Dokáže pravidelný běh zpomalit stárnutí? SPORTEM KU ZDRAVÍ, NEBO TRVALÉ INVALIDITĚ? MÁ SE ČLOVĚK ZAČÍT HÝBAT, KDYŽ PŮL ŽIVOTA PROSEDĚL ČI DOKONCE PROLEŽEL NA GAUČI? DOKÁŽE PRAVIDELNÝ POHYB ZPOMALIT PROCES STÁRNUTÍ? PROČ JSOU BĚŽCI NA PRVNÍ POHLED PLNÍ ENERGIE A VITÁLNÍ? 46
TEXT: JANA NEUWIRTHOVÁ FOTO: DREAMSTIME.COM 47
FOTO: DREAMSTIME.COM 48
Přestože se intenzivním během dočasně významně zvýší množství volných kyslíkových radikálů a vytvoří zánět v těle spolu s oslabením imunitního systému, opakovaná aerobní aktivita (tedy při nízké intenzitě) vede k adaptaci organismu na zátěž a to dokonce na mnoha úrovních. Dochází k posílení nejen svalů a srdečně-cévního systému, ale i obranných mechanismů proti volným kyslíkovým radikálům (tzv. oxidačnímu stresu), zánětu a k posílení mnoha složek imunity. U přiměřené pravidelné aerobní aktivity byla prokázána lepší odolnost nejen proti infekcím, ale dokonce i proti mnoha druhům zhoubných nádorů (pozor ovšem na přetěžování a stav přetrénování u sportovců, kdy je naopak vyšší aktivace stresového systému, oslabení imunity, prozánětlivý stav, zpomalení regeneračních pochodů a vyšší sklon k únavě). Sport působí komplexně ve smyslu zlepšení stavby těla, stavu imunity, metabolických a detoxikačních pochodů, stabilizace stresové hormonální osy (rychlejší a efektivnější reakce na stres s nutností menší hladiny stresových hormonů), zvětšení srdeční kapacity a zefektivnění fungování celého cévního oběhu v periferii i centrální nervové soustavě. Dochází ke zvýšení hladin pohlavních hormonů a růstového hormonu, což podporuje růst nových buněk v různých tkáních včetně mozku a tedy celkové omlazení těla. Výpady Pravidelní sportovci mají vyšší odolnost vůči jakékoliv zátěži, tedy nejen sportovní, ale například i v následku onemocnění, úrazu, operace, infekce, psychické zátěže apod. Obecně se tedy sportovci stávají fyzicky i psychicky odolnější a zdravější. Po 30. roku dochází k postupnému snižování běžecké rychlosti o přibližně 1% za rok. Jiným příkladem je cyklistika, kdy rekordní výkony jsou dosahovány v mladém věku 25 35 let, a i v tomto sportu po přibližně 25. roce 49
věku postupně dochází k procentuálnímu poklesu výkonnosti. S věkem klesá schopnost krevní cirkulace, tedy prokrvení tkání, klesá plicní kapacita a schopnost využití kyslíku ve tkáních. Vedle toho je i nižší schopnost zvýšení tepové frekvence a srdečního objemu v reakci na sportovní zátěž. Oslabuje se reaktivita nervového i hormonálního systému, snižuje se množství androgenů a růstového hormonu v krvi. Na úrovni buněk pak klesá rychlost metabolických pochodů a schopnost tvorby energie i detoxikačních a regeneračních procesů. Na druhou stranu bylo prokázáno, že vlivem pravidelné sportovní aktivity je proces stárnutí mnohem pomalejší a relativně dobrá výkonnost se udržuje až do vysokého věku. Sportem se zvyšuje i u starších jedinců rychlost a kapacita metabolismu, plic, svaloviny a srdečně-cévního systému, prokrvení tkání včetně mozku, množství mitochondrií v buňkách, inzulinová citlivost, hladina regeneračních hormonů, ale i detoxikačních a antioxidačních enzymových systémů v organismu. Pasivita má proto na pokles výkonnosti větší vliv než samotný přirozený proces stárnutí. Nepříznivý vliv má rovněž kouření a nezdravá strava. Stárnutí s sebou nepřináší jen pokles výkonnosti jako takové, ale i zhoršenou schopnost termoregulace a tím adaptace na okolní podmínky. Při sportu v teple dosahuje starší jedinec vyšší vnitřní teploty a snáze u něj dochází k přehřátí, naopak v zimě zase snáze prochladne. Ve vyšším věku tedy dochází k nižší toleranci k teplu i chladu. U starších sportovců je také snížená schopnost mobilizovat tuk jako energetický zdroj. Tyto přirozené změny v metabolismu lze postupně ve zvyšující se intenzitě zaznamenat již po 30. roce věku, kdy klesá množství beztukové hmoty ukazující na poměr svaloviny vůči tuku. Vyšší věk a nižší aktivita vedou k úbytku svaloviny bez úbytku tukové hmoty. Sportovci mají vyšší odolnost nejen vůči fyzické zátěži, ale i vůči psychickému vypětí, infekci, onemocnění, nebo při úrazu a operaci. Takoví lidé navenek vypadají jako dobře živení, ale mají z pohledu mnoha akutních i chronických onemocnění stejná, někdy i vyšší rizika, jako podvyživení jedinci. Klíčový je stav svaloviny a pravidelná trénovanost. Optimistické je, že i sportovci středního a vyššího věku jsou schopni výjimečných výkonů. Vytrvalostní trénink u nich navíc účinně působí proti následkům stárnutí. Sportem lze vycvičit svaly k lepšímu využívání kyslíku a živin, což je důležitou prevencí cukrovky II. typu a nadváhy ve středním věku. Zlepšení metabolismu vlivem sportu bylo zaznamenáno dokonce i u mozkových buněk a to dělá sport vhodným nástrojem proti demenci, depresím a úbytku paměti. U cukrovky II. typu bylo prokázáno, že ještě více než samotná dieta má preventivní vliv pohybová aktivita, zlepšující inzulinovou citlivost a využití živin v organismu. Sportovci mají také nižší krevní tlak i tep, což je zase prevencí různých tzv. kardiovaskulárních onemocnění včetně hypertenze. A dokonce i pro hubené staříčky může mít pravidelná sportovní aktivita přínosem, neboť vede ke zvětšení síly a množství svaloviny, což dále zvyšuje obranyschopnost imunity proti infekcím a nejrůznějším chronickým i akutním onemocněním. Vedle toho si sportem zlepšují stav psychiky a prodlužují obecně život. V případě vážných zranění či nemocí, jako je mnohočetné poranění, velká operace, selhávání vnitřních orgánů, těžká infekce apod., mají sportovně založení jedinci výrazně vyšší šanci na přežití než podvyživení hubení, nebo naopak obézní lidé. Autorka je lékařkou, poradkyní pro sportovní medicínu a hobby běžkyní FOTO: ARCHIV BĚHEJ.COM 50