Čím dál tím častěji se objevují nové rostliny a jejich plody na trzích a v našich zahrádkách, jedné z nich se říká borůvky i když tento rostlinný druh nepatří vůbec k borůvkám (Vaccinum myrtillus) a ani není jejich příbuzným. Tato rostlina se jmenuje Lilek borůvkovitý, objevíte ji pod vědeckým jménem Solanum scabrum nebo Solanum melanocerasum, Solanum nigrum quineense. Najdete ji i na internetu pod anglickým názvem garden huckleberry, wonderberry, sunberry, black nightshade, poisonberry. Řada rostlin čeledě Solanaceae je mimořádně jedovatá, patří sem vícero druhů, ale jejich počet se vždy mění v závislosti na tom, jak se do čeledě začlení nové druhy nebo poddruhy během vývoje vědy. Tyto rostliny produkují mnoho rostlinných jedů, z nichž nejznámější je alkaloid solanin. Vícero druhů rostlin této čeledě je odpradávna pěstováno, např. brambory (Solanum tuberosum), lilek (Solanum melongena), pepino (Solanum muriaticum, rajče (Lycopersicon esculentum, pod starým jménem Solanum Lycopersicon). Části rostlin, které slouží k naší potravě, jsou po patřičné přípravě bezpečné pro požití. Mezi tento druh patří i Lilek černý (Solanum nigrum), který se podobá nejvíce Lilku borůvkovitému svým vzhledem a vyskytuje se jako jednoroční plevel na obráběných půdách. Je důležité vědět o této rostlině, že je velmi jedovatá, jako většina příbuzných druhů, požití několika bobulí může způsobit u dospělého člověka i smrt. Lilek borůvkovitý byl nejdříve popsán jako africký podruh Lilku černého (Solanum nigrum subsp. quineense), poté zařazen do samotného druhu (Solanum scabrum, syn. S. melanocerasum). V Africe se už odedávna pěstuje hlavně pro své plody a velkou výnosnost, odtud se dostal do Ameriky, západní Evropy až k nám. O obsahu jedovatých látek v plodech se rozcházejí názory, odborná literatura neuvádí jednoznačně tyto údaje a ani nikde není uveřejněn rozbor a analýza obsahových látek. Pro naše účely bude rozumné považovat nezralé plody této rostliny za jedovaté, stejně jako je to u rajčat a brambor. Tradičně je můžeme konzumovat po delším vaření, po kterém můžeme předpokládat, že se jedovaté látky neutralizovaly. V Evropě se z plodů této rostliny většinou vaří marmelády nebo džemy, které jsou velmi chutné a zdravé. Lilek borůvkovitý se podobá vzhledem i pěstováním na papriku, dorůstá výšky 0,5-0,8 m, má hladké a lesklé listy, je celkem robustního vzhledu. Kvést začne koncem června až začátkem července a kvete průběžně až do podzimu. Má malé bílé květy, které jsou v trsech po celé rostlině, můžeme je vidět společně s nezralými plody během celé vegetace. Nezralé plody jsou zelené, při dozrávání se jejich barva změní na lesklou černou. Největším jejím přínosem je velká plodnost na bočních výhoncích, které se rozvětví do široka a vzpřímeně drží úrodu na rostlině. Větve se většinou neohýbají a plody neopadávají. Na rozdíl od borůvky se jedná o jednoroční rostlinu a ne o trvalku, takže její pěstování se v tomto liší. 1 / 5
Pěstování této rostliny je velice jednoduché, sazenice si seženeme od pěstovatele nebo si je můžeme sami vypěstovat ze semen během 6 až 8 týdnů. Vysazovat je můžeme na stanoviště uprostřed května, po odchodu mrazu. Není náročná na půdu, přihnojení samozřejmě bude vidět na růstu a úrodě. Pěstovat ji můžeme i jako rajčata s oporou, rostliny jsou odolné, i když se jim nevyhýbají mšice, slimáci a jiné nemoci. Na plody vůbec nechodí ptáci, kteří tuto rostlinu neznají a možná z ní mají respekt kvůli jejímu vzhledu. Sběr můžeme načasovat po prvním mrazu, kdy skončí vegetační období rostliny a plody jsou přezrálé, tudíž mají minimální obsah solaninu. Při pěstování této rostliny musíme samozřejmě dávat pozor na malé děti, aby náhodou lákavé plody nesnědly, stejně jako u rajčat nebo brambor, když jsou ještě zelené. Po dozrání černé plody změknou, ztratí svůj lesk, zešednou a trošku se cvrknou. Jejich zralost poznáme i podle toho, že okvětní lístky plodů uschnou. Plody obsahují velké množství semen velikosti máku, ale při povaření a zpracování na marmeládu se to nevadí. Plody jsou na ochutnání bez nějaké výrazné chuti, mohou být trošku hořké, mně chutnaly jako nezralé rajče. Bobule mají výrazné fialové barvivo, které je třeba brát do úvahy. Při přípravě marmelády plody omyjeme, trošku podlijeme vodou a dáme vařit na plotnu. Po rozvaření a propasírování přes sítko, dáme masu zase vařit na plotnu. Po delším vaření přidáme cukr, po případně Gelfix a kyselinu citronovou. Po ukončení varu plníme výsledný produkt do sklenice a sterilizujeme v teple pod dekou. Tímto způsobem dostaneme marmeládu výborné chuti připomínající borůvky. Samozřejmě můžete tyto plody kombinovat i s jiným druhem ovoce, fantazií se nekladou žádné meze. Jedna paní z plodů této rostliny vyrábí borůvkovou zmrzlinu. Zdroje: http://solanumscabrum.blog.hu/2010/01/02/a_kerti_ebszolo_solanum_scabrum_bemutatasa http://www.balintgazda.hu/balint-gazda/novenydoktor/afonya-ebszolo-mergezo-vagy-eheto.htm 2 / 5
l http://terebess.hu/tiszaorveny/gyumolcs/ebszolo.html překlad 2011 vilcakul 3 / 5
4 / 5
5 / 5