UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Filozofická fakulta Katedra asijských studií BAKALÁŘSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE Analýza struktury nejfrekventovanějších čínských znaků Analysis of the Most Frequently Used Chinese Characters Structure Michal Špetla Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Tereza Slaměníková OLOMOUC 2012
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a uvedl veškeré použité prameny a literaturu. Olomouc, 23. 4. 2012
ANOTACE Příjmení a jméno autora: Špetla Michal Název katedry a fakulty: Katedra asijských studií, Filozofická fakulta Název diplomové práce: Analýza struktury nejfrekventovanějších čínských znaků Vedoucí diplomové práce: Mgr. Tereza Slaměníková Počet znaků: 64 725 (včetně přílohy) Počet příloh: 1 Počet titulů použité literatury: 6 Klíčová slova: čínské znakové písmo, jednoduchý znak, složený znak, grafická struktura, grafická podstruktura, grafický prvek Tato práce se zabývá grafickou strukturou 2500 nejfrekventovanějších čínských znaků. Podle uspořádání prvků ve znacích jsem nejprve vymezil pět základních grafických struktur, jmenovitě strukturu horizontální, vertikální, centrální, rámcovou a strukturu tří stejných prvků. Ty jsem dále rozdělil do 154 dílčích podstruktur. Následně jsem kvantifikoval, kolik znaků se nachází v základních strukturách a posléze kolik znaků v jednotlivých podstrukturách. Práce samotná se dělí na dvě části. První je část teoretická, kde jsem nastínil vznik a vývoj čínských znaků s několika hlavními reformami, ke kterým během jejich vývoje došlo. Následně jsem ve stručnosti představil základní informace o etymologii čínských znaků a nakonec popsal důležitá fakta týkající se jejich grafické podoby. Druhou je část analytická, ve které jsem definoval kritéria, jež jsem si pro dělení stanovil a popsal hlavní problémy, na které jsem při analýze narazil. Následně jsem graficky pomocí jednoduchých schémat znázornil všech 154 podstruktur, které jsem během zkoumání vymezil a v rámci jednotlivých základních grafických struktur je seřadil od nejfrekventovanější po nejméně frekventovanou. Nakonec jsem výsledky analýzy shrnul a vyhodnotil v závěru.
Rád bych na tomto místě poděkoval vedoucí mé bakalářské práce Mgr. Tereze Slaměníkové za vstřícný přístup, cenné rady a metodické vedení práce. Také bych rád poděkoval Mgr. Davidu Uhrovi, PhD. za návrh tématu práce.
OBSAH SEZNAM TABULEK... 7 SEZNAM ZKRATEK... 8 EDIČNÍ POZNÁMKA... 9 ÚVOD...... 10 I TEORIE... 11 1 ÚVOD DO PROBLEMATIKY ČÍNSKÉHO ZNAKOVÉHO PÍSMA... 12 1.1 Vznik a vývoj čínského písma... 12 1.2 Etymologie čínských znaků... 14 1.3 Grafika čínských znaků... 16 1.3.1 Struktura prvků 1. stupně dekompozice... 17 1.3.2 Struktura prvků vyšších stupňů dekompozice... 17 II ANALÝZA... 18 2 ÚVOD K ANALÝZE STRUKTURY ČÍNSKÝCH ZNAKŮ... 19 2.1 Kritéria pro dělení znaků... 20 2.1.1 Problematické znaky... 20 3 ANALÝZA STRUKTUR A PODSTRUKTUR ČÍNSKÝCH ZNAKŮ... 23 3.1 Jednoduché znaky... 26 3.2 Horizontální struktura... 27 3.2.1 Horizontální struktura se dvěma prvky v 1. stupni dekompozice... 28 3.2.2 Horizontální struktura se třemi prvky v 1. stupni dekompozice... 31 3.3 Vertikální struktura... 32 3.3.1 Vertikální struktura se dvěma prvky v 1. stupni dekompozice... 33 3.3.2 Vertikální struktura se třemi prvky v 1. stupni dekompozice... 36 3.4 Centrální struktura... 38 3.5 Rámcová struktura... 41 3.6 Struktura tří stejných prvků... 42 3.7 Vyhodnocení analýzy... 43 ZÁVĚR... 45 RESUMÉ.... 47 BIBLIOGRAFIE... 48 PŘÍLOHY... 50
Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta 7 SEZNAM TABULEK Tabulka I: Souhrnné údaje <HS2>, s. 30 Tabulka II: Souhrnné údaje <VS2>, s. 35 Tabulka III: Souhrnné údaje <VS3>, s. 37 Tabulka IV: Souhrnné údaje <CS>, s. 40 Tabulka V: Počet znaků <CS> podle počtu ramen vnějšího prvku, s. 40 Tabulka VI: Souhrnné údaje <RS>, s. 42 Tabulka VII: Frekvence výskytu základních struktur, s. 43 Tabulka VIII: Deset nejfrekventovanějších <PS>, s. 44
Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta 8 SEZNAM ZKRATEK <HS> = Horizontální struktura <HS2> = Horizontální struktura se dvěma prvky v 1. stupni dekompozice <HS3> = Horizontální struktura se třemi prvky v 1. stupni dekompozice <VS> = Vertikální struktura <VS2> = Vertikální struktura se dvěma prvky v 1. stupni dekompozice <VS3> = Vertikální struktura se třemi prvky v 1. stupni dekompozice <CS> = Centrální struktura <RS> = Rámcová struktura <STP> = Struktura tří stejných prvků <PS> = Podstruktura
Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta 9 EDIČNÍ POZNÁMKA Pro přepis termínů zapsaných čínskými znaky je použita výhradně čínská standardní transkripce pīnyīn 拼音. Analyzované znaky, které se objevují v textu jako příklady, jsem ponechal bez transkripce, protože jejich výslovnost je pro potřeby mé práce podružná. Pro grafické znázornění jednotlivých struktur a podstruktur jsem použil počítačový program Inkscape.
Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta 10 ÚVOD Při studiu čínštiny člověk naráží na celou řadu komplikací. Jednou z nich je čínské písmo. Přestože je teoreticky možné, minimálně v začátcích studia, učit se čínsky bez znaků, od určité úrovně je jejich zvládnutí nevyhnutelné. Protože čínské znaky již povětšinou nejsou pouze jednoduchými schematickými zobrazeními konkrétních věcí, jak tomu bylo na začátku jejich vývoje, je užitečné si při jejich studiu uvědomit, že jejich grafická podoba má určitý systém. Čínský znak se skládá z tahů, tahy se sdružují do prvků a prvky potom do jednotlivých znaků. V této práci se na vzorku 2500 nejfrekventovanějších čínských znaků pokusím analyzovat, jakým způsobem mohou být jednotlivé prvky ve znaku uspořádány. Jsem přesvědčen, že pochopení toho, jak jsou prvky ve znaku seskupeny, může být nápomocné i při jejich studiu a vnést mezi jejich nepřeberné množství určitý řád. Má práce bude rozdělena na dvě části. Část teoretickou, kde nastíním vznik a vývoj čínského písma a některé jeho reformy, které měly často zásadní vliv i na strukturu znaků. Dále ve stručnosti popíši etymologii znaků, protože i když má práce bude primárně postavena na synchronním přistupu, etymologii zcela pominout nemůžu a u některých znaků k ní bude nutné přihlédnout. Nakonec popíši grafiku znaků s důrazem na základní grafické struktury, které mohou znaky vytvářet. Na základě těchto teoretických poznatků poté přijde na řadu samotná analýza struktury čínských znaků, kterou podrobně popíši ve druhé, praktické části této práce. Jak již bylo zmíněno výše, ta bude spočívat v analýze struktur, případně podstruktur 2500 nejfrekventovanějších čínských znaků. Pokusím se v ní vymezit a schematicky znázornit veškeré struktury a podstruktury, kterých mohou jednotlivé znaky nabývat a dále kvantifikovat, kolik znaků se v každé struktuře a podstruktuře nachází. Budu zjišťovat, které struktury a podstruktury jsou nejrozšířenější a z těchto poznatků vyvodím závěry. Přehled všech 2500 znaků rozdělených do jednotlivých struktur a podstruktur, se bude nacházet v příloze práce.
Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta 11 I. TEORIE
Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta 12 1 ÚVOD DO PROBLEMATIKY ČÍNSKÉHO ZNAKOVÉHO PÍSMA 1.1 Vznik a vývoj čínského písma Podle čínské tradice je myšlenka vytvoření znakového písma připisována mytickému vladaři Fú Xī 伏羲. 1 Znaky jako takové měl potom vytvořit Cāng Jié 仓颉, dvorní historik a rádce Žlutého císaře Huángdì 皇帝. 2 Avšak teorie, že čínské znaky vymyslel jeden člověk, není příliš pravděpodobná. Vývoj čínského písma byl nejspíše postupný a trval po mnoho generací. 3 Nejstarší dochované písemné záznamy, nápisy na želvích krunýřích a hovězích lopatkách jiǎgǔwén 甲骨文, se datují do 18. století př. n. l. Krunýře a lopatky byly objeveny roku 1899 ve vesnici Xiǎotún 小屯 v provincii Hénán 河南. 4 Zkoumání záznamů odhalilo skutečnost, že ačkoli způsob jejich tvoření byl poměrně jasně daný, jejich formy se značně lišily. Proto kolem roku 800 př. n. l. kronikář Zhòu 籀 vytvořil soupis existujících znaků a určil jejich standardní podobu. Čínští lingvisté tento soupis nazývají buď zhòuwén 籀文 nebo větší písmo dàzhuàn 大篆. 5 Poté následovalo menší písmo xiǎozhuàn 小篆, které vycházelo z většího písma a v podstatě pouze nahradilo variantní podoby znaků znakem jediným. 6 Zásadní pro vývoj čínského znakového písma byl přechod na úřednické písmo lìshū 隶书. Během této reformy došlo k významnému porušení systému čínských znaků, autoři nebyli obeznámeni s principy čínské gramatologie a etymologií čínského písma a mnohé znaky nahradili nemotivovanými značkami. Dále původně čistě ideografický princip čínského písma byl narušen ve prospěch písma slabičného. K zásahům do systému čínského písma přispěl i vznik kurzivního písma xíngshū 行书 a trávového písma cǎoshū 草书. Nahrazování znaků nemotivovanými značkami pokračuje až do současnosti a téměř 1 WILDER, G. D., Analysis of the Chinese Characters, s. 5. 2 KUČERA, O. et al., Učebnice čínských znaků, s. xi. 3 VOCHALA, J. et al., Úvod do čínského, japonského a korejského písma I, s. 10. 4 tamtéž 5 WILDER, G. D., Analysis of the Chinese Characters, s. 5. 6 KUČERA, O. et al., Učebnice čínských znaků, s. xi.
Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta 13 nic na tom nezměnil ani přechod na normativní písmo kǎishū 楷书. 7 Tento proces také značně znesnadňuje analýzu struktury čínských znaků, jak se pokusím ilustrovat dále v mé bakalářské práci. K další zásadní změně grafiky čínských znaků došlo během velké reformy, která začala v roce 1956 vydáním publikace Pravidla pro zjednodušování čínských znaků. Od roku 1964 se potom začal používat Úplný seznam zjednodušených znaků. Seznam z roku 1964 obsahoval celkem 2236 zjednodušených znaků a rušil 2264 znaků složitých. 8 Ke zjednodušení znaků bylo použito několik různých postupů (např. vynechání jednoho nebo několika prvků znaku, nahrazení znaku jeho kurzivní variantou, nahrazení znaku nově utvořeným jednodušším znakem atd.). Zjednodušení znaků má vedle mnoha předností i některé negativní důsledky, mnohé prvky přestaly být funkční, zvýšila se homografie znaků, došlo k zastření etymologie některých znaků, zejména symbolů apod. 9 Některé z těchto změn, např. nahrazení znaku nově utvořeným jednodušším znakem, také dále komplikovaly mou práci, protože tak u mnoha znaků došlo k výraznému zastření původně jasně vyčlenitelných prvků znaku. 7 KUČERA, O. et al., Učebnice čínských znaků, s. xi. 8 KANE, D., Knížka o čínštině, s. 65. 9 VOCHALA, J. et al., Úvod do čínského, japonského a korejského písma I, s. 50-51.
Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta 14 1.2 Etymologie čínských znaků Základní klasifikace znaků podle způsobu jejich vytvoření je připisována hanskému gramatologovi jménem Xǔ Shèn 许慎, který ve svém díle Výklad významu jednoduchých a rozbor struktury složených znaků Shuō Wén Jiě Zì 说文解字 vysvětlil vznik jednoduchých znaků dútǐzì 独体字 (znaky tvořené jedním prvkem, 电, 日 ) a provedl analýzu znaků složených hétǐzì 和体字 (znaky tvořené dvěma a více prvky, 纷, 囊 ) a na základě této analýzy znaky rozdělil do šesti kategorií, tzv. liùshū 六书. 10 V rámci jednoduchých znaků, které nazývá základní wén 文, Xǔ Shèn rozlišuje piktogramy xiàngxíng 象形 a symboly zhǐshì 指事. V rámci znaků složených, jež nazývá odvozené zì 字, potom rozlišuje ideogramy huìyì 会意 a fonogramy xíngshēng 形声. Tyto čtyři kategorie jsou založeny na struktuře znaků. Další dvě kategorie, které Xǔ Shèn popsal, výpůjčky jiǎjiè 假借 a varianty zhuǎnzhù 转注 jsou pak založeny na použití znaků. 11 Piktogramy jsou schematická zobrazení znázorňující konkrétní objekt. Příkladem může být znak pro ústa kǒu 口 (schematické znázornění úst), člověka rén 人 (znázornění člověka pomocí jeho nohou) nebo hory shān 山 (schematické znázornění tří hor). 12 Symboly vznikají připojením rozlišovacího tahu k piktogramu nebo vyjádřením slova pomocí symbolických tahů 13. Například znak pro kořen běn 本, který je složený z determinativu 木 v jehož dolní části je vodorovným tahem vyznačeno, kterou část stromu máme na mysli. 14 10 WILDER, G. D. et al., Analysis of the Chinese Characters, s. 10. 11 tamtéž 12 tamtéž 13 SLAMĚNÍKOVÁ, T., Nové trendy v čínské grammatologii, s. 35. 14 KUČERA, O. et al., Učebnice čínských znaků, s. xiv.
Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta 15 Ideogramy jsou složeny ze dvou či více prvků. Tyto jednotlivé prvky poté společně tvoří význam celého znaku. 15 Znak 公 je složený z determinativu rozdělovat bā 八 a determinativu soukromý sī 厶, dohromady potom dávají znaku význam veřejný. 16 Fonogramy jsou tvořeny nejčastěji dvěma prvky. Jeden z prvků (determinativ) dává znaku význam, druhý (fonetikum) pak určuje jeho výslovnost. 17 Příkladem může být znak zastavovat tíng 停 s determinativem člověk rén 人 a fonetikem pavilón tíng 亭. 18 Výpůjčky jsou znaky, které se používají v jiném než jejich původním významu. Mohlo k tomu dojít buď chybou nebo konvencí. Chyba se objevila například v Hovorech Konfuciových, kde se nachází znak shuō 说 znamenající radovat se. Nyní tento znak znamená mluvit. Radovat se potom zapisuje znakem yuè 悦. Jednou písař chybně zaměnil znak 说 za znak 悦 a z důvodů pověrčivosti a respektu k tradičním textům nedošlo k opravě. 19 Konvencí ke změně významu došlo například u znaku deset tisíc wàn 萬, původně se jednalo o piktogram štír. 20 Výpůjčky jsou hlavním důvodem toho, proč je interpretace čínských znaků, které byly původně jednoduché, tak složitá a záludná. 21 Poslední kategorie, tzv. varianty, je mírně nejasná. Varianty jsou s největší pravděpodobností znaky, které vznikají přeměnou grafiky části znaku svého synonyma. 22 Nejčastěji udávaným příkladem jsou znaky lǎo 老 a kǎo 考. Alternativní výklad chápe varianty jako rozšířené významy původního znaku. Například u znaku wǎng 网 byl primární význam rybářská síť rozšířen na významy jako pavučina nebo chytat. 23 15 WILDER, G. D. et al., Analysis of the Chinese Characters, s. 10. 16 KUČERA, O. et al., Učebnice čínských znaků, s. xiv. 17 WILDER, G. D. et al., Analysis of the Chinese Characters, s. 10. 18 KUČERA, O. et al., Učebnice čínských znaků, s. xv. 19 WILDER, G. D. et al., Analysis of the Chinese Characters, s. 10-11. 20 KUČERA, O. et al., Učebnice čínských znaků, s. xv. 21 WILDER, G. D. et al., Analysis of the Chinese Characters, s. 11. 22 KUČERA, O. et al., Učebnice čínských znaků, s. xv. 23 WILDER, G. D. et al., Analysis of the Chinese Characters, s. 11.
Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta 16 1.3 Grafika čínských znaků Z grafického hlediska je možné u čínských znaků rozlišit tři základní úrovně: tah bǐhuà 笔画, prvek bùjiàn 部件 a celý znak hànzì 汉字. Nejmenší jednotkou je tah. Základních tahů je celkem pět, a to bodový tah diǎn 点, vodorovný tah héng 横, svislý tah shù 竖, levý tah piě 撇 a pravý tah nà 捺. Z těchto základních tahů je možné derivovat tahy odvozené. 24 Tahy se sdružují do prvků (v odborné literatuře se objevuje i termín složka) a prvky poté tvoří celé znaky. Minimální jednotkou, kterou se v této práci zabývám, je prvek. Dekompozicí znaků a prvků na jednotlivé tahy jsem se dále nevěnoval, protože na to, do jaké struktury ten který znak patří, to až na výjimky nemá vliv. Těmito výjimkami jsou tahy, které mohou vystupovat jako samostatné znaky nebo prvky, např. tahy 一, 乙. 25 Jak již bylo zmíněno výše, znaky lze podle počtu prvků rozdělit na jednoduché a složené. Znaky mohou mít poměrně komplikovanou podobu a rozpadat se na jednotlivé prvky v několika úrovních. Např. znak 蹦 se nejprve rozpadá na prvky 1. stupně, 足 (vlevo) a 崩 (vpravo); pravá část se následně rozpadá na prvky 2. stupně 山 (nahoře) a 朋 (dole); prvek 朋 se poté ještě dále rozpadá na prvky 3. stupně, kdy je pravá i levá část prvku tvořena 月. 26 Podle toho, jakým způsobem jsou prvky 1. stupně uspořádány ve znaku rozlišujeme několik základních struktur. 24 KUČERA, O. et al., Učebnice čínských znaků, s. xii. 25 SLAMĚNÍKOVÁ, T., Nové trendy v čínské grammatologii, s. 19. 26 tamtéž
Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta 17 1.3.1 Struktura prvků 1. stupně dekompozice Prvky 1. stupně můžeme rozdělit do tří až pěti základních grafických struktur. Docent Vochala ve své knize Úvod do čínského, japonského a korejského písma II. Praktický kurs 27 popisuje tři základní struktury: 1. Horizontální struktura zuǒ-yòu jiégòu 左右结构, kde jsou prvky v 1. stupni dekompozice uspořádány vedle sebe. Patří zde znaky jako např. 肌, 潮. 2. Vertikální struktura shàng-xià jiégòu 上下结构, kde jsou prvky v 1. stupni dekompozice uspořádány nad sebou a můžeme zde zařadit např. znaky 安, 蔑. 3. Centrální struktura bāo jiégòu 包结构, kterou docent Vochala nazývá struktura s vnější a vnitřní složkou, např. 因, 冈. Vnější prvek pak může být dvouramenný, např. 厅, 启, tříramenný, např. 区, 医 nebo čtyřramenný, např. 回, 团. 28 Čínská gramatologie k těmto třem strukturám přidává čtvrtou, tzv. rámcovou strukturu jiāochā jiégòu 交叉结构 se znaky jako např. 乘, 爽 29 a někdy i pátou strukturu, jejíž čínský název je pǐn jiégòu 品结构. Do této struktury patří např. znaky. 品, 森, 晶. 30 Za pǐn jiégòu je označována struktura tvořená třemi stejnými prvky, 31 proto ji budu v rámci mé bakalářské práce nazývat struktura tří stejných prvků. Poslední dvě zmíněné struktury jsou ve srovnání se třemi předchozími marginální. 1.3.2 Struktura prvků vyšších stupňů dekompozice V rámci základních struktur lze ve znacích vymezit velké množství podstruktur, podle toho jak jsou v těchto znacích uspořádány prvky 2. stupně, 3. stupně atd. Tyto podstruktury se pokusím analyzovat a podrobně popsat v praktické části této práce. 27 VOCHALA, J. et al., Úvod do čínského, japonského a korejského písma II, s 58-112. 28 VOCHALA, J. et al., Úvod do čínského, japonského a korejského písma II, 58-59. 29 SLAMĚNÍKOVÁ, T., Nové trendy v čínské grammatologii, s. 20-21. 30 ICIBA, Hanzicidian, <http://hanyu.iciba.com/hanzi/5355.shtml>. 31 ZHISHIBAIDU, 品 字结构, <http://zhishi.baidu.com/zhishi/255337>.
Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta 18 II. ANALÝZA
Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta 19 2 ÚVOD K ANALÝZE STRUKTURY ČÍNSKÝCH ZNAKŮ Jak již jsem zmínil v úvodu, v této bakalářské práci jsem se pokusil rozdělit 2500 nejfrekventovanějších čínských znaků podle toho, do které struktury a případně dále podstruktury náleží, a následně provést kvantitativní analýzu frekvence výskytu jednotlivých struktur a podstruktur. V případě jednoduchých znaků, které žádnou ze základních struktur ani podstruktur nevytváří, jsem potom pouze zjistil jejich celkový počet mezi analyzovanými znaky. Seznam 2500 nejfrekventovanějších znaků byl publikován pod názvem Tabulka běžně používaných znaků moderní čínštiny Xiàndài Hànyǔ chángyòngzì 现代汉语常用字表 vydané 26. ledna 1988. V této publikaci byl kromě soupisu 2500 nejfrekventovanějších znaků uveden i seznam 1000 méně frekventovaných znaků. Těchto 3500 znaků pokrývá 99,48% běžného čínského textu. 32 Při samotné analýze jsem postupoval tak, že jsem nejdříve u každého znaku určil, zdali se jedná o znak jednoduchý nebo znak složený. U znaků složených jsem následně analyzoval jejich jednotlivé prvky a opět určil, zdali jsou to prvky jednoduché či složené. Následně jsem složené znaky rozdělil do jednotlivých struktur a podstruktur. Při rozhodování zdali se jedná o znak (prvek) jednoduchý či složený jsem se řídil níže uvedenými kritérii a pravidly. Je třeba zmínit, že tato kritéria se ne zcela shodují s kritérii, která pro dělení znaků na jednoduché a složené použil Xǔ Shèn. Největší rozdíl je v chápání piktogramů. Já jsem některé znaky, které Xǔ Shèn řadí k piktogramům, a tudíž ke znakům jednoduchým, přehodnotil a zařadil je do znaků složených. Stejně tak některé znaky složené (zejména fonogramy) jsem zařadil do znaků jednoduchých. Tato problematika je podrobně popsána dále. 32 BAIDUBAIKE, 现代汉语常用字表, <http://baike.baidu.com/view/490908.htm>.
Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta 20 2.1 Kritéria pro dělení znaků Výchozím bodem pro rozdělení znaků byla jejich současná podoba, tedy podoba, kterou písmo dostalo během již zmíněné velké reformy z poloviny 20. století a k hodnocení struktury znaků jsem používal primárně synchronní přístup. Při dělení by bylo možné klást mnohem větší důraz na použití diachronního přístupu, u kterého by musely být ve výrazně větší míře brány v potaz jak nezjednodušené formy znaků, tak formy, které znaky nabývaly během svého několik tisíc let trvajícího vývoje. Je zřejmé, že při použití takového přístupu by se zařazení některých znaků lišilo. Tento přístup jsem po konzultaci s vedoucí práce zavrhl z důvodů jeho náročnosti, výsledná práce by přesáhla rámec bakalářské práce. Úplně jsem však diachronní přístup zavrhnout nemohl a u některých problémových znaků jsem musel více či méně přihlédnout k jejich etymologii. K tomu mi posloužila kniha G.D. Wildera a J.H. Ingrama Analysis of Chinese Characters, která se etymologií čínských znaků zabývá, případně počítačový program Wenlin, kde je možné nalézt etymologické analýzy švédského sinologa a lingvisty Klase Bernharda Johannese Karlgrena a dalších sinologů. 2.1.1 Problematické znaky První problematickou oblastí, se kterou jsem se musel vypořádat, byly piktogramy a symboly. Čínští gramatologové velkou část piktogramů a symbolů chápou jako jeden prvek, přesto některé piktogramy občas řadí do některé ze základních struktur, např. znak 旦, znázorňující úsvit, který je obecně řazen k piktogramům, někdy bývá řazen do vertikální struktury, protože je v tomto znaku možné rozeznat dva prvky, 日 a 一 33. Naproti tomu ideogram 屯, ve kterém je stejně jako u znaku 旦 možné rozeznat dva prvky, v tomto případě 屮 a 一, čínští gramatologové většinou chápou jako jeden prvek. 34 U velkého množství piktogramů, které na první pohled vypadají, že by je bylo možné dále dělit (např. 33 ICIBA, Hanzicidian, <http://hanyu.iciba.com/hanzi/1094.shtml>. 34 ICIBA, Hanzicidian, <http://hanyu.iciba.com/hanzi/6170.shtml>.
Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta 21 znak 龙 by teoreticky mohl spadat do centrální struktury), ve skutečnosti není možné vymezit žádné relevantní prvky. Moje prvotní myšlenka byla veškeré piktogramy považovat za jeden prvek bez výjimky. To však sebou přinášelo určité problémy. Zejména to, že u velkého množství znaků není jasné, zdali mezi piktogramy nebyly zařazeny pouze konvencí a teoreticky by tak mohly spadat i do jiné kategorie, např. mezi ideogramy (pokud bych všechny piktogramy bral jako jeden prvek a výše zmíněný znak 旦 chápal jako piktogram, byl by to jeden prvek, pokud jako ideogram, zařadil bych ho do vertikální struktury). Další problematickou skupinou byly piktogramy, které se během svého vývoje pozměnily natolik, že se již ve své podstatě o piktogramy nejedná (znak 泉 byl původně piktogramem znázorňujícím povodí řeky, dnes se ovšem přetransformoval do podoby složené z funkčních prvků 白 a 水 ). Nakonec jsem se rozhodl znaky, které jsou sice obecně řazeny k piktogramům, ale je u nich důvodná pochybnost, že by se mohlo jednat i o jiný typ znaku či jsou již příliš pozměněny, za piktogramy nepovažovat a hodnotit jejich strukturu, jako by se o piktogram nejednalo. Tento přístup má očividnou nevýhodu v tom, že je do určité míry subjektivní. Nejproblematičtější přitom byly ty piktogramy, které jsou zcela jednoznačně stále piktogramy, avšak jejich podoba se pozměnila tak, že vypadají, jako by byly tvořeny dvěma prvky (např. piktogram 它 je původně schematickým znázorněním hada, ale v jeho současné podobě je možné nalézt dva prvky běžně se vyskytující v jiných znacích, které zde ovšem na rozdíl od znaku 泉 nemají žádnou souvislost s významem znaku). Z důvodu zachování kontinuity dělení jsem takové znaky nadále chápal jako jeden prvek, protože seskupení tahů, které více či méně připomínají některý prvek, je teoreticky možné nalézt u mnoha piktogramů. Zjistit, které prvky jsou u znaků obecně řazených mezi piktogramy funkční, je však poněkud komplikované a vyžadovalo by to důkladný diachronní výzkum přesahující rámec bakalářské práce. Takže i v tomto případě je zařazení některých znaků značně subjektivní. Dále bylo třeba rozhodnout, co bude ještě považováno za samostatný prvek znaku. Problematické byly zejména některé prvky, které mají jen minimální nebo žádnou samostatnost a ve znaku nemají žádný sémantický ani fonetický význam. V praxi jsem postupoval tak, že za samostatný prvek jsem považoval znaky, dále prvky, které ze znaků vycházejí a prvky, jejichž původ je již obtížně zjistitelný, ale jsou jasně definovatelným komponentem mnoha znaků (např. horní část znaků 每, 复 nebo 勇 ).
Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta 22 Další problém vyvstává u znaků, které byly původně fonogramy, ale svůj fonografický charakter v důsledku grafické formalizace částečně ztratily a původní prvky se zastřely. Příkladem je znak 年, který se původně skládal z radikálu 禾 a fonetika 千. 35 Pravděpodobně z tohoto důvodu čínští lingvisté tento znak stále řadí do horizontální struktury 36, já ho a jemu podobné chápu jako jeden prvek. Problematickou oblastí jsou také změny grafické podoby prvků u složených znaků. Některé prvky jsou pozměněny pouze mírně, např. u znaků jako 跟, 跑, 跳 je modifikována spodní část prvku 足, přičemž na to, do jaké struktury bude zařazen, to vliv nemá. Naproti tomu u znaků jako 针, 钉, 钓 je levá část, kterou byl původně znak 金, pozměněna tak, že je těžké rozhodnout, zdali ji ještě řadit do vertikální struktury nebo ji již chápat jako samostatný prvek. Obdobným případem jsou znaky s radikálem 饣 (např. 饭, 饰 ). Radikál 饣 je zjednodušená forma znaku 食, který má vertikální strukturu. Za hodnotící kritérium pro typy případy jsem stanovil skutečnost, zda se tyto části radikálů vyskytují jako prvky v dalších znacích. U radikálů 饣 a 钅 je sice horní prvek poměrně běžný, ale jejich spodní prvek je unikátní a u jiných znaků či prvků se nevyskytuje. Z tohoto důvodu jsem je chápal jako jeden prvek, přestože z etymologického hlediska se jedná o vertikální strukturu. Tento problém je typický zejména pro prvky, které vznikly při výše zmíněné reformě čínského písma ve 20. století tím způsobem, že došlo k nahrazení některého prvku znaku nově utvořeným jednodušším prvkem. Určité komplikace se objevily i u znaků jako 施 a 腾. Na první pohled se zdá, že oba znaky patří do horizontální struktury. Při bližší analýze prvků jsem ovšem zjistil, že znak 施 se skládá z piktogramu 㫃 a prvku 也, takže výsledná struktura není horizontální, ale centrální. Podobná, ale o něco složitější, je situace u znaku 腾, který je tvořen částečně zkomoleným prvkem 朕 a prvkem 马. Znak 腾 jsem se také rozhodl zařadit do centrální struktury s tím, že vnější prvek se ještě rozpadá na dva další prvky. 35 VOCHALA, J. et al., Úvod do čínského, japonského a korejského písma I, s. 36-37. 36 ICIBA, Hanzicidian, <http://hanyu.iciba.com/hanzi/4397.shtml>.
Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta 23 3 ANALÝZA STRUKTUR A PODSTRUKTUR ČÍNSKÝCH ZNAKŮ Jak již bylo popsáno výše, čínské složené znaky můžeme v prvním stupni dekompozice rozdělit do tří až pěti základních struktur. V této práci je budu dělit do struktur pěti. Tedy struktury horizontální (dále jen jako <HS>), vertikální (<VS>), centrální (<CS>), struktury tří stejných prvků (<STP>) a struktury rámcové (<RS>). Horizontální, vertikální, centrální struktura a rámcová struktura se poté mohou dále dělit na celou řadu podstruktur (dále jen jako <PS>), které se mezi sebou liší jak uspořádáním jednotlivých prvků ve znaku, tak jejich počtem. Rozdělení všech 2500 znaků podle počtu prvků v rámci jednotlivých struktur a <PS> se nachází v příloze této práce. Grafickou podobu jednotlivých struktur a <PS> jsem schematicky zachytil obdobným způsobem jako docent Vochala v Úvodu do čínského, japonského a korejského písma II 37 s tím, že jsem navíc každý prvek, který se v daném znaku nachází, označil číslem, případně písmenem (STP pro znaky s prvkem, který má <STP> a RS pro znaky s prvkem, který má <RS>). Pod každé schéma jsem pak uvedl příklad znaku, který do dané <PS> patří a vedle něj do závorky počet znaků s touto <PS>. Všechny <PS> jsem očísloval (PS1-PS154), označení se nachází vždy nad daným schématem. Např. <PS>, do které patří znaky jako 艺, jsem schematicky zachytil takto: PS64 艺 (332) Číslo 1 zde označuje prvek 艹 a číslo 2 prvek 乙. Čísla také, až na výjimky, ukazují pořadí, v jakém jsou jednotlivé prvky ve znaku psány; prvek 艹 jako první a prvek 乙 jako druhý. Výjimkami jsou znaky jako např. 区, u kterého je nejdříve napsán první tah prvku 匚, poté celý prvek 乂 a nakonec zbylé dva tahy prvku 匚. V těchto případech tedy čísla označují pořadí, v jakém se prvky psát začínají. Pokud bych čísla nahradil konkrétními prvky, schéma by vypadalo následovně:
Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta 24 Určitou nevýhodou tohoto schematického zobrazení je, že v podstatě nereflektuje poměr velikostí jednotlivých prvků ve znaku. Znak 艺 má horní prvek výrazně menší než prvek spodní, přesto mají ve schématu stejnou velikost. U méně komplikovaných znaků by teoreticky bylo možné v rámci jednotlivých <PS> vytvořit schémata beroucí v potaz velikost jednotlivých prvků; takže znaku 艺 by odpovídalo schéma, zatímco znaku 委 schéma. Avšak u komplikovaných znaků by takovéto zobrazení bylo velice složité a výsledné schéma značně nepřehledné. Navíc by se konečný počet schémat až příliš navýšil. U několika typů znaků jsem musel vytvořit specifická schémata. U některých znaků totiž nebylo zcela jasné, kde se u nich nachází předěl mezi prvky 1. stupně. Prvním typem je znak 腾, který jsem detailně rozebíral v části zabývající se problematickými znaky. Jelikož jsem znak zařadil do <CS>, bylo nutné nějakým způsobem vyznačit, že se nejedná o <VS>, proto jsem od sebe prvky 1. stupně dekompozice oddělil červenou čarou. Schéma vypadá následovně: PS139 腾 (1) Další typem jsou znaky jako např. 芬 a 盆. Aby bylo zřejmé, že se nejedná o <VS3>, ale o <VS2>, u které se buď horní nebo dolní prvek dále rozpadá na <VS>, opět jsem od sebe prvky 1. stupně oddělil červenou čarou. Schémata znaků 芬 a 盆 jsou tedy následující: 37 VOCHALA, J. et al., Úvod do čínského, japonského a korejského písma II, s 58-112.
Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta 25 PS66 PS67 芬 (51) 盆 (33) Jak je vidět na příkladu znaků 芬 a 盆, předěl mezi prvky 1. stupně se u některých znaků s na první pohled stejnou <PS> nachází na jiném místě, z tohoto důvodu znaky 芬 a 盆 neřadím do stejné <PS>. U znaků, kde je jeden prvek vložen do prvku druhého, např. u znaku 衔, bylo vyznačení předělu mezi prvky 1. stupně obtížné, proto jsem pouze, z důvodů odlišení od <HS3>, vložený prvek ohraničil zelenou čarou. Schéma znaku 衔 pak vypadá takto: PS10 衔 (4) Za zmínku stojí, že některé znaky mají schéma shodné a přesto patří do jiné <PS> nebo dokonce jiné základní struktury. Jediné, v čem se schémata liší, je číslování prvků, tedy pořadí, v jakém jsou prvky psány. Jedná se o tyto čtyři <PS>: PS80 PS20 PS99 PS97 筑 (6) 龄 (14) 荷 (1) 藏 (1) Když se podíváme, které znaky patří do prvních dvou <PS>, můžeme vidět, že znak 筑 patří do <VS>, zatímco znak 龄 do <HS>, přestože jejich schematické zobrazení je stejné. Obdobně znaky 荷 a 藏 na první pohled vypadají, že patří do stejné <PS>. Při bližší
Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta 26 analýze ovšem zjistíme, že prvky v dolní části znaků se píší v jiném pořadí, proto jsem se rozhodl pro každý z nich v rámci <VS> vytvořit samostatnou <PS>. 3.1 Jednoduché znaky Jak jsem již zmínil výše, jednoduché znaky se skládají pouze z jednoho prvku, a proto je nelze již dále graficky dělit a není možné je analyzovat jinak, než pouze určit jejich celkový počet mezi zkoumanými znaky. Ten činí 234 znaků. Jednoduchým znakům jsem nevytvořil žádnou grafickou <PS> a do celkového počtu <PS> se tedy nijak nepromítly. Mezi jednoduché znaky patří např. 门, 己, 手, 虫.
Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta 27 3.2 Horizontální struktura <HS> je v rámci 2500 nejfrekventovanějších znaků nejrozšířenější strukturou. V rámci mé analýzy jsem do ní zařadil 1364 znaků, tedy více než polovinu celkového počtu analyzovaných znaků. Jedním z důvodů je skutečnost, že tato struktura je tvořena z největší části fonogramy, které jsou nejrozšířenějším typem mezi současnými znaky. Těchto 1364 je možno dále podělit do 63 podstruktur. Podle počtu prvků jsem v rámci <HS> v 1. stupni dekompozice vymezil dva základní typy struktur. <HS> se dvěma prvky v 1. stupni dekompozice (dále jen jako <HS2>), kam patří znaky jako např. 亿, 扎 a <HS> se třemi prvky v 1. stupni dekompozice (dále jen jako <HS3)>, kam jsem zařadil znak 微. V případě těchto struktur je u některých znaků problematické rozhodnout, zdali se jedná o <HS3> nebo o <HS2> se třemi prvky, u které se jeden z prvků 1. stupně dále rozpadá na <HS> a výsledná struktura se jeví jako <HS3> (např. znak 嗽 se v 1. stupni dekompozice nerozpadá na prvky 口, 束 a 欠, ale pouze na prvky 口 a 欶, přičemž prvek 欶 se na prvky 束 a 欠 rozpadá až ve 2. stupni dekompozice). Jak ilustruje předchozí příklad, <HS3> je tedy struktura, ve které jsou tři na sobě zcela nezávislé prvky. Mezi 2500 nejfrekventovanějšími znaky je takový znak pouze jeden ( 微 ). Z tohoto důvodu jsem uvažoval o přehodnocení tohoto kritéria, ale vzhledem k tomu, že ve <VS> tomuto kritériu vyhovovalo poměrně velké množství znaků, rozhodl jsem se ho zachovat. Znaky, které patří do <HS> se dvěma prvky v prvním stupni dekompozice, se následně mohou rozpadat do dalších podstruktur, které mohou být tvořeny až šesti prvky ( 壤, 嚷 ).
Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta 28 3.2.1 Horizontální struktura se dvěma prvky v 1. stupni dekompozice Do <HS2> jsem zařadil 1363 znaků. V rámci této struktury lze v dalších stupních dekompozice vymezit velké množství <PS>, celkem 62. Z těchto 62 <PS> ovšem velké množství obsahuje pouze jeden, případně dva znaky. Ze dvou prvků je tvořena jedna <PS>, do které je zařazeno 582 znaků. Ze všech <PS> je tato zastoupena nejvíce. Prvky jsou v ní uspořádány následovně: PS1 让 (582) Třemi prvky je tvořeno šestnáct <PS>, do kterých je zařazeno 624 znaků. Prvky jsou v těchto <PS> uspořádány následujícími způsoby: PS2 PS3 PS4 PS5 PS6 PS7 PS8 PS9 枪 (421) 斜 (55) 附 (38) 何 (29) 编 (27) 润 (21) 抛 (12) 刷 (5) PS10 PS11 PS12 PS13 PS14 PS15 PS16 PS17 衔 (4) 烟 (4) 驱 (2) 刚 (2) 欧 (1) 断 (1) 姨 (1) 赖 (1)
Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta 29 Ze čtyř prvků se skládá dvacet sedm <PS>, ve kterých je 131 znaků. Tyto znaky tvoří následující <PS>: PS18 PS19 PS20 PS21 PS22 PS23 PS24 PS25 PS26 馒 (35) 做 (15) 龄 (14) 液 (11) 储 (9) 哗 (7) 椅 (7) 缠 (4) 割 (3) PS27 PS28 PS29 PS30 PS31 PS32 PS33 PS34 PS35 嗽 (3) 够 (2) 跑 (2) 膛 (2) 翻 (2) 街 (2) 歇 (2) 剧 (1) 搁 (1) PS36 PS37 PS38 PS39 PS40 PS41 PS42 PS43 PS44 缝 (1) 啊 (1) 俯 (1) 飘 (1) 叛 (1) 摄 (1) 辣 (1) 剩 (1) 辟 (1) Pěti prvky je tvořeno patnáct <PS>, ve kterých se nachází 23 znaků. Těchto pět prvků je ve znacích uspořádáno následovně: PS45 PS46 PS47 PS48 PS49 PS50 PS51 PS52 辩 (4) 操 (3) 擦 (3) 滴 (2) 跪 (1) 歌 (1) 爆 (1) 蹦 (1) PS53 PS54 PS55 PS56 PS57 PS58 PS59 橘 (1) 耀 (1) 嚼 (1) 僻 (1) 凝 (1) 懒 (1) 殿 (1)
Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta 30 Z šesti prvků se skládají tři <PS>, ve kterých jsou 4 znaky. Tyto <PS> vypadají následovně: PS60 PS61 PS62 颤 (2) 壤 (1) 躁 (1) Tabulka I Souhrnné údaje <HS2> Počet prvků Počet <PS> (62) Počet znaků (1363) Podíl v % v rámci <HS2> 2 1 582 42,70% 3 16 624 45,78% 4 27 131 9,61% 5 15 22 1,61% 6 3 4 0,29% Z této tabulky vyplývá, že v rámci <HS2> tvoří největší podíl <PS> se třemi prvky s procentuálním podílem 45,78% a celkem 624 znaky. Na druhém místě jsou <PS> se dvěma prvky, zahrnující 42,70%, ve kterých se vyskytuje 582 analyzovaných znaků. Zde stojí za zmínku skutečnost, že znaků se dvěma prvky je méně, než znaků se třemi prvky. Ve všech dalších strukturách s přibývajícím počtem prvků počet znaků klesá. Na třetím místě jsou potom <PS> se čtyřmi prvky s podílem 9,61% a 131 znaky. Následují <PS> s pěti prvky, jejichž podíl činí 1,61% a v nichž se nachází 22 z celkového počtu znaků. Nejméně běžnou je <PS> se šesti prvky s pouhými 0,29% a čtyřmi znaky. Z celkového počtu 62 <PS> je mezi <HS2> nejfrekventovanější <PS1> tvořená jedním prvkem vlevo a jedním prvkem vpravo, která se vyskytuje u 582 analyzovaných znaků. Po ní následuje <PS2>, která se skládá z jednoho prvku vlevo a dvou prvků vpravo a do které jsem zařadil 421 znaků. Dále <PS3> se dvěma prvky vlevo a jedním prvkem vpravo s 55 znaky. Poté <PS4> s jedním prvkem vlevo a dvěma vpravo, která se vyskytuje u 38 znaků. Po ní následuje <PS18> tvořená jedním prvkem vpravo a třemi prvky vlevo, do které spadá 35 znaků. Další v pořadí je <PS5>, která je tvořena jedním prvkem vlevo a
Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta 31 dvěma prvky vpravo a vyskytuje se u 29 analyzovaných znaků. Naproti tomu nejméně frekventované jsou <PS14-17>, <PS34-44>, <PS49-59>, <PS61> a <PS62>, do kterých je zařazen vždy pouze jeden znak. 3.2.2 Horizontální struktura se třemi prvky v 1. stupni dekompozice <HS3> je ze všech struktur nejméně zastoupena. Dle výše uvedených kritérií spadá do této struktury v rámci 2500 nejfrekventovanějších znaků pouze jeden znak, jehož pět prvků tvoří následující <PS>: PS63 微 (1)
Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta 32 3.3 Vertikální struktura <VS> je mezi základními strukturami druhou nejrozšířenější. Zařadil jsem do ní 667 znaků, které je dále možné roztřídit do 57 <PS>. Poměr mezi počtem znaků a počtem <PS> je zajímavý při porovnání s <HS>. Přestože <HS> má více jak dvakrát tolik znaků, počet <PS> je téměř stejný. Důvodem je podle mého názoru skutečnost, že u <VS> mají znaky mnohem rozmanitější možnosti dekompozice ve vyšších stupních. U <VS> lze stejně jako u struktury horizontální v rámci dekompozice 1. stupně vymezit <VS> se dvěma prvky v 1. stupni dekompozice (dále jen jako <VS2>), kam patří znaky jako např. 臭, 息 a <VS> se třemi prvky v prvním stupni dekompozice (dále jen jako <VS3>), se znaky jako 害 a 宴. Při rozhodování, jestli znak chápat jako <VS2> nebo <VS3> jsem použil stejné kritérium jako u <HS>, tedy jestli je struktura v 1. stupni tvořena dvěma nebo třemi samostatnými prvky. Po aplikaci tohoto kritéria se v <HS3> objevil pouze jeden znak, naproti tomu ve <VS> bylo takových znaků podstatně více, konkrétně 26. Problémem tohoto hodnocení je, že u některých znaků není zcela jasné, jestli jsou tvořeny třemi nezávislými prvky nebo nikoli, např. u znaku 宽 existují dvě teorie, jak byl vytvořen. První říká, že je tvořen dvěma prvky: 宀 a 苋, druhá potom, že prvky třemi: 宀, 艹 a 见. 38 Já jsem se případy připouštějící dvě varianty rozhodl brát jako znaky s pouze dvěma prvky v 1. stupni dekompozice. Stejně jako u <HS> se i u <VS> ve vyšších stupních dekompozice některé znaky rozpadají na další prvky a ve znaku jich poté může být celkově až pět (např. 籍, 篮 ), přičemž v 1. stupni je struktura nadále tvořena pouze dvěma nebo třemi základními prvky. 38 WENLIN INSTITUTE, Inc, 文林 Wenlin Software for Learning Chinese.
Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta 33 3.3.1 Vertikální struktura se dvěma prvky v 1. stupni dekompozice Do <VS2> jsem zařadil 641 znaků. V rámci této struktury lze stejně jako u <HS> v dalších stupních dekompozice vymezit velké množství <PS>, celkem 52. Z těchto 52 struktur, v ještě vyšší míře než u <HS>, velké množství obsahuje pouze jeden, případně dva znaky. Ze dvou prvků je tvořena jedna <PS>, do které je zařazeno 332 znaků. Ze všech <PS> v rámci <VS> nejvíce. Prvky jsou v této struktuře uspořádány následovně: PS64 艺 (332) Třemi prvky je tvořeno čtrnáct <PS>, do kterých je zařazeno 230 znaků. Tyto tři prvky jsou v těchto <PS> uspořádány následujícími způsoby: PS65 PS66 PS67 PS68 PS69 PS70 PS71 华 (86) 芬 (51) 盆 (33) 罚 (29) 奇 (9) 岸 (5) 奥 (4) PS72 PS73 PS74 PS75 PS76 PS77 PS78 莲 (3) 岗 (2) 窗 (2) 衰 (2) 枣 (2) 恩 (1) 甚 (1)
Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta 34 Ze čtyř prvků se skládá dvacet pět <PS>, ve kterých je 67 znaků. Tyto znaky tvoří následující <PS>: PS79 PS80 PS81 PS82 PS83 PS84 PS85 PS86 PS87 琴 (16) 筑 (6) 墓 (4) 煎 (4) 薯 (4) 蓝 (3) 嘉 (3) 警 (3) 落 (3) PS88 PS89 PS90 PS91 PS92 PS93 PS94 PS95 辜 (2) 简 (2) 照 (2) 葛 (2) 薪 (2) 蓬 (1) 惑 (1) 爱 (1) PS96 PS97 PS98 PS99 PS100 PS101 PS102 PS103 篇 (1) 藏 (1) 筐 (1) 荷 (1) 哥 (1) 崖 (1) 凳 (1) 策 (1) Pěti prvky je tvořeno jedenáct <PS>, v každé z nich se nachází pouze jeden znak, celkově je tedy v těchto <PS> 11 znaků. Pět prvků je ve znacích uspořádáno těmito způsoby: PS104 PS105 PS106 PS107 PS108 PS109 熟 (1) 赞 (1) 臂 (1) 覆 (1) 籍 (1) 露 (1) PS110 PS111 PS112 PS113 PS114 器 (1) 篮 (1) 壁 (1) 戴 (1) 翼 (1)
Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta 35 Z šesti prvků je složena jedna <PS>, ve které je 1 znak. Tato <PS> vypadá následovně: PS115 攀 (1) Tabulka II Souhrnné údaje <VS2> Počet prvků Počet <PS> (52) Počet znaků (641) Podíl v % v rámci <VS2> 2 1 332 51,79% 3 14 230 35,88% 4 26 67 10,45% 5 9 11 1,72% 6 1 1 0,16% Z mé analýzy vyplynulo, že v rámci <VS2> je nejrozšířenější <PS> se dvěma prvky s celkovým podílem 51,79% a 332 znaky. Na druhém místě jsou <PS> se třemi prvky (35,88% a 230 znaky). Následují <PS> se čtyřmi prvky (10,45% a 67 znaky). Na pátém místě jsou <PS> s pěti prvky, jejichž podíl je 1,72% a ve kterých se nachází 11 analyzovaných znaků. Nejméně rozšířená je pak <PS> se šesti prvky, pokrývající pouze 0,16% znaků <VS2>, v níž se nachází pouze jeden znak. Z celkového počtu 52 <PS> je mezi <VS2> nejpočetnější <PS64> tvořená jedním prvkem nahoře a jedním prvkem dole, ve které se vyskytuje 332 analyzovaných znaků. Po ní následuje <PS65>, jež se skládá ze dvou prvků nahoře a jednoho prvku dole a celkem se v ní nachází 86 znaků. Další v pořadí je <PS66>, která je tvořena jedním prvkem nahoře a dvěma prvky dole, celkem se v ní vyskytuje 51 znaků. Následuje <PS67>, která se také skládá z jednoho prvku nahoře a dvou prvků dole (v případě <PS66> má dolní prvek <HS>, v případě <PS67> pak <VS>). V <PS67> můžeme najít 33 znaků. Poté následuje <PS68> skládající se z jednoho prvku nahoře a dvou prvků dole, v níž se vyskytuje 29 znaků. Dále je to <PS79>, která sestává ze dvou prvků nahoře a dvou prvků dole a najdeme
Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta 36 v ní 16 analyzovaných znaků. Mezi nejméně frekventované <PS> v rámci <VS2> patří <PS77-78> a <PS93-115>. V každé z nich se nachází pouze jeden znak. 3.3.2 Vertikální struktura se třemi prvky v 1. stupni dekompozice Na rozdíl od <HS3> je možné do <VS3> zařadit nepoměrně více znaků, celkově 26. Těchto 26 znaků tvoří pět různých <PS> o třech až šesti prvcích. Ze tří prvků je tvořena jedna <PS>, do které je zařazeno 22 znaků. Tyto tři prvky jsou v této <PS> uspořádány následujícím způsobem: PS116 害 (22) Čtyřmi prvky jsou tvořeny dvě <PS>, ve kterých jsou 2 znaky. Tyto znaky tvoří následující <PS>: PS117 PS118 惹 (1) 葬 (1) Z pěti prvků je tvořena jedna <PS>, v které se nachází pouze jeden znak. Pět prvků je v tomto znaku uspořádáno následujícím způsobem: PS119 赢 (1)
Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta 37 Šesti prvky je tvořena jedna <PS>, do které je zařazen opět pouze jeden znak. Prvky jsou v této <PS> uspořádány následovně: PS120 囊 (1) Tabulka III Souhrnné údaje <VS3> Počet prvků Počet <PS> (5) Počet znaků (26) Podíl v % v rámci <VS3> 3 1 22 84,62% 4 2 2 7,69% 5 1 1 3,85% 6 1 1 3,85% Z údajů shrnutých v této tabulce lze vyčíst, že v rámci <VS3> jsou nejhojněji zastoupeny <PS> se třemi prvky, jejichž podíl je 84,62% a vyskytuje se v nich 22 analyzovaných znaků. S výrazným odstupem následují <PS> se čtyřmi prvky (7,69% a 2 znaky). Nejméně rozšířené jsou potom <PS> s pěti a šesti prvky, jejichž procentuální podíl v rámci <VS3> je shodně 3,85% a v každé se nachází 1 znak. <VS3> tvoří celkem 5 <PS>. Nejrozšířenější je <PS112> sestávající z jednoho prvku nahoře, jednoho prvku uprostřed a jednoho prvku dole. V této <PS> se vyskytuje 22 analyzovaných znaků. Následují <PS113-116>, ve kterých se shodně nachází pouze jeden znak.
Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta 38 3.4 Centrální struktura <CS> je v rámci základních struktur třetí nejrozšířenější, během mé analýzy jsem do ní zařadil 224 znaků, které tvoří 29 <PS>. Stejně jako u předchozích dvou struktur i u této jsem jednotlivé <PS> řadil podle počtu prvků. U této struktury by bylo <PS> možné řadit i na základě toho, kolik ramen vnější prvek té které <PS> má (jak bylo uvedeno v teoretické části, vnější prvek <CS> může být dvouramenný, tříramenný nebo čtyřramenný). Mě počet ramen zajímal pouze ze statistických důvodů. Spočítal jsem, kolik znaků <CS> má vnější prvek se dvěma rameny, kolik se třemi rameny a kolik se čtyřmi rameny. <PS> jsem podle počtu ramen vnějších prvků již dále nedělil. Podobně jako u předchozích dvou struktur se znaky <CS> ve vyšších stupních dekompozice rozpadají na další prvky, kterých může být ve znaku až pět (např. 避 ). následující <PS>: Ze dvou prvků se skládá sedm <PS>, ve kterých je 144 znaků. Tyto znaky tvoří PS121 PS122 PS123 PS124 PS125 PS126 PS127 在 (60) 达 (35) 冈 (21) 可 (13) 回 (8) 区 (5) 凶 (2) Třemi prvky je tvořeno čtrnáct <PS>, do kterých je zařazeno 64 znaků. Tyto tři prvky jsou v této <PS> uspořádány následujícím způsobem: PS128 PS129 PS130 PS131 PS132 PS133 PS134 疫 (20) 造 (13) 厕 (7) 匙 (7) 圆 (4) 遍 (2) 逝 (2)
Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta 39 PS135 PS136 PS137 PS138 PS139 PS140 PS141 阔 (2) 闹 (2) 庭 (1) 疯 (1) 腾 (1) 局 (1) 废 (1) Ze čtyř prvků je tvořeno sedm <PS>, do kterých spadá 15 znaků. Prvky jsou v této <PS> uspořádány následovně: PS142 PS143 PS144 PS145 PS146 PS147 PS148 腐 (6) 超 (3) 翅 (2) 愿 (1) 遮 (1) 遵 (1) 邀 (1) Pěti prvky je tvořena jedna <PS>, v které se nachází pouze jeden znak. Pět prvků je v tomto znaku uspořádáno následujícím způsobem: PS149 避 (1)
Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta 40 Tabulka IV Souhrnné údaje <CS> Počet prvků Počet <PS> (29) Počet znaků (224) Podíl v % v rámci <CS> 2 7 144 64,29% 3 14 64 28,57% 4 7 15 6,70% 5 1 1 0,45% Z mé analýzy <CS>, která je shrnutá v této tabulce vyplývá, že nejrozšířenější je <PS> skládající se ze dvou prvků, její procentní podíl v rámci <CS> je 64,29% a ve které se nachází 144 analyzovaných znaků. Druhé místo zaujímají <PS> se třemi prvky (28,57% a 64 znaky). Následují <PS> se čtyřmi prvky, jejichž podíl je 6,70% a ve kterých se vyskytuje 15 znaků. Zdaleka nejméně běžnou je <PS> s pěti prvky, která zaujímá pouze 0,45% a v níž se nachází 1 znak. Z celkového počtu 29 <PS> je nejfrekventovanější <PS121> skládající se ze dvou prvků, ve které se nachází 60 analyzovaných znaků. Na druhém místě je <PS122>, která je také tvořena dvěma prvky. V této <PS> se vyskytuje 35 znaků. Další v pořadí je <PS123>, opět sestávající ze dvou prvků, do které jsem zařadil 21 znaků. Čtvrtou je <PS128> složená ze tří prvků. Následují struktury <PS124> (tvořena dvěma prvky) a <PS129> (tvořena třemi prvky), ve kterých najdeme shodně 13 znaků. Nejméně frekventované jsou <PS137-141> a <PS145-149>, v nichž se vyskytuje vždy 1 znak. Tabulka V Počet znaků <CS> podle počtu ramen vnějšího prvku Počet ramen Počet znaků (224) Podíl v % v rámci <CS> 2 181 80,80% 3 31 13,84% 4 12 5,36% Z výzkumu vyplývá, že nejrozšířenějším typem v rámci <CS> je struktura s vnějším prvkem se dvěma rameny, jejíž podíl je 80,80%. Druhým je typ se třemi rameny pokrývající 13,84%. Nejméně běžným je typ se čtyřmi rameny s podílem pouze 5,36%.
Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta 41 3.5 Rámcová struktura Rámcová spolu se <STP> jsou zdaleka nejméně běžnými strukturami. Mezi 2500 nejfrekventovanějšími znaky se nachází sedm znaků s rámcovou strukturou: 束爽乘千串乖承. Tyto znaky mohou také sloužit jako prvky jiných znaků (např. 剩 ). Takto složené znaky ale nemají primárně rámcovou strukturu. Výše zmíněný znak 剩 je řazen do <HS>. Znaky <RS> se skládají ze dvou až pěti prvků. Ze dvou prvků se skládají 3 znaky, které vytvářejí jednu <PS>. Bohužel se mi pro ni nepodařilo vytvořit uspokojivé schéma. Pouze jsem jí přiřadil příslušné číslo. PS150 束 (3) Ze tří prvků jsou tvořeny dvě <PS>, do kterých jsou zařazeny 3 znaky. Pro <PS148> se mi také nepodařilo vytvořit schéma. PS151 PS152 乘 (2) 承 (1) Pěti prvky je tvořena jedna <PS>, v které se nachází pouze jeden znak. Pět prvků je v tomto znaku uspořádáno následujícím způsobem: PS153 爽 (1)
Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta 42 Tabulka VI Souhrnné údaje <RS> Počet prvků Počet <PS> (4) Počet znaků (7) Podíl v % v rámci <RS> 3 1 3 42,86% 4 2 3 42,86% 5 1 1 14,29% Z mé analýzy vyplynulo, že v rámci <RS> jsou nejrozšířenější <PS> se třemi a čtyřmi prvky, které shodně pokrývají 42,86% znaků zařazených do <RS>. Nejméně rozšířenou je <PS> s pěti prvky, jež se vyskytuje u 14,29% znaků <RS>. 3.6 Struktura tří stejných prvků V rámci mé analýzy jsem nalezl tyto čtyři znaky se <STP>: 众品森晶. Znaky se <STP> mohou stejně jako znaky se strukturou rámcovou tvořit prvky složených znaků (např. 躁 ) a být součástí jiných struktur a <PS>. Znak 躁 má <HS>. Veškeré znaky mající tuto strukturu lze schematicky znázornit takto: PS154 品 (4)
Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta 43 3.7 Vyhodnocení analýzy Tabulka VII Frekvence výskytu základních struktur Typ základní struktury Počet <PS> (154) Počet znaků (2500) Podíl v % <HS> 63 1364 54,56% <VS> 57 667 26,68% Jednoduché znaky 0 234 9,36% <CS> 29 224 8,96% <RS> 4 7 0,28% <STP> 1 4 0,16% Z tabulky vyplývá, že nejrozšířenější základní strukturou je <HS>, kterou má 54,56% všech analyzovaných znaků a která vytváří 63 <PS>. Druhou nejrozšířenější je <VS> pokrývající 26,68% a tvořící 57 různých <PS>. Na třetím místě jsou jednoduché znaky, tzn. znaky tvořené jediným prvkem, tyto znaky zaujímají 9,36%. Čtvrtou je pak <CS>, která pokrývá 8,96% zkoumaného vzorku a její znaky je možné dále rozdělit do 29 <PS>. Zdaleka nejméně rozšířené jsou <RS> a <STP>. <RS> pokrývá 0,28% analyzovaných znaků a vytvořil jsem pro ni 3 <PS>. <STP> potom vytváří pouze jednu <PS> a znaky v ní vyskytující se zaujímají 0,16% celkového počtu znaků. Z mé analýzy vyplynulo, že 2500 zkoumaných znaků vytváří celkem 154 různých <PS>.
Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta 44 Tabulka VIII Deset nejfrekventovanějších <PS> Číslo <PS> Typ základní struktury Počet znaků Podíl v % mezi 2500 znaky PS1 <HS> 582 23,28% PS2 <HS> 421 16,84% PS64 <VS> 332 13,28% PS65 <VS> 86 3,44% PS121 <CS> 60 2,40% PS3 <HS> 55 2,20% PS66 <VS> 51 2,04% PS122 <CS> 35 1,40% PS67 <VS> 33 1,32% PS68 <VS> 29 1,16% Celkem 1683 67,32% Z této tabulky vyplývá, že z celkového počtu 154 <PS> je nejběžnější <PS1>, která se vyskytuje u 582 znaků a zaujímá téměř čtvrtinu všech analyzovaných znaků (23,28%). Druhou nejfrekventovanější je <PS2> se 421 znaky, jejíž procentuální podíl činí 16,84%. Na třetím místě je <PS64> do níž jsem zařadil 332 znaků, a její podíl je 13,28%. Za zmínku stojí skutečnost, že tyto tři <PS> dohromady pokrývají vice než polovinu (53,40%) celkového počtu analyzovaných znaků. Na čtvrtém místě se nachází <PS65> vyskytující se u 86 znaků, což činí 3,44%. Pátá je <PS121> s 60 znaky, jejíž podíl je 2,40%. Po ní následuje <PS3>, ve které se nachází 55 znaků (2,20%). Na sedmém místě je <PS66> která má 51 znaků, 2,04% analyzovaných znaků. Na osmém místě je potom <PS122>, která se vyskytuje u 35 znaků a její procentuální podíl činí 1,40%. Devátou je <PS67>, v níž najdeme 33 znaků, které pokrývají 1,32%. Desátou nejběžnější <PS> je <PS68>, jež se vyskytuje u 29 analyzovaných znaků s procentuálním podílem 1,16%. V těchto deseti nejfrekventovanějších <PS> se nachází 1683 znaků, tedy více než dvě třetiny všech analyzovaných znaků, přesný procentuální podíl činí 67,32%. Na zbylých 144 <PS> potom připadá 817 znaků, procentuálně 32,68%.