1. Kapitola Vzácnost a užitečnost o Statky jsou užitečné, protože uspokojují naše potřeby. Vzácnost: o Půda: množství půdy na Zemi je omezené. o Práce: množství osob, které jsou schopné pracovat, je omezené. o Kapitálové statky, čili statky sloužící k produkci dalších statků. o Množství naprosté většiny zdrojů k produkci statků je omezené, takže zdroje jsou vzácné. Logicky jsou potom vzácné i vyprodukované statky. Pojem náklady obětované příležitosti o Nemůžeme realizovat vše, co bychom chtěli, musíme se rozhodovat o Vymezíme alternativy, mezi kterými se rozhodujeme. o Porovnáme a oceníme přínosy, které bychom z realizace jednotlivých alternativ získali. o Rozhodneme se pro tu alternativu, která pro nás představuje největší přínos. Ty, které jsme nezvolili, pak představují náklady na zvolenou variantu.
o Náklady obětované příležitosti nejvyšší možný přínos z nerealizované činnosti Praktické situace, ve kterých se setkáváme s náklady obětované příležitosti: o Spotřebitel se rozhoduje, zda-li si k obědu dá kuře nebo vepřové maso. Rozhodne-li se pro vepřové maso, je jeho nákladem obětované příležitosti užitek z kuřete. o Pan Novák pracuje jako samostatný auditor. Pokud by se nechal zaměstnat u některé z velkých auditorských firem, měl by příjem 60 000 Kč měsíčně. Nákladem obětované příležitosti pana Nováka jako samostatného auditora je tedy příjem, který nezískává jako zaměstnanec některé z auditorských firem. o Firma Stavo vlastní pozemek, který využívá ke stavební výrobě. Kdyby tento pozemek pronajímala, mohla by za něj získat měsíční nájem 20 000 Kč. Nákladem obětované příležitosti z vlastního využívání pozemku je tedy pro firmu Stavo příjem, který nemůže získat z pronájmu. o Rozhodujete se studovat vysokou školu. Nákladem obětované příležitosti potom je příjem, který nezískáte, protože v důsledku studia vysoké školy nemůžete pracovat. o Rozhodujete se, zda-li se máte přestěhovat do bytu, který jste zdědili. Pokud se rozhodnete přestěhovat, tak ztrácíte možnost tento byt pronajmout a přicházíte tak o měsíční příjem 12 000 Kč. Tento příjem je nákladem obětované příležitosti vašeho
bydlení. Jinými slovy, skutečnost, že bydlíte ve vlastním bytě, byste si měli cenit na více než 12 000 Kč. Čili za to, že budete bydlet ve vlastním bytě, jste ochotni dávat více než 12 000 Kč měsíčně pokud byste byli ochotni platit méně, je pro vás racionálnější abyste zděděný byt pronajali a sami si pronajali jiný byt. o Máte 50 000 Kč. Můžete je uložit do banky na 4 % úrok ročně. Dané peníze chce rovněž půjčit váš přítel. Když mu je půjčíte bezúročně, přijdete o 2 000 Kč (= 4 % z 50 000 Kč). Tyto 2 000 Kč jsou vaše náklady obětované příležitosti. o Pan Novák byl pozván na večeři zdarma. Na první pohled se jedná o výhodnou nabídku. V čas večera ale běží v televizi zajímavý hokejový zápas, který chce pan Novák vidět. Pokud přijme pozvání na večeři, tak jej neuvidí. Je-li tedy užitek ze zápasu pro pana Nováka větší než užitek z večeře, vyplatí se mu pozvání na večeři odmítnout. o Zdeněk si ze dřeva, které roste na jeho zahradě, vyřezává dvě hodiny lodičku. Vyřezávání lodičky mu tedy přinášejí užitek. Dřevo by ale mohl prodat za 1 000 Kč. Místo dvou hodin vyřezávání by mohl pracovat a vydělat 400 Kč. V takovém případě by měl mít z lodičky užitek alespoň 1 400 Kč, aby se mu vyřezávání vyplatilo. o o Náklady obětované příležitosti vyjadřují ztrátu užitku (příjmu apod.) z nejlepší nerealizované varianty, která mohla být uskutečněna místo
realizované varianty. Náklady obětované příležitosti je třeba zahrnout do našeho rozhodování. o Explicitní náklady jsou náklady, které vynakládáme ve prospěch jiných subjektů. Jsou vidět. o Implicitní náklady je jiný název pro náklady obětované příležitosti, a to právě proto, že vidět nejsou. Příklad: Honza má 100 000 PJ, které může investovat do různých činností, které přinášejí rozdílné zisky. Činnost A přinese ročně zisk 10 000 PJ, činnost B 20 000 PJ, činnost C 15 000 PJ a činnost D 18 000 PJ. Honza zvolí investování do činnosti B. Co jsou pro něj nálady obětované příležitosti? Co to je PPF a proč má daný tvar Hranice produkčních možností (PPF) vyjadřuje maximální množství statků, které může daný systém vyprodukovat. Nacházíme-li se na PPF, tak nelze zvýšit produkci jednoho statku jinak než za cenu snížení produkce druhého statku.
Obrázek 1.2.1: Hranice produkčních možností Důležitý pojem!!! Mezní míra transformace produktu MRTP (zapamatovat!!!) Příklady: Předpokládejme, že MRTP firmy vyrábějící domácí spotřebiče je 4 mikrovlnné trouby ku 1 lednici. Pokud bude jedna mikrovlnná trouba 2 krát levnější než jedna lednice, kdy firma vydělá firma? Jaká bude MRTP, zvyšujeme-li produkci statku Q 2 z 15 na 31 jednotek a snižujeme-li produkci statku Q 1 z 47 na 39 jednotek?
Pojem utopené náklady o náklady vynaložené v minulosti nebo náklady, které jsou vynaloženy v přítomnosti, či v budoucnosti budou v každém případě vynaloženy, tj. nelze se těmto nákladům vyhnout. Nemá smysl se jimi zabývat při rozhodování. o Příklady: Praktické situace, v nichž se setkáváme s utopenými náklady: o Koupili jste si lístek do kina za 100 Kč, ale po několika minutách dívání zjistíte, že film je hrozný, že se vám nelíbí. Rozhodujete se, zda vydržet do konce. Do úvahy musíte vzít pouze užitek, který budete mít z toho, že se na film podíváte do konce, a užitek z alternativní jiné činnosti, který vám nabízí nejlepší příležitost. Vynaložených 100 Kč nesmíte brát do úvahy, již je nedostanete zpátky (předpokládáme, že kino v daném případě nevrací peníze), proto s nimi nesmíte počítat. o V minulosti jste si koupili videopřehrávač za 5 000 Kč. V současné době je však většina filmů na DVD nosičích, které videopřehrávače neumožňují přehrát. Náklady na zakoupení videopřehrávače jsou utopeným nákladem, tj. nákladem, který se vám již nevrátí. Při rozhodování, zdali si koupit DVD přehrávač byste měli porovnávat pouze užitek z DVD přehrávače s náklady na tento přehrávač.
o Firma v minulosti investovala do linky vyrábějící videopřehrávače. Mezitím se ale změnila technologie a spotřebitelé poptávají DVD přehrávače. Investice do linky na videopřehrávače jsou pro firmu utopeným nákladem, nesmí je zahrnovat do svého rozhodování. Pokud se firma rozhoduje má-li investovat do linky na výrobu DVD přehrávačů, musí brát do úvahy pouze v budoucnu vynaložené náklady a porovnat tyto náklady s příjmy, které získá z prodeje DVD přehrávačů. o Rozhodujete se, zda-li máte jet do Brna autem nebo vlakem. Porovnáváte proto náklady na benzín při cestě autem a náklady na vlakovou jízdenku. U auta však neuvažujete s náklady na povinné ručení, protože to budete platit, ať už s autem budete jezdit nebo ne. o S. Anderson byl manažerem 1 baseballového klubu Detroitští tygři v letech 1970-1995. Na sklonku své kariéry v roce 1992 uzavřel smlouvu s jedním hráčem, přičemž ve smlouvě byl hráči stanoven plat 5 mil USD ročně. Ukázalo se však, že tento hráč není dobrý. S. Anderson jej přesto stále stavěl do hry a zdůvodňoval to tím, že hráč má vysoký plat a je tudíž lepší, když hraje. Neuvědomoval si, že daný plat je pro klub utopený náklad, a že místo tohoto hráče bude lepší najmout jiného, který více přispěje k vítězství a tím přiláká sponzory. o Možná vás zaujalo, že řada restaurací má otevřeno i když je v nich málo hostů. Ptáte se proč? Řadu nákladů spojených s provozem restaurace musí její majitel nést po určitý čas v každém případě, ať hosty má nebo nikoliv např. náklady za pronájem, náklady na nákup sporáků, 1 Daný příklad je volně převzat z publikace Besanko a Braeutigan (2008).
nádobí apod. Tyto náklady nemůže tedy majitel při svém rozhodování brát do úvahy, bude je hradit, ať hosté přijdou nebo ne. Jsou pro něj tedy utopeným nákladem. Relevantním nákladem jsou pro něj jen náklady, jež může ovlivnit, např. náklady na nákup potravin pro přípravu jídla. Má zde smysl podotknout, že v dlouhém období může majitel ovlivnit většinu nákladů, které s provozem restaurace nese může pronájem zrušit (pokud ji vlastní, tak může daný prostor prodat nebo pronajmout někomu jinému), sporáky a nádobí může rovněž prodat, zaměstnancům může dát výpověď apod. o Jan vyhrál v loterii 100 PJ (peněžních jednotek). Výhru si musí vyzvednout do druhého dne 17:00 v jiném městě, jinak propadá. Zpáteční jízdenka stojí 40 PJ. Vlak, kterým Jan do města jel, měl ale zpoždění a přijel na nádraží až v 16:30. Pokud chce Jan výhru získat, musí si vzít taxíka, který jej bude stát 70 PJ. Jan se rozhodl pro výhru taxíkem nejet, protože celkové náklady na vyzvednutí výhry (110 PJ = 40 + 70) by byly vyšší než vlastní výhra (100 PJ). Zachoval se Jan správně? Odpověď: nikoliv. Náklady na vlak ve výši 40 PJ jsou utopené náklady a Jan s nimi nesmí počítat. V okamžiku příjezdu na nádraží se musí Jan rozhodnout, zda-li se mu vyplatí utratit 70 PJ, aby získal 100 PJ. Protože výdej je nižší než příjem, má smysl, aby si Jan vzal taxíka. o Poker!! o Utopené náklady jsou náklady vynaložené v minulosti nebo náklady, které v přítomnosti a v budoucnosti vždy (za všech okolností) musí být
vynaloženy. Utopené náklady nesmíme zahrnout do svého rozhodování. Efektivnost o Efektivnost (anglicky efficiency) znamená maximální využití vzácných zdrojů. Efektivnost rovněž můžeme chápat jako vztah mezi výnosy a náklady, přesněji jako poměr mezi výnosy a náklady. V tom případě lze za efektivní označit maximální poměr mezi výnosy a náklady. Chceme-li zvýšit efektivnost, musíme buď snížit náklady při zachování stejné výše výnosů (tj. minimalizujeme vstupy), nebo zvýšit výnosy při zachování úrovně nákladů (tj. maximalizujeme výstupy). Obecně je cílem dosáhnout co největší efektivnosti, zpravidla vyjádřené v podobě maximální hodnoty podílu: výnosy (příjmy) děleno náklady. o o Příklad: o Máme k dispozici jeden vstup v hodnotě 100 Kč. Tento vstup můžeme použít k produkci výstupu A v hodnotě 300 Kč, k produkci výstupu B v hodnotě 500 Kč nebo k produkci výstupu C v hodnotě 1 000 Kč. Efektivní potom je použít daný vstup k produkci výstupu C. Pojem paretovská efektivnost
Ekonomický systém je ve stavu paretovského optima tehdy a právě tehdy, pokud nelze zvýšit užitek kohokoli, aniž by se snížil užitek kohokoli jiného. Paretovské zlepšení je potom takové zlepšení, kdy si alespoň někteří účastníci polepší zvýší svůj užitek, aniž by se jiným účastníkům užitek snížil. Může dokonce nastat situace, že si všichni účastníci užitek zvýší a nikdo nesníží. Mezní veličiny Mezní (přírůstkové) veličiny Při zkoumání ekonomické reality hrají důležitou roli veličiny, které popisují změny, tj. přírůstky celkových veličin. Nazývají se mezními (přírůstkovými) veličinami. Slůvko mezní lze tedy přeložit jako přírůstkový. Mezní veličina přitom říká, o kolik se změní celková veličina, pokud vstup (tedy to, na čem celková veličina závisí) vzroste o jednotku nebo určitý počet jednotek. Příkladem mezní veličiny je mezní výstup, který popisuje nikoli celkový výstup, ale změnu celkového výstupu, tj. o kolik se změní výstup, přidáme-li na vstupu další jednotku (případně určitý počet jednotek). Příklad 1.7.1: Předpokládejme, že na poli zvětšujeme množství hnojiva v tunách.
První tuna hnojiva nám zajistí, že se na poli urodí celkem 50 tun obilí. Celkový výstup je tedy 50 a mezní výstup (první tuny hnojiva) je rovněž 50. Druhá tuna hnojiva nám zajistí, že se na poli urodí celkem 130 tun obilí. Celkový výstup je tedy 130 a mezní výstup (druhé tuny hnojiva) je 80 (=130-50). Třetí tuna hnojiva nám zajistí, že se na poli urodí celkem 170 tun obilí. Celkový výstup je tedy 170 a mezní výstup (třetí tuny hnojiva) je 40 (=170-130). Čtvrtá tuna hnojiva nám zajistí, že se na poli urodí celkem 200 tun obilí. Celkový výstup je tedy 200 a mezní výstup (čtvrté tuny hnojiva) je 30 (=200-170). Pátá tuna hnojiva nám zajistí, že se na poli urodí celkem 210 tun obilí. Celkový výstup je tedy 210 a mezní výstup (páté tuny hnojiva) je 10 (= 210-200). Pokud bychom použili šestou tunu, tak by dokonce celkový výstup poklesl na 190 tun obilí, mezní výstup šesté tuny hnojiva by tedy byl záporný a činil by mínus 20 tun obilí (=190 210), pole by bylo zkrátka přehnojené. Dané závislosti lze vyjádřit v tabulce:
Q (vstup, počet jednotek) 1 2 3 4 5 6 TQ (výstup, počet jednotek) 50 130 170 200 210 190 MQ (mezní výstup, počet jednotek) 50 80 40 30 10-20 Mezní výstup nám vyjadřuje přírůstek celkového výstupu. Pokud výstup vyjadřujeme v kusech nebo v podobných jednotkách (tunách obilí, litrech mléka apod.) hovoříme vskutku o celkovém výstupu a mezním výstupu, respektive celkovém produktu a mezním produktu - slova výstup a produkt chápeme jako synonyma. Pokud výstup vyjadřujeme v peněžních jednotkách, hovoříme spíše o výnosech (příjmech). Slova výstup a výnos (příjem) však také můžeme chápat jako synonyma. Příklad 1.7.2: Pokračujme v zadání příkladu 1.7.1 a předpokládejme, že jednu tunu obilí lze prodat za 10 Kč. Potom můžeme spočítat celkový příjem při produkci daného množství obilí (jako součin celkového množství krát cena). Rovněž můžeme spočítat mezní příjem tedy o kolik vzroste příjem, vzroste-li produkce statku o určitý počet jednotek. Podívejme se na tabulku.
TQ (výstup, počet jednotek) 50 13 0 17 0 20 0 21 0 19 0 Celkový příjem v Kč (TR = TQ * P) 50 0 1 30 0 1 70 0 2 00 0 2 10 0 1 90 0 Mezní příjem (MR) 80 0 40 0 30 0 10 0-20 0 Tabulka říká, že vzroste-li produkce z 50 na 130 kusů, vzroste celkový příjem z 500 Kč na 1300 Kč. Mezní příjem potom je 800 Kč (=1300-500). Vzroste-li produkce ze 130 na 170 kusů, vzroste celkový příjem z 1300 Kč na 1700 Kč. Mezní příjem potom je 400 Kč (=1700-1300). Atd. Obecně lze v mezních tedy přírůstkových veličinách vyjádřit: - mezní produkt: o kolik se zvětší celkový produkt, přidáme-li na vstupu (u výrobních faktorů) další jednotku (případně určitý počet jednotek). - mezní užitek: o kolik se zvětší celkový užitek, pokud zvýšíme spotřebu statku o další jednotku (případně určitý počet jednotek). - mezní náklady: o kolik se zvětší celkové náklady, pokud zvýšíme produkci o další jednotku (případně určitý počet jednotek).
- mezní příjmy: o kolik se zvětší celkové příjmy, pokud zvýšíme produkci o další jednotku (případně určitý počet jednotek). Ekonomie uvažuje v mezních veličinách. Říká: porovnávejme přírůstek příjmu (užitku) určité varianty, tedy mezní příjem, respektive mezní užitek, s přírůstkem nákladů, tedy mezními náklady, které jsou s touto variantou spojeny. Pokud je přírůstek příjmů či užitku (mezní příjmy nebo mezní užitek) vyšší, než přírůstek nákladů (mezní náklady), vyplatí se danou variantu realizovat. Jinými slovy: nějakou variantu se vyplatí realizovat, pokud mezní příjem (užitek) z této varianty je větší nebo roven mezním nákladům spojených s danou variantou. V symbolech můžeme danou závislost vyjádřit vztahem: MR (MU) MC Mezní veličina vyjadřuje změnu celkové veličiny, pokud se změní to, na čem celková veličina závisí. Podívejme se na praktické příklady srovnání mezních veličin. Druhá situace zároveň říká, proč je špatné uvažovat v celkových veličinách, případně průměrných veličinách průměrné veličiny udávají velikost příjmu, užitku, nákladů apod. na jednu jednotku. Průměrný příjem tak říká, jak veliký příjem připadá na jednotku produkce blíže viz kapitola 3.10.
Příklad 1.7.3: Praktické příklady srovnání mezních veličin: 1. Robert se rozhoduje, zda-li poslouchat hudbu. Užitek z první hodiny poslechu hudby si cení na 200 Kč, jeho mezní užitek je tedy 200 Kč. Místo poslouchání hudby by si mohl na brigádě u svého kamaráda vydělat 150 Kč, jeho mezní náklad je tedy 150 Kč. V takovém případě se Robertovi vyplatí poslouchat hudbu. Pokud si Robert užitek z druhé hodiny poslechu hudby cení na 160 Kč, je jeho mezní užitek 160 Kč. Je-li jeho mezní náklad v podobě nákladu obětované příležitosti stále 150 Kč (tj. i za druhou hodinu brigády si může vydělat 150 Kč), vyplatí se mu i druhou hodinu poslouchat hudbu. Pokud si však užitek z třetí hodiny poslechu hudby cení pouze na 120 Kč a má stále stejný mezní náklad ve výši 150 Kč, tak se mu třetí hodinu již hudbu nevyplatí poslouchat a raději by měl jít na brigádu. 2. Podnikatel se rozhoduje, zda rozšířit produkci. Pokud jeho příjmy v důsledku rozšíření budou větší než náklady na rozšíření, tedy jeho mezní příjmy budou vyšší než mezní náklady, vyplatí se mu dané rozšíření uskutečnit, jinak se mu to ale nevyplatí. Konkrétně předpokládejme, že podnikatel vyrábí 100 výrobků, každý z nich prodává za 50 Kč. Jeho celkový příjem tak je 5 000 Kč. Předpokládejme, že náklady podnikatele (včetně nákladů obětované příležitosti) na výrobu těchto 100 výrobků činí 2 000 Kč, celkový zisk potom je 3 000 Kč (5 000-2 000). Předpokládejme dále, že se podnikatel rozhoduje, zda zvýšit produkci o 20
Příklady výrobků, které by stále mohl prodat za 50 Kč, jeho mezní příjem tak bude činit 1 000 Kč a celkový příjem bude 6 000 Kč. Náklady na zvýšení produkce o 20 výrobků (ze 100 na 120), tedy mezní náklady, však činí 1 500 Kč. V daném případě se tedy rozšíření nevyplatí. Všimněme si ale, že v celkových nákladech jsou u produkce 120 statků celkové příjmy (6 000 Kč) stále vyšší než celkové náklady (3500 Kč = 2000+1500). Na první pohled se tedy i produkce 120 kusů vyplatí, podnikatel při ní dosahuje zisku. Při daném množství však podnikatel nemaximalizuje svůj zisk. Z pohledu ekonomické teorie se tak nechová racionálně. Dopočtěte chybějící hodnoty MQ, jestliže pro Q1 je TQ 18, pro Q2 TQ 25, pro Q3 TQ 27, pro Q4 TQ 28. Pro produkci 2 jednotek Q jsou MC 8 a MR 17, pro 3 Q MC 9 a MR 15, pro 4 Q MC 10 a MR 13, pro 5 Q MC 11 a MR 11, pro 6 Q MC 12 a MR 9, pro 7 Q MC 13 a MR 7, pro 8 Q MC 14 a MR 5, pro 9 Q MC 15 a MR 3. Pro kolik jednotek Q nastává rovnováha firmy? Mějme následující údaje (L = počet jednotek práce, které firma poptává. MRP VF = příjem z mezního produktu příslušné jednotky práce. MC = mezní náklady spojené se zaměstnáním dané jednotky práce). L 1, MRP VF 1280 MC 120
L 2, MRP VF 780 MC 120 L3, MRP VF 530 MC 120 L 4, MRP VF 230 MC 120 L 5, MRP VF 60 MC 120 Kolik jednotek práce (zaměstnanců) bude firma maximálně zaměstnávat? Zákon klesajícího MU a klesajících MQ včetně toho proč platí. Zákon klesajících mezních výnosů říká, že pokud zvětšujeme množství jednoho vstupu, dříve nebo později začne přírůstek výstupu klesat. Tento zákon platí, i pokud zvyšujeme všechny jednotky vstupu. V takovém případě hovoříme o klesajících výnosech z rozsahu. Zákon klesajícího mezního užitku říká, že pokud v odpovídajícím časovém intervalu zvětšujeme spotřebu určitého statku, tak dříve nebo později mezní užitek z další jednotky statku začne klesat. (1. Gossenův zákon)
Obrázek: Vztah mezi celkovým a mezním užitkem
Teorie chování spotřebitele Měření užitku Kardinalistická teorie užitku předpokládá, že užitek je přímo měřitelný, že jej lze vyjádřit nějakou konkrétní hodnotou. Ordinalistická teorie užitku se domnívá, že užitek nelze přímo změřit. Spotřebitel ale může porovnat jednotlivé varianty a mezi nimi vybrat tu, která mu přináší nejvyšší užitek. Obrázek: Indiferenční křivka Indiferenční křivka vyjadřuje všechny kombinace dvou statků, které spotřebiteli přinášejí stejný užitek. Proto je indiferentní (lhostejný) k tomu, kterou konkrétní kombinaci dvou statků spotřebuje.
Obrázek: Co se stane, pokud se posuneme po indiferenční křivce? Důležitý pojem: mezní míra substituce ve spotřebě (MRSC)!!! Obrázek: Zvýšení spotřeby jednoho a snížení spotřeby druhého statku
Příklad 2.2.2: Spočítejme mezní míru substituce, pro situaci vyjádřenou v levé části obrázku 2.2.7. Zde spotřebitel snižuje spotřebu statku Q 2z 9 na 6 jednotek, tedy o 3 jednotky, a zároveň 1 zvyšuje spotřebu statku Q 1 z 2 na 3 jednotky. MRSC tedy je: Zároveň se můžemee na tuto substituci dívat tak, že cenou za získání 1 jednotky statku Q 1je obětování 3 jednotek statku Q 2.
Mezní míra substituce ve spotřebě (MRSC) udává, o kolik jednotek se musí zvýšit spotřeba určitého statku, pokud se spotřeba jiného statku snižuje o jednotku nebo určitý počet jednotek, aby spotřebitelský užitek zůstal zachován. Obrázek: Tečna a mezní míra substituce ve spotřebě (MRSC)
Obrázek: Indiferenční mapa
Substituty a komplementy Obrázek: Indiferenční křivka v případě dokonalého substitutu Dokonalé substituty jsou statky, které spotřebitel za všech okolností směňuje ve stejném poměru.
Obrázek: Indiferenční křivka v případě dokonalého komplementu Dokonalými komplementy jsou statky, které nemohou být spotřebovávány jeden bez druhého musí se spotřebovávat současně v určitém poměru. (levá a pravá bota)
Optimum spotřebitele Obrázek: Křivka rozpočtového omezení (linie rozpočtu) konkrétního spotřebitele Linie rozpočtu (BL) znázorňuje maximální možné kombinace statků, které si spotřebitel při svém rozpočtu může dovolit.
Obrázek: Optimum spotřebitele Optimum spotřebitele leží tam, kde se dotýkají linie rozpočtu daného spotřebitele a jeho indiferenční křivka. V tomto bodě spotřebitel za peníze, jež má k dispozici, maximalizuje svůj užitek - spotřebovává maximální možné množství obou statků.
Obrázek: Změna příjmu a posun linie rozpočtu Obrázek: Změna ceny jednoho ze statků, linie rozpočtu a optimum spotřebitele
o Mění-li se spotřebitelův příjem, posouvá se rozpočtu. celá linie o Pokud se mění cena jednohoo statku, mění se sklon rozpočtu. linie Podívejme se ještě na vyjádření optima spotřebitele matematicky. Mezní míra substituce ve spotřebě (za předpokladu, že zvyšujemee spotřebu statku Q 2, pokud snižujeme množství statku Q 1)má á vzorec: Sklon linie rozpočtu je (za předpokladu, že se přesouváme z maximálního množství statku Q 1, jež lze spotřebovat (tedy z bodu Q 1ma ax) do bodu maximálního množství statku Q 2,, jež 1 lze spotřebovat (tedy do bodu Q 2m max)): Q 2max/Q 1 max. Výše jsme si ukázali, že tento sklon je roven poměru cen prvního a druhého statku, tedy platí pro něj P 1 / P 2. V bodě optima spotřebitele, tedy v bodě, kde se linie rozpočtu dotýká indiferenční křivky (tj. linie rozpočtu je tečnou indiferenční křivky), lze vyjádřit mezní míru substituce
ve spotřebě pomocí sklonu tečny v daném bodě 2. Touto tečnou je právě linie rozpočtu. Mezní míra substituce ve spotřebě je tedy v bodě optima spotřebitele rovna poměru cen statků. Matematicky platí: Zároveň však platí (jsme zároveň na indiferenční křivce): Po dosazení dostáváme: = (zákon o vyrovnání mezních užitků, 2. Gossenův zákon) 2 Blíže viz subkapitola 2.2.
Odvození individuální poptávkové křivky prostřednictvím indiferenční křivky a linie rozpočtu
Substituční a důchodový efekt: o Substituční efekt: Pokud se sníží cena pouze jednoho statku, budeme jeho spotřebu zvyšovat a naopak budeme snižovat spotřebu jiných statků, u nichž zůstává cena stejná. Samozřejmě za předpokladu, že se jedná o substituty. o Důchodový efekt: Při poklesu ceny jednoho statku nám vzroste reálný příjem. Budeme si moci pořídit více statků, a to jak zlevněného tak i ostatních statků, u kterých se cena nezměnila, protože nám zbývá po zlevnění prvního statku více peněz na pořízení i ostatních statků.
Teorie firmy Zisk je rozdíl mezi příjmy a náklady, kdy náklady jsou vstupy firmy, a příjmy výstupy firmy. Částka, kterou firma získá prodejem svých výstupů, se nazývá celkové příjmy. Částka, kterou firma zaplatí za nákup vstupů, se nazývá celkové náklady. Zisk firmy je tedy roven rozdílu: celkové příjmy celkové náklady. Matematicky platí: EP = TR TC, kde: EP = ekonomický zisk (anglicky: economic profit), TR = celkový příjem (anglicky: total revenue), TC = celkové náklady (anglicky: total cost) Zdůrazněme, že hovoříme o ekonomickém zisku, tedy o zisku, kdy náklady zahrnují i náklady obětované příležitosti. Pokud budeme používat samotné slovo zisk, vždy budeme myslet, neuvedeme-li jinak, ekonomický zisk. V další analýze předpokládáme, že firma maximalizuje svůj zisk. Firma je jakýkoliv samostatný subjekt, který se zabývá produkcí. Ekonomický zisk (EP) je rozdíl mezi celkovými příjmy (TR) a celkovými náklady (TC). V TC jsou zahrnuty jak explicitní náklady (mzdy, náklady na materiál, nájemné ), tak náklady obětované příležitosti (OPC, implicitní náklady).
Produkční funkce Vstupy: práce, půda, kapitál (L, La, K) Příklad 3.2.1: Firma Alfa vlastní restauraci. Množství kapitálových statků (sporáků, nádobí apod.) je v krátkém období dané, ke zvýšení produkce může firma pouze zaměstnávat další a další kuchaře. Pokud firma zaměstná jednoho kuchaře, uvaří za 8 hodin 40 jídel. Zaměstná-li dva kuchaře, uvaří za 8 hodin 100 jídel. 3 kuchaři uvaří za 8 hodin 200 jídel. Prozatím se projevují výhody ze specializace, možnost uskutečňovat dělbu práce (každý kuchař vaří ty jídla, v nichž má komparativní výhodu, tedy ty, které umí nejlépe). Se zaměstnáním čtvrtého kuchaře ale produkce vzroste pouze na 250 jídel, pátého kuchaře na 280 jídel, šestého kuchaře na 285 jídel, při zaměstnání sedmého kuchaře dokonce klesne na 270 jídel. Důvody tohoto poklesu jsou zřejmé: projevuje se zákon klesajících výnosů, jednotliví kuchaři si vzájemně začínají překážet, danému počtu kuchařů neodpovídá množství kapitálových statků, dodatečně zaměstnaní kuchaři již nejsou tak šikovní jako prvně zaměstnaní kuchaři. Při rozboru produkční funkce se můžeme setkat s pojmy celkový, průměrný a mezní produkt. Celkový produkt (TQ ) u produkční funkce uvádí celkovou výši produkce při daném množství vstupů. Průměrný produkt (AQ ) uvádí, kolik
jednotek výstupu připadá na jednu jednotku vstupu (např. kolik jídel připadá na jednoho kuchaře). Mezní produkt (MQ ) uvádí, o kolik se zvýší celkový produkt, pokud se množství vstupu zvýší o určitý počet jednotek. Příklad 3.2.2: Spočítejme celkový, průměrný a mezní produkt pro údaje uvedené v příkladu 3.2.1. Q (kuchaři) 1 2 3 4 5 6 7 TQ (jídla) 40 100 200 250 280 285 270 AQ = (TQ /Q) 40 50 66,66 62,5 56 47,5 38,57 MQ 40 60 100 50 30 5-15
Obrázek: Vztah průměrného a mezního produktu Izokvanty a izokosty Obrázek: Izokvanta
Izokvanta je křivka stejné produkce, znázorňuje veškeré kombinace (dvou) výrobních faktorů, které vedou k produkci stejného množství výstupu. Mezní míra technické substituce (MRTS) udává, o kolik jednotek musíme zvětšit množství jednohoo výrobního faktoru, pokud snižujeme množství jiného výrobního faktoru o jednotku nebo určitý počet jednotek, aby úroveň produkce zůstala zachována. V obrázku je MRTS: Analogie MRTS a MRSC!!!
Obrázek Mapa izokvant Pro jakoukoliv izokvantu a mapu izokvant potom platí: 1. Každá izokvanta představuje všechny kombinace vstupů, které představují stejný výstup. 2. Mapa izokvant je seřazena severovýchodním směrem (doprava nahoru). Výstup je tím vyšší, čím dále od počátku se izokvanta nachází. 3. Izokvanty se neprotínají. Pokud by se protínaly, tak by to znamenalo, že prostřednictvím určité kombinace výrobních faktorů lze vyrobit dvoje odlišné množství produkce. Firma by ale logicky produkovala vyšší množství. 4. Izokvanty jsou konvexní a klesající směrem k souřadnicím.
Obrázek : Izokosta Izokosta = linie rozpočtu firmy (analogie s budget line spotřebitele), u firmy se týká 2 výrobních faktorů Izokosta je křivkou rozpočtového omezení firmy a křivkou stejných celkových nákladů. Znázorňuje všechny maximální kombinace výrobních faktorů, které si firma při daném rozpočtu (za stejné celkové náklady proto izokostu nazýváme křivkou stejných celkových nákladů) může pořídit (dovolit).
Obrázek : Optimální kombinace výrobních faktorů firmy Optimum izokosta je tečna k izokvantě v daném bodě Platí (opět analogie se spotřebitelem): MRTS = ΔQ 2 / ΔQ 1 = P 1 / P 2, Příklad: 1. Předpokládejme, že mezní míra technické substituce mezi prací a kapitálem je dvě k tomu, abychom zachovali stejnou úroveň výstupu, musíme při snížení kapitálových statků o jednotku zvýšit počet dělníků o dvě jednotky. Nechť měsíční pronájem stroje stojí 2 000 PJ a nechť mzda jednoho dělníka je 1 000 PJ stroj je tedy dvakrát dražší než dělník. Pokud firma sníží počet dělníků o dva, sníží se jí náklady o 2 000 PJ. Zvýší-li počet strojů o jeden, zvýší se jí náklady rovněž o 2 000 PJ. Na substituci mezi prací a kapitálem tedy firma nijak nevydělá.
2. Stále předpokládejme, že mezní míra technické substituce mezi prací a kapitálem je dvě. Nyní ale dále předpokládejme, že kapitálový statek je třikrát dražší než cena práce, poměr cen kapitálu a práce je tedy tři. V takovém případě se firmě vyplatí substituovat stroje dělníky. Za peníze, které ušetří tím, že si nekoupí (nepronajme) jeden stroj, může zaplatit až dva dělníky, kteří vyprodukují totéž co stroj. Navíc firmě zbudou peníze na zaměstnání ještě jednoho (třetího) dělníka. Je pravděpodobné, že tento dělník navíc zvýší výstup (produkci) firmy, firma se tak díky této substituci dostane na vyšší izokvantu. 3. Nyní stále předpokládejme, že mezní míra technické substituce mezi prací a kapitálem je dvě. Dále však předpokládejme, že kapitálový statek je pouze 1,5 krát dražší než cena práce (např. měsíční mzda jednoho dělníka činí 20 000 Kč, měsíční pronájem stroje stojí 30 000 Kč). V takovém případě se firmě naopak vyplatí substituovat dělníky stroji pokud sníží počet dělníků o dva, ušetří větší částku, než jakou potřebuje k pronájmu stroje.
Obrázek: Změna rozpočtu firmy a izokosta Obrázek: Změna ceny jednoho vstupu
Explicitní a implicitní náklady firmy Účetní zisk je roven rozdílu mezi celkovými příjmy a explicitními (účetními) náklady, tj. mezi náklady, které firmy platí svým odběratelům. Matematicky vyjádřeno pro účetní zisk platí: ACP = TR - ACC, kde: ACP = účetní zisk (anglicky: accounting profit), TR = celkový příjem (anglicky: total revenue), ACC = účetní náklady (anglicky: accounting cost) Příklad 3.4.2: Celkový příjem firmy Alfa činí v kalendářním roce 5 000 000 Kč. Na mzdách (včetně zdravotního a sociálního pojištění) firma ročně zaplatí 3 000 000 Kč, za pronájem 250 000 Kč, za energii 300 000 Kč, za materiál 150 000 Kč a za ostatní platby externím dodavatelům 300 000 Kč. Explicitní náklady firmy Alfa tak činí 4 000 000 Kč, účetní zisk 1 000 000 Kč. Ekonomický zisk je roven rozdílu mezi celkovými příjmy a účetními náklady a náklady obětované příležitosti. Matematicky vyjádřeno pro ekonomický zisk platí: EP = TR ACC - OPC, kde: EP = ekonomický zisk, TR = celkový příjem, ACC = účetní náklady, OPC = náklady obětované příležitosti.
Je zřejmé, že firmě se z dlouhodobého hlediska vyplatí produkovat jen tehdy, pokud je její ekonomický zisk větší než nula. V takovém případě firma v jiné oblasti podnikání (kdyby produkovala něco jiného) nedosáhne většího zisku. Příklad 3.4.3: 1. Firma Beta má roční příjem 100 mil. Kč. Její roční účetní náklady jsou 70 mil Kč, účetní zisk tak činí 30 mil. Kč. Kdyby firma nepoužívala výrobní faktory, které má k dispozici, k tomu, co právě dělá, ale k jiné činnosti, tak by dosahovala zisku 50 mil. Kč. Náklady obětované příležitosti firmy Beta jsou tedy 50 mil. Kč. Je zřejmé, že ekonomický zisk firmy Beta je záporný, ve výši 20 mil. Kč (=100-70-50), firmě se vyplatí, je-li to možné, změnit předmět podnikání. 2. Firma Gama vyrábí housle a má roční příjem 50 mil. Kč a účetní náklady 28 mil Kč, účetní zisk firmy Gama tak činí 22 mil. Kč. Kdyby firma Gama vyráběla klavíry má roční účetní zisk 35 mil Kč; kdyby vyráběla flétny má účetní zisk 40 mil. Kč; kdyby vyráběla kytary, má roční účetní zisk 60 mil Kč. Náklady obětované příležitosti jsou rovny nejvyššímu zisku, který firma může dosáhnout, v daném případě tedy účetnímu zisku z výroby kytar, tj. 60 mil. Kč.
Absolutní a komparativní výhoda V případě absolutní výhody se jednotlivé subjekty (firmy, lidé apod.) srovnávají mezi s sebou v různých činnostech. Absolutní výhodu má ten, kdo je v dané činnosti produktivnější (vyprodukuje více, vydělá více). V případě komparativní výhody porovnávají jednotlivé subjekty sebe sama, v čem jsou nejproduktivnější, ve které činnosti mají nejmenší náklady obětované příležitosti. Činnosti s nejmenšími náklady obětované příležitosti by se lidé měli věnovat. Mějme následující tabulku, která říká, kolik času stráví dotyčné osoby danou činností: Čas na ušití jednoho svetru Čas na vyluxování jednoho pokoje Pavla 15 minut 10 minut Blanka 30 minut 60 minut Z údajů v tabulce je zřejmé, že Pavla je produktivnější jak v šití svetrů, tak v luxování pokojů obě činnosti vykoná za kratší dobu než Blanka, v obou má tedy absolutní výhodu. Daná skutečnost ale neznamená, že Pavla by nutně měla dělat obě činnosti a Blanka žádnou. Pokud se Pavla rozhodne pro jednu
činnost, nemůže už dělat druhou vznikají jí náklady obětované příležitosti. Na otázku, které činnosti by se Pavla, respektive Blanka, měla věnovat, existuje výše uvedená odpověď: té, ve které má menší náklady obětované příležitosti. Podívejme se na to podrobněji. Pokud bude Pavla šít svetr, nevyluxuje 1,5 pokoje (=15/10). Pavliny náklady obětované příležitosti při šití svetru jsou tedy 1,5 pokoje (můžeme rovněž konstatovat, že pokud Pavla bude šít svetr, společnost přijde o 1,5 vyluxovaného pokoje). Pokud Blanka bude šít svetr, nevyluxuje 0,5 pokoje (=30/60). Blančiny náklady obětované příležitosti při šití svetru jsou tedy 0,5 pokoje (můžeme rovněž konstatovat, že pokud Blanka bude šít svetr, společnost přijde o 0,5 vyluxovaného pokoje). Blančiny náklady obětované příležitosti při šití svetru jsou tedy nižší než Pavliny (přijde o méně vyluxovaných pokojů), proto by nejprve svetry měla šít Blanka. Jinými slovy, Blanka má komparativní výhodu v šití svetrů. Stejnou odpověď získáme, pokud se na celou situaci podíváme z pohledu druhé činnosti: Pokud Pavla bude luxovat pokoj, neušije 0,66 svetru (= 10/15). Pavliny náklady obětované příležitosti při luxování pokoje jsou tedy 0,66 svetru (můžeme rovněž konstatovat, že pokud Pavla bude luxovat pokoj, přijde společnost o 0,66 svetru).
Pokud Blanka bude luxovat pokoj, neušije 2 svetry (=60/30). Blančiny náklady obětované příležitosti při luxování pokoje jsou tedy 2 svetry (můžeme rovněž konstatovat, že pokud Blanka bude luxovat pokoj, přijde společnost o 2 svetry). Pavla má tedy při luxování pokoje menší náklady obětované příležitosti než Blanka (přijde o méně ušitých svetrů), proto by nejprve pokoje měla luxovat Pavla. Jinými slovy, Pavla má komparativní výhodu v luxování pokojů. Upozorněme ještě, že údaje v tabulce, nemusí mít nutně podobu, jak dlouho trvá produkce určitého statku, ale kolik kusů statku vyprodukuje dotyčná osoba za jednotku času. V našem příkladě by tabulka měla následující podobu: Počet svetrů ušitých za hodinu Počet pokojů vyluxovaných za hodinu Pavla 4 6 Blanka 2 1 Na výše uvedených závěrech se nic nezmění, jen musíme správně dělit, pokud zjišťujeme náklady obětované příležitosti. Např. Pavliny náklady obětované příležitosti při šití jednoho svetru jsou 1,5 (=6/4) vyluxovaného pokoje, Blančiny náklady při luxování jednoho pokoje jsou 2 (=2/1) ušité svetry.
V praxi většinou při zjišťování komparativní výhody nepoužíváme fyzické jednotky např. jak dlouho určitá činnost trvá (kolik vstupů je potřeba k určité činnosti), respektive kolik statků za určitou dobu daný subjekt vyprodukuje. Zajímají nás peněžní jednotky o jaký zisk daný subjekt přichází, pokud by místo toho, co právě dělá, dělal něco jiného. Daný princip jsme si ukázali v příkladu 3.4.3. Princip komparativní výhody přitom zůstává stejný. Snadno může nastat situace, kdy si jedna osoba z nějaké skupiny osob může vydělat nejvíce ve více činnostech. Neznamená to ale, že by tato osoba měla dělat všechny činnosti ostatně to zpravidla ani není možné. Naopak, měla by se zaměřit na tu, ve které má nejmenší náklady obětované příležitosti, tedy na tu, ve které má komparativní výhodu. Podívejme se na příklad. Příklad 3.5.2: Lukáš si může vydělat jako účetní 50 000 Kč a jako zahradník 30 000 Kč. Luděk si může vydělat jako účetní 25 000 Kč a jako zahradník 15 000 Kč. Lukáš má tedy absolutní výhodu v obou činnostech. Přesto to neznamená, že by měl dělat obě činnosti logicky to ani není možné. Proto by se Lukáš měl věnovat činnosti, v níž má nižší náklady obětované příležitosti, tedy účetnictví.
Náklady v krátkém a dlouhém období Fixní náklady (FC) jsou náklady, které firma musí hradit bez ohledu na výši své produkce, čili je hradí, i když nevyrábí. Tyto náklady jsou pro jakékoliv množství produkce stejné (konstantní). Součástí fixních nákladů jsou i náklady obětované příležitosti. Variabilní náklady (VC) se s objemem produkce mění pokud produkce roste, tak VC též rostou. V krátkém období tak pro celkové náklady platí, že jsou součtem fixních a variabilních nákladů, matematicky vyjádřeno: TC = FC + VC, kde: TC = celkové náklady (anglicky: total cost), FC = fixní náklady (anglicky: fixed cost), VC = variabilní náklady (anglicky: variable cost) V dlouhém období právě proto, že lze libovolně měnit množství všech výrobních faktorů, mají všechny náklady firmy variabilní charakter a závisí na konkrétním daném množství vstupů, jež firma používá ke své činnosti.
Průměrné a mezní náklady Průměrné náklady (AC) udávají výši nákladů na jednotku produkce, nebo-li kolik stojí firmu vyprodukovat jedna jednotka produktu (výrobku, statku). Průměrné náklady jsou rovny podílu celkových nákladů a množství produkce. Matematicky vyjádřeno pro průměrné náklady platí: AC = TC/Q, kde: AC = průměrné náklady (anglicky: average cost), TC = celkové náklady (anglicky: total cost) Q = množství produkce (anglicky: quantity). Průměrné variabilní náklady (AVC) uvádějí variabilní náklady na jednotku produkce, neboli kolik variabilních nákladů firma používá na jednotku (výrobku, statku). Matematicky vyjádřeno pro průměrné variabilní náklady platí: AVC = VC/Q, kde: AVC = průměrné variabilní náklady (anglicky: average variable cost)
Průměrné fixní náklady (AFC) uvádějí fixní náklady na jednotku produkce, neboli kolik fixních nákladů firma používá na jednotku (výrobku, statku). Matematicky vyjádřeno pro průměrné fixní náklady platí: AFC = FC/Q, kde: AFC = průměrné fixní náklady (anglicky: average fixed cost). Příklad: Předpokládejme, že fixní náklady (FC) jsou 10 PJ (peněžních jednotek) bez ohledu na velikost produkce. Při produkci jednoho kusu jsou průměrné fixní náklady (AFC) rovny 10/1 = 10 PJ. Při produkci dvou kusů jsou AFC rovny: 10/2 = 5 PJ. Při produkci pěti kusů jsou AFC rovny 10/5 = 2 PJ. Při produkci sto kusů jsou AFC rovny: 10/100 = 0,1 PJ. Při produkci tisíce kusů jsou AFC rovny: 10/1000 = 0,01 PJ. A takto lze dále pokračovat. Příklad Výpočet TC, AFC, AVC, AC Podívejme se na postup při výpočtu průměrných nákladů, průměrných variabilních nákladů a průměrných fixních nákladů.
Q FC VC TC = FC+VC AFC = FC/Q 0 1 000 0 1 000 AVC = VC/Q AC = TC/Q = AFC+AVC 1 1000 1100 2100 1000 1100 2100 2 1000 2500 3500 500 1250 1750 3 1000 3200 4200 333 1067 1400 4 1000 4500 5500 250 1125 1375 5 1000 6000 7000 200 1200 1400 6 1000 8000 9000 166 1333 1499 7 1000 11000 12000 142 1571 1713 8 1000 15000 16 000 125 1875 2000 9 1000 20000 21 000 111 2222 2333 10 1000 29000 30000 100 2900 3000 Mezní náklady (MC, z anglického marginal cost) udávají, o kolik se zvýší celkové náklady, pokud se produkce zvýší o nějaký počet jednotek. Mezní náklady jsou tedy přírůstkové náklady, udávají rozdíl mezi celkovými náklady při vyšším a nižším počtu vyprodukovaných jednotek statku. Zpravidla počítáme mezní náklady, pokud se produkce zvýší o jednu jednotku. Příklad 3.7.4: Spočítejme mezní náklady pro hodnoty uvedené v příkladu 3.7.2.
Q TC = FC+VC MC = TC n+1 - TC n 0 1000 1 2100 1100 2 3500 1400 3 4200 700 4 5500 1300 5 7000 1500 6 9000 2000 7 12000 3000 8 16000 4000 9 21000 5000 10 30000 9000 Mezní náklady (MC) udávají přírůstek celkových nákladů, pokud se produkce (výstup) zvýší o jednotku nebo určitý počet jednotek.
Obrázek 3.8.1: Standardní tvary křivek průměrných, průměrných variabilních, průměrných fixních a mezních nákladů Příklad 3.8.1: Předpokládejme, že jediným variabilním nákladem firmy Alfa je mzda kuchaře, přičemž každý kuchař dostává stejnou mzdu ve výši 15 000 Kč. Dále předpokládejme, že fixní náklady firmy jsou 50 000 Kč. Můžeme tedy pro celkový produkt (množství statků, které vyprodukuje daný počet kuchařů) spočítat celkové, průměrné i průměrné variabilní náklady firmy Alfa. Výpočet je uveden v tabulce:
Počet vstupů (Q) = kuchařů (L) Počet vyprodukovaných statků/jídel (Q ) Přírůstek produkce (MQ ) Fixní náklady (FC) Variabilní náklady (VC) Celkové náklady (TC = FC+VC) Mezní náklady (MC) Průměrné náklady (AC = TC/Q ) Průměrné variabilní náklady (AVC = VC/Q ) Průměrné fixní náklady (AFC = FC/Q ) 1 2 3 4 5 6 7 40 100 200 250 280 285 270 40 60 100 50 30 5-15 50000 50000 50000 50000 50000 50000 50000 15000 30000 45000 60000 75000 90000 105000 65000 80000 95000 110 000 125000 140000 155000 15000 15000 15000 15000 15000 15000 1625 800 475 440 446,42 491,22 574,07 375 300 225 240 267,85 315,78 388,88 1250 500 250 200 178,57 175,43 185,18 Standardní tvar křivky MC je následující: tato křivka nejprve klesá, potom roste. Při tomto tvaru křivka MC protíná křivky AVC a AC v jejich minimu.
Rovnováha firmy: MC = MR Příklad 3.10.2: Mějme následujícího producenta/firmu s údaji uvedenými v tabulce. Kolik jednotek má firma produkovat? Q P FC VC TC MC AFC AVC AC TR MR= AR EP 0 58 60 0 60 0 0 0 0 0 0-60 1 58 60 28 88 28 60 28 88 58 58-30 2 58 60 47 107 19 30 23,5 53,5 116 58 9 3 58 60 60 120 13 20 20 40 174 58 54 4 58 60 87 147 27 15 21,8 36,8 232 58 85 5 58 60 126 186 39 12 25,2 37,2 290 58 104 6 58 60 186 246 60 10 31 41 348 58 102 7 58 60 270 330 84 8,57 38,6 47,1 406 58 76 8 58 60 371 431 101 7,5 46,4 53,9 464 58 33 9 58 60 504 564 133 6,66 56 62,6 522 58-42 Z tabulky je zřejmé, že producent maximalizuje zisk při 5 jednotkách.
Obrázek 3.10.1: Rovnováha firmy
Obrázek 3.11.1: Odvození individuální nabídkové křivky Individuální nabídková křivka udává závislost, jaké množství bude firma produkovat při různých úrovních ceny. Individuální nabídková křivka je totožná s rostoucí části křivky mezních nákladů (MC) firmy. EP (celkový ekonomický zisk) = TR - TC Ekonomický zisk na jednotku produkce je roven rozdílu průměrných příjmů (AR) mínus průměrné náklady (AC). EP/Q = AR - AC
Obrázek 3.11.3: Firma dosahuje kladného ekonomického zisku Krátkodobý ekonomický zisk: SREP = TR -VC kde SREP = krátkodobý ekonomický zisk firmy 3 (ekonomický zisk firmy v krátkém období), TR = celkové příjmy, VC = variabilní náklady 3 Zkratka SREP pochází z anglického short run economic profit (krátkodobý ekonomický zisk).
Obrázek 3.11.4: Rovnováha firmy kdy průměrné příjmy jsou nižší než průměrné náklady, ale vyšší než průměrné variabilní náklady Platí: SREP/Q = AR AVC (krátkodobý ekonomický zisk na jednotku produkce) V krátkém období mají pro firmu fixní náklady povahu utopených nákladů a firma je nesmí brát do úvahy. V krátkém období tedy firmu zajímá tzv. krátkodobý ekonomický zisk firmy (SREP) daný jako rozdíl celkových příjmů (TR) a variabilních nákladů (VC). Je-li v bodě rovnováhy firmy tento rozdíl kladný, vyplatí se firmě krátkodobě produkovat.
Vedle krátkodobého zisku (SREP) lze v krátkém období rovněž spočítat tzv. krátkodobý ekonomický zisk na jednotku. Krátkodobý ekonomický zisk firmy na jednotku (SREP/Q ) je rozdíl průměrných příjmů (AR) a průměrných variabilních nákladů (AVC). Je-li v bodě rovnováhy firmy tento rozdíl kladný, vyplatí se firmě krátkodobě produkovat. Platí: Je-li ekonomický zisk (EP) kladný (záporný, roven 0), musí být kladný (záporný, roven 0) i ekonomický zisk na jednotku (EP/Q ). Je-li krátkodobý ekonomický zisk (SREP) kladný (záporný, roven 0), musí být kladný (záporný, roven 0) i krátkodobý ekonomický zisk na jednotku (SREP/Q ).
Obrázek 3.11.5: Průměrné příjmy jsou nižší než průměrné náklady i průměrné variabilní náklady Pokud jsou v krátkém období pro jakýkoliv objem produkce celkové příjmy nižší než variabilní náklady (respektive průměrné příjmy nižší než průměrné variabilní náklady), vyplatí se firmě zastavit produkci.
Obrázek 3.11.6: Bod uzavření firmy a bod zvratu Bod zvratu značí situaci, kdy při dané ceně je ekonomický zisk (EP) firmy roven nule. Pokud cena roste, je EP kladný, pokud cena klesá, je EP záporný. Bod uzavření firmy značí situaci, kdy se firmě vyplatí ukončit produkci. V bodě uzavření firmy je krátkodobý ekonomický zisk (SREP) firmy roven 0. Pokud cena roste, je SREP kladný, pokud cena klesá, je SREP záporný.
Souhrnné příklady Otázka 20:Doplňte údaje, víte-li, že P = 17, Q = 3, FC = 5, VC = 24. Výsledky zaokrouhlete na dvě desetinná místa. TC AR TR EP AFC AVC AC SREP Pro produkci 2 jednotek Q jsou MC 11 a MR 21, pro 3 Q MC 12 a MR 21, pro 4 Q MC 14 a MR 21, pro 5 Q MC 17 a MR 21, pro 6 Q MC 21 a MR 21, pro 7 Q MC 26 a MR 21, pro 8 Q MC 39 a MR 21, pro 9 Q MC 47 a MR 21, pro 10 Q MC 56 MR 21. Pro kolik jednotek Q nastává rovnováha firmy?
Nabídka, poptávka a tržní rovnováha Příklad 4.1.1: Předpokládejme, že daný statek poptávají pouze 3 spotřebitelé. Tabulka udává, kolik kusů daného statku budou tito spotřebitelé poptávat při různých cenách. Tržní poptávkovou křivku potom dostaneme spojením bodů, které vyjadřují součet poptávaného množství při daných cenách. Cena (P) Poptávané množství spotřebitele A Poptávané množství spotřebitele B Poptávané množství spotřebitele C Tržní poptávané množství 9 2 3 4 9 6 3 4 5 12 3 4 6 8 18 Příklad 4.1.2: Předpokládejme, že daný statek nabízejí pouze 3 firmy. Tabulka udává, kolik kusů daného statku budou tyto firmy nabízet při různých cenách. Tržní nabídkovou křivku potom dostaneme jako spojení bodů, které vyjadřují součet nabízeného množství při daných cenách.
Cena (P) Nabízené množství firmy X Nabízené množství firmy Y Nabízené množství firmy Z Tržní nabízené množství 3 2 3 5 10 6 4 5 6 15 9 5 6 7 18 Grafické vyjádření tržní poptávkové křivky a tržní nabídkové křivky z příkladů 4.1.1 a 4.1.2 je na obrázku 4.1.1. a obrázku 4.1.2. Obrázek 4.1.1: Odvození tržní poptávkové křivky
dc A = poptávková křivka spotřebitele A, dc B = poptávková křivka spotřebitele B, dc C = poptávková křivka spotřebitele C, D (= dc A + dc B + dc C ) = tržní poptávková křivka Obrázek 4.1.2: Odvození tržní nabídkové křivky s X = nabídková křivka firmy X, s Y = nabídková křivka firmy Y, s Z = nabídková křivka firmy Z, S (= s X + s Y + s Z ) = tržní nabídková křivka
Tržní poptávková křivka je klesající, a vznikne jako součet individuálních poptávkových křivek (sčítá se poptávané množství při dané ceně). Tržní nabídková křivka je rostoucí, a vznikne jako součet individuálních nabídkových křivek (sčítá se nabízené množství při dané ceně). s poklesem ceny určitého statku: - poroste počet spotřebitelů, kteří si budou moci tento statek dovolit v důsledku růstu jejich reálného příjmu. Bude se tedy projevovat důchodový efekt. - pro stále větší počet spotřebitelů bude daný statek relativně levnější než jiné statky, takže statek s klesající cenou budou upřednostňovat. Bude se tedy projevovat substituční efekt. s růstem ceny určitého statku 4 : - bude stále více firem schopno krýt náklady spojené s produkcí daného statku. Tomuto jevu se říká produkční efekt. - stále více firem bude mít vyšší náklady obětované příležitosti, pokud budou vyrábět jiný statek. Tomuto jevu se říká efekt nákladů obětovaných příležitostí. 4 Viz rovněž kapitola 3.11.
Tržní rovnováha Obrázek 4.2.1: Grafické znázornění tržní rovnováhy ve složitém a zjednodušeném tvaru D = tržní poptávková křivka, S = tržní nabídková křivka, P = cena, Q = poptávané či nabízené množství, P 0 = rovnovážná cena, Q 0 = rovnovážné množství, E = bod rovnováhy Tržní rovnováha nastává v bodě, kde se protíná nabídková a poptávková křivka. V tomto bodě je nabízeno a poptáváno rovnovážné množství za rovnovážnou cenu. Přebytek a nedostatek na trhu statků Krátkodobě (než se vytvoří tržní rovnováha), příp. je-li nějakým způsobem (např. státní regulací cen) omezeno působení trhu, může na trhu určitého statku vzniknout: - přebytek: cena je vyšší než rovnovážná, je nabízeno více statků, než je poptáváno,
- nedostatek: cena je nižší než rovnovážná, poptáváno je více statků, než je nabízeno. Obrázek 4.3.1: Přebytek a nedostatek na trhu statků P = cena statku, Q = množství statku, P 0 = rovnovážná cena, P 1 = cena, která je vyšší než rovnovážná, P 2 = cena, která je nižší než rovnovážná, Q 0 = rovnovážné množství statku
Obrázek 4.4.1: Přebytek výrobce a přebytek spotřebitele Spotřebitelský přebytek vyjadřuje rozdíl mezi cenou, kterou je spotřebitel ochoten za danou jednotku statku zaplatit, a cenou, kterou platí. Výrobcův (producentův) přebytek vyjadřuje rozdíl mezi cenou, za kterou producent (prodejce) danou jednotku statku prodává, a cenou, za kterou je producent (prodejce) ochoten ji prodat.
Posuny poptávkové křivky Poptávková křivka D se přitom může posunout ze své původní polohy D 1 buď směrem severovýchodním (nahoru doprava) do polohy D 2, nebo jihozápadním směrem (dolů doleva) do polohy D 3 (viz obrázek 4.5.2). Přitom: - Posun severovýchodním směrem znamená, že se posouvá bod rovnováhy z E 1 do E 2 a je tedy prodáváno větší množství statku za vyšší cenu. - Posun jihozápadním směrem znamená, že se posouvá bod rovnováhy z E 1 do E 3 a je tedy prodáváno menší množství statku za nižší cenu. Tyto skutečnosti platí jak pro posun individuální poptávkové křivky, tak pro posun tržní poptávkové křivky. Obrázek 4.5.2: Posuny poptávkové křivky
Z hlediska toho, kterým směrem se poptávková křivka posouvá, platí následující závislosti: - růst příjmu (zpravidla) vede k růstu poptávaného množství (při jakékoliv úrovni ceny) a k posunu poptávkové křivky doprava nahoru (severovýchodně); - růst počtu spotřebitelů (zpravidla) vede k růstu poptávaného množství (při jakékoliv úrovni ceny) a k posunu poptávkové křivky doprava nahoru (severovýchodně); - zvýšení preferencí vede k růstu poptávaného množství (při jakékoliv úrovni ceny) a k posunu poptávkové křivky doprava nahoru (severovýchodně); - růst ceny substitutu k danému statku vede k růstu poptávaného množství po daném statku (při jakékoliv úrovni ceny) a k posunu poptávkové křivky doprava nahoru (severovýchodně); - růst ceny komplementu k danému statku vede k poklesu poptávaného množství po daném statku (při jakékoliv úrovni ceny) a k posunu poptávkové křivky doleva dolů (jihozápadně). Příklad: Pokud vzroste cena substitutu k danému statku, tak se křivka poptávky po daném statku posune jihovýchodně křivka poptávky po daném statku posune jihozápadně křivka poptávky po daném statku posune severovýchodně křivka poptávky po daném statku posune severozápadně