SLOVENSKÁ POĽNOHOSPODÁRSKA UNIVERZITA V NITRE Rektor: prof. Ing. Mikuláš Látečka, PhD. FAKULTA EURÓPSKYCH ŠTÚDIÍ A REGIONÁLNEHO ROZVOJA Dekan: prof. Ing. Húska Dušan, PhD. Reforma strukturální a kohézní politiky pro programové období 2007-2013 Diplomová práca Katedra európskych štúdií Vedúci katedry: doc. Dr. Ing. Pavol Fekete, PhD. Vedúci práce: Ing. Pavol Schwarcz, PhD. Bc. Rudolf Dreiecker Nitra 2008
SUMMARY In this diploma thesis I want to outline the reform structural and cohesion policy in the program period 2007-2013. There is a Regional policy of the European Union (so-called policy of economic and social cohesion (ESC), which is a reflection of the solidarity principle within the European Union because the richer countries contribute to the development of poorer states and regions in order to increase the living standard of the population throughout the entire European Union) determinated such as it s system development and importace. The basic principles, the regional policy objectives and Horizontal priorities are described in the programme periods of 2000-2006 and 2007-2013 point of wiew. Next part of this work is intent on instruments of Structural and Regional policy of the European Union through the last and present programme period Structural funds, Cohesion Fund, Community Initiatives - that complement other European Union programmes or make their implementation simpler; Inovational subsidies and Technical support. Other topic of this work reflects the necessary to ensure the restricts the possibilities of mutual statistical and economic equation of regions for ESC policy purposes the European Union established the uniform NUTS. Implementation of economic and social cohesion (ESC) policy follows the principle of programming is described in next passage it means that Czech Republic also has to have a system of programming documents and necessary institutional assurance ready. This part of work is concluded by legal framework of The European Union and the Czech Republic line of vision. The next part is devoted to Regional operational programmes (ROP) with a wiew to The Regional Operational Programme NUTS II Northeast in programme periods of 2000-2006 and 2007-2013. The Interreg III initiative of EU coming from last programme period established a new objective of ESC entitled European Territorial Co-operation, which is implemented through cross-border, transnational and interregional forms of cooperation and has been described on the next part of work with enlargement about The Operational Programme Cross-border Cooperation Czech Republic Poland. This work is ending by recapitulation of finding facts and disputing about them. Keywords: European union, structural funds, Cohesion fund operational program, structural and cohesion policy, regional policy, program period
ZHRNUTIE Táto diplomová práca poukazuje na reformy štrukturálnej a kohéznej politiky v programovom období 2007-2013. Regionálna politika Európskej únie (tiež nazývaná aj politika ekonomickej a sociálnej Kohézie, ktorá je odrazom princípu solidarity Európskej únie, pretože bohatšie krajiny prispievajú k rozvoju menej rozvinutých a zle prosperujúcich regiónov, aby zvýšili životný štandard štátov Európskej únie) je tu rozdelená ako systém rozvoja a dôležitosti. Základné princípy regionálnych politických cieľov a horizontálnych priorít sú opísané v programovom období 2000-2006 a 2007-2013. Ďialej je práce zameraná na nástroje Štrukturálnej a regionálnej politiky Európskej únie v terajšom a minulom programovom období, Štrukturálne fondy a Kohézny fond a Iniciatívy Spoločenstva - ktoré zahŕňajú ostatné programy Európskej únie alebo uľahčujú ich implementáciu, inovačné dotácie a technickú podporu. Ďalšie časti práce poukazujú na nevyhnutnosť zabezpečiť ohraničenia možností spoločných štatistických a ekonomických rovností regiónov pre ESC politické ciele, pre ktoré založila Európska únia jednotky NUTS. Implementáciou Hospodárskej a sociálnej súdržnosti (ESC) politiky nasleduje princípy programovania opísané v ďalšej časti čo znamená, že Česká republika by mala mať systém programovania dokumentov a potrebnú inštitucionálnu štrktúru. Táto časť práce je uzavretá právnym rámcom Európskej únie a Českej republiky. Dalšia časť je venovaná Regionálnemu operačnému programu (ROP) s pohľadom na Regionálny operačný program NUTS II severovýchod v programovom období 2000-2006 a 2007-2013. Interreg III je iniciatíva EÚ pochádzajúca z minulého programového obdobia zakladá nové ciele ESC nazývané Európska územná spolupráca, ktorá je implementovaná aj cez zahraničie, národnú a medzinárodnú formu spolupráce opísanú v dalšei časti, rozšírením o Operačný program cezhraničnej spolupráce Česká republika Poľsko. Táto práca je ukončená prehľadným zhrnutím zistených faktov a diskusiou o nich. Kľúčové slová: Európska únia, štrukturálne fondy, Kohézny fond, operačný program, štrukturálna a kohézna politika, regionálna politika, programové obdobie
ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ Čestně prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně, a že jsem uvedl veškerou použitou literaturu související se zaměřením diplomové práce. Nitra 2.5. 2008...
Touto cestou chi vyslovit poděkování panu Ing. Pavolu Schwarczovi, PhD. za pomoc, odborné vedení, cenné rady a připomínky pri vypracovaní mé diplomové práce. Nitra 2.5.2008...
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK CF CSF ČR EAGGF EHS EK EP ERDF ES ESF EU FIFG FS HDP HND HSS ISPA JEA JPD LAU MMR NOK NRP NSRR NUTS OP OPI OPPP PCO Cohesion Fund (Kohézní fond, Fond soudržnosti) Community Support Framework (Rámec podpory společenství) Česká republika European Agricultural Guidance and Guaranree Fund (Evropský zemědělský orientační a záruční fond) Evropské hospodářské společenství Evropská komise Evropský parlament European Regional Development Fund (Evropský fond regionálního rozvoje) Evropská Společenství European Social Fund (Evropský sociální fond) Eurpean Union (Evropská unie) Financial Instrument for fisheries guidance (Finanční nástroj pro podporu rybolovu) Fond solidarity (Kohézní fond) Gross Domestic Produkt (Hrubý domácí produkt) Hrubý národní důchod (Hrubý národní produkt) Hospodářská a sociální soudržnost Nástroj předvstupních strukturálních politik Jednotný evropský akt Jednotný programový dokument Local Administrative Units (Lokální administrativní jednotky) Ministerstvo pro místní rozvoj Národní orgán pro koordinaci Národní rozvojový plán Národní strategický referenční rámec Nomenclature of Units for Territorial Statistics (Nomenklatura územních statistických jednotek) Operational Program (Operační program) Operační program Infrastruktura Operační program průmysl a podnikání Platební a certifikační orgán
PHARE ROP ROP SV RPS SAPARD SES SEU SF SOZS SPD SROP TEN Všeobecný finanční nástroj pčdvstupní strategie Regionální operační program Regionální operační program NUTS II Severovýchod Rámec podpory Společenství Speciální vstupní program pro rozvoj zemědělství a venkova Smlouva o založení Evropského společenství Smlouva o Evropské unii (Maastrichtská smlouva) Strukturální fondy Strategické obecné zásady Společenství Single Programming Dokument (Jednotný programový dokument) Společný regionální operační program Transevropské sítě
OBSAH ÚVOD... 10 1 PŘEHLED O SOUČASNÉM STAVU ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY... 12 1.1 Evropská unie, význam a cíle... 12 1.2 Regionální a strukturální politika... 14 1.3 Historie a koncepce strukturální a regionální politiky EU... 21 1.3.1 Historie regionální politiky... 21 1.3.2 Historie a koncepce strukturální politiky... 22 1.4 Strukturální fondy... 23 1.5 Současná regionální a strukturální politika... 24 1.6 Prameny práva Evropské unie... 25 1.6.1 Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství... 25 1.6.1.1 Stanovené cíle Preambule... 25 1.6.1.2 Úkol Společenství čl. 2... 26 1.6.1.3 Činnost Společenství čl. 3... 26 1.6.1.4 Hospodářská a sociální koheze... 27 1.6.2 Jednotný evropský akt... 27 1.6.3 Maastrichtská smlouva čl. 2/ex-čl. B Cíle... 28 1.6.4 Amsterdamská smlouva... 29 1.6.5 Smlouva z Nice... 29 2 CÍL PRÁCE... 30 3 METODIKA PRÁCE... 32 4 VÝSLEDKY PRÁCE... 34 4.1 Vývoj a význam regionální a strukturální politiky EU... 34 4.2 Principy regionální a strukturální politiky... 35 4.3 Cíle regionální a strukturální politiky... 37 4.3.1 Programovací období 2000 2006... 37 4.3.2 Programovací období 2007 2013... 39 4.3.3 Komparace... 42 4.4 Horizontální priority regionální a strukturální politiky... 43 4.4.1 Programovací období 2000 2006... 43 4.4.2 Programovací období 2007 2013... 44 4.4.3 Komparace... 44
4.5 Nástroje politiky hospodářské a sociální soudržnosti... 45 4.5.1 Programovací období 2000 2006... 45 4.5.2 Programovací období 2007 2013... 50 4.5.3 Komparace... 52 4.6 Územní jednotky pro alokaci prostředků ze strukturálních operací... 53 4.7 Programovací procedury... 55 4.7.1 Programovací období 2000 2006... 56 4.7.2 Programovací období 2007 2013... 59 4.7.3 Komparace... 62 4.8 Institucionální rámec čerpání pomoci... 63 4.8.1 Evropská úroveň... 63 4.8.2 Národní úroveň... 64 4.8.3 Regionílní úroveň... 65 4.9 Právní rámec čerpání pomoci... 66 4.9.1 Legislativa EU... 67 4.9.2 Legislativa České republiky... 70 4.10 Regionální operační programy... 72 4.10.1 Programovací období 2000 2006... 72 4.10.2 Programovací období 2007 2013... 73 4.10.3 Komparace... 75 4.11 Evropská územní spolupráce... 75 4.11.1 Programovací období 2007 2013... 76 4.11.2 Programovací období 2007 2013... 76 4.11.3 Komparace... 78 5 ZÁVĚR... 79 6 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A ZDROJŮ INFORMACÍ... 84 PŘEHLED TABULEK, GRAFŮ A OBRÁZKŮ... 88
ÚVOD Regionální politika má dlouhou tradici a historii, díky jejímuž vývoji dochází neustále ke zdokonalování či hledání stále nových nástrojů k vykonávání právě regionální politiky. Základy regionální politiky byly položeny již smlouvou o Evropském hospodářském společenství, kde byl definován cíl zabezpečení trvalého a vyrovnaného rozvoje. První, kdo získal kompetence v koordinaci regionální politiky, byly národní státy. Změnu přinesla až ekonomická krize v 70.letech doprovázená plánovaným rozšiřováním Společenství a zároveň prohlubováním integrace. V první řadě je nutné říci, že Regionální politika EU je nezbytnou a nedílnou součástí ostatních evropských politik. Efektivní je především díky předvstupní pomoci, která se snaží slabým regionům pomoci ještě dříve než se stanou jejími členy a umožnit jim tak, co nejhladší vstup mezi bohatší země. Regionální politika a její programy a cíle se orientují na budoucnost, nesnaží se peníze držet v oblastech již rozvinutých, stagnujících, naopak podporuje lidský potenciál a vědu, která znamená budoucnost. Nezbytné je správné zacílení pomoci spojené se spolehlivým lidským faktorem, neustálou informovaností evropských občanů o tom, jak Regionální politika funguje, jaké má cíle, jak jim může pomoci a jak a kdy mohou o tuto pomoc požádat. Efektivita Regionální politiky především závisí na zpětné vazbě, tedy kontrole, zda bylo s pomocí naloženo tak, jak bylo předloženo v původním projektu, a pokud ne, navrhnout takové sankce, aby bylo napříště takovýmto chybám či dokonce podvodům zamezeno. V neposlední řadě je nezbytná i naprostá průhlednost přidělování dotací. Regionální a strukturální politika Evropské unie si klade za cíl především podporu těch regionů, které jí potřebují nejvíce k tomu, aby se alespoň částečně svou úrovní přiblížily vyspělejším regionům. Mezi jednotlivými regiony v rámci Evropské unie, existují velké rozdíly v životní úrovni jejich obyvatel, které jsou neustále prohlubovány s postupným posouváním hranic Evropské unie. Hranice se významně posouvají směrem na východ, kde stále přetrvávají následky komunistické ideologie. Čím více na Východ, tím blíže Blízkému východu, který je neustále ohrožována nejen národnostními, ale také náboženskými, politickými i ekonomickými problémy. V rámci Evropské unie tak nyní existují propastné rozdíly v životní úrovni jejích obyvatel. Nejbohatší regiony nalezneme ve Velké Británii, nejchudší naopak v Polsku. Úroveň jednotlivých regionů tak neustále připomíná rozdělení Evropy na bohatý západ a chudý východ. Cílem regionální politiky je právě co největší setření těchto rozdílů. V zájmu Evropské unie, resp. Regionální politiky ovšem není úplné vymizení těchto rozdílů, naopak pouze přiblížení se jednotlivých regionů. Úplné setření - 10 -
rozdílů by znamenalo ztrátu konkurenceschopnosti, a tak drobné rozdíly mezi regiony jsou vítané. Ke slovu se tak dostává i ekonomická pomoc, která pomáhá danému regionu k růstu. Zmiňovaná pomoc tak také sbližuje jednotlivé regiony, které tak v návaznosti na pomoc ekonomickou, rozvíjí i další formy pomoci, např. vzdělávací programy, pomoc v oblasti zemědělství apod. Spolupráce mezi regiony existuje ve formě mezivládní, což představuje především výměnu zkušeností mezi zúčastněnými regiony, a spolupráci přeshraniční, do které jsou zapojeny i nevládní organizace. - 11 -
1 PŘEHLED O SOUČASNÉM STAVU ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY 1.1 EVROPSKÁ UNIE, VÝZNAM A CÍLE Proces sjednocování Evropy se začal po druhé světové válce jako politická vize zakládajících otců Evropské unie. Jejich hlavním záměrem bylo navždy zabránit válečnému ničení Evropy, kterou válečné konflikty provázely celá století. K vybudování co nejefektivnější a nejstabilnější jednotné Evropy vedly pragmatické důvody. Evropská solidarita se začala ve velmi praktických oblastech: uhlí a ocel, jednotný trh, zemědělská politika, hospodářská soutěž (Lipnická, 2004). Současná Evropská unie je výsledkem úsilí těch, kteří od roku 1950 Evropské společenství podporovali. Pařížská smlouva, kterou bylo v roce 1951 založeno Evropské společenství pro uhlí a ocel, Římské smlouvy, kterými se v roce 1957 založilo Evropské hospodářské společenství a Evropské společenství pro atomovou energii doplněné Jednotným evropským aktem v roce 1986, Smlouvou o Evropské unii přijatou v Maastrichtu v roce 1992 a Amsterodamskou smlouvou podepsanou v roce 1997 jsou ústavní základnou tohoto seskupení. Ta vytváří vazby mezi členskými státy, které z právního hlediska sahají za rámec vztahů mezi suverénními státy (MP SR, 1999). Únie je založená na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobodě, demokracii, rovnosti, právnímu státu a respektování lidských práv včetně práv osob patřících k menšinám. Tyto hodnoty jsou společné členským zemím ve společnosti, ve které převládá pluralismus, nediskriminace, tolerance, spravedlnost, solidarita a rovnost mezi ženami a muži (Smlouva o Ústavě pro Evropu, 2004). Evropská unie je institucionálním vyjádřením integrace členských zemí do společenství, kterého cílem bylo a zůstává zabezpečení mírové spolupráce členských zemí. Je postavená na společných hodnotách a principech. Jejich uplatňování je v nejvlastnějším zájmu každé svobodné společnosti (Figel', 2004). Evropská unie znamená pro každého něco jiné. Pro mnoho lidí je zárukou zachování míru na kontinentě, který byl během předešlých let poznamenaný nezdravým soupeřením a vnitřním napětím. Jiní, naopak, poukazují na její nízkou akceschopnost při řešení mezinárodních konfliktů a neschopnost řešit problémy dnešní společnosti. Pro mnohé - 12 -
znamená Evropská unie v první řadě společný trh, možnosti a výhody, které poskytuje obchodníkům, studentům, důchodcům a dovolenkářům (Otelliová, 1999). Evropská unie je jedinečné seskupení 27 demokratických států Evropy, které se dobrovolně spojily do politického a ekonomického seskupení na dosažení společných cílů a jednoty v Evropě pomocí jednotné zahraniční a vnitřní politiky svrchovaných členských států. (http://www.euroinfo.gov.sk ) Článek 3 Římské smlouvy formuloval cíle Evropského hospodářského společenství takhle: - odstranění cel a kvantitativních omezení mezi členskými státy při dovozu a vývozu zboží, jako i všech ostatních opatření s podobným účinkem - zavedení společné celní tarifikace a společné obchodní politiky vůči třetím státům - zrušení překážek volného pohybu osob, služeb a kapitálu mezi členskými zeměmi - zavedení společné zemědělské politiky - zavedení společné dopravní politiky - uplatňování procedur, které umožní koordinovat hospodářskou politiku členských zemí a předcházet nevyrovnanosti jejich platebních bilancí - sblížení národních zákonodárství do takové míry, aby odpovídaly řádnému chodu společného trhu (Michník, 1998). Co je Evropská unie, přesněji řečeno jaké má cíle, je uvedené ve Smlouvě o Evropské unii, která byla schválená a podepsaná 7. února. 1992 v holandském městě Maastricht (Panfil, 2003). Cíle Evropské unie se dají shrnout do bodů: - podporovat vyrovnaný a trvalý ekonomický a sociální pokrok, a to především prostřednictvím vytvoření prostoru bez vnitřních hranic, posílení ekonomické a sociální soudržnosti a založení hospodářské a měnové unie zahrnující i společnou měnu - na mezinárodním poli prosazovat evropskou identitu, především uplatňováním společné zahraniční a bezpečnostní politiky včetně případného formulování společné obranné politiky, která by časem mohla vést ke společné obraně - posílit ochranu práv a zájmů občanů členských zemí zavedením občanství Unie - 13 -
- rozvinout úzkou spolupráci v justičních a vnitřních bezpečnostních záležitostech - udržovat společné výdobytky a stavět na nich při posuzování otázky, do jaké míry politiky a formy spolupráce zavedené Smlouvou o Evropské unii revidovat cílem zabezpečit efektivnost institucí EU (Šíbl, 2001). Smyslem těchto opatření má být harmonický rozvoj ekonomické aktivity, nepřetržitý a vyrovnaný růst, zvýšení stability, zrychlený růst životní úrovně a užší vztahy mezi členskými státy (Šíbl, 2005). 1.2 REGIONÁLNÍ A STRUKTURÁLNÍ POLITIKA Základ regionální politiky v Evropské unii je položený v jednotném evropském aktu z roku 1986, který v článku 130a identifikuje harmonický rozvoj všech regionů v členských státech jako dlouhodobý cíl. (Devimeux, 2000) Historie počátků regionální politiky v Evropě sahá do období po první světové válce a velké hospodářské krize v 30-tých letech dvacátého století. Tato situace ukázala potřebu zaměřit se na hospodářskou politiku státu a na snižování regionálních rozdílů. Dalším historickým mezníkem bylo období po 2. světové válce, kdy bylo potřeba obnovovat válkou zničené země. To byly klíčové momenty, které přispěly k tomu, že se regionální politika stala neoddělitelnou součástí hospodářských politik v Evropě (Úřad vlády SR, 2006). K základním myšlenkám, které vedly ke vzniku a k rozšiřování Evropské unie, patří myšlenka vytvoření prostoru míru a stability v Evropě, zabezpečení trvalého ekonomického a sociálního rozvoje evropských zemí a posilování postavení Evropy ve světě. Evropská unie je heterogenní společenství a rozdíly mezi jejími ekonomicky silnými a slabými regiony byly, jsou a budou stále značné.vzhledem k tomu, že Evropská unie nepředstavuje pouze politickou unii zemí, ale i sociální společenství, bohatší státy a regiony pomáhají méně rozvinutým regionům tak, aby se zmenšilo jejich zaostávání. Tato pomoc se uskutečňuje prostřednictvím regionální politiky a je projevem solidarity uplatňované uvnitř Evropské unie (Dobrovodský, 2003). I když je Evropská unie bohatá a prosperující zóna světa, rozložení tohoto bohatství nebylo a stále není úplně rovnoměrné. Je velmi naivní doufat, že v každém koutě Evropské unie budou stejné podmínky a že ve všech regionech bude stejná vůle řešit vyskytující se - 14 -
problémy. Velké ekonomické a sociální rozdíly existují nejen mezi státy, ale i uvnitř jednotlivých zemí. Příčiny přetrvávající chudoby se liší, někde se jedná o upadající průmyslové oblasti s vysokou nezaměstnaností, jinde o bývalé nerentabilní zemědělské regiony s nízkým zalidněním. O hodně účinnější jako jen na národní úrovni, se dají tyto rozdíly odstraňovat společným úsilím v rámci celé Unie, která ctí principy solidarity a pomoci bohatších chudším (Hajšel, 2002). Evropská regionální politika je především politikou solidarity. Je způsobem, kterým Evropská unie poskytuje pomoc zaostávajícím regionům, pomáhá při konverzi problémových průmyslových oblastí, při modifikaci venkovských oblastí s upadajícím zemědělstvím a při regeneraci zpustlých částí měst. Regionální politika je rovněž politikou pro lidi. Pomáhá lidem najít si práci a zlepšit život ve svých zemích, v regionech, městech a vesnicích. To je důvod, proč bylo postavených nebo opravených mnoho dálnic, rychlíkových tratí a letišť, které spojují odlehlé regiony s hlavními centry ekonomického růstu. V tradičních centrech těžkého průmyslu probíhají zlepšení v oblasti životního prostředí. Informační společnost zapouští kořeny na venkově. Služby v oblasti vzdělávání a volného času se rozšiřují na předměstí. Toto je jen několik příkladů fungování evropské regionální politiky, která působí v součinnosti s místními orgány (Barnier, 2002). Přestože Evropská unie je jednou z nejprosperujících oblastí ve světě, rozdíly mezi členskými státy jsou velké, což je ještě zřetelnější při pohledu na 250 různých regionů Evropské unie. Ne všichni Evropané mají stejné možnosti a příležitosti úspěšně čelit výzvám globalizace. Solidarita mezi národy Evropské unie, ekonomický a sociální růst a posilněná koheze byly vepsány do preambule Amsterodamské smlouvy. Kromě toho se v článku 158 upravené smlouvy zakládající Evropské společenství říká, že:. Společenství se bude usilovat o zmenšování rozdílů v úrovni rozvoje regionů a zaostávání znevýhodněných regionů nebo ostrovů včetně venkovských oblastí. Proto členské státy realizují evropskou regionální politiku financovanou prostřednictvím evropských fondů, která odráží tuto solidaritu mezi občany Evropské unie. Evropská regionální politika je jedinečnou společnou politikou, založenou na finanční solidaritě. Umožňuje použití více jak 35% rozpočtu Evropské unie, který přichází především z bohatších členských států, v znevýhodněných regionech. Tento přístup nepomáhá pouze státům, které jsou přijímateli pomoci, ale rovněž těm, které jsou hlavním přispívateli do rozpočtu společenství, protože jejich podniky v důsledku toho profitují z velkých investičních příležitostí a z ekonomického a technologického transferu - 15 -
know-how především v těch regionech, kde různé typy ekonomických aktivit ještě ve skutečnosti nenastartovaly. Evropskou solidaritu vyjadřují především čtyři strukturální fondy, které mají ve všech členských zemích multiplikační efekt na ekonomické a sociální faktory stimulující ekonomiku některého regionu (Evropská komise, 2002). Regionální politika se nejčastěji definuje jako soubor cílů, opatření a nástrojů vedoucích ke snižování rozdílů v socio-ekonomické úrovni jednotlivých regionů. Definování regionální politiky ve většině evropských zemích vychází z podpory rozvoje problémových regionů, včetně snahy redukovat meziregionální diference. Regionální politiku je třeba chápat jako integrální součást hospodářské politiky státu (Belajová, 2005). Cílem regionální politiky EÚ je snižování rozdílů mezi úrovněmi rozvoje jednotlivých regionů a zmírňování zaostávání méně rozvinutých regionů. Jedním ze základních principů fungování Evropské unie je princip solidarity, ve smyslu kterého ekonomiky silnějších přispívají slabším (Figel', 2004). Rozdíly v rozvoji a životní úrovni jsou už dlouhý čas skutečností v každém členském státě Evropské unie. V rámci Evropské unie jsou tyto rozdíly ještě výraznější. Markantní jsou v oblasti zaměstnanosti, vzdělávání a výcviku, infrastruktury, výzkumu a technologií. Na stimulování rozvoje hospodářské činnosti v méně příznivých regionech je proto potřeba investice ze soukromého sektoru doplnit státní podporou. Převážná část této podpory musí přijít ze samotných členských států, v rámci jejich národních programů regionální pomoci. Existující problémy jsou dostatečně závažné, aby oprávnily zapojení společenství ve společném úsilí o dosažení solidarity, kterou se zabezpečí plné využití jednotného trhu a hospodářské, jako i měnové unie všemi regiony a jejich občany. Toto je hlavním cílem regionální politiky společenství (Devimeux, 2000). Nástroji realizace regionální politiky jsou strukturální fondy. Přesto, že všechny čtyři strukturální fondy působí společně, každý má svoje specifické tématické oblasti. Strukturální fondy nefinancují individuální projekty, ale víceleté programy regionálního rozvoje, které společně připravují regiony, členské státy a Evropská komise. Programy jsou připravené podle společných východisek navrhnutých Evropskou komisí pro Evropskou unii jako celek. Příspěvky do těchto fondů od počátku 90-tých let výrazně vzrostly. Nárok na využívání - 16 -
strukturálních fondů mají pouze členské státy Evropské unie a programují se na sedmiletá období (Hajšel, 2003). Strukturální fondy Evropské unie jsou v jejich členských zemích zaměřené především na podporu ekonomického růstu a rozvoj zaměstnanosti. Smyslem těchto fondů je zabezpečit víceleté financování ucelených regionálních rozvojových programů, sestavených z množství vzájemně zkoordinovaných opatření a ne jednotlivých projektů (Dobrovodský, 2003). Evropské integrační procesy jsou naprostým fenoménem, který nemá v historii moderní civilizace ani předchůdce a dosud ani následovníka, její jedinečnost spočívá ve vytyčeném cíli, kterým je snaha o sdružení států s dlouholetým vlastním specifickým vývojem, kulturou, historií a národními tradicemi, jež sice mají řadu společných rysů, ale zároveň se v mnoha směrech diametrálně odlišují. Odstranění, či alespoň snížení těchto ekonomických a dalších rozdílů je úkolem politiky hospodářské a sociální soudržnosti a nástrojem k dosažení tohoto cíle jsou zejména strukturální fondy EU. Smyslem regionální politiky a politiky hospodářské a sociální soudržnosti je podporovat harmonický a vyvážený rozvoj regionů, snižování nezaměstnanosti a rozvoj lidských zdrojů, snižování disparit, ochrana životního prostředí a zabezpečení rovných příležitostí pro muže a ženy (Vilamová, 2005) Hospodářská a sociální soudržnost je základním předpokladem existence Společenství. Společnost proto usiluje o její posilování, tj. především o snižování rozdílů mezi úrovní rozvoje různých regionů a o snížení zaostalosti nejvíce znevýhodněných regionů, ale také o podporu harmonického, vyváženého a udržitelného rozvoje ekonomických činností, vysoké úrovně zaměstnanosti, rovnosti mezi muži a ženami a o vysokou úroveň ochrany a zlepšování životního prostředí (Glosář základních pojmů, 2005). Pojem region je pravděpodobně tak starý, jako geografie sama. Podle E.W. Gilberta (1960) je odvozený z latinského regio (království, území, oblast). Pojem region jako objekt regionálního rozvoje, regionální a strukturální politiky je chápaný odlišným způsobem. Objektem regionální politiky bývají administrativně-správní regiony, ale mohou to být i regiony vymezené na základě jiných kritérií ekonomických, ekologických, etnických nebo přírodně-geografických. Specifickým příkladem je vymezení regionu pro potřeby aplikace nástrojů strukturální politiky Evropské unie (Rajčáková 2005). - 17 -
Region je prostorovým podsystémem státu, který charakterizuje určitá prostorová struktura a úroveň ekonomického a sociálního rozvoje. Je tedy nejen prostorovou, ale i ekonomickou a sociální jednotkou Rozvinuté regiony jsou charakteristické tím, že struktura ekonomických činností, jako i meziregionální vazby, vytvářejí předpoklady pro hospodářský růst a rozvoj a uspokojování rostoucích potřeb a sociálních jistot obyvatelstva. Tyto regiony nepotřebují zvláštní opatření státu. Problémové regiony tvoří členitější skupinu regionů, protože existují různé příčiny, které podmiňují nepříznivé tendence v rozvoji regionů. V podstatě jde o regiony, které v důsledku uplynulého vývoje nebo změnou hospodářské politiky, či mimoekonomických podmínek se dostaly do takové rozvojové úrovně, kdy potřebují zvláštní pozornost státních a regionálních orgánů. Do skupiny problémových regionů se zařazují: 1. zaostávající regiony, které jsou charakteristické postupným poklesem produkce, poptávky, spotřeby, nedostatkem kapitálu především na rozvoj infrastruktury. Roste v nich sociální nespokojenost, která vede k posilování destruktivních sil. Mezi jejich hlavní charakteristiky patří: a) podprůměrné vybavení výrobními faktory b) vysoká míra nezaměstnanosti c) podprůměrný hrubý domácí produkt na obyvatele d) podprůměrná míra důchodů a spotřeby e) nízká úroveň využití přírodních zdrojů a zdrojů pracovních sil 2. strukturálně slabé regiony, které se nazývají i jako deprimované regiony. Pro tento typ regionů je charakteristické, že byly kdysi dynamicky se rozvíjející. Struktura jejich ekonomické činnosti byla založena převážně na tradičních odvětvích primárního sektoru, jako zpracování surovin, materiálů, zemědělství, těžba rud, uhlí, těžké strojírenství, jako i na odvětvích, o které výrazně opadl zájem na mezinárodním trhu. 3. regiony s upadajícími městskými centry jsou charakteristické nadměrnou koncentrací ekonomických činností nebo obyvatelstva, která podmiňuje dynamický růst nákladů na rozvoj technické a občanské infrastruktury a uchování základních životních podmínek pro obyvatele a aglomerovaném prostředí. Nadměrná koncentrace ekonomických činností je tedy zdrojem dodatečných nákladů (nákladů z přelidnění), které eliminují aglomerační efekty (Belajová 2005). - 18 -
Jako problémový region lze označit region, který má vůči okolí, tzn. sousedním regionům, zvláště negativní hodnoty v některých kriteriích poměřovaných k průměrným hodnotám Společenství. Za základní kritéria problémovosti regionu tak EU dnes volí ukazatele: - hrubý domácí produkt na obyvatele - procenta zaměstnanosti obyvatelstva v zemědělství - podíl zaměstnanosti v upadajících průmyslových odvětvích - celková míra nezaměstnanosti - migrace obyvatel z regionu větší než 1% ročně Jako problémové tak mohou být identifikovány: - strukturálně postižené regiony - hospodářsky slabé regiony - zemědělsky problémové regiony - regiony potýkající se s vysokou nezaměstnaností Regionální politika je soubor cílů, opatření a nástrojů vedoucích ke snižování příliš velkých rozdílů v socioekonomické úrovni jednotlivých regionů. Regionální politika se pokouší napravit určité negativní prostorové důsledky volné tržní ekonomiky. Restrukturalizace přitom často zahrnuje regionální rozvoj tak významně, že regiony nejsou schopny zvládnout nezbytné strukturální změny vlastními silami. Na základě zkušeností z jednotlivých členských států Evropské unie lze regionální politiku charakterizovat jako určitou koncepční a cílevědomou činnost veřejné autority ( místních a regionálních orgánů, vlád, řídících orgánů EU ), usilující o eliminaci negativních důsledků teritoriálně nerovnoměrného ekonomického rozvoje a probíhajících strukturálních změn. Strukturální politika představuje rozšíření záběru regionální politiky o obecně problémové oblasti jako je zemědělství a sociální politika. Regionální a strukturální politiky jsou navzájem tak provázány, že je účelné jejich společné řešení. Proto se v terminologii Evropské unie hovoří o jedné Strukturální a Regionální politice. Strukturální a regionální politika Evropské unie je založena na principu solidarity, neboť umožňuje do nejméně rozvinutých regionů převádět až 35% rozpočtu EU, který je tvořen zejména příspěvky nejbohatších členských států ( Frková, Bukovský, 2003). - 19 -
Strukturální politika EU je významnou součástí politiky EU a je výrazem solidarity zemí s vysokým ekonomickým potenciálem vůči těm, které za nimi ekonomicky zaostávají. Strukturální politika je v souladu s tímto principem zaměřena na vytváření srovnatelných podmínek pro hospodářskou soutěž mezi členskými státy. Je to politika ekonomické a hospodářské soudržnosti, která vyjadřuje vůli po solidaritě v EU ( Potluka, 2003). Veškeré dokumenty EU věnované strukturální politice jsou dnes orientovány především k oblastnímu pohledu. Pojem strukturální politika je v dokumentech Společenství fakticky redukován pouze na regionální aspekt. Nicméně je jasné, že ne všechna opatření se dají realizovat pod titulem regionálních opatření, které mají přispět k dosažení některého ze strukturálních cílů Společenství. Jejím posláním je odstraňovat negativní důsledky integrace. Prvotní úkol regionální politiky byl definován jako vyrovnání rozdílů mezi jednotlivými členskými státy. Již s prvním rozšířením však dochází k jeho reorientaci a primárním úkolem se stává odstraňování zaostalosti některých regionů, snižování rozdílů jejich rozvoje, překonávání potíží regionů postižených velkou nezaměstnaností plynoucí ze zaostalosti jejich průmyslu. Cílem je vyrovnávání rozdílů na přibližně stejnou úroveň v rámci celé ekonomiky Společenství prostřednictvím regulace ekonomické aktivity. Maastrichtská dohoda zavádí pojem tzv. politiky koheze celého Společenství do skutečně integrovaného ekonomického celku ( Boháčová, Jeníček a Svatoš 2003). S pojmem regionální politika souvisí i pojmem politika soudržnosti (koheze). Jde o politiku směřující k posílení hospodářské a sociální soudržnosti členských zemí EU vůči méně rozvinutým členským zemím i vůči asociovaným zemím. Jejím praktickým projevem je předvstupní pomoc EU kandidátským zemím prostřednictvím programů PHARE, ISPA a SAPARD a mnohých dalších podpůrných programů (Belajová 2005). Základním nástrojem strukturální a regionální politiky Evropské unie jsou strukturální fondy a Fond soudržnosti EU. Jejich význam je pro hospodářskou a sociální soudržnost v rámci EU nezastupitelný. Lisabonská strategie zpracovala priority, do kterých je směřována hlavní část pomoci ze strukturálních fondů. - 20 -
Jedná se o: - zvýšení konkurenceschopnosti - zvýšení zaměstnanosti - reforma veřejných financí - udržitelný rozvoj ( Vilamová 2005). Hlavním nástrojem regionální a strukturální politiky Společenství jsou strukturální fondy a v jednotlivých členských zemích poté až 25 základních opatření pomoci, která můžeme rozdělit do pěti základních skupin: - subvence a dotace na vytváření pracovních míst - snížené odpisy základního kapitálu - daňová zvýhodnění - náhrada hodnoty projektu - poskytování finančních výhod (Boháčová, Jeníček a Svatoš 2003). 1.3 HISTORIE A KONCEPCE STRUKTURÁLNÍ A REGIONÁLNÍ POLITIKY EU 1.3.1 Historie regionální politiky Historie regionální politiky měla tři období: První období zahrnující roky 1958-1975 bylo charakteristické značnou ekonomickou rovnorodostí a nevyžadovalo žádné společné regionální politiky s výjimkou jižní Itálie, která byla zmíněna v zakladatelské Římské smlouvě. Druhé období vymezené roky 1975-1985 proběhlo ve znamení výrazného posílení regionální dimenze celého instrumentáře integračních politik včetně vytváření nových nástrojů. Zájem o regionální redistribuci zdrojů zesílil, protože v tomto období narůstaly strukturální krize a navíc se uskutečnilo další rozšíření o státy, které měly podstatně nižší ekonomickou úroveň. Třetí období kvalitativně nové a velkorysejší na regionální politiku otevřela druhá polovina 80-tých let, kdy počala třetí etapa vymezená schválením Jednotného evropského aktu a započetím projektu jednotného vnitřního trhu (Šíbl, 2003). - 21 -
1.3.2 Historie a koncepce strukturální politiky 1957 Signatářské země Římské smlouvy v její preambuli konstatují, že je potřeba posílit jednotu ekonomik a zajistit jejich harmonický rozvoj snižováním existujících rozdílů mezi jednotlivými regiony a zmírňováním zaostalosti znevýhodněných regionů. 1958 Založení dvou sektorových fondů: Evropského sociálního fondu a Evropského zemědělského usměrňovacího a záručního fondu. 1975 Vznik Evropského fondu regionálního rozvoje, který slouží na přerozdělování části rozpočtových příspěvků členských států na rozvoj nejchudších regionů. 1986 Jednotný evropský akt vytváří podmínky pro reálnou politiku soudržnosti, která má pomoci zemím jižní Evropy a jiným znevýhodněným regionům při vyrovnávání se s nároky jednotného trhu 1989 1993 Zasedání Evropské Rady v Bruselu (únor 1988) určuje zásadní změnu ve fungování fondů solidarity, dnes nazývaných jako strukturální fondy. 1992 Ve Smlouvě o Evropské unii, která vstoupila v platnost v roce 1993, je soudržnost definovaná jako jeden z hlavních cílů EU, společně s hospodářskou a měnovou unií a jednotným trhem. Na základě smlouvy vzniká Kohézní fond určený na podporu projektů v oblasti životního prostředí a dopravy v nejméně prosperujících členských státech. 1994-1999 Zasedání Evropské Rady v Edingburgu ( prosinec 1992) rozhodlo o přidělení téměř 200 mld. ECU (v cenách z roku 1997) pro politiku soudržnosti, což představovalo jednu třetinu rozpočtu společenství. Strukturální fondy se rozšířily o Finanční nástroj na řízení rybolovu. Na zasedání Evropské Rady v Berlíně (březen 1999) byla přijata reforma strukturálních fondů a úprava fungování Kohezního fondu. V průběhu let 2000-2006 tyto fondy každý rok získají více jak 30 mld. Eur, což představuje celkem 213 mld. Eur v průběhu období sedmi let. Na podporu ekonomického a sociálního rozvoje a ochranu životního prostředí v kandidátských zemích střední a východní Evropy je určený Předvstupní nástroj strukturální politiky (ISPA) a Speciální program pomoci pro zemědělství a rozvoj venkova (SAPARD). Tyto jsou doplňkem programu PHARE, který funguje už od roku 1989. 2000-2001 Zasedání Evropské Rady v Lisabonu (březen 2000) schvaluje strategii zaměstnanosti s cílem přeměnit unii do roku 2010 na nejdynamičtější znalostní ekonomiku s nejvyšší schopností konkurenceschopnosti. Summit v Goteborgu (červen 2001) tuto strategii doplňuje o formulaci trvale udržitelného rozvoje. 2002 Zasedání Evropské rady v Kodani (prosinec 2002) přichází s dohodou o podmínkách přijetí deseti nových členských států do unie. - 22 -
2004 Dne 18. února Evropská komise předkládá svůj návrh reformy politiky soudržnosti pro období 2007-2013: Nové partnerství pro soudržnost: konvergence, konkurenceschopnost a spolupráce. Dne 1. května 2004 do Evropské unie vstupuje Kypr, Česká republika, Estonsko, Maďarsko, Lotyšsko, Litva, Malta, Polsko, Slovenská republika a Slovinsko (Evropská komise, 2004). 2007 Dne 1. ledna vstupuje do Evropské unie Rumunsko a Bulharsko 1.4 STRUKTURÁLNÍ FONDY Jedním z cílů integračního procesu v západní Evropě je snaha o snižování rozdílů ekonomické úrovně regionů a členských států s vědomím, že může jít spíš o malý příspěvek. Proto i Smlouva o založení ES a Smlouva o Evropské unii mezi úkoly a cíle Společenství zařazuje rovněž neoddělitelnou součást cílového komplexu podporu harmonického a vyváženého rozvoje hospodářských činností ve Společenství a hospodářskou a sociální soudržnost a solidaritu mezi členskými státy. (Melíšek, 2005) Pod strukturální politikou se rozumí celý soubor opatření, nástrojů a institucionálních změn, které mají přispět k cíleným strukturálním změnám v hospodářství regionů a k řešení sociálních problémů, které jsou doprovodným znakem strukturálních změn (Belajová,2005). Strukturální fondy jsou nástroji politiky hospodářské a sociální soudržnosti EU s cílem snížit rozdíly v stupni rozvoje regionů a podpořit hospodářský růst v méně vyvinutých oblastí (Bielik, 1996). Strukturální fondy působí společně, avšak každý má svoje specifické tématické oblasti. Strukturální fondy nejsou určené pro financování individuálních projektů, ale na víceleté programy regionálního rozvoje, které společně připravují regiony, členské státy a Evropská komise. Programy jsou připravené podle společných východisek navrhnutých Evropskou komisí pro EU jako celek. Příspěvky do těchto fondů od počátku 90-tých let výrazně vzrostly z 8 mld. Euro ročně v roce 1989 na 32 mld. Euro v roce 1999. Na léta 2000-2006 bylo na všechny čtyři strukturální fondy vyčleněno celkem až 195 mld. Euro (Balko, 2004). Strukturální fondy vyplácejí nevratné podpory a za spoluúčasti členských států financují odpovídající regionální aktivity. Zdroje do fondů tvoří příspěvky členských států, které přispívají do společného rozpočtu EU ze svého hrubého domácího produktu (Šíbl, 2003). Základním posláním fondů je podporovat ekonomický rozvoj a sociální soudržnost v zaostávajících regionech a ochranu životního prostředí. Jsou teda zároveň příležitostí - 23 -
i rizikem: jestli se použijí vhodné, mohou se stát klíčovým impulsem vyrovnávání regionálních rozdílů, smysluplného rozvíjení společenského i přírodního potenciálu jednotlivých území a jejich efektivního využívání, ale i zvyšování kvality života společnosti jako celku. Na druhé straně jejich netransparentní a nevhodné použití může dnešní problémy ještě více prohloubit (CEE Bankwatch Network, 2004). Strukturální fondy finančně podporují víceleté programy, které vytvářejí strategie rozvoje navrhnuté v rámci partnerstev spojujících regiony, členské státy a Evropskou komisi. Tyto programy přitom berou do úvahy usměrnění vypracované Evropskou komisí s platností pro celou Evropskou unii. Jsou založené na ekonomických a sociálních strukturách s cílem: rozvíjet infrastrukturu, např. dopravu a energetiku; rozšiřovat telekomunikační služby; pomáhat podnikům a zabezpečovat školitele pro jejich pracovníky; rozšiřovat nástroje a know-how informační společnosti (Evropská komise, 2002). Nárok na využívání strukturálních fondů mají pouze členské země EU a programují se na sedmiletá období. Kandidátské země mohou čerpat finanční prostředky z těchto fondů po jejich vstupu do unie. Možnost získat prostředky ze strukturálních fondů má každý region, který splňuje požadavky příslušné legislativy EU (Balko, 2004). 1.5 SOUČASNÁ REGIONÁLNÍ A STRUKTURÁLNÍ POLITIKA Regionální a strukturální politika EU je v současné době plnohodnotnou komunitární politikou. Doplněná Smlouva o založení Evropského společenství ( ve znění Smlouvy z Nice) řadí podporu vyváženého rozvoje hospodářských aktivit, snahu o dosažení hospodářské a sociální soudržnosti a solidaritu mezi členskými zeměmi mezi hlavní úkoly Unie. Tyto teze uvedené v primární legislativě a nově navržené mechanismy rozhodování, jejichž změnu přinesla Smlouva z Nice, jsou odrazem pro jednání o budoucí podobě politiky hospodářské a sociální soudržnosti na úrovni Evropské unie. V současnosti provádí Evropská unie regionální politiku na několika úrovních: - nadnárodní úrovni ( regionální politika prováděná relativně nezávisle přímo EU) - národní úrovni ( silně diferencovaná regionální politika uskutečňovaná jednotlivými členskými zeměmi, postupně však přijímající některá společná pravidla) - regionální úrovni ( ve většině zemí, dlouhodobě posilována) ( König, Lacina, 2004). - 24 -
1.6 PRAMENY PRÁVA EVROPSKÉ UNIE Regionální a strukturální politika Společenství je zakotvena jak v primárních, tak i v sekundárních pramenech práva společenství, tzv. acquis communautaire (Boháčová, Jeníček, Svatoš, 2003). Právním základem primárního charakteru jsou mezinárodní smlouvy, zvláště Smlouva o založení EHS, která byla přijetím JEA a smlouvy o EU modifikována a částečně rozšířena. Na těchto základech, na něž se odvolávají všechny orgány EU při zdůvodňování přípustnosti regionálně-strukturálních opatření, tedy stojí dnešní regionální a strukturální politika Společenství. Právním základem sekundárního charakteru jsou: - nařízení - směrnice - rozhodnutí a - doporučení a stanoviska, která upravují konkrétní podmínky a pravidla pro praktickou realizaci strukturální a regionální politiky, kdy největší právní sílu mají Nařízení, která jsou závazná pro všechny členské země. 1.6.1 Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství 1.6.1.1 Stanovené cíle Preambule Jeho Veličenstvo král Belgie, prezident Francouzské republiky, prezident Italské republiky, Její královská Výsost velkovévodkyně Lucemburska, Její Veličenstvo královna Nizozemska, prezident Spolkové republiky Německo rozhodnuti položit základy stále užšího spojení evropských národů, odhodláni zabezpečit společným postupem hospodářský a sociální pokrok svých zemí odstraněním překážek, které rozdělují evropský kontinent, potvrzující za základní cíl svého úsilí neustálé zlepšování životních a pracovních podmínek svých národů, uznávajíce, že odstranění stávajících překážek vyžaduje sladěný postup, aby byl zabezpečen trvalý rozvoj, vyvážený obchod a nenarušená soutěž, snažíce se posílit jednotu ekonomiky svých zemí a zajistit jejich harmonický vývoj zmenšováním rozdílů mezi jednotlivými regiony a odstraněním zaostávání regionů s méně příznivými podmínkami, přejíce si přispět společnou obchodní politikou k postupnému odstraňování omezení v mezinárodním obchodě, hodlajíce potvrdit solidaritu, která spojuje Evropu a zámořské - 25 -
země, a přejíce si zajistit rozvoj jejich blahobytu v souladu se zásadami Charty Spojených národů, rozhodnuti zachovat a upevnit tímto spojením mír a svobody a vyzývajíce ostatní národy Evropy, které jejich ideál sdílejí, aby se k jejich úsilí připojily, rozhodnuti podporovat rozvoj co nejvyšší úrovně vzdělanosti svých národů prostřednictvím co nejširšího přístupu ke vzdělání a jeho doplňování rozhodli se vytvořit Evropské společenství a jmenovali za tím účelem jako své zplnomocněnce. 1.6.1.2 Úkol společenství čl.2 Úkolem Společenství je vytvoření společného trhu a hospodářské a měnové unie, stejně jako prováděním společných politik nebo činností uvedených v článcích 3 a 4 podporovat harmonický, vyvážený a trvale udržitelný rozvoj hospodářského života, vysokou úroveň zaměstnanosti a sociální ochrany, rovné zacházení s muži a ženami, trvale udržitelný a neinflační růst, vysoký stupeň konkurenceschopnosti a konvergence ekonomické výkonnosti, vysokou úroveň ochrany a zlepšování kvality životního prostředí, zvyšování životní úrovně a kvality života, hospodářskou a sociální soudržnost a solidaritu mezi členskými státy. 1.6.1.3 Činnost Společenství čl.3 1. Činnosti Společenství zaměřené ke splnění cílů vymezených v článku 2 zahrnují za podmínek a v časovém sledu stanoveném touto smlouvou: a) zákaz cel a kvantitativních omezení dovozu a vývozu zboží mezi členskými státy, jakož i všech ostatních opatření s rovnocenným účinkem, b) společnou obchodní politiku, c) vnitřní trh, charakterizovaný zrušením překážek volného pohybu zboží, osob, služeb a kapitálu mezi členskými státy, d) opatření týkající se vstupu a pohybu osob na vnitřním trhu podle Hlavy IV, e) společnou politiku v oblasti zemědělství a rybolovu, f) společnou politiku v oblasti dopravy, g) systém zajišťující, aby na vnitřním trhu nebyla narušována soutěž, h) sbližování právních předpisů členských států v míře nutné pro náležité fungování společného trhu, i) podporu koordinace politik zaměstnanosti členských států s ohledem na posilování jejich účinnosti rozvíjením koordinované strategie zaměstnanosti, j) politiku v sociální oblasti zahrnující Evropský sociální fond, - 26 -
k) posilování hospodářské a sociální soudržnosti, l) politiku v oblasti životního prostředí, m) posilování konkurenceschopnosti průmyslu Společenství, n) podporu výzkumu a technologického rozvoje, o) podporu zřizování a rozvoje transevropských sítí, p) příspěvek k dosažení vysoké úrovně ochrany zdraví, q) příspěvek ke kvalitě vzdělání a výchovy a k rozkvětu kultur členských států, r) politiku v oblasti rozvojové spolupráce, s) přidružení zámořských zemí a území za účelem zvýšení obchodu a společné podpory hospodářského a sociálního rozvoje, t) příspěvek k posílení ochrany spotřebitele, u) opatření v oblasti energie, civilní ochrany a turistiky. 1.6.1.4 Hospodářská a sociální koheze Členské státy provádějí své hospodářské politiky se záměrem přispívat k dosažení cílů Společenství, uvedených v článku 2, a v návaznosti na hlavní směry uvedené v článku 99 odst.2. Členské státy a Společenství postupují ve shodě se zásadami stanovenými v článku 4 a v souladu se zásadou otevřeného tržního hospodářství s volnou soutěží, čímž je podporována účinná alokace zdrojů. Čl.99/ex-čl.103 Základy hospodářské politiky; řízení o ní 1. Členské státy považují své hospodářské politiky za věc společného zájmu a koordinují je v rámci Rady v souladu s ustanovením článku 98. Čl.125/ex-čl.109n Koordinovaná strategie zaměstnanosti Členské státy a Společenství pracují podle této hlavy na rozvoji koordinované strategie zaměstnanosti a zejména podpory kvalifikace, výchovy a flexibility pracovníků a pracovních trhů a jejich přizpůsobivosti požadavkům hospodářské změny tak, aby dosáhly cílů článku 2 Smlouvy o Evropské unii a článku 2 této smlouvy. 1.6.2 Jednotný evropský akt Z právního hlediska je akt o jednotné Evropě smlouva mezi 12 členskými státy, která mění a doplňuje tři výchozí integrační smlouvy, a to o Evropském hospodářském společenství z roku 1957, o Evropském společenství pro atomovou energii z roku 1957 a o Evropském společenství uhlí a oceli z roku 1951. Akt se týká především politického a institucionálního rozšíření Smlouvy o EHS. - 27 -
Těžištěm Aktu o jednotné Evropě je dodržení termínu pro konečnou realizaci vnitřního trhu do konce roku 1992. Další komplex, v jehož rámci se Aktem o jednotné Evropě převedly úkoly a kompetence na ES (čl.118a); vymezení rámce pro výzkum a technologický rozvoj (čl.130f-g); vytvoření základů pro budoucí politiku Společenství na ochranu životního prostředí (čl.130r-t); zavedení nové kapitoly ve Smlouvě o ES o spolupráci v hospodářské a měnové politice (čl.102a). Požadavek uplatňovat princip subsidiarity a proporcionality se stal součástí JEA a byl zahrnut do kapitoly o životním prostředí. 1.6.3 Maastrichtská smlouva čl. 2/ex-čl. B Cíle Unie si stanoví následující cíle: - podporovat ekonomický a sociální pokrok a vysokou úroveň zaměstnanosti a dosahovat vyvážený a trvale udržitelný rozvoj, zejména vytvořením prostoru bez vnitřních hranic, posilováním ekonomické a sociální soudržnosti a zavedením hospodářské a měnové unie, nakonec zahrnující v souladu s ustanoveními této Smlouvy jednotnou měnu; - prosazovat svou identitu na mezinárodní scéně, zejména prováděním společné zahraniční a bezpečnostní politiky, včetně postupného vymezování společné obranné politiky, která by mohla vést ke společné obraně podle článku 17; - posilovat ochranu práv a zájmů státních občanů svých členských států zavedením občanství Unie; - zachovávat a rozvíjet Unii jako prostor svobody, bezpečnosti a práva, ve kterém se zaručuje volný pohyb osob ve spojitosti s vhodnými opatřeními, týkajícími se kontroly na vnějších hranicích, přistěhovatelství, práva azylu a předcházení a potírání zločinnosti; - v plném rozsahu zachovávat acquis communautaire a rozvíjet jej, přičemž se posoudí, do jaké míry je zapotřebí revidovat politiky a formy spolupráce, zaváděné touto Smlouvou s cílem zajistit efektivnost mechanismů a orgánů Společenství. Cílů Unie se dosáhne za podmínek a v časovém sledu stanoveném touto Smlouvou, při respektování zásady subsidiarity, definované v článku 5 Smlouvy o založení Evropského společenství. Smlouva o Evropské unii, která vstoupila v platnost v roce 1993, definuje kohezi jako jeden z hlavních cílů Unie. - 28 -