K padesátému v roãí vydání zákona o kulturních památkách

K padesátému v roãí vydání zákona o kulturních památkách Vlastimil VINTER 1 KaÏdé v znamnûj í jubileum b vá podnûtem k ohlédnutí zpût. ProtoÏe jsem se v prûbûhu pováleãného v voje památkové péãe procesu vzniku na- eho prvního komplexního památkového zákona i jeho uplatàování aktivnû úãastnil, pokusím se na vyzvání redakce Zpráv památkové péãe alespoà struãnû nastínit své vzpomínky na hlavní rysy dûní do doby, kdy jsem byl v ústfiedních orgánech státní památkové péãe pfiímo zamûstnán. V tomto pfiíspûvku se zamûfiím na dobu do vydání onoho zákona. Má ãinnost v této sféfie zaãala krátce po skonãení 2. svûtové války, kdy jsem se vrátil do rodného Liberce a stal se spolupracovníkem povûfience Státního památkového úfiadu v Praze akad. mal. Jaroslava Dûdiny. Úfiadoval v budovû nûkdej ího ãeského reformního reálného gymnázia (kde jsem v roce 1938 dokonãil sextu) a jeho úkolem bylo zaji Èovat movitosti kulturní hodnoty z ve kerého nûmeckého majetku, kter byl konfiskován pro fond národní obnovy a âeskoslovensku právem pfiifiãen jako náhrada za zpûsobené kody. Dûdina se téï podílel na organizování pfiátelsk ch setkání osobností ãinn ch v památkové péãi s pfiedstaviteli diplomatick ch kruhû, které se obãas konaly na hradû a zámku Lemberk a na nichï v kulturních pofiadech vystupoval znám hudebník dr. Ladislav Vachulka. Tam jsem se také osobnû seznámil s dr. Václavem Wagnerem, fieditelem Státního památkového úfiadu, a to pfii jeho první inspekãní sluïební cestû na tento objekt, k níï jsem byl pfiizván. V nosem ze dne 22. srpna 1945 jsem byl jmenován do funkce jeho povûfience pro mûsto Velk Liberec a vykonával jsem ji do 15. fiíjna téhoï roku. Ov em to jiï byla na libereck ch správních místech kladnû vyfiízena má pûvodní Ïádost a od 1. záfií jsem se tedy stal správcem Severoãeského prûmyslového muzea a v zaji Èování kulturních cenností se pokraãovalo podle zvlá tní vyhlá ky, vydané Zemsk m národním v borem. Tûsnû po událostech kvûtnov ch dnû roku 1945 zahájil dr. Zdenûk Wirth v tfiíãlenné komisi spolu s Josefem Schejbalem, staroïitníkem z Turnova, kter byl dobfie obeznámen s topografií irokého regionu, a zástupcem ãeskoslovenské armády, na jehoï jméno si nevzpomínám, cestování po severoãeském pohraniãí a zabezpeãoval památkové objekty zámkû, muzeí a podobn ch kulturních institucí. Jejich vchody byly uzamãeny, zapeãetûny Obr. 1. Praha, Hradãany, pohled od Národního divadla. (Fotoarchiv L. Ernstové) a pfielepeny bílou páskou s ãerven m nápisem Majetek ãsl. státu. Klíãe se pak odevzdávaly místní ãeské, popfiípadû okresní správní komisi (národní v bory v té dobû je tû nebyly zvoleny). V nûkter ch pfiípadech byl movit inventáfi zabalen a v bednách poslán do Prahy grafika Národní galerii, sbírkové pfiedmûty UmûleckoprÛmyslovému muzeu a podobnû. Díky tûmto aktivitám zûstalo uchováno mnoho cenn ch kulturních hodnot. Pfiínosem základního v znamu pro péãi o ãeskoslovenské kulturní dûdictví a velkou zásluhou ZdeÀka Wirtha bylo vydání zákona ã. 137/1946 Sb., o Národních kulturních komisích pro správu státního kulturního majetku, urãeného v hradnû ke kulturnû v chovn m úãelûm. Tak bylo do doby schválení komplexního památkového zákona postupnû pfievzato a vefiejnosti zpfiístupnûno sto tfiicet hradû a zámkû I., tedy nejcennûj í kategorie. Tyto objekty se tû ily velké náv tûvnosti a staly se také podnûtem pro rozsáhlou ediãní a publikaãní 343

ãinnost. Za v echny vydané publikace uveìme Wirthovu velkoformátovou reprezentaãní knihu ve v tvarné úpravû Jaroslava Bendy (Státní hrady a zámky, Orbis, Praha 1955), jeï vy la k desátému v roãí osvobození. K dal ímu poznávání problematiky památkové péãe a osobnímu setkávání se s dr. Václavem Wagnerem jsem mûl pfiíleïitost v letech 1946 1950 pfii studiu dûjin umûní a klasické archeologie na Univerzitû Karlovû v Praze. Chodil jsem na pfiedná ky, jeï jako soukrom docent vypisoval, a zúãastàoval se s hrstkou jeho dal ích posluchaãû exkurzí, které pofiádal. Vzpomínám napfiíklad na náv tûvu v ateliéru restaurátora akad. mal. Vladimíra Vojtûcha Hlavy, jenï právû pracoval na velkém oltáfiním obraze Petra Brandla. Kromû památkáfiské pfiedná ky pana docenta jsme tehdy se zájmem vyslechli i fundovan v klad o autorovi malby od Jaromíra Neumanna, kter jiï jako student projevil iroké znalosti z oblasti barokního umûní. Po absolutoriu v roce 1950 jsem se opût plnû vûnoval své práci vedoucího v Severoãeském muzeu, od roku 1951 pak ve funkci jeho fieditele. Instituce tehdy spadala pod krajsk národní v bor, novû vznikl pfii územní reorganizaci státní správy a samosprávy. V roce 1952, kdy Ministerstvo státní kontroly provádûlo revizi objektû státního kulturního majetku, jsem byl z titulu fieditele muzea k úãasti na této akci pfiizván, konkrétnû k pfiípadu na zámku v Mnichovû Hradi ti. Na práci obou revizorû, dr. Drnka a J. Rozboudové, pfiijela dohlédnout i námûstkynû ministra Jana Haruse, sleãna Kolmistrová. Kontrola se t kala v ech aspektû správy, hospodafiení a provozu tohoto památkového objektu. Tehdy jsem mûl moïnost blíïe poznat metody takov ch kontrolních orgánû a s jejich v sledky jsem se záhy také setkal. TéhoÏ roku totiï do lo k rozhodnutí reorganizovat ústfiední státní úfiady podle vzoru Sovûtského svazu. Dosavadní Ministerstvo kolství, vûd a umûní zaniklo, od Ministerstva informací a osvûty se odpojil resort osvûty a do 1. ledna 1953 zaãalo fungovat nové Ministerstvo kolství a osvûty. Jeho ministrem se stal Slovák Ernest S kora, námûstkem pro osvûtu pak Zdislav Bufiíval, do jehoï vûdecko-osvûtového odboru spadala i státní památková péãe a ochrana pfiírody. Po pohovoru s ním, ke kterému mû pozval z Liberce kolem poloviny února zfiejmû na doporuãení RNDr. Karla Tuãka, jenï znal moji ãinnost jakoïto fieditele Severoãeského muzea i mé aktivity v Muzejní radû Svazu ãesk ch muzeí, které pfiedsedal jsem byl povolán do Prahy a 16. bfiezna jsem tu nastoupil do funkce vedoucího oddûlení. âekaly mne dva hlavní a aktuální úkoly: za prvé zajistit plnûní nového vládního usnesení o odstranûní nedostatkû ve státní památkové péãi, které vyplynulo z pfiedchozích závûrû Ministerstva státní kontroly, a za druhé pokraãovat v pfiípravû a realizaci jiï zapoãaté reorganizace dosavadních ústfiedních v konn ch orgánû státní památkové péãe, která mûla b t zavr ena jejich slouãením do jediné instituce. S plnûním prvního úkolu souviselo téï usnesení ze schûze pfiedsednictva vlády âsr konané dne 7. dubna 1953, kter m bylo rozhodnuto zfiíditi k vyfie ení v ech základních organizaãních otázek ãeskoslovenského musejnictví vládní musejní komisi a zároveà povûfiit mne v ní funkcí sekretáfie, jak mi v dopise z 13. kvûtna dal na vûdomí námûstek Zdislav Bufiíval. První schûze této komise se konala 21. kvûtna v Pálffyho paláci a vedl ji námûstek pfiedsedy vlády Václav Kopeck. Pfiedsedou byl zvolen fieditel Národní galerie dr. Vladimír Novotn. K vlastní nápravû nedostatkû státní památkové péãe, které byly shledány zejména v evidenci movitého kulturního majetku, jsem po konzultacích s pfiíslu n mi pracovníky (doc. BlaÏíãkem a doc. Menclem, jeï jsem znal ze studií na Karlovû univerzitû, dále s dr. Ing. Po mourn m, dr. Charvátovou, Ing. arch. tormem, dr. arch. Kotrbou, dr. Hobzkem, Ing. Sieglerem a dal ími z mého oddûlení s JUDr. Nesvadbíkovou) pfiipravil harmonogram potfiebn ch opatfiení. Tento dokument bohuïel nemám ve sv ch archivních podkladech, ale byli s ním srozumûni a spokojeni i inspektofii resortního oddûlení ãi odboru kontroly, ktefií za mnou po urãité dobû pfii li zjistit, jak je vládní usnesení plnûno. Jedním z opatfiení bylo mimo jiné pofiízení vûdecky fundovaného soupisu mobiliáfie a sbírkov ch fondû státních hradû a zámkû vãetnû dal ích, takzvan ch svozov ch cenností, které v nich byly umístûny a pocházely z jin ch památkov ch objektû. Vedení tohoto úkolu se ujal doc. dr. Oldfiich J. BlaÏíãek a kromû dal ích zamûstnancû aparátu âeské národní kulturní komise se na nûm podílela i fiada externích odborníkû, pfiedev ím umûleck ch historikû. (Kam tato pfiínosná aktivita dospûla, bude zmínûno pozdûji.) V oblasti popularizace ochrany památek a jejich kulturnû v chovném uplatnûní bylo z na eho oddûlení posíleno a podpofieno organizování prázdninov ch brigád vysoko kolsk ch studentû. Pracovali pfiedev ím jako prûvodci na vefiejnosti pfiístupn ch hradech a zámcích. Dále byl dán podnût k vydání po tovních známek s motivy památek a chránûn ch pfiírodních celkû (k realizaci dospûla napfiíklad série Na e historická mûsta s obálkou prvního dne 10. 12. 1954 od Cyrila Boudy). Pokud jde o sluãovací proces ve státní památkové péãi, kter byl zfiejmû inspirován ideou Ing. dr. Josefa Po mourného, vedoucího památkového odboru zaniklého Ministerstva kolství, vûd a umûní, dospûlo se záhy k vypracování konkrétní formulace návrhu, aby spojením Státního památkového ústavu, Státního fotomûfiického ústavu a v konného útvaru âeské národní kulturní komise byla zfiízena nová organizace Státní památková péãe (navrhovan název byl totoïn s obecn m pojmenováním celého oboru, a proto dosti nevhodn ). Návrh byl projednán koncem kvûtna na schûzi kolegia ministerstva a po urãit ch potfiebn ch úpravách a zmûnû názvu na Státní památkovou správu pak rozeslán do meziresortního pfiipomínkového fiízení. V znamné vnûj í události, jako bylo bfieznové úmrtí dvou vedoucích státníkû, volba nového prezidenta ãi mûnová reforma, se sféry památkové péãe bezprostfiednû nedotkly. Pozdûj í my lenka zbudování grandiózního pomníku J. V. Stalina se ubírala po zcela jin ch drahách a ze stranického usnesení o uctûní památky Klementa Gottwalda se památkové péãe t kala jen obnova jeho rodného domu v Dûdicích. Nastala v ak paradoxní situace: v Moskvû v roce 1953 zru ili dosavadní uspofiádání organizací státní správy, které se u nás právû okopírovalo, a zavedli jiné takïe tu byl náhle nov následováníhodn vzor. A tak byla prakticky celá druhá polovina roku 1953 i na na em ministerstvu vedle dosavadních úkolû a prûbûïné agendy vûnována horeãné pfiípravû nové struktury, dûlení kompetencí, podkladû, obsahové náplnû plánu a rozpoãtu i programu ãinnosti nového, samostatného Ministerstva kultury pro rok 1954. Pfiitom se po cel ãas v plné mífie vykonávaly a rozvíjely v echny druhy prací spojen ch s ochranou, údrïbou, zabezpeãením, konzervací, restaurováním i dal í obnovou kulturních památek, aè jiï lo o hrady a zámky, historická jádra mûst, lidovou architekturu, církevní stavby a jejich v zdobu, umûlecká díla sochafiství, malby a mnohá dal í. Pozadu nezûstávala ani vûdecká a publikaãní ãinnost památkáfiû vïdyè jim bylo zaji tûno zafiazení do sluïební kategorie vûdeck ch pracovníkû. Památkovou péãi v republice pomáhala prohlubovat i práce krajsk ch národních v borû, v nichï zájmy oboru (vãetnû ochrany pfiírody) zaji Èovali kraj tí osvûtoví inspektofii (obvykle povûfiení ãinností i v nûkter ch dal ích úsecích kultury). Zesílily také kontakty a souãinnost se slovensk mi orgány. (Celkov pfiehled jsem zpracoval v ãlánku Státní památková péãe v roce 1953, in: Zprávy památkové péãe 14, 1954, ã. 1, s. 4 10.) Novû vzniklé Ministerstvo kultury zaãalo oficiálnû fungovat od 1. ledna 1954. Ministrem se stal Václav Kopeck, námûstkem pro osvûtu zûstal Zdislav Bufiíval a úsek státní památkové péãe a ochrany pfiírody, jejï jsem vedl, získal v novém 344

uspofiádání ministerstva status odboru podléhajícího pfiímo námûstkovi. Legislativní odbor mezitím shrnul pfiipomínky, které do ly z meziresortního fiízení k návrhu zfiídit Státní památkovou správu. Ministerstvo vnitra, ale také Státní plánovací komise a Ministerstvo financí vyslovily zásadní nesouhlas s tím, Ïe se navrïené instituci dávala rozhodovací pravomoc takov ãlánek mezi ministerstvem a krajsk mi národními v bory byl tehdy nepfiijateln. Je tû v lednu byla ohlednû této záleïitosti svolána porada u ministra, na níï se dospûlo k závûru, Ïe formulace povahy pûsobnosti této instituce bude patfiiãnû upravena v jejím statutu vãetnû ustanovení, Ïe v pfiípadech eventuálních rozporn ch stanovisek rozhodne ministerstvo. Nakonec se ministr Kopeck usnesl, Ïe celou záleïitost státní památkové péãe je tfieba vyfie it zákonem. Poté byla oficiálnû zfiízena Státní památková správa jako specializovaná v konná organizace a zahájila dal í etapu praktického uplatàování péãe o na e památkové bohatství. V podstatû tak dosud rozdûlen obor památkové péãe získal oficiální sjednocené, legální a koordinované postavení. Státní památková správa jako organizace podléhající Ministerstvu kultury vystupovala vûãi krajsk m a niï ím orgánûm státní správy a samosprávy, jakoï i vûãi vefiejnosti z pozice quasi delegované kompetence. Odbornou kvalifikací sv ch pracovníkû získala pfiirozenou autoritu a respekt. Funkcí fieditele ministr povûfiil dr. Miroslava Buriana, kter jiï dfiíve prokázal své dobré organizaãní a fiídicí schopnosti v âeskoslovenském rozhlase. V novém organizaãním uspofiádání zûstali se sv mi agendami dosavadní zamûstnanci. BohuÏel jiï nemám k dispozici ani statut, ani strukturu Státní památkové správy od roku 1954, ale pokud si vzpomínám, pfie li odborní pracovníci z útvaru státní památkové péãe nûkdej ího Ministerstva kolství, vûd a umûní do oddûlení péãe o architektonické památky, kam se zaãlenili i nûktefií odborníci ze Státního památkového ústavu, jehoï fieditel doc. Franti ek Petr se stal vedoucím oddûlení pro restaurování památek umûleck ch. Dfiívûj í ãlenové âeské národní kulturní komise vytvofiili základ oddûlení pro správu státního kulturního majetku, RNDr. Jaroslav Vesel nadále vedl své oddûlení ochrany pfiírody a kulturní krajiny a v dosavadním sloïení fungovalo také fotomûfiické oddûlení, které neztratilo nic ze své prestiïe samostatného státního ústavu. Zafiazeny byly samozfiejmû i osvûdãené a funkãní sloïky: knihovna, administrativa a finance (hlavním úãetním byl Franti ek Kindl, právníkem JUDr. Stránsk ). K dispozici byl také vozov park osobních automobilû se spolehliv mi fiidiãi (Mikolá, Kypûna a Korou, kter jezdil hlavnû pro fotomûfiické oddûlení). Státní památková správa pûsobila aï do vydání zákona o kulturních památkách, kter zavedl zcela novou koncepci a organizaci státní památkové péãe. Aby se zlep ila také kvalita kulturnû v chovného uplatàování památek, podafiilo se mi v rámci plánu a rozpoãtu získat ãtyfii pracovní místa pro zámûr zajistit na nejnav tûvovanûj í hrady stálé vysoko kolsky vzdûlané lektory, ktefií by se starali nejen o v klad, ale i o vypracovávání podkladû, studijních textû a podobn ch materiálû jak pro dan objekt, tak i pro ir í okruh památek zpfiístupnûn ch v regionu. Vypsali jsme konkurz, kterého se zúãastnil znaãn poãet uchazeãû. Vybráni byli: pedagog Drahoslav Makoviãka (pro Karl tejn), psycholog Ladislav Fuchs (KynÏvart) a historikové umûní Jaroslav Vetter (Hluboká nad Vltavou) a Ivan perling (Pern tejn). Nastoupili tûsnû pfied zahájením prázdninové sezony a jejich práce se od poãátku velmi osvûdãila. K posílení popularity památek vyhlásilo ministerstvo také soutûï, v níï mohli náv tûvníci získat barevnou mapu ãeskoslovensk ch státních hradû a zámkû. Nezbytnou souãástí vybavení vût iny objektû byly rûznû velké knihovny, mnohdy skvostnû fie ené jako samostatné interiéry. JelikoÏ jsem po maturitû absolvoval státní knihovnick kurz a byl na ãas knihovníkem v Nové Pace, bylo mi jasné, Ïe odborné evidování a zpracování jejich obsahu se zcela vymyká umûleckohistorick m hlediskûm provádûného soupisu mobiliáfie a sbírkov ch pfiedmûtû. Obrátil jsem se tedy na dr. Karla vehlu, s nímï jsem se znal z doby svého pûsobení v muzeu a kter byl fieditelem knihovny Národního muzea v Praze. Vûc jsme spolu projednali a on vyslovil souhlas s tím, Ïe tento nároãn úkol pfievezme. Tak byla v nosem Ministerstva kultury ã. 26727/1954 ze dne 4. ãervna odbornou správou a zpracováním fondû tûchto knihoven povûfiena knihovna Národního muzea. Nûktefií pracovníci Státní památkové správy mi to mûli velmi za zlé, ale v voj pfiesvûdãivû dokázal, Ïe to byl správn krok. Pfii muzejní knihovnû bylo zaloïeno samostatné oddûlení zámeck ch knihoven, které od té doby zpracovalo a kniïnû vydalo dlouhou fiadu soupisû jednotliv ch fondû a mohlo se k padesátému v roãí svého zfiízení v roce 2004 pochlubit bohat mi v sledky ãinnosti, pfiedstaven mi mimo jiné na reprezentativní v stavû uspofiádané v Muzeu knihy ve Îìáru nad Sázavou. V katalogu s velice obsáhlou bibliografií knihoven se z prûvodních textû mimo jiné dozvídáme, Ïe vãetnû svozov ch fondû jde o více neï 1 600 000 svazkû dislokovan ch na témûfi stu rûzn ch místech. Následuje hlavní a cenná ãást katalogu obsáhl, abecednû fiazen soupis zámeck ch knihoven (od Barto ovic po Îleby) s uvedením poãtu svazkû a kompletní bibliografií publikovan ch pra- 2 Obr. 2. Chlumec nad Cidlinou (okres Hradec Králové), zámek Karlova Koruna pfii poïáru v roce 1943. (Fotoarchiv NPÚ ÚP) cí o nich, jeï jsou v sledkem ãinnosti tohoto oddûlení, popfiípadû i jin ch autorû. (Viz Petr MA EK, Helga TURKOVÁ: Zámecké, hradní a palácové knihovny v âechách, na Moravû a ve Slezsku, Národní Muzeum, Praha 2004.) Spoleãná práce na pfiípravû zákona o kulturních památkách zaãala ihned poté, co o nûm bylo rozhodnuto, celodenní poãetnû nav tívenou poradou na státním zámku v Hofiínû u Mûlníka. Zde bylo vysloveno, prodiskutováno a zváïeno mnoïství zásadních i detailních úvodních názorû, námûtû a pfiipomínek ke koncepci, obsahové náplni a struktufie budoucí normy. Ve svém pfiíspûvku do rozpravy jsem zdûraznil nutnost pfiesného vyjádfiení pojmu kulturní památky, jejich hodnot a v znamu, jakoï i zdûvodnûní smyslu a poslání snahy o jejich zachování pro souãasn a budoucí Ïivot spoleãnosti. Na závûr byl v hrub ch obrysech dohodnut dal í postup spolupráce na tomto závaïném úkolu. V následující dobû se uskuteãnila fiada rûzn ch schûzí, porad a jednání v rozmanitém obsazení a na rozliãn ch úrovních s pfiedstaviteli umûleck ch tvûrãích svazû, kulturních institucí a podobnû, ale také se zástupci krajû. (Napfiíklad s fieditelem Archeologického ústavu âsav, akademikem Jaroslavem Böhmem bylo dojednáno, Ïe ochrana archeologick ch památek, v té dobû zãásti obsaïená ve více dílãích pfiedpisech, bude souhrnnû zpracována v pfiipravovaném zákonû jako jeho samostatn oddíl.) Utváfiení památkového zákona se úãastnil i Zdenûk Wirth. Legislativním opatfiením dûleïit m i pro dne ní dobu se tehdy stalo vládní nafiízení ã. 53/1954 Sb., o chránûné oblasti PraÏského hradu, která jako státní majetek ve svém celku vãetnû katedrály, 345

ostatních památek a pfiilehlé okolní zástavby podléhá pfiímo a v hradnû Správû PraÏského hradu, a to i v otázkách památkové péãe. V ní v ak uï od dob první republiky existovala vynikající tradice, na kterou se po skonãení 2. svûtové války navázalo rekonstrukcí nacisty vypálené Míãovny (1948 1952), pietním restaurováním Belvederu a obnovením renesanãní podoby pfiilehlého parãíku se Zpívající fontánou. Práce na PraÏském hradû tehdy vedl architekt Pavel Janák, mimo jiné autor zásadní úvahy Architekt a památka (in: Architektura âsr XI, 1952, s. 219 220). kody na památkách zpûsobené zejména na konci války v regionech byly ve spolupráci s pfiíslu n mi národními v bory ãi pfiímo z jejich iniciativy fie eny nejnutnûj ími opravami a restaurováním. T kalo se to napfiíklad Santinim navrïeného zámku Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou, poniãeného nûmeckou posádkou, nebo zámku v Mikulovû, pobofieného ze strategick ch dûvodû ustupující nûmeckou armádou. Nápravy se doãkaly i nûkteré staré hfiíchy: Jeden znám slovensk malífi (myslím, Ïe národní umûlec Janko Alexy) si Ministerstvu kultury písemnû postûïoval, Ïe hlavnímu mûstu Slovenska stále vévodí místo hradu zfiícenina. Dostal jsem tento spis k vyfiízení a naformuloval pro námûstka Bufiívala dopis Jánu Holickému (námûstkovi slovenského povereníka pro resort kultury), v nûmï bylo poukázáno na to, Ïe tento nedûstojn stav bratislavského hradu se dot ká nejen vztahu k uchování vzácn ch kulturních hodnot, n brï pfiímo i státní reprezentace. Tento podnût nalezl kladnou odezvu a pfiíslu ní ãinitelé rozhodli, Ïe hrad bude opraven a vyuïíván i pro potfieby souãasného Ïivota. Rekonstrukce byla zahájena a provádûna pod vedením Slovenského pamiatkového ústavu, jehoï fieditelem byl Július veda, kdyï uï dfiíve zde profesor SV T v Bratislavû architekt Alfréd Piffl se sv mi studenty v objektu podnikl stavebnû-technick prûzkum. Vyskytly se ale téï nûkteré prohrané zápasy, jako byl pfiípad nûkdej ího barokního hospitalu v Duchcovû, kter se stal pfiekáïkou dob vání hnûdého uhlí. PfiestoÏe za jeho zachování el osobnû orodovat námûstek Zdislav Bufiíval, vyzbrojen samozfiejmû odborn mi argumenty památkov ch hodnot stavby a shodn m poïadavkem pfiedstavitelû okresu a mûsta i jeho obyvatel, aï na zasedání vlády, zvítûzil nakonec ekonomick zájem (potfieba energetick ch zdrojû) a hospital byl zbofien. Zachránûna byla pouze vzácná fresková malba od Václava Vavfiince Reinera, která zdobila ovoidní klenbu pitální kaple (obr. na druhé stranû obálky). Ta byla nároãn m zpûsobem po ãástech sejmuta a po fiadu let uloïena v bednách, neï se doãkala nové prezentace opût v Duchcovû, v novém objektu se stejnou klenbou, postaveném na náklady Krajského národního v boru v Ústí nad Labem. Záchranná akce byla dílem kolektivu restaurátorû pod vedením Jifiího BlaÏeje (1956). Paradoxem je, Ïe tûïba uhlí v této oblasti byla nakonec zastavena cca 50 m pfied místem, kde pûvodnû stál hospital. Zvlá tû nároãn zpûsob záchrany si vyïádala rozmûrná olejomalba Kající se Máfií Magdalena od Petra Brandla na omítce plochého stropu kaple b valého hospitalu ve Skalce u Mní ku pod Brdy, jeï byla ohroïena poddolováním. Malba byla nakonec vyfiíznuta s velkou ãástí stropu vãetnû trámû a pracn m, trpûliv m odstraàováním dfievûného i omítkového materiálu aï k vlastní tenké vrstvû tuku podkladu malby byla posléze pfiipravena k nalepení na plátno. Po restaurování a zarámování zdobí dodnes jako závûsn obraz interiér kostela v Mní ku. Práce provedli restaurátofii Raimund Ondráãek a Josef A. Král (1954). Zánik hrozil také nástûnn m malbám Mánesova následovníka Josefa Tulky na lunetov ch polích zaklenutí rizalitu pfiedsazeného pfied vchodem do Národního divadla v Praze. Vlivem pûsobení stále se zhor ujícího ovzdu í byly natolik po kozeny, Ïe první posouzení odborníky z Akademie v tvarn ch umûní vyznûlo ve smyslu, Ïe je nelze nadále zachovat, a Max vabinsk jiï dokonce vytvofiil návrhy na jejich nahrazení jeho vlastními díly. Doc. Franti ek Petr v ak pfiistoupil k tomuto problému zcela odli nû a malby se mu podafiilo restaurovat do originálního stavu a pûvodní krásy (1953). V rámci komplexního o etfiení nejv znamnûj ích praïsk ch kostelû byly v této dobû také zahájeny nûkolikaleté práce kolektivu restaurátorû pod vedením doc. Franti ka Petra v malostranském chrámu sv. Mikulá e. V poslední fázi si obnova freskové malby F. X. Palka na klenbû vûïní kupole ve v i Petfiínské rozhledny (60 m) vyïádala zbudování konstrukce le ení ze 72 m Ïelezn ch trubek o celkové hmotnosti 38 t. Na podláïky a jiné souãásti le ení bylo zapotfiebí také 5 m 3 prken. Na Slovensku restaurátofii Franti ek Kotrba a jeho tfii bratfii obnovili do pûvodní nádhery povûstn gotick hlavní oltáfi kostela v Levoãi s polychromovanou dfievofiezbou krásné madony vãetnû ostatního vybavení a v zdoby interiéru (1955, za tuto akci jim byla udûlena Státní cena). Soustavná pozornost byla vûnována také ochranû a zachování kamenn ch sochafisk ch dûl stojících pod voln m nebem. Restaurované originály byly postupem doby v mnoha pfiípadech pfiemístûny do galerijních sbírek a lapidárií a na pûvodních místech byly nahrazovány sekan mi kopiemi (KarlÛv most v Praze) ãi v dusky z umûlého kamene (zámeck park v Manûtínû). Na sv ch místech, zpravidla uprostfied námûstí, v ak zûstala fiada trojiãních, mariánsk ch a dal ích svûteck ch sloupû (napfiíklad v Jindfiichovû Hradci, Olomouci nebo Kremnici). Velice dûleïit m pfiínosem pro péãi o stavební památky a jejich urbanistické celky bylo zfiízení Státního ústavu pro rekonstrukce památkov ch mûst a objektû v Praze. Jako specializovaná projektová organizace navázal na ãinnost R-ateliéru pûsobícího pfii praïském Stavoprojektu, kter jiï od roku 1949 dodával potfiebnou dokumentaci pro rozbíhající se obnovu mûstsk ch památkov ch center. editelem SÚRPMO se stal Ing. arch. dr. Vilém Lorenc a vedoucí osobností jeho vûdecko- -analytického oddûlení dr. Dobroslav Líbal, kterému se v pozdûj ích letech dostalo i mezinárodního památkáfiského ocenûní. Ústav mûl poboãku v Brnû a pracoval v nûkter ch pfiípadech i pro Slovensko. Systematicky pfiipravoval podklady mimo jiné pro budoucí vyhlá ení PraÏské památkové rezervace, a to jiï podle novû chystaného zákona. (Pozn. red.: âinnosti Státního ústavu pro rekonstrukce památkov ch mûst a objektû byly vûnovány Zprávy památkové péãe 64, 2004, ã. 6.) Od Nového roku 1955 se stal ministrem kultury Ladislav toll. âinnost v oblasti památkové péãe na v ech úsecích ministerstva pod jeho vedením pokraãovala. Ochranáfii pfiírody v ak byli pfied památkáfii v pfiedstihu v návrhu svého zákona, neboè s jeho pfiípravou pod vedením RNDr. Jaroslava Veselého zaãali jiï v dobû, kdy patfiili pod Ministerstvo kolství, vûd a umûní. Z prací na památkové obnovû na ich historick ch mûst se ukázala nezbytnou prioritou obnova Chebu. Rekonstrukce jeho historického jádra na území vytãené rezervace se zbytky románského hradu byla pro velk rozsah akce za dohledu památkov ch orgánû investorsky zapoãata pfiímo Ministerstvem v stavby. To se v ak brzy chtûlo tohoto nároãného úkolu zbavit a pfiedat jej resortu kultury. Ministr toll svolal spoleãnou poradu obou stran, a aãkoli doc. Mencl navrhoval, aby ministerstvo kultury dále trvalo na pouhém památkovém dohledu, stavbafii siln m naléháním dosáhli svého a Ladislav toll s pfievzetím úkolu souhlasil. Tomuto rozhodnutí napomohla i ochota Ing. dr. Josefa Po mourného ze Státní památkové správy pfievzít jako generální zmocnûnec za celou akci zodpovûdnost. Dal í etapa obnovy tohoto mûsta v raznû pfiispûla k jeho novému osidlování a rozvoji kulturního Ïivota. Od poãátku 50. let, kdy se tu konal v roãní valn sjezd Svazu ãesk ch muzeí a kdy bylo fie ení zniãeného centra Chebu pouze velk m otazníkem, 346

se postupnû obnovilo mnoho mû Èansk ch domû a jin ch objektû, zejména na námûstí. Jeden z nich zaãal slouïit Galerii v tvarného umûní. Peãlivû byl zrestaurován typick dûm, takzvan palíãek, a rovnûï mûstsk kostel novû urãen pro pofiádání koncertû, v stav, pfiedná ek a podobn ch kulturních pofiadû, dále kaple pod hradem, do níï byla umístûna vefiejnosti pfiístupná expozice západoãeského gotického v tvarného umûní. Rok 1955 byl rokem konce první pûtiletky a v rámci oãekávaného bilancování se v jeho polovinû zaãaly projevovat tendence ke sniïování nákladû v provozu centrálních úfiadû státní správy. Z tohoto dûvodu do lo mimo jiné k tomu, Ïe takfika v ichni moji spolupracovníci byli pfievedeni do personálního stavu Státní památkové správy a na ministerstvu jsem od 1. záfií zûstal v oblasti památkové péãe jako vedoucí oddûlení ochrany památek a pfiírody jen já s jedním nov m právníkem, kter s námi v ak jiï dfiíve spolupracoval na pfiípravû památkového zákona. Tento organizaãní stav trval i na poãátku roku 1956, kdy byla mimo jiné vypracována závûreãná zpráva o plnûní vládního usnesení z roku 1953. Poté pfii la neãekaná zmûna: nejvy í stranické orgány se rozhodly (zfiejmû mimo jiné v rámci pokraãujícího trendu redukce ústfiedních orgánû státní správy) Ministerstvo kultury zru it a jeho pûsobnost svûfiit dosavadnímu resortu kolství v ãele s dr. Franti kem Kahudou, kter se tak stal ministrem roz ífieného Ministerstva kolství a kultury a byl jím aï do poloviny 60. let. Prosl chalo se tenkrát, Ïe Ladislav toll se tuto informaci dozvûdûl aï pfii poslechu ranních zpráv v rozhlase. V rámci uskuteãàovan ch reorganizací jsem byl od 1. 10. 1956 pfieloïen do Státní památkové správy do funkce vedoucího restaurátorského oddûlení, jeï se uvolnila odchodem doc. Franti ka Petra do dûchodu (narozen 1884). Dostal jsem se tak k pfiátelské odborné spolupráci se sv mi nûkdej ími kolegynûmi ze studií dûjin umûní (doktorky Vlasta Dvofiáková, Helena Han ová, Oliva Pechová a Eva amánková). Mezitím do lo i k jin m nepfiedpokládan m opatfiením. Reakce Ministerstva státní kontroly na závûreãnou zprávu k vládnímu usnesení o odstranûní nedostatkû ve státní památkové péãi vyznívala pfiíznivû, av ak z úsporn ch dûvodû pfiesto vyvolala zastavení ãinnosti na pofiizování vûdeckého soupisu mobiliáfie a sbírek státních hradû a zámkû za pomoci externích pracovníkû i zru- ení pracovních míst vysoko kolsky vzdûlan ch lektorû, zaveden ch v roce 1954. Dr. Ladislav Fuks se pak stal svûtoznám m a slavn m spisovatelem, Drahoslav Makoviãka své zku enosti se statisícovou náv tûvností Karl tejna vtûlil do scénáfie prvního filmu s hereãkou Janou Hlaváãovou (Kam ãert nemûïe) a oba historikové umûní se po vydání památkového zákona uplatnili v orgánech státní památkové péãe: Ivan perling v praïském a Jaroslav Vetter v jihoãeském stfiedisku. Tou dobou se také pfiipravoval zákon o muzeích a galeriích. Muzejní pracovníci vïdy projevovali zájem o interiérové vybavení památkov ch objektû a nûktefií mûli za to, Ïe jsou to vlastnû také sv m zpûsobem muzea. Nyní vyuïili pfiíleïitost a v návrhu, kter pfiedloïil fieditel Národního muzea dr. Vladimír Denkstein, usilovali získat tento okruh kulturních pfiedmûtû do své kompetence. Proti tomu jsme ve Státní památkové správû vypracovali odbornû zdûvodnûn písemn materiál a po projednání na zasedání vládní muzejní komise byl návrh muzejníkû zamítnut. Pfiedloha zákona o kulturních památkách se blíïila k dokonãení. Pfii ministerstvu a jeho orgánech fungovaly také v oboru památkové péãe rûzné odborné komise. Na existenci jedné z nich se napfiíklad dohodl s Ministerstvem národní obrany Ing. dr. Josef Po- mourn kvûli dohledu nad památkov mi objekty uïívan mi armádou, v nichï si vojáci poãínali mnohdy velmi nevybíravû (klá ter Teplá a dal í). Pfii inspekcích takov ch objektû bylo osazenstvo informováno o hodnotách kulturních památek a eventuální zji tûné závady ãi zpûsobené kody byly odstraàovány obvykle na náklady armády. Mne ministr kultury dopisem ze tûdrého dne 1955 jmenoval ãlenem resortní komise pro úpravy malostransk ch palácû, které byly ve správû a uïívání ministerstva. Jejím úkolem bylo navrhovat podle naléhavosti situace zachování a obnovu jednotliv ch budov a jejich souãástí. Podle úãelov ch potfieb byly úfiady naplánovány a koordinovanû provádûny patfiiãné opravy a úpravy tak, aby odpovídaly z hledisek stavebnû-technického, funkãního i ekonomického a v souladu se zásadami památkové ochrany a péãe v em nároãn m po- ÏadavkÛm státní reprezentace. Pfiedsedou této komise byl akad. arch. Josef Grus a první jednání se konalo 23. ledna 1956 v Ledeburském paláci. Podkladem byl estistránkov návrh potfiebn ch opatfiení z 7. listopadu 1955. Tuto nehonorovanou funkci jsem zastával aï do 11. ãervna 1957. V roce 1957 jsem se stejnû jako v roce pfiedchozím vûnoval ãinnosti restaurátorského oddûlení Státní památkové správy a spolupracoval na návrhu zákona o kulturních památkách, kter posléze legislativní odbor Ministerstva kolství a kultury rozeslal do pfiipomínkového fiízení. Námûstkem ministra Kahudy pro kulturu byl velmi vzdûlan a umûnímilovn dr. Jaroslav Havelka, kter jednáním o na em zákonû vstfiícnû napomáhal. Kromû prûbûïné agendy oddûlení jsme vyfiizovali i nûkteré mimofiádné podnûty ir ího dopadu. Státní památková správa se napfiíklad ve spolupráci s jedním z hlavních scénáristû pfiipravované a pozdûji proslulé v stavy EXPO 58 v Bruselu Jindfiichem Santarem podílela na fie ení koncepce a dokumentace na í péãe o kulturní dûdictví; v expozici ãeskoslovenského pavilonu pak byla prezentována mimo jiné dokonalá kopie Madony Mistra Pavla z Levoãe. âeskoslovenská akademie vûd uspofiádala v roce 1957 z podnûtu ZdeÀka Wirtha v Praze konferenci o památkové péãi, na níï Wirth pronesl úvodní pfiedná ku o v voji oboru v letech 1850 1950. Odezva pfiím ch pracovníkû z oboru na tuto konferenci v ak byla znaãnû rozpaãitá, neboè akce s nimi nebyla pfiedem projednána a dohodnuta. Text Wirthovy pfiedná ky byl poté oti tûn jako editorial v prvním dílu skript Jifiiny Nesvadbíkové Pfiehled právních pfiedpisû o památkové péãi na území âeskoslovenska 1749 1958, které vydala Filozofická fakulta Univerzity Karlovy ve spolupráci se Státním pedagogick m nakladatelstvím v roce 1983. NejdÛleÏitûj í ãinností na zaãátku roku 1958 byly pfiedev ím poslední úpravy znûní památkového zákona, provádûné po ukonãení jednání mezi jednotliv mi zainteresovan mi ministerstvy. Legislativní odbor je zapracoval ve spolupráci a shodû s památkáfii a poté zákon odeslal do parlamentu. Zákon ã. 22/1958 Sb. byl schválen dne 17. dubna. Vymezoval mimo jiné pojem památka a zabezpeãoval její ochranu i v dobû pfied vlastní identifikací ( 2 odst. 3: V pochybnostech se povaïuje vûc za památku aï do rozhodnutí v konného orgánu krajského národního v boru, kter si pfied rozhodnutím vyïádá posudek Státního ústavu památkové péãe a ochrany pfiírody. ). Dále zdûvodàoval spoleãensk v znam památek pro jejich kulturní hodnoty a smysl i poslání péãe o jejich zachování jako nedílné souãásti Ïivota tehdej í doby i budoucích generací. Zákon také urãoval zpûsob evidence památek, stanovoval jejich kategorie i formy ochrany a odborné obnovy a v neposlední fiadû umoïnil vybudování sítû vûdecky kvalifikovan ch pracovi È, k v konu péãe o památky potfiebn ch. Na Slovensku byla pfiijata v podstatû jeho replika. Spolu s následnû vydan mi provádûcími pfiedpisy tak zákon o kulturních památkách vytvofiil irokou právní platformu pro dal í rozvoj ãinností vedoucích k zachování a spoleãenskému uplatnûní na eho památkového dûdictví. 347