Zprávy památkové péãe / roãník 65 / 2005 / ãíslo 1 / METODIKA PAMÁTKOVÉ PÉČE

Transkript

1 METODIKA PAMÁTKOVÉ PÉČE 69

2 70 METODIKA PAMÁTKOVÉ PÉČE

3 JUBILEUM K Ïivotnímu jubileu prof. Ing. arch. Karla Kibice, DrSc. Dne 11. února 2005 se doïil sedmdesáti pûti let prof. Ing. arch. Karel Kibic, DrSc., profesor dûjin architektury na Fakultû architektury âvut v Praze a dlouholet obûtav pracovník v oboru památkové péãe. PraÏsk rodák vystudoval reálné gymnázium v Mûlníce a v letech Vysokou kolu architektury a pozemního stavitelství âvut v Praze. Kulturní zázemí vlastní rodiny a vynikající profesofii Oldfiich Stefan, Oldfiich Star a V. V. tech usmûrnili jeho zájem o dûjiny architektury a památkovou péãi. JiÏ na kole se úãastnil v zkumu ãeské historické architektury a u pfiíleïitosti v stavy k padesátému v roãí Klubu Za starou Prahu vstoupil do této v znamné kulturní organizace. Po skonãení vysoko kolského studia byl pfiijat jako interní vûdeck aspirant na Fakultu architektury a pozemního stavitelství SV T v Bratislavû, v oboru dûjiny architektury. Jeho kolitelem se stal prof. Ing. arch. Alfréd Piffl. Tématem jeho aspirantské práce, úspû nû obhájené v roce 1959, byly Renesanãní radnice v ãesk ch zemích a na Slovensku. Na bratislavské technice se úãastnil i prací katedry teorie a dûjin architektury obnovy Bratislavského hradu a v zkumu v mûstsk ch památkov ch rezervacích v Banské tiavnici, Banské Bystrici a v Bratislavû. Karel Kibic pak vïdy zdûrazàoval, Ïe za své dal í vynikající pracovní v sledky vdûãí z velké míry studijnímu pobytu na bratislavské univerzitû. Po absolvování vûdecké aspirantury chtûl Karel Kibic odejít do praxe a pokusit se získat místo v SÚRPMO nebo v SÚPPOP v Praze, ale v tehdej ích podmínkách kádrového pfiijímání do zamûstnání se mu to nepodafiilo. Jako architekt a urbanista nastoupil v roce 1957 do Státního projektového ústavu zemûdûlsk ch a lesnick ch staveb v Praze. Od roku 1961 pracoval jako vedoucí projekãní skupiny, navrhoval územní plány mal ch mûst a stfiediskov ch obcí (napfiíklad LuÏe, Radomy l), také v ak rajónové plány okresû. BliÏ í poznávání rûzn ch území v âechách pro nûho znamenalo velk pfiínos. Zku enosti z osmileté projekãní ãinnosti vyuïil Karel Kibic v památkáfiské praxi i v následné v uce projektování na Fakultû architektury âvut v Praze. PÛsobení Karla Kibice v oboru památkové péãe zapoãalo v roce 1965, kdy nastoupil po úspû ném konkurzu jako památkov architekt v PraÏském stfiedisku státní památkové péãe a ochrany pfiírody. Tehdej í fieditel PSSPPOP, Zdislav Bufiíval, vytvofiil velmi pfiíznivé podmínky pro rozvoj praïské památkové péãe. Hlavním úkolem Karla Kibice na novém pracovi ti bylo vûnovat se novû prohlá en m národním kulturním památkám. U NKP se sloïitûj í problematikou inicioval vytvofiení komisí pro jejich rehabilitaci, tak byla zfiízena napfiíklad komise pro rehabilitaci NKP Novomûstské radnice. Po systematické práci komise a na základû zdárného projektu Václava Girsy byla budova rekonstruována. Komisi pro NKP Vy ehrad se podafiilo prosadit nov archeologick v zkum, svûfien archeologu Bofiivoji Nechvátalovi, s mimofiádnû objevn mi v sledky. Na PSSPPOP pokraãoval Karel Kibic ve v zkumu praïsk ch historick ch radnic (jeho v sledky publikoval ve sborníku Staletá Praha) i radnic mimopraïsk ch. Radnici mûla v minulosti jen historická mûsta, která Karel Kibic v souvislosti s rozsáhl m v zkumem radnic dobfie poznal. Dobfie si pfiitom uvûdomoval, jak veliké nebezpeãí pfiedstavovala pro tato mûsta minimální stavební údrïba a tehdej í pfievládající panelová v stavba, vícepodlaïní i v ková. Proto opustil v hodné vedoucí místo v praïské památkové péãi a v roce 1967 pfie el do Státního ústavu památkové péãe a ochrany pfiírody v Praze jako vûdeck pracovník, pozdûji jako samostatn vûdeck pracovník s cílem napomoci záchranû památkov ch hodnot na ich historick ch mûst. V novém pracovi ti mûl na starosti nûkterá rezervaãní mûsta (âesk Krumlov, Cheb, Loket, Franti kovy Láznû) a pro tfii poslednû jmenovaná vypracoval nové rezervaãní v nosy. Dostal v ak na starost i v echna ostatní mûsta, nerezervaãní. V mnoh ch z nich projednával navrïené územní plány. V chodisko z jejich velkého ohroïení tehdy spatfioval v zásadním prohloubení památkové ochrany. Pokusy o zvût ení poãtu rezervaãních mûst v ak u ministerstva kultury v podstatû neuspûly s odûvodnûním, Ïe nejsou stavební kapacity obnovy ani pro âesk Krumlov. Proto Karel Kibic pro tato mûsta navrhl druhou formu památkové ochrany. Tento návrh byl pfiijat a jiï tehdy se jednalo o jeho doplnûní do pfiipravovaného novelizovaného zákona o památkové péãi. Druhá forma ochrany sídel (tzv. památková zóna, pro historická mûsta i vesnice) pak byla zaãlenûna do zákona ã. 20/1987 Sb., o státní památkové péãi. V celém tomto úsilí bylo velmi prospû né programové spojení a vzájemná podpora s dal ím pracovníkem SÚPPOP, s Ing. arch. Ale em Vo ahlíkem, CSc. Památkové zóny byly vyhlá eny ve 160 mûstech. (Návrh druhé formy památkové ochrany sídel se ukázal jako prospû n i po roce 1990.) Prohla ování památkov ch zón orgány KNV spolu s Ministerstvem kultury SR tedy bylo moïné. Ov em prosadit u tehdej ích liberálních vlád âeské republiky vyhlá ení dal ích mûstsk ch památkov ch rezervací se nepodafiilo. V roce 1979 pfie el Karel Kibic po konkurzu na Fakultu architektury âvut v Praze, na katedru teorie, v voje architektury a rekonstrukcí. Dvacet pût let vyuãoval dûjiny architektury starovûké, stfiedovûké, renesanãní a barokní, vãetnû semináfiû památkové péãe, v letech pûsobil i jako vedoucí ateliéru Rekonstrukãní projekt. Docentem pro obor dûjiny architektury se stal v roce 1980 po obhajobû habilitaãní práce Rekonstrukce historick ch mûst v âeskoslovenské republice, profesura mu byla udûlena v roce Od roku 1990 uãil i dva povinnû volitelné pfiedmûty s tematikou historick ch staveb a sídel. ZároveÀ se od roku 1999 podílel na vedení specializaãních a rekvalifikaãních kurzû dûjin architektury a památkové péãe. Od roku 1996 pfiedná í ve dvou kurzech dûjin architektury Univerzity tfietího vûku na FA âvut. Dá- Prof. Ing. arch. Karel Kibic, DrSc. (Foto rodinn archiv K. Kibicele pfiedná í na NPÚ pro studium památkové péãe, v kurzech dûjin architektury a umûní Agentury AHA a pfiíleïitostnû v Národním muzeu. V rámci fakultního v zkumu architektury se vûnuje del í dobu v zkumu kolních budov v ãesk ch zemích. Rozsáhlá je také publikaãní ãinnost Karla Kibice, která dosahuje 340 prací z problematiky dûjin architektury a v voje urbanismu, památkové péãe a pedagogiky. Radnicím vûnoval Karel Kibic dvû knihy (1971, 1988) a fiadu monografick ch statí. Je spoluautorem knihy o mûstsk ch památkov ch rezervacích PamûÈ mûst (1975, 1981). V dal ích studiích se vûnoval mûstsk m dominantám, branám, ka nám a jednotliv m mûstsk m památkov m rezervacím. Také je autorem textû o v znamn ch architektech J. B. Santinim, K. I. Dientzenhoferovi, J. Pleãnikovi, J. Goãárovi, J. E. Koulovi a jin ch. Napsal fakultní skripta Dûjiny architektury renesanãní a barokní (1983) a s prof. D. Majzlíkem federální uãebnici pro stejné období (Bratislava 1991). V oboru památkové péãe sledoval Karel Kibic problematiku v kov ch novostaveb ve vztahu k historick m mûstûm (dva ãlánky v ãasopise Památková péãe v roce 1967 a Památky a pfiíroda v roce 1969). Návrh na vytvofiení druhé formy ochrany historick ch mûst, sledující hlavní KibicÛv zámûr na prohloubení památkové ochrany mûst, dokládají dvû stati z roku 1973 publikované v ãasopise Památky a pfiíroda a ve sborníku Památková péãe i dal í studie. V vojem památkové péãe o ãeská mûsta ve druhé polovinû 20. století se K. Kibic zab vá také v kritické souborné analytické studii Tfiicet let úsilí o prohloubení památkové ochrany na ich historick ch mûst, publikované v ãasopise Zprávy památkové péãe 64, 2004, ã. 3. V Polsku vy la Kibicova kniïní publikace o rekonstrukci historick ch mûst v âesk ch zemích (Var ava 1982). V zahraniãí byly vydány i Kibicovy stati o na ich památkov ch rezervacích, o problematice barevné obnovy prûãelí památek, o technick ch památkách v âeské republice a dal í. Karel Kibic úspû nû spojuje pedagogickou ãinnost v uky dûjin architektury na FA âvut s aktivní podporou památkové péãe. Prokazuje to zmínûn m cyklem pfiedná ek v odborn ch kurzech NPÚ a úãastí v rûzn ch památkov ch komisích. PÛsobí jako pfiedseda Komise pro úãelov v zkum Ministerstva kultury âr v oboru památková péãe, jako ãlen Komise pro insti- JUBILEUM 71

4 tucionální v zkum památkové péãe, jako místopfiedseda Hodnotící komise MK âr pro prohlá ení objektû kulturními památkami i jako ãlen âeského národního komitétu ICOMOS, vûdecké rady Národního památkového ústavu a redakãní rady ãasopisu Zprávy památkové péãe. Dobrosrdeãnému, drahému pfiíteli, oblíbenému u sv ch spolupracovníkû v Praze i v Bratislavû, prof. Ing. arch. Karlu Kibicovi, DrSc., pfieji do dal ích let pevné zdraví a Ïivotní pohodu. Jan BUKOVSK Prof. Ing. arch. Karel Kibic, DrSc. V bûrová bibliografie 1958 Renesanãní dûm radní v na ich zemích. Závûreãná kandidátská práce, Bratislava Zfiízení reanimaãní ústfiedny v Praze v nemocnici Na Franti ku, in: Památková péãe 26, 1966, s Novomûstská radnice v Praze, její stavební v voj a problémy rehabilitace, in: Sborník Staletá Praha II., 1966, s K problematice v kov ch staveb v historick ch jádrech mûst a v jejich zájmovém území, in: Památková péãe 27, 1967, s Radnice Men ího Mûsta praïského, in: Sborník Staletá Praha III., 1967, s Vy ehrad v nov ch perspektivách, tamtéï, s Regenerace historick ch mûst (Historical towns get a new lease of lite), in: Technical Digest 9/68, s Îidovská radnice v Praze, in: Sborník Staletá Praha IV., 1969, s Námûstí Republiky v Praze, tamtéï, s Renesanãní dûm radní na ich mûst a jeho kompoziãní v voj, in: sborník Monumentorum tutela 4, 1969, s Staromûstská radnice v Praze a její v znam v dûjinách na í architektury, in: staletá Praha V., 1969, s K. KIBIC, V. TINTùRA: K v sledkûm prûzkumu gotické radnice v Chebu, in: Památková péãe 29, 1969, s Pfiíspûvek k vertikální v stavbû v na ich mûstech, tamtéï, s e ení pfiestavby centra mûsta Bruntálu, tamtéï, s Stará radnice v Tachovû, in: Sborník okresního muzea v Tachovû, 1969, ã Ochrona i przebudowa miest Czechi, Warszawa Radnice, TEPS, Praha Historické jádro Olomouce a jeho problematika, in: Památková péãe 31, 1971, s K památkové ochranû na ich historick ch mûst, in: Památková péãe 33, 1973, s Kategorizace historick ch mûst v ãesk ch zemích, in: Sborník Památková péãe , Praha 1973, s K. KIBIC, J. WAGNER: Krajem západoãesk ch lázní (Památky západních âech), Orbis, Praha K. KIBIC, J. SVATO, A. VO AHLÍK, J. WAGNER: PamûÈ mûst. Mûstské památkové rezervace, Odeon, Praha 1975, 2. vyd âesk architekt Josef Goãár ( ), in: âeskoslovensko, 1976, ã. 10, s Rekonstrukce staré radnice ve Îìáru nad Sázavou, in: Památky a pfiíroda 36, 1976, s , V voj ãesk ch mûst, in: Bulletin ICOMOS, Praha Památková kategorizace historick ch mûst v âsr, tamtéï K problematice novostaveb v historick ch mûstech, in: Památky a pfiíroda 27, 1977, s Pováleãné soutûïe na dostavbu Staromûstské radnice, in: sborník Staletá Praha VIII., 1977, s PraÏské ka ny a fontány, tamtéï, s Rekon trukcia historického mestského jadra v Chebe, in: Projekt 20, 1978, ã. 8, s Publikace o mûstsk ch památkov ch rezervacích na Slovensku, in: Památky a pfiíroda 38, 1978, s Neue Bauten in Prag, in: Architektur der DDR, 1979, ã. 3, s Novomûstská radnice v Praze a její nejstar í jádro, in: Staletá Praha IX., 1979, s Rekonstrukce historick ch mûst v âsr, habilitaãní práce, FA âvut, Praha Novomûstská radnice v Praze, in: Sborník kolokvia ICOMOS Nové Mûsto praïské urbanistické dílo Karla IV., Praha 1979, s Zur Rekonstruktion der Stadt Cheb, in: Architektur der DDR, 1980, ã. 12, s Malé mûsto v dûjinách a souãasnosti, in: Architektura âsr, 1980, ã. 8, s Zur Rekonstruktion der Stadt Loket (âssr), in: Architektur der DDR, 1980, ã. 2, s Cheb miasto rezerwat, in: Spotkania z zabytkami, 1982, ã. 10, s Ochrona i przebudowa miejskich zespolow zabytkowych Czechy (Ochrana a pfiestavba mûstsk ch památkov ch areálû v ãesk ch zemích), Var ava Pfiíspûvek k poznání barokního v voje ãesk ch mûst v 17. století, in: Acta polytechnica práce âvut v Praze, 1982, ã. 5, s V voj urbanismu ve starovûku, Kapitoly o v stavbû mûst a sídel 2, in: Estetická v chova, 1982, ã. 2, s Böhmische und mährische Rathaüser in der Gegenwart, in: Architektur der DDR, 1983, ã. 1, s Ke zrodu architektoniky v období III. V. dynastie Staré fií e v Egyptû, in: âsl. architekt 1983, ã. 20. V voj architektury a urbanismu III. Architektura renesanãní a barokní (v Itálii a ãesk ch zemích), âvut, Praha V voj architektury a urbanismu III. Architektura renesanãní a barokní v mimoitalsk ch zemích, koloniální a islámská architektura století, âvut, Praha Betlémská kaple v Praze a její rekonstrukce, in: Staletá Praha XIV., 1984, s Das Stadtdenkmalschutzgebiet Hradec Králové, in: Architektur der DDR, 1984, ã. 11, s Jan BlaÏej Santini tvûrce baroka, in: âsl. architekt, 1984, ã. 5, s. 1, Rekonstrukce b v. Horáãkova statku ãp. 1 v Kruhu na Rekreaãní a v ukové stfiedisko Fakulty architektury âvut, in: Architektura âsr, 1985, ã. 6, s Zabytki techniki w Czechach, in: Spotkania z zabytkami, 1985, ã. 1, s Zur baugeschichtlichen Enwicklung der Stadt Telã, in: Architektur der DDR, 1986, ã. 1, s Farbestaltung historischer Rathausfassaden in der âssr, in: Farbe und Raum, 1987, ã. 2, s Farbestaltung eines denkmalgeschützten Stadtkerns am Beispiel der südmährischen Stadt Telã, tamtéï, ã. 4, s. 104n. Radní dûm v âechách a na Moravû a jeho v vojové promûny, doktorská dizertaãní práce, Historické radnice, Praha SoutûÏe na Staromûstskou radnici v letech 1901 aï 1967, in: Architektura âsr, 1988, ã. 5, s Staromûstská radnice. Soupis základní literatury, tamtéï, s. 95. Zur Wiederherstellung der Farbigkeit denkmalgeschützter Fassaden in der âsr, in: Farbe und Raum, 1988, ã. 2, s Farbe und Gegenwartsarchitektur, tamtéï, s Prager Königsweg, Rekonstruktion führte zu farbiger Neugestaltung, in: Farbe und Raum, 1989, ã. 1, s V znamné jubileum Kiliána Ignáce Dientzenhofera, in: âeskoslovensk architekt 23, 1989, s Barockarchitektur in Böhmen von 1700 bis 1720, in: sborník Matthäus Daniel Pöppelmann , Dresden 1990, s Radnice praïsk ch pfiedmûstí, in: sborník Staletá Praha XX., 1990, s Care of Historical Monuments in the Czech Lands and Public Opinion, in: Cities of Europe: The Public s Role in Shaping the Urban Enviroment, Moskva 1991, s JUBILEUM

5 V znamní architekti ãeského baroka jako autofii radnic. Pfiíspûvek k poznání profánního díla Kiliána Ignáce Dientzenhofera, in: Umûní, 1991, s Památkové ztráty v na ich historick ch mûstech po r. 1945, in: Památky a pfiíroda 51, 1991, ã. 1, s Urbanistick prostor v ãesk ch renesanãních a barokních mûstech, in: Urbanistick prostor, 1991, s K. KIBIC, D. MAJZLÍK: V voj architektury v renesanci a baroku, uãebnice, Bratislava Ochrana sídelních útvarû formou památkov ch zón, in: Sborník k poctû Milana Pavlíka, Historická architektura, Praha 1995, s Panoramatické hodnoty na ich historick ch mûst, in: Sborník Spoleãnosti pfiátel staroïitností, k Ïivotnímu jubileu dr. Dobroslava Líbala, Praha 1996, s Monuments et les sites en République tchèque, in: Régéneration des villes historiques, mezinárodní publikace ICOMOS, Srí Lanka 1996, s Formování námûstí Republiky a pfiilehlé ãásti PfiíkopÛ, in: Mûsto a jeho dûm. Kapitoly ze stoleté historie Obecního domu hlavního mûsta Prahy ( ), Praha 2002, s V znamn pfiínos úãelovû financovaného v zkumu k rozvoji oboru památková péãe, in: Zprávy památkové péãe 63, 2003, s Tfiicet let úsilí o prohloubení památkové ochrany na- ich historick ch mûst, in: Zprávy památkové péãe 64, 2004, ã. 3, s Gotické katedrály v Nûmecku, in: Panoráma 2005, s Bibliografii zpracoval prof. Karel Kibic. Historik umûní apamátkáfi Milo Suchomel pûtasedmdesátilet Je to jiï potfietí, kdy se ãtenáfii ãasopisu Zprávy památkové péãe mohou na jeho stránkách setkat s pfiipomenutím v znamného Ïivotního jubilea historika umûní a památkáfie Milo e Suchomela. Poprvé to bylo v roce 1990 pfii pfiíleïitosti jeho edesátin, podruhé v roce 2000 pfii jeho sedmdesátinách a nyní, jiï potfietí, pfii dal í zakulacené, i kdyï jakoby pfiechodné a k doplnûní vyz vající ãíslici historikov ch sedmdesát ch pát ch narozeninách. Mezi rokem 2000 a 2005 ubûhlo pût let, které Milo Suchomel vyplnil, jak je to u nûj nakonec dobr m zvykem, badatelskou prací soustfieìující se do dvou nejv znamnûj ích okruhû jeho odborného zájmu. Pro pofiádek a pro ty, ktefií se s osobou Milo e Suchomela setkávají poprvé, musím pfiipomenout, Ïe se jedná o problematiku restaurování kamenosochafisk ch dûl a mapování a poznávání sochafiské produkce dílny kosmonosk ch JelínkÛ. V obou tûchto oblastech zvefiejnil Suchomel po roce 2000 hned nûkolik závaïn ch studií. U sochafisk ch dûl, která podstoupila nebo podstupují restaurátorsk zásah, analyzoval zmûny jejich podoby, k nimï dochází v souvislosti se sochafisk mi plastick mi nebo skulptivními doplàky ztracen ch a po kozen ch ãástí. Zab val se také otázkami spojen mi s ãi tûním povrchu soch a snímáním barevn ch povrchov ch úprav ze sochafisk ch dûl vytvofien ch ze dfieva i novodob mi nátûry povrchu kamenosochafisk ch dûl (jako protikladnou tendencí k diskutabilnímu razantnímu ãi tûní). Závûry, ke kter m dospûl, jasnû formuloval a vïdy je doloïil mnoïstvím názorn ch pfiíkladû. Modelovû tak ukázal, jak je nezbytné postupovat pfii fie ení problémû restaurování pfiedev ím kamenosochafisk ch památek systematicky. Poukázal pfii tom na jedno z velk ch nebezpeãí pro zachování památkov ch hodnot restaurovaného díla, které pfiedstavují v echna zdánlivû ne kodná a jednoduchá fie ení, uplatàují-li se ablonovitû a bez dûkladné rozvahy, v níï by byly vyhodnoceny jak klady, tak rizika navrhované metody restaurování. Kromû uvedené památkáfiské ãinnosti mnohdy velice neradostné a skliãující, pfii níï badatel b vá v praxi ãastokrát svûdkem základního nepochopení smyslu restaurování jako nav sost odborné a specializované interdisciplinární práce se Milo Suchomel vûnoval i tématu radostnûj ímu, sochafiské tvorbû rodiny JelínkÛ z Kosmonos u Mladé Boleslavi. JestliÏe Suchomelovy anal zy metod a koncepcí restaurování kamenosochafisk ch dûl obohatily obor památkové péãe o jasnû formulované závûry vztahující se k ochranû jiï poznan ch umûleck ch dûl v prûbûhu restaurování, pak jeho jelínkovská bádání v znamnou mûrou pfiispûla k poznání jedné ze souãástí na eho barokního sochafiství. Jde o ãin mimofiádn sv m rozsahem i hloubkou poznání. Bylo potfieba zab vat se obrovsk m mnoïstvím sochafisk ch dûl, která navíc vznikla rukama mnoha tvûrcû v relativnû velmi dlouhém ãasovém období. Také v pfiípadû publikovan ch jelínkovsk ch studií se v raznû uplatnila Suchomelova badatelská stfiízlivost, skromnost a sebekázeà. Uplatnûní v ech tûchto vlastností je nutné k tomu, aby byl badatel, historik umûní schopen, po mnohaletém intenzivním bádání zamûfieném na zkoumání jednoho tématu, prohlásit, Ïe práce sice pokroãily, ale zdaleka neskonãily. Na dal í pokraãování nejen jelínkovského bádání se v ichni tû íme a pfiejeme si, aby mu je tû dlouho pfiiná elo ono osvûïení a uspokojení mysli, které je spojeno s poctivû vykonanou prací. Vratislav NEJEDL Milo Suchomel, prom. hist. V bûrová bibliografie za léta Nové autorské pfiipsání sochy sv. Vojtûcha z Kbel, in: Kámen 6, 2000, ã. 2, s Milo Suchomel. (Foto rodinn archiv, 2004) K Wagnerovu varování pfied razantní oãistou kamenosochafisk ch památek a pfied odstraàováním historick ch pfiemaleb dfievofiezeb, in: Zprávy památkové péãe 60, 2000, s Faktory zpûsobující promûny kamenosochafisk ch památek II., in: Zprávy památkové péãe 60, 2000, s Milo SUCHOMEL, Pavel ZAHRADNÍK: Je tû jeden pfiíspûvek k sochafiské umûlecké tvorbû kosmonosk ch JelínkÛ, in: Zprávy památkové péãe 60, 2000, s K v stavû svatojánsk ch soch Ignáce Franti ka Platzera v Národní galerii, in: Zprávy památkové péãe 60, 2000, s Nûkolik slov k provenienci sochafiské v zdoby libochovické zahradní fontány, in: Kámen 7, 2001, ã. 1, s Some Observations on the Reciprocal Similarities of Seventeenth-Century Maríne Paintings; Glosa k reciprocitû podobnosti kompozic marín 17. století, in: Bulletin of the National Gallery in Prague X. 2000, Praha 2001, s , O zanikl ch a mizejících jelínkovsk ch kamenosochafisk ch dílech, in: Kámen 8, 2002, ã. 1, s Milo SUCHOMEL, Pavel ZAHRADNÍK: Nové poznatky o sochafiské tvorbû Jana Hájka a kosmonosk ch JelínkÛ, in: Zprávy památkové péãe 62, 2002, s Faktory zpûsobující promûny kamenosochafisk ch památek III., in: Zprávy památkové péãe 62, 2002, s Milo SUCHOMEL, Pavel ZAHRADNÍK: Archivní prameny o sochafisk ch a malífisk ch dílech kosmonosk ch JelínkÛ, in: PrÛzkumy památek 9, 2002, ã. 1, s Milo SUCHOMEL, Pavel ZAHRADNÍK: Archivní prameny o sochafiské tvorbû Jana Hájka, in: PrÛzkumy památek 10, 2003, ã. 1, s K problematice záchrany braunovsk ch kamenosochafisk ch dûl v Novém lese u Îírãe, in: Kámen 10, 2004, ã. 2, s JUBILEUM 73

6 Milo SUCHOMEL, Pavel ZAHRADNÍK: Spolupracovníci a následovníci kosmonosk ch JelínkÛ na Mladoboleslavsku, in: PrÛzkumy památek 11, 2004, ã. 1, s Bibliografii zpracoval dr. Vratislav Nejedl. INFORMACE Precedentní rozsudky Nejvy ího správního soudu v Brnû k prohla ování vûcí za kulturní památky ízení o prohlá ení vûci za kulturní památku bylo ustanovením 3 zákona ã. 20/1987 Sb., o státní památkové péãi, svûfieno Ministerstvu kultury âr jako ústfiednímu orgánu státní správy na úseku památkové péãe. Jde o ucelen nároãn proces, v nûmï ministerstvo kultury zkoumá, zda vûc vykazuje znaky kulturní památky, 1 a kter pro el pomûrnû sloïit m v vojem. Od prvotních v nosû, jeï mûly spí e charakter oznámení o konstituci kulturní památky, 2 dospûlo ministerstvo kultury v analogii se správním právem 3 k rozhodnutím, která jsou úãinn m nástrojem pro ochranu a zachování na eho kulturního dûdictví. Rozhodnutí o prohlá ení vûci za kulturní památku jsou stále ãastûji pfiedmûtem Ïalob, kter mi se vlastníci vûcí domáhají zru ení pfiíslu n ch individuálních správních aktû. V tûchto soudních sporech neb vá pozice správního orgánu jednoduchá, pfiesto v ak bylo ministerstvo kultury v poslední dobû úspû né hned ve dvou pfiípadech. Nejvy í správní soud v Brnû zamítl Ïalobu Ïalobce Fonsus Assets, a. s., zastoupeného advokátkou JUDr. Janou SvatoÀovou, proti Ministerstvu kultury âr v fiízení o Ïalobû proti rozhodnutí Ïalovaného ze dne , ã. j /2001, kter m byl prohlá en dûm ãp (rodn dûm Jaroslava Ha ka) ve kolské ulici v Praze 1-Novém Mûstû za kulturní památku, 4 a také zamítl Ïalobu Ïalobce Îidovského muzea v Praze, zastoupeného JUDr. Tomá- em Holasem, proti Ministerstvu kultury âr o Ïalobû proti rozhodnutí Ïalovaného ze dne , ã. j /2000, kter m byl prohlá en soubor obrazû z majetku Îidovského muzea v Praze za kulturní památku. 5 V pfiípadû rozhodnutí o prohlá ení rodného domu Jaroslava Ha ka v Praze 1 za kulturní památku dospûlo Ministerstvo kultury âr k závûru, kter dûkaznû doloïilo, Ïe dûm ãp ve kolské ulici v Praze 1 má pfiím vztah k v znamné osobnosti, kterou spisovatel Jaroslav Ha ek prokazatelnû byl, podle 2 odst. 1 písm. b) citovaného zákona ã. 20/1987 Sb. Po dal ím obsáhlém dokazování Ministerstvo kultury âr dále zjistilo, Ïe pfiedmûtn dûm souãasnû vykazuje znaky stanovené pro kulturní památky podle 2 odst. 1 písmene a) citovaného zákona ã. 20/1987 Sb. Velmi hodnotné je zejména hlavní, se snahou o monumentalitu komponované prûãelí domu se zdobn m horizontálním ãlenûním hladké klasicistní fasády parapetními fiímsami, s opticky vyváïen m rozvrïením okenních otvorû a citliv m tvarováním architektonick ch prvkû. Znaãn je rovnûï v znam domu z hlediska urbanistického, popfiípadû archeologického, neboè se uplatàuje jako ukonãení prûhledu Navrátilovou ulicí z Vodiãkovy ulice a jako podstatn prvek v utváfiení historické kfiivky kolské ulice, která má stfiedovûk pûvod. 6 Îalobou podanou v zákonné lhûtû se Ïalobce domáhal zru ení dotãeného rozhodnutí. Pfiedev ím namítal, Ïe toto rozhodnutí obsahuje formální i vûcné vady, vychází z nedostateãnû zji tûn ch skutkov ch okolností a zpûsob hodnocení dûkazû odporuje principu zji Èování objektivní pravdy. Îalobce zejména uvedl, Ïe právní úprava prohlá ení vûci za kulturní památku, tedy 3 zákona o státní památkové péãi, je velmi kusá a Ïe postup správního orgánu v této vûci má nûkteré shodné rysy se správním fiízením, proto se mûl (správní orgán) v fiízení, které pfiedcházelo napadenému rozhodnutí, opfiít o nûkteré instituty a obecné zásady správního (procesního) práva. V této souvislosti Ïalobce také namítl, Ïe napadené rozhodnutí je zmateãné, neboè neobsahuje fiádné pouãení o opravném prostfiedku a neuvádí se v nûm, kdy toto rozhodnutí nab vá právní moci. Dále namítl, Ïe v pouãení je pouze zmínûno, Ïe rozhodnutí nab vá úãinnosti, coï podle názoru Ïalobce nemá v pfiípadû individuálního správního aktu, kter m toto rozhodnutí je, Ïádn právní ani faktick v znam. Îalobce dále uvedl, Ïe Ïalovan v prûbûhu fiízení o prohlá ení vûci za kulturní památku zcela ignoroval jednu ze základních zásad, kterou je ovládáno správní fiízení zásadu objektivní (materiální) pravdy a to tak, Ïe se v odûvodnûní svého rozhodnutí nevypofiádal s otázkou vefiejného zájmu. To znamená, zda pfiedmûtnou nemovitost je moïné pova- Ïovat za kulturní památku ve smyslu ustanovení 2 odst. 1 zákona o státní památkové péãi, a je tudíï splnûn jeden ze základních pfiedpokladû k omezení vlastnického práva Ïalobce. V souvislosti s rodn m listem uvádûjícím dûm ãp ve kolské ulici v Praze 1 jako místo narození Jaroslava Ha ka Ïalobce namítl, Ïe dosud nebylo prokázáno, Ïe právû dne ní dûm ãp. 1325, kter byl pûvodnû vût í a zasahoval pfied rokem 1928 aï do tûpánské ulice, je rodn m domem tohoto spisovatele, nelze tedy vylouãit, Ïe je pfiím vztah domu k osobnosti Jaroslava Ha ka v raznû potlaãen. Îalobce závûrem dodal, Ïe návrhy na prohlá ení domu za kulturní památku byly podány teprve v souvislosti s fiízením o odstranûní stavby, a to ryze úãelovû, coï v koneãném dûsledku znevaïuje v znam vefiejného zájmu na ochranû památek. Ministerstvo kultury âr v replice na Ïalobu pfiedev ím uvedlo, Ïe základním obsahem pouãení by mûl i v tomto pfiípadû b t analogicky s ustanovením 47 odst. 4 správního fiádu údaj, zda je rozhodnutí koneãné, nebo zda se lze proti nûmu odvolat (podat rozklad). Dále uvedlo, Ïe se domnívá, Ïe s ohledem na cíl fiízení a také s ohledem na v raznou specifiãnost fiízení podle 2 a 3 zákona o státní památkové péãi, která nepochybnû byla dûvodem, Ïe se na toto fiízení nevztahují obecné pfiedpisy o správním fiízení, je nezbytné konstatovat, kdy dan správní akt zpûsobuje ty úãinky, které s nimi zákon o státní památkové péãi Poznámky 1 Dle ustanovení 2 odst. 1 a 2 zákona ã. 20/1987 Sb., o státní památkové péãi, v platném znûní. 2 Forma rozhodnutí byla motivována ustanovením 44 zákona o státní památkové péãi: Obecné pfiedpisy o správním fiízení se nevztahují na fiízení podle 3, 6, 8 a 21 odst. 2 a 4. 3 Rozsudek Vrchního soudu v Praze (7 A 54/97):... Z v e citovaného ustanovení 3 zákona o státní památkové péãi vypl vá, Ïe právní úprava prohlá ení vûci za kulturní památku, zejména pokud jde o úpravu procesních vztahû, je velmi kusá a neodpovídá v znamu takového rozhodnutí. Proto nezb vá, neï se opfiít podle analogie o nûkteré instituty a obecné zásady správního (procesního) práva, zejména kdyï postup správního orgánu pfii prohlá ení vûci za kulturní památku má nûkteré shodné rysy se správním fiízením a jeho v sledkem má b t autoritativní rozhodnutí, které zasahuje do vlastnického práva obãana. I pfii minimálních poïadavcích na formální stránku rozhodnutí je proto tfieba trvat na tom, Ïe rozhodnutí má b t rozãlenûno na v rok, odûvodnûní a pouãení o opravném prostfiedku, pfiiãemï v rok má obsahovat rozhodnutí ve vûci s uvedením právního pfiedpisu, podle nûhoï bylo rozhodnuto. ádné vyloïení dûvodû rozhodnutí je pak základním pfiedpokladem, aby rozhodnutí mohlo b t podrobeno kontrole jak ze strany vlastníka vûci, tak soudem a koneckoncû v daném pfiípadû i vefiejností. 4 Rozsudek Nejvy ího správního soudu v Brnû ã. j. 6 A 106/ ze dne Rozsudek Nejvy ího správního soudu v Brnû ã. j. 5 A 48/ ze dne Vlastník, popfiípadû jím pfiizvaní experti polemizovali s názory o architektonickém v znamu domu mimo jiné s odkazem na skuteãnost, Ïe dûm byl postaven v takzvaném kasárenském, tehdej ím úfiedním empirovém stylu bez architektonické a umûlecké v zdoby. K tomu Ministerstvo kultury âr pfiipomnûlo, Ïe uveden styl, uplatàující se ve v stavbû Nového Mûsta praïského zejména ve druhé tfietinû 19. století, byl pro svoji asketiãnost a uniformitu hanlivû oznaãován jako kasárensk nebo kasárnick jeho souãasníky odpûrci a stoupenci konkurenãních romantick ch smûrû v architektufie a Ïe absence bohat í architektonické a umûlecké v zdoby je zde projevem dobovû podmínûného a slohovû vytfiíbeného fie ení, v jehoï dûsledku není v znam domu v souvislostech dobového umûleckého v voje oslaben, ale právû naopak zdûraznûn. 7 Úãinnost jako vlastnost správního aktu není v na í literatufie neznámá, zmiàuje se o ní právû ve v e uvedeném smyslu slova napfiíklad V. MIKULE, in: Du an HENDRYCH a kol.: Správní právo, obecná ãást, 4. zmûnûné a doplnûné vydání, Praha 2001; nebo R. ONDRU v díle Kapitoly z vefiejné správy, V., evidenãní ãíslo (LIT), informaãní systém ASPI. 74 INFORMACE

7 spojuje, tedy od jakého okamïiku je úãinn a na vûc je tfieba pohlíïet jako na kulturní památku a s ní jako s kulturní památkou nakládat. 7 Ministerstvo kultury dále uvedlo, Ïe pfiijalo dûkazy Ïalobce, samo opatfiilo dal í dûkazy a v echny dûkazy zhodnotilo nejprve jednotlivû, a poté v jejich vzájemné souvislosti. Pfii hodnocení dûkazû pak správní orgán vycházel z moderních zásad evropského pojetí ochrany kulturních památek. Z hlediska ochrany kulturních památek musí b t základním znakem chránûné vûci také to, Ïe má dûstojnost b t kulturní památkou. 8 Rada Evropy uvádí, Ïe v bûr objektû, které budou chránûny, by mûlo urãovat oficiální stanovisko ke kulturnímu v znamu objektu, tedy zda lze v konkrétním pfiípadû hovofiit o relativní v znamnosti daného objektu. 9 Dal- ími prameny, které na mezinárodní úrovni pojem kulturní v znam pouïívají, jsou napfiíklad i Mezinárodní charta o konzervaci a restaurování památek a sídel, Benátky 1964, nebo Australská charta ICOMOS o uchování kulturnû v znamn ch míst, Burr 1979, revidována 1981, 1988 a K problematice, zda vûc vykazuje znaky kulturní památky, je tfieba uvést, Ïe napfiíklad bavorsk Nejvy í zemsk soud konstatuje, 10 Ïe základním znakem kulturní památky nemûïe b t pouze její zafiazení do pfiedchozí epochy, ale musí b t nadto stanovena potfieba jejího zachování. Pfiitom v Bavorsku je v první fiadû rozhodující stav poznání odborn ch kruhû. Nûmecké soudy dále dodávají, Ïe pojem v znamná v pfiípadû památky má z památkové ochrany vylouãit jen nedûleïité vûci, jako napfiíklad masové produkty. Naléhav m úkolem ochrany památek je zjevnû nûco mnohem více neï chránit pouze takfiíkajíc jedineãné, prvotfiídní památky (to je samozfiejmû otázka 4 zákona o státní památkové péãi Národní kulturní památky), má chránit také takové vûci, které jsou pod tímto prahem obzvlá tního svûdectví v voje zemû a lidí. Podstatné je, Ïe vûci mají nikoli zanedbatelnou dokumentaãní hodnotu znaku uvedeného v zákonné skutkové podstatû. Tento patrn vztah musí mít vûc jen k (minimálnû) jednomu v zákonû uvedenému znaku. 11 Pfii posuzování otázky autentiãnosti Ha kova rodného domu se Ministerstvo kultury âr fiídilo zejména zji tûními, která vypl vají z v sledkû dlouhodobé vûdecké práce kolektivu autorû vytvofieného pfii Ústavu dûjin umûní Akademie vûd âeské republiky za úãelem pofiízení soupisu umûleck ch památek v Praze, 12 kde je mimo jiné k problematice stavebního v voje pfiedmûtného domu uvedeno: Na místû pûv. domu ãp. 645 byla po jeho zbofiení vystavûna klasicistní ãtyfikfiídlá novostavba dle plánû J. Nowotného z roku Rozkládala se mezi ul. kolskou a tûpánskou a byla v dobû v stavby rozdûlena na dvû ãp.: pûv. 645 pfii tûpánské a nové ãp pfii kolské ul. V sledky anal zy existujících historick ch zpráv (F. Ruth, s. 1030), kvalifikovanû provedené nezávisle na pfiíslu ném fiízení vedeném ministerstvem kultury tedy prokázaly, Ïe pokud rodn list Jaroslava Ha ka uvádí jako místo jeho narození dûm ãp. 1325, nemohlo se jednat o dûm, kter sice tvofiil jeden stavebnû-architektonick celek s domem ãp. 1325, ale byl orientován do tûpánské ulice a evidován jiï v dobû pfied narozením Jaroslava Ha ka jako dûm ãp Ve svém rozsudku 13 Nejvy í správní soud v Brnû pfiedev ím konstatoval, Ïe v souzené vûci Ïalovan (Ministerstvo kultury âr) rozhodl o prohlá ení pfiedmûtného domu za kulturní památku, a tak do lo k aplikaci ustanovení 2 odst. 1 zákona ã. 20/1987 Sb. 14 Je tedy zfiejmé, Ïe podstata souzené vûci spoãívala ve zhodnocení toho, zda je moïné pfiedmûtn dûm pova- Ïovat za v znamn doklad historického v voje, Ïivotního zpûsobu a prostfiedí spoleãnosti, pfiípadnû zdá má vztah k v znamn m osobnostem anebo historick m událostem. Z obsahu pfiedmûtného rozhodnutí pfiitom vypl vá, Ïe Ministerstvo kultury âr shledalo naplnûní obou citovan ch podmínek. Nejvy í správní soud v této souvislosti souãasnû pfiedeslal, Ïe fiada uplatnûn ch Ïalobních námitek s podstatou rozhodované vûci bezprostfiednû nesouvisí, jelikoï se vztahuje v hradnû k otázce posouzení stavebnû-technického stavu pfiedmûtné nemovitosti, coï s ohledem na v e uvedené není právnû v znamné. K jednotliv m Ïalobním bodûm uvedl Nejvy í správní soud následující: v pfiípadû tvrzení Ïalobce, Ïe právní úprava prohlá ení vûci za kulturní památku 15 je velmi kusá a vyluãuje pouïití správního fiádu, 16 odkázal na právní názor publikovan jiï v rozsudku Vrchního soudu v Praze, 17 podle nûhoï, i kdyï zákon o státní památkové péãi vyluãuje pro fiízení o prohlá ení vûci za kulturní památku uïití správního fiádu, musí správní orgán v takovém fiízení dbát základních zásad správního fiízení. Zde je v ak relevantní nikoliv samotná skuteãnost, zda bylo postupováno podle správního fiádu, n brï zda Ïalovan respektoval práva vlastníka pfiedmûtného domu, nacházející oporu právû v základních zásadách správního fiízení. V tomto smûru Nejvy í správní soud zjistil, Ïe Ministerstvo kultury âr postupovalo v souladu s ustanovením 3 zákona o státní památkové péãi, umoïnilo vlastníkovi (Ïalobci) uplatnit jeho argumentaci a pfiedkládat dûkazy, s nimiï se následnû fiádnû vypofiádalo, a souhrnnû bylo proto moïno konstatovat, Ïe Ïalovan respektoval základní zásady správního fiízení. 18 Nejvy í správní soud se neztotoïnil ani s tvrzenou zmateãností napadeného rozhodnutí, spoãívající v absenci pouãení o opravném prostfiedku a v tom, Ïe hovofií o nabytí úãinnosti namísto o nabytí právní moci rozhodnutí, 19 protoïe dûvody zmateãnosti totiï musejí dosahovat znaãného stupnû intenzity, 20 coï v daném pfiípadû zjevnû nedosahují. Obdobnû nebyla shledána dûvodnou ani námitka ohlednû pouãení o úãinnosti napadeného rozhodnutí, neboè bylo zjevné, Ïe tato informace byla pro Ïalobce dostateãnû srozumitelná, o ãemï mimo jiné svûdãí i vãasnost podané Ïaloby. K námitce, Ïe Ministerstvo kultury âr poru ilo zásadu objektivní pravdy, kdyï se nevypofiádalo s otázkou vefiejného zájmu prohlá ení pfiedmûtné nemovitosti za kulturní památku, je nutno uvést, Ïe vefiejn zájem prohlá ení vûci za kulturní památku je obecnû vymezen v ustanovení 1 zákona o státní památkové péãi. 21 Tento obecn úãel je dále blíïe specifikován u jednotliv ch druhû památek, kdy v pfiípadû kulturních Poznámky 8 Denkmalwürdigkeit, ã , tfietí odráïka PokynÛ Saského státního ministerstva vnitra k provedení saského památkového zákona z 10. kvûtna Robert PICKARD, Carsten LUND, Pierre-Laurent FRIER, Myriam GOBLET: Guidance on the development of legislation and administration systems in the field of cultural heritage, Strasbourg 2000, kapitola A Usnesení z , 3 ObOWi 107/86 bavorského Nejvy ího zemského soudu. 11 W. EBERL, G.-U. KAPTEUINA, R. KLEEBERG, D. MARTIN: c. d.; 2.1.2, ã. 1, s Umûlecké památky Prahy, Nové Mûsto, Vy ehrad, Vinohrady Praha 1, s Rozsudek Nejvy ího správního soudu v Brnû ã. j. 6 A 106/ ze dne , s Za kulturní památky podle tohoto zákona prohla uje Ministerstvo kultury âeské republiky nemovité a movité vûci, popfiípadû jejich soubory, a) které jsou v znamn mi doklady historického v voje, Ïivotního zpûsobu a prostfiedí spoleãnosti od nejstar ích dob do souãasnosti, jako projevy tvûrãích schopností a práce ãlovûka z nejrûznûj ích oborû lidské ãinnosti, pro jejich hodnoty revoluãní, historické, umûlecké, vûdecké a technické, b) které mají pfiím vztah k v znamn m osobnostem a historick m událostem zákona ã. 20/1987 Sb., o státní památkové péãi, v platném znûní. 16 Viz 44 zákona ã. 20/1987 Sb., o státní památkové péãi, v platném znûní: Obecné pfiedpisy o správním fiízení se nevztahují na fiízení podle 3, 6, 8 a 21 odst. 2 a Rozsudek Vrchního soudu v Praze ã. j. 7 A 13/99 28 ze dne Rozsudek Nejvy ího správního soudu v Brnû ã. j. 6 A 106/ ze dne , s TamtéÏ. 20 Napfiíklad 103 odst. 1 písm. c zákona ã. 150/2002 Sb., soudní fiád správní, v platném znûní. 21 (1) Stát chrání kulturní památky jako nedílnou souãást kulturního dûdictví lidu, svûdectví jeho dûjin, v znamného ãinitele Ïivotního prostfiedí a nenahraditelné bohatství státu. Úãelem zákona je vytvofiit v estranné podmínky pro dal í prohlubování politickoorganizátorské a kulturnû v chovné funkce státu pfii péãi o kulturní památky, o jejich zachování a vhodné vyuïívání, aby se podílely na rozvoji kultury, umûní, vûdy a vzdûlávání, formování tradic a vlastenectví, na estetické v chovû pracujících, a tím pfiispívaly k dal ímu rozvoji spoleãnosti. (2) Péãe státu o kulturní památky (dále jen státní památková péãe ) zahrnuje ãinnosti, opatfiení a rozhodnutí, jimiï orgány a odborná organizace státní památkové péãe ( 25 aï 32) v souladu se spoleãensk mi potfiebami zabezpeãují zachování, ochranu a vhodné spoleãenské uplatnûní kulturních památek. Ostatní orgány státní správy a jiné organizace spolupracují v oboru své pûsobnosti s orgány a odbornou organizací státní památkové péãe a pomáhají jim pfii plnûní jejich úkolû. INFORMACE 75

8 památek je tento vefiejn zájem dostateãnû pfiesnû vymezen právû ve v e citovaném ustanovení 2 zákona ã. 20/1987 Sb., takïe z tohoto hlediska nazíráno, vypofiádání se s otázkou vefiejného zájmu na prohlá- ení vûci za kulturní památku v podstatû pfiedstavuje zji tûní naplnûní zákonn ch podmínek obsaïen ch ve zmínûném ustanovení, pfiiãemï Nejvy í správní soud konstatoval, Ïe na jednotliv ch proveden ch dûkazech Ïalovan dovodil naplnûní zákonn ch podmínek a v Ïádném pfiípadû nedelegoval dokazování na svûj poradní orgán. 22 Nejvy í správní soud odmítl také dal í Ïalobní námitky, které brojily proti v sledkûm provedeného dokazování a proti jejich hodnocení, spoãívající zejména v tvrzení, Ïe pfiedmûtn objekt nevykazuje znaky kulturní památky a podání návrhu na prohlá ení vûci za kulturní památku bylo ryze úãelové. Jakkoliv nebylo ve správním fiízení zji tûno, ve kterém bytû se Jaroslav Ha ek narodil, byl pfiijat názor Ministerstva kultury âr, Ïe v souzené vûci byl posuzován rodn dûm tohoto svûtovû proslulého spisovatele, 23 a nikoliv jeho rodn byt a byl dostateãnû prokázán zákonn dûvod pro prohlá ení vûci za kulturní památku ve smyslu ustanovení 2 odst. 1 písm. b) zákona ã. 20/1987 Sb. 24 Ohlednû architektonické a urbanistické hodnoty rodného domu Jaroslava Ha ka Nejvy í správní soud konstatoval, Ïe Ïalovan správní orgán se neopomenul vyjádfiit ke v em zpracovan m dûkazûm a dostateãnû zjistil skutkov stav vûci, kter interpretoval v souladu se zákonnou úpravou. Ministerstvo kultury âr tak nevycházelo jen ze stanovisek dodan ch vlastníkem a organizacemi státní památkové péãe, n brï opfielo se pfii rozhodování rovnûï o reprezentativní odbornou publikaci a svûj závûr ohlednû architektonického a urbanistického v znamu pfiedmûtné nemovitosti dostateãnû a pfiesvûdãivû odûvodnilo. 25 Koneãnû k argumentaci Ïalobce, Ïe dûvod podání návrhû na prohlá ení pfiedmûtného domu za kulturní památku byl ryze úãelov, protoïe touto formou mûlo b t pouze zabránûno jeho demolici, Nejvy í správní soud konstatoval, Ïe tyto námitky jsou irelevantní, neboè brojí proti vnitfiním motivûm iniciátorû tohoto správního fiízení (které není fiízením návrhov m), pfiiãemï soudní pfiezkoumání se t kalo pouze jeho prûbûhu a v sledku. Jinak fieãeno, motivace k podání pfiedmûtného návrhu mohla b t prakticky jakákoliv, neboè sama o sobû nepodléhá soudnímu pfiezkoumání, a relevantní se jeví toliko zji tûní, zda pro prohlá ení domu za kulturní památku byl dán, ãi nikoliv pfiíslu n zákonn dûvod. Navíc je vhodné dodat, Ïe úãelem zákona o státní památkové péãi je ochrana kulturních památek, takïe nemûïe b t chápáno jako v rozporu s tímto úãelem zákona, pokud byly návrhy na prohlá- ení pfiedmûtného domu za kulturní památku podány jako jeden z prostfiedkû k jeho ochranû. 26 Ze v ech shora uveden ch dûvodû Nejvy í správní soud v Brnû dospûl k názoru, Ïe napadené rozhodnutí bylo vydáno na základû dostateãnû zji tûného skutkového stavu a z hlediska uplatnûn ch Ïalobních námitek odpovídá zákonu, proto soud Ïalobu jako nedûvodnou zamítl. 27 V pfiípadû rozhodnutí o prohlá ení souboru obrazû z majetku Îidovského muzea v Praze za kulturní památku dospûlo Ministerstvo kultury âr k závûru, Ïe pfiedmûty z majetku Îidovského muzea pfiedstavují velmi kvalitní umûlecká díla, která jednoznaãnû splàují kritéria kulturní památky, jak je stanoveno v 2 citovaného zákona o státní památkové péãi díla jsou v znamn m dokladem v voje ãeského a evropského moderního umûní. Proti tomuto rozhodnutí podal Ïalobce v zákonné lhûtû Ïalobu, v níï namítá nezákonnost napadeného rozhodnutí, kterou spatfiuje zejména ve skuteãnosti, Ïe fiízení pfied ministerstvem kultury neprobûhlo v souladu s ustanoveními 2 a 3 zákona ã. 20/1987 Sb., o státní památkové péãi, v platném znûní, a v dûsledku tohoto pochybení do lo ministerstvo kultury pfii svém rozhodování k nesprávnému právnímu závûru o tom, Ïe pfiedmûtn soubor obrazû a jeho jednotlivé souãásti splàují kritéria kulturní památky. 28 Îalobce dále uvedl, Ïe posuzovan soubor obrazû byl k prohlá- ení za kulturní památku vybrán zcela náhodnû a úãelovû bez náleïitého posouzení jeho v znamu. Dal ím uveden m dûvodem nezákonnosti napadeného rozhodnutí byla skuteãnost, Ïe Îidovská náboïenská obec byla tímto rozhodnutím omezena ve v konu svého vlastnického práva v mífie a za podmínek, které jsou ve zfiejmém rozporu s ãl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Îalobce závûrem uvedl, Ïe pokud jde o posouzení zákonnosti pfiedmûtného rozhodnutí, je rovnûï nezbytné pfiihlédnout k tomu, Ïe posuzované obrazy byly Ïalobci vydány z vlastnictví státu zákonem o zmírnûní nûkter ch majetkov ch kfiivd zpûsoben ch holocaustem, 29 s tím, Ïe úãelov postup ministerstva kultury je v rozporu se smyslem tohoto zákona. Tyto námitky Ministerstvo kultury âr odmítlo s odûvodnûním, Ïe pfiedmûty z majetku Îidovského muzea pfiedstavují velmi kvalitní umûlecká díla, která jednoznaãnû splàují kritéria kulturní památky dle 2 v e citovaného zákona o státní památkové péãi, pfiiãemï jednotlivá díla jsou v znamn m dokladem v voje moderního umûní. Pro posouzení vûci není rozhodující skuteãnost pûvodu nebo autorství vûci, která je prohla ovaná za kulturní památku, ale její hodnota dle 2 zákona o státní památkové péãi. Obecnû lze konstatovat, Ïe památky poïívají ochranu i mimo zemi svého pûvodu. 30 Ministerstvo kultury také nesouhlasilo s názorem, Ïe pfiedmûtné správní rozhodnutí je protiústavní, a poukázalo na názor Ústavního soudu, kter byl uveden v nálezu sp. zn. I. ÚS 35/ Ústavní soud v citovaném nálezu konstatoval, Ïe poté, co je vûc prohlá ena za kulturní památku, je vlastník vûci povinen sná et fiadu omezení, av ak tato omezení vlastníka kulturní památky jsou v zákonû kompenzována fiadou ustanovení, která za nû poskytují náhradu. 32 V odûvodnûní rozhodnutí Ústavního soudu se uvádí, Ïe prohlá ení za kulturní památku není zákonem pojato jako jednostranné omezení vlastnického práva bez náhrady, ale v e a zpûsob náhrady jsou dány povahou vûci, zejména téï odvisí od v e nákladû, jimiï údrïba kulturní památky pfiekraãuje obvyklé náklady údrïby. Fakultativní povaha formulací o moïnosti poskytnout pfiíspûvek je podfiízena generelní úpravû Listiny. Majitel chránûné vûci tedy nemûïe Ïádat náhradu bez zji tûní konkrétních potfieb pfiedem, mûïe se v ak odvolat na ãl. 11 odst. 4 Listiny tehdy, zjistí-li v pfiípadû reálnû definovateln ch konkrétních nákladû neochotu státu pfiispût na takovou údrïbu, jeï je v obecném zájmu uchování kulturní památky. Ústavní soud téï zdûraznil, Ïe vzhledem k povaze kulturní památky je vlastník souãasnû vázán ãl. 11 odst. 3 Listiny, kter stanoví, Ïe vlastnictví zavazuje a Ïe ho nesmí b t zneuïito na újmu práv druh ch anebo v rozporu se zákonem chránûn mi obecn mi zájmy. Obecn m zájmem je nepochybnû i ochrana kulturních památek. 33 Ministerstvo kultury Poznámky 22 Rozsudek Nejvy ího správního soudu v Brnû ã. j. 6 A 106/ ze dne , s Nejvy í správní soud v Brnû vycházel pfiedev ím z rodného listu Jaroslava Ha ka, kter byl souãástí dokazování Ministerstva kultury âr. 24 Rozsudek Nejvy ího správního soudu v Brnû ã. j. 6 A 106/ ze dne , s TamtéÏ, s. 10, TamtéÏ, s Viz 78 odst. 7 zákona ã. 150/2002 Sb., soudní fiád správní, v platném znûní. 28 Viz 2 zákona ã. 20/1987 Sb., o státní památkové péãi, v platném znûní. 29 Ustanovení 2 odst. 2 zákona ã. 212/2000 Sb., o zmírnûní nûkter ch majetkov ch kfiivd zpûsoben ch holocaustem, v platném znûní. 30 Obecnû známá skuteãnost o provázanosti a ovlivàování se jednotliv ch umûleck ch prostfiedí, a to bezpochyby také v mezinárodním mûfiítku, je pro ãeské kulturní dûdictví signifikantní (nelze napfiíklad pominout v razné nûmecké, italské, francouzské ãi polské vlivy na ãeskou hmotnou i nehmotnou kulturu). 31 K rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne sp. zn. 6 A 175/93, respektive k té ãásti jeho odûvodnûní, v níï tento soud dospûl k závûru, Ïe prohlá ením nemovitosti za kulturní památku podle ustanovení 2 zákona o státní památkové péãi do lo k omezení vlastnického práva bez náhrady, tudíï v rozporu s ãl. 11 odst. 4 Listiny. 32 Tato náhrada spoãívá pfiedev ím v tom, Ïe je v pfiípadû obnovy kulturní památky poskytována bezplatná odborná pomoc, podklady a informace dle 14 odst. 7 citovaného zákona. Dále na Ïádost vlastníka mûïe pfiíslu n správní úfiad, pfiípadnû ministerstvo kultury pro údrïbu ãi uchování kulturní památky poskytnout pfiíspûvek na zv ené náklady ( 16 zákona). RovnûÏ ústfiední orgán státní památkové péãe zabezpeãuje projektové a stavebnû-restaurátorské práce pfii obnovû vybran ch kulturních památek ( 32 odst. 2 písmeno h). Pfiíslu ná odborná organizace státní památkové péãe poskytuje kromû toho bezplatnou odbornou pomoc vlastníkûm kulturní památky, zpracovává odborná vyjádfiení k provádûní obnovy, zabezpeãuje prûzkum, v zkum a dokumentaci kulturní památky ( 33 odst. 2 písmene g) zákona o státní památkové péãi). 76 INFORMACE

9 dále vyslovilo názor, Ïe námitka Ïalobce nenaplnûní úãelu zákona ã. 212/2000 Sb. je právnû zcela pochybná, jak je zfiejmé s odkazem na splnûní postupu podle 1 odst. 2 a 4 zákona ã. 212/2000 Sb., tedy Ïe vûci ve vlastnictví státu uvedené v pfiíloze k tomuto zákonu jiï byly pfievedeny bezúplatnû do vlastnictví Îidovského muzea v Praze. Zde ministerstvo kultury dodalo, Ïe si zákon ã. 212/2000 Sb. nekladl za cíl napravit kfiivdy v absolutním mûfiítku (ani nemûïe zmírnit v echny kfiivdy), ale jen nûkteré. 34 Nejvy í správní soud pfiezkoumal napadené rozhodnutí v mezích Ïalobních bodû a dospûl k závûru, Ïe Ïaloba není dûvodná, 35 protoïe rozhodnutí správního orgánu vy lo ze spolehlivû zji tûn ch podkladû obsa- Ïen ch ve správním spise, které byly obstarány v souladu se zákonem o státní památkové péãi. Pfii rozhodování dospûl soud k názoru, Ïe uvedené vûci splàují kritéria kulturní památky dle ustanovení 2 zákona ã. 20/1987 Sb., o státní památkové péãi. Také pfii posuzování zbyl ch Ïalobních námitek dal Nejvy í správní soud za pravdu argumentûm Ministerstva kultury âr, kdy odkázal na nález Ústavního soudu zn. I. ÚS 35/94 (námitka protiústavnosti rozhodnutí) a na obsáhlé odûvodnûní rozhodnutí správního orgánu (námitka náhodného v bûru vûcí). Z uveden ch dûvodû Nejvy í správní soud v Brnû Ïalobu jako nedûvodnou zamítl, 36 pfiiãemï rozhodl bez jednání za podmínky souhlasu úãastníkû jednání. 37 Závûry vyfiãené soudem, zejména v souvislosti s motivací podání návrhû na prohlá ení vûcí za kulturní památku a jeho formální stránkou, se nutnû odrazí v dal í práci orgánû a organizací státní památkové péãe, ale mohou pûsobit také na práci obãansk ch sdru- Ïení ãi jednotliv ch nad encû pfii ochranû kulturního dûdictví âeské republiky. Vûfime, Ïe právû tyto judikáty se stanou dal ím dûleïit m právním nástrojem na poli památkové péãe. Jifií VAJâNER Poznámky 33 Viz 1 zákona ã. 20/1987 Sb., o státní památkové péãi, v platném znûní. 34 Podle Ministerstva kultury âr se jednalo spí e o opak toho, co ve svém vyjádfiení v fiízení o prohlá ení kulturní památky Ïalobce tvrdil, tedy Ïe oprávnûn m osobám mají b t pfiedmûty navráceny v maximální moïné mífie. Zmírnûním nûkter ch kfiivd mûlo b t podle 1 zákona ã. 212/2000 Sb., o zmírnûní nûkter ch majetkov ch kfiivd zpûsoben ch holocaustem, v platném znûní, právû vydání zvlá tû v znamn ch obrazû pocházejících z majetku obûtí holocaustu v âeské republice Îidovskému muzeu v Praze jako jedné z vrcholn ch institucí Ïidovské kultury v âeské republice, a pokud se muzeum pfii fiízení o prohlá ení za kulturní památku dovolávalo etick ch zásad, mûlo na základû tohoto principu alespoà vysvûtlit, v ãem vidí etiku svého postupu vedoucího k vyjmutí tohoto majetku z jeho historického prostfiedí, a tedy vedoucí pfiedev ím k zapomenutí na utrpení toho, kdo se o získání tohoto majetku zaslouïil. Snaha pomoci oprávnûn m osobám pfii hledání majetku ve smyslu 3 tohoto zákona by mûla b t maximální, ale pro platnost právního úkonu, kter m se pfievádí vlastnické právo, musí b t naplnûny podmínky zákona. Postup Îidovského muzea v Praze je právnû moïn jen mimo právní úpravu zákonem ã. 212/2000 Sb., tedy pouze s vyuïitím jin ch zákonû právního fiádu âeské republiky. Îalovan musí respektovat právní fiád v jeho celku, tedy i zákon ã. 20/1987 Sb. Zákon ã. 212/2000 Sb. neobsahuje ustanovení vymezující jeho vztah k obecn m právním pfiedpisûm, ani ustanovení umoïàující napfiíklad fiízení o odstranûní tvrdosti zákona a pro uplatnûní zásady Lex posterior derogat priori není dûvod. Úãelem zákona ã. 20/1987 Sb. je totiï ochrana kulturních památek, tedy jiná oblast neï u zákona ã. 212/2000 Sb., jehoï cílem je ãásteãné napravení nûkter ch kfiivd zpûsoben ch holocaustem. Mezi dûvody vedoucími k prohlá ení vûci za kulturní památku a dûvody vedoucími Ïalobce k pfievedení vlastnického práva podle obãanského zákoníku není pfiíãinná souvislost, a nelze proto dovozovat, Ïe zákon ã. 20/1987 Sb. odporuje zákonu ã. 212/2000 Sb. 35 Rozsudek Nejvy ího správního soudu v Brnû ã. j. 5 A 48/ ze dne , s odst. 7 zákona ã. 150/2002 Sb., soudní fiád správní, v platném znûní odst. 1 téhoï pfiedpisu. Bludn kruh památkové péãe aneb zámûr novostavby v areálu Hergetovy cihelny podruhé Úvodní rubrika In medias res ãísla 2 (rok 2004) ãasopisu Zprávy památkové péãe byla vûnována tehdy velmi aktuální památkové záleïitosti zámûru zbudovat novostavbu v areálu Hergetovy cihelny v Praze na Kampû. Na stránkách ãasopisu se ke zmínûnému zámûru v anketû vyjádfiily bezmála dvû desítky odborníkû z fiad architektû i památkáfiû (nechybûla ani prezentace projektu, kterou zpracoval jeho autor, arch. Jakub Cigler), a to v drtivé vût inû zamítavû. Negativní stanoviska vypracovala i odborná organizace státní památkové péãe jak územní odborné pracovi tû v Praze, tak i ústfiední pracovi tû NPÚ. Cel pfiípad v dané dobû vypadal velmi jednoznaãnû, ale jeho v voj konãil (pfiesnûji fieãeno byl pfieru en) v bodû jakéhosi odloïení ad acta z podnûtu Ïadatele (tedy spoleãnosti IMMOVISION), kter se v listopadu 2003 rozhodl Ïádost o vydání stanoviska OPP MHMP pro územní rozhodnutí stáhnout a pfiedloïit projekt v upravené verzi. Dnes se jiï mûïeme ptát, zda nebyla prav m dûvodem ke staïení Ïádosti skuteãnost, Ïe situace okolo návrhu byla velmi rozjitfiená, mediálnû prezentovaná a zmínûnému projektu hrozilo zamítnutí. Po více neï roce se v ak nejen památkáfiská vefiejnost doãkala pokraãování pfiípadu, a to pokraãování velmi pfiekvapivého. Dne vydal OPP MHMP k opûtovnû pfiedloïenému projektu kladné stanovisko. (Tentokrát v ak jiï o vyjádfiení neïádala spoleãnost IMMOVISION, n brï hlavní mûsto Praha spoleãnû s mûstskou ãástí Praha 1, kter m patfií parcely dotãené uveden m zámûrem.) V odûvodnûní svého souhlasného rozhodnutí se pracovníci OPP MHMP odvolali na dva (!) kladnû vypracované odborné posudky (jeï byly vyïádány samotn m magistrátem). Odmítavá vyjádfiení mnohem vût ího poãtu odborníkû i odborn ch institucí prakticky nebyla vûbec zohlednûna. Magistrát tímto sv m diskutabilním rozhodnutím podnítil nejen dal í jednání v konkrétní kauze, ale vyvolal i minimálnû dvû zásadní a velmi aktuální otázky obecnûj ího charakteru: První okruh otázek: Je správné nakládat s voln m mûstsk m prostranstvím leïícím v památkové rezervaci a v lokalitû zapsané na Seznamu svûtového kulturního dûdictví UNESCO, jeï je navíc v majetku obce (nejedná se tedy o soukromé vlastnictví) tak, Ïe je dotyãná obec dovolí zastavût objektem urãen m k ryze soukrom m úãelûm? V tomto pfiípadû to bude obytn dûm se ãtyfimi byty a dvaceti esti garáïov mi stáními! A není alespoà v etické rovinû stfietem zájmû skuteãnost, Ïe vlastník ãásti pozemku (hlavní mûsto Praha) Ïádá svûj v konn orgán (OPP MHMP) o rozhodnutí? Nebylo by mnohem správnûj ím fie ením (pokud vûbec pfiipustíme vznik novostavby na takto exkluzivním místû, které je velmi cenné právû pro svou pfiirozenou a nikdy trvale nezastavûnou podobu), aby se do podobnû v znamn ch vefiejn ch lokalit umisèovaly pfiedev ím stavby slouïící vefiejn m úãelûm (lépe neï soukromé byty odpovídajícím oné exkluzivitû místa) vãetnû vypsání vefiejné soutûïe pro jejich návrh a realizaci? Druhá oblast otázek úzce souvisí se souãasnou situací v postupech rozhodování a kompetencí orgánû státní správy a samosprávy v oblasti památkové péãe. Jak je moïné, Ïe v památkové rezevaci mûïe v konn orgán památkové péãe, v tomto pfiípadû OPP MHMP, vydat rozhodnutí, které je v rozporu s vyjádfiením odborn ch orgánû téïe památkové péãe? Jistû, z právního hlediska je v e v pofiádku existuje pfiece samospráva obcí... Je to ale také v pofiádku z hlediska obecného, nebo lidovûji fieãeno z hlediska takzvaného selského rozumu? Na uvedené otázky neexistují jednoznaãné odpovûdi, respektive obû strany jsou pfiesvûdãeny o sv ch pravdách. PovaÏuji v ak za dûleïité je prezentovat, abychom si lépe uvûdomili patovou (alespoà prozatím) situaci, v níï se památková péãe na poãátku 21. století v âeské republice nachází. Nyní se vraème k dal ímu dûní ve sledované kauze. Na základû rozhodnutí OPP MHMP zpracoval a podal Klub Za starou Prahu podnût k mimoodvolacímu fiízení adresovan MK âr, ãímï posunul jednání o úroveà v. Na definivní rozhodnutí je tfieba poãkat, jen pfiipomínám, Ïe tento jedin legální zpûsob, jak rozhodnutí OPP MHMP zvrátit, není úplnû ideální. Uveìme v této souvislosti jin pfiípad, v nûmï do lo k podání podnûtu mimoodvolacího fiízení na projekt v stavby objektu brnûnského Velkého palíãku. NeÏ bylo mimoodvolací fiízení ministerstvem kultury projednáno, stihl investor INFORMACE 77

10 získat platné stavební povolení, ãímï se pûvodní rozhodnutí stalo nezvratn m. Klub Za starou Prahu spoleãnû s âesk m národním komitétem ICOMOS, Spoleãností pfiátel staroïitností a Umûleckohistorickou spoleãností v ãesk ch zemích podpofiily stanovisko Národního památkového ústavu a dne 24. ledna 2005 zorganizovaly tiskovou konferenci, jejímï cílem bylo protestovat proti rozhodnutí magistrátu, zviditelnit cel problém, poukázat na hlavní sporné body a vyvolat tolik potfiebnou diskusi. Zatím není moïné objektivnû zhodnotit, nakolik se podafiilo uvedené zámûry realizovat, faktem v ak zûstává, Ïe v situaci, ve které se souãasná odborná sloïka památkové péãe nachází, je medializace sporn ch pfiípadû jedním z mála zpûsobû, jak zaãít hledat cestu z bludného kruhu. Krist na KOLAJOVÁ Kresby ZdeÀka Gutwirtha (Oblastní muzeum Praha-v chod Brand s nad Labem- -Stará Boleslav) Zdenûk Gutwirth ( ) patfiil mezi v znamné regionální dokumentátory lidové architektury a autory národopisné dokumentární kresby na území stfiedních âech. Nebyl profesionálnû kolen m kreslífiem (v roce 1911 absolvoval uãitelsk ústav). Pracoval tedy jako uãitel (pûsobil na rûzn ch místech okresu Praha-v chod) a zároveà kronikáfi v Jirnech. Perokresbou zachycoval projevy lidového stavitelství, zejména v okolí Brand sa nad Labem, âelákovic a Tou enû (okresy Praha-v chod, v men í mífie pak Mûlník a Mladá Boleslav). Z. Gutwirth je autorem zhruba 70 perokreseb uloïen ch ve sbírkách Oblastního muzea Praha-v chod se sídlem v Brand se nad Labem-Staré Boleslavi. Autorovy kresby vznikaly v prûbûhu 20. let 20. století (pfieváïná ãást jich byla vytvofiena v letech ). Z. Gutwirth se v nich zamûfiil pfiedev ím na dokumentaci vesnického roubeného domu, dále rouben ch p charû a drobn ch sakrálních objektû (zvoniãek) této ãásti stfiedního Polabí a dolního Pojizefií. Gutwirthovy kresby vynikají peãliv m pfiístupem k zachycení detailû (lze je v tomto ohledu srovnat napfiíklad s zhruba o desetiletí pozdûji vznikající kresebnou dokumentací Antonína Chmelíka, kter ztváràoval 2 3 lidovou architekturu Podkrkono í a oblasti âeského ráje). Z. Gutwirth bohuïel neuvádûl u své hodnotné dokumentace ãísla popisná ani pojmenování domû ãi zemûdûlsk ch usedlostí. Gutwirthovy kresby pfiedstavují cenn pramen ke studiu staré mûstské zástavby Brand sa nad Labem a âelákovic. VyuÏitelnost kresebné dokumentace autora je pomûrnû iroká. Patfií k ní i moïnost studia bohatû zdoben ch pozdnû barokních bran statkû (napfiíklad v Dfievãicích, Tou eni, v Lobkovicích a v Sudovû Hlavnû), dále vstupû na pûdu ve títû domû (napfiíklad u usedlosti ãp. 3 v Dfievãicích) a pomûrnû bohatû ãlenûn ch lomenic vesnick ch domû (dnes se jiï témûfi nevyskytujících polabsk ch lomenic, které v dobû Národopisné v stavy ãeskoslovanské v 90. letech 19. století kreslil pfied Z. Gutwirthem Václav Smutn v okolí Sadské, okres Nymburk). Z. Gutwirth (a to je velk pfiínos jeho dokumentace pro souãasné studium regionálních forem lidové architektury) zachycoval lidové stavitelství a vesnickou zástavbu na v chodním okraji Prahy, tedy v oblasti, kde dnes jiï ãasto není moïné sledovat jím zdokumentované architektonické prvky pfiímo v terénu. Gutwirthovy kresby umoïàují rovnûï poznání rûzn ch druhû spalné i nespalné krytiny umístûné na obytn ch i hospodáfisk ch objektech sledovan ch usedlostí. Sám autor publikoval své kresby ve vlastivûdném sborníku Na e Polabí (sv. 3, , sv. 5, 1927). V Jen tejnû zachytil autor kresbou títové prûãelí roubeného omítnutého domu s bohatû ãlenûnou lomenicí, kabfiincem a do kem jako stfie ní krytinou. Cenná je také dokumentace star ch hospod v Brand se nad Labem a v Mratínû. Zajímavé zvoniãky zdokumentoval Z. Gutwirth v Podbrahách a v Novém Vestci. Kolekce kreseb Z. Gutwirtha tvofií dnes jiï nepostradateln podklad pro studium projevû vesnické roubené architektury. Rouben ch objektû ãi torz domû v této oblasti je dnes v terénu dochovan ch velice málo (pomineme-li pfiirozenû napfiíklad nûkteré roubené stavby transferované do nedalekého Polabského národopisného muzea v pfiírodû v Pfierovû nad Labem) a postupnû bohu- Ïel mizí i objekty tradiãní zdûné zástavby vesnic, zvlá tû ir ího okolí Brand sa nad Labem a âelákovic. Lubomír PROCHÁZKA Soupis zdokumentovan ch lokalit: okres Praha-v chod Brand s nad Labem, Cvrãovice, âakoviãky, âelákovice, Dfievãice, Jen tejn, Jirny, Mratín, Nehvizdy, Nová Ves, Nov Vestec, Pfiezletice, Tou eà okres Mûlník Dfiísy, Jifiice, Kfienek, Lhotka, Lobkovice, Neratovice okres Mladá Boleslav Hlavenec, Podbrahy, Sudovo Hlavno Obr. 1. Dfievãice (okres Praha-v chod), (Oblastní muzeum Praha-v chod) Obr. 2. Skorkov (okres Mladá Boleslav), (Oblastní muzeum Praha-v chod) Obr. 3. Tou eà (okres Praha-v chod), (Oblastní muzeum Praha-v chod) SEMINÁ E KONFERENCE AKCE Kulturní dûdictví v souãasnosti vyuïití památek 1 Obãanské sdruïení Spoleãnost ochráncû památek ve v chodních âechách ve spolupráci s Krajsk m úfiadem Královéhradeckého kraje a Národním památkov m ústavem územním odborn m pracovi tûm v Pardubicích pofiádali druh roãník konference o památkové péãi Kulturní dûdictví v souãasnosti s podtitulem VyuÏití památek. Konference se uskuteãnila ve ãtvrtek 17. bfiezna 2005 v pfiedná kovém sále Muzea v chodních âech v Hradci Králové. Konference, která byla urãena jak odborné, tak laické vefiejnosti, byla zahájena v 9 hodin a potrvá do 16 hodin. Vstup byl zdarma. V pfiedveãer konference se uskuteãnila pfiedná ka doc. PhDr. Vladimíra Hrubého, vedoucího katedry 78 INFORMACE SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE

11 v tvarné v chovy Univerzity Hradec Králové Církevní památky na území v chodních âech (stfieda 16. bfiezna 2005 od 18 hodin rovnûï v pfiedná kovém sále Muzea v chodních âech). Tematika vyuïití památek patfií podle na eho názoru k v znamn m problémûm souãasné památkové péãe. Ze strany vefiejnosti je ãasto negativnû vnímáno, kdyï se vynaloïí znaãné finanãní prostfiedky na rekonstrukci památky, a ta pak není adekvátnû vyuïita. Takov ch pfiíkladû existuje mnoho. Z na eho bezprostfiedního okolí lze pfiipomenout rouben kostel v Louãné Hofie na Královéhradecku, pro kter po obnovû spolufinancované státem vlastník, jímï je obec, nena el vhodné uplatnûní. Na druhé stranû jsou mnohé památky sv mi majiteli vyuïívány nevhodnû, takïe mûïe dojít aï k zániku jejich památkové podstaty, pfiípadnû je charakter jejich souãasného vyuïití nesluãiteln s pûvodním posláním (tato otázka se t ká zejména církevních objektû). Vlastní konference byla rozdûlena do nûkolika blokû. Po úvodním vystoupení hlavního konzervátora Národního památkového ústavu PhDr. Josefa tulce se jednotliví fieãníci zab vali vyuïitím církevních památek (P. Jaroslav Smrãek, diecézní konzervátor, Hradec Králové) i vyuïitím svûtsk ch staveb (doc. PhDr. Jifií T. Kotalík, AVU Praha, Ing. arch. Milo Solafi a Mgr. Petr Kovafiík, oba NPÚ). Odpolední program zahájila pfiedná ka Ing. BoÏeny Pacákové o vyuïití zahrad a parkû a poslední blok se t kal technick ch památek (Bc. Karel Ksandr z Národního technického muzea). Hlavní referáty byly doplnûny koreferáty, zejména s praktick mi pfiíklady vyuïití památek, v e pak vizuálnû doplnûno fotografiemi. První konference Kulturní dûdictví v souãasnosti se uskuteãnila v listopadu 2003 a na rozdíl od druhého roãníku nebyla monotematicky zamûfiena. Jednalo se spí o pokus vhledu do aktuálního stavu památkové péãe v na í republice, a to z pohledu v ech subjektû vstupujících do této problematiky od odborn ch pracovi È památkové péãe, státní správy pfies majitele památkov ch objektû aï po památekmilovnou vefiejnost vãetnû obãansk ch aktivit pûsobících v této oblasti. Jednotlivé referáty a pfiíspûvky jsou obsaïeny ve sborníku, kter byl vydán na konci roku Spoleãnost ochráncû památek ve v chodních âechách (SOP) je neziskov m obãansk m sdruïením, jehoï cílem je ochrana a propagace na eho národního kulturního dûdictví, pfiedev ím nemovit ch kulturních památek. ZaloÏeno bylo v lednu 1990, je ãlenem ãeské stfiechové organizace Nezávislá památková unie a evropské organizace Europa Nostra se sídlem v Haagu (od roku 1991). âleny spoleãnosti jsou obãané z rûzn ch regionû, rûzn ch vûkov ch kategorií a rûzné profese. SOP pûsobí na území b valého V chodoãeského kraje, to znamená na území kraje Královéhradeckého, Pardubického, malé ãásti Libereckého (okres Semily) a kraje Vysoãina (okres HavlíãkÛv Brod). Ludmila ÎLÁBKOVÁ V stava plánû pevnosti amûstaterezín z 18. století Berlín, Pevnost Terezín je z hlediska stavebního provedení obzvlá tû v znamn m pfiíkladem pevnostního stavitelství na území âech. Zfiizování pevností bylo souãástí vojensk ch reforem, které zavedli Marie Terezie a císafi Josef II. po zku enostech z rakousk ch válek o nástupnictví a ze sedmileté války. Terezín je celosvûtovû spojován se vzpomínkami na holocaust. Ménû známé jsou dûjiny vzniku tohoto pevnostního mûsta, z vût iny dochovaného ve zcela pûvodní podobû z doby zaloïení císafiem Josefem II., tedy z let Nov m objevem jsou plány a v kresy z doby zaloïení a v stavby mûsta. Tyto materiály, poprvé publikované na uvedené v stavû, stavûjí Terezín mezi dochovan mi evropsk mi pevnostními mûsty z 16. aï 18. století na pfiední místo. Poté, co v polovinû 90. let 20. století opustila Terezín armáda, konala se na podzim roku 1997 první mezinárodní konference, zamûfiená pod názvem Terezín po roce 2000 památné místo a moderní mûsto na nutnou pfiemûnu mûsta. Na základû vzniklé diskuse iniciovala prof. dr. Astrid Debold-Kritterová, vedoucí katedry památkové péãe Institutu mûstského a územního plánování Technické univerzity v Berlínû, mapování historick ch stop a památkov prûzkum s mezinárodní skupinou studentû. V roce 1988 zahájen v zkum a dokumentace poslouïily jako základ pro první úvahy o revitalizaci mûsta a návrhy na vyuïití opu - tûn ch vojensk ch budov, vznikl ch do roku 2003, v úzké spolupráci s mûstem a jeho obyvateli. Dal í rozsáhl v zkum, kter roz ífiil jiï získané poznatky, pfiedstavovaly re er e prof. dr. Astrid Debold-Kritterové bûhem podzimu a zimy zpracované v âechách a Rakousku, jejichï poznatky byly doplnûny a dále rozvinuty v diplomové práci Ing. Uty Fischerové (Nûmecko, 2001) a Ing. Marie Luisy Miccoliové (Itálie, 2002). Mnohostranné mezinárodní úsilí, jehoï cílem bylo zachování a rozvoj Terezína, získalo po zniãující povodni v roce 2002 pfiekvapivou anci. Koordinací místních a mezinárodních aktérû se podafiilo upozornit jak na kritickou situaci po povodni, tak i na jedineãné památky pevnostního stavitelství. Terezínu se dostalo celosvûtové podpory pfii rekonstrukci pûvodních pevnostních systémû a obnovû mûsta. Pevnostní mûsto Terezín vzniklo v blízkosti hranic s Pruskem v záhybu Labe na základû projektu generála Karla Klementa Pellegriniho, kter se opíral o vzorové návrhy francouzského pevnostního stavitele Sebastiana Le Pestre de Vaubana, vytvofiené podle zásad vojenské akademie v Mézières, zaloïené roku I mûsto uvnitfi hradeb je navrïeno podle plánû Vaubana, o jehoï stavitelském umu dodnes svûdãí pevnostní mûsto Neuf Brisach (1699). V dne ní podobû Terezína je koncepce mûsta, vzniklého podle plánu v pravidelném rastru, dochována vãetnû pûvodní zástavby. Po zaloïení âeskoslovenské republiky se Terezín, do té doby oficiálnû naz van Theresienstadt, stal v znamn m posádkov m mûstem âeskoslovenské armády. Kontinuita vojenského mûsta byla pfieru ena po vzniku Protektorátu âechy a Morava následn m zfiízením Ïidovského ghetta, slouïícího jako pfiestupní stanice pfii transportech do koncentraãních táborû. Do roku 1942 byla zru ena mûstská samospráva a vysídleno pûvodní obyvatelstvo. Od fiíjna 1941 do kvûtna 1945 pro lo Terezínem na ÎidÛ z rûzn ch evropsk ch zemí. Jen nemnoho z nich pfieïilo. Je aï neuvûfiitelné, Ïe první stavebnû-urbanistick popis Terezína pochází z roku Dosud nezvefiejnûn spis je souãástí manuskriptu vûznû Dr. Hugo Israele Friedmanna pod názvem Umûlecká prohlídka Terezína. Odkaz tohoto knihovníka ústfiední knihovny ghetta zahrnuje procházky umûleckou topografií Terezína, uskuteãnûné v létû Popisy staví na obzvlá tû citlivém umûleckohistorickém pohledu a hlubok ch znalostech dûjin mûsta, nashromáïdûn ch obyvateli ghetta. Po 2. svûtové válce a zru ení ghetta se Terezín stal znovu posádkov m mûstem a zûstal jím do druhé poloviny 90. let 20. století. Bûhem pfiíprav zmûny vyuïití Obr. 1. Nejstar í plán Terezína z roku 1790, signoval jej vojensk inïen r Milanes. Plán znázoràuje 398 ha plochy zahrnující pevnost a její okolí. SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE 79

12 2 3 vojensk ch budov a pfiemûny posádkového mûsta po roce 1997 bylo vûbec poprvé moïné provést podrobnûj í prûzkum historick ch budov. Díky rozsáhlému novû získanému archivnímu materiálu mohl b t v zkum roz ífien o dal í vûdecké poznatky. Soustavnou prezentací v sledkû v zkumu v Terezínû a díky v stavû v Rakouském kulturním institutu v Praze (kvûten 2000) se postupnû podafiilo docílit ir ího ocenûní historické hodnoty této památky. Z celkovû nûkolika stovek dosud nezvefiejnûn ch v kresû a plánû z archivû v Praze, v Lovosicích a ve Vídni bylo vybráno bezmála padesát. Jejich barevné reprodukce byly poprvé vefiejnosti pfiedstaveny na v stavû v Berlínû, uspofiádané v létû 2004 ( ). V bûr prezentoval v znamné vojenské budovy s charakteristickou civilní zástavbou v prostorovém i funkãním uspofiádání. Plány vût inou dosud dochovan ch staveb byly doplnûny fotografiemi, které vznikly bûhem v uky, a workshopû katedry památkové péãe Institutu mûstského a územního plánování Technické univerzity v Berlínû v letech Plány byly na v stavû rozdûleny do následujících tematick ch celkû: pevnost mûsto vojenské stavby vefiejné budovy civilní budovy. Nejstar í plán, kter je k dispozici, pochází z roku 1790 a signoval jej vojensk inïen r Milanes. Plán znázoràuje 398 ha plochy zahrnující pevnost a její okolí. Terezín leïí v záhybu Labe na soutoku s Ohfií. Její koryto bylo zregulováno, coï umoïnilo zatápûní pfiíkopû a pfiilehl ch ploch za úãelem obrany mûsta. Podzemní systém galerií, min a odposlouchávacích chodeb chránil pevnost v západním a v chodním smûru. Kavalír VI patfií k vnitfinímu opevnûní, zobrazen byl z poloviny v povrchovém profilu, z poloviny pak v fiezu s kasematy. V nûkolika fiezech bylo znázornûno sloïení valû s jílovitou v plní a vyzdûnou vnitfiní konstrukcí se vzpûrami a klenutím. Zdokumentovány byly i spojovací budovy slouïící jako vojenská ubytovna, které uzavírají vïdy pûtistrann dvûr kavalíru. Dva plány mûsta ukazují achovnicov pûdorys ulic s pravideln mi domovními bloky. Roku 1790 byly jiï prakticky dokonãeny ve keré vojenské stavby a rozparcelovány plochy pro civilní zástavbu. Roku 1827 byla jiï z velké ãásti zastavûna hlavní ulice v západní ãásti mûsta mezi PraÏskou a Litomûfiickou branou. Plán z roku 1869 dokumentuje rozvoj mûsta s novou radnicí, ãetnou mû Èanskou zástavbou, roz ífien mi vefiejn mi prostranstvími a zelení. Roku 1898 zbofiená PraÏská brána je zobrazena v pohledu od hlavního pfiíkopu. DÛm komandatury na námûstí, zbrojnice a dûlostfielecká kasárna a proviantní sklad patfií jiï od 16. století k tradiãnímu kánonu reprezentativních staveb vojensk ch mûst. Kasárny odpovídají Vaubanovû typu budov (se ãtyfimi a více kfiídly) urãen ch vïdy celému pluku. Vnitfiní dvory tvofií plochu pro nástup a v cvik. PÛdorysy objektû vykazují pfiesné rozvrïení místností urãené rozliãn m funkcím: byty dûstojníkû, loïnice posádky, prostory pro správu, dílny, stáje a dal í. Vstup do místností byl moïn z chodby, otevírající se arkádami smûrem do dvora. V detailech fiezû jsou zakresleny klenuté stropy, odolávající ostfielu tûïk mi dûlov mi koulemi, s poïáruvzdornou stfie ní konstrukcí. Zatímco vût ina vojensk ch a vût í ãást civilních staveb byla dokonãena jiï bûhem prvních deseti let, radnice vznikla aï po roce 1830, tedy poté, co svobodné královské mûsto Terezín ustavilo svûj vlastní magistrát. Na v stavû byl ukázán její pûvodní, nerealizovan návrh. Na základû stavebních plánû bylo moïné doloïit nejen v voj v stavby vojensk ch budov, ale i domû civilního obyvatelstva na pravideln ch parcelách mûsta. V znamn je nález celkem dvanácti listû z roku 1788, systematicky dokumentujících dva bloky mû Èanské zástavby od sklepû vãetnû kanalizace aï po pûdu. Zajímavé je i znázornûní pfiíslu ného vybavení dvora nejen s pûdorysem studny, prádelny a stájí, ale i pohledy a fiezy dílen rozliãného zamûfiení. Soubor tûchto plánû blokové zástavby kasárenského typu, podle kter ch byla roku 1788 realizována jiï dvû karé, nese na kaïdém jednotlivém listu podpis vojenského inïen ra George d Anthona. Na plánu datovaném 1790 oznaãil Milanes tyto bloky názvem Horní âeskolipsk pfiistûhovaleck kvart r. Oznaãení vzniklo podle obãanû âeské Lípy, ktefií zûstali po zniãujícím poïáru bez pfiístfie í a ucházeli se o moïnost usadit se v Terezínû. KaÏd blok byl nejprve osídlen devíti rozliãn mi fiemeslníky, jejichï domovy odpovídaly osovû symetrickému rozvrïení budov do pûti rozliãn ch velikostí. Nejprve byly bloky zastavûny pouze z poloviny své hloubky, a teprve pozdûji uzavfieny i ze západní strany. Na severozápadû ulice zbudoval stavitel Wiesner monumentální palác se zdobnou fasádou a dvoupodlaïním sálem. Plán, dochovan pravdûpodobnû z doby v stavby, ukazuje rozdûlení budovy na dvû ãásti. V jedné z nich pfiekvapí ãlenûní na samostatné jednotky s kuchynûmi, které vypovídá spí o lukrativním pronájmu jednotliv ch bytû neïli o vyuïití paláce jakoïto panského sídla. Z doby po roce 1815 se zachovaly plány rozliãn ch mû Èansk ch a fiemeslnick ch domû nesoucích vût inou podpis pevnostního mistra Josefa Riedla. Jako stavitelé a budoucí obyvatelé tûchto pûti aï dvanáctios ch domû s obchody, dílnami a hospodami jsou jmenováni fiemeslníci a kupci. Tato zãásti i honosná sídla vznikla na pûvodním pravidelném rozvrïení parcel, které bylo pozdûji místy podle potfieby upraveno napfiíklad spojením men ích nároïních parcel. V stavba mû Èansk ch domû byla pravdûpodobnû podporována ze státní pokladny, pfiesné podmínky dotací se v ak dosud nepodafiilo dohledat. Od druhé poloviny 19. století se jiï stavûlo i v jin ch stylech neï jen strohém vojenském z dob zaloïení pevnosti. Stále silnûji se prosazovala malomûstská architektura s individuálnû zdobenou fasádou, která mûla za následek zmûnu jednotného v razu blokové uliãní zástavby. Po vzniku âeskoslovenska do lo jiï jen k dílãím zásahûm do obrazu mûsta, projekt v stavby pfiedmûstí na úkor vût í ãásti pevnostního systému nebyl v celém svém rozsahu realizován. ProtoÏe ani zaloïení ghetta nezanechalo v obrazu mûsta v razné stopy, zûstalo v Terezínû v znamné stavební dûdictví pûvodní mûsto z konce 18. století v souboru jedné z posledních vojensk ch pevností vznikl ch pfied nástupem industrializace. Astrid DEBOLD-KRITTER Obr. 2. Bloková zástavba realizovaná v roce 1788 podle plánû vojenského inïen ra George d Anthona. Tyto bloky osídlili obãané z âeské Lípy po poïáru tohoto mûsta. Plány zástavby jsou dochované a také byly prezentovány na berlínské v stavû. Obr. 3. Ukázka prvních domû, které byly uïívány k civilnímu bydlení, av ak navrïeny je tû v takzvaném vojenském stylu v první tfietinû 19. století. V stava historick ch plánû mûsta Terezín bude v âeské republice zahájena dne v prostorách krypty Betlémské kaple a potrvá do DÛl Mayrau ve Vinafiicích u Kladna, 130. v roãí zaloïení dolu a10 let ãinnosti hornického muzea Dne 19. srpna 2004 se uskuteãnily oslavy 10. v roãí zahájení ãinnosti hornického muzea na dole Mayrau ve Vinafiicích u Kladna spojené zároveà s oslavou 130. v roãí zaloïení dolu pod zá titou OKD, a. s., za úãasti pfiedních odborníkû z oboru hornictví. S v stavbou dolu zapoãala 23. ãervence 1874 PraÏská Ïelezáfiská spoleãnost v prostoru klasického kladenského kamenouhelného revíru. DÛl byl v ãinnosti od roku 1877 do roku 1993, kdy byla tûïba ukonãena. V následujícím roce bylo rozhodnuto o zfiízení hornického skanzenu v autentick ch prostorách dochovaného areálu, kter se skládá ze dvou jam Mayrau a Robert s dochovan mi tûïními stroji a dal- ími technologick mi zafiízeními. Cel areál nabízí unikátní prohlídku, umocnûnou zejména dochovan m autentick m stavem objektû i prostor, které jsou prezentovány tak, jak po ukonãení tûïby pracovníci dûl opustili. Trvalá expozice sleduje dûjiny dolování PraÏské Ïelezáfiské spoleãnosti. Velk m zpestfiením pro náv tûvníky jsou instalovaná umûlecká díla pfiedních v tvarníkû jak tuzemsk ch, tak zahraniãních. Skanzen je otevfien celoroãnû v pátek, v sobotu a v ne- 80 SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE

13 dûli. Na Kladensku pfiedstavuje tento areál ojedinûlou moïnost seznámit se s prostfiedím, které pomalu mizí a které díky zpfiístupnûní unikátní technické památky nezanikne. Do pfií tích let je tfieba pracovníkûm zaji Èujícím chod skanzenu popfiát mnoho úspûchû, jen díky nim cestiãka k Mayrovce nezaroste. Eva DVO ÁKOVÁ 26. konference Sanace a rekonstrukce staveb Ve dnech 23. a 24. listopadu 2004 se konala v kongresovém sále Masarykovy koleje v Praze 26. konference Sanace a rekonstrukce staveb Pro pofiadatele bylo velikou ctí, Ïe zá titu nad touto konferencí pfievzal prof. Ing. Jifií Witzany, DrSc., rektor âvut Praha, a PhDr. Josef tulc, hlavní konzervátor NPÚ a prezident ânk ICOMOS. 1 Konferenci zahájil fieditel Kloknerova ústavu âvut, doc. Ing. Tomá Kleãka, CSc. Generální referát pfiednesl prof. Ing. Jifií Witzany, DrSc., na téma: V estrann úãinek vlhkosti na stavby a vliv vlhkosti na dlouhodobé pfietváfiení zdiva. PhDr. Josef tulc hovofiil o nutné spolupráci památkáfie, projektanta, restaurátora a provádûcí firmy na v ech opravách a rekonstrukcích památkovû chránûn ch objektû. Ostatní pfiedná ky byly rozdûleny do následujících sekcí: sanace dfieva, povrchové úpravy, sanace kamene, sanace zdiva, sanace betonu, fyzikálnû-chemické vlastnosti materiálû, statika a dynamika staveb. O rekonstrukci dfievûného památkovû chránûného objektu zajímavû hovofiil Ing. arch. Karel Doubner, degradace dfieva ve stavebnictví na konkrétních objektech byla pfiedmûtem pfiedná ky Ing. Jana Vanûrka, vedoucího referátu WTA Ochrana a sanace dfieva. Na téma Nátûry historick ch fasád pfii pouïití vápna jako pojiva nátûrov ch hmot pfiedná el Ing. arch. Jan Bárta (AQUA Obnova staveb, s. r. o., PRAHA). Pan architekt zdûraznil potfiebu urychleného vydání smûrnice WTA Vápenné omítky v památkové péãi. Velmi zajímavou pfiená ku pfiednesla prof. RNDr. Pavla Rovnaníková, CSc. porovnávala v ní odolnost ãistû vápenn ch a vápeno-pucolánov ch omítek proti krystalick m solím. Závûrem jejích zkou ek v laboratofii bylo konstatování, Ïe vápenné omítky vyrobené na bázi souãasného hydraulického vápna nejsou odolné vûãi krystalick m solím, zatímco omítky pucolánové odolávají podstatnû lépe. (Podrobnû je toto téma zpracováno ve sborníku z konference.) Ing. arch. Milo Solafi z Národního památkového ústavu ve své pfiedná - ce Omítky a vápenné nátûry jako tradiãní ochrana konstrukcí historick ch staveb zhotoven ch z kamene zdûraznil, Ïe vápenné omítky jsou úãinn m, etrn m a lacin m materiálem dlouhodobû pûsobícím jako ochrana zdûn ch stavebních konstrukcí. Ing. Jan Loukotka z firmy âesk CAPAROL popsal poïadavky na materiály pro povrchovou úpravu sanaãních omítek, Ing. Roman Vitner podrobnû rozebral vápenn sanaãní omítkov systém firmy PREMIX. Zástupce firmy MURUS, s. r. o., popisoval opravu vnûj ího plá tû chrámu sv. Barbory v Kutné Hofie vãetnû statického zaji tûní opûrného systému. Sanaãní omítkové systémy podle smûrnice WTA podrobnû pfiedstavil první zahraniãní host, Dr. Ing. Günter Glock z firmy BAUMIT-BAYOSAN, GmbH. PouÏití pfiírodních kamenû jako dûleïité sloïky v zdoby zahrady v Trojském zámku ve své pfiedná ce zpracoval kolektiv autorû: RNDr. Richard trouf (vedoucí referátu WTA Kámen), restaurátofii MgA. J. Brabec a akad. malífi Václav pale a kunsthistoriãka PhDr. Petra Hoftichová. Blok pfiedná ek Sanace vlhkého zdiva zahájil informací o normû âsn Hydroizolace staveb sanace vlhkého zdiva Ing. Václav Sokol, CSc., z Expertní a znalecké kanceláfie KUTNAR Izolace staveb. Na tuto základní hydroizolaãní normu navazují smûrnice WTA, které jiï konkretizují jednotlivé technologie sanace vlhkého zdiva. O tomto tématu pfiedná el Ing. Jaroslav Pánik, vedoucí referátu Zdivo. Jedná se o tyto smûrnice: Smûrnice WTA , , , , , , Mûlo by se stát pravidlem, Ïe uvedené smûrnice budou pouïívat památkáfii, projektanti i stavební firmy. Dále je pfiipravována nová smûrnice WTA , InjektáÏe zdiva proti kapilární vlhkosti, podle které se mají provádût zkou ky úãinnosti injektáïích látek ve vlhkém zdivu. V sledky zkou ek chemick ch injektáïních prostfiedkû do zdiva proti kapilárnímu vzlínání a proti zemní vlhkosti byly pfiedmûtem pfiedná ky kolektivu autorû z Kloknerova ústavu âvut Praha: doc. Ing. Tomá e Kleãky, CSc., Ing. Jifiího Kolíska, PhD., a Ing. Martina Volfa. Firma BETOSAN Praha byla prezentována v pfiedná ce Ing. Václava Pumpra, CSc. Ing. Miroslav Havel, pfiedseda spoleãnosti WTA CZ, shrnul v krátkosti ve svém referátu vyuïití normy âsn Hydroizolace Sanace vlhkého zdiva pfii návrhu a provedení sanace vlhkého zdiva suterénu budovy Krajského soudu v Plzni. Dále jsou k dispozici smûrnice WTA InjektáÏe, Dodateãná izolace stavebních dílû ve styku se zeminou a smûrnice WTA Sanaãní omítkové systémy. Na závûr bloku byla zafiazena pfiedná ka plzeàského architekta Ing. arch. Jana Soukupa, kter pfiedstavil zajímav objekt klá tera trapistû v Dobré Vodû, tzv. Nov DvÛr u TouÏimi. Pan architekt zaujal publikum fotografiemi z prûbûhu pfiestavby klá tera, respektive celého 2 3 Obr. 1. Pohled do kongresového sálu Masarykovy koleje âvut v Praze na probíhající 26. konferenci Sanace a rekonstrukce staveb Zúãastnilo se jí více neï 200 posluchaãû. (Foto M. Havel) Obr. 2. âestné pfiedsednictvo konference ve sloïení (zleva): prof. Ing. Jifií Witzany, DrSc., rektor âvut v Praze, doc. Ing. Tomá Kleãka, CsC., fieditel Kloknerova ústavu âvut v Praze, Ing. Miroslav Havel, pfiedseda WTA CZ, a PhDr. Josef tulc, hlavní konzervátor Národního památkového ústavu. Obr. 3. Zá titu nad konferencí pfievzal rektor âvut v Praze, prof. Ing. Jifií Witzany, DrSc., kter zároveà pfiednesl úvodní referáty. areálu a blíïe seznámil úãastníky konference s dostavbou nového Ïelezobetonového kostela v tomto areálu. Vystoupení druhého zahraniãního hosta z Rakouska, pana Dipl. Ing. Herwiga Haböcka, spoluautora patentního systému HW ZaráÏení nerezocelov ch plechû do zdiva, bylo prospû né pro posluchaãe ze stavební praxe i pro projektanty. Novinky v oblasti sanace betonu ve své pfiená ce pfiedstavil prof. Ing. Rostislav Drochytka, CSc., z VUT BRNO, Fakulty stavební. O moïnostech a zpûsobech dotváfiení hydroizolací betonov ch konstrukcí pojednal Ing. Petr âeli z firmy REALSAN. S novinkou v oblasti o etfiování a sanace korodujících Ïelezobetonov ch konstrukcí, materiálem PROTECTOSIL CIT inhibitorem koroze nové generace úãastníky konference seznámil zástupce firmy DEGUSSA Stavební hmoty, s. r. o., Ing. Jifií Litera. Dále se pfiedstavila firma SIKA CZ, s. r. o., s izolací chránící konstrukci pruïn m systémem SIKALASTIC. O v hodách a moïnostech pouïití tohoto systému hovofiil Ing. Roman Dra ner. Doc. Ing. Richard Wasserbauer, DrSc., s kolektivem v stiïnû rozebral problematiku biologick ch de- SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE 81

14 4 Obr. 4. Prof. Dr. Ing. Hans Peter Leimer, prezident Wissenschaftlich-Technische Arbeitsgemeinschaft für Denkmalpflege und Bauwerkserhaltung, e. V., pfii vystoupení v rámci programu 26. konference Sanace a rekonstrukce staveb gradaãních faktorû mostních konstrukcí a provádûní mikrobiologické anal zy hydroizolaãního souvrství jednoplá Èové stfiechy bez parotûsné zábrany. Poslední blok, vûnovan statice a dynamice, zahájil doc. Ing. Pavel Kuklík, CSc., a hovofiil o problematice základov ch desek pod hladinou podzemní vody. Velmi zajímav pfiíspûvek pfiednesl prof. RNDr. Ing. Petr tûpánek, CSc., z VUT Brno pfiedmûtem jeho pfiíspûvku bylo hledání pfiíãin poruch stropních hurdiskov ch konstrukcí. Tato problematika se fie í jiï nûkolik let, základní problém pfiedstavuje otázka, proã dochází k odtrïení spodní ãásti stropnice. Poruchy a zpûsoby rekonstrukce kostelních vûïí ve své pfiedná ce vysvûtlil doc. Ing. Jaroslav Solafi, PhD., z V B TU Ostrava, Fakulty stavební. Ing. Tomá Plicka z firmy MC BAUCHEMIE, s. r. o., pfiednesl pfiíspûvek nazvan Zku enosti a zpûsoby pou- Ïití zesilovacích uhlíkov ch lamel. Na jeho pfiedná ku navázal zástupce firmy SIKA CZ, s. r. o., Ing. Zdenûk Roska, kter hovofiil zejména o pfiedpínání CFK lamel. Prof. Ing. Tomá Vanûk, DrSc., z âvut Praha upoutal v echny posluchaãe pfiedná kou o konkrétních pfiíkladech havárií zdûn ch staveb a naznaãil zpûsoby fie- ení prezentovan ch závad. Na této konferenci jsme byli poctûni moïností uvítat také zahraniãní hosty, pfiedstavitele WTA EVROPA v ãele s prezidentem WTA, prof. Dr. Hansem Peterem Leimerem, kter hovofiil o v znamu WTA v Evropû a dále o opravách a údrïbû budov z hrázdûného zdiva podle smûrnice WTA. Dr. techn. Clemens Hecht a univ. prof. Ing. Dr. Jürgen Dreyer z Technické univerzity ve Vídni mûli velmi zajímavou pfiedná ku na téma První poznatky ze zkou ek úãinnosti injektáïích látek uveden ch v nové smûrnici WTA Prof. Dr. Dionys Van Gemert z Belgie upoutal posluchaãe dvûma zajímav mi pfiedná kami: Konsolidace a zpevàování struktury starého zdiva a PoÏadavky na kompatibilitu tradiãních a novodob ch materiálû pro restaurování konstrukcí. Prof. Dr. Ing. Ervin Schwing ze SRN ve své pfiedná ce rozebíral zabezpeãení opûrn ch zdí z kamene. Dr. Ing. Hartvig Kunzel z Ústavu pro fyziku v SRN pfiedná el o problematice zateplování star ch objektû. Ze zahraniãních hostû dále vystoupil Dieter Proksch, zástupce firmy AQUAPOL z Rakouska, s pfiíspûvkem na téma Vysu ování zdiva na principu magnetokineze. Na tuto pfiedná ku navázal Ing. Hofiava z âanos Praha a pozdûji se na téma magnetokineze vyvinula iroká diskuse se zástupci WTA INTER. Konference Sanace a rekonstrukce staveb se stává místem setkání pro irokou odbornou vefiejnost, k dispozici je sborník pfiedná ek, v nûmï jsou podrobnû zpracována jednotlivá témata. Leto ní roãník konference nav tívilo 220 úãastníkû. Miroslav HAVEL Konference Barevnost fasád prûzkum, dokumentace aobnova Dne uspofiádal NPÚ spolu s âesk m národním komitétem ICOMOS konferenci zamûfienou na problematiku prezentace barevnosti stavebních památek, která je stále citliv m tématem na í památkové péãe. V úvodním vystoupení dr. Josef tulc (hlavní konzervátor NPÚ, prezident ânk ICOMOS) zdûraznil, Ïe pfiestoïe v uplynul ch desetiletích probûhlo mnoho diskusí na toto téma a je k dispozici dostatek pozitivních i negativních pfiíkladû, dosud se nepodafiilo dosáhnout jednoznaãné shody v tom, jak má památková péãe k obnovû barevnosti fasád pfiistupovat. Dr. tulc pfiipomnûl obdobnou konferenci, která se konala pfied 22 lety, a shrnul závaïné pfiíspûvky ze sborníku z konference konané roku Vyzdvihl nadãasovost pfiíspûvkû osobností, jak mi byli Dobroslav Líbal, Oldfiich J. BlaÏíãek, Jan Muk, Jaroslav Wagner, Milada Vilímková, Jaroslav Macek, Milan Pavlík, Jifií BlaÏej, Antonín Novák, a pfiipomenul nûkteré jejich my lenky, s jejichï obsahem se mûïeme i po ãasovém odstupu ztotoïnit, napfiíklad Ïe vnímání barevnosti je závislé mimo jiné na povrchové úpravû, tedy na struktufie povrchu; barevnost jednotlivého objektu je nutné studovat a interpretovat v závislosti na mnoha souvislostech prostorov ch i ãasov ch, tedy jak z hlediska promûn samotné stavby, tak s ohledem na v voj okolní situace. Samotn fakt, Ïe byla zji tûna historická barevnost, nemá b t podnûtem ke zmûnû dochovaného stavu. Dr. tulc zároveà shrnul hlavní závûry konference z roku 1982, a to zejména: Provedení prûzkumu barevnosti a dokumentace objektu a míst odbûru vzorkû by mûly b t povinností. Dokumentovat je tfieba nejen nejstar í dochovanou barevnost, ale v echny dochované barevné úpravy, tedy cel v voj barevnosti. Je nezbytné zachovávat pûvodní omítky i souvrství nátûrû, dokládající v voj barevn ch prezentací. V bûru vhodn ch materiálû je tfieba vûnovat znaãnou péãi. Je Ïádoucí vypracovat metodiku prûzkumu barevnosti a systém evidence vzorkû. Závûrem svého vystoupení dr. tulc konstatoval, Ïe tato doporuãení jsou dosud velmi aktuální, pfiiãemï poslední ze závûrû se dosud nepodafiilo splnit. Konference, z níï vze ly dal í podnûty pro chystanou metodiku, pfiedstavovala dal í krok k nápravû stávající situace. Návrh metodiky, kter pfiipravuje NPÚ ústfiední pracovi tû na základû poznatkû z prûzkumû a s ohledem ke kritickému zhodnocení realizací za dvacetileté období, bude následnû podroben co nej- ir í diskusi, k níï J. tulc pfiítomné vyzval. Prof. Mojmír Horyna (UK) se ve svém filozoficky ladûném referátu dotkl fiady souvislostí, v nichï se barevnost staveb vyvíjela v minulosti. Pfiipomnûl etapy nátûrû Ïiv mi barvami i období víceménû monochromních úprav. Do doby klasicismu barevnost ãasto nemûla jen estetick v znam, ale souvisela také se sloïit mi symbolick mi my lenkov mi systémy, pûsobícími jak na volbu barevn ch odstínû, tak na kompozice celkû i proporce detailû. Na závûr svého vystoupení prof. Horyna konstatoval, Ïe dne ní situace je krajnû neuspokojivá. Arch. Ondfiej efcû (NPÚ ÚP) se zab val podmínkami vnímání barev lidsk m zrakem. Upozornil na pfiíãiny ãast ch problémû pfii interpretaci zkouman ch historick ch odstínû i na rizika práce s firemními vzorníky moderních fasádních barev. Ing. Petr Macek seznámil úãastníky konference s tezemi metodiky prûzkumu barevnosti fasád. Pozornost vûnoval praktickému provádûní prûzkumû barevnosti, tedy sondáïnímu prûzkumu in situ a laboratornímu hodnocení barevnosti. Upozornil na skuteãnost, Ïe poznatky z nábrusû jsou ãasto oznaãovány jako vûdeck podklad bez ohledu na limity laboratorního prûzkumu barevnosti. Ve vztahu k provádûní terénního prûzkumu uvedl, Ïe sondy by mûly b t zásadnû provádûny restaurátorsk mi postupy. Za zcela zásadní oznaãil nutnost pfiesné a vãasné dokumentace sond a míst odbûrû vzorkû. Uvedl, Ïe památkáfi by mûl ve svém stanovisku zcela pfiesnû popsat, v jakém rozsahu má b t prûzkum provádûn. Závûrem Ing. Macek zdûraznil, Ïe pfiipravovan koncept metodiky bude po zapracování pfiipomínek z konference podroben dal í odborné diskusi, poãítá se napfiíklad se zpfiístupnûním konceptu metodiky na webov ch stránkách NPÚ. Ing. Ivana Kopecká (vedoucí technologické laboratofie NPÚ) se zab vala v vojem barevn ch úprav nejen na omítkách, ale také na ostatních materiálech v exteriéru i interiéru. Nastínila chemické sloïení nûkter ch pigmentû a v voj uïívání nûkter ch pojiv. Ing. Jan ÎiÏka a arch. Eva Vyletová (oba NPÚ ÚOP stfiedních âech) v koreferátu na fiadû pfiíkladû památek ze stfiedních âech ilustrovali pfiínos dokumentace i drobn ch reliktû barevnosti na tûïce po kozen ch zanedban ch stavbách. Dr. Lubomír Zeman (NPÚ) se zab val v vojem barevnosti v západních âechách. V klad doplnil ukázkami fiady realizací. Demonstroval jak vhodná fie ení, respektující nálezy, tak zcela nepodloïené v sledky, opo- 82 SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE

15 míjející stanoviska památkové péãe. V raznû negativní realizace uvádûl na pfiíkladû Karlov ch VarÛ, kde jsou v dûsledku tlaku siln ch investorû provádûny zcela ahistorické natûraãské úpravy fasád. Arch. Vojtûch Láska (fieditel NPÚ ÚOP stfiedních âech) se vûnoval poznatkûm z dlouhodobého sledování barevnosti fasád. Uvedl, Ïe základním problémem na í doby je dalekosáhlé odstraàování historick ch souvrství a pouïívání ahistorick ch materiálû pfii obnovû fasád, zatímco vût ina historick ch úprav barevnosti byla pouh m vyspravením omítky a pfiekrytím pfiedchozí úpravy. Arch. Láska vyslovil poïadavek vût í úcty k dochovanému stavu fasád, zejména k úpravám z 19. století, které tvofiily charakteristické prostfiedí na- ich mûst je tû do 70. let 20. století. Doc. Václav Girsa (FA âvut) kriticky zhodnotil souãasn stav na ich památek ve vztahu k barevnosti fasád. Na drastick ch, ale bohuïel typick ch pfiíkladech z plo nû chránûn ch lokalit nûkter ch historick ch mûst popisoval rozklad struktury na ich sídel a jejich materiálovou a v razovou degradaci. Stav na ich sídel oznaãil jako katastrofick, coï velmi pfiesvûdãivû ilustroval srovnáním na ich mûst s pfiíklady celistvû zachovan ch mûst v zahraniãí (Francie, Portugalsko). Nedostatky souãasné praxe shrnul do osmi kritick ch poznámek: znaãn rozsah laick ch úprav, chybné interpretace nálezû, ignorování ir ích souvislostí a historické posloupnosti, individualistické korekce doloïen ch odstínû, uïívání nevhodn ch technologií a nátûrov ch hmot, pfiehlíïení v znamu podkladu a nedostateãná ochrana originálních omítek, pfiehlíïení nutnosti celistvé a dûstojné prezentace památky, apriorní návyk mûnit vzhled památek za kaïdou cenu. Doc. Girsa uvedl, Ïe souãasn trend ahistorické rozháranosti vzhledu na ich sídel je nutné zastavit, pfiiãemï hledání nápravy musí zaãít u odborníkû. Zejména v pfiípadech dosud renovacemi neponiãen ch, autentick ch památek, jichï neustále ub vá, je tfieba dûslednû prosazovat konzervaãní pfiístup a restaurátorské metody. Pfii péãi o památky se musí více uplatàovat kolektivní spolupráce, uváïlivost a organizaãní pfiipravenost. ZdÛraznil, Ïe památková péãe by se mûla dûslednû distancovat od sanaãních omítek a od ahistorick ch fasádních barev, vût í péãi by mûla vûnovat propagaci tradiãních materiálû a fiemesel pfii obnovû stavebního fondu. Na závûr svého vystoupení doc. Girsa poukázal na v znam citlivého restaurování staveb vãetnû zachování autentick ch povrchû a patiny stáfií. V klad doplnil ãetn mi realizacemi konzervaãního pfiístupu na pfiíkladech z Bezdûzu, Zlaté Koruny, Horního hradu v âeském Krumlovû a z dal ích obnoven ch památek. J. tulc se pfiipojil s názorem, Ïe konzervaãní pfiístupy musí památková péãe prosadit pfiedev ím u památek, jeï má ve své správû. Arch. Milo Solafi (NPÚ ÚP) se zab val vztahem kamenn ch prvkû k natíran m fasádám. Na instruktivních pfiíkladech ukázal zniãující dopad stále bûïného odhalování kamenn ch ãástí fasád. Kamenné prvky i sochafiské dekorace by mûly b t dûslednû o etfiovány jako souãást celku. Ing. Dagmar Michoinová (technologická laboratofi NPÚ) se ve svém pfiíspûvku pfiipojila k podpofie konzervaãního pfiístupu péãe o fasády a vûnovala se definování technologick ch zásad, které vymezují v bûr materiálû vhodn ch pro udrïitelnou péãi o historické natírané omítky. Své poznatky shrnula do pûti zásad: o respektování a ochranû originálních materiálû, o pfiednostním pouïívání adekvátních (na stavbû dochovan ch) materiálû pfii obnovû fasád, o nutnosti shody struktury i barevnosti doplàku s originálním materiálem, o potfiebû revitalizace tradiãních fiemesel i jejich pfiednostním pouïívání pfii obnovû fasád a o v znamu dodrïování technologické káznû pfii provádûní obnovy. Ing. Michoinová se téï velmi kriticky vyjádfiila k pouïívání sanaãních omítek a zdûvodnila kodlivé dopady hydrofobizace na trvanlivost vápenn ch materiálû. Závûrem zdûraznila nezastupiteln v znam materiálov ch prûzkumû a projektové dokumentace v procesu péãe o fasády. V rámci odborného setkání do lo bezesporu ke shodû v názoru, Ïe stav barevn ch úprav fasád domû v na ich sídlech i u fiady solitérních staveb není uspokojiv, pfiiãemï souhrnnû je celkov vzhled na ich mûstsk ch celkû skliãující. Vzhledem k nabitému programu jednodenní akce, kter se protáhl aï do veãerních hodin, v ak uï nebylo moïné rozvinout zevrubnûj- í fundovanou diskusi. ZávaÏné téma vyïaduje bezpochyby dal í odborná setkání a ir í odbornou diskusi k formulování metodick ch zásad pro tuto problematiku. Jedná se o koncipování takov ch závûrû, které se stanou zároveà úãinnûj ím nástrojem pro nápravu souãasné situace. Dagmar MICHOINOVÁ, Jan SOMMER V stava díla Franty An Ïe Franta An Ï ( ), Obecní dûm, Praha, 10. listopadu února Pofiadatel: Obecní dûm, autorky: Jana Pauly, Alena KfiíÏová, Jana Omar. V stavou je splácen letit dluh v znamné a donedávna neprávem opomíjené osobnosti oboru ãeského umûleckého fiemesla Franti ku An Ïovi ( ). F. An Ï od mládí projevoval hlub í zájem o kov. Citlivost k tomuto materiálu získal zfiejmû díky otci, kter pracoval v Ïelezárnách. V jimeãn An ÏÛv talent se projevil bûhem studií na praïské UmûleckoprÛmyslové kole. V uka zde sice byla vedena schopn mi v tvarníky, ale zamûfiovala se pfiedev ím na individuální ateliérovou tvorbu bez pfiímé návaznosti na praxi a prûmyslovou v robu. Tento nedostatek si vnímav student uvûdomoval a po ukonãení studia zaloïil jeden z posléze nejlépe fungujících stfiedoevropsk ch kovozpracujících závodû. Zde se s bohatou v tvarnou invencí vyrábûly pamûtní desky, svítidla, zábradlí, tvofiila sochafiská díla, funerální plastika i fiada jin ch uïitkov ch a umûleck ch pfiedmûtû. Spoleãnû se sv mi nûkdej ími profesory Celdou Klouãkem, Emanuelem Novákem a dal ími se stal An Ï protagonistou ãeského secesního umûní. Nûkteré z v robkû jeho závodu v ak pfiitom je tû nadále stylovû ãerpaly z období historismû. Rodinné a pfiátelské styky uvedly Franti ka An Ïe mezi tehdej í umûleckou elitu. Pracoval pro pfiední ãeské architekty a sochafie. PfiipomeÀme na tomto místû kupfiíkladu souãást sbírky architekta Josefa Hlávky v objektu západoãeského zámku v LuÏanech An Ïem odlévané souso í âert a Káãa od Ladislava alouna. Mezi zákazníky jak dokazují jiné ãásti sbírek na ich památkov ch objektû patfiili nejenom v znamní umûlci a úspû ní podnikatelé té doby, ale také nûktefií ãlenové lechtick ch rodin. Dokládá to napfiíklad zajímav exponát mûlnického souboru LobkowiczÛ. Ve sbírce hradu Karl tejna je uchováván An ÏÛv pozoruhodn soubor bohosluïebn ch pfiedmûtû. Sortiment v robkû závodu se bûhem doby podstatnû roz ifioval, a to zejména v souvislosti s elektrifikací. Kromû Prahy nabízely jeho vzorkovny brzy nová svítidla i v Brnû, Bratislavû a v Teplicích. An Ïovy stolní lampy ve funkcionalistickém stylu je moïno povaïovat za nadãasová, vrcholná díla umûleckého prûmyslu. V stava se koná v místech, kde se firma kdysi v znamnû pracovnû angaïovala a také tu pozdûji oslavila pûtadvacáté v roãí svého zaloïení. Doprovází ji obsáhl a bohatû dokumentovan katalog. Obojí se stalo dûstojnou pfiipomínkou sedmdesátého v roãí úmrtí Franti ka An Ïe. Kvûta K ÍÎOVÁ O v stavu projevilo zájem Muzeum v chodních âech v Hradci Králové. Zde byla zahájena dne 24. února 2005 a potrvá do konce záfií téhoï roku. Obr. 1. Pozvánka na v stavu. (Reprofoto Jaromír Novotn ) SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE 83

16 RECENZE BIBLIOGRAFIE Kniha Chemie v konzervátorské a restaurátorské praxi M. K. NIKITIN, E. P. MELNIKOVÁ: Chemie v konzervátorské a restaurátorské praxi, Masarykova univerzita, Brno Z ru tiny text pfieloïil J. Pfiíhoda. Publikaci Chemie v konzervátorské a restaurátorské praxi autorû M. K. Nikitina a E. P. Melnikové vydala Masarykova univerzita v Brnû jako uãební pomûcku pro studenty, ktefií by se mûli v budoucnosti profesionálnû zab vat ochranou kulturního dûdictví. Kniha vy- la v roce 1990 (první vydání), druhé vydání je z roku Je zfiejmé, Ïe podstatná ãást textu vznikla v 80. letech 20. století, neboè nese v echny znaky odborn ch prací, které v té dobû vznikaly v b valém Sovûtském svazu. V dobû, kdy se vûda a v roba (i památková péãe) této zemû vyvíjely v podstatû izolovanû od ostatního svûta. JiÏ v pfiedmluvû pfiekladatel uvádí, Ïe se jedná o svého druhu kuchafiku, Ïe sloïení mnoh ch materiálû je citováno jen pod dobov mi obchodními názvy, které nevypovídají nic o jejich chemickém sloïení, Ïe fiada citovan ch prostfiedkû byla ve své dobû dostupná pouze v zemích b valého SSSR, Ïe mnohé postupy uvedené v publikaci nejsou zcela v souladu s postupy uïívan mi u nás, Ïe mnohé doporuãované prostfiedky i postupy jsou zastaralé. S pfiekladatelem lze souhlasit i v konstatování, Ïe mnohé uvádûné postupy je tfieba chápat v první fiadû jako doklad historického v voje oboru. Nelze v ak souhlasit s dal ím tvrzením pfiekladatele, Ïe totiï poslední obdobné publikace (rozumí se publikace v ãe tinû, zamûfiené na technologické problémy konzervace památkov ch objektû a pfiedmûtû) pocházejí z 80. let 20. století. Pfiekladatel i recenzenti zcela opomíjejí fiadu speciálních publikací na dané téma, které byly v ãe tinû vydány od 90. let dodnes. Mezi nimi lze jmenovat napfiíklad uãební texty Základy muzejní konzervace (Moravské muzeum, Brno 1989), Obecná chemie pro posluchaãe oboru restaurátorství a konzervace umûleck ch dûl (P. STRAKA, RKT, Litomy l 1994), uãební text Stavební materiály historick ch objektû (P. KOTLÍK a kol., V CHT, Praha 1999), monografie Restaurování a konzervování archiválií a knih (M. ëuroviâ a kol., Paseka, Praha 2002), metodiky vydávané Národním památkov m ústavem (dfiíve Státním ústavem památkové péãe) a celou kálu specializovan ch publikací vydávan ch Spoleãností pro technologie ochrany památek STOP. Kromû toho existuje mnoho kvalitních zahraniãních monografií, které jsou jiï léta pouïívány jako vysoko kolské pomûcky ve vût- inû evropsk ch státû. V souãasné dobû jsou komerãnû dostupné i v âr a hledisko jazykové by, alespoà pro vysoko kolské studenty, rovnûï nemûlo b t pfiekáïkou. Jejich prostudováním, nebo alespoà zbûïn m prohlédnutím nûkter ch z nich mohlo dojít ke korekci mnoha tvrzení, uvádûn ch v recenzované publikaci. Mechanické pfievzetí komerãních názvû materiálû do odborného textu, urãeného praktick m uïivatelûm, je nepfiijatelné. Látky s oznaãením GKÎ-11 a podobnû jsou u nás (a moïná, Ïe i v souãasném Rusku) zcela nesehnatelné. Jejich sloïení vãetnû zdravotních rizik nebylo ani v dfiívûj í dobû pfiesnû známé, ãasto bylo pfiedmûtem utajení. Pfievodní tabulka na poãátku knihy nemûïe, zvlá tû pro nechemiky, tento nedostatek nahradit. Vlastní text je rozdûlen do deseti kapitol, které jsou, s v jimkou obecného úvodu, tematicky zamûfieny na jednotlivé skupiny materiálû (malba; kámen; beton a Ïelezobeton; dfievo; kovy; smalt, sklo, porcelán a umûlecká keramika; tkaniny; papír; kost, kûïe a polodrahokamy), v sedmi pfiílohách jsou pak specifikovány vlastnosti nûkter ch uveden ch chemikálií. Pro v echny kapitoly je bohuïel spoleãné, Ïe text nedosahuje ani formálnû úrovnû uãebnice. Nepodává informace o podstatû popisovan ch problémû, nevysvûtluje souvislosti. Uvádí jen postupy, které jsou ãasto v rozporu se zásadami péãe o kulturní dûdictví, s etick m kodexem restaurování a konzervace, nûkdy i s bezpeãnostními a hygienick mi pfiedpisy. Na tyto skuteãnosti není v textu, byè jen poznámkou, poukázáno. Je zcela opomíjen fakt, Ïe volbû vhodn ch materiálû pro restaurování a konzervaci musí vïdy pfiedcházet zhodnocení dochovaného stavu (a to nejen stavu vlastního materiálu, ale také zhodnocení historické, estetické a dokumentární hodnoty objektu) a vyhodnocení pfiíãin daného typu po kození ãi degradace materiálu. Právû poznání mechanismû degradace historick ch materiálû je nezbytné pro volbu vhodn ch konzervaãních nebo restaurátorsk ch postupû, které by degradaãní proces pomohly zpomalit nebo zastavit. Kniha je pouze sbírkou pracovních metod a receptur, navíc vût inou jiï pfiekonan ch. Zku en konzervátor si z nich moïná vybere nûkteré pouïitelné. V rukou zaãáteãníka je v ak tato publikace nebezpeãná. A to nejen pro objekty, které mají b t konzervovány, ale také pro samotné restaurátory a konzervátory, neboè podstatná ãást doporuãovan ch chemikálií patfií mezi nebezpeãné, anebo dokonce zvlá tû nebezpeãné jedy. Nûkteré z nich jsou jiï dlouhou dobu zcela zakázané (napfiíklad slouãeniny pentachlorfenolu). V tomto místû je nutné zmínit i pfiílohy 5 7 (s ), které poskytují pfiehled doporuãen ch biocidû. I zde se vyskytuje mnoïství látek hygienicky závadn ch. Mimo jiné: chlorované biocidy, plynn chlor, pentachlorfenol, organokovové slouãeniny, azbest, slouãeniny arsenu, rtuti, baria a olova. Nûkterá z prezentovan ch tvrzení jsou chybná a zavádûjící. Dozvídáme se napfiíklad, Ïe arabská guma (polysacharid) je vápenatá sûl kyseliny arabonové nebo Ïe z kamence (dodekahydrát síranu hlinitodraselného) se uvolàuje síran amonn... Mnoho z uveden ch materiálû a technologií pro konzervaci památek pova- Ïujeme s ohledem na souãasnou úroveà poznatkû za nepfiijatelné. Jako ilustraci citujeme v knize uvádûnou moïnost pouïití siln ch kyselin pro ãistûní mramoru, kdy je doslova uvedeno: Kyseliny lze pouïít pouze tehdy, je-li pfiípustné naru ení svrchní zneãistûné vrstvy mramoru. Existuje v ak pfiípad památkového objektu, kdy je pfiípustné naru ení svrchní zneãistûné vrstvy? Obdobnû nebezpeãné je doporuãení dezinfekce papíru β-naftolem, zejména po zku enosti s dezinfekcí pergamenov ch listin Archivu ãeské koruny touto látkou v 60. letech minulého století, kdy byly archiválie uveden m zpûsobem (na doporuãení sovûtsk ch odborníkû) prakticky zniãeny (s. 196). Je v ak moïné, Ïe nûkterá sporná tvrzení vznikla v dûsledku dodateãného zpracování textu nebo velmi patného pfiekladu. Pfieklad obsahuje fiadu nepfiesností a chyb, a to nejen terminologick ch, ale i vûcn ch. Jako pfiíklad nepfiesnosti lze uvést termíny provûrka kyselosti papíru, ãerné kovy ve v znamu Ïelezné kovy, hlubinná impregnace a dal í. Jako nesmysly pak klihy ze krobu nebo kaseinov klih. Pfiekladatel volnû zamûàuje natolik odli né pojmy jako roztavit, rozpustit a roztopit (s. 22). Zcela do oblasti humoru patfií pfieklady slov ãi jmen, které ru tina pfievzala z angliãtiny a upravila jejich tvar. Tak jsou chemici Mark a Houwink (po nichï je naz ván vztah závislosti mezi molekulovou hmotností polymerû a limitním viskozitním ãíslem [η]) v uãebnici pfiedstaveni jako Marek a Chuvinek. Zvlá tní pûvab má i termín biologiãtí naru itelé obrazû (s. 46). I pfies uvedené nedostatky je v ak tato kniha pro obor aplikovaného pfiírodovûdného zkoumání historick ch materiálû jist m pfiínosem. Uvádí celou fiadu historick ch a dobov ch návodû pro o etfiování materiálû, a mûïe tedy b t v jistém smûru vyuïita jako urãit prûfiez historie oboru, bohuïel bez kritického zhodnocení, které by bylo moïné se souãasn mi zku enostmi uãinit. Mnohé z uveden ch materiálû byly dfiíve pouïívány i u nás. Tyto konzervátorské a restaurátorské postupy by tedy bylo moïné s jist m odstupem kriticky zhodnotit. Z tohoto pohledu je publikace alarmujícím dokladem pfiekotného v voje a zásadních promûn názorû v oboru. Je dokladem o tom, jak fatální pro cenné originály mûïe b t pouïití nedostateãnû vyzkou en ch technologií ãi pouïití nov ch zázraãn ch materiálû, o jejichï vlastnostech a o jejichï kompatibilitû s historick mi materiály nemáme dostatek informací a znalostí. Publikace v ak nebyla vydána jako unikátní prûfiez dobov mi postupy. Byla vydána pfiedev ím jako uãební pomûcka pro studenty Pfiírodovûdecké fakulty Masarykovy univerzity v Brnû, ktefií by se mûli se sloïitou, mezioborovou problematikou péãe o kulturní dûdictví teprve seznamovat. Jsme pfiesvûdãeni, Ïe v uka pfiírodovûdcû by mûla vést k tomu, aby budoucí specialisté své znalosti umûli vyuïívat k nalézání souvislostí a k systematickému a kreativnímu fie ení problémû. V tomto smûru jim publikace Chemie v konzervátorské a restaurátorské praxi sotva mûïe pomoci. Plné znûní dílãích posudkû publikace od kolektivu recenzentû je k dispozici na webov ch stránkách NPÚ. Za kolektiv recenzentû Ivana KOPECKÁ a Dagmar MICHOINOVÁ 84 RECENZE, BIBLIOGRAFIE

17 Kniha Národní kulturní komise Kristina Uhlíková: Národní kulturní komise , Artefactum, Ústav dûjin umûní AV âr, Praha 2004; vy lo jako jedenáct svazek edice Fontes historiae artium. Kniha je sloïena ze dvou hlavních oddílû první z nich tvofií studie na zhruba edesáti stránkách a druhou komentovaná edice pramenû a pfiíloh o rozsahu pfiibliïnû tfiikrát vût ím. Pfiesto je tfieba ocenit zejména první oddíl jako solidní pokus o kritick pfiehled období bezprostfiednû následujícího po 2. svûtové válce a spojeného s bezprecedentním vyvlastnûním kulturního majetku. Druhá ãást je i pfies svûj rozsah pouze urãitou sondou do takfika bezbfiehého materiálu, kter by bylo tfieba kvûli stanovenému pfiedmûtu studovat. Jedná se tak spí e o ukázku nûkter ch typû archiválií vedle rûzn ch smûrnic, dohod, zápisû z jednání, úfiední i osobní korespondence zde najdeme i pfiíklad inventáfie mobilií, a jako kuriozitu dokonce i báseà o svozech. Skuteãn m tûïn m dolem (nûmecky Fundgrube), ze kterého autorka nejvíce ãerpá, je pozûstalost ZdeÀka Wirtha o úctyhodném rozsahu 464 kartonû, uloïená v LA PNP. VyuÏity jsou v ak i archiválie z jin ch lokalit (napfiíklad z fondu Státní památková správa v SÚA, z PNP a dal í). Pro orientaci v celé problematice je ale zvlá È dûleïitá i tehdej í legislativa, jejíï zpracování pfiedstavuje pfii aï lakonické struãnosti tehdej ích dekretû, v nosû a zákonû (vzpomeàme na jednovût Lex Schwarzenberg) také znaãn badatelsk zábûr, jehoï se autorka úspû nû zhostila. Naproti tomu skromná odborná literatura k tématu pfiipomíná spí e sanctum silentium, popfiípadû perpetuum silentium, jak b vá v právní literatufie oznaãována záleïitost, o které se jiï dále nejedná, která byla dána k ledu. Pfied rokem 1989 bylo mlãení dáno tiskovou cenzurou a po tomto roce zase autocenzurou, která se bohuïel vztahuje i na potomky tehdej ích aktérû. Domnívám se, Ïe právû v tom spoãívá jádro problému obtíïnost aï nemoïnost získání hodnovûrn ch poznatkû o dobû nedávno minulé dobû pohnut ch individuálních osudû historikû umûní, o jejichï vinû ãi nevinû se lidem z pochopiteln ch dûvodû tûïko hovofií. Hlavním aktérem, jehoï jméno by mohlo stát v podtitulu knihy, je ov em Zdenûk Wirth. Jeho nepfiikrá leného Ïivotopisu se autorka zhostila s empatickou objektivitou bez emocí, ale i bez sebemen í známky neúmûrného kriticismu, kter by vzhledem k Wirthovû tûsnému vztahu k osobû ZdeÀka Nejedlého dost nabízel. Publikace by se tedy mohla stát uïiteãnou (nechceme-li pfiímo fiíci nepostradatelnou) pfiíruãkou pro badatele nejen z úzkého okruhu památkové péãe, ale i pro historiky kultury, politiky a národnostní problematiky. Vzhledem k rozptylu mobiliárních pfiedmûtû do fondû desítek institucí (mezi nûï patfiila nejen Národní galerie, Národní muzeum, UmûleckoprÛmyslové muzeum, Vojenské historické muzeum, Národní technické muzeum, Náprstkovo muzeum, ale i desítky dal ích) to bude uïiteãná ãetba i pro tamûj í kolegy. Chtûl bych spí e naznaãit jistá desiderata do budoucnosti autorka se omezuje na popis urãit ch mechanismû, právních instrumentû, reglementû, kter mi tehdej í spoleãnost fie ila zestátnûní cca 1500 zámkû a cca 1 milionû opu tûn ch bytû vãetnû jejich inventáfie. Domnívám se, Ïe samotné zvefiejnûní metodik zpûsobu práce tehdej ích institucí (Národní pozemkov fond, Fond národní obnovy, obû Národní kulturní komise a dal í) má jen podmínûnou vypovídací hodnotu. Z hlediska oboru dûjin umûní by bylo pfiece jen nutné se pfies pracné anal zy postupnû dobrat k urãit m ideov m rekonstrukcím zanikl ch jednotliv ch, konkrétních zámeck ch objektû s jejich mobiliáfiem, ze kter ch by pak bylo moïné vycházet pro urãité obecné, syntetické závûry a hodnocení historické materiální kultury ve stfiední Evropû. Není totiï nejmen ích pochyb o tom, Ïe fenomén aristokratick ch sídel, pojíman ch jako komplexní celky, nezmizí vzhledem ke svému obrovskému duchovnímu v znamu z badatelsk ch plánû historikû umûní, i kdyï právû jim jmenovaná publikace ozfiejmila, o jak sisyfovsk úkol pfiitom pûjde. Ivan P. MUCHKA Publikace Denkmalpflege Informationen Denkmalpflege Informationen, Bayerisches Landesamt für Denkmalpflege, Ausgabe B 129, November 2004, ISSN , 92 stran, ãernobílá vyobrazení v textu. Publikace je rozdûlena, jak se jiï stalo tradicí, na následující bloky: Editorial, Aktuelles, Denkmalforschung, Museum, Idee und Werk, Porträts, Recht, Personalrat, Photodokumentation, Über der Zaun, Berichte, Termine, Nachlese, Postscriptum, Literatur. V roce 2004 je to jiï tfietí ãíslo Denkmalpflege Informationen. První bylo vydáno pod ãíslem B 127 v bfieznu 2004 a druhé pod ãíslem B 128 v ãervenci Zvlá tní pfiílohu pak tvofiilo ãíslo A 91 vydané v ãervenci 2004 ke Dni otevfien ch dvefií bavorsk ch památek, kter se konal 12. záfií V znamnou ãást publikace tvofií vyobrazení. Baudenkmäler im Landkreis Roth (Historische Photos von aus dem Bildarchiv des Bayerischen Landdesamtes für Denkmalpflege), s Publikováno je zde 12 historick ch fotografií památek z uvedeného regionu. Fotografie pfiipomínají v stavu, která zde byla uspofiádána v fiíjnu a listopadu 2004, a dokládají v znam tohoto druhu dokumentace pro vyhodnocení ztrát památkového fondu a ocenûní toho, co pfieïilo do souãasnosti. Nejstar í z fotografií pochází z roku 1883 (Stadt Abenberg, pohled na hrad a pohled na mûsto od fotografa F. Schmidta), nejmlad í z doby kolem roku 1925 (Stadt Greding, pohled k námûstí). Kriegswinter 1944/45 (Eine Photodokumentation aus dem Bildarchiv des Landesamtes), s Publikováno je 12 historick ch fotografií památek po kozen ch nálety v uvedené dobû. Je pfiipomenuto, Ïe v období zimních mûsícû do lo ke zniãení více památek neï v pfiedcházejících letech Hitlerovy dobyvaãné války. Fotografie mûly pûvodnû slouïit jako podklad k vymáhání náhrad po kození po pfiípadném vítûzství tfietí fií e. V archivu bavorského památkového úfiadu jsou jich tisíce. V rubrice Aktuelles jsou podány informace o nûkolika dokonãen ch opravách bavorsk ch památek. V ãlánku Uli WALTERA (s ) je pfiipomenuto navrácení soch evangelistû od mnichovského dvorního sochafie Balthasara Ableithnera ( ) z mnichovského theatinského kostele zpût na jejich pûvodní místa do kostela, ke kterému do lo po padesáti letech. Sochy jsou vysoké 3,5 m. âlánek Bernta VON HAGEN (s ) popisuje restaurování poutního kostela Maria Brünnlein ve Wemding, kter byl postaven v letech , a poté vyzdoben a zafiizován. Pfiíspûvek Irmhildy HECKMANN-VON WEHREN (s ) informuje o ukonãení restaurování barokních soch andûlû stráïcû z roku 1763 od mnichovského dvorního sochafie Ignáce Günthera ( ) a jejich vrácení na pûvodní místo do Bürgersaalkirche v Mnichovû. Sochy, které patfií k nejv znamnûj ím pracím bavorského rokoka, byly restaurovány od roku 1995 v restaurátorsk ch dílnách bavorského Památkového úfiadu. Podobnû byly o etfieny sochy andûlû stráïcû, které pro farní kostel sv. Marina a Aniana v Rottu nad Innem vytvofiil podle Güntherov ch návrhû po jeho smrti sochafi Josef Götsch. Bavorsk památkov úfiad mûl stráïné andûle, nyní jsou pryã fiíká autorka ãlánku. V rubrice Denkmalforschung je v ãlánku Archäologische Stadtkataster Bayern (s ) vûnována pozornost uplatnûní poïadavkû na plo nou ochranu archeologick ch památek v rámci územního plánování v mûstsk ch obvodech. Dále je v samostatném pfiíspûvku (s ) pfiipomenuto 250. v roãí vzniku poutního kostela ve Wiesu, kter je zapsán na Seznamu svûtového kulturního dûdictví UNESCO. Zvefiejnûny jsou také v sledky stavebního prûzkumu kaple sv. ebestiána u Inchenhofenu v okrese Aichach-Friedberg (s ). Pfiipomenuty jsou i objekty moderní architektury soudní budova v Mnichovû od architekta Friedricha von Triersche z let (s ) a areál spolkové zpravodajské sluïby v Pullachu (s. 35), v nûmï první objekty vznikaly v letech jako sídlo tábu vûdcova zástupce. Areál v Pullachu hledá po pfiesídlení vládních institucí do Berlína nové vyuïití. Stranou zájmu prûzkumu nezûstaly ani movité pfiedmûty, coï dosvûdãuje pfiíspûvek o kadidelnici z farního kostela Nanebevzetí Panny Marie v Landsbergu nad Lechem. Jako ãervená nit se cel m ãíslem Památkov ch informací táhnou reakce na souãasnou situaci v bavor- RECENZE, BIBLIOGRAFIE 85

18 ském Památkovém úfiadû. Dochází k reorganizacím, sniïování poãtu poboãek a pracovníkû a také k celkovému sniïování dotací na opravy památek. Tato situace je reflektována jiï na prvních stránkách publikace, na nichï pod titulem Die ersten 1826 Tage (s. 4 7) odpovídá generální konzervátor památkové péãe v Bavorsku prof. Dr. Egon J. Greipl na otázky redaktora vydání Informací, Dr. Karlheinze Hemmetera. Greipl zde mimo jiné rekapituloval pût let svého pûsobení ve funkci generálního konzervátora a vyjádfiil se k aktuálním otázkám bavorské památkové péãe. JiÏ po svém nástupu v roce 1999 zaãal reorganizovat strukturu památkového úfiadu, která neodpovídala modernímu zpûsobu fiízení a ztûïovala transparentnost ãinnosti úfiadu. Existovalo zde zde totiï 100 samostatn ch referátû a sedm oddûlení podfiízen ch pfiímo generálnímu konzervátorovi. Greipl také zdûraznil, Ïe jednou z priorit jeho ãinnosti je podpora v zkumu slouïícího potfiebám památkové péãe, protoïe bez v zkumu stojí praxe oboru na hlinûn ch nohou. TatáÏ podpora se t ká i dokumentace památek. Pfiipomnûl, Ïe památková péãe je sluïba památkám a není vhodné ji zamûàovat s památkovou policií. V Bavorsku je památek, památkov úfiad má 250 zamûstnancû. Rozpoãet úfiadu na léta je 8,5 milionu euro. Dotace na jednu památku ãiní v Bavorsku cca 35 euro roãnû. K musí b t stav zamûstnancû úfiadu sníïen o deset procent. V rámci reorganizace jiï byl redukován poãet územních odborn ch pracovi È bavorského Památkového úfiadu z osmi na ãtyfii (Würzburg byl pfiifiazen k Bamberku, Norimberk k Augsburku, Landshut k eznu a Ingolstadt k Mnichovu). Greipl povaïuje památkovou péãi za krizov management, kde úspûch je dosaïení cíle s co nejmen ími ztrátami. Vystoupil také proti zmûnû paradigmatu, v nûmï jsou podle feti istického ekonomismu v echny problémy vãetnû spoleãensk ch fie itelné pfiedev ím hospodáfisk mi prostfiedky. Podle tohoto názoru je moïné v e fiídit jako podnik, dûlat ãtvrtletní vyúãtování. Podle Greipla to neplatí o spoleãensk ch hodnotách, které je tfieba spatfiovat v kultufie, vzdûlání, zdraví a také v hospodáfiství. Zmûnám a úsporn m opatfiením, která se dot kají bavorské památkové péãe, je vûnován i pfiíspûvek pfiedsedy personální rady úfiadu Karlheinze Demmetera Ein Arbeiter ist seines Lohnes wert (s ). V tomto pfiípadû jde pfiedev ím o vyuïívání pracovní doby. Reorganizace úfiadu, personální zmûny a úsporná opatfiení jsou obsaïeny také v pfiehledu tisku z konce roku 2003 a poãátku roku 2004 (s ), kter je pfievzat z deseti periodik (napfiíklad Welt am Sontag, Süddeutsche Zeitung, Nürnberger Nachrichten a dal í). Posledním textem (je tfieba pfiipomenout, Ïe je napsan se satirickou nadsázkou), kter se zab vá aktuálním stavem bavorské památkové péãe, je Die ersten 1826 Tage oder Arbeit um der Arbeit willen ist gegen die Natur (s ), opût od Karlheinze Demmetera. V pfiíspûvku se mimo jiné pí e o tom, jak generální konzervátor Greipl jiï od poãátku svého pûsobení na památkovém úfiadû postupuje podle lidové moudrosti, pfiísloví Práce pro práci je proti pfiírodû, a svou metodou prozkoumat a objasnit, rozhodnout, naplánovat a provést se snaïí odbourat neobyãejnû vysok poãet pfiesãasov ch hodin, které mají pfiedev ím pracovníci na úseku praktické památkové péãe (aï 500 hodin). Práci pfies ãas se podafiilo sníïit na cca 100 hodin. Vratislav NEJEDL Z OBSAHU ODBORN CH âasopisò Umûní 2004/5 (pfievzato z webu intimate. cz/umeni/cz/ index. html) Kaliopi CHAMONIKOLA: K autorské identitû architekta a sochafie Antona Pilgrama. Zur Identität Architekten und Bildhauers Anton Pilgram, s âlánek shrnuje dosavadní stav bádání o architektu a sochafii Antonu Pilgramovi. Tato problematika pro la v poslední dobû v razn mi zmûnami, a je tudíï Ïádoucí nynûj í situaci kriticky reflektovat. Jedním z podstatn ch v sledkû nov ch studií bylo vyvrácení Pilgramova autorství kostela sv. Kiliána v Heilbronnu. Kimberly Elman ZARECOR: Jifií Kroha Reconsidered. Jifií Kroha pfiehodnocen, s Náhlé ukonãení profesionální kariéry Jifiího Krohy dosud pfiedstavovalo neznámou stránku jeho Ïivota. Prostfiednictvím nalezen ch pramenû ve Státním ústfiedním archivu v Praze jsou ve studii ozfiejmeny ideologické dûvody, které vedly v roce 1956 ke zru ení Mistrovského ateliéru národního umûlce Jifiího Krohy (MANU) a jeho odchodu do ústraní. Od té doby tvûrce vystupoval jiï jen jako pfiíleïitostn poradce památkáfiû a zab val se dûjinami sovûtské architektury. Blanka KUBÍKOVÁ: Kopie Candidova Zvûstování Pannû Marii. Nová akvizice Muzea umûní Olomouc, s Muzeum umûní Olomouc zakoupilo loàského roku na aukci dosud nepublikovan obraz Zvûstování Pannû Marii. Dílo je kopií malby Pietera de Witte ml., zvaného Candid, která se dochovala pouze prostfiednictvím rytiny Johanna Sadelera. Autorka se vûnuje stylovému rozboru dotyãného obrazu, a to pfiedev ím z hlediska jeho vztahu k nezachovanému Candidovu originálu. Arkadiusz WOJTY A: Projekt náhrobku od Kiliána Ignáce Dientzenhofera v Karlov ch Varech. Neznám doklad architektovy tvorby, s Zpráva informuje o nerealizovaném zámûru zfiízení náhrobku hrabûte Georga Esterházyho, provedeného podle projektu architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera a umístûného v karlovarském kostele sv. Máfií Magdalény. Mûl sestávat z architektonické konstrukce, na níï by stála postava zesnulého z bílého mramoru. Je zfiejmé, Ïe takov projekt pfiedpokládal úãast nûkterého z barokních sochafiû: ne-li pfiímo Matyá e Brauna, pak jiného mistra jeho úrovnû, s nímï Dientzenhofer spolupracoval. Umûní 2004/6 (pfievzato z webu intimate. cz/umeni/cz/ index. html) Maritta ISELER: Der Treppenaufgang am Rathaus in Görlitz Ein Bauwerk bürgerlicher Repräsentation. Venkovní schodi tû radnice ve Zhofielci stavba mû - Èanské reprezentace, s Schodi tû zhofielecké radnice pfiedstavuje jedno z nejv znamnûj ích renesanãních dûl dotyãného mûsta. Podle nápisu bylo dokonãeno roku 1537 a dekorovalo vchod k soudní síni. Pfiíspûvek se zab vá v ir ím kontextu jeho stylovou a ikonografickou anal zou, pfiiãemï poukazuje na skuteãnost, Ïe neexistují Ïádné dûkazy pro tradované autorství jeho návrhu, pfiisuzovaného Wendelu Roskopfovi, ani pro sochafiské ztvárnûní pfiipisované Andreasi Walterovi I. tûpán VÁCHA: Ikonografie fundátorsk ch a donátorsk ch scén v cisterciáck ch klá terech v âechách a na Moravû. Barocke Stiftungs- und Gründungsszenen in Zisterzienserklöstern in Böhmen und Mähren, s Donátorské a fundátorské scény mají v ikonografii barokního umûní zvlá tní místo, jelikoï oscilují mezi profánním a sakrálním zobrazením. Jejich tématem je buì odevzdání pfiíslu n ch listin zakladatelem ãi donátorem mnichûm, nebo urãitá legendická událost. âlánek sleduje roli tûchto scén na konkrétních pfiíkladech ãesk ch a moravsk ch cisterciáck ch klá terû (Osek, Plasy, Zbraslav, Sedlec), vysvûtluje okolnosti jejich vzniku, v znam, typologii a ikonografii. Guido CARRAI: Nuovi documenti su Giovanni Pieroni ed un ipotesi per Palazzo Wallenstein, s Zpráva pfiiná í a interpretuje dosud neznámé dokumenty o architektovi Giovannim Pieronim. Na jejich základû formuluje novou hypotézu o stavbû Vald tejnského paláce. Mojmír HORYNA: V zrcadle stínû. Morava v dobû baroka , s Recenze katalogu v stavy v Musée des Beaux-Arts v Rennes. Josef VÁLKA: Pavel Preiss, Antonín pork a barokní kultura v âechách, s Recenze pfiepracovaného a roz ífieného vydání knihy. 86 RECENZE, BIBLIOGRAFIE Z OBSAHU ODBORN CH âasopisò

19 Stavba 2004/5 Norbert SCHMIDT: Krok z prûmûrnosti. Klá ter Matky BoÏí v Novém Dvofie u Plznû, s âlánek je obsáhlou recenzí rekonstrukce a dostavby premonstrátského klá tera pro fiád trapistû od lond nského architekta Johna Pawsona. Úvod je vûnován historii trapistického fiádu jako vûtve cisterciákû. Dále autor popisuje stavbu kromû zdafiilé obnovy staré barokní rezidence a vytvofiení harmonického klá tera, v nûmï se kloubí baroko a minimalismus, je tfietím vrcholem Nového Dvora novostavba kostela. V závûru se autor zam lí nad tvrzením o cisterciáckém charakteru klá tera, na které se Pawson a mni i ãasto odvolávají, ale které je podle autora recenze zavádûjící. Architektura klá tera je podle N. Schmidta vedle kaple v Jestfiebí od L. Kuby tím nejlep ím z na í porevoluãní sakrální architektonické tvorby. âlánek je doplnûn fotografickou dokumentací klá tera pfied rekonstrukcí a po ní vãetnû plánû. Panos DRAGONAS: Souãasná architektura v Aténách. Architektura 20. století v antické krajinû, s Autor si v ímá v voje aténské architektury v prûbûhu 20. století od 20. do 80. let a dokládá svou charakteristiku obrázky jednotliv ch typick ch staveb. Souãasnou architekturu pak prezentuje skrze profily jednotliv ch staveb na samostatné dvoustranû vãetnû fotografií a plánû. David MATEÁSKO: Vivat Toskána, s Postfiehy a fotografie z toskánské krajiny a v znamn ch mûst. Stavba 2004/6 Martin HORÁâEK: Bratfii lapetové znovuobjevení, s. 8. Recenze knihy Petra Pelãáka, Vladimíra lapety, Jakuba PotÛãka a Pavla Zatloukala, kter byl rovnûï editorem. Polyfunkãní dûm Zlín, s Autorská zpráva o zástavbû úzké proluky na námûstí Míru ve Zlínû na místû secesního hotelu Balkán, kter byl zbourán v 80. letech 20. století. Polyfunkãní dûm autorû Karla Havli e a Svatopluka Sládeãka, obsahuje kanceláfie, byty a pfiízemní prodejny. V pfiízemní pasáïi má zûstat zachováno pû í propojení do ulice Zarámí, které se vïilo v dobû existence proluky. Text je podpofien fotografiemi a plány objektu. Smíchovská synagoga, s Autory rekonstrukce a dostavby Smíchovské synagogy jsou M. Tycar, J. Matula a R. Sidej z architektonické kanceláfie Znamení ãtyfi architekti, s. r. o. Ve své autorské zprávû, doplnûné fotografiemi a plány, pfiipomínají historii objektu, pfiedstavují svûj návrh a jeho provozní fie ení. Rekonstrukce zastupitelského úfiadu âr v AlÏírské republice, s Autofii z Atelieru M 1 architekti, s. r. o. J. Hájek, P. Joba a J. Havlas pfiistoupili k rekonstrukci budovy z roku 1925 jako k zásadní pfiestavbû. Z pûvodní budovy ponechali pouze obvodové stûny a vnitfiní skelet. Svou autorskou zprávu dokládají plány a fotografiemi. Architekt 2004/11 Martin STRAKO : Meziváleãná prûmyslová architektura. Zpráva z konference, s. 54. Zpráva o konferenci, která probûhla v Nostickém paláci v fiíjnu 2004 a jejímiï pofiadateli bylo V zkumné centrum prûmyslového dûdictví pfii âvut v Praze a dále FA âvut v Praze a ãesk národní komitét ICOMOS. Konference sestávala z prezentace odborn ch pfiíspûvkû, v stavy posterû vûnovan ch prûmyslov m lokalitám z celé republiky a z exkurze po prûmyslov ch stavbách v okolí Prahy. Malé poznání pohraniãních oblastí âech a Moravy bude podle autora ãlánku nutno pfiekonávat ve spolupráci s dal ími pracovi ti. Pavel HALÍK: Kupka Nepra. Setkání v architektufie, s. 68. Autor se u pfiíleïitosti v stavy, která probûhla v Galerii Jaroslava Fragnera, zam lí nad spoluprací architekta a sochafie. V ímá si pfiedev ím rekonstrukce Lichten tejnského a Toskánského paláce a Ha kova pomníku pro ÏiÏkovské Prokopovo námûstí. Václav JANDÁâEK: Povrch a podstata materiálu. Beton s ocelovou v ztuïí, s ãást seriálu. Luká BERAN: Altán ve ternberku. Pozdní rezonance kubismu na Moravû, s. 74. âlánek upozoràuje na zajímavou drobnou stavbu patrnû z roku 1931, stojící v dne ních Tyr ov ch sadech. Altán slouïíval jako stánek s obãerstvením na promenádû. PÛvabná stavbiãka, která se podobá v luãn m projevûm ãeského kubismu, se podle autora fiadí spí e do stylu art deco. Její v tvarná kvalita je pfiinejmen ím v rámci regionu zcela v jimeãná. Altán není památkovû chránûn a nyní mu akutnû hrozí demolice. Benjamin FRAGNER: Pfiehazování stfiíbrné koule nad Libní, s. 75. Recenze katalogu v stavy LibeÀsk plynojem, konané v Galerii U zlatého prstenu v Praze na Starém Mûstû. Katalog vydalo nakladatelství Gallery. Architekt 2004/12 Zlínská Jednadvacítka. Vladimír Karfík Ivan Bergmann, Ladislav Pastrnek, Petr V eteãka, s Autorská zpráva o obnovû správní budovy firmy Ba- Èa pro sídlo Krajského úfiadu Zlínského kraje a Finanãního úfiadu ve Zlínû. editelské patro a BaÈÛv v tah byly restaurovány, ve 2. patfie byla zfiízena expozice o budovû. Zpráva je doplnûna fotografiemi a plány a navazuje na ni ãlánek Vladimír Karfík vzpomíná. Tematicky se k ní váïe je tû ãlánek Obnova pûvodních oken zlínské jednadvacítky v rubrice Konstrukãní detail na stranû 52. Deset domû , s U pfiíleïitosti 50. v roãí svého zaloïení vyhla uje ãasopis Architekt 10 nejv znamnûj ích staveb âr. Jsou jimi: rekonstrukce Karolina J. Fragnera a kol., hotel Jalta A. Tenzera, pavilon a restaurace pro EXPO 58 (Cubr, Hrub, Pokorn ), vysílaã na Je tûdu (Hubáãek, Zachafi, Patrman, Binar), âs. velvyslanectví v Lond nû ( rámek, Boãan), Federální shromáïdûní (Prager, Kadefiábek, Albrecht), Ingstav v Brnû (I. Ruller), Administrativní budova âkd v Praze ( rámek, rámková), Galerie B. Rejta v Lounech (E. Pfiikryl) a Administrativní budova Nationale-Nederlanden (F. O. Gehry, V. Miluniã). âlánek uveden odûvodnûním poroty prezentuje vyhlá ené stavby fotografiemi a plány a krátce pfiedstavuje i dal í nominované. Doplnûn je statí Z my lenek autorû nominovan ch staveb a Anketou autorû nominovan ch dûl na stranû Jindfiich VYBÍRAL: O nesamozfiejmém setkání historikû umûní s architekty, s Upravená verze pfiedná ky, pfiednesené v fiíjnu 2003 pfied vûdeckou radou Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brnû. Václav JANDÁâEK: Povrch a podstata materiálu. Beton a sklo, s ãást seriálu. Zdenûk TROUP: Nad krásnou publikací, s. 86. Polemická recenze správce klá tera Zlatá Koruna k publikaci Obnova a restaurování opatství klá tera Zlatá Koruna, kterou vydal GIRSA AT, s. r. o., spolu s NPÚ ÚOP v âesk ch Budûjovicích. Blanka KYNâLOVÁ Muzejní avlastivûdná práce âasopis Spoleãnosti pfiátel staroïitností 42/112, ã. 3 Recenzovan ãasopis pro historickou vlastivûdu a muzejnictví. Vydává Národní muzeum v Praze ve spolupráci se Spoleãností pfiátel staroïitností. Praha ISSN , 64 s., obr. Rubrika âlánky Karel KUâA: Novû pov ená mûsta v âeské republice a otázky kolem dal ího v voje Neu erhobene Städte in der Tschechischen Republik und Fragen um die weitere Entwicklung, s Informace o obcích v letech novû pov en ch na mûsto a kvalifikovaná prognóza dal ího v voje. Marie RYANTOVÁ: Lobkovické panství Vysok Chlumec za tfiicetileté války a po ní Lobkowiczsche Herrschaft Vysok Chlumec während des dreissigjährigen Krieges und danach, s Hospodáfisk v voj panství byl v letech nerovnomûrn, av ak v koneãném hodnocení vykazoval ve v ech rezortech stoupající tendence. Jifií OU A, Jaroslav ÒLA: Pfiípravy a emise ãeskoslovensk ch mûditiskov ch bankovek v letech 1953 (1958) aï 1959 (1961) (První obmûna ofsetov ch bankovek vzoru 1953 za mûditiskové) Vorbereitung und Emission tschechoslowakischer Kupferdruck- Z OBSAHU ODBORN CH âasopisò 87

20 -Banknoten in den Jahren 1953 (1956) 1959 (1961), s Komplikované osudy v mûny ofsetov ch bankovek za bankovky mûditiskové, proti padûlání odolnûj í, v prvé etapû sabotované i osloven mi v tvarníky, realizované pouze u nominálû 10 a 25 Kãs. Rubrika Odborná sdûlení Jifií ÚLOVEC: Kamenn kfiíï z Mlázov, s Novû zji tûn hrub kamenn kfiíï nejasného stáfií. Michal FLEGL: Skalní poustevny ve Strahovské zahradû, s Drobné do pískovcové stûny vytesané prostory v zahradû praïského Strahovského klá tera vznikly zfiejmû jako provizorní poustevny v prûbûhu 16. století. Jan ADÁMEK: Relikvie na písecké vûïi, s V makovici velké vûïe kostela Nanebevzetí Panny Marie v Písku byly kromû dokumentû nalezeny i relikvie v osmi papírov ch balíãcích, uloïené na tomto místû v roce Rubrika Diskuse Miloslav SOVADINA: O hrozn ch nestvûrách, s Podnûtné zamy lení nad bujícími mimovûdeck mi historick mi publikaãními aktivitami, pfiejaté ze sborníku Bezdûz. Rubrika Teze pfiedná ek SPS Vûra KUâOVÁ: Seznam svûtového dûdictví a âeská republika, s Informace o na ich památkách zapsan ch v Seznamu svûtového kulturního dûdictví UNESCO a podmínkách nominace lokalit do tohoto seznamu. âíslo dále obsahuje rubriky Muzejní a vlastivûdná ãinnost (informace o cenách Gloria musaealis 2003, konferenci Tolerance místo intolerance a v stavû Kouzeln svût hraãek) a Literatura (referáty o tfiech svazcích dodatkû Zmizelé Prahy z pera K. Beãkové a esti dal ích publikacích vãetnû broïury o mûstském opevnûní v Poliãce). Tomá DURDÍK Burgen und Schlösser Nûmecko 45. Jahrgang, Heft 3/2004. Zeitschrift für Burgenforschung und Denkmalpflege. Europäisches Burgeninstitut Einrichtung der Deutschen Burgenvereinigung. ISSN , 76 s. s obrazovou dokumentací. Hlavní ãlánky jsou opatfieny struãn m anglick m souhrnem. Rubrika âlánky V rubrice âlánky je zafiazena druhá ãást aktualizovan ch pfiíspûvkû z konference Burgenrestaurierung zwischen Romantik und Postmoderne, kterou uspofiádalo DBV u pfiíleïitosti v roãí Bodo Ebhardta v Koblenzi ve dnech v souvislosti s tamtéï uspofiádanou rozsáhlou a objevnou v stavou. Pfiíspûvky z konference mûly b t publikovány formou samostatné knihy, jejíï realizace v ak z ekonomick ch dûvodû není moïná. József SISA: Vajdahunyad ein Musterbeispiel der Burgenrestaurierung in der zweiten Hälfte des 19. Jahrhunderts, s V znamn sedmihradsk hrad byl tûïce postiïen zniãujícím poïárem v roce Pro svûj v znam spojen s rodinou Hunyadi, umocnûn je tû maìarsk m nacionalismem 19. století, byl nejprve v souvislosti s oãekávan m císafisk m pobytem neogoticky doplnûn, a poté restaurován spí- e ve stylu neorenesance a návratu k originální podobû. Pfiemûna hradu v národní symbol vedla ke stavbû ponûkud zmen en ch replik pro v stavu k mileniu Uherského království v roce 1896 v Budape ti a pro svûtovou v stavu v PafiíÏi v roce Kazimierz POSPIESZNY: Conrad Steinbrechts Kreation der Marienburg am Beispiel des Hochschlosses (1882 bis 1902), s Autor dokládá, Ïe v rámci Steinbrechtovy regotizace byly pro architekta dûleïitûj í archivní prameny neï konkrétní nálezy na místû samém. Jmenovatelem Steinbrechtovy pfiestavby byl intenzivní zájem a pfiedstavy nûmeckého císafie. Dankwart LEISTIKOW: Die Restaurierung der Burg zu Krautheim (1888/89) in der Rückschau nach einem Jahrhundert, s Zatímco v pfiípadû bergfritu, paláce a títové zdi byl v podstatû konzervován dochovan stav, v znamná hradní kaple z 13. století mûla b t referovan mi úpravami pokud moïno uvedena do pûvodního stavu. To bylo provedeno v kvalitû, která byla po v ech stránkách v dobovém kontextu piãková. Pfiesto je nutno k nûkter m ãástem zaujmout kritick postoj. Autor hrad charakterizuje jako památku památkové péãe 19. století. Monique FUCHS: Versuch einer Rechtfertigung der Restaurierung der Hochkönigsburg oder die wissenschaftlichen Prinzipen einer Restaurierung um 1900, s Autorka shledává dûvody kontroverznosti dostavby hradu spí e v politické neï v odborné rovinû. Bodo Ebhardt zde spí e provádûl pedagogickou rekonstrukci, která mûla pfiedev ím demonstrovat a umoïnit pochopení fungování stfiedovûkého hradu, neï konzervovat a prezentovat dochovan stav konkrétní památky. Michael LOSSE: Die Burg Hospelt in der Eifel. Eine Neuschöpfung Paul Schultze-Naumburgs an historischen Ort (1924 bis 1926) oder: Warum die Wensburg nicht wiederaufgebaut wurde, s Novostavba sídla prûmyslníka ze 20. let 20. století byla provedena v tradiãních, av ak umûfien ch formách i materiálech v duchu níïinného hradu. Gabriela Nina STRICKHAUSEN-BODE: Der Aufbau der Burg Stahleck bei Bacharach (1926 bis 1967) Aspekte des Heimatschutzes, der Denkmalpflege und zum Erhalt des Landschaftsbildes, s Totální dostavba a pfiestavba zfiícenin por nského hradu na mládeïnickou ubytovnu (coï je v Nûmecku velmi populární vyuïití hradû) je vysvûtlována estetick mi a krajinotvorn mi dûvody. Klaus TRAGBAR: Eine Kunst, die Leben in sich trägt. Gottfried Böhm und der Umbau von Burgen, s Kritické zhodnocení vestavby restaurace a hotelu do zfiícenin Godesburgu u Bonnu ( ), radnice do hradu v Bensbergu ( ) a restaurace na zbytcích hradu Kauzenburg ( ). Tyto moderní invazivní novostavby se odvolávají na Benátskou chartu (restaurace památek pro sociálnû uïiteãn úãel), která je zde charakterizována jako nadále neobhajitelná. Ne lo o konzervaci a prezentaci památek, ale o moderní tvûrãí architektonick poãin, nepochybnû velmi kontroverzní a dal í diskusi vyïadující. Busso VON DER DOLLEN: Zur Ausstellung Burgenromantik und Burgenrestaurierung um Der Architekt und Burgenforscher Bodo Ebhardt in seiner Zeit, s V rámci v kladu o v stavû v Koblenzi je zhodnoceno dílo B. Ebhardta. âíslo dále obsahuje rubriky Zprávy (informace o tfiech kastellologick ch akcích), V stavy (referovány tfii v stavy o bitvû u Hochstädtu, hradech v okolí Bolzana a Hessensku v dobû reformace), Památky ohro- Ïeny památky zachránûny (informace o konkrétních kauzách podané podle spolkov ch zemí) a Recenze (celkem recenzovány ãtyfii tituly, mezi nimi i obsáhlá práce o hradech v Horní Falci). Tomá DURDÍK DISKUSE VáÏená redakce, s úïasem jsme si pfieãetli ve Va em ãasopisu Zprávy památkové péãe 64/2004/5 pfiíspûvek v anketû Novostavba památky, kter napsal doc. Ing. arch. Jifií kabrada. V nûm se autor negativnû zmiàuje o zacházení s ãástmi zámku KynÏvart pfii jeho rekonstrukci v letech Na e kanceláfi Památkov atelier v Plzni byla generálním projektantem obnovy a projektovou dokumentaci jsme zpracovávali v letech Nahrazovali jsme tak projekt z 80. let 20. století tehdej ího SÚRPMO Praha. Podle tohoto projektu se totiï odehrálo leccos napfiíklad demontáï ãásti historick ch parket (mimochodem uloïen ch v b valé garáïi na dvou hromadách), dvefií, oken a podobnû. PakliÏe doc. kabrada mluví o této ãásti rekonstrukce zámku KynÏvart, mûl to jako správn vûdeck pracovník uvést. Nám totiï pfii zpracovávání projektové dokumentace a potom pfiímo na stavbû v rámci autorského dozoru trvalo desítky hodin, neïli jsme v nejrûznûj ích ãástech tehdy znaãnû devastovaného zámku spolu s památkáfii vyhledali a zdokumentovali v echny ãásti stavby, které byly v minulosti necitlivû demontovány a je tû necitlivûji uloïeny. AÈ se jednalo o kamennou dlaïbu, sokly fasády, okna, dvefie, mfiíïe ãi dal í prvky. Tyto pfiedmûty byly odbornû restaurovány a osazeny zpût na pûvodní místa. TakÏe prakticky v echny v plnû otvorû v reprezentativních prostorách prvního patra zámku a ve vût inû ostatních místností jsou pûvodní. Souãasnû se zachovaly i ãásti historick ch omítek jak v interiérech, tak na fasádû, které jsou odbornû zakryté. Shrneme-li tento krátk v ãet rekonstrukãních památkov ch prací na zámku KynÏvart, potom mûïeme vefiejnû prohlásit, Ïe kníïe Metternich si sáhl v zámku na leccos, co se zachovalo dodnes, pokud si napfiíklad dvefie a okna otevíral sám a ne jeho lokaj. 88 Z OBSAHU ODBORN CH âasopisò DISKUSE