Úloha směnky v obchodněprávních vztazích

Bankovní institut vysoká škola Praha Úloha směnky v obchodněprávních vztazích Bakalářská práce Kateřina Budilová Duben 2009 1

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva Úloha směnky v obchodněprávních vztazích Bakalářská práce Autor: Kateřina Budilová Bankovní management Vedoucí práce: JUDr. Ondřej Kuchař Praha Duben, 2009 2

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s použitím uvedené literatury. V Praze dne 1. 4. 2009 Kateřina Budilová 3

Poděkování: Ráda bych na tomto místě poděkovala JUDr. Ondřeji Kuchařovi za vedení celé práce, rady a připomínky, JUDr. Miroslavu Šiftovi za jeho pomoc, vzácnou trpělivost a konzultace a JUDr. Mileně Sankotové. Zároveň bych touto cestou chtěla poděkovat svým rodičům za podporu v mém studiu a za poskytnuté potřebné zázemí. 4

Anotace Nahlížíte do bakalářské práce, jejímž tématem je směnečná problematika. Směnka se stává jedním z nejfrekventovanějších prostředků financování, vědomosti uživatelů o způsobech jejího uplatnění jsou ale často nedostatečné. Tato práce se proto snaží upozornit na několik drobných, nicméně zásadních rozdílů vyplývajících z možného uplatnění směnky jak v obchodní sféře, tak soukromém životě, a tím ochránit před možným nepochopením některých aspektů týkajících se jejího praktického využití. V úvodu je směnka obecně popsána v globálním kontextu, na pozadí svého historického vzniku, ustálené terminologie a vlastního vzniku směnečného závazkového vztahu. Zdůrazněna je abstraktní povaha tohoto cenného papíru a jeho role v utváření úvěrového závazku. Po rozboru některých vybraných směnečných úkonů se práce v další fázi blíže zaobírá dvojím pohledem na směnku jako na platební nástroj a v kontrastu s tím také jako na prostředek zajištění. V rozsáhlých pasážích této práce je pozornost soustředěna na úskalí ručení, směnečného rukojemství a postupování pohledávek, což spolu s konkrétními ukázkami ze soudní praxe přibližuje podstatu směnečné problematiky. Důležitou součástí práce je výčet pozitiv a negativ směnky jako cenného papíru. V poslední kapitole nastiňuji perspektivy aktuálního očekávaného přechodu české koruny na euro, ale také v ní polemizuji s doporučeními týkajícími se některých očekávaných změn. Tato práce se tedy zjevně snaží představit směnku v jejích nejrůznějších podobách a rozšířit tak povědomí široké veřejnosti. Kterýkoli uživatel směnky, který není přesně obeznámen s tímto finančním nástrojem, je podle poučky: Neznalost zákona neomlouvá, vystaven potenciálnímu riziku finanční újmy nebo dokonce protiprávního jednání. Klíčová slova: směnka cizí, směnka vlastní, zajišťovací a platební funkce, směnečné rukojemství aval, postoupení pohledávky, indosace, přechod na euro. Annotation You are approaching a thesis that treats the issues of exchange operations. The exchange bill is becoming one of the most frequent financial tools, but the users knowledge in terms of its application often lacks behind. With respect to its use both for the commercial and private purposes, a number of minor, yet fundamentals differencies forming the subject of this work are to be considered to protect the reader against its possible misapplication. To make the reader also well-oriented initially, the matter of the exchange bill is introduced from the global point of view, from the history of its origin, related basic inherent terminology and the origin of the exchange obligation. The attention is mainly focused on the abstract quality of the exchange bill and also on its conception as a credit obligation. Following the analysis of some selected exchange activities, the thesis further deals with the dual view of the exchange bill as a payment instrument and, in contrast, as a form of security. It points out, to a large extend, the difficulties with providing guarantees, exchange aval and with transferring of debts, area which is exemplified with some juidicial cases to illustrate the essence of the exchange matters. This thesis also lists the positive and negative aspects of the bill exchange as a kind of security. In the last chapter the thesis deals with the prospects of the actual changeover from the Czech currency to Euro and challenges the recommendations stemming from some changes in this area that are expected to come. The thesis obviously tries presenting the exchange bill in its various forms and expanding the public consciousness of it. Any user not sufficiently familiarized with this financial tool is, according to the motto: Ignorance of the law is no excuse, potentionally subject to a financial loss or even illegal dealing. Keywords: Foreign exchange bill, Promissory note, Securing and payment function, Exchange aval, Transfer of a debt, Endorsement, Changeover to Euro. 5

Motto: Nestačí něco vědět, je třeba to i použít, nestačí něco chtít, je třeba to i udělat. Johan Wolfgang Goethe 6

Obsah Úvod... 9 1. Trocha směnečné historie a legislativy... 11 1.1 Vývoj směnky jako instrumentu... 11 1.2 Prameny směnečného práva... 12 2. Směnka... 14 2.1 Pojem směnka... 14 2.2 Dělení směnek a jejich náležitosti... 15 3. Směnečný závazkový vztah... 19 3.1 Kauzální smlouva... 20 3.2 Účastníci a jejich směnečná způsobilost... 20 3.2.1 Když je účastníkem vztahu banka... 21 3.2.1.1 Eskont a forfaiting... 22 3.3 Závazek směnky obchodně právní obligace směnečného vztahu... 22 3.4 Směnečná pohledávka... 23 4. Abstraktnost směnky versus závazek úvěrový... 24 4.1 Zajišťovací funkce směnky... 24 4.2 Instrument platební... 25 4.3 Směnka nástrojem úvěrovým i úložným... 26 5. Vybrané směnečné úkony... 28 5.1 Vystavení směnky... 28 5.2 Akceptace... 28 5.3 Směnečné rukojemství (AVAL)... 29 5.4 Indosace a cese... 30 6. Použití směnky... 33 6.1 Zajišťovací instrument... 33 6.1.1 Blankosměnka... 38 6.2 Platební instrument a řešení druhotné platební neschopnosti... 39 7. Základní rozdíly... 42 7.1 Indosace a cese pohledávky... 42 7.2 Ručení a směnečné rukojemství... 45 7

8. Výhody a nevýhody směnek... 56 8.1 Machinace se směnkami... 57 8.2 Půjčky na směnku... 59 9. Rozpracování úvah o přechodu na euro... 62 Závěrem slovo autorky... 65 Seznam použité literatury a dalších pramenů... 67 Seznam příloh:... 70 Příloha č. 1 Příklad tiskopisu směnky cizí..71 Příloha č. 2 Příklad tiskopisu směnky vlastní.72 Příloha č. 3 Možný vzor smlouvy o postoupení pohledávky..73 8

Úvod Použití směnky je natolik rozmanité, nakolik nám mohou vystačit nápady. Tradice používání směnky se rozhodně nepřežila a i přes čtyřicet let trvající ignoraci se do českého finančnictví znovu navrátila jako osvědčený a praktický prostředek platebního, úvěrového a zajišťovacího styku, ovšem na druhou stranu je třeba zdůraznit, že rozhodně není produktem všemocným. Nešlo o chybějící právní úpravu, avšak ekonomická realita dávala jen málo příležitostí k uplatnění těchto instrumentů, naproti tomu používání směnek nikdy nezmizelo v mezinárodním platebním styku, tím se také znalost směnečných předpisů jakož i praktického používání směnek omezila na úzký okruh pracovníků zahraničního obchodu. Celý výklad o směnkách vychází z dosud stále platného zákona z oblasti soukromého práva č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového, ve znění pozdějších předpisů. Co se týče stáří zákona, kdyby šlo o věc ve smyslu materiálním, dalo by se říci, že jde již o unikát podléhající památkové ochraně. Směnečné právo je pouze jednou větví práva závazkového, není tedy právním odvětvím, které by mohlo žít jen samo za sebe. Proto obecná úprava závazků mnoha kanály do práva směnečného proniká. Směnka ztělesňující závazek zaplatit abstraktní peněžitou částku je zároveň dokonalým cenným papírem a tedy nutně na ni platí v mnoha směrech i předpisy o cenných papírech. Nemůže být ovšem vůbec žádných pochybností o tom, že zákon směnečný a šekový je předpisem pro směnku speciálním a tedy nepochybně má právní úprava zákona směnečného a šekového přednost před předpisy obecnějšími, to jest jak před zákonem č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů, tak před zákonem č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníkem, ve znění pozdějších předpisů nebo zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem, ve znění pozdějších předpisů, a ostatně i před jakýmikoliv jinými předpisy, pokud by výslovně nestanovily, že pro směnky platí to, či ono. Má-li směnka míti hodnotu zlata a stříbra, musí míti právní normy ze železa. 1 1 Citováno z důvodové zprávy k návrhu směnečného zákona z roku 1927 č.1/1928 Sb. Zdroj: http://www.senat.cz/zajimavosti/tisky/2vo/tisky/t0333_03.htm. 9

Charakteristickým znakem směnky je bezesporu listina, kde je zachycen projev vůle, dalším znakem je cennost této listiny, berme v potaz, že prvním skutečným cenným papírem v historii byla směnka a s ní se začalo obchodovat. Připomeňme si, že zejména směnka vlastní se podílela na vzniku papírových peněz. Postupem času se stala nejrozšířenějším instrumentem obchodních úvěrů. Směnka je převoditelným cenným papírem, který má především tedy úvěrovou a platební funkci. V neposlední řadě pak i funkci zajišťovací. Je známo, že směnka nejsou peníze, může je však někdy nahradit, přesto ale se u někoho objeví pochybnosti či obavy nebo právě (mnohdy bohužel) naopak. Směnka jako obchodovatelný cenný papír může napomoci k řešení finanční situace. Je možno použít ji všude tam, kde je její použití možné a vhodné, ale opatrnosti není nikdy dost. Snažím se tedy přiblížit zmíněnou problematiku současnému nejen čtenáři, ale třeba právě možnému účastníku směnečného vztahu, už jen proto, že stále ještě valná většina z nás nebere tento cenný papír s vážností, kterou si žádá, nicméně jehož použití se pomalu ale jistě stává jedním z nejdostupnějších a tedy rychle se rozšiřujícím nástrojem jak obchodního tak běžného života široké veřejnosti. V prvních kapitolách své bakalářské práce, jejímž tématem je úloha směnky v obchodněprávních vztazích, se snažím neunavovat některými ustálenými terminologiemi a fakty, (všechny není možno vyčerpávajícím způsobem zařadit), s připomenutím právní úpravy směnečné problematiky a historického základu, několika vybraných směnečných úkonů a úvodní teorie přecházím k jádru funkčnosti tohoto cenného papíru a to instrumentu zajišťovacího na straně jedné a účinného platebního nástroje na straně druhé, jejichž použití podrobněji rozebírám s využitím směnečné judikatury a dalších dostupných pramenů. V neposlední řadě zdůrazňuji všeobecné výhody a nevýhody, které sebou nese úloha směnek. Cílem mého snažení je přiblížit směnečnou problematiku široké veřejnosti a upozornit na možná úskalí tohoto cenného papíru jako platebního a zajišťovacího instrumentu. Ze směnečných úkonů se především zaměřuji na avalizaci, ručení a postoupení pohledávky. Pojetí práce uzavírám rozpracováním úvah o blížícím se přechodu českých korun na euro, jakožto aktuální a diskutované téma dneška. Tolik tedy pár slov úvodem. 10

1. Trocha směnečné historie a legislativy Pojďme se nejprve poohlédnout zpět do minulosti k prvotnímu vzniku směnky, jejímu užití a vývoji. Spolu s právní úpravou, jejími prameny a dalšími korespondujícími zákony tvoří první kapitola nedílnou součást úvodu do směnečné problematiky. 1.1 Vývoj směnky jako instrumentu Za kolébku směnečného práva jsou považovány severoitalské městské republiky v období kolem 12. století, které byly v té době centrem světového obchodu. Vzniku právního prostředku zvaného směnka předcházela zejména měnová rozšířenost, což pro mnoho obchodníků znamenalo nákladné směňování vlastní měny za cizí, dále časté zákazy vývozu měn, ale hlavně šlo o vytvoření jakéhosi opatření, kdy obchodník mající u sebe nemalou finanční hotovost musel čelit rizikům a mnohdy nenahraditelným ztrátám v případě jeho oloupení. Takto bychom mohli popsat zrození směnky vlastní, tedy písemného příslibu. Převládá názor, že starší jest směnka vlastní, již v této době jako písemný abstraktní příslib vystavovatele zaplatit určitou peněžitou sumu. 2 Směnka cizí, coby platební příkaz se začala objevovat až později, na přelomu 13. a 14. století. V průběhu vývoje se stala nejrozšířenějším nástrojem obchodních úvěrů a nejbezpečnějším platebním instrumentem. My se ale přeneseme o mnoho let dále, již do roku 1918, kdy po vzniku samostatné ČSR byly užívány ještě zákony bývalé rakouské monarchie až do vydání 2 Kovařík Z.: Směnka a šek v České republice, Praha, C. H. Beck, 2006. 11

prvního zákona č. 1/1928 Sb., směnečného a šekového, ve znění pozdějších předpisů. Během existence předválečné republiky byla směnka užívaným instrumentem běžného hospodářského života a hrála významnou roli, kterou však ztratila změnou politických i hospodářských poměrů v roce 1948, kdy veškerá úvěrová politika byla vložena do rukou bank. Směnka se stala tabuizovaným institutem, který měl být ve vnitrostátním hospodářském styku zcela vymýcen z podvědomí. Ovšem na druhé straně, nová, později již socialistická republika, která se snažila dostat ke zdrojům svých devizových prostředků, musela obchodovat i se zeměmi kapitalistického světa, kdy se ukázalo, že výrobky nejsou tak konkurenceschopné a chceme li prodávat, tak jedině na úvěr krytý nejdostupnějším způsobem směnkou. V tuzemském obchodě, kde nezadržitelně vzrůstal po roce 1989 počet ekonomických subjektů, nastala nepřehledná situace, objednané a dodané zboží na fakturu bylo beznadějně nezaplacené a bylo třeba najít bezpečnější formu zajištění. Směnka tedy našla uplatnění jak v zahraničním tak později i v tuzemském obchodě. 1.2 Prameny směnečného práva Směnka je v ČR upravena zákonem č. 191/1950 Sb., směnečným a šekovým, ve znění pozdějších předpisů, 3 ten přes svůj pokročilý věk nebyl dosud novelizován. Slučuje v sobě dvě právní úpravy do té doby upraveny samostatně, to je úpravu směnky a šeku. Oba cenné papíry jsou však zcela samostatné a také funkce, které 3 Act No. 191/1950 Coll., on Exchanges and Cheques, as subsequently amended. 12

plní, jsou obvykle různé. Základní pomůckou při interpretaci zákona směnečného a šekového jsou Ženevské úmluvy, které bývalá ČSR v roce 1930 podepsala, nicméně dodnes neratifikovala. Zákon směnečný a šekový lze hodnotit jako jednu z našich nejzdařilejších právních norem, v této oblasti máme právní úpravu téměř dokonale sladěnou s právními úpravami zahraničními, a to nejen v oblasti Evropy. Tento zákon sice nikde nehovoří o tom, že by se vztahoval pouze na směnky krycí zahraniční obchod, ovšem po dlouhá léta se rozumělo samo sebou, že žádného tuzemského dodavatele či odběratele nenapadne užít ke krytí svých tuzemských pohledávek či závazků zrovna směnku. Postupem času se ale opětovně objevila její užitečnost. Zároveň však vyplynulo i nebezpečí spočívající v neznalosti klientely, pokud jde o její použití, kde je nutné znát zejména: - zákon směnečný a šekový - občanský zákoník - obchodní zákoník - zákon o cenných papírech Zákon směnečný a šekový má přednost před jinými právními úpravami, poskytuje ochranu jednotlivým individuálním zájmům, nikoliv zájmům veřejným a lze se od něho odchýlit jen tam, kde to sám připouští. Základní soukromoprávní normou účastníků směnečných vztahů, kteří nejsou podnikateli je zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Pro oblast podnikatelských vztahů přichází v úvahu zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník ve znění pozdějších předpisů. Následky odchýlení se od zákona směnečného a šekového: - zákon k takovým úkonům nepřihlíží - právní úkon bude existovat jako mimosměnečný - všeobecná neplatnost právního úkonu 13

2. Směnka Směnka (Bill of exchange) je obligatorně abstraktní skripturní obligace, tedy písemné prohlášení, že jde o závazek, jehož ztrátou, zničením či odcizením zaniká právo ze směnky. Závazek je povinně abstraktní, což znamená, že v textu listiny není třeba vyjádřit důvod jeho vzniku a je též závazkem skripturním, protože nárokováno může být pouze a jen to, co je obsaženo v jejím textu. 4 2.1 Pojem směnka Směnka je listinný cenný papír 5 se zákonem předepsaným obsahem, kterým se rozumí tedy bezpodmínečný závazek výstavce směnky zaplatit věřiteli určitou peněžní sumu v určité době, popřípadě jde o příkaz výstavce nějaké třetí osobě, aby zaplatila určitou sumu v určité době věřiteli. Směnečný zákon definici směnky neuvádí, a proto se říká, že směnka, tedy výhradně listinný cenný papír peněžního trhu, znějící pouze na řad nebo na jméno, nezaknihovatelný, je určen svými podstatnými náležitostmi (obsahem), stanovenými zákonem. Chybí-li některá z těchto podstatných náležitostí, směnka není směnkou a jako s takovou s ní nemůže být nakládáno. Směnka slouží k oběhu, je samozřejmě obchodovatelná a individuálně emitovaná, nikdy není vydávána hromadně, je zároveň převoditelným cenným papírem, který se převádí pouhým indosamentem. Je většinou krátkodobá se splatností do jednoho roku. Funkce platební směnky není nijak vyjádřena v jejím obsahu, ale je dána dohodou směnečného věřitele a dlužníka. Smyslem a účelem platební směnky je, aby v okamžiku její splatnosti došlo k proplacení. 6 Majitel směnky si však může jednoduchým způsobem opatřit hotové peníze ještě před splatností směnky, a to tím, že směnku prodá. Tato funkce směnky se proto uplatňuje zejména při dodávkách zboží a služeb. Na rozdíl od platební směnky, smyslem zajišťovací směnky není její 4 Kovařík Z.: Směnka a šek v České republice, Praha, C. H. Beck, 2006. 5 U listinných cenných papírů, a tedy také u směnek, je nutno odlišovat nakládání s nimi jako s věcí a nakládání s nimi jako se zvláštním závazkovým majetkovým právem. 6 Dle 334 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. 14

proplacení, ale zajištění toho, aby byl splněn jiný závazek. V okamžiku kdy je splněn směnkou zajištěný závazek, zaniká dle dohody důvod platit podle směnky. Směnka může být napsána na listině, vyryta do dřeva, tedy zachycena jakýmkoliv způsobem, který umožňuje její trvalé (dlouhodobé) zachování. Nemusí být napsána na žádném speciálním formuláři. Text může být vytištěn i mechanicky, podpisy ale musí být vlastnoruční. Za právnické osoby podepisuje směnku statutární orgán. Notářský řád, stejně jako pracovní postup matrik obecních úřadů v současné době zakazují ověřovat fotokopie směnek, i když z hlediska právní jistoty by úředně ověřené fotokopie směnek byly jistě užitečné, nemá je dnes kdo vyhotovit. 2.2 Dělení směnek a jejich náležitosti Rozeznáváme základní druhy směnek tzv.: - směnky vlastní 7 - směnky cizí 8 SMĚNKA CIZÍ 9 (Foreign exchange bill) Je platební příkaz výstavce směnky směnečníkovi zaplatit v určitý přesně stanovený den dohodnutou sumu na dohodnutém místě oprávněné osobě označené v řadu. Přistupuje sem nový účastník (směnečník), který je adresátem příkazu platit věřiteli. Směnečník musí směnku přijmout, akceptovat, teprve poté mu vzniká závazek a stává se tedy dlužníkem. Výstavce se stává nepřímým dlužníkem, zálohou. Směnka cizí má tak dva dlužníky. Pokud nebude směnka akceptována, může se remitent jako na dlužníka obrátit na výstavce směnky. Směnka cizí na vlastní řad výstavcem je věřitel. V praktickém životě se obvykle setkáme častěji se směnkou cizí. 7 Viz. Příloha č. 1 Příklad tiskopisu směnky vlastní. 8 Viz. Příloha č. 2 Příklad tiskopisu směnky cizí. 9 V obchodní praxi často nazývaná trata. 15

U této směnky je velké riziko námitek nedostatečného určení místa platebního, což je jeden z povinných formálních znaků směnky. U směnky cizí platí, že není-li zvláštního údaje, místem platebním je místo uvedené u označení směnečníka 10. SMĚNKA VLASTNÍ (Promissory note) Je písemný bezpodmínečný slib (závazek) výstavce listiny, že zaplatí v přesně stanovený den splatnosti určitou sumu peněz určité osobě označené ve směnce. Tato směnka má všechny podstatné náležitosti, které jsou požadovány u směnky cizí s výjimkou údaje směnečníka. Náležitosti směnky K tomu, aby listinu bylo možné označit za směnku a spojovat s ní směnečná práva a závazky, bezpodmínečně musí listina obsahovat požadované náležitosti směnky při zakládání směnečných závazků. Nutné náležitosti směnky cizí: 1. označení, že jde o směnku, ve vlastním textu listiny a vyjádřené v jazyku, ve kterém je tato listina sepsána (nadpis SMĚNKA nestačí); 2. bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněžitou sumu; 3. jméno toho, kdo má platit (směnečníka); 4. údaj splatnosti; 5. údaj místa, kde má být placeno; 6. jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno; 7. datum a místo vystavení směnky; 8. podpis výstavce. 10 2 zákona č. 191/1950 S., směnečného a šekového, ve znění pozdějších předpisů. 16

Nutné náležitosti směnky vlastní: 1. označení, že jde o směnku, ve vlastním textu listiny a vyjádřené v jazyku, ve kterém je tato listina sepsána (nadpis SMĚNKA nestačí); 2. bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou sumu 3. údaj splatnosti; 4. údaj místa, kde má být placeno; 5. jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno (remitent); 6. datum a místo vystavení směnky; 7. podpis výstavce. Při zmeškání lhůt stanovených pro jednotlivé směnečné úkony riskuje majitel směnky ztrátu směnečných a postižních práv vůči nepřímým směnečným dlužníkům. Původní lhůta splatnosti však může být prodloužena tzv. prolongací směnky. Je nutno, aby s tímto úkonem souhlasily všechny zúčastněné strany. Před uplynutím splatnosti může být směnka odkoupena obchodní bankou. Tato situace se nazývá eskont směnky; žadateli je poskytnut tzv. eskontní úvěr 11. Směnka samozřejmě může kromě podstatných náležitostí obsahovat i řadu náležitostí jiných. Jde především o nejrůznější doložky (např.rektadoložka, doložka úzkosti, domicilační doložka, doložka efektivního placení) a další prohlášení jako akcept, indosament, aval apod. Vedle klasického rozdělení směnek (na vlastní a cizí) existuje dělení směnek dle jejich věcného obsahu: podle podoby: úplné neúplné - blanko (bianco) listinné - směnka musí mít vždy podobu listiny, majitelem je ten, kdo má v ruce její originál 12 11 Viz. kapitola 3.2.1.1 Eskont a forfaiting. 12 16 zákona č. 191/1950 Sb., směnečného a šekového, ve znění pozdějších předpisů. 17

podle podstaty směnečné operace: finanční směnky pen. půjčka např. na výplatu mezd obchodní směnky - prostředek krát. úvěru, např. proti dodávce zboží podle převoditelnosti: na řad 13 na jméno podle splatnosti: vistasměnka (splatná na viděnou, tedy při jejím předložení) lhůtní vistasměnka (splatná v určitém čase po vidění ) dato směnka (splatná v určitém čase po dni vystavení) fixní (denní) směnka (splatná v určitý den) 13 Tzv. order cenný papír, který nemůže - na rozdíl od šeku - být nikdy na doručitele. 18

3. Směnečný závazkový vztah Účastníci, předmět a obsah směnečného vztahu jsou hlavními jeho prvky. Směnečný závazkový vztah (Exchange obligation) je právní vztah, který vzniká emisí směnky. Složitost směnečného vztahu je dána větším počtem dlužníků s rozdílným postavením a předně s odlišnými právy a povinnostmi. Hovoříme zde o základním a rozšířeném směnečném vztahu, kdy základní vztah nastává bezprostředně po emisi směnky spolu s její akceptací. Pokud ovšem dojde ke vstupu dalšího dlužníka do závazku nebo k převodu, mění se základní směnečný vztah na rozšířený. Směnečný vztah vzniká mezi konkrétně určenými osobami, přičemž oprávnění jednoho (věřitel) odpovídá povinnosti druhého (dlužník), lze jej tedy charakterizovat jako vztah relativní a závazkový. Předmětem směnečného vztahu je zaplacení směnečné sumy, k jejíž úhradě se zavázali všichni dlužníci. Obsahem směnečného vztahu nejsou ovšem práva a povinnosti spojená s osobností člověka, předmětem není duševní vlastnictví, tudíž můžeme hovořit o vztahu majetkovém. Závislost obsahu směnečného vztahu na obsahu směnky je vyjádřena v jednom úsloví tradujícím se z období první republiky: Co není ve směnce, není ve světě. 14 Abstraktnosti směnečného vztahu vypovídá jeho existenční nezávislost na věcném důvodu vzniku závazku. Strukturu závazkového vztahu ovlivňuje nejen počet na něm zúčastněných dlužníků a věřitelů, ale i jejich odlišné postavení a tudíž i jiný obsah práv a povinností. Ve směnečném vztahu vystupuje z pravidla jen jeden věřitel se samostatným postavením, směnečných dlužníků bývá často více, jsou zavázání věřiteli rukou společnou a nerozdílnou, naproti tomu jejich vzájemný směnečný vztah je hierarchický, tzn. jaké postavení má směnečný dlužník vůči jinému směnečnému dlužníkovi, se řídí tím, jak zaplacení dluhu jedním dlužníkem ovlivní postavení toho druhého dlužníka ve směnečném vztahu. 14 Chalupa R.: Základy směnečného práva, Praha, Linde Praha, a.s., 2003.. 19

3.1 Kauzální smlouva Kauzální smlouvou (Causal agreement) neboli vztahem rozumíme reálné kontrakty, které ke svému vzniku vyžadují předání věci, tedy to, aby jedna ze stran skutečně splnila svůj smluvní závazek; tím si také zavazuje stranu druhou ke splnění. K platné existenci směnečného a závazkového vztahu není nutný žádný jiný důvod, než je směnka sama, která má v praxi určitý právní, obchodní, ekonomický, společenský nebo jiný důvod. Z tohoto hlediska se při svém založení váží k určitému kauzálnímu, příčinnému vztahu, samostatně se vyvíjejícímu, který stojí při jejich vzniku. Cenné papíry, v nichž není vyjádřen hospodářský důvod (kauza) se označují jako cenné papíry abstraktní, zatímco cenné papíry, v nichž je kauza vyjádřena, bývají označovány jako cenné papíry kauzální. Z hlediska výše uvedených kritérií lze směnku definovat jako cenný papír obligační, který může existovat pouze v listinné podobě. Směnka může být vydána na jméno nebo na řad a na rozdíl od jiných cenných papírů jde vždy o cenný papír abstraktní. Vyjádření kauzy na směnce způsobuje její absolutní neplatnost. 3.2 Účastníci a jejich směnečná způsobilost Na základním směnečném vztahu se zúčastní: směnečný věřitel (remitent) osoba, které má být placeno směnečný dlužník osoba, která je zavázána zaplatit směnečnou částku Pokud se jedná o směnečný vztah založený emisí cizí směnky, jsou jeho účastníky: směnečník - který pokud závazek přijme, se nazývá akceptant (příjemce) - hlavní směnečný dlužník výstavce - který se své odpovědnosti za zaplacení směnky nemůže žádným způsobem zprostit, ale vystupuje jako nepřímý směnečný dlužník 20

Při rozšířeném směnečném vztahu se dále zúčastňují: např. směnečný rukojmí, indosant, indosatář, příjemce a plátce pro čest, jako nepřímí směneční dlužníci. Subjektem směnky se může stát fyzická nebo právnická osoba, musí bezpodmínečně disponovat směnečnou způsobilostí k právům (mít práva i povinnosti). Fyzická osoba je nositelem práv a povinností již od svého narození a právnická osoba se stává nositelem práv a povinností od svého vzniku. A směnečnou způsobilostí k právním úkonům (vlastním jednáním směnečná práva i povinnosti zakládat). Fyzická osoba nabývá způsobilosti zletilostí, popř. uzavřením manželství, u právnických osob splývá způsobilost být nositelem práv a povinností se způsobilostí vlastním jednáním zakládat svá práva a povinnosti v jedno. 3.2.1 Když je účastníkem vztahu banka Banka vystupuje ve směnečných vztazích například jako aval akceptanta směnky, může působit též jako domicilát, tedy platební místo, nebo být zmocněna k některým úkonům ze směnky. Banka se může objevit také v roli výstavce, akceptanta nebo věřitele ze směnky. K nejčastějším bankovním operacím tohoto druhu patří například eskont, forfaiting nebo se banka může také podílet na provádění dalších operací, jako jsou vydání směnky advokátovi nebo uložení směnky do depozita. Nejčastěji ale banka operuje se směnkami zejména při poskytování úvěrů svým klientům. Se směnkami se obchoduje na mezibankovním trhu. Objem obchodů na českém mezibankovním trhu není známý, protože banka, která poskytla úvěr zajištěný směnkou, v rozvaze vykazuje úvěr nikoli cenný papír ve formě směnky. 15 15 Jílek J.: Finanční trhy, Praha, Grada Publishing, spol. s r.o., 1997, s. 141. 21

3.2.1.1 Eskont a forfaiting Eskont směnky patří mezi operace zprostředkovávané bankou. Banka koupí směnku před dnem její splatnosti (dochází k převodu směnečných práv dosavadním majitelem směnky na banku za úplatu). Banka, která směnku odkupuje, si sráží eskontní odměnu a zbylou částku proplatí. V den splatnosti předloží směnku k proplacení směnečnému dlužníkovi. Eskont směnky je spojen s poskytnutím eskontního úvěru. Eskont umožňuje přeměnit kapitál z doposud nesplatné pohledávky v hotové peníze. Prodej eskontované směnky tzv. reeskont, používají obchodní banky, které při nedostatku likvidních prostředků reeskontují nakoupené směnky u centrální banky. Forfaitingem se rozumí odkup střednědobých pohledávek bez zpětného postihu dodavatele pohledávky na základě forfaitingové smlouvy. Banka většinou na sebe přebírá jak pohledávku, sloužící k využití volného kapitálu a zároveň je zdrojem zisku, tak také veškerá rizika. Forfaiting znamená odkup směnky před splatností s tím rozdílem, že v případě nezaplacení směnky akceptantem, vymáhá na něm směnečnou částku sama, nikoli prostřednictvím původního majitele, který bance směnku prodal. 3.3 Závazek směnky obchodně právní obligace směnečného vztahu Směnečným závazkem je vyjádřena hlavní povinnost směnečného dlužníka ve směnečném vtahu zaplatit směnečný dluh. Obsah směnečného závazku určuje směnka, tudíž neexistuje-li směnka, nemůže existovat ani směnečný závazek. Směnečný dlužník je povinen platit až na základě předložení originálu směnky k placení. Vznik směnečného závazku každého směnečného dlužníka se posuzuje samostatně. Závazek může mít podobu směnečného závazku přímého nebo v horším případě postihového, které se liší zejména v předpokladech a uplatnění směnečné 22

pohledávky, důsledcích neuskutečnění zachovacích úkonů a délce a počátku běhu promlčecí lhůty. Směnka je cenným papírem, do něhož je zpravidla vtělena směnečná pohledávka a s nímž je obvykle spjat směnečný závazek. Směnečný závazek vzniká po splnění těchto podmínek: 1. existence směnky 2. podpis závazné osoby, tedy směnečné prohlášení dlužníka 3. dlužník směnku vydal věřiteli 4. v důsledku čehož vznikla i směnečná pohledávka 3.4 Směnečná pohledávka Pohledávka a jí odpovídající závazek jsou spojité, pokud má mít věřitel právo na peněžité plnění, musí tomuto právu nezbytně odpovídat povinnost dlužníka takové plnění poskytnout. Pohledávka nemůže existovat bez závazku a obráceně. V případě směnečné pohledávky jsou předpokladem jejího vzniku nejen totožné předpoklady vzniku směnečného závazku, ale je třeba dodat podmínku způsobilosti věřitele mít práva a povinnosti a dále pak existence směnečného závazku. 23

4. Abstraktnost směnky versus závazek úvěrový Mezi nové a moderní funkce směnky v porovnání s minulostí jsou funkce platební, zajišťovací, úvěrová i úložná. Směnka je abstraktním cenným papírem, a jakou funkci představuje v různých případech, poznáme až z tzv. směnečné smlouvy, samozřejmě s oběhem směnky se její funkce může bez omezení měnit. Může sloužit tedy jako: - prostředek k získání eskontního nebo obchodního úvěru; - prostředek placení a ručení; - prostředek k získání hotovosti před dobou splatnosti. 4.1 Zajišťovací funkce směnky Směnka může sloužit i jako zajištění peněžitého závazku a je možno ji na rozdíl od směnky s platební funkcí uplatnit poté, co povinnost na základě původního peněžitého závazku nebyla splněna. Směnečné zajištění je spojováno se závazky již existujícími, nebo s budoucími. V praxi dnes asi pravděpodobně převažuje zajišťovací funkce směnky (Securing function of the exchange bill). Směnka, která plní funkci zajišťovací, je vlastně dalším peněžním závazkem, ale samotné vystavení směnky dlužníkem v případě, že dlužník nemá dostatečné finanční prostředky, okamžité uspokojení jeho věřiteli nepřinese. Zajišťovací směnka za ideálního běhu okolností (tj. pokud dlužník dostojí závazku ze smlouvy) vůbec být použita nemá. Teprve při nesplnění obecného závazku nastupuje věřitel se svými směnečnými právy. 16 17 Směnka je zde proto potenciální hrozbou, která v ideálním případě odpadne. Majitel takové zajišťovací směnky, představující určitou peněžitou pohledávku, buď takovou směnku vymáhá, nebo ji prodá a získá prodejem určité 16 Z toho plyne, že ust. 334 obchodního zákoníku se na zajišťovací směnky vztahovat nemůže. 17 Kotásek J.; Pihera V.; Pokorná J.: Kurs obchodního práva. Právo cenných papírů, Praha: C. H. Beck, 2009. 24

finanční prostředky. Tuto funkci plní směnka tehdy, kdy je vydána pro případ, že dlužník svoji povinnost z mimosměnečného vztahu (např. kupní smlouvy) řádně nesplní. Oba vztahy, tzn. mimosměnečný vztah a směnečný vztah, existují vedle sebe, mají samostatný a na sobě nezávislý režim. Směnka zajišťovací může být brána jako určitá jistota, že dojde jejím prostřednictvím k plnění v případě, že k řádnému a včasnému splnění závazku z kauzálního vztahu nedošlo. Výstavce je zde ve značné nevýhodě vůči věřiteli. Jelikož ten, ji může převést pomocí rubopisu, ovšem pokud výstavce směnku vystaví na jméno, stíží tím její převod. Zajišťovací směnky jsou často užívány k zajištění pohledávky banky, kdy jejich podstata spočívá ve zvýhodnění věřitele zajišťované pohledávky. V případě řádného splnění zajišťovaného závazku dlužníkem, se nepředpokládá zaplacení směnky, nejsou tedy přímo určeny k placení. Je nutné však upozornit, že i zajišťovací směnky jsou zcela samostatné a nezávislé na hlavním závazku, který zajišťují a jsou proto i samostatně převoditelné, na rozdíl od klasických zajišťovacích institutů 18, které bez zajišťovaného závazku existovat nemohou. 4.2 Instrument platební V případě, že je směnka použita jako platební nástroj (Payment instrument), je smyslem jejího vystavení, aby při její splatnosti skutečně došlo k zaplacení dlužné peněžní částky. Je-li směnka použita za účelem splnění závazku, což znamená, že bude směnkou placeno, je závazek zaplatit splněn vystavením a předáním směnky prodávajícímu. V tomto případě závazek ze smlouvy zaniká a existuje nadále jen závazek ze směnky. Dlužník se podpisem směnky zaváže zaplatit majiteli směnky (věřiteli), případně třetí osobě, v určitý den na určitém místě dlužnou peněžní částku. Směnka tak věřiteli de facto nahrazuje hotové peníze, protože ji může "prodat" i před datem splatnosti, a získat tak hotovost od třetí osoby (nového majitele směnky) kdykoli, i před splatností směnky. Případně může směnku použít k placení jiných závazků či obchodování. Dlužník je pak povinen peníze zaplatit novému majiteli směnky. Často bývají směnky převáděny třetím osobám, které se tímto převodem stávají novými vlastníky směnky a závazek dlužníka na ně přechází. V těchto případech se směnka používá buď jako platební 18 Např. ručení nebo zástavní právo. 25

prostředek, kterým původní majitel uhradí svůj finanční závazek vůči novému majiteli směnky, nebo směnku prodá s cílem okamžitě získat finanční prostředky. Směnka v podobě platebního instrumentu vystupuje jako platidlo nebo jako prostředek placení. 19 Prostředkem placení rozumíme, že závazek ze smlouvy zaniká až zaplacením směnky. Pokud bylo dohodnuto placení prostřednictvím směnky, je věřitel oprávněn požadovat na dlužníkovi splnění závazku ze smlouvy, jen když nemůže dosáhnout jeho splnění ze směnky. 20 Směnka jako platidlo se užívá oproti plnění ze smlouvy, čímž závazek zaniká, směnka zde nahrazuje peníze. S platebními směnkami se u nás příliš často nesetkáme, i když jinde jsou užívány právě tyto směnky, někdy také označované jako směnky obchodní. Tento stav není dán neznalostí směnečných vztahů na straně českých obchodních subjektů, ale jejich reálnou znalostí právní kvality obchodních vztahů v ČR. Platební směnky jsou vystavovány v návaznosti na obchodních vztazích tam, kde ze vztahu účastníků vyplývá, že směnka bude při splatnosti zaplacena. 4.3 Směnka nástrojem úvěrovým i úložným Směnku lze dost dobře využít také k obchodování, lze ji zakoupit za účelem uložení volných peněžních prostředků. Legislativa povoluje využití směnky s úvěrovou funkcí při financování aktivit prostřednictvím spotřebitelských úvěrů. Splácí-li spotřebitel spotřebitelský úvěr prostřednictvím směnky nebo šeku nebo zajišťuje-li jimi jeho splacení, musí si věřitel počínat tak, aby byla zachována všechna práva spotřebitele, která vyplývají ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru. 21 Tudíž se směnek do jisté míry dotýká také zákon č. 321/2001 Sb., o spotřebitelských úvěrech, které o směnkách a povinnostech majitele směnky hovoří, ale pouze v mezích smluvních vztahů, které se ke směnkám v zajišťovací nebo platební funkci váží a do práv a povinností majitele 19 Kotásek J.; Pihera V.; Pokorná J.: Kurs obchodního práva. Právo cenných papírů, Praha: C. H. Beck, 2009. 20 Dle 334 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. 21 Dle 12 zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, ve znění pozdějších předpisů. 26

směnky z těchto smluv a nezasahuje nijak směnku jakožto cenný papír v její podstatě a tudíž se nedotýká vůbec zákona směnečného a šekového samého. Obchodní úvěr, jehož podstatou je prodej zboží s tím, že jeho placení je mezi smluvními stranami odloženo na pozdější dobu. Kupující tedy má zboží, ale dosud nezaplatil prodávajícímu cenu, má vůči němu dluh, tedy obdobná situace, kdyby prodávající půjčil kupujícímu hotové peníze. Použitím směnky se stává postavení prodávajícího příznivější. Prodávající nemá až do splatnosti hotové peníze k dispozici. V této situaci se může jeho postavení stát výhodnější, pokud použije směnku, kterou následně prodá proti hotovým penězům nebo směnku předloží k eskontu. Při stanovení směnečné sumy je nutno uvědomit si, že při převodu se sráží eskontní sazba, což by vedlo k nevýhodnému postavení prodávajícího. Řešení je dvojí: buď bude směnka natolik úročena, aby úroky ze směnky vyrovnaly nepříznivé vlivy, anebo částka rovnající se nákladům eskontu se přenese na kupujícího. Akceptační úvěr spočívá v tom, že kupující zajistí prodávajícímu při dodání zboží jeho placení prostřednictvím směnky již akceptované, zpravidla bankou. Poté co je tento způsob placení dohodnut ve smlouvě, musí kupující ve své bance zabezpečit poskytnutí tohoto úvěru. Vystaví směnku cizí na řad prodávajícího, kdy je jako směnečník uvedena banka a poté předloží směnku bance k přijetí. Po akceptaci předá směnku při dodání zboží prodávajícímu, který ji při splatnosti předloží akceptující bance. Tím čerpá kupující u banky otevřený úvěr, který pak splácí dohodnutým způsobem. Avalovaný úvěr je vlastně záruka banky, že vystavená směnka bude touto bankou placena v případě, že dlužník nebude moci včas zaplatit. 27

5. Vybrané směnečné úkony Rozumíme tím způsoby zacházení se směnkami od jejich vzniku či vystavení až po zaplacení eventuelně uplatnění postihu pro nepřijetí a neplacení. Všechny operace musí být v souladu se zákonem směnečným a šekovým. 5.1 Vystavení směnky Základním úkonem ke vzniku směnky bez ohledu na to zda jde o směnku cizí nebo vlastní. Vystavení z hlediska života směnky neznamená pouhé vyplnění listiny, aby obsahoval zákonem stanovené formální náležitosti, ale především opatření listiny podpisem výstavce, schopného se směnečně zavazovat. Předáním takovéto listiny vlastně začíná směnečný život. Výstavce z pohledu směnky cizí je nepřímým směnečným dlužníkem, který se však své odpovědnosti za zaplacení nemůže vzdát. Výstavce z pohledu směnky vlastní je pak přímým hlavním směnečným dlužníkem. 5.2 Akceptace Tímto úkonem věřitel vyjadřuje svoji vůli přijmout cizí směnku předloženou mu k přijetí. Na směnce se tento projev vůle vyjadřuje slovy akceptuji nebo přijímám a podpisem směnky. Hovoříme zde o jednom z nejdůležitějších směnečných prohlášení, kdy směnečník musí být vždy tatáž osoba jako akceptant, jež se zavazuje přijetím směnku při splatnosti zaplatit. Předložení směnky k akceptaci (Acceptance) může být provedeno ihned po jejím vystavení nebo kdykoli do splatnosti směnky. V případě nedodržení této lhůty ztrácí majitel vůči dlužníkům veškerá směnečná práva. Místem předložení bývá bydliště směnečníka, popř. je třeba označit domiciláta a tedy upřesnit adresu platebního místa. Vrácením směnky předkládající osobě je akceptace ukončena. Akceptování směnky si nelze nijak vynutit, v případě nepřijetí směnky je odepření zajišťováno protestem. Je zvykem, že 28

výstavce směnky si předem zajistí její akceptaci, aby předešel jejímu nepřijetí, což by vedlo k nejistotě, zda platba vůbec bude realizována. 5.3 Směnečné rukojemství (AVAL) Směnečné rukojemství (Exchange aval) je vyjádřeno zajišťovací formou avalu, který upravuje zákon směnečný a šekový. Aval představuje závazek další osoby na směnce honorovat směnku v případě neochoty nebo insolvence osoby zavázané plnit. Majitel (věřitel) tak získává větší jistotu, že v případě nesplacení směnky směnečným dlužníkem bude závazek plněn další třetí osobou, tzv. avalistou, který svůj závazek stvrdí svým podpisem a doložkou per aval. Avalistou může být jakákoli fyzická, právnická osoba i banka, 22 Nejčastěji požadovanou formou bývá aval bonitní banky. Rukojemské prohlášení provádí avalista ve směnce podpisem a připojením tzv. avalizační doložky avaluji nebo per aval apod., nejčastěji na líc směnky, kde postačuje pouhý podpis, v případě uvedení na rub směnky, se musí uvést avalizační doložka. Pokud se zavazuje-li za dlužníka např. fyzická osoba, musí u směnky vlastní uvést doložku jako rukojmí apod. a právoplatný podpis směnečného rukojmího. V případě směnky cizí je nezbytné uvést, za koho se rukojemství přebírá, kupříkladu doložkou jako rukojmí za akceptanta a opět právoplatný podpis směnečného rukojmího. Není-li zřejmé, za koho bylo směnečné rukojemství převzato, je všeobecně v platnost že bylo avalováno za výstavce. Rukojmí má právo vyjádřit v rukojemské doložce zaručit se pouze za část směnečné sumy dle svého uvážení. Je třeba počítat s finančními náklady na aval a to hlavně v případech bankovního avalu, kdy banka nejen bere na sebe závazek, ale i propůjčuje své jméno, za tento závazek si nárokuje určitou finanční kompenzaci ve formě avalizačních poplatků v závislosti na bonitě žadatele o aval, výši zaručované sumy a délky závazku. 22 Obvykle to bývá závazek za dlužníka, tj. akceptanta směnky cizí a výstavce směnky vlastní. 29

Aval tedy slouží: - ke zvýšení hodnoty závazku dlužníka - jako jistící instrument pro věřitele - věřiteli, na jehož základě se může refinancovat u své banky, která směnce avalované bonitní bankou dá přednost a přijme ji k odkupu 5.4 Indosace a cese Jednou z charakteristických vlastností směnek je jejich převoditelnost, tj. že zpravidla nezůstávají v majetku prvního majitele, kterého nazýváme remitentem a který je také prvním věřitelem ze směnky, ale že jsou zpravidla dále převáděny. Jedním z typických směnečně-právních převodů směnky je indosament (Endorsement) neboli rubopis. Problematika indosamentu jako jednostranného právního úkonu, kterým směnečný věřitel převádí své vlastnické právo na indosatáře, upravuje zákon směnečný a šekový v ustanoveních 11 a násl. Ze znění zákona vyplývá, že každá směnka a to i v případě, že nebyla vystavena na řad (u cenných papírů na řad je osoba oprávněná z cenného papíru označena v jeho textu, ale je jí dána možnost na základě vlastního písemného prohlášení na rubu papíru či na jeho přívěsku své oprávnění z cenného papíru převést na další osobu) je indosovatelná, pokud se obejde bez rektadoložky např. nikoli na řad, na základě které se stává směnkou na jméno. 23 Druhou výjimkou je situace, kdy k indosaci směnky došlo teprve po protestu pro neplacení nebo po uplynutí lhůty k protestu. Takovéto směnky je sice možné opatřit indosamentem, ale indosament má účinky cese, tedy indosatáři nevznikají nová abstraktní směnečná práva, ale indosatář nastupuje do práv indosanta se všemi důsledky, tedy i s tím, že vůči němu zůstávají směnečným dlužníkům zachovány všechny námitky, které měli vůči indosantovi. Indosament musí být učiněn v písemné formě na směnku, případně na list s ní pevně spojený (směnečný přívěsek), musí být doplněn předáním a převzetím směnky mezi indosantem tj. tou osobou, která směnku převádí a indosatářem, protože 23 Tzn., že takový cenný papír není rubopisem převoditelný. 30

takovýmto převzetím směnky indosatář projevuje svoji vůli stát se nositelem směnečných práv. Rektasměnku, tedy směnku, u které je vyloučena indosace je možno převést jen ve formě a s účinky obyčejného postupu (cese). Tento převod se řídí obecnými předpisy o postoupení, protože nejde o zvláštní způsob převodu směnečných práv. V římském právu zprvu personální změna na jedné či druhé straně obligačního vztahu nebyla možná. Následný vývoj umožnil zavést do soukromého práva institut postoupení pohledávky cese, jako možnost zachování obligace při změně osoby věřitele. Cese (Transfer of a debt) patří mezi nesměnečné převody směnečné pohledávky, podstatou je, že se závazek mění v osobě věřitele tak, že dosavadní věřitel uděluje ze své vůle věřiteli nově nastupujícímu na jeho místo oprávnění vymáhat dosavadní pohledávku jako jeho vlastní a cesionář s tím souhlasí. Postup pohledávky se děje písemnou smlouvou 24 uzavíranou mezi postupitelem a postupníkem. Fakt, že k postoupení pohledávky došlo, se dlužníkovi pouze notifikuje. Platí zde zásada, že vzájemné ujednání cedenta s cesionářem nesmí zhoršit postavení dlužníka, pokud jde o rozsah jeho práv a povinností. Uvedené vymezení se týká jen postoupení pohledávky označované jako dobrovolné, tedy smlouvou. 25 Vyjma tedy nucených cesí, ke kterým dochází ze zákona, v důsledku soudního či jiného rozhodnutí. Typický případ je exekuce přikázáním pohledávky. K převodu pohledávky může dojít též dražbou, je-li pro ten případ zvláštní úprava. Tak tomu je v České republice podle 17 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách. Předmětem postupu je pohledávka, tj. právo věřitele na plnění od dlužníka. Jedná se o změnu závazku v osobě oprávněné strany. Postoupit však lze jen takovou pohledávku, která může být vymáhána před soudem, která je převoditelná, dosud nezaniklá nebo dosud nevzniklá. Právní a soudní praxe se přiklání k názoru, že cesí lze převést jen tu směnku, která obsahuje doložku vylučující převody rubopisem, tedy doložku, která ze směnky jako order papíru učiní papír na jméno. Ordersměnku lze tedy převést pouze indosamentem. 24 Viz. Příloha č. 3 Možný vzor smlouvy o postoupení pohledávky. 25 Jak vyplývá z úpravy 524 zák. č.40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. 31

Cedovat nelze pohledávky, které zaniknou nejpozději smrtí věřitele, jejichž obsah by se záměnou věřitele změnil nebo nepostižitelné výkonem rozhodnutí. Směnečnou pohledávku je možné považovat za postoupenou, jestliže: nabyla účinnosti platně uzavřená smlouva o postoupení směnečné pohledávky postupitel postupníkovi předal směnku Postoupení směnečné pohledávky se vůči dlužníkovi stává účinným: buď oznámením cese postupitelem nebo prokázání cese postupníkem Změna v osobě směnečného věřitele je vcelku běžný jev, většinou se tak děje převodem směnky. Rozdíl mezi převodem a přechodem práva jakékoli majetkové hodnoty spočívá v tom, že převod se uskutečňuje na základě projevu vůle převodce převést převáděnou hodnotu, přechod se uskutečňuje na základě jiné právní skutečnosti. Způsoby vymezenými občanským nebo obchodním právem. Mezi další směnečné operace bychom kromě výše zmíněných mohli zařadit protestaci, prolongaci, eskont, postih, námitky dlužníků proti směnce, umoření nebo směnečný platební rozkaz a mnoho dalších. 32

6. Použití směnky Možnosti praktického použití vyplývají z uspořádání ekonomických, finančních a právních vztahů mezi účastníky a jim jsou také přizpůsobeny. Použití směnek je velmi široké a obecně platí, že správně vystavená směnka je právně lépe vymáhatelná než klasický obchodní vztah bez dalšího jištění 6.1 Zajišťovací instrument Směnka jako zajišťovací instrument (Securing instrument) zaznamenala v nové éře podnikání svoji renesanci. Avšak ne všichni její uživatelé jsou dostatečně připraveni k jejímu použití. Obav z použití směnek je celá řada a mnoho z nich pramení z neznalosti a nezkušenosti v používání tohoto zajišťovacího a platebního nástroje. Špatné vyhotovení směnky může znamenat i znehodnocení tohoto cenného papíru a listina se tak směnkou vůbec ani nestane. Neuvážený podpis směnky a následná nedůsledná obrana proti vymáhání směnečného nároku může znamenat nezvratitelný stav v podobě povinnosti uhradit závazek, který je sporný nebo neexistuje. Naopak správné použití směnky může napomoci k urychlenému vyřešení daného problému k všestranné spokojenosti. Dlužno dodat, že převážná většina směnek používaných podnikatelskou veřejností v České republice plní svou funkci jako směnka zajišťovací, tedy taková směnka, která zajišťuje splnění jiného závazku. V praxi se setkáváme častěji s příkladem, kdy směnka je používána jako 33

nástroj zajištění peněžitého závazku tzv. placení prostřednictvím směnky, které umožňuje rychlejší získání pohledávky nebo s peněžení směnky před splatností. Zde existují dva relativně nezávislé závazky, a to závazek zaplatit cenu a závazek ze směnky zaplatit směnečný peníz. Kupující, pokud zaplatí svůj dluh ze smlouvy mimo směnku, musí prokázat, že bylo placeno na směnku. Vystavením směnky, jejímž prostřednictvím má být splněn peněžitý závazek, nemá vliv na trvání tohoto závazku. Věřitel však může požadovat plnění peněžitého závazku podle smlouvy, jen když nemůže dosáhnout jeho splnění ze směnky. 26 Tudíž nesmí žalovat ze smlouvy, dokud nebude vyřešen spor ze směnky. Věřitel, který napřed opomine domáhat se práv ze směnky, vůbec žalobní nárok nemá, jeho žaloba by musela být zamítnuta. Tzv. zajišťovací směnka, není zajišťovacím závazkem, je jen prostředkem zajištění. Proto existence závazků ze směnky není závislá na existenci zajištěné pohledávky. Dlužník ze směnky může se jen bránit kausální námitkou, že zajištěná pohledávka zanikla, a tím zanikl i důvod směnky. Z odůvodnění: Ze zjištění soudu prvého stupně i ze zjištění, jež učinil odvolací soud, je zřejmé, že předmětná směnka je tzv. zajišťovací směnkou k pohledávce navrhovatele z úvěrové smlouvy uzavřené s panem S. Je tedy ve smyslu čl. I. 17 zák. č. 191/1950 Sb., přípustná obrana odpůrkyně, že zajištěná pohledávka byla již uspokojena, a tedy není povinna nic dalšího navrhovateli ani na tuto směnku platit. 27 Nejde o to, že by případnou úhradu zajištěné pohledávky zanikla práva ze směnky, neboť směnka je závazkem samostatným, i když plní tuto zajišťovací funkci, a ani tyto tzv. zajišťovací směnky nejsou závazkem akcesorickým k zajištěné pohledávce. Lze se však touto námitkou, bude li prokázána, ubránit povinnosti zaplatit jinak platnou a pravou směnku. Zajišťovací směnky jsou prostředkem zajištění konkrétních povinností, jak se o tom účastníci dohodli. Další dohodou lze zajištěnou povinnost u téže zajišťovací směnky nahradit povinností jinou. Žádný z účastníků však nemůže jednostranně objekt zajištění změnit bez ohledu na to, zda vedle dohodou zajištěné povinnosti má jiné platně existující pohledávky. Věřitel směnkou zajištěné pohledávky je oprávněn uplatnit zajištěnou pohledávku i nárok ze zajišťovací směnky v jakémkoliv pořadí, případně i souběžně; ustanovení 334 obchodního zákoníku. na tzv. zajišťovací směnky nedopadá. Z této 26 Tato situace je regulována v 334 zákona č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. 27 Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 5. 1998, sp. zn. 5 Cmo 14/1997. 34