BIOLOGIE BUŇKY II Struktura buňky Buněčný cyklus

Podobné dokumenty
BUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ

Nejmenší jednotka živého organismu schopná samostatné existence. Výměnu látek Růst Pohyb Rozmnožování Dědičnost

Stavba dřeva. Základy cytologie. přednáška

Buňky, tkáně, orgány, soustavy

Buňka. Buňka (cellula) základní stavební a funkční jednotka organismů, schopná samostatné existence. Cytologie nauka o buňkách

Základy buněčné biologie

Prokaryota x Eukaryota. Vibrio cholerae

PŘEHLED OBECNÉ HISTOLOGIE

Současná formulace: Buňka je minimální jednotka, která vykazuje všechny znaky živých soustav

Cytologie. Přednáška 2010

NEMEMBRÁNOVÉ ORGANELY. Ribosomy Centrioly (jadérko) Cytoskelet: aktinová filamenta (mikrofilamenta) intermediární filamenta mikrotubuly

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

BUNĚČ ORGANISMŮ KLÍČOVÁ SLOVA:

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

- pro učitele - na procvičení a upevnění probírané látky - prezentace

Biologie buňky. systém schopný udržovat se a rozmnožovat

- v interfázi dále viditelné - jadérko, jaderný skelet, jaderný obal

Buňka buňka je základní stavební a funkční jednotka živých organismů

od eukaryotické se liší svou výrazně jednodušší stavbou a velikostí Dosahuje velikosti 1-10 µm. Prokaryotní buňku mají bakterie a sinice skládá se z :

BIOLOGIE BUŇKY. Aplikace nanotechnologií v medicíně zimní semestr 2016/2017. Mgr. Jana Rotková, Ph.D.

Univerzita Karlova v Praze - 1. lékařská fakulta. Buňka. Ústav pro histologii a embryologii

Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř. 17. listopadu 49

Úvod do biologie rostlin Buňka ROSTLINNÁ BUŇKA

44 somatických chromozomů pohlavní hormony (X,Y) 46 chromozomů

Buňka cytologie. Buňka. Autor: Katka Téma: buňka stavba Ročník: 1.

MEMBRÁNOVÉ STRUKTURY EUKARYONTNÍCH BUNĚK

Obecná biologie Slavomír Rakouský JU ZSF

1/II. Cvičení 2: ŽIVOČIŠNÁ BUŇKA, PROTOZOA Jméno: TVAR BUNĚK NERVOVÁ BUŇKA

VAKUOLA. membránou ohraničený váček membrána se nazývá tonoplast. běžná u rostlin, zvířata specializované funkce či její nepřítomnost

Prokaryotická X eukaryotická buňka. Hlavní rozdíl organizace genetického materiálu (u prokaryot není ohraničen)

- význam: ochranná funkce, dodává buňce tvar. jádro = karyon, je vyplněné karyoplazmou ( polotekutá tekutina )

Buňka. Autor: Mgr. Jitka Mašková Datum: Gymnázium, Třeboň, Na Sadech 308

FYZIOLOGIE ROSTLIN. Přednášející: Doc. Ing. Václav Hejnák, Ph.D. Tel.:

B9, 2015/2016, I. Literák, V. Oravcová CYTOSKELETÁLNÍ PRINCIP BUŇKY

Biologie I. Buňka II. Campbell, Reece: Biology 6 th edition Pearson Education, Inc, publishing as Benjamin Cummings

BUNĚČNÁ MOTILITA A MOLEKULÁRNÍ MOTORY

Základy histologie. prof. MUDr. RNDr. Jaroslav Slípka, DrSc. Recenzovaly: doc. MUDr. Jitka Kočová, CSc. doc. RNDr. Viera Pospíšilová, CSc.

Aplikované vědy. Hraniční obory o ţivotě

STRUKTURA EUKARYONTNÍCH BUNĚK

pátek, 24. července 15 BUŇKA

Interakce buněk s mezibuněčnou hmotou. B. Dvořánková

Milada Roštejnská. Helena Klímová. Buňka. Pankreas. Ledviny. Mozek. Kost. Srdce. Sval. Krev. Vajíčko. Spermie. Obr. 1.

Výuka histologie pro studenty fyzioterapie, optometrie a ortoptiky

MITÓZA V BUŇKÁCH KOŘÍNKU CIBULE

STRUKTURA EUKARYONTNÍCH BUNĚK

Pohyb buněk a organismů

Exprese genetického kódu Centrální dogma molekulární biologie DNA RNA proteinu transkripce DNA mrna translace proteosyntéza

Téma: MORFOLOGIE ŢIVOČIŠNÝCH BUNĚK

Syllabus přednášek z biochemie

Schéma rostlinné buňky

Buňka. Kristýna Obhlídalová 7.A

BUNĚČNÝ CYKLUS. OMNIS CELLULA ET CELLULA - buňka vzniká jen z buňky. Sled akcí, ve kterých buňka zdvojí svůj obsah a pak se rozdělí

Endocytóza o regulovaný transport látek v buňce

BIOLOGICKÁ MEMBRÁNA Prokaryontní Eukaryontní KOMPARTMENTŮ

Úvod do mikrobiologie

Eukaryotická buňka. Stavba. - hlavní rozdíly:

Cytologie I, stavba buňky

B2, 2007/2008, I. Literák

prokaryotní Znaky prokaryoty

1 (2) CYTOLOGIE stavba buňky

Typy nukleových kyselin. deoxyribonukleová (DNA); ribonukleová (RNA).

/2012. Mgr. Hříbková Hana Biologický ústav LF MU Kamenice 5, Brno


Propojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí. Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/

Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu:

3. Nukleocytoplasmatický kompartment rostlinných buněk

ANATOMIE A FYZIOLOGIE ÈLOVÌKA Pro humanitní obory. doc. MUDr. Alena Merkunová, CSc. MUDr. PhDr. Miroslav Orel

(molekulární) biologie buňky

VÝZNAM FUNKCE PROTEINŮ V MEDICÍNĚ

HISTOLOGIE A MIKROSKOPICKÁ ANATOMIE PRO BAKALÁŘE

A. chromozómy jsou rozděleny na 2 chromatidy spojené jen v místě centromery. B. vlákna dělícího vřeténka jsou připojena k chromozómům

Nukleové kyseliny Replikace Transkripce translace

Nukleové kyseliny Replikace Transkripce, RNA processing Translace

Číslo a název projektu Číslo a název šablony

základem veškerého aktivního pohybu v živočišné říši je interakce proteinových vláken CYTOSKELETU

Molekulární základy dědičnosti. Ústřední dogma molekulární biologie Struktura DNA a RNA

Buňka. základní stavební jednotka organismů

Struktura buňky - maturitní otázka z biologie

Energetický metabolizmus buňky

- základní stavební i funkční jednotka všech živých organizmů ( jednotka života )

Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují

V organismu se bílkoviny nedají nahradit žádnými jinými sloučeninami, jen jako zdroj energie je mohou nahradit sacharidy a lipidy.

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/

Digitální učební materiál

BUŇEČNÝ CYKLUS A JEHO KONTROLA

ZÁKLADY FUNKČNÍ ANATOMIE

19.b - Metabolismus nukleových kyselin a proteosyntéza

Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu:

Fyziologie buňky. RNDr. Zdeňka Chocholoušková, Ph.D.

DUM č. 3 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika

Přeměna chemické energie v mechanickou

Prokaryotní a eukaryotní buňka

Anotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 6. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se základní stavbou rostlinné a živočišné buňky.

1.Biologie buňky. 1.1.Chemické složení buňky

Biologie buňky struktura

sloučeniny až 90% celkové sušiny tuk estery vyšších mastných kyselin a glycerolu

FYZIOLOGIE BUŇKY BUŇKA Základní funkce buněk: PROKARYOTICKÁ BUŇKA. Funkce zajišťují základní životní projevy buněk: EUKARYOTICKÁ BUŇKA

Fyziologie AUTOFAGIE. MUDr. JAN VARADY KARIM FNO

Transkript:

BIOLOGIE BUŇKY II Struktura buňky Buněčný cyklus 10.10.2016

Nejjednodušší forma života (viry neschopnost samostatné reprodukce) Základní stavební a funkční jednotka organismů schopná se dělit Spojeno s vývojem světelné mikroskopie (17. století) Robert Hooke 1665 zkoumání korku složen z malých komůrek buňky (buněčné stěny) Vznik buněčné biologie později (1838 Matthias Schleiden, 1839 Theodor Schwann) buňky jsou univerzálními stavebními jednotkami živých tkání Všechny živé buňky vznikají dělením existujících buněk = buněčná teorie (potvrzeno pokusy v 60. letech 19. století Louisem Pasteurem) R. Virchow 1858: Omnis cellula e cellula. Buňka

Velikost buněk a jejich částí Obvykle 5-20 µm v průměru (výj. nervové buňky, vajíčko) Dostačující rozlišení světelné mikroskopie (cca 0,2 µm) pro pozorování buněk, nikoliv však jednotlivých organel

Figure 21-20 Molecular Biology of the Cell ( Garland Science 2008)

Prokaryontní buňka Buňka neobsahující jádro (pro=před, karyon=jádro) Bakterie, jednobuněčné organismy vytvářející vícebuněčné struktury (řetězce, shluky) Nukleoid není oddělen od cytoplazmy membránou, složen pouze z jedné molekuly DNA (haploidní, bez histonů) Nepřítomnost membránových organel Odlišná stavba ribozomů Menší než eukaryotická buňka (cca 10x)

Prokaryontní buňka

Bakterie 2 říše: Eubacteria a Archeabactiera (Archea, drsné podmínky: koncentrované roztoky solí, horká sopečná vřídla, kyselý žaludek krávy štěpení celulosy na methan) Kulové/okrouhlé/spirálovité Buněčná stěna Cytoplasmatická membrána uzavírající cytoplasmu (DNA) Rychle se množí (20 minut) schopnost vývoje a přizpůsobení se novým podmínkám (rezistence) Různé prostředí (aerobní/anaerobní, teplotní optimum) V lidském těle stejně bakterií jako lidských buněk (až 10x více; 1-2 kg)

Biofilm Stadia vzniku biofilmu: 1) + 2) adheze bakterií na povrch, 3) + 4) vznik mikrokolonií a maturace biofilmu, 5) oddělování komponent biofilmu. Snímky biofilmu Pseudomonas aeruginosa.

Inkorporace antibiotik Various methods of incorporating biocides into electrospun nanofibers. 1, Blending/dispersion of the active agent in the polymer solution prior to electrospinning; 2, Confinement of the active agent in the core of the fiber through co-axial electrospinning; 3, Encapsulation/adsorption of the active agent in nanostructures before dispersion in the electrospinning solution; 4, Conversion of a precursor to active agent in the nanofibers after electrospinning; 5, Attachment of the active agent onto the nanofibers after electrospinning.

Eukaryontní buňka Buňky obsahující jádro (eu=opravdu, karyon=jádro) + další organely Jednobuněčné organismy (kvasinky, měňavky) Mnohobuněčné organismy (rostliny, živočichové, houby)

Figure 12-1 Molecular Biology of the Cell ( Garland Science 2008)

Table 12-1 Molecular Biology of the Cell ( Garland Science 2008)

Figure 12-2 Molecular Biology of the Cell ( Garland Science 2008)

Kvasinky Minimální model eukaryontní buňky jednoduchý, odolný, rychlá reprodukce Saccharomyces cerevisiae tuhá buněčná stěna, poměrně nepohyblivá, rychlé dělení pučením Pivní, pekařská, vinná kvasinka: Živí se cukrem Vylučují alkohol a CO 2

Biomembrány Strukturální základ většiny buněčných organel Tloušťka cca 7,5 nm Podobné chemické složení i molekulární struktura Plazmatická membrána ohraničení buňky od okolí Ostatní membrány kompartmenty (buněčné subsystémy ) Regulovaný přechod látek, biotransformace energie, tok informace (receptory)

Table 12-2 Molecular Biology of the Cell ( Garland Science 2008)

Figure 10-1 Molecular Biology of the Cell ( Garland Science 2008)

Molekulární struktura membrán Lipidy + bílkoviny + sacharidy ve formě glykoproteinů/glykolipidů 1) Lipidy: fosfolipidy a steroly Figure 10-2 Molecular Biology of the Cell ( Garland Science 2008)

Fosfolipidová dvojvrstva Autoorganizace (termodynamicky nejvýhodnější konformace) Figure 10-9b Molecular Biology of the Cell ( Garland Science 2008) Figure 10-8 Molecular Biology of the Cell ( Garland Science 2008)

Využití pro drug delivery systémy enkapsulace biologicky aktivních látek

2) Bílkoviny Globulární podjednotkové proteiny Funkční: enzymy, receptory, transportní proteiny Různé ukotvení v biomembráně: integrální (transmembránové), periferní Figure 10-19 Molecular Biology of the Cell ( Garland Science 2008)

Buněčné jádro Nejdůležitější organela Bezjaderné buňky : červené krvinky (erytrocyty), krevní destičky (trombocyty) Ohraničeno dvojitou membránou Komunikace s cytosolem jadernými póry DNA ve formě chromozomů = nosič genetické informace Člověk 23 párů chromozomů (diploidní buňky)

Figure 12-8 Molecular Biology of the Cell ( Garland Science 2008)

Figure 12-9 Molecular Biology of the Cell ( Garland Science 2008)

Figure 12-10 Molecular Biology of the Cell ( Garland Science 2008)

Mitochondrie Oddělena dvěma membránami: vnitřní kristy Obsahují vlastní DNA Generátory chemické energie pro buňku (oxidace cukrů, syntéza ATP) = buněčné dýchání (aerobní organismy)

Figure 1-33 Molecular Biology of the Cell, Fifth Edition ( Garland Science 2008)

Endoplasmatické retikulum Soustava propojených membránových cisteren a trubiček souvisí s vnější membránou jaderného balu Hlavní funkce: syntéza molekul biomembrán (membránových lipidů a transmembránových proteinů), syntéza proteinů (enzymy, hormony, krevní bílkoviny), regulace koncentrace kalciových iontů v cytoplasmě (2. posel při transdukci signálu z okolí buňky) 2 složky: drsné ER (syntéza bílkovin) soustava oploštělých cisteren, na vnější straně připojeny ribosomy hladké ER (syntéza lipidů, steroidních hormoů, detoxikace alkoholu) síť trubiček (bez ribozomů)

Figure 12-36c Molecular Biology of the Cell ( Garland Science 2008)

Figure 12-36a Molecular Biology of the Cell ( Garland Science 2008)

Golgiho aparát Oploštělé membránové cisterny, po jejich obvodu transportní měchýřky Hlavní funkce: chemická modifikace látek syntetizovaných v ER a jejich distribuce v buňce (glykosylace, specifická proteolýza)

Figure 12-5 Molecular Biology of the Cell ( Garland Science 2008)

Ribosomy Ribonukleoproteiny (RNA + proteiny) 2 podjednotky (malá a velká) Výskyt v cytoplasmě / na povrchu hrubého ER Fce: Tvorba proteinů (translace) Figure 12-43c Molecular Biology of the Cell ( Garland Science 2008)

Trávicí kompartment buňky katabolické biochemické procesy Hydrolytické enzymy kyselé hydrolázy Lyzosomy Vznik odštěpením z cisteren GA, syntéza enzymů v drsném ER primární lyzosomy (bez vlastní trávicí funkce) Sekundární lyzosomy vznik po fúzi primárních lyzosomů s váčky obsahující substráty určené k hydrolýze

Peroxisomy Obsahují oxidační enzymy detoxikace, rozklad mastných kyselin na acetylcoa

Cytosol Vnitrobuněčná tekutina (mimo organely) Složení: voda (70%), ionty (K +, Na +, Cl -, Mg 2+ ), bílkoviny, metabolity ph 7,4 Viskozita shodná s viskozitou vody

Cytoskelet Soustava vláken: aktinová mikrofilamenta (svalové buňky), mikrotubuly (buněčné dělení), intermediární filamenta (mechanická opora buňky) Mechanická pevnost, vliv na tvar buňky a pohyb Vláknitý systém schopnost polymerace a depolymerace dynamické struktury Tvoří 20-30% buněčných bílkovin (až 60% u nervových a svalových buněk) Figure 16-1 Molecular Biology of the Cell ( Garland Science 2008)

Figure 16-5 Molecular Biology of the Cell ( Garland Science 2008) Cytoskelet

Figure 16-7 Molecular Biology of the Cell ( Garland Science 2008)

Mikrotubuly Tvoří cytoplasmatickou soustavu a mitotické vřeténko (dělicí aparát buňky), specializované buněčné struktury (kinocilie = řasinky na povrchu epitelových buněk, nervové výběžky = axony) Základní protein = tubulin Trubičky o vnějším průměru 25 nm (tloušťka stěny 5 nm) 13 protofilament v jednom mikrotubulu

Figure 16-11 Molecular Biology of the Cell ( Garland Science 2008)

Mikrofilamenta Vytváří soustavu vláken v cytoplazmě nebo tvorba specializovaných struktur (stresová vlákna u fibroblastů, kontraktilní prstenec u dělících se buněk, mikroklky epiteliálních buněk) Základní protein = aktin Globulární G-aktin agregace ve vláknitý F-aktin (2 vlákna tvoří mikrofilamentum o šířce 7 nm) Fluorescenčně obarvený F- aktin v myších fibroblastech

Figure 16-12 Molecular Biology of the Cell ( Garland Science 2008)

Intermediární filamenta Stálá struktura (méně dynamická) Fibrilární proteiny tetramery protofilamentum agregace na konečná intermediární filamenta o průměru 10 nm Figure 16-20 Molecular Biology of the Cell ( Garland Science 2008)

Figure 16-19 Molecular Biology of the Cell ( Garland Science 2008)

Intermediární filamenta Velká pevnost v tahu odolnost proti mechanickému stresu při natažení buněk Odolnost, pevnost axony neuronů, svalové buňky, epitely (kůže) ochrana buněk a membrány (rozložení působící tahové síly na větší oblast) 3 třídy: keratinová (epitely), vimentinová (pojivové tkáně, svalové buňky, neuroglie), neurofilamenta

https://www.youtube.com/watch?v=urujd5nexc8 Figure 1-30 Molecular Biology of the Cell, Fifth Edition ( Garland Science 2008)

Reprodukce buněk Matematicko-biologický paradox : Buňky se násobí dělením. Buněčný cyklus = cyklická reprodukce buněk, obecná vlastnost každé buňky, zakódována v genetické informaci Důležitá regulace buněčného dělení Mitóza, meióza

Figure 17-1 Molecular Biology of the Cell ( Garland Science 2008)

Figure 17-4 Molecular Biology of the Cell ( Garland Science 2008) Buněčný cyklus

Buněčný cyklus Různá délka buněčného cyklu: kvasinky 1,5-3 h buňky střevního epitelu 12 h svačí fibroblasty v kultuře 20 h jaterní buňky 1 rok Figure 17-26 Molecular Biology of the Cell ( Garland Science 2008)

Fáze buněčného cyklu 1. G 1 -fáze: první přípravná fáze, 30-40% trvání cyklu (nejvariabilnější délka vliv vnějších podmínek; hlavní kontrolní uzel), zdvojení buněčné hmoty sy RNA, proteinů a nukleotidů, nárůst počtu ribozomů, mitochondrií, ER 2. S-fáze: syntetická fáze, replikace jaderné DNA, 30-50% trvání cyklu 3. G 2 -fáze: druhá přípravná fáze, 10-20% trvání cyklu, růst buňky (sy proteinů, RNA, tvorba buněčných struktur mitotické vřeténko), 2. kontrolní uzel 4. M-fáze: mitotická fáze, začátek: strukturální změny chromozomů (kondenzace, rozpad jaderného obalu, tvorba mitotického aparátu), 5-10% trvání cyklu, zakončena cytokinezí

Figure 17-14 Molecular Biology of the Cell ( Garland Science 2008)

https://www.youtube.com/watch?v=posabti9thw Figure 17-3 Molecular Biology of the Cell ( Garland Science 2008)

Video: animal cell division, interpret mitosis

Opakování Co je to buňka? Jaké jsou rozdíly mezi prokaryontní a eukaryontní buňkou? Vyjmenujte a charakterizujte buněčné organely. Popište buněčný cytoskelet. Vyjmenujte a popište fáze buněčného cyklu. Popište buněčné dělení.