Formy výchovně-vzdělávací práce - struktura vnějšího uspořádání jevů a procesů - výchova napomáhá k plnému a mnohostrannému rozvoji osobnosti - celkem rozlišujeme čtyři typy výchovy : - výchova školní (vyučování, mimovyučovací školní aktivity a vliv školního prostředí) - výchova mimoškolní (ve společenských organizací, v kulturních institucích a prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků) - výchova rodinná (veřejným míněním rodiny, zájmovou orientací rodiny, vlasteneckou výchovou, sportovními a kulturními aktivitami) - sebevýchova (autodiagnostika a automotivace, autodidaxe, plánování, podíl na různých aktivitách) - další možné rozdělení - heteroedukace (školní, mimoškolní a rodinná výchova) - autoedukace (sebevýchova a sebevzdělávání) Školní výchova - škola je základní institucí, postupně se demokratizovala dokumenty Právo na vzdělání, Všeobecná deklarace lidských práv - škola se specializovala, vytvořila síť základních a středních všeobecně vzdělávacích škol (gymnázií), středních odborných škol a učilišť, vyšších odborných škol, škol vysokých univerzitního, technického i uměleckého směru - škola byla a bude základní výchovně-vzdělávací institucí - škole přísluší významná úloha systematizační a integrační (povinnost uvést nejrozmanitější podněty v pevný systém) i komplexní funkce - rozmanitost vzdělávacích systémů vedla k tvorbě dokumentu Mezinárodní standardní klasifikace vzdělávání (ISCED) preprimární, primární, nižší sekundární, vyšší sekundární, terciální neuniverzitní, terciární univerzitní, terciární postgraduální vzdělávání - výchova se svým mnohostranným zaměřením prostupuje celou činností škol všech stupňů - formy školní výchovy výchova v rámci vyučování výchova v mimovyučovacích aktivitách působení školního prostředí - efektivních výsledků je dosaženo jedině v hlubokém a stálém propojení vyučovacích forem s formami mimovyučovacími, v propojení heteroedukace s autoedukací - výchova v rámci vyučování - základem školní výchovy je vyučování, jeho koncepci určují tři základní dokumenty - studijní profil - učební plán - učební osnovy - při vyučování využity principy demokracie, humanizace a vědeckosti - v didaktickém myšlení uplatňujeme termín kurikulum - zamyšlené a plánované; realizované ve školních podmínkách; osvojené žáky - vzdělávací program, projekt, plán; průběh studia a jeho obsah; obsah veškeré zkušenosti, kterou žáci získávají ve škole, její plánování a hodnocení - formální kurikulum cíle, obsah, prostředky a organizace vzdělávání, realizace, kontrola a hodnocení - neformální kurikulum mimotřídní a mimoškolní aktivity - skryté kurikulum zkušenosti žáků z reálného života školy - obsah vyučování je specifikován vzdělávacími (cílovými) standardy, obsahové jádro standardů tvoří kmenové (základní, jádrové) učivo - 1 -
- dokumenty MŠMT vymezující obsahy vzdělávání Standard základního vzdělávání, Standard vzdělávání na čtyřletém gymnáziu - oba dokumenty obsahují 6 oblastí vzdělávání : oblast jazyková oblast společenskovědní oblast přírodovědná oblast matematická a informatická oblast estetickovýchovná zdravý životní styl - vyučovací předmět participuje na některé složce výchovy (technické, ekonomické, pracovní; mravní, právní, politické; estetické, tělesné specifické cíle) - má-li předmět splnit svou funkci, měl by si ujasnit svůj podíl na jednotlivých výchovných složkách - výchovné cíle chápeme ve specifické rovině (zájem o obor) i rovině obecné (rozvoj hodnotové orientace jedince) - školní vyučovací formy jsou doprovázeny různými formami výchovné práce mimo vyučování mohou být realizovány vlastními prostředky školy, ve spolupráci s některými společenskými organizacemi a kulturními institucemi - dávají možnost překonat jednostrannost výchovně-vzdělávacího působení při výuce - hromadné formy výchovné práce exkurze, návštěva divadelního představení rozšiřují rozhled žáků, hlubší orientaci v životě, stimulace jejich zájmů, navození aktuálních problémů - výchovný účinek není automatický; nepřipravené akce mají spíše negativní dopad - skupinové formy výchovné práce nejrozmanitější kroužky podle zájmu žáků vycházejí z individuálních zájmů a podchycují relativně malé skupiny jedinců - práce v relativně malé skupině umožňuje pedagogovi hlubší kontakt se žáky - individuální podoba individuální vedení četby jednotlivých žáků, příprava žáka na účast na školní soutěži předpokladem důvěra k pedagogům ze strany žáků - vliv školního prostředí působí na vztah ke škole, k oboru, ke studiu, k lidem - záleží na každé maličkosti - vliv prostředí materiálního X sociálního - všechny formy výchovy ve škole se stávají účinnějšími, když se organicky propojují s výchovou mimoškolskou - je třeba překonávat dosavadní odtržení školy od ostatních organizací a institucí - rada školy prohloubení vazby mezi školou, mimoškolskými institucemi, obcí a rodinou - andragogika vzdělávání jedinců v ekonomicky neproduktivním věku Mimoškolská výchova - v terminologii užíváno i označení mimoškolská výchova - nezastupitelná úloha tohoto typu výchovy, zvláštnost v bohatství bezprostředních prožitků - funkce mimoškolní výchovy výchovná, sociální a zdravotní - uskutečňuje se : - sítí společenských organizací - kulturních zařízení - hromadných sdělovacích prostředků - na výchově se podílejí stále více a všestranněji společenské organizace - nepůsobí však výchovně pouze na své členy, působí i na široký okruh veřejnosti - na mimoškolní výchově se podílejí i církve čtení bible, kroužek ministrantů - intencionální (přímá) výchova kurzy, přednášky, semináře, diskuse - funkcionální (nepřímá) výchova probíhá ve spojitosti s vlastním životem a aktivitou dané organizace - působení může být dlouhodobé povahy i relativně krátkodobé ve formě poradenské, propagandistické nebo agitační - 2 -
- významný článek mimoškolské výchovy jsou kulturní zařízení - plní specifické funkce prostřednictvím výchovných a výukových programů (muzea, galerie, knihovny, divadla, kina a koncertní zařízení, objekty památkové péče, zoologické a botanické zahrady, hvězdárny a planetária) - výsledky poskytují možnosti pro výchovně-vzdělávací působení intencionální i funkcionální povahy - účinnost výchovně-vzdělávacího působení kulturních institucí se samozřejmě zvyšuje tím, nakolik se toto působení propojuje s činností škol, společenských organizací, sdělovacích prostředků i rodiny - připravují specifické prezentace, budují speciální dětská oddělení, realizují výukové programy - hromadné sdělovací prostředky tisk, rozhlas, film a televize (samostatně zařazovány také do pedagogické kategorie výchovných prostředků) - hromadné sdělovací prostředky informují a tím vychovávají - mnoho rovin poznání faktů, zobecňování jednotlivých poznatků, vyvozování obecných zákonitostí - přibývá relací, které mají vyhraněně intencionální výchovně-vzdělávací funkci (vytvořené s cílem a účelem pro výchovné působení) - funkcionálně působí na rozvoj osobnosti každý podnět těchto prostředků - v jejich působení i nedostatky komercionalizace, podbízivé programy v konkurenčním boji o sledovanost, přemíra reklam, velké množství násilí a brutality v programech, nevhodný obsah - narůstají snahy mediální pedagogiky o koncepci výchovy tzv. mediální kompetence schopnosti adekvátně přijímat, zpracovávat a hodnotit podněty sdělovacích prostředků - ústřední problémy mediální pedagogiky současnosti : - jaký mají média vliv na jedince a jak se v něm odrážejí - jak děti a mládež přijímají zobrazení násilí v těchto prostředcích - jaké důsledky má aplikace médií v rozvoji kognitivních a sociálních schopností - jak transformují rodiny rozšiřování programové nabídky médií - jaký mají vůbec média význam z hlediska výchovy a vzdělávání jedince Rodinná výchova - rodina se tradičně podílela na výchově mládeže i dospělých; jedinci se přirozenou formou dostává četných podnětů a zkušeností rodina i nadále musí plnit roli první a základní výchovně-vzdělávací instituce - společnost očekává od konsolidované rodiny pozitivní přínos z hlediska mnohostranného rozvoje - vytváří příznivé emocionální klima, zajišťuje uspokojování základních potřeb, poskytuje řadu podnětů pro rozvoj společnosti - důrazem na výchovnou úlohu rodiny samozřejmě neoslabujeme význam školy, společenských organizací, kulturních institucí a hromadných sdělovacích prostředků - formulováno několik základních funkcí rodiny : - funkce biologicko-reprodukční biopsychické potřeby muže a ženy - funkce ekonomická zabezpečení materiálních podmínek existence rodiny - funkce výchovná příprava dětí pro život ve společnosti - funkce emocionální zabezpečení citových vazeb členů rodiny - funkce ochranná zabezpečení péče a ochrany dětí před nepříznivými vlivy - rodinu můžeme rozdělit dle několika hledisek : - podle počtu generací - základní (otec, matka, děti) - rozšířená (přiřazení ostatní příbuzní) - 3 -
- podle úplnosti - úplná (oba rodiče a nejméně jedno dítě) - neúplná (jeden rodič s jedním nebo více dětmi) - podle způsobu soužití - harmonická (plné uspokojení potřeb členů) - konsolidovaná (vážné neshody, uspokojení základních potřeb členů) - disharmonická (neshody mezi partnery, narušení citových vazeb v rodině) - nefunkční (neplní funkce, neexistují citové vazby, nezajišťuje základní potřeby členů) - rodinná výchova se uskutečňuje mnoha prostředky : rodina rozvíjí své členy veřejným míněním (názory a přístupy ke skutečnosti) - není neměnné, je utvářeno jednotlivými členy rodiny - může být pozitivní nebo negativní obsah rodinného života (společné zájmy, společná účast na činnostech vědecké, kulturní, pracovní i sportovní povahy, rozvoj postojů, společné společenské styky) - vlastenecká výchova estetická a kulturní oblast tělesná a sportovní oblast rozvoj morálních kvalit jedince (kladný vztah k práci) - bez spolupráce školy a mimoškolních výchovně-vzdělávacích zařízení s rodinou se podstatně snižuje naděje, že plně dosáhneme potřebných a požadovaných výsledků ve VVP Sebevýchova (autoedukace) - stále větší úloha sebevýchovy, jedinec sám se stává jak iniciátorem, tak realizátorem, tvůrcem, organizátorem výchovně-vzdělávacího procesu - význam sebevýchovy je dvojí : - užší formování postojů a zájmů - širší sebevzdělávání (vědomosti, dovednosti, návyky) - koncepce sebevýchovy : - sebevzdělávání - rozvoj vědomostí, dovedností, návyků a schopností - sebevýchova v užším smyslu - rozvoj postojů jed. ke skutečnosti, zájmů, potřeb, chování - cílová orientace cíle individuální a autonomní - obsahová stránka rozvoj jedince pro jednotlivé sociální role, rozvoj základních osobnostních kvalit - předpoklady sebevýchovy : - automotivace, potřeby, zájmy jedince motivován podněty ze školy, vznikají potřeby širšího vzdělanostního obzoru - schopnost autodiagnózy jedinec je schopen zhodnotit vlastní stupeň rozvoje - schopnost koncipovat svůj další rozvoj možná jedině jsou-li k dispozici takové prostředky, které ji jedinci umožní - konzultační a poradenská služba v určitých okamžicích mohou nastat potíže, bezradnost i skepse jedinec by měl mít možnost se v těchto okamžicích poradit, obrátit se o pomoc, najít řešení (škola, učitel, rodič, vedoucí kroužku) - možnost uplatnění dosahovaných výsledků formy společenského uplatnění a docenění sebevýchovou dosahovaných výsledků - fáze sebevýchovy -- schéma autodiagnostika automotivace autodidaxe a autoedukace plánování - heteroedukace a autoedukace jsou spojité nádoby - 4 -
- heteroedukace by měla pro autoedukaci vytvářet vhodné předpoklady a podmínky; autoedukace vede v určitých okamžicích k nové potřebě heteroedukace - jak pomoci sebevýchově je třeba posílit a prohlubit : orientaci výchovy na postoje, potřeby a zájmy rozvoj obecných postojů ke skutečnosti, rozvoj specifických postojů, potřeb a zájmů, např. postoje ke vzdělávání, k jednotlivým oborům, k profesi celkové formativní orientace výchovy předpokládá rozvinuté schopnosti získávat nové informace, hodnotit je a zobecňovat, aplikovat je v praxi orientaci na autonomní výchovné cíle při výchově vždy cíle autonomní (klade si je sám jedinec) a heteronomní (stanoví je společnost a skupina); úspěšná výchova znamená znát a respektovat autonomní cíle a heteronomní cíle adekvátní motivací postupně automatizovat - distanční vzdělávání účastníci studují samostatně a s vyučujícím komunikují přes média; k dispozici texty, interaktivní programy, e-learning ad. Literatura: BLÍŽKOVSKÝ, B. Systémová pedagogika pro studium a tvůrčí praxi. Ostrava : Amosium servis, 1992. ČÁP, J., MAREŠ. J. Psychologie pro učitele. Praha : Portál, 2001. JŮVA, V. sen. a jun. Úvod do pedagogiky. Brno : Paido, 1999. POSPÍŠIL, R., VLČKOVÁ, K. Úvod do pedagogiky. ELPORTÁL, Brno : MU Brno, 2006. s. 88. ISSN 1802-128X. https://is.muni.cz/auth/elportal/studovna.pl. 1. PRŮCHA, J. Moderní pedagogika. Praha : Portál, 1997. PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. 3. rozšířené vydání. Praha : Portál, 2001. SVOBODOVÁ, J., ŠMAHELOVÁ, B. Kapitoly z obecné pedagogiky. Brno : MSD, 2007-5 -