UNIVERZITA KARLOVA PRÁVNICKÁ FAKULTA. Trestný čin krádeže podle 205 trestního zákoníku Ivo Žídek Vedoucí práce: prof. JUDr. Jiří Jelínek, CSc.

UNIVERZITA KARLOVA PRÁVNICKÁ FAKULTA Katedra trestního práva Trestný čin krádeže podle 205 trestního zákoníku Ivo Žídek Vedoucí práce: prof. JUDr. Jiří Jelínek, CSc. DIPLOMOVÁ PRÁCE červen 2012

Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracoval samostatně, všechny použité prameny a literatura byly řádně citovány a práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu. V Praze dne 10. zaří 2012

Obsah Obsah... 1 1. Prameny práva a definice krádeže... 5 1.1 Prameny práva... 5 1.2 Definice krádeže... 5 2. Protiprávnost... 9 3. Objekt krádeže... 10 4. Objektivní stránka krádeže... 12 4.1 Předmět krádeže... 12 4.2 Přisvojení si cizí věci zmocněním... 14 4.3 Alternativní formy krádeže... 15 4.3.1 Způsobení škody nikoli nepatrné... 15 4.3.2 Krádež vloupáním... 17 4.3.3 Užití násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí po činu... 19 4.3.4 Krádež věci, kterou má jiný na sobě nebo při sobě... 20 4.3.5 Krádež na evakuovaném území... 21 5. Subjekt krádeže... 25 6. Subjektivní stránka krádeže... 27 7. Recidiva... 29 8. Srovnání krádeže s podobnými trestnými činy... 33 8.1 Srovnání s trestným činem loupeže podle 173 TrZ... 33 8.2 Srovnání s trestným činem zatajení věci podle 219 TrZ... 34 8.3 Srovnání s trestným činem zpronevěry podle 206 TrZ... 36 8.4 Srovnání s trestným činem neoprávněného užívání cizí věci podle 207 TrZ... 37 9. Krádež v Irském trestním právu... 40 9.1 Úvod... 40 1

9.2 Prameny práva... 40 9.2.1 Prameny práva obecně... 40 9.2.2 Prameny práva krádeže... 41 9.2.3 Srovnání pramenů práva krádeže v Irsku a České republice... 42 9.3 Skutková podstata krádeže dle irského práva... 42 9.3.1 Nečestnost... 43 9.3.2 Přivlastnění... 44 9.3.3 Majetek... 46 9.3.4 Bez souhlasu vlastníka... 48 9.3.5 Úmysl zbavit vlastníka majetku... 50 9.3.6 Sankce... 50 9.4 Vloupání... 51 10. Úvahy nad právní úpravou de lege ferenda v České republice... 52 Seznam použitých zkratek... 54 Seznam použité literatury... 55 Seznam příloh... 58 Příloha č. 1 Statistika zjištěných krádeží v roce 2011... 59 Příloha č. 2 - Podíl krádeže na majetkové trestné činnosti v letech 2011 a 2012... 60 The crime of theft under s. 205 of the Criminal Code... 61 Klíčová slova... 63 2

Slovo úvodem V této diplomové práci se budu zabývat trestným činem krádeže podle 205 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen krádež ). Toto téma jsem si pro svoji práci vybral, protože trestní právo hmotné a zejména jeho zvláštní část patřila během studia na právnické fakultě k mým nejoblíbenějším právním odvětvím. Krádež představuje jeden z nejtradičnějších trestných činů. Jde o zdaleka nejčetnější trestný čin v České republice. Statistika zjištěných krádeží za rok 2011 je přílohou této práce. Vědomí o krádeži je v dnešní společnosti na vysoké úrovni, s případy krádeží různého druhu se setkáváme denně ve sdělovacích prostředcích, v horším případě máme zkušenost vlastní. V kapitole 1 se zaměřím na prameny práva krádeže a její obecné znaky. Největší prostor bude věnován kapitolám 2-6, ve kterých budou rozebrány formální znaky krádeže. Jednotlivé kapitoly budou věnovány protiprávnosti, objektu, objektivní stránce, subjektu a subjektivní stránce krádeže. V kapitole 7 se budu zabývat recidivou podle druhého odstavce 205 TrZ, jejímu vývoji v posledních letech a kritickému zhodnocení. Srovnání krádeže s podobnými trestnými činy majetkovými bude obsahem kapitoly 8. Většina této práce je psaná na zahraničním studijním pobytu v Irsku na University College Dublin. Tuto zkušenost využiji v kapitole 9, ve které se budu zabývat srovnáním irské a české právní úpravy krádeže. Irsko patří do skupiny států angloamerického práva, založeného na jiných pramenech a principech než kontinentální právo. Z formálního hlediska je úprava krádeže v obou jurisdikcích téměř stejná, materiálně se však podstatně liší. V samém závěru práce shrnu uvedené poznatky, současně se s ohledem na zahraniční právo zamyslím nad možnými a podle mého názoru vhodnými změnami v právní úpravě krádeže. Úvahy de lege ferenda budou obsahem poslední kapitoly 10. Naopak se nebudu zabývat okolnostmi podmiňujícími použití vyšší trestní sazby, dále pak kriminologickými a sociologickými úvahami nad krádeží. Srovnáním s právní úpravou minulou, zákonem č. 140/1961 Sb., trestním zákonem, se budu věnovat konkrétně v jednotlivých kapitolách, ve kterých je to vzhledem ke změně právní úpravy vhodné (např. recidiva, krádež na evakuovaném území). 3

Při samotném zpracování práce budu vycházet z publikovaných učebnic a komentářů trestního práva hmotného, judikatury českých soudů, odborných článků a dalších pramenů. Při srovnávání zahraniční právní úpravy užiji zejména irských odborných učebnic a soudních rozhodnutí, a to nejen soudů irských, ale také rozhodnutí soudů jiných jurisdikcí uplatňujících právo common law. 4

1. Prameny práva a definice krádeže 1.1 Prameny práva Ze zásady nullum crimen sine lege skripta vyplývá, že trestné činy mohou být upraveny pouze zákonnou formou. 1 Článek 39 LZPS uvádí, že pouze zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jaké jiné újmy na právech a majetku, lze za jeho spáchání uložit. Toto ustanovení de facto podmiňuje, na základě zásady zákonnosti, jako pramen práva pro jakýkoliv trestný čin, zákon. Na krádež, stejně jako na ostatní trestné činy, se tak vztahuje výhrada zákona. Je vyloučeno definování krádeže jiným způsobem, např. podzákonným právním předpisem, judikaturou, právní zvyklostí či jinak. Podobné ustanovení obsahuje také 12 odst. 1 TrZ, který dále konkretizuje, že zákonem, který trestné činy vymezuje, je právě trestní zákoník. Pramenem práva krádeže je zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, který je kodifikací českého trestního práva hmotného. Krádež je upravena v 205 TrZ v hlavě páté zvláštní části, obsahující trestné činy proti majetku. V systému hlavy páté je krádež zařazena jako první mezi ostatními majetkovými trestnými činy, z čehož lze vyvodit její specifický význam tradičního a frekventovaného trestného činu. Jako prvek trestního práva hmotného je krádež součástí veřejného práva. Z formálního hlediska je pramenem práva krádeže trestní zákoník. Soudní rozhodnutí nejsou v českém právním řádu pramenem práva, mají však nezanedbatelný význam při výkladu zákonných ustanovení a pojmů. Rozhodnutí soudů vyšších instancí, zejména Nejvyššího soudu ČR, mají nikoli formální, ale praktickou závaznost pro soudy nižší instance. Výklad prvků krádeže, jakými jsou např. cizí věc, přisvojení, zmocnění se apod., je předmětem judikatury, která se tak na tvorbě práva krádeže nepřímo podílí. 1.2 Definice krádeže Zvláštností krádeže je existence dvou základních skutkových podstat. První základní skutková podstata, upravující základní formu krádeže s uvedením jednotlivých 1 Jelínek J. a kol.: Trestní právo hmotné. 1. vydání, Praha: Leges, 2009, s. 25 5

alternativních znaků podmiňujícími trestnost, je uvedena v 205 odst. 1 TrZ. Druhá základní skutková podstata upravuje recidivu a je obsahem odstavce 2. Následující odstavce obsahují kvalifikační okolnosti podmiňující užití vyšší trestní sazby a trestnost přípravy. Aktuální právní úprava krádeže k 1. červnu 2012 zní: 205 Krádež (1) Kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a a) způsobí tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou, b) čin spáchá vloupáním, c) bezprostředně po činu se pokusí uchovat si věc násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí, d) čin spáchá na věci, kterou má jiný na sobě nebo při sobě, nebo e) čin spáchá na území, na němž je prováděna nebo byla provedena evakuace osob, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta. (3) Odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 větší škodu. (4) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 jako člen organizované skupiny, b) spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, nebo c) způsobí-li takovým činem značnou škodu. 6

(5) Odnětím svobody na pět až deset let bude pachatel potrestán, a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 škodu velkého rozsahu, nebo b) spáchá-li takový čin v úmyslu umožnit nebo usnadnit spáchání trestného činu vlastizrady ( 309), teroristického útoku ( 311) nebo teroru ( 312). (6) Příprava je trestná. Krádež je trestným činem majetkovým. Na základě dělení majetkových trestných činů na trestné činy obohacovací a poškozovací je krádež činem obohacovacím, jehož účelem bývá pachatelův vlastní prospěch. Dle mého názoru lze krádež při doslovném uplatňování pojmů zařadit rovněž mezi trestné činy poškozovací, jelikož jejím nezbytným efektem je vznik škody poškozené osobě. Ostatně, motiv není znakem krádeže, tudíž není vyloučeno, že se pachatel krádeže dopustí za účelem poškodit vlastníka věci jejím odcizením, nikoli za účelem se obohatit. Krádež, jak vyplývá z 13 odst. 2 TrZ, je vždy trestným činem úmyslným, její spáchání z nedbalosti je tak vyloučeno (více v kapitole 6). Krádež může být přečinem, zločinem, dokonce i zvlášť závažným zločinem. Krádež dle základní skutkové podstaty (odst. 1, 2) je přečinem, ale krádež spáchaná za okolností podmiňujících užití vyšší trestí sazby je již zločinem (odst. 3, 4), nebo zvlášť závažným zločinem (odst. 5). 2 Jde o trestný čin komisivní. Může být spáchán pouze jednáním. Těžko si představit přisvojení si cizí věci zmocněním na základě opomenutí. Prvek zmocnění se věci předpokládá aktivní činnost. Z hlediska dalšího obecného třídění trestných činů je krádež trestným činem materiálním ( výsledečným, spáchání krádeže vyžaduje účinek) a poruchovým (musí dojít k narušení právem chráněného zájmu, nikoli pouze k ohrožení). Sankcí za krádež dle odstavce 1 je odnětí svobody do dvou let, zákaz činnosti nebo propadnutí věci nebo majetkové hodnoty. Recidiva je trestána odnětím svobody na šest měsíců až tři léta. Jednotlivé kvalifikované skutkové podstaty obsahují zvýšenou trestní sazbu (odstavec 3 - jeden rok až pět let, odstavec 4 - dvě léta až osm let, odstavec 5 - pět až deset let). 2 Přečiny jsou všechny nedbalostní trestné činy a ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do pěti let. Zločiny jsou všechny trestné činy, které nejsou podle trestního zákona přečiny; zvlášť závažnými zločiny jsou ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let. ( 14 TrZ) 7

Dle obecné definice trestného činu je krádež protiprávním činem, který je trestním zákoníkem označen za trestný a vykazuje znaky uvedené v trestním zákoníku ( 13 odst. 1 TrZ). Protiprávnost a souhrn typových znaků uvedených v trestním zákoníku (skutková podstata), jsou pojmovými znaky krádeže a jejími nezbytnými náležitostmi. 8

2. Protiprávnost Protiprávnost je pojmovým znakem krádeže, obsaženým ve výše uvedené definici trestného činu. Protiprávnost znamená, že čin je v rozporu s právní normou v rámci právního řádu. Nemusí jít výhradně o normu práva trestního. 3 Příkladem může být porušení práva občanského, správního, pracovního a jiných. Ne každý nedovolený, či protiprávní čin je trestným činem. Některé protiprávní činy mohou být přestupkem nebo správním deliktem v rámci jiných právních odvětví. Čin musí být jako trestný označen trestním zákonem, jeho trestnost je tak zákonem výslovně stanovena. Z hlediska subsidiarity trestní represe musí být krádež činem společensky škodlivým. Bagatelní krádeže, které naplňují znaky skutkové podstaty dle trestního zákoníku, tak mohou být posouzeny jako přestupky. Samotná protiprávnost jednání, které zakládá krádež, může být dovozena z norem chránících vlastnictví a majetek (čl. 11 LZPS; 123, 124 a 126 ObčZ). Krádež je za trestný čin výslovně označena ve zvláštní části trestního zákona. Trestnost krádeže je vyloučena v případě přítomnosti okolností vylučujících protiprávnost. V takovém případě není čin protiprávní, nemůže být proto posouzen jako trestný. Příkladem je krajní nouze, nutná obrana nebo svolení poškozeného. Posouzení takových okolností ovšem podléhá striktní kontrole v každém jednotlivém případě. Druhým pojmovým znakem krádeže je její skutková podstata, která je právní formou vyjadřující typové znaky krádeže uvedené v trestním zákoně. 4 Jednotlivými typovými znaky krádeže jsou objekt, objektivní stránka, subjekt a subjektivní stránka. 3 Jelínek J. a kol.: Trestní právo hmotné. 1. vydání, Praha: Leges, 2009, s. 115 4 Tamtéž, s. 142 9

3. Objekt krádeže Objekt vyjadřuje zákonem chráněný zájem nebo hodnotu, proti kterým jednání popsané ve skutkové podstatě trestného činu směřuje. Objektem krádeže je vlastnictví nebo držba věci, ale také faktická dispozice s ní. Vlastnictví je objektem individuálním, vyjadřujícím konkrétní zájem, který je chráněn právě ustanovením o krádeži. Držení věci se nekryje s držbou podle občanského práva. Znamená jen faktický stav záležející v tom, že věc je v něčí moci. 5 Rozhodující je tak faktický stav, v rámci kterého má poškozený nebo jiný faktický držitel věc ve své moci (vlastník, nájemce, schovatel, dopravce, zástavní věřitel, ale i předchozí zloděj atd.). 6 Druhovým objektem krádeže je majetek. Ústavně je vlastnictví zakotveno v čl. 11 LZPS, který stanovuje, že každý má právo vlastnit majetek, a dále, že vlastnictví všech vlastníků má stejný obsah a ochranu. Jednou z forem takové ochrany vlastnictví je právě ustanovení o trestnosti krádeže. Vlastnictví, jako základní lidské právo je deklarováno také v mnoha významných mezinárodních smlouvách (např. čl. 17 Všeobecné deklarace lidských práv, čl. 1 Dodatkového protokolu k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod) 7. Ustanovení o trestnosti krádeže v trestním zákoníku je tak formou ochrany základního lidského práva vlastnit majetek, deklarovaného v LZPS a mnoha mezinárodních smlouvách. Krádež je trestným činem s jednoduchým objektem a směřuje pouze proti jednomu chráněnému zájmu (na rozdíl od podobného činu loupeže). 8 Není však vyloučena existence vedlejšího objektu, který není hodnotou či zájmem, vůči kterému by jednání pachatele přímo směřovalo, avšak vedlejším efektem pachatelova jednání je právě postižení této hodnoty či zájmu (např. odcizením peněžních prostředků určených na výchovu nezletilých dětí, je kromě majetku, poškozen také zájem na řádné výchově, který je vedlejším objektem). Existence vedlejšího objektu má význam zejména při 5 Jelínek J. a kol.: Trestní právo hmotné. 1. vydání, Praha: Leges, 2009, s. 585 6 Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. 140 až 421. Komentář. 1. Vydání. Praha: C.H.Beck, 2010, s. 1786 7 Tamtéž, s. 1786 8 Loupež je trestným činem s objektem složeným. Jednání pachatele směřuje zároveň proti svobodě a majetku. (srovnání obou trestných činů v kapitole 8.1) 10

posuzování nebezpečnosti pachatelova jednání a soud k němu může přihlédnout při ukládání trestů. Je nutné rozlišit objekt krádeže od předmětu krádeže. Tyto pojmy bývají mnohdy nesprávně zaměňovány. Zatímco předmět krádeže je součástí objektivní stránky vyjadřující předmět útoku, tzn. konkrétní cizí věc, objekt je obligatorním znakem skutkové podstaty. Předmětem může být hotovost, peněženka, osobní automobil, ale objektem je vždy vlastnictví nebo jiné věcné právo. 11

4. Objektivní stránka krádeže Objektivní stránka je dalším typovým znakem krádeže. Zahrnuje jednání a následek, kterých se pachatel musí dopustit k naplnění skutkové podstaty. Krádež je výjimečná duplicitou základní skutkové podstaty. Je proto nutné rozlišit objektivní stránku podle 205 odst. 1 TrZ a objektivní stránku podle 205 odst. 2 TrZ. Obsahem této kapitoly je pouze objektivní stránka krádeže dle odstavce prvního, která spočívá v tom, že si pachatel přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní a současně naplní některý (jeden nebo více) z alternativně uvedených znaků: způsobí tak škodu nikoli nepatrnou, čin spáchá vloupáním, bezprostředně po činu se pokusí uchovat si věc násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí, čin spáchá na věci, kterou má jiný na sobě nebo při sobě, nebo čin spáchá na území, na němž je prováděna nebo byla provedena evakuace osob. 9 4.1 Předmět krádeže Rozdíl mezi předmětem a objektem krádeže byl popsán v předchozí kapitole. Předmět krádeže je součástí a zároveň náležitostí její objektivní stránky. Jde vždy o cizí věc. Vlastník se nemůže dopustit krádeže své vlastní věci, přičemž pro posouzení vlastnických vztahů je rozhodující doba jednání pachatele. 10 Návod a pomoc ke krádeži vlastní věci je tak vyloučen. 11 Předmětem krádeže však může být věc, kterou má pachatel ve spoluvlastnictví s jiným (tzv. krádež podílu). Spoluvlastník se může krádeže dopustit tak, že si přisvojí věc, která je v podílovém spoluvlastnictví tím, že se jí zmocní, pokud tak učiní v úmyslu nakládat s ní, jako by náležela jen jemu samotnému a svévolně tím vyloučí 9 Jelínek J. a kol.: Trestní právo hmotné. 1. vydání, Praha: Leges, 2009, s. 585 10 Tamtéž, s. 586 11 Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. 140 až 421. Komentář. 1. Vydání. Praha: C.H.Beck, 2010, s. 1787 12

ostatní spoluvlastníky z výkonu vlastnického páva, tj. z možnosti věc ve spoluvlastnictví držet, užívat, požívat její plody, užitky a nakládat s ní. 12 Společné jmění manželů je občanskoprávním institutem, u něhož platí domněnka, že každý z manželů je úplným vlastníkem předmětů tvořících obsah společného jmění. Žádný z manželů se tak nemůže dopustit krádeže na věci tvořící obsah společného jmění, jelikož je úplným vlastníkem takových věcí a jeho právo je omezeno stejně významným právem druhého manžela. Praxe se řídí starým soudním rozhodnutím vztahujícím se k tzv. bezpodílovému vlastnictví manželů podle předchozí právní úpravy, ale obsah judikátu je funkční i v nových právních poměrech. 13 Manžel s věcmi ve společném jmění může nakládat podle libosti s omezením vyplývajícím z ustanovení 145 ObčZ, nikdy věc však nemůže odcizit, zpronevěřit, ani ji poškodit. Do společného jmění manželů náleží také věci, které byly nabyty jedním z manželů výlučně vlastním přičiněním v době, kdy byl druhý z manželů ve výkonu trestu odnětí svobody, a proto taková věc není způsobilým předmětem krádeže druhým manželem. 14 Krádež lze spáchat pouze na věci movité, nikoli nemovité. Oddělením se části nemovitosti stávají věcmi movitými, způsobilými být předmětem krádeže (např. vysazení oken, dveří). 15 Dle výkladového ustanovení v 134 TrZ se věcmi rozumí také ovladatelné přírodní síly (elektrická energie, vodní energie apod.), živá zvířata, zpracované oddělené části lidského těla (cop z vlasů, zuby apod.), peněžní prostředky na bankovním účtu nebo cenné papíry, nevyplývá-li z jednotlivých ustanovení trestního zákona něco jiného. Věc nemusí mít objektivní hodnotu (např. osobní poznámky či korespondence poškozeného, památka na zahraniční cestu) v případě, že je naplněn alternativní znak uvedený v 205 odst. 1 TrZ pod písm. b) až e). 16 Práva nejsou způsobilým předmětem krádeže, mohou jím však být věci, které jsou ekvivalentem práv a jiných hodnot (vkladní knížky, směnky, šeky, losy). 17 12 Rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 4. 2001, sp. zn. 5 Tz 73/2001 13 Jelínek J. a kol.: Trestní právo hmotné. 1. vydání, Praha: Leges, 2009, s. 587, (zmíněné Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 1968, sp. zn. 9 Tz 64/68) 14 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 1968, sp. zn. 9 Tz 64/68 15 Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. 140 až 421. Komentář. 1. Vydání. Praha: C.H.Beck, 2010, s. 1787 16 Tamtéž, s. 1787 17 Novotný, O., Dolenský, A., Navrátilová, J., Púry, F., Rizman, S., Vanduchová, M., Vokoun, R. Trestní právo hmotné II. Zvláštní část. Praha: ASPI Publishing, 2004, s.71 13

4.2 Přisvojení si cizí věci zmocněním Krádež je spáchána přisvojením si cizí věci zmocněním. Zmocnění spočívá v nabytí vlastní moci nad věcí, která byla doposud v moci někoho jiného. Pachatelův úmysl směřuje ke zbavení moci nad věcí dosavadního držitele a nabytí vlastní moci tak, aby věc mohl ovládat bez ohledu na vůli dosavadního držitele. Zda je věc stále v moci jiného, se posuzuje podle životních zvyklostí. 18 Dosavadní držitel neztrácí moc nad věcí, která není v jeho přímém dosahu a nemůže jí ovládat bezprostředně, musí však mít možnost tuto věc opět ovládat (např. zaparkované auto, předměty odložené na zahradě). Takovými věcmi jsou také věci odložené a uschované, má-li k nim jejich držitel přístup, byť na ně již zapomněl, nebo i věci zapomenuté či ztracené, pokud jejich vlastník nebo držitel ještě ví, kde je má hledat, a je určitá naděje, že je najde (kabát zapomenutý na věšáku, peněženka zapomenutá v restauraci). 19 Zmocnění může mít různou formu. Pachatel se může zmocnit cizí věci vlastnoručně, pomocí nástroje, nebo užít osobu trestně neodpovědnou. 20 Samotný akt zmocnění se cizí věci je jedním z rozlišujících prvků mezi trestnými činy krádeže, zpronevěry a zatajení věci. Zmocnění pro účely krádeže spočívá v sebrání, uchopení, vzetí věci proti vůli vlastníka, oprávněného nebo jiného držitele, který má věc ve své moci. Pokud je cizí věc druhému svěřena a následné jednání této osoby směřuje k přisvojení si věci, jde o trestný čin zpronevěry podle 206 TrZ (dále jen zpronevěra ). Pachatel totiž získal moc nad věcí se souhlasem oprávněného, nedopustil se tak zmocnění. Rovněž nejde o zmocnění v případě nabytí cizí věci ztracené, opuštěné nebo skryté. Toto jednání nemůže být posouzeno jako zmocnění, jelikož v době nabytí moci nad věcí již tato věc nebyla v moci ničí, pachatel se tak dopustí trestného činu zatajení věci podle 219 TrZ (dále jen zatajení věci ). (srovnání krádeže se zpronevěrou a zatajením věci v kapitole 8) Přisvojením má zákoník na mysli pachatelův úmysl nakládat s věcí jako se svojí vlastní za současného vyloučení dosavadního vlastníka z dispozice s věcí. Termín přisvojit nahradil s účinností od 1. 1. 1994 věcně nesprávný termín přivlastnit, který neodpovídá občanskoprávní formě nabytí vlastnictví. Současná úprava krádeže tak 18 Jelínek J. a kol.: Trestní právo hmotné. 1. vydání, Praha: Leges, 2009, s. 587 19 Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. 140 až 421. Komentář. 1. Vydání. Praha: C.H.Beck, 2010, s. 1791 20 Jelínek J. a kol.: Trestní právo hmotné. 1. vydání, Praha: Leges, 2009, s. 587 14

naznačuje, že se pachatel nestává vlastníkem kořisti, ale staví se pouze fakticky na místo vlastníka, resp. jiného oprávněného držitele. Termín přisvojit byl přesto kritizován jako příliš evokující ruský termín prisvajit a dle některých autorů by byla vhodnější formulace zmocnění se cizí věci s úmyslem s ní nakládat jako s vlastní. 21 Pokud se osoba zmocní cizí věci bez současného úmyslu si ji přisvojit, nemůže být trestně odpovědná za krádež. Příkladem je zmocnění se cizí věci s úmyslem ji po přechodnou dobu užívat, nikoli si ji přisvojit, resp. s věcí nakládat jako se svou vlastní. Takové jednání naplňuje skutkovou podstatu trestného činu neoprávněného užívání cizí věci podle 207 TrZ (dále jen neoprávněné užívání cizí věci ). (srovnání krádeže s neoprávněným užíváním cizí věci v kapitole 8) 4.3 Alternativní formy krádeže K naplnění základní skutkové podstaty krádeže podle 205 odst. 1 TrZ je zapotřebí existence alespoň jednoho z více alternativních znaků uvedených pod písm. a) až e). Samotné přisvojení si cizí věci zmocněním bez naplnění alespoň jednoho z uvedených znaků není krádeží podle odstavce 1. Každý z těchto znaků je tak alternativní podmínkou trestnosti krádeže. 4.3.1 Způsobení škody nikoli nepatrné Jako první alternativu uvádí trestní zákoník v ustanovení 205 odst. 1 písm. a) způsobení škody nikoli nepatrné. Trestnost krádeže dle tohoto ustanovení se posuzuje podle výše škody, kterou pachatel svým činem způsobí. Jde tak o krádež trestnou s ohledem na výši způsobené škody. Výkladové ustanovení v 138 odst. 1 TrZ stanovuje, že škoda nikoli nepatrná je škoda dosahující částky minimálně 5.000,- Kč. Odcizení cizí věci v hodnotě pod touto hranicí při současném nenaplnění jiného alternativního znaku uvedeného pod písm. b) až e) je přestupkem dle 50 přestupkového zákona. 22 Hranice mezi trestní a správní odpovědností je tak na korunu tenká. Tento stav může mít nepříznivý kriminologický efekt. Pachatelé jsou si majetkové hranice trestní odpovědnosti mnohdy vědomi a 21 Říha J., Nové pojetí trestného činu krádeže. Trestněprávní revue, 10/2009, s. 291 22 Jelínek J. a kol.: Trestní právo hmotné. 1. vydání, Praha: Leges, 2009, s. 588 15

hrozba přestupkového řízení není natolik dostatečná, aby ovlivnila jejich rozhodnutí přestupek proti majetku nespáchat. Krádež podle 205 odst. 1 písm. a) stanovuje minimální hranici způsobené škody, horní hranice však stanovena není. Kdyby se pachatel svým jednáním dopustil škody, která je již kvalifikační okolností podmiňující užití vyšší trestní sazby, znak uvedený pod písmenem a) musí být rovněž zachycen v právní kvalifikaci činu. Kvalifikované skutkové podstaty představují jakési vnořené kruhy v základních skutkových podstatách, všechny prvky kvalifikované skutkové podstaty tak musí být zahrnuty ve skutkové podstatě základní. Při spáchání trestného činu se vždy musí zachytit všechny jeho znaky, proto spáchání škody, která je okolností podmiňující užití vyšší trestní sazby nebrání současnému posouzení činu dle písm. a). V případě opaku by mohlo dojít k absurdní situaci. Představme si, že škoda způsobená pachatelem nerecidivistou by dosáhla hranice škody vyšší (pozn. 50.000,- Kč), která je okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby, a zároveň by nebyl naplněn žádný alternativní znak uvedený pod písm. b) až e). Pachatel by sice naplnil kvalifikovanou skutkovou podstatu krádeže, ale zároveň by nenaplnil žádnou ze základních skutkových podstat, jeho jednání by tak nebylo trestné. Shrnuto, v případě, že škoda způsobená pachatelem krádeže dosahuje minimálně hranice škody nikoli nepatrné, musí být znak uvedený pod písm. a) vždy zahrnut do právní kvalifikace skutku, bez ohledu na horní hranici způsobené škody. Rozhodná je výše škody, o kterou byl zmenšen majetek poškozeného, nikoli výše obohacení pachatele, pokud pachatel následně prodá odcizenou věc pod cenou, pro právní kvalifikaci činu to nemá význam. 23 Při krádeži spoluvlastnického podílu je škodou pouze hodnota neoprávněně přisvojeného spoluvlastnického podílu, nikoli celé věci. 24 Při stanovení výše škody se vychází dle 137 TrZ z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a místě činu obvykle prodává. Nelze-li takto výši škody zjistit, vychází se z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci 23 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 1966, sp. zn. 1 Tz 62/66 24 Novotný, O., Dolenský, A., Navrátilová, J., Púry, F., Rizman, S., Vanduchová, M., Vokoun, R. Trestní právo hmotné II. Zvláštní část. Praha: ASPI Publishing, 2004, s. 75 16

nebo uvedení v předešlý stav. Při odcizení věcí starších a již použitých se přihlíží k okolnostem snižujícím jejich hodnotu. 25 Snaha o zmírnění škody tím, že pachatel dá na místo odcizené věci věc stejného druhu, avšak nezastupitelnou, je z hlediska stanovení výše škody irelevantní. Při zjišťování výše škody se nevychází z rozdílu mezi hodnotou věci odcizené a hodnotou věci pachatelem dané. Škodou je stále celá hodnota odcizené věci a taková svémocná směna se považuje pouze za snahu o náhradu škody. 26 Tato snaha však může mít význam z hlediska určení závažnosti činu při ukládání trestu. Krádeží je i souhrn jednotlivých útoků, jimiž způsobil pachatel škodu nižší, než je škoda nikoli nepatrná, jestliže jde o útoky spáchané formou pokračování v trestném činu dle 116 TrZ a celková souhrnná škoda dosáhne výše škody nikoli nepatrné. 27 Tento princip se uplatňuje při navazujících drobných krádežích. Pokud jsou jednotlivé útoky vedené jednotným záměrem a jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku (např. drobné krádeže v obchodech), bude pachatel při způsobení škody nikoli nepatrné po součtu odcizených hodnot trestně odpovědný. U krádeže může být správné zjištění výše způsobené škody rozhodujícím kritériem pro posouzení, zda je čin trestným činem nebo přestupkem, dále spoluurčujícím kritériem pro určení závažnosti činu a základem pro rozhodnutí o výši náhrady škody. 28 Následující formy krádeže, uvedené pod písm. b) až e), jsou trestné bez ohledu na výši způsobené škody. Jejich nebezpečnost není vyjádřena majetkovou hodnotou odcizené věci, ale způsobem a okolnostmi, za jakých byly spáchány. 4.3.2 Krádež vloupáním Vloupání je alternativním znakem krádeže, který zákon uvádí v ustanovení 205 odst. 1 písm. b). Krádež vloupáním je trestná bez ohledu na výši způsobené škody. Nebezpečnost této formy spočívá zejména ve způsobu provedení. Předmětem útoku je 25 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 1966, sp. zn. 1 Tz 62/66 26 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 1962, sp. zn. 8 Tz 49/62 27 Rozsudek obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 27. 8. 1990, sp. zn. 3 T 62/90 28 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 1966, sp. zn. 4 Tz 75/66 17

cizí věc, která je před odcizením náležitě chráněna a pachatel se krádeže dopouští bez ohledu na existenci překážky. Vloupání je v českém trestním právu spojeno s krádeží. České právo nezná, na rozdíl od některých právních řádů angloamerického práva, trestný čin vloupání (více k tématu v kapitole 9). Trestní zákoník definuje vloupání ve výkladovém ustanovení v 121. Vloupáním se rozumí vniknutí do uzavřeného prostoru 1. lstí, 2. nedovoleným překonáním uzamčení, nebo 3. překonáním jiné jistící překážky s použitím síly. Uzavřeným prostorem je stavba a její části, ale také např. ohrazený pozemek, kufr vozidla, trezor, příruční pokladna, pokladnička ve skřínce veřejného automatu. 29 Účelem uzavření je ochrana majetku proti odcizení, proto nelze za uzavřený prostor pro účely vloupání považovat obal chránící věc před poškozením (vak na oblek) nebo ohradu proti úniku chovných zvířat. Vniknutím se rozumí nejen vstup, ale také užití technického zařízení, nástroje nebo pouhé sáhnutí rukou do uzavřeného prostoru. 30 Lest je užití triku, pomocí kterého pachatel vnikne do uzavřeného prostoru nenásilnou formou, např. pachatel se dá zavřít do objektu, aby mohl později nerušeně krást, nebo užije nepravdivé záminky vstupu do bytu (vydávání se za policistu, kontrolora plynu, poštovního doručovatele). 31 Uzamčením je užití zámku, kladky, apod. Nedovolené překonání uzamčení je takové překonání, ke kterému nebyl dán souhlas. Vlastník uzamčení nemusí být shodný s vlastníkem uzamčených hodnot, v takovém případě je nutné zjistit, kdo byl oprávněn dát souhlas k překonání uzamčení. Nedovoleným překonáním uzamčení je také použití odcizeného, nalezeného či vylákaného klíče. Věc však není uzamčená, je-li v zámku klíč. 32 29 Rozsudek obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 3. 8. 1990, sp. zn. 3 T 49/90 30 Jelínek J. a kol.: Trestní právo hmotné. 1. vydání, Praha: Leges, 2009, s. 588 31 Tamtéž, s. 588 32 Tamtéž, s. 588 18

Překonáním jiné jistící překážky s použitím síly je např. překonání dostatečně vysokého plotu (dle judikatury nejméně 185 cm, nízký ozdobný plot zahrádky není jistící překážkou), mříže, stěny, stropu apod. Tato forma vloupání vyžaduje použití síly. Nemusí jít o vlastní fyzickou sílu, použitím síly k překonání překážky je také použití nástroje, kdy intenzita vlastní použité síly není velká. 33 Z povahy krádeže vloupáním lze dovodit četný jednočinný souběh nestejnorodý s trestným činem porušování domovní svobody ( 178 TrZ). Zásah do domovní svobody není ve vloupání zahrnut, nejde tak o faktickou konzumpci. Naopak, pokud se pachatel při vniknutí dopustí na překážce nebo v uzavřeném prostoru škody nikoli nepatrné trestný čin poškození cizí věci podle 228 TrZ bude zpravidla fakticky konzumován, jelikož ve vloupání je zahrnuto poškození cizí věci s tím spojené. 34 4.3.3 Užití násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí po činu Alternativa krádeže uvedená pod písm. c) předpokládá, že se pachatel bezprostředně po činu pokusí uchovat si odcizenou věc násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí. Násilím se rozumí použití fyzické síly k překonání nebo zamezení kladeného odporu nebo i očekávaného odporu. 35 Okamžik užití násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí je pro právní kvalifikaci činu zásadní. Násilí nebo pohrůžka musí následovat bezprostředně po činu, resp. zmocnění se věci. Pokud by bylo užito před zmocněním se věci, nebo sice po něm, avšak nikoli bezprostředně, nejde o krádež dle tohoto ustanovení. Užitím násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí před odcizením věci se pachatel dopustí trestného činu loupeže. Jednočinný souběh krádeže s loupeží je vyloučen, jelikož ustanovení o loupeži je vůči krádeži ve vztahu speciality. Užití násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí po činu má svou časovou hranici, a tou je bezprostřednost. Násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí musí být užito v krátkém časovém intervalu po činu, tedy bezprostředně. Podmínka bezprostřednosti by nebyla splněna při delším časovém odstupu, jehož hranice se může v konkrétních případech lišit. 33 Tamtéž, s. 588 34 Tamtéž, s. 592 35 Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. 140 až 421. Komentář. 1. Vydání. Praha: C.H.Beck, 2010, s. 1793 19

Násilí nemusí být vykonáno výhradně na poškozeném. Může směřovat vůči třetí osobě, svědkovi nebo kolemjdoucím. Pachatel může užít násilí nebo jeho pohrůžky bez vnějšího podnětu z preventivních důvodů, aby vystrašil potenciální pronásledovatele, jelikož i takové jednání směřuje k tomu, aby si pachatel odcizenou věc uchoval. V případě, že pachatel užije pohrůžky násilí, musí jít o pohrůžku takovým násilím, které má být vykonáno ihned. 36 Měla by vzbudit dojem, že násilí bude okamžité. Pohrůžka typu, já si tě někdy najdu, by podmínku pohrůžky bezprostřednosti násilí nesplnila. Pohrůžka může být vyjádřena verbálně, gesty, či jinak konkludentně, pokud je z ní zřejmý pachatelův úmysl. Směřována je vůči poškozenému či jiné přítomné osobě, která má možnost ji zaregistrovat. Adresát pohrůžky ovšem nemusí být totožný s osobou, na které se má násilí vykonat. Pachatel může hrozit újmou na zdraví či majetku jiných osob, ať již příbuzných, kolemjdoucích nebo cizích. 37 Motivem pachatele k užití násilí nebo pohrůžky násilí je snaha uchovat si odcizenou věc. Tato podmínka by nebyla splněna v případě užití násilí či hrozby násilím z jiného důvodu, např. násilí není užito za účelem uchovat si odcizenou věc, ale proto, že pachatel má s napadenou osobou nevyřízené účty z minulosti. Ke skutkovým okolnostem a povaze násilí soud přihlédne při posuzování povahy a závažnosti krádeže při ukládání trestů. Naopak, soud při stanovování druhu a výměry trestu nesmí užití násilí hodnotit jako chování pachatele po činu podle 39 odst. 1 TrZ na základě zákazu dvojího přičítání, jelikož užití násilí je již součástí samotné skutkové podstaty a podmínkou trestnosti této formy krádeže. 4.3.4 Krádež věci, kterou má jiný na sobě nebo při sobě Pod písm. d) trestní zákoník uvádí další alternativu, krádež věci, kterou má jiný na sobě nebo při sobě. Nebezpečí této formy krádeže spočívá v tom, že pachatel se zmocňuje cizí věci přímo v osobní sféře poškozeného. Nejčastější formou jsou kapesní krádeže, může jít také o krádež zavazadla či kusu oblečení. Typickým předmětem krádeže tohoto druhu je peněženka, hotové peníze, mobilní telefon, šperk, kabelka apod. Věc, kterou má osoba na sobě může být oblečení, obsah kapes, batoh na zádech apod. Termínem při sobě se myslí nejenom situace, kdy osoba drží věc v ruce 36 Tamtéž, s. 1793 37 Tamtéž, s. 1793 20

a bezprostředně ji tak ovládá, ale také situace, kdy si věc odloží ve své bezprostřední blízkosti (např. pověsí kabát na věšák při cestování vlakem, odloží batoh vedle nohou). 38 Nejde však o situaci, kdy osoba odloží věc tak, že jí nemůže bezprostředně ovládat a má jí pouze na dohled (např. pokud poškozený zanechá zavazadlo na lavičce a odejde si k pokladně zakoupit jízdenku, byť má stále zavazadlo na dohled od pokladny). 39 Kapesní krádeže jsou často páchány organizovanými skupinami, které si z krádeží tohoto druhu vytvořily vlastní živnost. Takovým jednáním členové organizovaných skupin naplňují kvalifikovanou skutkovou podstatu krádeže dle 205 odst. 4 písm. a) TrZ, a to spáchání krádeže členem organizované skupiny. Správná právní kvalifikace činu má zcela zásadní význam, jelikož spáchání krádeže členem organizované skupiny je zločin, za který hrozí pachateli trest odnětí svobody v rozmezí 2 až 8 let. Kapesní krádež spáchána členem organizované skupiny tak má pro pachatele, bez ohledu na hodnotu odcizené věci, závažné trestněprávní důsledky. Přísná sankce by měla na zločinecké skupiny působit nejen represivně, ale také preventivně. Osobně jsem v otázce efektivity prevence pomocí hrozby sankce pesimistou, to je však téma na hlubší kriminologickou úvahu. Nutno dodat, že drobné kapesní krádeže nemusí být posouzeny jako trestný čin. Tato forma krádeže je sice trestá bez ohledu na hodnotu odcizené věci, ovšem v mnohých případech se může uplatnit subsidiarita trestního postihu, kdy postačí posouzení činu podle přestupkového zákona. 4.3.5 Krádež na evakuovaném území Poslední formou krádeže, kterou zákon uvádí v 205 odst. 1 písm. e), je krádež spáchaná na území, na němž je prováděna nebo byla provedena evakuace osob. Tento znak byl zaveden s přijetím nového trestního zákoníku jako zcela nová okolnost podmiňující trestnost krádeže bez ohledu na výši způsobené škody. Šlo tak o rozšíření formálních podmínek trestnosti. Důvodová zpráva uvádí, že smyslem ustanovení je postihnout krádež, ke které došlo na území, na němž byla provedena evakuace, tedy v místě, kde je z tohoto důvodu 38 Jelínek J. a kol.: Trestní právo hmotné. 1. vydání, Praha: Leges, 2009, s. 589 39 Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. 140 až 421. Komentář. 1. Vydání. Praha: C.H.Beck, 2010, s. 1794 21

velmi ztížena ochrana majetku, pachatel zde využívá této situace a projevuje zvláštní bezohlednost, která si zaslouží přísnější postih bez ohledu na výši způsobené škody. 40 Věcný záměr trestního zákoníku však proklamoval snahu o dekriminalizaci a depenalizaci, rozšiřování podmínek trestní odpovědnosti za krádež bez ohledu na hodnotu odcizené věci při současném zavedení formálního pojetí trestného činu se tak jeví v rozporu s cílem, který byl dle věcného záměru sledován. 41 Snaha trestat krádež spáchanou za mimořádných okolností, ve kterých jsou vlastníci mimo své domovy a nemohou své cennosti chránit, je jistě chvályhodná, nese sebou však několik problémů, o nichž bude pojednáno dále. Evakuací se obecně rozumí vyklizení osob a majetku ze stanovených oblastí z prostoru válečné činnosti, živelních pohrom, ekologických nebo průmyslových havárií, nehod nebo jiného nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožují životy, zdraví nebo majetkové hodnoty anebo vnitřní pořádek a bezpečnost. 42 Krádeže na evakuovaných územích jsou bezpochyby bezcharakterními činy, využívající mimořádných událostí a snadné dostupnosti nehlídané kořisti. Právě snaha okrást osoby, které procházejí těžkou životní situací a kterým odcizení jejich cenností uštědří další ránu, je důvodem zavedení tohoto znaku. Problém, který s přijetím tohoto znaku souvisí, je jeho podobnost s okolností podmiňující užití vyšší trestní sazby uvedenou v ustanovení 205 odst. 4 písm. b) TrZ, a to spáchání krádeže za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Podle důvodové zprávy k trestnímu zákoníku se tímto ustanovením reaguje na trestné činy páchané v minulosti zejména při povodních. 43 Podobnost se základní skutkovou okolností uvedenou pod písmenem e), je patrná zejména u druhé části této kvalifikační okolnosti, tedy spáchání krádeže za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Živelní pohroma je právní skutečnost, se kterou jsou spojeny ničivé následky, škody na přírodě, majetku, mnohdy také ztráty na životech. V důsledku živelní pohromy může být vládou, v případě nebezpečí z prodlení dokonce předsedou vlády, vyhlášen nouzový stav, kdy 40 Důvodová zpráva k zákonu č. 40/2009 Sb., trestnímu zákoníku 41 Říha J., Nové pojetí trestného činu krádeže. Trestněprávní revue, 10/2009, s. 291 42 Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. 140 až 421. Komentář. 1. Vydání. Praha: C.H.Beck, 2010, s. 1794 43 Důvodová zpráva k zákonu č. 40/2009 Sb., trestnímu zákoníku 22

vláda vymezí, která práva se v souladu s LZPS omezují a které povinnosti se ukládají. 44 Takových stavů jsme již byli v České republice svědky, zejména při povodních, ať již v roce 1997 na Moravě, nebo v roce 2002 v Čechách. V obdobných případech bývá obvyklé, že dochází k evakuaci ohrožených osob z postiženého a ohroženého území. 45 V případě, že při živelní pohromě dojde k evakuaci osob, spácháním krádeže v takové situaci dojde k současnému naplnění základní okolnosti podmiňující trestnost krádeže podle 205 odst. 1 písm. e) TrZ, a kvalifikační okolnosti podmiňující užití vyšší trestní sazby dle 205 odst. 4 písm. b) TrZ. Jedno jednání, a to krádež na území, na kterém je nebo byla provedena evakuace osob za živelní pohromy, nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, zakládá trestní odpovědnost a zároveň působí jako okolnost zpřísňující postih pachatele. Rozdíl je zejména v sankci, dle základní skutkové podstaty hrozí pachateli maximálně 2 léta odnětí svobody, zatímco dle kvalifikované skutkové podstaty 2 až 8 let. Vzhledem k tomu, že obě sankce mohou být trestem za stejné jednání, je taková úprava okolnosti podmiňující užití vyšší trestní sazby těžko obhajitelná. Krádež dle kvalifikované skutkové podstaty podle 205 odst. 4 písm. b) TrZ je rovněž zločinem, k jehož projednání je příslušný senát, nikoli samosoudce a není proto možné rozhodnout pomocí trestního příkazu, ani využít odklonů (např. narovnání, podmínečné zastavení trestního stíhání), které trestní zákoník nabízí. 46 Tento stav je nežádoucí zejména v případě, kdy pachatel na evakuovaném území za živelní pohromy odcizí věc, která má hodnotu nižší než 5.000,- Kč a zároveň nenaplní žádný jiný alternativní znak krádeže dle odst. 1 písm. b) až d), například vloupání. Základ jeho trestní odpovědnosti tvoří okolnost uvedená v odst. 1 písm. e), současně je tím samým jednáním naplněna okolnost podmiňující užití vyšší trestní sazby dle odst. 4 písm. b). Pachateli tak bude za krádež věci hodnoty nepatrné hrozit odnětí svobody v rozmezí 2 až 8 let dle kvalifikované skutkové podstaty a rovněž bude obžalován ze zločinu, nikoli z přečinu, což pro něj bude mít hmotněprávní a procesněprávní důsledky uvedené výše. 44 Říha J., Nové pojetí trestného činu krádeže. Trestněprávní revue, 10/2009, s. 292 45 Tamtéž, s. 292 46 Říha J., Nové pojetí trestného činu krádeže. Trestněprávní revue, 10/2009, s. 292 23

Trestní zákoník rovněž vypustil materiální pojetí trestného činu, soudy proto nemají možnost posoudit trestnost bagatelních krádeží na evakuovaném území z hlediska jejich nebezpečnosti pro společnost. Trestní zákoník obsahuje korektiv materiálního prvku trestného činu v 12 odst. 2 TrZ, dle kterého lze trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené uplatňovat pouze v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Těžko si představit, že v případě krádeže na evakuovaném území za živelní pohromy může být uplatněna subsidiarita trestního postihu a krádež hodnocena jako společensky neškodlivé jednání. Pachatelé tak mohou být posuzování dle kvalifikované skutkové podstaty s hrozící sankcí odnětím svobody až na 8 let. 24

5. Subjekt krádeže Subjekt je další obligatorní typový znak skutkové podstaty krádeže vyjadřující obecné požadavky na pachatele. Je nutné rozlišit subjekt jako typový znak skutkové podstaty krádeže od konkrétního pachatele. Subjekt v obecné rovině vyjadřuje, kdo může být pachatelem krádeže. Krádež nevyžaduje konkrétní ani speciální subjekt a okruh potenciálních pachatelů není omezen, na rozdíl od jiných trestných činů (např. trestných činů vojenských, které může spáchat pouze příslušník ozbrojených sil). Pachatelem krádeže tak může být kdokoliv. 47 Krádež může být spáchána pouze osobou fyzickou. Zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, neumožňuje spáchání krádeže právnickou osobou. Pachatelem může být pouze fyzická osoba trestně odpovědná. Krádeže se tak může dopustit jakákoliv fyzická osoba, která je v době činu příčetná, dovršila patnáctý rok věku a je rozumově a mravně vyspělá, jde-li o mladistvého pachatele. 48 Trestní zákoník definuje pachatele jako osobu, která svým jednáním naplnila znaky skutkové podstaty trestného činu nebo jeho pokusu či přípravy, je-li trestná. Pachatelem je tak nejen osoba, která dokoná krádež, ale také osoba, která se o krádež pokusí nebo jí připravuje, jde-li o zvlášť závažný zločin (pouze krádež dle ustanovení 205 odst. 5 TrZ). Samotná zákonná definice pachatele není zcela přesná. Neuvádí, že pachatelem může být pouze fyzická osoba trestně odpovědná, a že čin, který spáchá, musí být protiprávní. Rovněž neodlišuje pachatele od spolupachatele, který svým jednáním také naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu nebo jeho pokusu a přípravy, je-li trestná. 49 Krádež není trestným činem vlastnoručním, lze ji proto spáchat pomocí třetí osoby trestně neodpovědné, ať již z důvodu věku, nepříčetnosti, omylu, okolností vylučujících protiprávnost apod. V takovém případě se uplatní ustanovení trestního řádu 47 Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. 140 až 421. Komentář. 1. Vydání. Praha: C.H.Beck, 2010, s. 1795 48 Jelínek J. a kol.: Trestní právo hmotné. 1. vydání, Praha: Leges, 2009, s. 181 49 Tamtéž, s. 180-181 25

o nepřímém pachatelství podle ustanovení 22 odst. 2 a nepřímý pachatel bude odpovědný stejně, jako by se krádeže dopustil sám. 26

6. Subjektivní stránka krádeže Subjektivní stránka obsahuje soubor znaků, které charakterizují psychiku pachatele ve vztahu k trestnému činu. 50 V souladu s trestněprávní zásadou odpovědnosti za zavinění, je náležitostí subjektivní stránky zavinění, objektivní odpovědnost je vyloučena. Zavinění je jediným obligatorním znakem subjektivní stránky krádeže. Fakultativní znaky jako motiv a cíl nejsou její součástí. Pro trestnost krádeže tak není relevantní pachatelova vnitřní pohnutka. I krádež z ušlechtilého důvodu je trestná. Krádež je úmyslným trestným činem. To vyplývá z ustanovení 13 odst. 2 TrZ, které stanovuje, že k trestní odpovědnosti za trestný čin je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti. Ustanovení o krádeži nedbalostní spáchání neumožňují. Pachatel krádež buď cílí (přímý úmysl), nebo ví, že svým jednáním může krádež spáchat, a pro případ, že ji skutečně spáchá, je s tím srozuměn (nepřímý úmysl). Úmysl musí vždy zahrnovat celou objektivní stránku, tedy přisvojení si cizí věci zmocněním včetně jednoho či více alternativních znaků. V úmyslu přisvojit si cizí věc spočívá zásadní rozdíl mezi krádeží a trestným činem neoprávněné užívání cizí věci podle 207 TrZ. Pachatel krádeže zamýšlí vyloučit poškozeného z dispozice s věcí, nemusí však mít úmysl věc trvale užívat, proto jde o krádež i tehdy, pokud si věc přisvojí, aby ji vzápětí zničil nebo daroval jinému. 51 Pachatel musí být se všemi prvky objektivní stránky krádeže přinejmenším srozuměn. Rozhodující je jeho představa o předmětu útoku. Pokud pachatel odcizí peněženku v úmyslu zmocnit se peněz v ní se nacházejících a je srozuměn s tím, že pokud se v ní nacházejí také další cennosti, způsobí majiteli škodu jejich odcizením, odpovídá i za tuto škodu. 52 Ve vztahu k okolnostem podmiňujícím použití vyšší trestní sazby je dostačující zavinění z nedbalosti. Takovou okolností může být těžší následek (škoda větší, značná 50 Jelínek J. a kol.: Trestní právo hmotné. 1. vydání, Praha: Leges, 2009, s. 207 51 Tamtéž, s. 592 52 Tamtéž, s. 592 (pozn. stejně odpovídá zloděj za škodu na programovém vybavení (softwaru) při krádeži počítače) 27

nebo velkého rozsahu) nebo jiná skutečnost (spáchání krádeže členem organizované skupiny nebo za živelní pohromy). 28

7. Recidiva Novým trestním zákoníkem byla zásadním způsobem změněna právní úprava recidivy trestného činu krádeže. Došlo k zavedení dvou základních skutkových podstat a recidiva je tak nově upravena jako samostatná skutková podstata v ustanovení 205 odst. 2 TrZ. Znění druhé základní skutkové podstaty krádeže upravující recidivu ve formě, v jaké bylo přijato, se ukázalo být problematickým, a proto bylo novelizováno do současné podoby. Právní úprava recidivy krádeže prošla v průběhu předchozích tří let výraznými změnami, kterými se budu v této kapitole chronologicky věnovat a kriticky hodnotit. Před přijetím nového trestního zákoníku byla recidiva upravena v ustanovení 247 odst. 1 písm. e) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, jako znak podmiňující trestnost krádeže bez ohledu na výši způsobené škody. Dle tohoto zákona se recidivy dopustil ten, kdo si přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. Nešlo výhradně o recidivu krádeže, jelikož takovým činem je myšlen také trestný čin loupeže. 53 Předchozí odsouzení nebo potrestání za loupež tak bylo odsouzením nebo potrestáním za takový čin. Recidiva byla alternativním znakem základní skutkové podstaty krádeže podmiňujícím její trestnost bez ohledu na výši způsobené škody. Proto byla sankce za recidivu stejná jako sankce za krádež prvotní. To byl jeden z důvodů, proč se zákonodárci při přijímání nového trestního zákoníku rozhodli recidivu vložit do nové, samostatné základní skutkové podstaty a zpřísnit její postih. Před schválením konečné podoby nového trestního zákoníku byly zvažovány různé úpravy recidivy, jejichž účelem mělo být zejména zpřísnění postihu pro pachatele. Podle návrhu trestního zákoníku z roku 2004 měla být změna dokonce radikálnější než změna, která byla nakonec schválena. V ustanovení 180 tohoto návrhu byla navržena v prvním odstavci tzv. přestupková recidiva, podle níž měl být trestně odpovědný každý, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za obdobný čin v posledních dvou letech postižen, podle druhého odstavce měl být přísněji trestný, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen 53 Rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 9. 1996, sp. zn. 3 To 595/96 29