3 2013 Informační příloha MO ČR a AČR 3 2013 Dovětek k pobaltské misi Připraveno redakcí
78 Provinční rekonstrukční tým Lógar po pěti letech v Afghánistánu končí Před pěti lety zahájil v Lógaru činnost český provinční rekonstrukční tým (PRT). Od té doby zde sloužilo na dva a půl tisíce našich vojáků a třicet devět civilních expertů. Jsem hrdý, že jsme mohli spolu s afghánskými partnery a koaličními silami přispět k rozvoji provincie, řekl velitel 10. jednotky PRT Lógar plukovník gšt. Josef Kopecký. Dočasným domovem se pro ně stala americká základna Shank. Slavnostní ceremoniál ukončení činnosti PRT proběhl ve čtvrtek 31. ledna 2013. První část ceremoniálu se uskutečnila dopoledne, kdy se konalo rozloučení s americkými kolegy ze 173. Airbone Brigade Combat Team, který tvoří úkolové uskupení Bayonet. Stejně jako Češi jsou dislokováni na základně Shank. Doufám, plukovníku Rohlingu, že vy i vaši vojáci si nás budete pamatovat jako dobré přátele a spolehlivé spojence, řekl plukovník Kopecký. Hlavní ceremoniál proběhl v odpoledních hodinách za účasti guvernéra provincie Lógar Mohammada Iqbala Aziziho a představitelů afghánských bezpečnostních složek. Jsme velmi šťastni, že Češi, naši partneři a přátelé, se velkoryse podíleli na rekonstrukci a rozvoji provincie. Ode dne, kdy jste přišli do Lógaru, se tato provincie změnila k nepoznání, řekl ve svém projevu guvernér provincie Lógar Mohammad Iqbal Azizi. Češi za sebou v Lógaru nechali kus dobré práce. Pětileté působení českého PRT vysoce ocenil civilní představitel amerického úkolového uskupení Bayonet David Gallalee: Český provinční rekonstrukční tým nastavil standard pro mezinárodní společenství jak projektovat a realizovat rekonstrukční a rozvojové projekty. Civilní část (CIVEX) Provinčního rekonstrukčního týmu Lógar tvořili odborníci, které vybíralo Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. Naší prací bylo projektování a realizace konkrétních rekonstrukčních programů zaměřených zejména na bezpečnost, vodní hospodářství, zemědělství, infrastrukturu, vzdělávání a komunitní projekty. Prioritami civilní části PRT bylo po celou dobu našeho působení v Lógaru podporovat místní vládu, média a ekonomický rozvoj provincie, vysvětluje vedoucí civilní části Magdalena Pokludová. Poslední půlrok jsme se zaměřili na dokončení probíhajících projektů. Jsem ráda, že se nám podařilo všechny projekty dotáhnout do konce a předat je místním, dodává. Jedním z hlavních úkolů PRT byla podpora a zvyšování schopností afghánských bezpečnostních sil. Aktivně jsme se podíleli na mentorování a výcviku policistů Afghánské národní policie a dělostřelců Afghánské národní armády, říká velitel PRT Lógar plukovník gšt. Josef Kopecký. Neodmyslitelnou součástí podpory plnění operačního úkolu byly projekty rychlého dopadu, které realizovala skupina PSYOPS/CIMIC. Tyto tzv. Quick Impact Projects měly jiný charakter než velké rekonstrukční akce. Vytvářelo se jimi příznivější prostředí pro vnímání našich jednotek mezi místním obyvatelstvem. 10. jednotka PSYOPS/CIMIC úspěšně realizovala čtyřicet tři úkolů, které měly široký záběr. Jmenujme například matematickou olympiádu, nákup vybavení pro dětské oddělení nemocnice v Pol-e Alam, materiální podporu nezávislých médií, zemědělské kurzy, kurzy čtení, psaní a šití pro místní ženy, zodolňování kontrolních míst afghánských bezpečnostních složek nebo rekonstrukci jídelny pro afghánské vojáky ve Wardaku. Financovány byly z rozpočtu ČR a také z darů nevládních a humanitárních organizací a církevních sbírek. Zatímco civilní část týmu se zaměřovala na rekonstrukční projekty, jedním ze základních úkolů vojenské části bylo zajistit ochranu civilních expertů. Vzhledem k bezpečnostní situaci v provincii bylo nezbytné zajišťovat jim při výjezdech mimo prostor základny ozbrojený doprovod. Dále jsme vyčleňovali odřad rychlého zásahu, který byl neustále ve vysoké bojové pohotovosti připraven zasáhnout v případě potřeby v provincii. V neposlední řadě tým EOD (Explosive Ordnance Disposal) vyhledával a zneškodňoval nevybuchlou munici a nástražná výbušná zařízení. Realizovali jsme také několik zásobovacích konvojů mezi základnou Shank a Kábulem, řekl plukovník Kopecký. Jádro vojenské části poslední, 10., jednotky PRT tvořili vojáci 74. lehkého motorizovaného praporu z Bučovic, doplnění vojáky 72. mechanizovaného praporu z Přáslavic, velitelství 7. mechanizované brigády z Hranic a dalších útvarů Armády České republiky. Desítka působila v Lógaru od srpna loňského roku. V současné době se její vojáci vracejí zpět do vlasti. Hlavní technikou užívanou při plnění operačního úkolu byla lehká obrněná vozidla IVECO a Dingo, kolové obrněné transportéry Pandur a americká obrněná vozidla MRAP typu MAXXPro. Vojáci byli vyzbrojeni novou českou útočnou puškou CZ 805 BREN ráže 5,56 mm a dalšími ručními zbraněmi. mjr. Jindřich Plescher Foto: por. Robert Čihař
3 2013 79 Základní fakta o působení AČR v PRT Lógar Od roku 2008 prošlo jednotkou PRT Lógar 2 497 českých vojáků. Za pět let působení jednotek PRT AČR se uskutečnilo 3 342 patrol, 2 580 operací. Při plnění operačních úkolů bylo zraněno 10 českých vojáků, 1 byl usmrcen. V jednotlivých kontingentech se vystřídaly tyto jednotky: 102. průzkumný prapor 7. mechanizovaná brigáda (71. mechanizovaný prapor z Hranic, 72. mechanizovaný prapor z Přáslavic a 74. lehký motorizovaný prapor z Bučovic) 4. brigáda rychlého nasazení (42. mechanizovaný prapor Svatováclavský z Tábora a 43. výsadkový mechanizovaný prapor z Chrudimi) 13. dělostřelecká brigáda z Jinců 53. brigáda průzkumu a elektronického boje z Opavy 1. PRT Lógar v sestavě sil ISAF (březen srpen 2008) Velitel kontingentu plk. Ivo Střecha Počet osob 190 2. PRT Lógar v sestavě sil ISAF (srpen 2008 únor 2009) Velitel kontingentu pplk. Pavel Lipka Počet osob 190 3. PRT Lógar v sestavě sil ISAF (únor srpen 2009) Velitel kontingentu pplk. Petr Procházka Počet osob 269 4. PRT Lógar v sestavě sil ISAF (srpen 2009 únor 2010) Velitel kontingentu pplk. Milan Schulc Počet osob 269 5. PRT Lógar v sestavě sil ISAF (únor srpen 2010) Velitel kontingentu plk. gšt. Rudolf Honzák Počet osob 247 6. PRT Lógar v sestavě sil ISAF (srpen 2010 únor 2011) Velitel kontingentu pplk. Ctibor Gazda Počet osob 247 7. PRT Lógar v sestavě sil ISAF (únor srpen 2011) Velitel plk. Miroslav Hlaváč Počet osob 250 8. PRT Lógar v sestavě sil ISAF (srpen 2011 únor 2012) Velitel pplk. Pavel Andráško Počet osob 250 9. PRT Lógar v sestavě sil ISAF (únor srpen 2012) Velitel plk. gšt. Antonín Genser Počet osob 292 Tento kontingent byl jako vůbec první jednotka AČR v zahraniční operaci vyzbrojen novou českou moderní útočnou puškou CZ 805 BREN ráže 5.56 NATO s příslušenstvím 10. PRT Lógar v sestavě sil ISAF (srpen 2012 únor 2013) Velitel plk. Josef Kopecký Počet osob 293
80 DOVĚTEK k pobaltské misi Slavnostní nástup příslušníků úkolového uskupení Armády České republiky v misi Baltic Air Policing udělal definitivní tečku za jejich čtyřměsíčním nasazením v zahraničí. Jelikož se jednalo o misi, která se svým charakterem a zejména operačním úkolem poněkud odlišovala od standardu pozemních kontingentů, opětovně se k ní na stránkách A reportu vracíme. Dnešní epilog napsali ti, kteří se jí účastnili. Od prvního zářijového dne loňského roku střežily bojové letouny JAS-39C Gripen vzdušných sil Armády České republiky zařazené do aliančního systému integrované protivzdušné obrany (NATO Integrated Air Defence System NATINADS) vzdušný prostor a teritoriální vody Litvy, Lotyšska a Estonska. Stejně jako při svojí premiéře v Pobaltí (od 1. května do 31. srpna 2009) české úkolové uskupení, jehož organizační jádro tvořili příslušníci pozemního a létajícího personálu čáslavské tygří 211. taktické letky, opět prokázalo svoji kvalitu. Během více než čtyřměsíční mise provedli patnáct ostrých startů, takzvaných Alpha Scramble, proti narušitelům v zóně odpovědnosti. Ve všech případech splnili patnáctiminutovou normu ke vzletu na povel Spojeného střediska řízení leteckých operací (Combined Air Operations Centre CAOC) v severoněmeckém Uedemu. Nad Pobaltím nalétali 326 letových hodin a uskutečnili 298 letů, což je nadprůměrný výkon ve srovnání s jinými aliančními kontingenty. Jde o čísla, která odbornou veřejnost ohromují a svědčí o vynikajících profesních i osobních kvalitách všech zúčastněných. Jenom připomínáme, že ochrana tří pobaltských států začala před devíti roky a doposud se na ní podílelo čtrnáct aliančních letectev v celkovém počtu jedenatřiceti rotací. Belgičané s letouny F-16AM v nich začínali jako první a v současné době drží ostrou hotovost na litevském letišti Šiauliai Dánové s efšestnáckami. Další výzva? Island! Misi v Pobaltí lze posuzovat z několika směrů. Velitel čáslavské 21. základny První náměstek ministra obrany V. Picek v doprovodu velitele základny plk. gšt. P. Lančiho taktického letectva a zároveň velitel českého úkolového uskupení plukovník gšt. Petr Lanči hovoří o dvou aspektech. V Pobaltí jsme po sobě zanechali velmi výraznou a hlavně pozitivní stopu, a to nejen jako profesionálové, kteří umí dobře dělat svou práci a jsou k tomu odpovídajícím způsobem vybaveni, ale také jako vojáci země, která má výrazné vojenské schopnosti v oblasti zajištění vzdušné ochrany a tím i národní suverenity sebe i svých partnerů, podotýká a zdůrazňuje, jak je pro samostatný a suverénní stát důležité mít vlastní vojenské letectvo použitelné v operacích typu NATINADS a jak složité to mají ti, kteří tuto schopnost ztratí nebo na ni z jakéhokoliv důvodu rezignují. Jeho druhý zorný úhel na baltickou misi úzce souvisí s profesní připraveností příslušníků úkolového uskupení. Opět jsem se utvrdil v tom, že kvalita lidí zaručuje splnění stanovených úkolů. Máme piloty, kteří byli důstojnými ochránci prostoru odpovědnosti, příslušníky inženýrsko- -letecké služby, kteří udržovali provozuschopnost letadel téměř za každých podmínek, a příslušníky štábu a zabezpečujících složek, kteří vytvořili skvělý odborný servis i lidské zázemí, konstatuje plk. P. Lanči a připomíná double nasazení jak v Čáslavi, tak v Šiauliai, které plnohodnotně zabezpečovala jedna jednotka 211. taktická letka Generála Františka Chábery, vyzbrojená čtrnácti bojovými letouny JAS-39C/D Gripen. Také na čáslavské letecké základně platí, že jedno končí a druhé začíná. Další výzva je takřka na dohled. Island Air Policing v roce 2014, dodává plukovník Petr Lanči. Alfa borec Nadporučík Kamil Kopáč slouží v hotovosti NATINADS půldruhého roku. Za tu dobu provedl jednu alfu, a to k civilnímu dopravnímu letounu, které ve vzdušném prostoru České republiky nekomunikovalo s pozemními orgány řízení letového provozu. Jeho pobaltská mise, byť trvala dva měsíce, však zásadně pozměnila dosavadní statistiku. Z ranveje šiauliaiského letiště měl pět ostrých vzletů, takzvaných Alpha Scramble. K cílům, které nedodržovaly letové plány, vždy startoval jako dvojka neboli wingmen. V reálu se jednalo jak o vojenské, tak i civilní stroje Ruské federace. Rusové se totiž při letech do své enklávy Kaliningradu nebo zpět v nejednom případě odkloňují z trasy nebo létají bez zapnutého takzvaného odpovídače, což je zařízení na palubě letounu, které umožňuje automatickou identifikaci letadla ve vzdušném prostoru pro potřeby řízení letového provozu a poskytuje základní parametry stroje. Považuji to za náhodu, že jsem zrovna sloužil v hotovosti, když nás uedemský CAOC zvedl, usmívá se čáslavský stíhač, který má dvěstěpadesátihodinový nálet na Gripenu. O chvíli později je na něm znát, jak si této pětinásobné náhody cenní. Je to o dalších profesních zkušenostech. Při premiérovém zásahu jste pod velikým psychickým tlakem, abyste něco nepokazil. Postupy zásahu znáte, ale je třeba mít pod kontrolou i adrenalin. Jak alfy přibývají, už jste mnohem klidnější. Roste sebejistota, dokážete lépe předvídat, říká hotovostní pilot a stroze představuje svoje vzdušné cíle v Pobaltí: Ruské Antonovy, Iljušiny a Tupolevy. Žádost o akční popis prováděných alf zamítne. Podrobnosti nelze z pochopitelných
3 2013 81 důvodů publikovat. Přesto se Kamil Kopáč alespoň obecně vrací k jedné noční alfě, kdy se nemohla dvojice hotovostních Gripenů optimálně přiblížit k narušiteli z důvodu blížící se hranice střeženého prostoru nebo k náročnému zaznamenávání cíle nad ním. Leckoho může překvapit, že unikátní porce Alpha Scramble v pobaltském vzdušném prostoru nezavdala nadporučíku Kopáčovi důvod k bujarému veselí. Pravdou je, že si mě kluci z letky nějaký ten čas dobírali. Žádné rozvleklé oslavy se však nekonaly. Po Litvě záhy přišel standardní kolorit hotovostí na čáslavské základně. Dvojí nasazení zároveň Třetí článek Severoatlantické smlouvy stanoví, že členské státy jsou povinny se jednotlivě i společně starat o svou bezpečnost. Konkrétně v oblasti stíhacího letectva to znamená, že každý členský stát NATO má nárok na stejnou úroveň zabezpečení svého vzdušného prostoru a že obranu zemí, které nedisponují vlastními nadzvukovými letouny, a takových je v současné době v rámci Severoatlantické aliance sedm, zabezpečují signatáři smlouvy. Působení českého úkolového uskupení ocenily politické i vojenské autority všech tří pobaltských států. Nejenže se jednalo o projev alianční solidarity, ale i opětovné potvrzení vysokého kreditu, s nímž jsou čeští profesionálové v Pobaltí spojováni. To je skutečnost, která bezpochyby těší také velitele prvního úkolového uskupení Armády ČR v misi Baltic Air Policing a velitele 211. taktické letky podplukovníka Jaroslava Míku. To, že se jednalo o totožný operační úkol jako před třemi roky, lze považovat za jistou výhodu. V dlouhodobé přípravě na druhou misi jsme mohli vycházet z předešlých poznatků, počínaje znalostí prostoru odpovědnosti a konče logistickým zabezpečením personálu a letecké techniky. Neměnné zůstávají operační postupy air policingu i to, že jsme stále v podřízenosti Spojeného střediska řízení leteckých operací v německém Uedemu. Proces vzdušné ostrahy v rámci NATINADS je standardizovaný, rozdílný je pouze mandát v zahraničí. Výběr létajícího personálu na misi do Pobaltí nepodléhal žádným zvláštnostem. Kdo létá hotovost v tuzemsku, je nasaditelný i nad územím cizího státu. Už pilotáž Gripenu lze s jistou nadsázkou označit jako výběrové povolání. Dvě desítky výkonných letců jsou ke specifickému úkolu vzdušné ostrahy vycvičeny a není rozhodující, z jaké letecké základny tuto misi plní, vysvětluje velitel čáslavské tygří 211. letky a zdůrazňuje, že náročnosti úkolu musí odpovídat logistická podpora. Důstojná tečka na závěr Příslušníkům úkolového uskupení přijeli na čáslavskou základnu poděkovat za úspěšnou reprezentaci vrcholní představitelé Ministerstva obrany České republiky, Generálního štábu Armády ČR, Velitelství společných sil, senátoři Parlamentu ČR, starostové, velitelé vojenských útvarů a zařízení a další významní hosté. Za vynikající plnění povinností v úkolovém uskupení Baltic Air Policing a vzornou reprezentaci AČR v zahraničí převzal nadporučík Martin Pelc Záslužný kříž ministra obrany ČR III. stupně a plukovník Petr Lanči, nadporučík Kamil Kopáč, praporčík Václav Voves a četař Radek Loukotka Čestný odznak AČR Za zásluhy III. stupně. Věcný dar za příkladné plnění služebních povinností v rámci zahraniční operace na území Litvy byl udělen majorovi Janu Ondryskovi, majorovi Martinu Peldovi a nadrotmistrovi Janu Kodrasovi. Všichni příslušníci mise byli vyznamenáni medailí ministra obrany České republiky Za službu v zahraničí. Při pátečním slavnostním aktu byl mezi oceněnými i Tomáš Kostúr, obchodní ředitel společnosti Sieza, s. r. o., jenž převzal pamětní odznak jako poděkování za dlouholetou spolupráci při zabezpečení letecké základny Čáslav technickými prostředky. Vaše vojenská letecká mise v Pobaltí byla druhým regulérním testem technologické vyspělosti našeho taktického letectva a úrovně připravenosti jeho příslušníků působit mimo domácí půdu. Je třeba říci, že testem znovu velmi úspěšným, zdůraznil ve svém projevu první náměstek ministra obrany Vlastimil Picek. Pochvalná slova na adresu příslušníků pobaltské mise zazněla také od zástupce náčelníka Generálního štábu AČR náčelníka štábu generálmajora Bohuslava Dvořáka: Operační úkol jste splnili bez jakýchkoliv problémů a opět na výbornou. Navíc jste získali i plno dalších profesních zkušeností. Například přelety nad mořem nebo vzlety k bojovým prostředkům jiné země byly jedinečnou zkušeností, kterou nad naším územím, kde obvykle startujete k dopravním letounům, těžko získáte. Foto: autor a Jan Kouba Pavel Lang
82 A report byl v hale, kde je dlouhodobě uloženo šestatřicet neprovozovaných podzvukových bitevníků L-159 ALCA vzdušných sil Armády ČR Alky v dusíku Alky ve třpytivém Quadruplexu. Přeloženo do srozumitelné řeči, to znamená, že podzvukové bitevníky L-159 ALCA (Advanced Light Combat Aircraft) vzdušných sil Armády České republiky se nacházejí zahaleny ve čtyřvrstvé bariérové hliníkové fólii stříbrného provedení. Tento unikátní pohled lze spatřit pouze v takzvaném plecháči neboli hale číslo 133 Aera Vodochody. Díky vstřícnosti managementu Aera Vodochody je umožněno také A reportu, aby krátce nahlédl do této de facto obyčejné budovy, avšak s ne obyčejným leteckým materiálem. Tím jsou dlouhodobě uložené stopadesátdevítky českého vojenského letectva. V současné době se jich tady nachází šestatřicet kusů. Část letadel do plecháče Před bezmála šestnácti roky armáda koupila sedmdesát dva podzvukových bitevníků L-159 ALCA. Jako vůbec první vojenský pilot s ním letěl kapitán Rostislav Stroin (16. ledna 2000), a to v rámci přeškolení na nový typ. První dva stroje (tr. č. 6007 a 6006) přistály na čáslavském letišti 29. prosince 2000. Počet strojů vycházel z tehdy předpokládaných potřeb vojenského letectva. Stopadesátdevítky byly postupně dodávány do provozu v letech 2000 až 2004. Byly dislokovány na základně letectva Sedlec, Vícenice u Náměště nad Oslavou a na základně taktického letectva Čáslav. Avšak po schválení Koncepce výstavby profesionální Armády České republiky a mobilizace ozbrojených sil ČR přepracované na změněný zdrojový rámec a po rozhodnutí o pronájmu nadzvukových bojových letounů JAS-39C/D Gripen se vláda ČR usnesla na snížení počtu provozovaných letounů L-159. Za dostatečný byl považován počet čtyřiadvacet strojů. V této souvislosti bylo optimálním řešením nepoužívané bitevníky uložit. Kam? Nejlépe u jejich výrobce Aera Vodochody. Proč? Důvodů je celá řada, a to od nemalých finančních úspor přes zabránění technické degradace letounů až po skutečnost, že jak lidské, tak technické kapacity letecké základny Armády ČR nejsou předurčeny ke skladování bitevníků, nýbrž k leteckému výcviku na nich. První přelet armádních stopadesátdevítek do Aera začal v březnu 2006. Na strojích se v periodě třiceti dnů prováděla údržba v režimu provozního uložení, a to přesně podle daných předpisů. Po šedesáti dnech se na letounech točila motorová zkouška, vzpomíná vedoucí projektu dlouhodobého uložení L-159 a logistický specialista Jindřich Válek a dodává, že postupně do Aera Jindřich Válek Vodochody přiletělo sedmačtyřicet bitevníků L-159A. Uskladnění nepoužívaných letounů není jenom ryze technickou záležitostí. Už od samého začátku jsme hledali tu nejméně finančně nákladnou cestu dlouhodobého uložení letounů L-159, říká viceprezident Aera pro vojenský program Petr Kudrna a uvádí příklad: Ještě v roce 2006 jsme si na prototypu letounu s trupovým číslem 5832 vyzkoušeli technologii uložení ve čtyřvrstvé bariérové hliníkové fólii nesoucí název Quadruplex, která je určena pro dlouhodobé uskladnění, přičemž je velice účinná proti klimatickým vlivům. Není tajemstvím, že výše vzpomínaný Qua druplex ve stříbrném provedení je běžně dostupnou komoditou a využívá se v celé řadě odvětví. Setkáte se s ní jak v tropických, tak v polárních oblastech. Představuje
3 2013 83 spolehlivý obal pro korozí ohrožené výrobky, který mimo jiné nepropouští vodní páru, je nepromastitelný, poddajný, má velkou pevnost proti oděru a na nepotištěné straně je spojovatelný zatepla. Pro úplnost, tyto bariérové fólie vyrábí německá společnost, kterou v Čechách a na Slovensku zastupuje firma z Veselí nad Moravou. Vraťme se však do Aera. I v tomto případě platilo, že záměr je jedna věc a vlastní realizace druhá. Proto bylo nutné nejprve uvedenou technologii ověřit, poté zpracovat zevrubné analýzy a následně požádat kompetentní orgán, což je odbor vojenského letectví Ministerstva obrany ČR, o souhlas se zavedením do výzbroje Armády ČR. Vše se povedlo v polovině roku 2008 a od října téhož roku se ukládání L-159 začalo realizovat. Přesněji řečeno, začaly se provádět odborné a administrativní úkony související s dlouhodobým uložením letounů. A jelikož byly stopadesátdevítky ukládány průběžně, zabralo to také jistý čas. Suma sumárum, v květnu 2009 jsou již všechny L-159 v ochranných fóliích. Jejich počet se však postupně snižoval až na stávajících třicet šest kusů. Rozdíl je způsoben přestavbou několika z nich z takzvaných sólových (jednomístných) mašin na spárky neboli dvousedadlové verze a kontraktem se Španělskem v souvislosti s pořízením transportních letounů C-295M CASA pro české vojenské letectvo. Aby byla mozaika informací kompletní, je nezbytné zmínit ještě dva údaje. Nejprve místo dlouhodobého uložení letounů. Tím je technologická hala číslo 133, slangově pojmenovaná plecháč, která byla v roce 2006 za tímto účelem primárně vystavěna. Dále je nabíledni, že kontrakt zastřešuje odpovídající legislativa a finanční závazky. Smlouvy mezi Aerem Vodochody a Ministerstvem obrany ČR se uzavírají zpravidla na dva roky. Žádná změna stavu Logistik Jindřich Válek otevírá dveře haly a naznačuje nám, že můžeme vstoupit. Už letmý pohled je pro návštěvníka zážitkem. Formát bitevníků je zřetelný i přes hrubý střih hliníkové fólie. Na každém stroji vás zaujme jeho vizitka. Příklad? Letoun L-159A tr. číslo 6028. Letoun uložen podle smlouvy o uložení letounů L-159 č. 112800272. Datum uložení: 24. 6. 2011. Pokud nerozhodne provozovatel bitevníků jinak, takto nerušeně zde stojí každý stroj zpravidla dva roky. To je doba, na níž je certifikováno uložení v bariérové fólii. Poté následuje takzvané přebalení letounu. Samozřejmě že se zevrubnou kontrolou stavu stroje. Praxe potvrzuje, že dvouletá servisní perioda je plně dostačující. Podstatou je, aby se na letounu zabránilo vzniku koroze. A tato technologie to zabezpečuje, argumentuje J. Válek a zachází do podrobností. Letadlo se v bariérové fólii propláchne dusíkem, včetně podvozků. Určitou dobu je vak nafouknutý jako balon. Poté je provedeno odsátí dusíku pod folií a tím vytvořen mírný podtlak v celém prostoru. Současně s tím dochází k přilnutí fólie k letounu a dosažení optimálního inertního prostředí s minimální vlhkostí (cca 5 až 10 procent). Fólie se zavaří a tím je vytvořeno optimální klima pro dlouhodobé uložení. V běžném provozu na letecké základně by se takovéto podmínky nemohly zabezpečit, říká a připomíná, že dusík je plyn vytvářející inertní prostředí. Při exkurzi po hale, kde teplota nesmí klesnout pod pět stupňů Celsia, nelze nevidět kabely vytažené zpod fólie každého letounu. Ty jsou napojeny na čidla, která snímají teplotu a vlhkost v klíčových částech stroje. Není sporu o tom, že nejvíce ochrany potřebuje dvouproudový motor Honeywell/ /ITEC F124GA-100. Technik se připojí přes paměťové zařízení USB a provede kontrolu požadovaných parametrů. V první fázi uložení letounů se data snímala každý týden a měsíc co měsíc jsme dávali armádě report o aktuálním stavu skladované techniky. Díky nadmíru pozitivním výsledkům z předcházejícího období se v současnosti kontroly provádějí po čtyřech měsících, argumentuje šéf projektu. Neopomene však podotknout, že dohled nad celistvostí bariérové hliníkové fólie je jeho pravidelnou povinností. O jakých pozitivních výsledcích Jindřich Válek hovoří? Nedošlo k žádným změnám. Uložené letouny se nacházejí ve stavu, v jakém byly v roce 2008. Technologie dlouhodobého uložení ve čtyř vrstvé bariérové hliníkové fólii je efektivní, konstatuje logistik Aera Vodochody. Leckoho napadne otázka, co kdyby se poměry ve vzdušných silách AČR natolik markantně zlepšily a náhle bylo třeba zařadit do provozu další stopadesátdevítky. Alky by musely projít odpovídající úrovní údržby. Rozsah prací by zabral zhruba osm měsíců. Poté by se z takzvaných uloženek opět staly provozuschopné letouny, říká viceprezident Aera Petr Kudrna. Foto: Jan Kouba Pavel Lang
84 Čeští zdravotníci v afghánském Kábulu Před pár dny ukončil svoji čtyřměsíční misi ve francouzské vojenské polní nemocnici v afghánském Kábulu český 6. chirurgický tým sestavený z lékařů a zdravotnického personálu královéhradecké 6. a 7. polní nemocnice. Nahradí ho královéhradecký 7. chirurgický tým, který na stejnou základnu odletěl počátkem měsíce února. V polních podmínkách Základna mezinárodních sil ISAF umístěná na letecké základně v afghánském Kábulu se rozkládá na několika stovkách čtverečních metrů a čítá zhruba pět a půl tisíce lidí a to jak příslušníků leteckého personálu, vojenských policistů, tak i příslušníků bojových jednotek a logistiky. K desítkám budov vybudovaných na základně patří i dva roky stará betonová budova francouzské vojenské polní nemocnice, jejíž tým už více než rok pravidelně ve čtyřměsíčních misích doplňuje i český vojenský zdravotnický kontingent královéhradecké nemocniční základny. Vybavení nemocnice včetně zajištění odborným personálem odpovídá požadavkům centra pro péči o pacienty se závažnými a život ohrožujícími úrazy. Stran poskytované operační i následné intenzivní péče je srovnatelná s hradeckou fakultní nemocnicí, říká major MUDr. Tomáš Dušek, vedoucí lékař 2. chirurgické skupiny královéhradecké 7. polní nemocnice, který svou odbornou praxi vykonává jako lékař chirurgické kliniky Fakultní nemocnice Hradec Králové. V Kábulu po čtyři měsíce působil jako velitel 4. českého chirurgického týmu. To, co mne zaujalo, bylo velmi kvalitní vybavení zdravotnickým materiálem, které nám práci velmi ulehčovalo, dodává starší zdravotní sestra praporčice Petra Riganová, která v kábulské vojenské nemocnici pracovala jako zdravotní sestra na anesteziologii a která více než patnáct let dělá urgentní medicínu. Pro ní afghánská mise skončila loni v říjnu a byl to už její v pořadí třetí zahraniční pobyt v Afghánistánu. První dva absolvovala v české vojenské polní nemocnici složené tehdy z kontejnerů a stanů. I když kontejnerová nemocnice co do vybavenosti si s tou kamennou v ničem nezadá, pokud jde o prostředí a samotný komfort, nedá se to srovnávat. Ve francouzské kábulské kamenné nemocnici je velmi účelně řešena její dispozice. Všude je blízko, prostory operačních sálů i jipky jsou veliké. Ve srovnání s kontejnerovou nemocnicí nechybí ani místo pro odpočinek. V nemocnici jako jediné budově na základně teče sladká voda z přímého zdroje, v ostatních budovách je voda dovážena cisternami nebo je upravována technickou solí zřejmě aby nás to odradilo ji pít kvůli nebezpečí infekce, konstatuje MUDr. Dušek. Na operačním sále Kábulská vojenská nemocnice, v jejímž čele stojí francouzské velení, má ve svých třech pokojích lůžkovou kapacitu zhruba 42 pacientů. V každém z pokojů je zhruba patnáct lůžek. Připraveny jsou i přistýlky pro případ, že by šlo o větší počet lidí, které by bylo třeba přijmout. Obsazenost nemocnice je kolem 80 až 85 procent, z toho plných dvacet procent tvoří děti. Jeden z pokojů je vyčleněn pro afghánské ženy, druhý pro muže, třetí pro vojáky koaličních sil. Francouzský zdravotnický personál byl vstřícný, příjemný. Vytvořili kolegiální prostředí. Komunikace probíhala bez problémů v angličtině, a to jak v běžné hovorové mluvě, tak i po stránce odborné. Pokud jde o medicínský přístup, Francouzi plně respektovali nás, stejně jako my je, říká doktor Dušek. Pracovní doba byla v nemocnici v nepřetržitém provozu na směny, a to osmihodinová s hodinovou přestávkou na oběd. Mnohdy však zaměstnanci oběd ani nestíhali a nechávali si ho přinést do nemocnice. Nebylo výjimkou, že se pracovalo a operovalo i v noci. V pátek bylo volno. Ten byl pro Afghánce naší nedělí. Zdravotnický personál se denně scházel kolem čtvrt na devět ráno. Provedl vizitu na oddělení i jipce. U každého pacienta se zastavil, diskutoval o jeho zdravotním stavu i o plánu jeho další léčby. Kolem deváté se začínalo s plánovanými operačními výkony. Společně s operačními sály zahajovaly svoji činnost i ambulance chirurgická, ušní, nosní, krční, jakož i ambulance praktického lékaře. Do nemocničních ambulancí denně docházely desítky civilistů z blízkého i vzdáleného okolí. To i proto, že u nás v nemocnici bylo ošetření zdarma a mnozí z těch, kteří sem přišli, neměli dostatek peněz na to, aby si mohli dovolit léčbu v místních soukromých nemocnicích. Svou nemalou roli tu však hrála dobrá pověst nemocnice, zejména její vysoká
3 2013 85 odborná a kvalifikovaná péče v západním stylu, konstatuje Petra Riganová. K ošetřením vyžadujícím lékařskou pomoc patřila podle doktora Duška nejčastěji zranění způsobená válkou, minami a nalezenou či skrytou municí a střelná poranění. Téměř polovina operací byla však pro neúrazová onemocnění zahrnující celé spektrum všeobecné, hrudní chirurgie a ortopedie. V ordinaci českého praktického lékaře se nejčastěji vyskytovala problematika kožních nemocí, vysokého krevního tlaku bolestí zad, ale nezřídka byla také diagnostikována tuberkulóza. Mezi častá neválečná poranění patřily i popáleniny. Ty byly nejčastěji způsobovány nebezpečnými ohništi a kotli na vaření, které má afghánské obyvatelstvo často uprostřed obytné místnosti a jsou doslova pastí pro děti, které si v místnosti hrají. Stejně tak bylo mezi zraněnými municí velké procento dětí. Zranění způsobená výbušninami, které děti nacházely při hraní v terénu, byla opravdu vážná, neboť šlo o poranění, k němuž došlo z bezprostřední blízkosti. Mnohokrát se stalo, že ze tří dětí z rodiny, které to potkalo, se podařilo stěží zachránit jedno, přibližuje situaci doktor Dušek, který se ve francouzské polní nemocnici zabýval všeobecnou chirurgií, jež obsahovala jak plánované operační výkony, tak i výkony způsobené střelbou či výbušninami a to jak v dutině břišní, tak i poranění měkkých tkání, tzn. poranění svalů, kožního krytu, včetně poranění hrudníku, plic, velkých cév, popálenin aj. Zkušenost pro jednu i druhou stranu Operační týmy byly často smíšené. Například chirurg byl Čech, anesteziolog Francouz, sálové sestry Bulharky. V případě, že šlo o hromadný příjem raněných, fungovali jsme v národních týmech a to od samotného příjmu na emergency až po operační zákrok i pooperační zajištění. Pokud to situace vyžadovala, bylo možné operovat na třech operačních sálech najednou, přibližuje práci lékařů doktor Dušek a dodává, že pokud šlo o plánované operační výkony, prováděl operace kýl, žlučníků, střev, ale i odstranění orgánů pro nádor a často i urologické výkony. Pokud nebyl operatér na danou věc odborník, což bylo například u malého chlapce se získanou vadou ledviny, byla potřeba konzultace telemostem na dálku s odborníkem. V uvedeném případě s urologem z královéhradecké fakultní nemocnice. Operace tohoto malého pacienta byla úspěšná. Dodnes nezapomenu na vděčnost, kterou nám za jeho záchranu projevovali jeho rodiče, říká doktor Dušek s tím, že s odborníky v České republice byli na dálku konzultováni i jiní pacienti, například s kožními či revmatologickými chorobami. Nebýt toho, že šlo o válku, která s sebou nese smrt, mrzačení a utrpení, byl pro mne jako chirurga pobyt v polní nemocnici velkou odbornou zkušeností. Pracujete zde v malém týmu zdravotníků, kteří jsou čtyřiadvacet hodin denně po dobu čtyř měsíců v neustálé pohotovosti, pracujete v týmu, kde nejsou odborníci, například v oboru radiologie, neurologie a dalších specializací. Zkrátka vše je na vás. Řadu vyšetření, například rentgenové včetně popisů z cétéčka, musíte dělat sami. To logicky přináší množství zkušeností pro další odbornou medicínskou práci. I přes všechny možné překážky jsme jako mnohonárodní tým Francouzů, Bulharů a Čechů odvedli kvalitní práci konstatuje doktor Tomáš Dušek, jenž se v královéhradecké fakultní nemocnici specializuje na chirurgii tlustého střeva a konečníku. Stejného mínění za svoji odbornost je i zdravotní sestra Petra Riganová. Práci českého chirurgického týmu v závěru jeho mise ocenil a vysoce vyzvedl i ředitel francouzské vojenské nemocnice v Kábulu generál Fabien Zagnoli. Napětí viselo ve vzduchu Bezpečnost po celou dobu zajišťovaly bezpečnostní složky belgické armády i česká Vojenská policie. Hlídala jak v prostorách základny, tak i mimo ni. Vyjít bránou ven do města bylo možné jen na zvláštní povolení. Náš čtyřměsíční pobyt byl tedy omezen jen na uzavřený a hlídaný prostor základny, říká doktor Dušek s tím, že ven mimo základnu se dostal s ozbrojeným doprovodem jednou, a to na návštěvu českého velvyslance v Kábulu, kam byli pozváni. Venku číhalo nebezpečí na každém kroku. Ale i na základně byl klid jen relativní. Zažili jsme i tři poplachy, kdy jsme museli přerušit práci. Jednou šlo o poplach, kdy letěla raketa směrem k základně, ale naštěstí nás minula, jindy o útok sebevražedného útočníka, který odpálil sebe i auto na hranici naší základny. Tehdy jsme přijali do nemocnice spoustu zraněných..., přibližuje situaci na základně doktor Dušek. Volna bylo docela málo, ale čas na osobní potřeby vyprat si, vyžehlit, vyřídit si soukromou e-mailovou poštu, zavolat rodině se vždy našel, říká Petra Riganová. Byla možnost zajít si do posilovny, půjčit si knihu, pustit si film, zasportovat, zacvičit. Měli jsme s sebou vlastní notebooky, takže bylo možné i popovídat si s blízkými prostřednictvím Skype. Dodává, že spolu s těmi, kteří je, zdravotníky, logisticky zabezpečovali a s nimiž se měli možnost seznámit až v misi, tvořili výborný tým. Epilog V době, kdy na východě Afghánistánu vrcholily boje o údolí Shahi Kot, objevili se v Afghánistánu první čeští vojáci. Příslušníci chirurgického týmu 6. polní nemocnice působili v mezinárodní misi od 17. března 2002 několik týdnů při britské 34. polní nemocnici v Bagramu. V polovině května 2002 je nahradila 6. polní nemocnice. O několik dní později bylo toto zařízení připraveno zajišťovat zdravotní péči na úrovni ROLE 3 a to nejen pro příslušníky spojeneckých sil ISAF, ale i místní obyvatele. Působení českého zdravotnického personálu se od té doby v Afghánistánu nezastavilo. V současné době pracuje v kábulské francouzské vojenské nemocnici 7. chirurgický tým královéhradecké 6. a 7. polní nemocnice. Za vynikající práci, a to nejen při zdravotnickém zabezpečení koaličních vojsk a vojsk Armády České republiky, za pomoc civilnímu obyvatelstvu v místě nasazení, ale také za vynikající práci při výkonu své praxe v českých nemocnicích, propůjčil prezident republiky loni při příležitosti svátku 28. října královéhradecké 7. polní nemocnici bojový prapor. Pavel Filla Foto: archiv Tomáše Duška a Petry Riganové Připravila redakce časopisu A report měsíčník Ministerstva obrany ČR Adresa: Rooseveltova 23, 160 01 Praha 6 Kontakt: Jan Procházka (šéfredaktor) 973 215 553, 724 033 407, e-mail: areport@centrum.cz, www.army.cz Grafi cká úprava a zlom přílohy atm + : Andrea Bělohlávková (A report) 973 215 786 Titulní foto: Jan Kouba