MŽP ČR Odbor odpadů Vršoviská 65 100 00 Praha 10 V Praze dne 8. 8. 2014 Věc: stanovisko Svazu průmyslu druhotných surovin k dokumentům v rámci úpravy některých směrnic EU pro zajištění oběhového hospodářství COM(2014) 397 final SPDS obdržel elektronickou formou dne 29/7/2014: Tyto materiály byly EK publikovány 2/7/2014. Požadavek na vyjádření byl stanoven do 8/8/2014, vzhledem k období prázdnin podáváme naše stanovisko následující pracovní den, tzn. 11.8.2014. Svaz průmyslu druhotných surovin ČR: 1. podporuje myšlenku oběhového hospodářství a deklarovanou snahu o snížení administrativní zátěže malých a středních podniků, které nakládají s odpady kat. O, s připomínkami uvedenými níže. 2. Prosazení myšlenky oběhového bude vyžadovat mimo odstranění řady legislativních překážek (zejména na úseku přechodu suroviny z režimu odpadů do režimu materiálového, výrobkového). V této souvislosti postrádáme jednoznačnou definici druhotné suroviny. Toto označení využívá i sama směrnice (např. odst. 4 preambule). 3. Je zřejmé, že zavedení pojmu druhotná surovina umožní, mimo jiné, dostatečně sjednotit metodiky pro vykazování druhotných surovin viz část 1.1 Politiky druhotných surovin ČR (září 2013) a to jak na úrovni jednotlivých států (viz ČR dvojkolejnost statistik MŽP ISPOP a statistik ČSÚ). Obecně je za druhotnou surovinu považována látka či předmět, které přestaly být odpadem nebo se odpadem nikdy nestaly (tzn. vedlejší produkty)5 a vstupují do dalšího procesu výroby či využití, s látkou či předmětem se běžně obchoduje a existují její technické charakteristiky jako např. technické a oborové normy, obchodní zvyklosti apod., které umožňují látku či předmět jednoznačně popsat pro potřeby obchodu či technologického
procesu. Při jejím využití musí být zajištěna ochrana životního prostředí a zdraví lidí. Tato skutečnost je řešena i na úrovni EU, a to formou zahájení procesu stanovení základních kritérií pro vybrané komodity, podle kterých se určí, kdy odpad přestává být odpadem. Pojem druhotná surovina je uveden v řadě právních předpisů EU i ČR (příloha 1 a 3) a je stále častěji frekventován v řadě strategických dokumentů EU i ČR, přestože definice druhotné suroviny není stanovena. S tím souvisí i dosavadní deficit statistických dat o druhotných surovinách, který je již postupně řešen sběrem dat zajišťovaným Českým statistickým úřadem (ČSÚ). Program statistických zjišťování je každý rok zveřejňován na internetových stránkách ČSÚ. Od roku 2011 je součástí výkazu ODP5-01 též příloha - výkaz o produkci druhotných surovin. Pro potřeby tohoto výkazu se druhotnou surovinou rozumí materiály mající níže uvedený charakter: 1) vedlejší produkty; 2) upravené odpady, které přestaly být odpadem poté, co splnily podmínky a kritéria, pokud jsou stanovena (neodpad); 3) materiály získané z výrobků podléhajících zpětnému odběru (dle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech) a z dalších výrobků, využitelné pro další zpracování; 4) nespotřebované vstupní suroviny a materiály předávané k novému využití. 4. Na druhou stranu je nutné konstatovat, že koncepce oběhového hospodářství je vedena snahou politickou, mimo jiné o surovinovou nezávislost Evropy, jako kontinentu chudého na primární zdroje a nezávislosti na jiných trzích pro odběr druhotných surovin/odpadů z EU. Pokud by byla myšlenka oběhového hospodářství chápána jako uzavření trhu EU pro vstup či výstup druhotných surovin/odpadů, vedlo by to k nákladové deformaci odvětví. Proto bude záviset na tom, jak inteligentní budou avizované přístupy v případě deklarované Inteligentní regulace v EU ve spojení s nástroji trhu a jaká bude faktická podpora výzkumu a inovace v daném odvětví. Dalším podstatným nástrojem bude dostupnost a připravenost finančních systémů pro podporu investic a jasné (dlouhodobé) stanovení cílů v oběhovém hospodářství v zájmu předvídatelného vývoje pro bezpečnější investování a snadnější dostupnost finančních nástrojů. Zejména ČR má velké problémy právě na úseku nízké předvídatelnosti práva, která nepřeje investicím pro podporu oběhového hospodářství a zavádění moderních technologií. Stačí jmenovat zásadní obrat nepodpory a následné preference podpory spaloven z veřejných prostředků v minulých letech a v současnosti. 5. Funkčnost oběhového hospodářství bude založena i na rozdělení nákladů a profitů mezi celý řetězec investorů, výrobců, distributorů, spotřebitelů a recyklačních subjektů. Přitom je nutná zásadní společenská přeměna myšlení podnikatelské i spotřebitelské sféry. 6. Funkčnost oběhového hospodářství v případě výrobků s ukončenou životností bude založena dále na rozdělení nákladů mezi subjekty dle předchozího bodu 5 a povinné osoby. Systém nesmí zvýhodňovat jednu skupinu (kolektivní
systémy) tak, aby uplatněním své finanční síly mohli negativně ovlivňovat regulérní a transparentní hospodářskou soutěž na úseku svozu, úpravy, zpracování a recyklace elektroodpadů. Konkrétní ustanovení návrhu směrnice: K odst. 12 preambule návrhu směrnice: pozornost je věnována recyklaci dřeva, ale není s výjimkou BRO, promítnuta do směrnice K odst. 15 preambule návrhu směrnice: je nutné zapracovat do směrnice potřebu široké dostupnosti sběrné sítě a finanční motivaci konečných uživatelů (podnikatelů i občanů) k posílení sběru kovových odpadů. Návrh na úpravu stávajícího čl. 11 odst. 1 směrnice 2008/98/ES uvádíme v dalším textu. Vychází z potřeby koexistence sběrné sítě privátní a komunální. K odst. 21 preambule návrhu směrnice: nutno promítnout potřebu řádné evidence NO i na výrobky ve zpětném odběru a odděleném sběru, pokud tyto výrobky s ukončenou životností vykazují vlastnosti nebezpečného odpadu. K odst. 22 preambule návrhu směrnice: je nutné deklarovat sběrnou síť pro zajištění dostatečného množství druhotných surovin a kritických surovin široce dostupnou sběrnou sítí založenou na privátním prostředí sběru a výkupu (motivační prvek) a komunálním principu bezplatného odkládání odpadů občany na sběrných dvorech či ve sběrných systémech obcí. Jedině kombinace obou prostředí dává jistotu toho, že druhotné a kritické suroviny budou skutečně využity v EU a neskončí na skládkách nebo mimo hranice EU. V rámci evidencí komunálního odpadu musí být přípustný pouze jednotný systém definování, které odpady a z činnosti jakých osob budou pro celkové množství KO a pro jeho recyklaci, využívána. Pokud bude pro výpočet přípustné zahrnování i živnostenského odpadu, který je nositelem převážně recyklovatelného odpadu, většinou se silným zastoupením neznečištěných obalových odpadů, je logické, že země s minimální takovou zvyklostí budou znevýhodněny při plnění cílů. Pokud se v jednotlivých směrnicích ruší základní pojmy, které jsou již definovány v rámcové směrnici 2008/98/ES o odpadech, bylo by vhodné i dílčí definice pro jednotlivé směrnice uvést v základních pojmech rámcové směrnice o odpadech (např. zbytkový odpad, odpady neklasifikované jako nebezpečné, biologicky rozložitelný odpad dle směrnice 1999/31/ES; obalové odpady - směrnice 94/62/E, atd.)
Článek 1 (novela směrnice 2008/98/ES) Článek 1 ; Bod 6) písm. a) 1a. Rozšířenou odpovědností výrobce se rozumí provozní a/nebo finanční odpovědnost výrobce za výrobek rozšířená na fázi životního cyklu výrobku poté, co jej spotřebitel přestal používat. ; Rozšířená odpovědnost výrobce nesní narušit hospodářskou soutěž subjektů v rámci zpracování výrobků s ukončenou životností; Slovo provozní nahradit slovem organizační Článek 1 ; Bod 6) písm. b) 2. Členské státy přijmou vhodná opatření na podporu návrhů výrobků s cílem snížit jejich dopady na životní prostředí a vznik odpadů během výroby a následného používání výrobků, aniž by došlo k narušení vnitřního trhu. Tato opatření zahrnují opatření, která podporují vývoj, výrobu a uvádění na trh takových výrobků, které jsou vhodné pro více použití, jsou trvanlivé po technické stránce a poté, co se stanou odpadem, jsou vhodné pro opětovné použití a recyklaci, aby se usnadnilo náležité uplatňování hierarchie způsobů nakládání s odpady. Opatření berou v úvahu dopady výrobků během jejich celého životního cyklu. ; Vzhledem k tomu, že výrobky se nepožívají pouze v příslušném státu EU, bylo by vhodnější zajistit minimální požadavky jednotné v rámci celé EU. Článek 1 ; Bod 6) písm. c) 3. Při rozvoji a uplatňování rozšířené odpovědnosti výrobce dodržují členské státy minimální požadavky stanovené v příloze VII. V příloze č. VII (bod 7.1.) návrhu směrnice požadujeme definovat nemožnost vybírání poplatku za historické elektrozařízení, pokud množství elektrozařízení v rámci
zpětného odběru poklesne pod 20 % látkového toku elektrozařízení a elektroodpadů dané skupiny. Tato skutečnost bude ověřena formou auditu prováděného odborně způsobilou osobou (auditorem), jehož výběr pro daný rok provede příslušný stát. Pozn: Tato podmínka může být vložena i přímo do směrnice 2012/19/EU Článek 1 ; Bod 8) odst. 2 písm. b) k novému odst. 4 a 5 4. Pro účely výpočtu, zda bylo dosaženo cílů stanovených v odst. 2 písm. a) a c), se hmotností odpadu připraveného k opětovnému použití a recyklovaného odpadu rozumí hmotnost odpadů předaných pro konečnou přípravu k opětovnému použití nebo recyklaci po odečtení hmotnosti případného materiálu, který byl vyřazen v průběhu tohoto procesu kvůli přítomnosti nečistot a který musí být odstraněn nebo u nějž musí být uplatněn jiný způsob využití 5. Pro účely výpočtu, zda bylo dosaženo cíle stanoveného v odst. 2 písm. b), se hmotností odpadu připraveného k opětovnému použití, recyklovaného odpadu a materiálově využitého odpadu rozumí hmotnost odpadů předaných pro konečnou přípravu k opětovnému použití, recyklaci a jiným druhům materiálového využití po odečtení hmotnosti případného materiálu, který byl vyřazen v průběhu procesu konečné přípravy k opětovnému použití, recyklace nebo materiálového využití kvůli přítomnosti nečistot a který musí být odstraněn nebo u nějž musí být uplatněn jiný způsob využití. Je nutné stanovit metodiku (případně i definici) pojmu konečná příprava k opětovnému použití nebo recyklaci. Pokud se na úpravě odpadu (jednoho druhu odpadu) podílí více subjektů (tím je míněno předávání jednoho druhu odpadu více subjektům) a případně předání tohoto druhu odpadu po prvotní úpravě, která však nebyla konečnou přípravou k recyklaci (opětovnému použití) dalšímu zpracovateli, který však neprovádí přípravu konečnou přípravou k recyklaci (opětovnému použití). Současně je nutné definovat, zda limitní 2 % obsahu nečistot se sčítají za všechny (násobné) zpracovatelské procesy před konečnou recyklací. Tzn., zda se vztahuje i na nutnost jiného způsobu využití viz násl. věta. Upozorňujeme na skutečnost, že odpad nemusí splňovat např. fyzikální kritéria (např. vlhkost, velikost, atd.) pro které nemůže být předán k recyklaci a nemusí se přitom jednat o odpad znečištěný. U
takového odpadu může být reálná jiná metoda úpravy odpadu, vedoucí ke konečné recyklaci, ale může být využit energeticky. Článek 1 ; Stávající znění: 1. Členské státy přijmou vhodná opatření na podporu opětovného použití výrobků a činností úpravy za účelem opětovného použití, zejména tvorbou a podporou sítí pro opravy a opětovné použití, využíváním ekonomických nástrojů, kritérií pro veřejné zakázky, množstevních cílů nebo jiných opatření. Členské státy přijmou opatření na podporu vysoce kvalitní recyklace a schválí za tímto účelem systémy tříděného sběru, pokud je to proveditelné z hlediska technického, hospodářského a z hlediska životního prostředí a je-li to nutné pro zaručení nezbytných norem kvality pro příslušná odvětví zabývající se recyklací. S výhradou čl. 10 odst. 2 bude do roku 2015 stanoven tříděný sběr přinejmenším pro odpady z: papíru, kovu, plastu a skla. Návrh úpravy připomínky Vkládá se červeně označený text 2. Členské státy přijmou vhodná opatření na podporu opětovného použití výrobků a činností úpravy za účelem opětovného použití, zejména tvorbou a podporou sítí pro opravy a opětovné použití, využíváním ekonomických nástrojů, kritérií pro veřejné zakázky, množstevních cílů nebo jiných opatření. Členské státy přijmou opatření na podporu vysoce kvalitní recyklace a schválí za tímto účelem systémy tříděného sběru, založené na privátním sběru a výkupu a komunálním sběru, pokud je to proveditelné z hlediska technického, hospodářského a z hlediska životního prostředí a je-li to nutné pro zaručení nezbytných norem kvality pro příslušná odvětví zabývající se recyklací. S výhradou čl. 10 odst. 2 bude do roku 2015 stanoven tříděný sběr přinejmenším pro odpady z: papíru, kovu, plastu a skla. Článek 1 ; Bod 10) nový článek 17 Požadujeme doplnit do tohoto článku skutečnost, že tato evidence se vede i pro výrobky s ukončenou životností, které mají vlastnosti nebezpečných odpadů.
Článek 2 (novela směrnice 94/62/ES) Článek 2 ; Bod 2) písm. c) a d) 1a. Pro účely výpočtu, zda bylo dosaženo cílů stanovených v čl. 6 odst. 1 písm. a) až k), se hmotností odpadu připraveného k opětovnému použití a recyklovaného odpadu rozumí hmotnost odpadů předaných pro konečnou přípravu k opětovnému použití nebo recyklaci po odečtení hmotnosti případného materiálu, který byl vyřazen v průběhu tohoto procesu kvůli přítomnosti nečistot a který musí být odstraněn nebo u něhož musí být uplatněn jiný způsob využití. Pokud však vyřazený materiál představuje méně než 2 % hmotnosti odpadu předaného do tohoto procesu, rozumí se hmotností opadu připraveného k opětovnému použití a recyklovaného odpadu hmotnost odpadů, které byly předány pro konečnou přípravu k opětovnému použití nebo recyklaci. ; K písm. c): Viz připomínky k Článku 1 ; Bod 8) odst. 2 písm. b) k novému odst. 4 a 5 K písm. d): nutno definovat, zda se 2% uplatňují u obalového odpadu, složeného z více materiálů, k celku, nebo k jednotlivým druhům materiálů, z nichž je obal složen. Článek 6 (směrnice 2012/19/EU) Bod nové ustanovení NOVĚ USTANOVENÍ V čl. 11 Směrnice 2012/19/EU se za odst. 2 doplňuje nový odstavec - odst. 2a, který stanoví způsob výpočtu plnění recyklačních cílů obdobně jako v Článku 1 návrhu směrnice v Bodě 8) odst. 2 písm. b) a jako Článku 2 návrhu směrnice v Bodě 2) písm. c) a d)
Bod - nové ustanovení Svaz průmyslu druhotných surovin ČR NOVĚ USTANOVENÍ V čl. 11 Směrnice 2012/19/EU se doplňuje nový odstavec, který zní: Členské státy zajistí, že výrobci vedou evidence zpětně odebraného elektrozařízení a odděleně sebraného elektroodpadu v souladu s vedením evidence odpadů v daném státě; Členské státy mohou stanovit zjednodušené podmínky pro technické zabezpečení a povolování míst zpětného odběru a odděleného sběru u posledních prodejců. S pozdravem Ing. Petr Šulc Výkonný ředitel