Hranice pojmu umûní a legální pojmové znaky umûleckého díla 1 (O disproporcích umûnovûdného a autorskoprávního pojmosloví)

Lucie Barto Hranice pojmu umûní a legální pojmové znaky umûleckého díla 1 (O disproporcích umûnovûdného a autorskoprávního pojmosloví) Podle propracované teorie Petra Pavlovského soudrïnost pojmu umûní tedy v kaïdé dobû, zemi, sociální vrstvû atp. urãovalo a urãuje nosné jádro zevnitfi, nikoli strohé vymezení okrajû zvnûj ku. 2 Hranice pojmu umûní je moïné sledovat také z aspektu obecnû platné normy - zákona, kter se oznaãoval jako Zákon o dílech literárních, vûdeck ch a umûleck ch, nyní Zákon o právu autorském a o právech souvisejících s právem autorsk m 3. Laicky fieãeno jde o normu, která urãuje napfiíklad to, jaká díla lze pod superdruh umûní zafiadit. Pokud bychom obecnou teorii umûní chtûli s touto normou skloubit, v znam pojmu umûní, resp. umûlecké dílo, se nám zfiejmû trochu posune. Ve smyslu Pavlovského hranic pojmu umûní se dá fiíci, Ïe hranice budou je tû více neostré. Co je tedy podle této normy v souãasné dobû povaïováno za v tvor spadající do sféry umûní? UvaÏuje tato norma skuteãnû nosné jádro zevnitfi? A jak se staví k pfiechodov m oblastem na hranici sféry umûní? Zkusme tuto problematiku rozebrat a pfiípadnû srovnat s teorií umûní dle Petra Pavlovského a Jaroslava Volka 4. Pokud by snad nûkter z ãtenáfiû tohoto periodika byl na pochybách, zda má vûbec nûjak smysl zab vat se zde zákonem jako normou, která by pro ãinnost divadelníka a teatrologa mûla mít praktick úãel, pak jako jeden z argumentû je napfiíklad to, Ïe nejde jen o jednostrannou otázku právní (napfi. kolektivní smlouvy, smlouvy o uïití divadelního ãi dramatického díla atd.), ale obãas b vá teatrolog tím, kdo poskytuje odborn posudek, kter mûïe záviset i na skuteãnostech, pro nûï je posouzení v souladu se zákonnou normou nezbytné. Pojmové znaky dûl jsou kombinací umûnovûdy a práva. Pojmové znaky umûleckého díla Autorsk zákon zná trojí druhové roztfiídûní dûl: Vedle dûl literárních a vûdeck ch jsou to díla umûlecká 5. Díly umûleck mi myslí díla umûní volného i uïitého (tedy i díla z pfiechodové oblasti extenzivní, splàují-li pojmové znaky; z oblasti divadelního umûní uïitého by sem mohly spadat napfi. divadelnû zamûfiené nauãné a dokumentární filmy nebo historické magické obfiady). V echna tato díla musí splàovat jisté kumulativní legální pojmové znaky dûl, které je odli ují od obecn ch dûl a jsou jakousi normativní definicí umûleckého (ale rovnûï vûdeckého, vesmûs literárního) díla. Proto i dílo divadelní, má-li b ti povaïováno za autorsky chránûné, tj. umûlecké ve smyslu superdruhu umûní, by mûlo b t souhrnem tûchto znakû: 1. Jde o v sledek tvûrãí ãinnosti v oblasti literární, umûlecké (v tvarné, hudební atd.) nebo vûdecké (tj. mûïe sem patfiit i teatrologická studie). DosaÏení v sledku 6 závisí na osobních vlastnostech tvûrce, bez nichï by tento v tvor (du- evní plod tvûrãí povahy) nebyl vûbec dosaïen. Osobními vlastnostmi autora chápeme napfi. schopnost tvofiit, s kterou je spjato i slovo talent nebo fantazie, coï jsou elementy, které si ãásteãnû do Ïivota pfiiná íme, ale z velké ãásti jsou závislé na na ich nabyt ch zku enostech, získané praxi a vzdûlání. V tomto pojetí díla jde o jeho jedineãnost 7, osobitost a originalitu, kdy je autor veden svobodn m v bûrem metod. NezáleÏí na tom, zda tato ãinnost byla vykonávána za úãasti technického zafiízení apod. Du evní ãinnost tvûrãí chápeme vedle du evní ãinnosti ostatní (mechanické). 2. Dílo je objektivnû (smysly) vnímáno, resp. je objektivnû sdûlitelné jin m osobám - v tzv. vnûj í formû. Pozor, neznamená to v ak nutnost existence artefaktu. Postaãí nosiã díla, tj. hmotná vûc, v níï ãi na níï je umûlecké dílo jako nehmotn statek zachyceno trvale ãi doãasnû. Tj. du evní plod tvûrãí ãinnosti má vïdy svûj hmotn substrát, v pfiípadû literárního díla postaãí jako zhmotnûní díla napfiíklad technicky zaznamenané zvukové vlny. Pojmové znaky dûl tedy nesplàují pouhé my lenky ãi v robní metody. 3. Dílo je objektivnû (tj. smysly) vnímáno jako v sledek (i souãást) tvorby umûní, tzn. v tvor je projevem umûní a je 68

schopen b t objektivnû vnímán jako umûlecké dílo, které pûsobí na estetické cítûní vnímatele. Tj. normativnû je estetická funkce dûleïitá, pfiestoïe napfi. Volek ji za nejpodstatnûj í nepovaïuje, kdyï fiíká: Estetická funkce tedy nejen Ïe není pro umûní specifická, ale není ani (vïdy) dominantní. 8 Na rozdíl od Volka v ak pro umûlecké autorství není podstatná jiná vûc v díle z oblasti umûní, kterou on naopak za podstatnou pova- Ïuje: reáln proces fungování díla v daném spoleãenskohistorickém kontextu. 9 TaktéÏ estetická kategorie krásna není relevantní - to, zda na estetické cítûní vnímatele pûsobí dílo libû, ãi nelibû. Bere se totiï v potaz, Ïe libost ãi nelibost v pûsobení na krasocit je dána vkusem diváka, kter tfieba - aã dílo nepovaïuje za libé svému krasocitu - stále jej vnímá (respektuje) jako umûní. Podle Iva Telce v tvor musí b t schopen vyvolat ve smyslovém vnímání konzumenta imaginární obraz 10 literárního, jiného umûleckého ãi vûdeckého díla. Hodnota díla ãi jeho prospû nost není pojmov m znakem díla. Na rozdíl od pfiechodov ch oblastí umûní, mimoumûní a neumûní, kde je rozli ujícím mûfiítkem, zda jde o dílo amatérské ãi profesionální, z aspektu autorství k dílu je toto nepodstatné. Z hlediska dûl z pfiechodov ch oblastí na hranicích sféry umûní ve vztahu k dílûm splàujícím pojmové znaky dojdeme k podivuhodnému závûru i pfii hodnocení plagiátu. Z hlediska hranic pojmu umûní jde o v sledek z oblasti intenzivního pfiechodu (tj. hranice mezi umûním a neumûním). Z hlediska pojmov ch znakû lze pojem hranice vylouãit, koneãn soud je zde jasnûj í: plagiát není samostatn m dílem (právû proto, Ïe jde pouze o - neosobit - plagiát nûjakého díla), a proto není nutné jej z hlediska pojmov ch znakû uvaïovat, jelikoï pro nû neexistuje (existuje pouze to dílo, jeï bylo pfiedlohou pro plagiát). Budeme-li se bavit o druhé moïné variantû dvou shodn ch dûl (vedle varianty dílo - plagiát díla), pak zákon pfiipou- tí, Ïe mohou skuteãnû vzniknout dvû shodná díla, z nichï ani jedno není plagiát a pfiitom tato díla vznikla soubûïnû a jsou totoïná. V tom pfiípadû ale postrádají autorskoprávní individualitu obû tato díla a ani jedno nepatfií mezi díla splàující pojmové znaky. Pojmové znaky lze vlastnû chápat také jako nûco, co se snaïí ignorovat existenci neostr ch hranic a nastolit pfiesné ãáry mezi umûním a neumûním. Pro takovéto maximální zjednodu ení je dûleïité - av ak s ohledem na tradiãní pojímání umûlce a umûleckého díla nepfiípustné ãi nemorální - Ïe z umûleckoprávního hlediska je v znamné pouze to, kdo danou my lenku, objev ãi cokoliv jiného, co pfiedchází hmotnému substrátu díla, ztvárnil, a nikoli kdo je toho pûvodcem. Pfiechodová pásma mezi umûním a neumûním Pojmy jako intenzivní a extenzivní pfiechod z umûlecké do mimoumûlecké ãinnosti, s nimiï operují Volek i Pavlovsk, nás tedy vybízí k anal ze, zda tyto pfiechody mají vliv na to, Ïe dan v sledek takové ãinnosti spadá, ãi nespadá pod oznaãení umûlecké dílo autorské, tj. zda splàuje pojmové znaky, aãkoliv je dle teorie pfiechodû na rozhraní mezi umûním, mimoumûním a neumûním. PfiestoÏe odpovûì na tuto otázku ãásteãnû vyplynula z pfiede lého, pojìme provést demonstraci na dal ích pfiíkladech: O extenzivním pfiechodu mûïeme hovofiit napfiíklad u po - tovní známky ãi kniïní ilustrace. I tato díla v ak mohou pfii bezproblémové aplikaci pojmov ch znakû spadat jednoznaãnû pod díla umûlecká. V poloextenzivním pfiechodu hranic pojmu umûní najdeme mnoho pfiíkladû toho, Ïe autorsk zákon v otázce umûleckého díla nepovaïuje za podmiàující, aby autor umûleckého díla byl profesionálnû vy kolen, dospûl ãi du evnû zdrav - stejnû hodnotná díla, zasluhující si zafiazení do kolonky umûní, vytváfiejí jak dûti, tak amatéfii (amatér tí malífii, fotografové i básníci) nebo lidé du evnû chofií. PfiestoÏe ãinnost, kterou vykonávají, nemusí mít vïdy za prvotní cíl stát se umûním, tak její v sledek splàující pojmové znaky, je plnohodnotn m umûleck m dílem. Také oblast intenzivního pfiechodu nabízí srovnání; av ak interpretace cviãn ch hudebních skladeb a podobné ãinnosti intenzivního pfiechodu vût inou nepfiiná ejí nic osobitého, co by mohlo pojmové znaky umûleckého díla naplnit. O pokusech literárních ãi v tvarn ch to v ak nemusí vïdy platit. Pojmové znaky umûleckého díla mohou splàovat i ta díla lidské ãinnosti, která dle slov Jaroslava Volka si udrïují stále nûjakou svoji vlastní spoleãenskou funkci a uïiteãnost, odli nou od funkce b t umûním. 11 To znamená, Ïe pfiestoïe neprovádíte urãitou ãinnost cílenû pro to, aby v sledkem bylo umûlecké dílo, mûïe umûlecké dílo vzniknout. To, Ïe to ãiníte pro nûjak spoleãensk ãi praktick úãel, neubírá automaticky umûleckému dílu nic na jeho plnohodnotnosti. TaktéÏ to, Ïe dílo není úplnû dokonãeno, ãi vzniklo z nízk ch pohnu- 69

tek, neznamená jeho vyfiazení ze skupiny umûleck ch dûl, jak je to uvádûno u dûl z intezivního pfiechodu - ve skupinû dûl z období úpadku umûleck ch sil autora aj. Co se t ãe choulostivé otázky vztahu k ãe a umûní, lze tu tolerovat jednu moïnost: pokud autor k ãe splnil pojmové znaky, je jeho dílo autorsky chránûno jako dílo umûlecké a v ichni ostatní napodobitelé uï nikoli (a navíc je jejich jednání povaïováno za naru ování autorskoprávní ochrany tvûrce-autora). Z toho vlastnû vypl vá, Ïe i v tvor, kter je umûleck m dílem urãitého autora, se mûïe postupnû stát k ãem. Spornou otázkou je pak pochopitelnû urãování autorství u nûãeho, co je hromadnû ífieno a není jiï povaïováno za v tvor osobit. Ve vztahu mezi pfiechodov mi oblastmi (jak je definují Volek a Pavlovsk ) a pojmov mi znaky umûleckého díla (jak je definuje autorsk zákon) tedy není pfiímá úmûra. To, zda je to na pfiekáïku, ãi nikoliv, si zde v ak nedovolím hodnotit. Ideální by pro jednotné pojmosloví bylo, kdyby pojmové znaky umûleckého díla bylo moïné povaïovat za synonymní ke stabilnímu jádru pojmu umûní 12 ãi stabilizovanému nosnému jádru zevnitfi 13. Tak to ale zfiejmû není. Volek a Pavlovsk také ani nejsou jediní, ktefií se hranicemi pojmu umûní teoreticky zab vali. Uveìme pfiíklad: S podobn mi v znamy, které lze povaïovat za analogické k pfiechodov m oblastem v souladu s funkcí umûní dle definice Jaroslava Volka, operuje napfiíklad Mirko Novák 14, kdyï srovnává dûjinn v voj funkcí hudby, a pfiitom v podstatû ukazuje, kdy bylo pro lidi prioritní umûní, kdy zase neumûní ãi mimoumûní, tj. jak se hranice pojmu hudební umûní v historii posouvaly více ãi ménû k jednotliv m pfiechodov m oblastem: Tak ve stfiedovûku má vedoucí postavení gregoriánsk chorál, umûní tehdy v emocné církve. Jeho smysl je náboïensk. - tedy funkce praktická, spadající do pfiechodu extenzivního. Pfiíklad jiného historického období: slouïí lidu k potû ení a k vyraïení, k zábavû i k tanci, a lid sám a lidoví hudebníci si ji vytváfiejí a provozují - zohlednûní aspektu folkloru a amatérsk ch hudebníkû, tedy oblast poloextenzivního pfiechodu. A tak Novák pokraãuje i dal ími pfiíklady. Na jiném místû své knihy se zase zaobírá malífistvím 15 a i zde bychom - pfii aplikaci terminologie Jaroslava Volka a Petra Pavlovského - mohli nalézt náznaky toho, co tito dva naz vají hranicemi pojmu umûní. Novák si také uvûdomuje, Ïe v sledek malífie (obraz) mûïe mít jak estetické, tak mimoestetické funkce (napfiíklad ilustraãní, dokumentaãní atd.), tj. Ïe v rámci kaïdého druhu umûní mûïe docházet k posunu smûrem od umûní k mimoumûní. Umûlecké dílo, artefakt, umûleck v kon, fragment Jak je to z hlediska pojmov ch znakû se vztahem umûleckého díla a artefaktu? Co se t ãe vztahu termínû artefakt a umûlecké dílo 16 a jeho aplikace na pfiípadné shodné ãi podobné termíny, s nimiï operuje autorsk zákon, je tu zfiejm ch hned nûkolik skuteãností: 1. Pod pojem autorského díla spadá obojí: Z hlediska autorského práva, z hlediska ochrany díla, jde o totoïné chápání. A to nejen v pfiípadech v tvarného umûní, kdy umûlecké dílo je zároveà artefaktem, ale i v pfiípadû hudby: autorskoprávní ochranu má dílo, stejnû jako i jeho ãásti, jeho námût hmotnû ztvárnûn notov m zápisem ãi jin m záznamem - napfi. hlasovou interpretací melodie na zvukovém nosiãi atd. 2. Podstatn je nosiã díla: Termín umûlecké dílo dle Volka a Pavlovského 17 je to, co vychází z hlavy tvûrce, zatímco artefakt je ten fenomén, na nûjï pfii vnímání reaguje konzument. Umûlecké dílo je pouze jedno, kdeïto nosiãû téhoï díla mûïe b t u nûkter ch druhû umûní více - hudební dílo mûïe jeho autor zaznamenat jak zvukov m záznamem, tak notov m apod. Tj. pro sjednocení umûnovûdného pojmosloví s autorsk m zákonem by bylo vhodné pouïívat triádu pojmû: umûlecké dílo (= to, co vychází z ruky a hlavy tvûrce), nosiã umûleckého díla (= zhmotnûní umûleckého díla), artefakt (= to, co vnímá konzument, tj. jinak také realizace díla). 3. Pseudoartefakt není umûleck m-autorsk m dílem, jelikoï nesplàuje pojmové znaky; pfiedev ím nevzniká jako v sledek tvûrãí ãinnosti autora apod., pfiestoïe je esteticky stejnû úãinn (tj. konzument není jedin m dûleïit m pojmov m znakem! ). Z toho vypl vá, Ïe u autorského díla je podstatné i to, jak vzniká, pfiestoïe to ze zákona na první pohled není patrné. 4. K tématu druhového zatfiídûní artefaktû uveìme citaci z Volka: Partitura, aè rukopisnû psaná, nebo ti tûná, nebo notov zápis není tedy artefaktem hudebním. To v ak neznamená, Ïe nemûïe b t zãásti artefaktem v tvarn m. 18 Z hlediska legálních pojmov ch znakû není pro zatfiídûní do jednotliv ch druhû podstatné druhové roztfiídûní artefaktû, ale vnímání díla z hlediska konzumenta. 5. A co ve chvíli, kdy artefakt a umûlecké dílo existují zároveà, napfi. pfii improvizaci recitace básnû? Je to autorské- 70

umûlecké dílo? Nebo v takovém pfiípadû rovnûï platí, Ïe neexistuje-li nosiã, neexistuje dílo? Tento pfiípad objasní vysvûtlení pojmu v kon, jak jej pouïívá âást druhá Zákona o dílech literárních, vûdeck ch a umûleck ch Práva v konn ch umûlcû 19, a to objasnûním rozdílu mezi pojmy umûleck v kon a umûlecké dílo: Umûleck v kon je v kon herce, zpûváka, taneãníka, sbormistra ãi jiné fyzické osoby, která hraje, zpívá, recituje nebo jinak pfiedvádí, provádí ãi interpretuje umûlecké dílo (vãetnû dûl lidové kultury). Pro srovnání tedy: v konn umûlec vytváfií umûleck v kon na základû existence umûleckého díla 20 (vyjadfiuje jej), autor oproti tomu vytváfií umûlecké dílo. Z hlediska aplikace pojmû artefakt a umûlecké dílo je umûleck v kon artefaktem, a je tedy skuteãnû nutné tyto dva pojmy rozli ovat (tj. provede-li herec sv m v konem umûlecké dílo nûkolikrát, pokaïdé jde o totéï dílo, av ak vïdy o nov umûleck v kon, o nov nehmotn v sledek umûlecko-interpretaãní tvûrãí ãinnosti; dva shodné artefakty jsou nemoïné) 21. Umûleck v kon je rovnûï jako umûlecké dílo nehmotn m statkem, kter ale nemûïe existovat bez díla a u kterého se nevyïaduje jedineãnost, pouze osobitost. 6. Jak je to s rozdílem mezi dílem a jeho fragmentem a se vztahem fragmentu k artefaktu? Umûlecké dílo je autorsk m dílem, aè je dokonãené, ãi nikoliv. - Zde se pozastavme u polemiky J. Volka, kter s tímto závûrem souhlasí: Je tû jeden rozdíl mezi umûleck m dílem a artefaktem je v ak tfieba akcentovat, a to generálnû ve v ech umûleck ch druzích, i v malífiství a sochafiství. Je to rozdíl, kter vypl vá z pomûru fragmentu umûleckého díla k jeho celku. Nûkdy se tvrdívá, Ïe pr jediná vûc, o které nemûïe b t v estetice sporu, je Schellingovo a Coleridgeovo tvrzení, Ïe umûlecké dílo je organick celek, an organic whole. Ale právû tato vûc se mi zdá velmi, ba nejv diskutabilní. CoÏ máme málo dûl-fragmentû? Nedokonãená symfonie Schubertova, nedopsané Gogolovy Mrtvé du e a Dostojevského Bratfii Karamazovi, Ha kûv vejk, velkolepé úryvky islandské Eddy, pouhé zlomky básní Sapfin ch atd. atd.? íci, Ïe dílo i jako zfiejm fragment je zase nûjak m celkem a organick m k tomu, je prázdná sofistika a skr vání problému. Právû v této rovinû nám v ak pomûïe uvûdomûní si rozdílu mezi dílem a artefaktem v tomto smyslu: umûlecké dílo je to, co vy lo z ruky a hlavy tvûrce, tfiebas nedokonãené - v tomto pfiípadû pak jde o nedokonãené umûlecké dílo. Nyní bûhem dní, rokû a století pochopitelnû díla nepfiib vá, n brï buì ub vá, nebo v nejlep ím pfiípadû zûstává celé, popfiípadû je obnovováno do pûvodní celosti. Zub ãasu hlodá na pyramidách, na obrazech star ch mistrû, na chrámech a památnících, sem tam se ztrácí, vypadne zpûv z prastarého v pravného eposu atd. eckou plastickou a stavitelskou kulturu známe napfi. vlastnû jen ve fragmentech. To, co z jednou hotového umûleckého díla, jak vy lo z ruky tvûrce, je pozdûji oderváno rûzn mi vlivy klimatick mi a atmosférick mi, zemûtfiesením, horlivou ãinností obrazoborcû, ktefií poráïejí nemravné sochy pohansk ch bohû na zem, a koniá Û, ktefií spalují závadné ãásti knih, atd., to jiï není dílo, n brï pouze ãást díla, to není celek, n brï fragment. Ale artefakt je to, co je konkrétnû vnímáno, ne to, co vytvofiil mistr pfied pûti tisíci lety: artefakt je tedy vïdy cel a jeho ãásti jsou ãásti tohoto konkrétního celku zde pfiítomného a vnímaného. I fragment díla je tedy cel artefakt, i útrïek melodie, dvouver, pokud zapûsobí, je artefaktem v tuto konkrétní chvíli umûlecké apercepce. 22 Celkovû je tedy moïno opravdu shrnout, Ïe fragment je vïdy fragmentem umûleckého díla, ne fragmentem artefaktu: vztah fragmentu a celku vyvolává tedy rûzné problémy pouze v rovinû díla. [...] Artefakt je vïdy cel, neboè je to ta skuteãnost, která vzbuzuje podnûty umûleckého konzumu a proïitku a která je jako jejich pfiíãina aktuálnû pfiítomna a aktuálnû pûsobí. 23 Podle autorského zákona je nepodstatné, a) zda je dílo nedokonãené, b) i to, zda uvaïujeme jen o jeho ãásti (fragmentu) ãi nûkolika ãástech. Pojímání umûleckosti a autorské ochrany je vïdy plnohodnotné, jako by se jednalo o celé dokonãené dílo. RovnûÏ není podstatné to, Ïe mohlo vzniknout na objednávku. Hranice pojmu jedineãnost díla Otázkou, nad kterou je nasnadû se pozastavit u anal zy pojmov ch znakû, je otázka po pfiesném v znamu pojmu JEDINEâNOST DÍLA. Jedná se totiï opût o pojem s velmi neostr mi hranicemi. Tento pojem nelze uvaïovat, pokud nepfiipustíme tuto neostrost, tedy nepfiipustíme-li existenci takzvaného obecného fondu neboli sféru domaine public 24 : Dílo není ztvárnûno pouze z komponentû, které oznaãujeme za autorskoprávnû jedineãné. Vedle nich analogicky stojí prvky, které jsou obsaïeny v kaïdém díle (naz vejme je prvky voln mi). Obecn m fondem se pak rozumí v e, co je obecnû uïíváno z hlediska obsahu, formy i vyjadfiovacích prostfiedkû, 71

jakoï i v e, co je jiï objektivnû pfiedurãeno (napfi. pfiírodními zákony). Není pfiitom v znamné, zda si autor plnû uvûdomuje, Ïe ãerpá z obecného fondu, anebo zda pûsobí kolektivní nevûdomí, rûzná informaãní pole aj. 25 Umûlecké dílo x umûleck v kon Jako definici v souladu s právem autorsk m bychom pro pojem (umûlecké) dílo mohli pouïít následující sentenci: (Umûlecké) dílo je jednotlivû urãen, jedineãnû osobit statek nehmotné povahy (av ak hmotnû vyjádfien - materializovan - v jakékoliv lidsk mi smysly vnímatelné podobû), kter je v sledkem du evní tvûrãí 26 ãinnosti konkrétní fyzické osoby (autora, tvûrce, pûvodce), jejímï je du evním vlastnictvím, a to absolutnû a nepromlãitelnû 27, a v nûmï se - ontologicky vzato - zraãí i sama osobnost autora. Paralelnû vedle pojmu umûlecké dílo stojí pojem umûleck v kon, jehoï podstatu jsme jiï definovali - jedná se o provedení díla (splàujícího pojmové znaky dle práva autorského) v konn m umûlcem. Na tomto místû bych se chtûla vrátit ke svému ãlánku Proã není inscenace autorsk m dílem reïiséra 28. Tato polemická studie reagovala mimo jiné i na stav autorskoprávních formulací, které pfiispívají k polemikám o postavení reïiséra v rámci divadelní inscenace. Pfiedmûtné pojetí divadelního reïiséra v ak je moïné fie it ne z hlediska práva autorského, a tedy práva reïiséra k inscenaci jako dílu, ale z hlediska pojetí reïiséra jako v konného umûlce. To, Ïe v konn mi umûlci jsou zpûváci, herci nebo taneãníci, je vesmûs bez námitek. To, Ïe jimi naopak nejsou komparzisté, maïoretky nebo moderátofii, ktefií vût inou neprovádûjí dílo splàující pojmové znaky, je také snadné pochopit. Rozdíl umûleckého díla a umûleckého v konu je napfiíklad v tom, Ïe u umûleckého v konu není nutné, aby byl hmotnû zachycen - staãí i efemérní vyjádfiení v konu (na druhou stranu je dobré myslet na to, Ïe z hlediska ochrany umûleck ch v konû práva v konn ch umûlcû trvají 50 let od konce roku, v nûmï byl pofiízen záznam v konu). V oblasti divadla je umûleck v kon chápán tak, Ïe napfi. herec je povaïován za v konného umûlce, kter pfiedstavuje divadelní dílo hrou; divadelního reïiséra bychom ve vybran ch pfiípadech mohli povaïovat za v konného umûlce, kter provádí divadelní dílo umûleck m nastudováním (pokud toto nastudování je vskutku osobité a i ostatní pojmové znaky jsou splnûny). Podle komentáfie Ivo Telce 29 lze umûlecké v kony tfiídit na v kony, kdy: a) jediné dílo je provádûno jedin m v konem jediného v konného umûlce (sólisty), pfiiãemï zákonná ochrana tûchto umûleck ch v konû je star ího pûvodu. V kon sólisty mûïe b t vytvofien i v kolektivu, kter provádí napfi. jediné hudební dílo, av ak musí se jednat o v kon, kter obstojí samostatnû, coï je vûc jeho umûlecké povahy, b) jediné dílo je provádûno jedin m v konem, na nûmï se sv m nesamostatn m tvûrãím podílem úãastní více v konn ch umûlcû (jejich soubor ãi sdruïení osob) jako kolektiv. Jak je vzájemn právní vztah úãastníkû tohoto sdruïení, není pfiitom (pro vznik v konu a práv k nûmu) v znamné. Jedná se o obdobu díla spoluautorû. BohuÏel to, zda v nûkteré z tûchto dvou definic kaïd reïisér plnû obstojí, není jednoznaãné. Z pohledu umûnovûdné definice ãinnosti reïiséra by bylo zfiejmû lep í poohlédnout se napfiíklad po reïisérovi jako umûleckém zpracovateli. Nejasnost hranic mezi a) reïisérem-autorem a b) reïisérem-zpracovatelem/aranïérem/uspofiadatelem má své poãátky v irokém zábûru ãinnosti souãasného reïiséra: Skuteãnû v mnoh ch pfiípadech vytváfií reïisér i autorské dílo: napfi. jeli autorem dramatizace, autorem pfiekladu apod. Tehdy je v sledek této ãinnosti dílo - dramatizace, pfieklad - a reïisér je jejich autorem. Av ak vyslovenû reïisérská ãinnost, opro tûná o ãinnosti, jejichï v sledkem není divadelní inscenace jako celé autorské dílo, ale jen dramatizace pouïitá pro inscenaci, nemá v autorském právu oporu pro reïiséra jako autora. Pokud ov em dan reïisér bude spadat pod v e uveden TelcÛv komentáfi rozli ení umûleck ch v konû, chápejme re- Ïiséra jako v konného umûlce, kter není autorem, pouze sv m v konem provádí jiï existující dílo (na nûmï se ov em mohl i sám autorsky podílet - napfi. pfiekladatelsky). Upozornûme ale na to, Ïe toto pozb vá platnosti, pokud reïisér vyuïije k tomuto provádûní díla jiï znám ch a dfiíve aplikovan ch metod a stylû - autorem tûchto reïisérsk ch metod je ten, kdo je provedl osobitû ãi navrhl, vymyslel a tento nápad hmotnû ztvárnil. 72

Poznámky 1) Text je doplnûním studie Hranice pojmu umûní Petra Pavlovského, publikované v Divadelní revue XIV, ã. 2, 2003, s. 73-77. 2) Pavlovsk, P.: Hranice pojmu umûní, in Divadelní revue XIV, ã. 2, 2003, s. 73. 3) Zákon ã. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorsk m a o zmûnû nûkter ch zákonû. âást první: Právo autorské a práva s ním související; Hlava I.: Právo autorské. 4) Petr Pavlovsk vychází (a ztotoïàuje se) z obecné teorie umûní Jaroslava Volka, viz napfi.: Volek, J.: Základy obecné teorie umûní. Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1968. 5) JiÏ na první pohled je zfiejmé, Ïe toto tfiídûní se neopírá o pfiíli jasná hodnotící mûfiítka a tradiãní teorii umûní. Nepochopitelné je napfiíklad to, proã díla literární nespadají taktéï pod díla umûlecká: Podle rûzn ch v kladû, které nás chtûjí pfiesvûdãit, Ïe je to na základû urãit ch historick ch pramenû, je to proto, Ïe literárním dílûm je i mezinárodnû vûnována samostatná klasifikaãní pozornost. Aãkoliv se nám to mû- Ïe jevit jako nelogické, i po nûkolika novelizacích toto roztfiídûní zûstává, pfiestoïe bychom se spí e pfiiklánûli k roztfiídûní autorsk ch dûl na dvû skupiny - díla umûlecká (kam by patfiila i díla literárnûumûlecká) a díla vûdecká, s dal ími podskupinami. Pfii del í historickoprávní anal ze bychom do li i k tomu, Ïe vûdecká díla - vesmûs vyjadfiovaná písmem - vlastnû vykrystalizovala z dûl literárních, od nichï se li í urãitou vûdeckou strukturou díla a vûdeckou argumentací a terminologií. Pro rozli ení, zda je tvûrce pak oznaãován vûdcem, ãi umûlcem, to v ak nemá Ïádn vliv, prostû jde o tvûrãího autora. Ivo Telec v komentáfii k autorskému zákonu vydaném kniïnû (Praha 1997, s. 13) pí- e: Historicky se právo autorské plnû vyvinulo teprve v dûsledcích vynálezû reprodukãní techniky (knihtisku). Stalo se tak, jak se zdá, následnû aï po v voji práv vydavatelsk ch (formou vydavatelsk ch privilegií), práv soutûïních (jako práv antimonopolních) apod. Autorem je navíc taktéï pfiekladatel (= autor pfiekladu), uspofiadatel (= autor souborného díla) a zpracovatel (= autor zpracování). Proto budeme buì hovofiit pouze o díle, nebo pojem umûlecké dílo budeme pouïívat souãasnû i pro dílo literární. Pod dílo literární spadá podle práva autorského i pojem dílo divadelní (kam patfií napfi. dílo dramatické, dílo hudebnû dramatické atd.). 6) Je jedno, zda jde o v sledek cílen ãi necílen (srv. rozdíl u pfiechodov ch oblastí). 7) Volek, J.: o. c., s. 92: Dal ím dûsledkem pro hodnocení v znamu umûleck ch dûl, jenï plyne ze zvlá tního pfiedmûtu umûní, je jedineãnost a nenahraditelnost umûleck ch dûl. ProtoÏe souãástí pfiedmûtu v umûní je umûlec - ãlovûk sám, a nejen to spoleãenské, ale i pfiímo individuální v nûm, a protoïe toto individuální je naprosto neopakovatelné, je odraz toho v eho, jednou zachycen a objektivizovan ve formû umûleckého díla, také jedineãn, neopakovateln a nenahraditeln. 8) TamtéÏ, s. 107. 9) TamtéÏ, s. 107. 10) Pojem Iva Telce, viz: Telec, I.: Autorsk zákon. Nakl. C. H. Beck, Praha 1997, s. 24. 11) Volek, J.: o. c., s. 15. 12) TamtéÏ, s. 22. 13) Pavlovsk, P.: o. c., s. 73. 14) Novák, M.: Od skuteãnosti k umûní. Nakladatelství ãeskoslovensk ch v tvarn ch umûlcû, Praha 1965, s. 112-113. 15) TamtéÏ, s. 69. 16) Volek, J.: o. c., s. 105. 17) Viz Volkova definice umûleckého díla a artefaktu in Volek, J.: o. c., s. 105. 18) TamtéÏ, s. 115. 19) Zákon ã. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorsk m a o zmûnû nûkter ch zákonû. âást první: Právo autorské a práva s ním související; Hlava II. Práva související s právem autorsk m: Díl 1: Práva v konného umûlce k umûleckému v konu. 20) Zde se tím myslí - pokud se vrátíme k roztfiídûní dûl dle autorského práva - literární a umûlecká díla, vûdecká nikoli. 21) Opakování umûleckého v konu je moïné de iure jen ze záznamu. 22) Volek, J.: o. c., s. 120. 23) TamtéÏ, s. 122. 24) Pojmy zavedl K. Knap (viz Základní otázky systému práv k nehmotn m statkûm, Praha 1974). 25) Telec, I.: Autorsk zákon. Nakl. C. H. Beck, Praha 1997, s. 27. 26) Tj. nejde o reprodukování, kopírování ani rutinní ãinnost, stejnû tak sem nepatfií ãinnosti seskupující cosi jiï vytvofiené (napfi. redaktorská práce, není-li jejím v sledkem nov tvûrãí celek jako napfiíklad ãasopis nebo sborník). 27) Autorsk zákon platí ergo omnes = i proti tvûrci samotnému. 28) viz Divadelní revue XIII, ã. 2, 2002, s. 82. 29) Telec, I.: o. c., s. 364. 73