literatura [1] BLAŽEK, Filip. Typo.cz Česká a světová typografie na internetu: [online]. c2008, 21.04.2009 [cit. 2009-04-22]. Dostupný z WWW: <http://www.typo.cz/>. [2] PECINA, Martin. Typomil - písmo, typografie a sazba na webu: [online]. c2004, 10.04.2009 [cit. 2009-04-22]. Dostupný z WWW: <http://www.typomil.com/>. [3] Typografie - Wikipedie, otevřená encyklopedie: [online]. 2004, 20.03.2009 [cit. 2009-04- 22]. Dostupný z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/typografie>. 6