PRAHA BRNO OSTRAVA BRATISLAVA Česko-slovenská advokátní kancelář s mezinárodním dosahem P R ÁV N Í N O V I N K Y L I S T O PA D 2 0 1 3 K O L E K T I V N Í I N V E S T O V Á N Í V E Ř E J N É Z A K Á Z K Y P R A C O V N Í P R Á V O D R A Ž B Y OBSAH NOVINKY Z KANCELÁŘE KONKURENČNÍ DOLOŽKA - POROVNÁNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ ÚPRAVY NOVÁ ÚPRAVA KOLEKTIVNÍHO INVESTOVÁNÍ PŘIPRAVOVANÉ LEGISLATIVNÍ ZMĚNY ZADÁVÁNÍ VEŘEJNÝCH ZAKÁZEK INFORMAČNÍ POVINNOST PŘI PŘECHODU PRÁV A POVINNOSTÍ Z PRACOVNĚPRÁVNÍCH VZTAHŮ PŘEDRAŽEK 2 4 7 11 14 16 KONTAKTY Největší právnická firma v České republice Klienty nejlépe hodnocená právnická firma v České republice Právnická firma roku v České republice (2012) 1. místo v počtu realizovaných fúzí a akvizic v České republice (2012) 1. místo mezi domácími právnickými firmami (2012) ÚSPĚCH SPOJUJE Strategické uvažování Individuální přístup Špičkový právní tým Dlouhodobé partnerství
NOVINKY Z KANCELÁŘE Oznámení o opětovném umístění kanceláře na nejvyšších příčkách v soutěži Právnická firma roku Dovolujeme si Vás informovat o tom, že advokátní kancelář Havel, Holásek & Partners se i tento rok umístila na nejvyšších příčkách soutěže Právnická firma roku. Odnesli jsme si dvě vítězství, a to v oblasti práva hospodářské soutěže a v oblasti telekomunikací a médií. Stejně jako v minulém roce jsme i letos získali kromě výše uvedených vítězství dalších 11 ocenění velmi doporučovaná právnická firma, a tím se umístili v zásadě ve všech hodnocených kategoriích, ve kterých jsme soutěžili. Letošní a historická vítězství i další špičková umístnění odráží vedoucí postavení naší kanceláře na trhu a úspěšný rozvoj ve všech oblastech právní specializace, kterým se věnujeme. Kancelář v celé historii soutěže získala celkem nejvíce nominací a titulů mezi českými a zahraničními kancelářemi, a patří tak k absolutně nejúspěšnějším právnickým kancelářím v České republice. Věříme, že úspěch spojuje a skvělých výsledků nelze pravidelně dosahovat bez dlouhodobých partnerství s Vámi, našimi klienty, obchodními partnery, spolupracujícími právnickými firmami z celého světa a dalšími osobami trvale podporujícími naši činnost. Velice Vám tímto děkujeme a těšíme se na úspěšnou spolupráci v dalších letech. Zároveň slibujeme, že budeme nadále v souladu s dlouhodobou vizí naší kanceláře usilovat o další zkvalitňování služeb klientům tak, aby trvale dosahovaly nejvyšších mezinárodních standardů právnické profese. Naším cílem je poskytovat špičkové právní služby ve všech klíčových oblastech naší specializace a pro klienty podnikající ve všech podnikatelských oborech. Proto i nadále rozšiřujeme vedení kanceláře a posilujeme náš špičkový právní tým o nové advokáty, zejména z mezinárodních právnických firem. Významné posily v uplynulém roce/ Obchodní ředitelka kanceláře Od posledního vyhlášení soutěže Právnická firma roku kancelář zaznamenala další významný růst. Vedení kanceláře bylo rozšířeno o 3 nové partnery a celý právní tým o 20 advokátů. Kancelář má tak v současnosti již 22 partnerů, 66 advokátů a celkem cca 160 právníků. Vedle právních posil jsme rozšířili i vedení firmy o novou pozici obchodní ředitelky odpovídající pozici partnera kanceláře. Tuto pozici zastává Lenka Hejduková, která od roku 1999 působila na různých manažerských pozicích ve společnosti PwC. Ve své poslední funkci zodpovídala za poskytování služeb pro více než 60 českých i mezinárodních klientů a zajišťovala pod- poru rozvoje a vnitřní sdílení obchodních příležitostí. Vzhledem k těmto pracovním zkušenostem disponuje unikátními znalostmi z oblasti rozvoje obchodu profesionálních služeb, kterými obohatí fungování právní skupiny. Ve funkci obchodní ředitelky advokátní kanceláře zodpovídá Lenka Hejduková za strategické řízení obchodní politiky a komplexní zastřešení služeb klientům. Mezi její odpovědnost spadá i zajišťování nových obchodních příležitostí a celková profesionální podpora růstu kanceláře. V neposlední řadě bude vystupovat jako business coach v oblasti obchodu a podpory dovedností budování vztahů s klienty. Lenka Hejduková, obchodní ředitelka www.havelholasek.cz
NOVINKY Z KANCELÁŘE Forbes žebříček 50 nejvlivnějších žen Dne 2. října 2013 vyhlásil časopis Forbes žebříček 50 nejvlivnějších žen Česka a partnerem projektu se stala naše kancelář. Forbes už od roku 2004 sestavuje žebříček nejvlivnějších žen světa a druhým rokem v České republice poměřoval vliv českých manažerek, majitelek firem, žen působících ve veřejné sféře, neziskovém sektoru, ale také ve sportu, kultuře či v médiích. V 5 kategoriích se přihlíží k obratům a ziskům firem, které ženy vlastní či řídí, a k jejich rozpočtům, pravomocím, které z nich ženám vyplývají, a počtu lidí a peněz, které jejich rozhodnutí může ovlivnit. Ve všech kategoriích byla pak důležitým kritériem i publicita, publikované články, aktivita na sociálních sítích a výskyt v médiích. CFO Club - Výroční konference Excellence in Finance NNaše kancelář se tradičně stala partnerem Výroční konference Excellence in Finance, která se konala 13. listopadu 2013. Pozvání přijali česko-americký ekonom Jan Švejnar a řada dalších finančních ředitelů, manažerů a odborníků v oblasti financí a práva. Za kancelář Havel, Holásek & Partners na panelu vystoupil partner František Korbel, jeden ze spoluautorů NOZ. Na konferenci zazněly názory předních expertů na další vývoj České republiky a témata jako klíčové faktory úspěchu finančního řízení best practice v ČR, dopady nového občanského zákoníku na podnikání, dopady výsledků voleb na budoucí vývoj ČR a diskuse o vývoji rozhodujících ekonomických parametrů po volbách. Konference NOZ v agendě měst a krajů V rámci série seminářů a workshopů, které přinášíme v průběhu celého roku, se naše kancelář stala partnerem konference Nový občanský zákoník v agendě měst a krajů. Konference se uskutečnila 9. a 17. října 2013 v prostorách Magistrátu hl. města Prahy. František Korbel a Josef Hlavička, partneři Havel, Holásek & Partners, představili na dvoudenní konferenci základy a strukturu nového Občanského zákoníku a seznámili účastníky s hlavními oblastmi, se kterými se územní samosprávy každodenně ve své praxi setkávají. Další semináře naleznete na www.havelholasek.cz/cs/rekodifikace/seminare-a-workshopy. Top 25 žen českého byznysu Ve spolupráci s vydavatelstvím Economia se naše kancelář stala partnerem soutěže Top 25 žen českého byznysu. Již 9. ročník této soutěže oceňuje a zviditelňuje ženy, které jako podnikatelky či manažerky dosáhly ve svých společnostech úspěchu a jejichž působení významně přesahuje hranice společností, ve kterých pracují. Kancelář Havel, Holásek & Partners vyjadřuje svoji podporu a obdiv schopným manažerkám/dámám, které jsou vzorem ve svých oborech a jsou zdrojem inspirace pro ostatní ženy. www.havelholasek.cz ÚSPĚCH SPOJUJE Strategické uvažování Individuální přístup Špičkový právní tým Dlouhodobé partnerství PRAKTICKÝ PŘÍSTUP K REKODIFIKACI SOUKROMÉHO PRÁVA Komerční rozdílová analýza - pro střední a větší klienty a klienty s velkým produktovým portfoliem a procesy. Revize a úprava smluvní dokumentace, korporátních dokumentů a firemních procesů. Dílčí analýzy a stanoviska. Proškolení klíčových lidí. Konzultace otázek se specialisty. Podpora vedení interních projektů. Horká linka / Právník na telefonu. Specializujeme se podle oborů podnikání našich klientů (tzv. industry přístup). Díky tomu klientům a jejich podnikání dobře rozumíme. Jako jeden tým složený z jednotlivých oborových specialistů umíme poskytnout praktická řešení pro naše klienty napříč různými obory práva.
KONKURENČNÍ DOLOŽKA - POROVNÁNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ ÚPRAVY K O L E K T I V N Í I N V E S T O V Á N Í V E Ř E J N É Z A K Á Z K Y P R A C O V N Í P R Á V O D R A Ž B Y Konkurenční doložka je institutem pracovního práva často využívaným nejen v České republice, ale i v zahraničí. Podmínky její aplikace se však mohou významně lišit. Proto bychom Vás chtěli seznámit s právní úpravou konkurenční doložky v České republice a porovnat ji s právní úpravou ve Slovenské republice, která je nám ze sousedních zemí nejbližší. Základní náležitosti konkurenční doložky Z časového hlediska je omezení výkonu (jiné) výdělečné činnosti zaměstnance rozděleno na omezení konkurenčního jednání během trvání pracovního poměru a po skončení pracovního poměru, přičemž náš článek se zabývá stručnou analýzou konkurenční činnosti zaměstnance po skončení pracovního poměru. Konkurenční doložka v obou jurisdikcích spočívá v závazku zaměstnance zdržet se po určitou dobu (nejvýše po dobu jednoho roku) po skončení pracovního poměru výkonu výdělečné činnosti, která by byla konkurenční s předmětem činnosti bývalého zaměstnavatele nebo by vůči němu měla soutěžní povahu. Je důležité podotknout, že zaměstnavatelé často konkurenční doložku nesprávně formulují jako zákaz výkonu výdělečné činnosti shodné s předmětem činnosti zaměstnavatele zapsaným do obchodního rejstříku. Podstatné přitom je, že zákaz se vztahuje na takovou činnost, která je způsobilá zaměstnavateli konkurovat, a tedy nemusí jít nutně vždy jen o shodný název předmětu činnosti. Aby byla konkurenční doložka uzavřena platně, musí obsahovat povinnost zaměstnavatele poskytnout zaměstnanci za každý měsíc dodržení závazku přiměřenou peněžitou náhradu, jež musí v obou zemích být nejméně ve výši 50 % průměrného měsíčního výdělku zaměstnance za každý měsíc plnění závazku. Podle českého zákoníku práce stačí, pokud je daný závazek uzavřen jen ve formě smlouvy, naopak podle slovenského zákoníku práce musí být daný závazek sjednán v pracovní smlouvě. Nesplnění těchto podmínek způsobuje neplatnost konkurenční doložky v obou národních úpravách. Omezení výdělečné činnosti musí být přiměřené povaze a rozsahu zaměstnání, které zaměstnanec u zaměstnavatele vykonává. V případě porušení zásady přiměřenosti a omezení výdělečné činnosti zaměstnance v míře větší, než je vhodné pro ochranu zaměstnavatele, může soud v České republice závazek zaměstnance prohlásit za neplatný, ve Slovenské republice může soud závazek zaměstnanců omezit nebo zrušit. Jako protipól obligatorní peněžité náhrady zaměstnavatele si zaměstnavatel a zaměstnanec mohou pro případ porušení závazku zaměstnance dohodnout i finan- PRÁVNÍ NOVINKY 4
ční sankci pro zaměstnance. Podle českého práva si mohou sjednat smluvní pokutu, jejíž výše musí být přiměřená povaze a významu sjednané konkurenční doložky. Podle slovenského práva se mohou obě strany dohodnout na finanční náhradě poskytnuté zaměstnanci, která však nesmí být vyšší, než je celková peněžní náhrada zaměstnavatele, s přihlédnutím k období, během něhož zaměstnanec svůj závazek dodržel alespoň zčásti. Finanční náhrada zaměstnance je tedy na rozdíl od finančního vyrovnání zaměstnavatele jednorázová platba, jejímž vyplacením se zaměstnanec vykoupí ze závazku a nemusí ho dále dodržovat. Příklad, jak by daná situace mohla vypadat v praxi: V průběhu trvání pracovního poměru mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem byla sjednána konkurenční doložka na jeden rok. Pracovní poměr skončil 31. 12. 2013. Zaměstnanec dodržoval závazek první tři měsíce, od čtvrtého měsíce však začal vykonávat konkurenční činnost. Zaměstnavatel stále plnil své povinnosti podle konkurenční doložky a o porušení zaměstnance se dozvěděl až v šestém měsíci. Vyzval proto zaměstnance, aby mu zaplatil smluvní pokutu za porušení konkurenční doložky. Uhrazením smluvní pokuty závazek zaměstnance z konkurenční doložky zanikne. Závazek nekonkurence není možné sjednat s každým zaměstnancem. Tento závazek lze sjednat pouze se zaměstnancem, od něhož to lze spravedlivě požadovat, a to s ohledem na povahu informací, poznatků, znalostí pracovních a technologických postupů, s nimiž v rámci pracovního poměru u zaměstnavatele přichází do styku a jejichž využití pro jiný subjekt může závažným způsobem ztížit činnost zaměstnavatele nebo zaměstnavateli způsobit újmu. Se zavedením konkurenční doložky se proto setkáváme především u pracovníků na manažerských a odborných pozicích. Odstoupení od konkurenční doložky Český i slovenský zákoník práce stanoví, že zaměstnavatel může od konkurenční doložky odstoupit pouze v průběhu trvání pracovního poměru zaměstnance. Odstoupení od tohoto závazku musí být učiněno v písemné formě pod sankcí neplatnosti. V České republice odstoupení od konkurenční doložky rozděluje odbornou právnickou veřejnost na dva tábory. Jeden zastává názor, že zaměstnavatel může odstoupit od konkurenční doložky přímo ze zákona po celou dobu trvání pracovního poměru. Druhý se však domnívá, že odstoupení od konkurenční doložky je možné jen za předpokladu, že možnost odstoupení byla v dohodě se zaměstnancem výslovně sjednána, a ustanovení obsažené v českém zákoníku práce je tedy jen časovým omezením zaměstnavatele. Tento názor byl potvrzen i rozhodnutím Nejvyššího soudu České republiky 1. Proto v České republice vždy doporučujeme, aby dohoda o konkurenční doložce možnost odstoupení včetně důvodů obsahovala. Ve Slovenské republice se zatím větší diskuse na toto téma neotevřela. Přesto doporučujeme uvádět možnost zaměstnavatele odstoupit od konkurenční doložky v pracovní smlouvě. Jelikož jde o důležitý závazek na obou stranách, je vhodné mít vztahy jasně nastavené přímo a od začátku a nevyhledávat následně řešení v zákoníku práce. Výpověď z konkurenční doložky Zatímco zaměstnavateli zákoník práce dává možnost od konkurenční doložky odstoupit, zaměstnanci přiznává právo vypovědět daný závazek za přesně stanovených podmínek. Výpověď tohoto závazku musí být učiněna v písemné formě pod sankcí neplatnosti. V tomto ohledu je právní úprava obou zemí podobná. Zaměstnanec má právo vypovědět závazek, jestliže mu zaměstnavatel nevyplatil peněžitou náhradu do 15 dnů od její splatnosti, a výpověď zaměstnance tedy logicky přichází v úvahu až po zániku pracovního poměru. Závazek podle českého zákoníku práce v tomto případě 1 Rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 9. 2011, sp. zn. 21 Cdo 4986/2010. PRÁVNÍ NOVINKY 5
zaniká až prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi. Naopak podle slovenského zákoníku práce v takovém případě zaniká dnem, ve kterém byla výpověď doručena druhé smluvní straně. i v podmínkách České republiky. Praktické řešení pro obě země snad v brzké době vzejde z řad odborné právnické veřejnosti, popřípadě z rozhodnutí soudů. Kolektivní smlouva za Českú republiku: Zavedení konkurenční doložky ve zkušební době Po nedávné novele zákoníku práce v České republice z 1. 1. 2012 je možné dohodu o zákazu konkurence uzavřít již na začátku pracovního poměru, a to i v případě, že byla sjednána zkušební doba. Novela se však nevypořádala s otázkou, jakým způsobem může zaměstnavatel postupovat, když zaměstnanec skončí pracovní poměr ve zkušební době s okamžitou účinností, případně když zaměstnanec skončí pracovní poměr okamžitě kdykoliv během trvání pracovního poměru, a zaměstnavatel tak nebude mít prostor pro odstoupení od konkurenční doložky do skončení pracovního poměru. Podle slovenského zákoníku práce je konkurenční doložku možné platně uzavřít i v průběhu zkušební doby, výše uvedené otázky a nejasnosti však vznikají Podle úpravy slovenského zákoníku práce je možné mantinely zákazu konkurence, a to například okruh dotčených zaměstnanců, dobu trvání, minimální a maximální výši náhrady upravit v kolektivní smlouvě, avšak s přihlédnutím k zachování minimálních standardů podle úpravy o konkurenční doložce. Konkurenční doložka je praktický institut, který chrání zájmy zaměstnavatele. Aplikaci tohoto institutu je však nutné zvážit v každém individuálním případě, je nezbytné najít správnou rovnováhu mezi omezeními zaměstnance a zájmy zaměstnavatele. Proto doporučujeme nastavení konkurenční doložky konzultovat s odborníky na danou oblast a vyhnout se tak riziku, že soud konkurenční doložku prohlásí za neplatnou nebo se později v praxi ukáže, že konkurenční doložka vůbec neplní svůj účel. Petra Sochorová, vedúci advokátka Veronika Plešková, advokátka za Slovenskú republiku: Marianna Čarská, advokátka Vanda Dobrovolná, koncipientka PRÁVNÍ NOVINKY 6
NOVÁ ÚPRAVA KOLEKTIVNÍHO INVESTOVÁNÍ K O L E K T I V N Í I N V E S T O V Á N Í V E Ř E J N É Z A K Á Z K Y P R A C O V N Í P R Á V O D R A Ž B Y Dne 19. 8. 2013 nabyl účinnosti nový zákon č. 240/2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech ( ZISIF ), který nahradil dosavadní zákon č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování, ve znění pozdějších předpisů ( ZKI ), včetně prováděcích předpisů. Cíle nové úpravy Cílem ZISIF je vytvořit moderní a flexibilní právní rámec pro kolektivní investování v České republice. Dosavadní ZKI se obtížně přizpůsoboval novým trendům, což přimělo zákonodárce k přijetí zcela nového zákona inspirovaného právní úpravou zemí, kde úprava obhospodařování a administrace investičních fondů je moderní a investorsky přitažlivá (Lucembursko, Německo, Velká Británie a Irsko). Zavedením nových, pro investory přitažlivých podmínek se zákonodárce snaží povzbudit nové investory k investování prostřednictvím českých nástrojů a současně zvýšit motivaci a atraktivitu pro domácí investory dosud využívající výhod zahraničních řešení. Již řadu let komunikovaným cílem je přitom snaha o vytvoření fondového centra střední Evropy. Právní úprava ZISIF vychází ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/65/ES ze dne 13. 7. 2009 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP) ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/78/EU ze dne 24. 11. 2010 a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/61/EU ze dne 8. 6. 2011 o správcích alternativních investičních fondů (AIFMD), z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 345/2013 ze dne 17. 4. 2013 o evropských fondech rizikového kapitálu (EuVECA) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 346/2013 ze dne 17. 4. 2013 o evropských fondech sociálního podnikání. (EuSEF). Časová působnost ZISIF V přechodných ustanoveních ZISIF je uvedena jeho časová působnost, kdy určité jeho části jsou navázány na nabytí účinnosti nového zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ( NOZ ) a zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích ( ZOK ). Jedná se zejména o nové právní formy investičních fondů, kterými jsou akciová společnost s proměnným základním kapitálem, komanditní společnost na investiční listy a svěřenský fond. Vedle těchto právních forem mohou mít investiční fondy nově rovněž právní formu společnosti s ručením omezeným, evropské společnosti, družstva a samozřejmě i právní formu akciové společnosti a podílového fondu, jako tomu bylo dle ZKI. Dosavadní investiční společnosti a investiční fondy budou nadále regulovány novým zákonem, jsou však povinny uvést své vnitřní poměry do souladu s právní úpravou obsaženou v ZISIF do 22. 7. 2014. Nové členění investičních fondů ZISIF zavádí nové členění investičních fondů, kdy za ně považuje: 1. fondy kolektivního investování, jimiž jsou: standardní fondy, speciální fondy, 2. fondy kvalifikovaných investorů, které nebudou nadále řazeny pod fondy kolektivního investování. Fond kolektivního investování - charakteristika Fondem kolektivního investování je právnická osoba se sídlem v České republice a podílový fond, jejichž hlavní charakteristikou je oprávnění shromažďovat peněžní prostředky od veřejnosti vydáváním akcií a podílových listů a provádět investování těchto prostředků na základě určené investiční strategie na principu rozložení rizika ve prospěch vlastníků těchto akcií a podílových listů a dále spravovat tento majetek. Fond kvalifikovaných investorů - charakteristika Oproti tomu je fond kvalifikovaných investorů (ve formě investičního fondu, podílového fondu či svěřenského fondu) oprávněn shromažďovat peněžní prostředky nebo penězi ocenitelné věci od více kvalifikovaných investorů vydáváním účastnických cenných papírů a podílových listů (nebo tak, že se investoři stávají jeho společníky) a provádět společné PRÁVNÍ NOVINKY 7
investování těchto prostředků nebo penězi ocenitelných hodnot na základě určené investiční strategie ve prospěch kvalifikovaných investorů a dále spravovat tento majetek. U fondů kvalifikovaných investorů nově není uvedena povinnost provádět investování na principu rozložení rizika. Dokonce ZISIF neobsahuje výslovně zákaz, že se investiční fond nemůže stát neomezeně ručícím společníkem osobní obchodní společnosti. Uvedená možnost by z našeho pohledu učinila kolektivní investování v České republice významně přitažlivější. Z opatrnosti bychom však doporučovali vyčkat na stanovisko ČNB k této otázce. Co se týče vedoucích osob, každý obhospodařovatel a administrátor bude muset mít alespoň dvě vedoucí osoby s dostatečnými zkušenostmi s obhospodařováním a administrací majetku investičního fondu, na který je zaměřena investiční strategie tohoto fondu. Nově tedy vedoucí osoby nemusí mít zkušenosti s kolektivním investováním, přičemž největší změnou, kterou v oblasti vedoucích osob ZISIF zavádí, je to, že nesamosprávný investiční fond nemusí mít nadále žádné vedoucí osoby. Z dosavadní praxe chápeme, že největším problémem u investičních fondů byla právě povinnost mít alespoň tři vedoucí osoby, z nichž jedna musela mít zkušenosti s kolektivním investováním. Samosprávný vs. nesamosprávný investiční fond ZISIF dále přináší nový pohled na samosprávné a nesamosprávné investiční fondy: samosprávný investiční fond je investiční fond s právní osobností, který je na základě povolení ČNB k činnosti samosprávného investičního fondu oprávněn se sám obhospodařovat, popřípadě provádět rovněž svoji administraci; nesamosprávný investiční fond s právní osobností je investiční fond s individuálním statutárním orgánem, kterým je právnická osoba oprávněná obhospodařovat tento investiční fond. Nesamosprávný investiční fond s právní osobností je oprávněn provádět svoji administraci pouze za předpokladu, že právnická osoba, která je jeho individuálním statutárním orgánem, je oprávněna provádět administraci tohoto fondu. Tato úprava zcela ruší pochybnosti, které vznikaly při výkladu ZKI o tom, v jakých případech je nesamosprávný investiční fond oprávněn jednat sám svým představenstvem a v jakých případech za něj musí jednat investiční společnost. Podle ZISIF bude za nesamosprávný investiční fond jednat vždy jeho obhospodařovatel, kterým bude typicky investiční společnost. Za jednu z nejvýznamnějšíchzměn považujeme skutečnost, že nesamosprávné investiční fondy s právní osobností nadále nepodléhají povolení ČNB ani jejímu dozoru a pouze se zapisují do seznamu ČNB. Povolení ČNB nebude nadále vyžadováno ani v případě realizace přeměny nesamosprávného investičního fondu s právní osobností. V uvedené souvislosti je nezbytné podotknout, že právnická osoba může být individuálním statutárním orgánem jiné právnické osoby až po nabytí účinnosti NOZu a ZOKu, tj. nejdříve dne 1. 1. 2014. Tato úprava se může jevit jako vylučující založení nesamosprávného investičního fondu v období po nabytí účinnosti ZISIF a před nabytím účinnosti NOZu a ZOKu. Jelikož ale ZISIF stanoví, že se do dne nabytí účinnosti NOZu řídí vznik, změny a zánik smlouvy o obhospodařování podle ZKI, domníváme se, že v uvedeném rozhodném období bude umožněno zakládat nesamosprávné investiční fondy s tím, že jejich obhospodařování bude provádět investiční společnost na základě smlouvy o obhospodařování uzavřené podle 17 ZKI. Takový nesamosprávný investiční fond pak musí nejpozději ke dni 22. 7. 2014 zajistit, aby se jeho obhospodařovatel stal jeho individuálním statutárním orgánem, jinak hrozí zrušení a výmaz tohoto fondu ze seznamu investičních fondů s právní osobností. Obhospodařovatel investičních fondů ZISIF upravuje rozhodný limit pro obhospodařovatele ve výši 100 mil. euro či v určitých případech 500 mil. euro pro hodnotu majetku všech investičních fondů, které obhospodařovatel obhospodařuje. Jinak se jedná o podlimitního obhospodařovatele, který není oprávněn obhospodařovat investiční fondy a v případě, že v České republice výdělečně živnostenským či obdobným způsobem spravuje či hodlá spravovat majetek investorů za účelem jeho společného investování dle určené strategie ve prospěch těchto investorů, je povinen podat žádost o zápis do seznamu vedeného ČNB. Jinak hrozí v případě právnické osoby její zrušení soudem s likvidací, a jde-li o svěřenského správce, hrozí ukončení správy svěřenského fondu a samozřejmě uložení vysokých pokut. Kvalifokovaný investor - navýšení minimální investice Mezi kvalifikované investory se dle taxativního výčtu ZISIF řadí osoba, jejíž výše splaceného vkladu nebo splacené investice do fondu kvalifikovaných investorů odpovídá částce 125 tis. euro, a která učinila prohlášení o tom, že si je vědoma rizik spojených s investováním do fondu kvalifikovaných investorů. ZISIF tak oproti ZKI navyšuje požadavek na minimální výši investice do fondu PRÁVNÍ NOVINKY 8
kvalifikovaných investorů. Naproti tomu však snižuje limit na vlastní kapitál fondu kvalifikovaných investorů, který musí do 12 měsíců od vzniku dosáhnout částky 1.250 tis. euro (podle ZKI byla minimální výše fondového kapitálu 50 mil. Kč). Právní forma investičních fondů - SICAV Investiční fondy mohou mít po nabytí účinnosti rekodifikace soukromého práva též právní formu akciové společnosti s proměnným základním kapitálem, tzv. SICAV. Mezi výhody této nové právní formy patří zejména možnost vytvořit efektivní investiční instrument s flexibilní strukturou vstupu a výstupu investorů, a to prostřednictvím dvou druhů akcií, které bude SICAV oprávněn emitovat: zakladatelské akcie, které mohou být upsány zakladateli SICAVu a bude s nimi spojeno toliko předkupní právo ostatních vlastníků zakladatelských akcií; investiční akcie, jež zajišťují onu proměnnost základního kapitálu SICAVu, neboť je možno je rychle emitovat bez nutnosti zápisu zvýšení či snížení základního kapitálu do obchodního rejstříku. S investičními akciemi je spojeno právo na jejich zpětné odkoupení na účet SICAVu s tím, že tímto odkoupením zanikají. Zda budou investiční akcie spojeny s hlasovacími právy, závisí na stanovách SICAVu, přičemž jejich majitelé budou oprávněni hlasovat rovněž s investičními akciemi bez hlasovacích práv, bude-li se hlasovat podle druhu akcií. Investiční akcie budou moci být upisovány na základě veřejné výzvy k jejich upisování pouze kvalifikovanými investory, přičemž je bude možné přijmout k obchodování na regulovaném trhu. Jak akcie zakladatelské, tak investiční budou akciemi kusovými, tj. bez jmenovité hodnoty a představující stejný podíl na základním kapitálu. Základní kapitál SICAVu odpovídá jeho vlastnímu kapitálu. Do obchodního rejstříku se však bude zapisovat pouze tzv. zapisovaný základní kapitál jako částka vložená zakladateli SICAVu při úpisu zakladatelských akcií. Emise nových a odkup stávajících investičních akcií bez požadavku zápisu změny výše základního kapitálu SICAVu do obchodního rejstříku umožní promptně reagovat na potřeby trhu, resp. vlastníků a upisovatelů investičních akcií SICAVu. Dalším znakem SICAVu bude obligatorní monistická struktura, kdy orgánem SICAVu bude správní rada a ředitel. ZISIF umožňuje přeměnu investičních fondů založených podle ZKI na SICAV, nebude se však jednat o klasickou formu přeměny a k její realizaci bude toliko dostačovat rozhodnutí valné hromady investičního fondu o změně stanov, v němž se vymezí, které akcie se stanou zakladatelskými, tj. ve výši podílu na zapisovaném základním kapitálu s tím, že ostatní akcie se stanou investičními. Podfondy Mezi největší výhody SICAVu se jednoznačně řadí jeho možnost vytvářet podfondy jako účetně a majetkově oddělené části SICAVu. Každý podfond musí mít svůj samostatný status. Podfondy tak mohou být zakládány pro realizaci různých na sobě nezávislých investičních záměrů, aniž by k jejich založení bylo třeba povolení ČNB. Možnost zakládat podfondy musí být připuštěna stanovami SICAVu s tím, že informace o této možnosti se zapisuje do obchodního rejstříku, samotné podfondy však nikoliv. Podfondy emitují investiční akcie (tj. není stanoven žádný požadavek na minimální výši kapitálu podfondů), jejichž vlastníci mohou o záležitostech podfondu hlasovat samostatně, pokud takové PRÁVNÍ NOVINKY 9
záležitosti nemají dopad na jiné podfondy. Z investičních akcií vztahujících se k podfondu bude vyplývat podíl na zisku nebo na likvidačním zůstatku vztahujícím se právě k podfondu, nikoliv k celému SICAVu. Právní forma investičních fondů - SICAR Mezi nové právní formy, které budou moci nabývat jen fondy kvalifikovaných investorů, se dále řadí komanditní společnost na investiční listy, tzv. SICAR. Mezi hlavní znaky SICARu patří investiční listy jako cenné papíry na řad, které budou nahrazovat podíly komanditistů, tj. omezeně ručících společníků, a které budou volně převoditelné a neobchodovatelné na regulovaném trhu. Vedle komanditistů musí mít SICAR alespoň jednoho komplementáře, tj. neomezeně ručícího společníka, jehož vklad musí odpovídat alespoň 2 % ze souhrnu vkladů všech komanditistů. SICAR bude oprávněn vydávat více druhů investičních listů, se kterými budou spojena zvláštní práva. Komanditisté SICARu se nebudou zapisovat do obchodního rejstříku, přičemž budou oprávněni vlastnit více druhů investičních listů. Správcem vkladů SICARu bude vždy jen komplementář, přičemž ZISIF vylučuje nepeněžité vklady do základního kapitálu SICARu. Právní forma investičních fondů Svěřenský fond Jako významnou novinku mezi novými právními formami fondů kvalifikovaných investorů ZISIF řadí svěřenský fond známý rovněž jako trust, jenž je zcela novým institutem, který přinese rekodifikace soukromého práva. Svěřenský fond umožňuje svému zakladateli, popř. zakladatelům, vyčlenit do něj majetek, který nadále spravuje svěřenský správce, jímž bude typicky investiční společnost. Samotný dohled nad správou svěřenského fondu vykonává jeho obhospodařovatel. Osoba svěřenského správce a obhospodařovatele může být odlišná, kdy každou z činností může vykonávat například jiná investiční společnost. Na rozdíl od soukromoprávní úpravy ZISIF stanoví, že se svěřenský fond vytváří na základě písemné smlouvy, kdy statut svěřenského fondu určuje více kvalifikovaných investorů jako obmyšlených, v jejichž prospěch svěřenský fond provádí investování na základě určené investiční strategie. David Neveselý, partner Klára Karásková, advokátka PRÁVNÍ NOVINKY 10
PŘIPRAVOVANÉ LEGISLATIVNÍ ZMĚNY ZADÁVÁNÍ VEŘEJNÝCH ZAKÁZEK K O L E K T I V N Í I N V E S T O V Á N Í V E Ř E J N É Z A K Á Z K Y P R A C O V N Í P R Á V O D R A Ž B Y V poslední době probíhaly přípravy dvou poměrně zásadních zákonů, jejichž osud významně ovlivní zadávání veřejných zakázek v České republice. Jedná se o návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím rekodifikace soukromého práva, a dále o tzv. technickou novelu zákona o veřejných zakázkách ( Zákon ). Oba zákony byly připravovány tak, aby mohly nabýt účinnosti od 1. 1. 2014. Jaký je současný stav procesu přijímání obou zákonů a jaké nejzásadnější změny z pohledu zadávání veřejných zakázek by měly přinést? Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím rekodifikace soukromého práva Přijetí tohoto zákona má zcela zásadní význam pro fungování soukromého práva v České republice po 1. 1. 2014, kdy nabudou účinnosti nové soukromoprávní kodexy. Poslanecká sněmovna návrh zákona před svým rozpuštěním 1 schválila s řadou pozměňovacích návrhů, a následně byl schválen Senátem a podepsán Prezidentem republiky. Dne 30. 9. 2013 byl zákon ve znění vzešlém z Poslanecké sněmovny vyhlášen ve sbírce zákonů pod č. 303/2013, a to s účinností od 1. 1. 2014. Z pohledu práva veřejných zakázek je třeba upozornit na změnu čl. LXXII návrhu, která byla navržena Ústavněprávním výborem Poslanecké sněmovny. Návrh zákona v uvedeném článku stanovil: Bylo-li přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zahájeno zadávací řízení, řídí se soukromá práva a povinnosti ze smlouvy uzavřené na základě tohoto zadávacího řízení právními předpisy účinnými ke dni zahájení zadávacího řízení, ledaže zadavatel v zadávacích podmínkách určí jinak. Poslaneckou sněmovnou však bylo na návrh ústavněprávního výboru schváleno následující znění: Bylo-li přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zahájeno zadávací řízení, řídí se soukromá práva a povinnosti ze smlouvy uzavřené na základě tohoto zadávacího řízení, včetně práv a povinností z porušení této smlouvy, dosavadními právními předpisy, ledaže zadavatel v zadávacích podmínkách určí jinak. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich soukromá práva a povinnosti budou řídit zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Zatímco z původně navrženého znění bylo bezpochyby zřejmé, že smlouva se bude řídit těmi právními předpisy, které byly účinné ke dni zahájení zadávacího řízení na veřejnou zakázku, schválené znění jednoznačný výklad nepodává. Vyvstává totiž otázka, co měl zákonodárce na mysli pod souslovím dosavadní právní předpisy. Má být toto ustanovení chápáno stejně jako původní znění návrhu a jedná se pouze o formulační změnu, nebo se má smlouva řídit právními předpisy účinnými ke dni uzavření smlouvy, s výjimkou občanského zákoníku? Či má mít toto ustanovení jiný význam? Usnesení, v němž ústavněprávní výbor navrhl přijetí návrhu s pozměňovacími návrhy, předmětnou změnu nijak neodůvodnilo a jediné vodítko k interpretaci uvedené změny by mohlo být její uvedení v části usnesení nazvané legislativně technické úpravy. Systematický výklad by totiž mohl nasvědčovat tomu, že zákonodárce pouze (poněkud nešťastně) přeformuloval původní návrh, ale interpretace zůstává stejná. Na druhou stranu nelze vůbec vyloučit, že praxe a zejména soudy přistoupí k interpretaci odlišné. Vzhledem k této právní nejistotě lze doporučit v zadávacích podmínkách veřejných zakázek, na něž se bude vztahovat uvedené ustanovení, stanovit, že práva a povinnosti z této smlouvy se budou řídit zákonem č. 89/2012 Sb. občanský zákoník. Technická novela Zákona Ministerstvo pro místní rozvoj připravilo tzv. technickou novelu Zákona, která měla zrušit některá ustanovení nabývající účinnosti 1. 1. 2014, která se v praxi ukázala jako nerealizovatelná, či krajně nepraktická. Jedná se o ustanovení zavedená zákonem č. 55/2012 Sb. Novela 1 Poslanecká sněmovna byla rozpuštěna dne 28. 8. 2013. PRÁVNÍ NOVINKY 11
byla do Poslanecké sněmovny předložena již 15. 8. 2013, leč ta ji před svým rozpuštěním nestihla vůbec projednat. Vláda však, s vědomím důležitosti přijetí a účinnosti od 1. 1. 2014, předložila novelu pod číslem tisku 186 Senátu, k přijetí formou zákonného opaření. Toto zákonné opatření bylo Senátem schváleno s několika pozměňovacími návrhy dne 10. 10. 2013. S ohledem na omezený rozsah tohoto příspěvku uvádím níže pouze některé nejzásadnější změny, které novela přináší: Finanční limity pro veřejné zakázky malého rozsahu se zvyšují u veřejných zakázek na dodávky a služby na 2 000 000 Kč bez DPH a u veřejných zakázek na stavební práce na 6 000 000 Kč bez DPH. Dochází k úplnému zrušení institutu osoby se zvláštní způsobilostí. Dochází k úpravě institutu hodnotitelů veřejných zakázek, jakožto osob, které musí být členy hodnotící komise u významných veřejných zakázek zadávaných Českou republikou či státní příspěvkovou organizací, a zároveň dochází k odkladu účinnosti ustanovení týkajících se institutu hodnotitelů na 1. 1. 2015. Zadavatel bude mít povinnost zveřejnit zadávací dokumentaci v užším řízení a v jednacím řízení s uveřejněním až společně s výzvou pro podání nabídky, a nikoliv již v souvislosti s uveřejněním oznámení o zakázce, jako tomu bylo doposud. Novela připouští, aby dodavatelé v případě, že budou vyzváni k předložení dalších informací či dokladů prokazujících splnění kvalifikace ve smyslu 59 odst. 4 ZVZ, předložili dokumenty mladší, než je lhůta pro podání nabídek. Upravuje se kritizovaná povinnost zadavatel zrušit zadávací řízení, v případě, že obdrží pouze jedinou nabídku. Podle nové úpravy již nebude nutné zrušit zadávací řízení, pokud zadavatel předcházející řízení s obdobným předmětem plnění zrušil právě z důvodu obdržení jediné nabídky. Závěrem si dovolujeme dodat, že advokátní kancelář Havel, Holásek & Partners trvale sleduje veškeré připravované novelizace související se zadáváním veřejných zakázek a aktivně se podílí na přípravě nové legislativy, například prostřednictvím účasti Mgr. Adély Havlové, LL.M., partnerky kanceláře, v expertní skupině Ministerstva pro místní rozvoj pro novelizaci Zákona coby zástupce Asociace pro rozvoj infrastruktury. Hodnotící kritéria u veřejných zakázek na služby vyhlášených Evropskou komisí Správné nastavení hodnotících kritérií u veřejných zakázek má zcela zásadní význam pro výběr skutečně nejvhodnější nabídky, a je proto nezbytné věnovat jim náležitou pozornost. V této souvislosti považujeme za vhodné alespoň ve zkratce poukázat na rozdíly při hodnocení veřejných zakázek na služby v České republice a na úrovni Evropské komise ( EK ). S ohledem na dosavadní praxi zadávání veřejných zakázek EK 2 lze konstatovat, že nastavení hodnotících kritérií a samotný způsob hodnocení využívaný EK při zadávání veřejných zakázek na služby se poměrně zásadním způsobem liší od postupu zadavatelů veřejných zakázek v tuzemsku. Na rozdíl od v České republice neustále sílící tendence klást při hodnocení nabídek co největší důraz na nabídkovou cenu, EK při zadávání veřejných zakázek na služby klade důraz zejména na kvalitu poptávaných služeb - váha kvalitativních kritérií dosahuje až 70 % celkového hodnocení. Je jistě pravda, že tento způsob výběru nejvhodnější nabídky není cizí ani Zákonu, nicméně v případě EK lze poukázat na řadu specifik. Předně, v samotném předmětu hodnotících kritérií využívaných EK se lze mimo obvyklého hodnocení metodologie nejrůznějších postupů a kvality nabízeného řešení setkat i s hodnocením odbornosti členů realizačního týmu, což je v přímém rozporu jak s 50 odst. 5 Zákona, tak s rozhodovací praxí ÚOHS. 3 Z pohledu zadávání zakázek v České republice je rovněž velmi neobvyklý způsob výběru nejvhodnějšího dodavatele EK, kdy za nejvhodnější nabídku je považována nabídka, která získá nejvíce bodů podle následujícího vzorce: součet bodů získaných podle kvalitativních hodnotících kritérií / nabídková cena. Dále lze poukázat i na stanovení požadavku na dosažení minimálního počtu bodů při hodnocení kvality plnění, a to jak v součtu bodů za všechna 2 Zdroj: http://ec.europa.eu/contracts_grants/contracts_cs.htm 3 Např. Rozhodnutí ÚOHS R215/2012/VZ-7367/2013/310/RBu ze dne 23. 4. 2013 (http://www.uohs.cz/cs/verejne-zakazky/sbirky-rozhodnuti/detail-10357.html) PRÁVNÍ NOVINKY 12
kvalitativní hodnotící kritéria, tak za každé jednotlivé kvalitativní hodnotící kritérium zvlášť. V případě, že hodnocená nabídka tento minimální počet bodů nezíská, je z další účasti v zadávacím řízení vyloučena. Jakkoliv se postupy EK při zadávání veřejných zakázek mohou v našich podmínkách jevit jako neobvyklé, či dokonce v rozporu se Zákonem, obecně je lze považovat za krok správným směrem, a to zejména z důvodu odklonu od tlaku na poskytování plnění za nejnižší možnou cenu, který se v praxi často odráží v nekvalitním plnění. Jako jednoznačné pozitivum se také jeví hodnocení zkušeností realizačního týmu, po němž praxe již delší dobu volá. V této souvislosti přitom stojí za zmínku, že návrh nových evropských směrnic v oblasti zadávání veřejných zakázek již tento způsob hodnocení umožňuje. 4 Adéla Havlová, partnerka Jakub Zvolánek, koncipient 4 Viz http://ec.europa.eu/internal_market/publicprocurement/docs/modernising_rules/sec2011_1585_en.pdf PRÁVNÍ NOVINKY 13
INFORMAČNÍ POVINNOST PŘI PŘECHODU PRÁV A POVINNOSTÍ Z PRACOVNĚPRÁVNÍCH VZTAHŮ K O L E K T I V N Í I N V E S T O V Á N Í V E Ř E J N É Z A K Á Z K Y P R A C O V N Í P R Á V O D R A Ž B Y Nedávné rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR (sp. zn. 21 Cdo 268/2012) potvrdilo důležitost, v praxi často opomíjené, informační povinnosti zaměstnavatele při přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů. Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku připustil možnost zaměstnance nárokovat po zaměstnavatelích náhradu škody způsobenou nesplněním této informační povinnosti. Skutkový stav Zaměstnanec byl zaměstnán v pracovním poměru u původního (převádějícího) zaměstnavatele jako vedoucí obchodního úseku. Původní zaměstnavatel rozvázal se zaměstnancem pracovní poměr okamžitým zrušením. S okamžitým zrušením pracovního poměru zaměstnanec nesouhlasil, a proto informoval zaměstnavatele o tom, že trvá na dalším zaměstnávání a podal rovněž žalobu na určení neplatnosti okamžitého zrušení. V mezidobí - v době mezi doručením okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnanci a jeho oznámením o tom, že trvá na dalším zaměstnávání, však původní zaměstnavatel uzavřel s přebírajícím (novým) zaměstnavatelem smlouvu o prodeji podniku, v jejímž důsledku došlo k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů. Řízení proti původnímu zaměstnavateli o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru bylo pro zaměstnance úspěšné a okamžité zrušení bylo prohlášeno za neplatné. Z tohoto důvodu zaměstnanec rozhodl uplatnit též nárok na náhradu mzdy, a to však již vůči oběma, jak původnímu, tak i novému (přebírajícímu) zaměstnavateli. Nárok na náhradu mzdy v souvislosti s neplatným rozvázáním pracovního poměru Spor o nároku na náhradu mzdy se následně dostal až k Nejvyššímu soudu ČR, který musel vycházet z předchozího rozsudku, jímž bylo pravomocně určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnance bylo neplatné. Určení neplatnosti okamžitého zrušení však bylo v předcházejícím řízení vysloveno pouze proti původnímu zaměstnavateli, vůči němuž směřovala žaloba zaměstnance, a to i přesto, že osobou pasivně legitimovanou, tedy osobou, vůči níž měla žaloba směřovat, se v důsledku přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů stal v mezidobí přebírající zaměstnavatel. Vyslovení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru tak bylo účinné jen vůči původnímu zaměstnavateli, nikoliv vůči zaměstnavateli novému. Vzhledem k tomu, že procesní právo brání tomu, aby o stejné věci již pravomocně rozhodnuté bylo rozhodnuto znovu (a případně jinak), Nejvyšší soud ČR určil, že osobou legitimovanou k uspokojení nároků zaměstnance z neplatného rozvázání pracovního poměru je původní zaměstnavatel. Co se týče nároku na náhradu mzdy, platí, že zruší-li zaměstnavatel neplatně se zaměstnancem okamžitě pracovní poměr, resp. je-li soudem určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné, a oznámí-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, platí, že pracovní poměr zaměstnance trvá i nadále a zaměstnanec má současně nárok na náhradu mzdy za dobu od oznámení o trvání na dalším zaměstnávání do doby, než zaměstnavatel umožní zaměstnanci opětovný výkon práce či dojde k platnému rozvázání pracovního poměru. Jak již bylo uvedeno výše, v tomto konkrétním případě bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru je vůči původnímu zaměstnavateli neplatné, avšak je platné vůči novému zaměstnavateli. Vyloučena tak byla možnost, aby zaměstnanci bylo umožněno opětovně vykonávat práci. Zaměstnanci byl proto přiznán nárok na náhradu mzdy od původního zaměstnavatele, avšak pouze za dobu od oznámení o tom, že trvá na dalším zaměstnávání až do pravomocného rozhodnutí o neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru. V případě přechodu práv a povinností proto musí zaměstnanec směřovat případnou žalobu na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru vůči správnému zaměstnavateli a zaměstnavatel musí na druhou stranu zavčas uplatnit námitku přechodu práv a povinností. Náhrada škody Pro zaměstnavatele je však také velmi důležité, že Nejvyšší soud ČR se zároveň vyjádřil k otázce náhrady škody, když uvedl, PRÁVNÍ NOVINKY 14
že není vyloučeno, aby se zaměstnanec svého nároku domáhal z titulu náhrady škody, to ovšem pouze za předpokladu, že ani jeden ze zaměstnavatelů neinformoval příslušný orgán odborové organizace a radu zaměstnanců, resp. přímo dotčené zaměstnance. V takovém případě pak odpovídají oba zaměstnavatelé společně a nerozdílně zaměstnanci za škodu, která mu v důsledku porušení této informační povinnosti ( 339 současného zákoníku práce) vznikla. Závěrem Problematika samotného přechodu práv a povinností je v praxi nejasná a působí značné potíže. Transakcím, s nimiž je spojen možný přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů je proto nutné věnovat náležitou pozornost i z pohledu pracovněprávních otázek a případně i sporů vedených se zaměstnanci v době přechodu práv a povinností či krátce po něm. Současně je také nutné důsledně dbát na plnění informační povinnosti vůči zástupcům zaměstnanců či přímo vůči dotčeným zaměstnancům. V praxi je tato povinnost často podceňována a lze se setkat i s tím, že zaměstnanci nejsou o přechodu práv a povinností informováni vůbec. Jak je však z výše uvedeného rozsudku zřejmé, porušení této povinnosti může mít jak pro převádějícího, tak pro přebírajícího zaměstnavatele, negativní důsledky spočívající v povinnosti nahradit zaměstnanci případnou škodu vzniklou porušením této povinnosti. Petra Sochorová, vedoucí advokátka Vojtěch Katzer, koncipient PRÁVNÍ NOVINKY 15
PŘEDRAŽEK K O L E K T I V N Í I N V E S T O V Á N Í V E Ř E J N É Z A K Á Z K Y P R A C O V N Í P R Á V O D R A Ž B Y Novelou zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu a dalších souvisejících právních předpisů se s účinností od 1. ledna 2013 v českém právním řádu objevil nový institut předražku. Nejedná se ovšem o právní institut, který by byl dřívějším českým právním úpravám neznámý. Pojmy předražek a předražitel se poprvé objevily již v zákoně č. 79/1896 ř. z., o řízení exekučním a zajišťovacím (exekuční řád), který na československém území platil do roku 1951. Úvodní ustanovení pojednávající o předražku znělo nedosahuje-li nejmenší podání, z kterého byl udělen příklep, tří čtvrtin odhadní ceny nemovitosti a příslušenství, může dražba předražkem učiněna býti neúčinnou. Je tedy zřejmé, že hlavním motivem promítnutí institutu předražku do tehdejší právní úpravy, byla nepochybně snaha docílit vyššího výtěžku z dražeb pro věřitele. Historický exekuční řád dále podrobně upravoval, kdo může předražek učinit, jeho minimální výši, lhůty pro podání předražku a způsob, jakým měl být zaplacen. Exekuční řád rovněž obsahoval velice důležitou zásadu ochrany vydražitele, když stanovoval povinnost soudu o každém předražku zpravit vydražitele a současně poskytoval vydražiteli možnost podané předražky tím zbaviti účinku, že ve třech dnech po tom, kdy mu oznámen byl poslední předražek, včas došlá svá nejvyšší podání, zvýší na částku nejvyššího předražku. Současná právní úprava institutu předražku je inspirována zmíněnou úpravou v dřívějším exekučním řádu, a jak dále uvidíme, v mnoha směrech se téměř shodují. Podíváme-li se do důvodové zprávy k zákonu č. 396/2012 Sb., kterým byl změněn občanský soudní řád, zjistíme, že i dnes bylo hlavním motivem zákonodárce nalezení vhodného nástroje pro zvýšení výtěžnosti dražeb. Zdali tomu tak ovšem skutečně bude, ukáže až následná aplikace tohoto institutu v praxi. Názory odborné veřejnosti ohledně znovuzavedení institutu předražku do současné právní úpravy se rozcházely. Na jedné straně se objevily argumenty, že zavedení institutu předražku s sebou přinese výrazně nižší jistotu pro vydražitele, který ani po vydání usnesení o příklepu nebude mít garanci nabytí vlastnického práva k nemovitosti za cenu nejvyššího podání. Naopak zastánci předražku argumentovali tím, že zavedení tohoto institutu do českého práva výraznou měrou přispěje k potírání pletich při dražbách, neboť přítomní účastníci dražebního roku budou zbaveni možnosti domluvy s předražitelem, který vůbec nemusí být účastníkem dražby. Co si tedy pod pojmem předražek, tak jak ho zná současná platná právní úprava, představit? Výše bylo uvedeno, že jde o nástroj, který si klade za cíl zvýšení výtěžnosti dražeb nemovitostí, a to tím způsobem, že umožňuje navrhovateli předražku písemně navrhnout, že vydraženou nemovitost chce nabýt alespoň za částku o čtvrtinu vyšší, než bylo nejvyšší podání. Navrhovatelem předražku může být kdokoli, s výjimkou soudců, exekutorů, zaměstnanců soudu, zaměstnanců exekutora, povinného, manžela povinného a těch, jimž v nabytí věci brání zvláštní předpis. Kromě obecných náležitostí podání zákon ukládá navrhovateli předražku povinnost opatřit svůj návrh úředně ověřeným podpisem. Tento požadavek se jeví jako zcela opodstatněný, neboť totožnost navrhovatele předražku nemusí být známa, a to až do té doby, než podá návrh na přeplacení vydražitele. Lhůta, ve které je potřeba učinit předražek, je stanovena na patnáct dnů a jedná se o lhůtu prekluzivní. Současně pak v této patnáctidenní lhůtě musí být předražek i zaplacen, a to zpravidla, s přihlédnutím k zákonnému limitu pro hotovostní transakce, převodem na účet. V souladu se zásadou právní jistoty by se ale jevilo nespravedlivé, pokud by vydražitel, který v průběhu dražby učinil nejvyšší podání, byl zbaven příležitosti nabýt vlastnické právo k dražené nemovitosti, byť i za cenu převyšující jím doposud učiněné nejvyšší podání. Zákonodárcem bylo na takovou situaci pamatováno a shodně se zmíněnou historickou úpravou vtělil i do současného zákona princip ochrany vydražitele. Tento princip je promítnut do možnosti vydražitele, aby na výzvu ve lhůtě tří PRÁVNÍ NOVINKY 16
dnů zvýšil své nejvyšší podání na částku nejvyššího předražku. Pakliže vydražitel takto dorovná nejvyšší učiněný předražek, stává se vlastníkem dražené nemovitosti právě vydražitel. O předražku se rozhoduje usnesením, kterým se současně zruší předchozí usnesení o příklepu a rozhodne o tom, kdo je předražitelem a za jakou cenu nemovitost získává. Neúspěšným navrhovatelům předražku pak bude zaplacená částka vrácena až po právní moci usnesení o předražku, což může, zejména v případě podání opravného prostředku proti usnesení o předražku, znamenat pro neúspěšné navrhovatele jisté nepříjemnosti. Opravným prostředkem proti usnesení o předražku je odvolání, přičemž za odvolání proti usnesení o předražku se považuje i odvolání proti usnesení o příklepu. Usnesení o předražku ukládá povinnému do patnácti dnů od právní moci usnesení vyklidit vydraženou nemovitost. Pro případ, že by tak povinný neučinil dobrovolně, je usnesení bez dalšího exekučním titulem k vyklizení nemovitosti a stává se tak poměrně praktickým nástrojem, pomocí kterého lze relativně rychle dosáhnout nerušeného výkonu vlastnického práva k vydražené nemovitosti. Nový vlastník tak není nucen absolvovat soudní řízení na vyklizení nemovitosti. Nabytím vlastnického práva k nemovitosti je předražitel povinován k zaplacení daně z převodu nemovitostí. V návaznosti na zavedení institutu předražku bylo pak nezbytné rozšířit varianty základu daně z převodu nemovitostí nabytých vydražením při výkonu rozhodnutí, při exekuci nebo ve veřejné dražbě o tento předražek. Lhůta pro podání daňového přiznání je v těchto případech stanovena do konce třetího měsíce následujícího po měsíci, v němž nabylo usnesení o předražku právní moci, a předražek byl zaplacen. Ačkoliv institut předražku v sobě bezpochyby skýtá potenciál k dosažení vyšší výtěžnosti dražeb nemovitostí, není zcela jisté, že bude v praxi docházet k jeho masivnímu využití. Současná nabídka na trhu dražených nemovitostí je totiž poměrně široká a tento stav tak spíše vede k situacím, kdy o nemalou část dražených nemovitostí není mezi potenciálními dražiteli zájem. V těchto případech tak předražek své uplatnění s vysokou pravděpodobností nenalezne. Jinak by tomu ale mohlo být u dražeb lukrativních nemovitostí, kdy se zájemcům, kteří z jakéhokoliv důvodu nebyli přítomni dražbě, otevírá dodatečná možnost nabytí vlastnického práva k těmto nemovitostem. Bude tedy zajímavé sledovat, jak na zavedení tohoto staronového institutu zareaguje trh s draženými nemovitostmi. Petr Beránek, advokát Daniel Zejda, výkonný ředitel Cash Collectors PRÁVNÍ NOVINKY 17
PRAHA BRNO OSTRAVA BRATISLAVA Česko-slovenská advokátní kancelář s mezinárodním dosahem P R ÁV N Í N O V I N K Y L I S T O PA D 2 0 1 3 K O L E K T I V N Í I N V E S T O V Á N Í V E Ř E J N É Z A K Á Z K Y P R A C O V N Í P R Á V O D R A Ž B Y Advokátní kancelář Havel, Holásek & Partners se sídlem v Praze a s pobočkami v Brně, Ostravě a Bratislavě je s týmem více než 160 právníků, z toho 22 partnerů, několika desítek studentů právnických fakult a více než 300 spolupracovníků, včetně 100 zaměstnanců spolupracující inkasní agentury Cash Collectors, největší česko-slovenskou právnickou firmou. Kancelář v současné době poskytuje služby zhruba 1000 klientům, z toho více než 40 společnostem patřícím do Czech TOP 100 a cca 70 společnostem patřícím do Fortune 500. Advokátní kancelář Havel, Holásek & Partners je podle výsledků oficiální soutěže Právnická firma roku v posledních třech letech nejúspěšnější českou advokátní kanceláří, a to jak podle počtu titulů, tak podle počtu nominací. Kancelář také získala prestižní ocenění Who s Who Legal Award, je vyhodnocena jako nejlepší advokátní kancelář roku 2011 a 2012 v České republice a v celkovém hodnocení publikace Practical Law Company za všechny hodnocené právní obory získala1. místo mezi domácími advokátními kancelářemi. Kancelář dále získala ocenění ILO Client Choice Awards 2010 A 2013 udělované mezinárodní ratingovou agenturou International Law Office (ILO), čímž se stala klienty nejlépe hodnocenou právnickou firmou v České republice. Právníci kanceláře jsou pravidelně uváděni mezi vedoucími či doporučovanými specialisty renomovanými mezinárodními ratingovými publikacemi jako jsou PLC Cross-border, European Legal 500, Chambers Global Guide, European Legal Experts, Global Law Experts a IFLR 1000; tyto publikace uvádějí kancelář jako jednu z nejlepších právních firem pro transakce realizované v České republice v oblasti fúzí a akvizic, obchodního práva a práva obchodních společností, bankovního a finančního práva, práva kapitálových trhů, insolvence a restrukturalizace, stavebního práva, práva nemovitostí, pracovního práva a řešení sporů. Advokátní kancelář Havel, Holásek & Partners má nejkomplexnější mezinárodní podporu dostupnou pro české a slovenské advokátní kanceláře. Týn 1049/3, 110 00 Praha 1 Česká republika Tel.: +420 224 895 950 Fax: +420 224 895 980 Hilleho 1843/6 602 00 Brno Česká republika Tel.: +420 545 423 420 Fax: +420 545 423 421 Poděbradova 2738/16 702 00 Ostrava Česká republika Tel.: +420 596 110 300 Fax: +420 596 110 420 Apollo Business Center II, blok H Mlynské Nivy 49 821 09 Bratislava Slovenská republika Tel.: +421 232 113 900 Fax: +421 232 113 901 www.havelholasek.cz Partner odpovědný za vydání Právních novinek: Mgr. Jan Topinka: jan.topinka@havelholasek.cz, a advokátka Mgr. Jana Buršíková: jana.bursikova@havelholasek.cz www.havelholasek.cz Účelem tohoto dokumentu a informací v něm obsažených je informovat obecně o vybraných významných legislativních změnách, nikoliv podat jejich vyčerpávající právní rozbor. Přestože přípravě tohoto dokumentu byla věnována maximální pozornost a péče, advokátní kancelář Havel, Holásek & Partners doporučuje si před přijetím jakýchkoliv rozhodnutí na základě informací v tomto dokumentu vyžádat detailnější právní konzultaci. 2013 Havel, Holásek & Partners s.r.o. Všechna práva vyhrazena.