Evropský integrační proces
V průběhu 2.pol. stol. - zásadní změny v Evropě v důsledku druhé světové války V poválečné Evropě můžeme rozlišit několik vývojových etap: Etapa integračních východisek založených na výsledcích druhé světové války (1945 1951) Etapa eko a soc rozvoje a integrační dynamiky (1952 1973) Etapa strukturálních krizí a stagnace integračního procesu (1973 1984) Etapa prohloubení integrační dynamiky a podstatného rozšíření jejího teritoriálního rozměru (1985 1992) Etapa formování EU a příprava východního rozšíření (1993 2004)
Etapa integračních východisek založených na výsledcích druhé světové války Léta 1945 1951 dal směrodatný impuls pro nové cíle a metody mezinárodní eko a pol vztahů Formují se základní motivace integračního procesu mají společného jmenovatele viz. následující snímek
Základní rysy formování evropské integrace 1. Vytvoření nové poválečné Evropy překonání nepříznivých zkušeností s nacionalisticky orientovanými strukturami 2. Zajištění míru a bezpečnosti na evropském kontinentu 3. Reakce na rychle se upevňující vliv SSSR 4. Touha po volném pohybu v Evropě 5. Zvýšení hospodářského blahobytu v Evropě 6. Zesílení mocenského postavení evropského centra
Snahy o integraci v rovině politické než ekonomické Hlavní iniciátoři Fr a Něm V 50. letech 20.století dně pojetí možné politické integrace: Francouzské (Evropa vlastí) konfederace národních států Německé (Vlast Evropa) federalizovaný Evropa
Etapa eko a soc rozvoje a integrační dynamiky Klíčová role fr. ministra zahraničí Roberta Schumana Schumanova deklarace (myšlenka Jeana Monneta) 1952 vznik ESUO vytvoření společného trhu pro produkty uhlí a oceli Snaha o odstranění fr.-něm. nepřátelství položit základy evropské federaci Zakládající státy ESUO Něm, Ita, Fr, Luc, Bel, Niz
Hlavní cíle ESUO Ekonomický rozvoj Růst zaměstnanosti Růst životní úrovně Racionalizace výroby Společný trh
Postoj GB k integraci GB vývoj integrace vždy podporovala, přestože nebyla mezi prvními členy(založení zóny volného obchodu) Důvody : omezení suverenity státního rozhodování, později fr. prezident de Gaulle byl proti Snaha o politickou integraci Evropské obrané společenství nezdar(1954 odmítnuto fr. Národním shromážděním)
1957 podepsány Římské smlouvy (EHS a EURATOM) Institucionálně dvě další společenství vycházela z ESUO EHS zvolilo mezicíl vytvoření celní unie (dokončena 1968) 1975 Loménské dohody
Hlavní cíle EHS Vytvoření společného trhu Rozvoj ekonomického života Stálý hospodářský růst Sbližování hospodářské politiky členských států
Hlavní cíle EURATOM Podpora atomového výzkumu Zvýšení bezpečnosti jaderných zařízení Nadnárodní kontrola zacházení se štěpným materiálem v souvislosti s podporou mírového využívání atomové energie
Etapa stagnace integračního procesu Období 1973/74 energetická krize (prudký růst světových cen ropy, zemního plynu atd. ) Již v roce 1969 vrcholná schůzka ES v Haagu zavedení hospodářské a měnové unie (do r. 1980) tzv. Wernerův plán 1970 počátky přístupových jednání GB, Ir. Nor, Dán
1975 Tindenmansova zpráva o stavu EU Od roku 1974 pravidelné schůzky ER 1979 EP poprvé volen přímou volbou 1973 se začíná připravovat rozšíření jižní Začíná se diskutovat o vytvoření EU smlouva o založení EU
Etapa oživení dynamického integračního procesu 1985/86 Komise předložila Bílou knihu o přípravě a ustavení VT 1992 podepsána smlouva o EU Devadesátá léta charakteristická : 1) završením VT 2) budováním EHaMU 1985 summit v Miláně jednání skončila v r. 1985 Miláně podepsáním JEA (Akt o jednotné Evropě 1985, platný od 1986 Modifikace Římské smlouvy a doplnění o nové priority např.: oblast sociální, sféra výzkumu a vývoje, spolupráce v oblasti měnové a hospodářské politiky, eko a soc. soudržnost
Etapa formování EU a pípravy na východní rozšíření Vymezená podpisem smlouvy o EU a zakončená rokem 2004 Maastrichtská smlouva reviduje některé články předchozích dohod Maastrichtská smlouva přináší pilířovou strukturu 1. pilíř ES, 2. pilíř společná zahraniční a bezpečnostní politika, 3. pilíř justice a vnitřní bezpečnost
V roce 1995 se EU rozšířila o některé státy ESVO (Fin, Švé, Rak) V roce 1997- zahájení jednání se 6 státy (Maď, Pol, ČR, Slov, Est, Kypr) V roce 1999 zahájení jednání se zbylými státy 2002 ustanoven Konvent, činnost ukončil 2003, výsledkem jeho práce byl návrh dokumentu Ústavní smlouvy 2004 dosud největší rozšíření EU
Shrnutí rozšiřování EU 1. rozšíření 1973 GB, Irsko a Dánsko 2. rozšíření 1981 Řecko, 1986 Španělsko a Portugalsko 3. rozšíření 1995 Rakousko, Švédsko a Finsko 4. rozšíření 2004 ČR, POL, MAD, Malta, Kypr, SLO, SR, Litva, LOT, EST 5. rozšíření 2007 RUM a BUL